Církev není dokonalá

(Skutky 6:1-7) Církev nebyla od začátku dokonalou organizací, kde bylo vše hned vyřešeno. Přesto v ní Bůh pracoval, protože prioritu měly správné věci.

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:29 Úvod: pověst církve Kazatel se ptá na první dojem z církve. Popisuje, že většina lidí v Šumperku nemá o církvi dobré mínění.
  2. 2:16 Církev není dokonalá Lidé v církvi reptají, někdy kvůli blbostem, někdy oprávněně. Příběh o e-mailu Jeremymu a iluze dokonalé církve.
  3. 7:03 Reptání helénistů kvůli vdovám Čtení Skutků 6:1 a možné důvody, proč byly vdovy helénistů zanedbávány. Srovnání s růstem Kostela Jinak.
  4. 9:39 1. bod: vedoucí není schopný udělat vše Ani apoštolové nedotáhli vše do konce. Těžká situace vdov v prvním století.
  5. 12:01 2. bod: Boží slovo má prioritu Apoštolové nereptají a nezanechají Božího slova. Výběr osvědčených mužů a církev jako organizovaný organismus.
  6. 21:07 3. bod: vedoucí a lidi v církvi, že bychom měli být otevření věci měnit Oprávněná kritika vede ke změně. „Církev není dokonalá“ není slogan pro lenost.
  7. 22:02 Sedm mužů a růst církve Ustanovení sedmi mužů s řeckými jmény a jejich další role. Slovo Boží se šíří a uvěří i kněží.
  8. 29:44 Proč to potřebujeme slyšet Priorita Božího slova a nedokonalost každé církve. Pohled na Ježíše, který slouží.
  9. 33:14 Závěr: nedokonalí lidé, dokonalý Bůh Nezachraňuje síla víry, ale ten, v koho věříme. Závěrečná modlitba.

Přepis kázání

0:29 Úvod: pověst církve

0:29 Skutky kapitola 6, další aspekt církve a… Zeptám se na otázku, než začnu. Jaký byl váš pocit, když jste poprvé vstoupili do církve? Většina z nás jsme z nevěřících rodin, někteří z vás vyrostli v církvi, ale jestli jste někdy vstoupili poprvé do církve, když jste byli dospělejší, jaký byl váš první pocit? Já jsem poprvé byl v církvi, když jsem nebyl věřící. Asi můj první pocit byl, že tohle tady není pro mě. Nejenom, že to byla nuda a nebavilo mě to, ale zároveň jsem si říkal: já to nepotřebuji, tohle ke mně vůbec nemluví, ani to ke mně nikdy nemůže mluvit, církev je zastaralá. A to je v podstatě názor většiny lidí, co jsou v Šumperku, co žijou kolem nás.

1:12 Kdybyste si zkusili, kdybyste byli tak odvážní a zkusili byste jít na ulici třeba v Šumperku. Dneska tam někoho nepotkáte, ale třeba zítra, kdybyste šli v Šumperku na ulici a udělali si dotazník s lidma: „Co si myslíš o církvi?“ Kolik pozitivních odpovědí byste čekali? Jen úplně náhodně s lidma, kteří nechodí do žádné církve: „Co si myslíš o církvi?“ No, protože v Česku církev, to slovo, i ta instituce, nebo to, co si lidi představují pod tím slovem, úplně správnou reputaci nebo dobrou reputaci nemá. Kdybychom se zeptali lidí, co si myslí o Bohu, tak bychom možná měli nějakých pár zajímavých rozhovorů, slyšeli některé negativní věci, možná bychom slyšeli nějaké pozitivní věci, možná bychom slyšeli věci jako: „Já nevím, jestli existuje, já věřím tady na tohle nebo na tohle.“ Ale když se zeptáte: „Co si myslíš o církvi?“, to je daleko nebezpečnější otázka a velmi pravděpodobně byste se setkali s více negativní zkušeností než s pozitivní. A my jsme v té sérii Skutků, dneska kapitola 6, a uvidíme jednu věc hnedka od začátku.

2:16 Církev není dokonalá

2:16 Církev není dokonalá. Pořád je na čem pracovat, pořád je co dělat. A taky v církvi budou lidi, kteří to rádi dají najevo. Ten text nám říká, že budou reptat. Něco, na co lidi z církve, z Božího lidu, jsou experti už od Mojžíše: umí si stěžovat na věci. A někdy reptají kvůli blbostem a někdy reptají právoplatně. A my uvidíme, že jenom proto, že církev je zdravá… Jsme viděli tu církev ve Skutcích, když začala církev v tom prvním století, tak neuvěřitelně rostla, tisíce lidí uvěřily. Lidi byli uzdravováni, démoni byli vyhnáni, všichni lidi žasli a apoštoly ve vězení, minule jsme viděli, že zázračně Bůh dostal ven. Ale jenom proto, že jim Bůh žehná, tak to neznamená, že tahle církev má úplně všechno vyřešeno. A lidi budou reptat.

3:08 Já jsem teďka vzpomněl, úplně náhodně jsem si vzpomněl, asi před deseti roky, to už nemůžu nadělat, před čtrnácti roky. Kámoš Jeremy tady sedí. Si pamatuju, že jsme seděli v hospodě v Americe a Jeremy dostal e-mail od… Protože Jeremy byl kazatel a kázal v Americe. Pamatuju si, že sedíme v hospodě a Jeremy dostane e-mail. Vůbec si nevím, o čem mluvím ani, ale vzpomeňte si. Dostal e-mail, který byl na několik stránek, co si pamatuju, a celý ten e-mail byl o tomhle. Jeden člověk, velký sbor, možná 2000 lidí. A jeden člověk, který tam seděl, tak se nelíbilo jemu, že když Jeremy kázal, tak měl na sobě košili a ta košile nebyla zastrčená do kalhot. A co ještě, že nebyla zastrčená do kalhot, že jak se tady rozevírá, tak mu to prý ukazovalo na rozkrok, jako ten… asi jako šipka, já nevím.

4:01 A tenhle e-mail, a že ten člověk, to byl nějaký starší pán, a tenhle člověk si stěžoval, že se nemohl celý kázání… a že se musel soustředit na tohle. OK, možná bychom si… Tak to je jedna úroveň, možná bychom si dokázali představit, že tohle někdo napíše v jednom odstavci. Tohle bylo několik stránek dlouhý e-mail. Lidi si budou stěžovat, a tolik jich e-mailů… Když jste kazatelé, taky jste dostali spoustu podobných. Lidi si budou stěžovat, lidi budou reptat, někdy je to blbost. Někdy se můžeme usmát a říct: co mám dělat? Že Jeremy aspoň měl košili, a u mě by byl pokrok, kdybych tu košili aspoň měl. Pak je další úroveň, ještě zastrčenou. A někdy to bude… A někdy to bude právoplatně. A to uvidíme dneska.

4:45 Ale ta iluze, kterou zboříme hnedka na začátku, je tahle. Církev a to společenství, teďka když myslím církev, tak myslím ty obyčejný společenství v těch různých městech, kde se lidi scházejí k tomu, aby mluvili o Bohu. Církev není o dokonalých lidech. Není ani o… není o dokonalé struktuře, církev je v prvé řadě o dokonalém Bohu. A i když se tak možná někdy tváří, a někdy můžeme říct dokonce, že i právoplatně mají lidi s církví problém, protože ten pocit, že jestli do církve já někdy přijdu, tak musím mít všechno vyřešeno. To je ten pocit, že musím mít všude uklizeno ve svým životě, musím… A lidi říkají: „No já nechci do církve, protože je ještě tohle.“ Protože si myslíš, že církev, ten image, který dáváme, že jestli chceš patřit k nám, že jestli chceš tady být součástí, tak musíš mít věci vyřešeny. Nebo se tak minimálně musíš tvářit, a to už lidi tuplem nechcou, protože nechcou být pokrytci.

5:49 Ale co tady děláme, ještě než začneme, než se ponoříme do toho textu, dneska jdeme 7 veršů. Co tady děláme následující? Je důležité to vidět, je důležité to přiznat, říct to nahlas. My jsme zlomení, nedokonalí lidé, lidé, co mají spoustu vlastních problémů, lidé, co mají spoustu vlastních věcí, které nemají dořešený, lidé, co z nás mají hodně vlastních bojů, vlastních strachů a úzkostí. My nejsme hotoví lidi, kteří chtěli najít další hotový lidi, aby s nima mohli utvořit církev. My jsme tu z tohohle důvodu. My jako zlomení lidi s plno problémama a věcmi, se kterými bojujeme, jsme tu proto, že jestli Bůh je, tak chceme vidět, jaký je. Jestli Bůh je, tak chceme vidět, jaký je. Jestli Bůh promluvil, tak chceme vidět, co Bůh řekl. A chceme vidět, co to všechno znamená pro nás. Jak nás víra v to, že Bůh něco udělal, může proměnit k tomu, abychom něco dělali i my.

7:03 Reptání helénistů kvůli vdovám

7:03 Takže šestá kapitola ze Skutků. Církev vybuchla lidma, tisíce lidí. Zázraky všechny možný. A šestá kapitola začíná takhle: „V těch dnech, kdy přibývalo učedníků, nastalo reptání helénistů proti Hebrejům, že při každodenní službě jsou jejich vdovy zanedbávány.“ Ten text začíná: učedníků přibývá i v opozici. I když lidi, když je ti saduceové chtěli dávat do vězení a zakazovali mluvit o Ježíši, tak učedníků pořád přibývá. A navzdory tomu, že se setkávají s opozicí a nepřátelstvím, tak církev roste. Ale jsou tam problémy, nastává nějaký reptání. Ten text nám říká: helénisté, to jsou Řekové nebo pořečtění Židé, měli vdovy, jejichž vdovy byly zanedbávány.

7:56 Víte proč? Ty pravděpodobné možnosti, proč vdovy těch Řeků nebo těch helénistů, proč jsou zanedbávány, jsou několik možných. Jsou tam možná rodiny, kdyby ses tam přestěhoval do Jeruzaléma odněkud jinud, tam neměli tam svoji větší rodinu. Možná tam ty Hebrejové, kteří mluvili spíš aramejsky a mluvili jenom trochu řecky, tak tam byla jazyková bariéra, že oni se starali prvně o svoje lidi. Bylo to jednodušší se starat o svoje lidi, bylo to těžší se starat o lidi, kterým úplně nerozumíš, jako třeba o lidi, co stráví, nebo tak. A jsou dvě skupiny, musí se k nim přistupovat jinak. Církev roste a to znamená, že bude růst i lidma, kteří nejsou jako ostatní.

8:48 Že my to známe. Myslím, že jsme zakládali Kostel Jinak, je to 12 let, tak jsme na začátku byli všichni… míry hodně podobný teď, ale na začátku jsme byli všichni skoro stejní, což znamená mladí, v podstatě bez práce a bez peněz. A bez dětí. Jedno dítě jsme měli. Což znamenalo, že jsme měli bohoslužby večer, pak se třeba šlo na pivo, to byly časy. Teďka na pivo už nejde nikdo, nemá čas, všichni mají děti, jejich většina práci, že máme peníze, můžeme si koupit věci. Předtím jsme museli všechno dostat zadarmo, vyloudit to od někoho, židle jsme měli zadarmo, mix jsme měli zadarmo, všechno jsme měli z druhé ruky. Teďka to je jiná situace. A tady podobně: církev roste a už to nejsou jen ti lidi, co mluví stejným jazykem, co mají stejný problémy, nejenom… Tady jsou další lidi, kteří mají svoje specifické problémy a jsou přehlíženi.

9:39 1. bod: vedoucí není schopný udělat vše

9:39 A to nám ukazuje na tenhle začátek církve, a hnedka na začátku ne všechno bylo podchycené správně. A to nám říká jednu důležitou věc. Možná první bod pro vás, abychom věděli o církvi a o tom, co se snažíme dělat, je tohle: vedoucí není schopný udělat vše. Co vidíme, je tohle. Kdo je vedoucí v téhle církvi? Tohle je první církev, první století. Žádná jiná církev než tahle není na světě. Kdo je vedoucí? Apoštolové. 12 apoštolů. 12 originálních a Matěj, ten náhradník. 12 apoštolů jsou vedoucí v církvi, a ani když nejsou… a i když jsou fakt talentovaní, uzdravují lidi, vyhánějí démony, církev roste, když je Bůh ustanovil, tak budou věci, které nebudou dotaženy do konce, budou věci, na které se bude dát stěžovat.

10:30 A bude se na ně dát stěžovat právoplatně. Budou věci, které budou zlepšit, budou věci, kde budou potřeba další lidi, aby si tím mohli pomoct. A ta vdova, která tady je zmíněna, ty vdovy, ty na tom byly opravdu špatně. Pro tohle první století některý komentáře říkají, že v té době až třetina dospělých žen byly vdovy. To je velký číslo, ať už kvůli tomu, že manžel byl ve válce, nebo umřel při nějakém pracovním úrazu, že to byla těžká… ale třetina žen. Většinou to bylo okolo 40 až 50 let, to byl ten nejčastější, tam bylo ještě víc, jak třetina žen byly vdovy. A v té době to znamenalo, že jste neměli rodinu, neměli jste manžela, který by se o vás postaral, že tam jste neměli žádný sociální dávky, nebyly speciální domy pro vdovy, aby tam mohli bydlet zadarmo. Dokonce u soudu, protože žena neměla takový slovo jako muž, jste neměli zastání svýho manžela, když jste měli s někým při. Tohle byla fakt nemožná situace.

11:28 A někteří z nich… Židovská synagoga byla docela známá tím, že dělala charitu, že podporovala lidi. A když se někdo stal křesťanem, možná nějaká vdova, když skutečně uvěřila, odešla z té své židovské synagogy, tak přišla i o tu malou podporu, kterou třeba někde měla. A tady vidíme, že i když církev v něčem zanedbávala tyhle vdovy, tak minimálně to řešila hnedka od začátku. Církev byla známá tím, že se starala o lidi, o které se někdo jiný moc nestaral ani starat nechtěl. A tady vidíme, že to je problém.

12:01 2. bod: Boží slovo má prioritu

12:01 A teďka ten druhý verš nám řekne následující: „Proto apoštolové, oněch 12, svolali veškeré množství učedníků a řekli: ‚Není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech.‘“ Jednu věc ještě, než rozebereme ten verš: všimněte si, že lidi reptají, právoplatně tady, a apoštolové, vedoucí, nereptají. Vedoucí nereptají. Neříkám, že vedoucí nemají důvod reptat, že taky tak: „My se tady snažíme, my tady kážeme Boží slovo, zavírají nás do vězení, a vy nás tady prostě otravujete s nějakýma vdovama, řešte si to sami.“

12:46 Zajímavý ten přístup vedoucího, který, když k němu někdo přijde s nějakým problémem, tak místo, aby ho shodil ze stolu, kdybych si říkal: „Nemám teďka čas,“ tak to může říct nějak jinak. Což oni řeknou, že není správné, abychom my zanechali Božího slova a sloužili při stolech. Což tohle může na první dobrou znít trochu pohrdavě, ale tohle není znevážení téhle praktické služby a pomoci. Tohle není myšlení jako: „Hele, tohle je pod naši úroveň. Když my tady kážeme Boží slovo, já, Petr tady a Jan, my jsme kazatelé, my tady nebudeme nikomu roznášet řízek.“ Ale tohle je jasně, co říkají apoštolové, je tohle: Je tady problém, který je třeba vyřešit, a nemůžeme to dělat na úkor toho, že bychom přestali zvěstovat Boží slovo. Protože Boží slovo má prioritu.

13:38 To je další bod. Jestli máme na výběr buď tohle, nebo tohle, tak není správné, abychom zanechali tohodle. A víte, když tohle lidem říkáme, když za mnou někdo přijde, o čem je církev, a je to nevěřící člověk, tak většinou ty představy, co lidi mají o církvi, že tak je, sice je zkorumpovaná a špatná, ale aspoň třeba slouží lidem. Aspoň třeba dá někde peníze, když jsou povodně, tak třeba se složí. Moje babička mi vždycky říkala, že rádi jsem v církvi, aspoň neberu drogy. By to s tím souviselo nějak. A tak si říká: aspoň tam dělají z blbých lidí slušný lidi nebo něco, nebo z neslušných slušný. Proč tak hrotí tu Bibli? Proč tak zdůrazní to slovo? Proč to tady tak hrotí?

14:26 Protože nestačí nakonec jenom dobrý skutky, dobrá organizace, dobrá péče. Teď nám Písmo ukazuje, že Boží slovo má prioritu především. A všechno ostatní, co děláme, by mělo podporovat to, slovo bude zvěstováno a šířeno. Protože nakonec Boží slovo v prvé řadě dává život. A dobrý skutky jsou dobrý, péče je dobrá, ale je to naše reakce na to, co věříme o tom, co Bůh řekl. Bible na jiném místě říká, že církev je sloup a opora pravdy. Jestli nevěříme správně o tom, kdo Bůh je a co udělal, tak to ani náš život nebude správně reflektovat.

15:13 Všechno ostatní, co děláme, my říkáme jako křesťané, je ovoce toho, čemu věříme. Proto tak hrotíme to, co Bůh řekl, proto tak hrotíme, co věříme, proto tak hrotíme Bibli, protože věříme, že to je základ toho, z čeho půjde všechno ostatní. Dobrý skutky, dobrá péče, naše láska k lidem. My milujeme, Bible říká, protože jsme byli první milováni. Když teprve poznám, jak Bůh miluje mě, jak Bůh nezaslouženě miluje mě, tak mě to může osvobodit pomalu k tomu, abych já nezaslouženě miloval další, abych já pečoval o další. Ale něco je příčina a něco je důsledek. Příčina: Bůh ve mně něco udělal. Já znám Boha a skrze to můžu dál pracovat. Skrze ty skutky, které děláme… Ta péče o lidi je dobrá věc, ale je ovoce toho prvního. Boží slovo má prioritu.

15:59 Vedoucí slouží slovem, tak je to služba. Že to není: „Tohle je pod naši úroveň, tady slouží tím slovem.“ Ne, my sloužíme jinak. Sloužíme slovem, tohle je naše priorita. Pavel Timoteovi tak slavně říká: „Zapřísahám tě před Bohem a před Ježíšem Kristem a před jeho zjevením a kralováním: hlásej slovo.“ To je priorita. Protože to bude měnit pak všechno ostatní. A je dobře, že se na tohle soustředili. A neznamená, že pokryli všechno. Že apoštolové viděli všechno, co asi vidět měli. A nejen, že vedoucí není schopný dělat vše, ale dobrý vedoucí by si měl uvědomit, že často nemůže dělat vše. Což neznamená, že v těchto církvích někdy kazatel musí dělat vše, protože tam je málo lidí, musí dělat věci, které by neměl dělat, tam by měl najít na to náhradu. Ale vedoucí by si měl minimálně myslet, že by neměl dělat vše.

16:54 Některé reptání oprávněný, některé reptání oprávněný není. Úkol vedoucího není vyhovět všem přáním lidí v církvi, ale zvážit vše moudře a vybrat cestu, kam půjdeme. Což oni udělali. Verš 3: „Vyberte si tedy, bratři, mezi sebou sedm osvědčených mužů plných Ducha Svatého a moudrosti, které ustanovíme pro tento úkol. My však se oddáme modlitbě a službě slova.“ My měli dneska štěstí, že jsme měli ustanovení do služby podobný, kde jsme ustanovovali Honzu, tohle něco podobného. Vyberte si tedy mezi sebou chlapy, kteří jsou osvědčení, kteří jsou plný Ducha Svatýho, a my pro tenhle úkol ustanovíme. A takhle vzniká první církevní struktura.

17:41 Když lidi říkají: „Církev by měla… To už je instituce a nedá se s ní hnout. Ta církev v začátku byla strašně free a nic vlastně nedělali, setkávali se po domech a bylo to takový divoký jenom, a my jsme to teďka ztratili, protože máme kazatele a máme tohle a máme rozpočet a máme budovy.“ Církev v začátku byla organizace. Protože se organizuje, aby se efektivně dělala jedna věc. Organizace je důležitá, protože jedna priorita, a to je Boží slovo, je hlásání jak sobě, tak ostatním lidem, kteří ho ještě neslyšeli. A vzniká organizace. Jsou lidi, kteří se o něco starají. A zároveň v tom Novým zákoně vidíme i to druhý. Vidíme, že církev je někdy divoká. Vidíme, že nemůžeme všechno naplánovat, že nemůžeme všechno zorganizovat, že nemůžeme dát všechno do škatulky, že máme prvky organizace, máme prvky organismu, že to funguje přirozeně.

18:36 Tim Keller, je slavnej kazatel, který už nežije, tomu říká, že církev by měla být organizovaný organismus. Že to není ani organizace, že to není ani organismus, že to není jenom struktura a naplánovaný, že to není jenom divoký, ale že to je do nějaké míry oboje. Kde my se snažíme to organizovat tak, jak Bůh řekl, že bychom to měli organizovat, ale zároveň nemůžeme všechno zorganizovat. Dáváme prostor pro to, že On bude pracovat. Dáváme prostor pro to, že se divoký věci stanou. Že se nepředvídatelný věci stanou. Že s náma Bůh pohne směrem, kterým jsme neplánovali jít.

19:10 Ať se určí ti chlapi do pozic toho, aby se něco dělo. A vidíme, že v církvi se vybírá hlavně podle charakteru. Tady vidíme, že podmínka pro to… My jsme řekli, pro to jako blbost, někdo má sloužit u stolu, a říká: „Najděte někoho, kdo je osvědčený a plný Ducha.“ V hospodě nebo v restauraci: „Najděte někoho, kdo má v životopisu, kdo už dělal v neziskovce.“ A takhle v prvé řadě vybíráme i my, když vybíráme do církve. Ok, často kazatelé a starší, mohli jste si všimnout, nejsou ti nejchytřejší lidi. Nejsou to lidi, co mají nejúchvatnější resumé v církvi, kolik toho dokázali ve světě. Někdy jsou.

20:02 Protože v prvé řadě my chceme, aby tady stáli, stáli lidi, kteří to s Bohem myslí opravdu vážně a kteří, doufáme, budou něco umět. Ale to první je důležitější než to druhý. Protože se to první povede k tomu druhýmu. A zároveň apoštolové řeknou: „Vy najděte.“ To je zajímavá věc, že ten třetí verš je: „Vyberte si tedy, bratři, mezi sebou sedm osvědčených mužů plných Ducha.“

20:32 Vy vyberte. Že tam nějaká důvěra těch vedoucích, že ostatní dokážou taky najít lidi, kteří budou schopni, že další vedoucí budou ti, kteří vlastně ostatní lidi chtějí, aby byli vedoucí. Že tady nevidíme úplně jenom shora nějaké: „Tady bude tenhle, tady bude tenhle, tady bude tenhle,“ což někdy vidíme v Bibli, ale zároveň tady jsou vedoucí další, kteří ostatní vidí, že by vedoucí měli být. Takže: „Najděte sedm mužů osvědčených, jich plných Ducha Svatýho a moudrosti.“ V mé definici: že jestli chceš být vůdce, tak musíš být zralý křesťan a nesmíš být úplně blbec. Tak to je moje vysvětlení, definice. A teďka.

21:07 3. bod: vedoucí a lidi v církvi, že bychom měli být otevření věci měnit

21:07 Další bod. To je jenom krátký. Vidíme tady tímhle krokem jednu důležitou věc, co možná potřebujeme slyšet dneska i my: že vedoucí a lidi v církvi, že bychom měli být otevření věci měnit. Jenom proto, že někdo ve vedení, protože udal nějaký směr, tak neznamená, že by se pořád měl dívat na věci jako: „Tak tohle jsme tak vždycky dělali, tak to tak vždycky bude.“ Ne, církev není dokonalá, církev pořád roste. Tady tenhle člověk přišel s validním dotazem, s validním reptáním, bychom mohli říct, kritikou, že se něco nedělá, co by se mělo dělat. A úkol vedoucího není: „Tak já jsem to nějak už rozhodl 20 let zpátky, tak to nějak bude.“ Ne, měníme to. To „církev není dokonalá“ není slogan pro lenost: „Proto nebudeme nic dělat.“ Ne, pořád se díváme, co bychom měli změnit pro dobro lidí, kteří jsou toho součástí.

22:02 Sedm mužů a růst církve

22:02 Takže tohle rozhodli: změníme to, ustanovíme sedm lidí, kteří předtím nebyli ustanoveni, oni se o to budou starat. A verš 5 říká to: „Slovo se zalíbilo celému shromáždění. I vybrali Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, Filipa, Prochora, Nikánora, Timóna, Parména a Mikuláše, proselytu z Antiochie. A postavili před apoštoly, ti se pomodlili a vložili na ně ruce.“ Je před všema ustanovili: „Tohle jsou ty chlapi, co jste si zvolili.“ Tradičně se vykládá, že tady vznikla diakonská služba v církvi, ta služba lidí sloužících prakticky. A vidíme, že ta církev vzniká, první struktura vedoucích, apoštolů a diakonů. To jsou pověření sloužící k tomu, aby slovo mělo co největší prostor, proto, aby se zvěstovalo. I když je pravda, že v tomhle textu to slovo diákon není zmíněno.

22:54 A Štěpán… Když vidíme ten seznam: Štěpán, Filip, Prochor, Nikánor, všechny tady tyhle lidi – je zajímavý, všechny komentáře si toho všímají – všechny tyhle lidi mají řecký jména. Někteří možná byli Židé, někteří možná pohani, ale většina z nich má tady tohle pozadí, že jsou z řecké kultury. Vybrali lidi, kteří jsou jim nejblíž, kteří jim nejvíc dokážou rozumět a kteří jsou schopni nejvíc pomoct tomu problému, který tam je. A je zajímavý, že tyhle muži se měli starat o stoly, ale zároveň tady to jenom začíná. Pro většinu z nich, nebo aspoň pro některé z nich, o kterých víme, většina z nich velmi brzo vyroste úplně do jiné role. Jenom protože teďka něco děláš, že máš něco na starosti, tak to neznamená, že bys to měl vždycky dělat.

23:52 „Štěpán, plný milosti a moci, činil mezi lidem veliké divy a znamení.“ Hnedka další text. Verš 8: „Štěpán, plný milosti a moci, činil mezi lidem veliké divy a znamení.“ A hned v dalším – to je to, co bude následovat – bude mít… sedmá kapitola se jmenuje Štěpánova řeč. Bude nejdelší kázání, co máme v knize Skutků. Je to borec. Kafe těm vdovám. Filip se stane známým jako evangelista Filip. Jestli znáte příběh o tom, jak tam evangelizuje toho etiopskýho eunucha, tak to je on. Začne cestovat různě. Nevím, zapomněl jim, ty vdovy asi zapomněl, nebo si tam našli někoho jiného. Ale ten jeden začne kázat, ho zabijou, druhej tam začne jezdit po světě, bude evangelizovat. O Prochorovi nic moc nevíme, církevní tradice říká, že se stal biskupem, ne v tom římskokatolickém smyslu, ale kazatelem. O dalších nevíme. Mikuláš není náš Mikuláš, kterýho v prosinci oslavujeme. To je jiný borec ze čtvrtého století. Tohle je někdo jiný.

24:58 Každopádně lidi se ustanovili a církev zase začala žít. Ať už to bylo tak. A začalo se to měnit hnedka v dalším verši. Zase vypadalo jinak. Verš 7, to je poslední náš verš dneska: „Slovo Boží se šířilo a počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl. Zástup kněží byl poslušný víry.“ Ten text nám říká: tohle Bůh podpořil. A velmi to rostlo. Dokonce začali věřit lidi, kteří předtím nevěřili. Ta otázka, kterou možná můžeme mít, praktická taková, když je většina z nás, že my jsme z církve, je… Církve je: jak může člověk, o kterém si myslím, že nikdy nemůže uvěřit, nemůže uvěřit, jak takový člověk může uvěřit? Já nevím, jestli v hlavě máte nějaký jméno. Možná je to váš rodič, možná je to váš sourozenec, možná je to váš kolega v práci, možná to je někdo jiný. Jak člověk, jak tenhle člověk… Tenhle člověk nemůže nikdy uvěřit. A když tenhle člověk uvěří, tak to je větší zázrak, než kdyby někomu narostla druhá hlava.

26:00 Protože tenhle člověk je tak daleko od Boha, tak o tom nechce slyšet, má všechny možné argumenty proti, že si neumím představit způsob, jak by tenhle člověk mohl uvěřit. A někdy ta tendence je, abychom možná dostali ty lidi do kostela nebo dostali ty lidi do církve, přemýšlet, jak možná úplně nenásledovat Boží slovo, ale vymyslet nějakou novou taktiku, která by je do té církve dostala, a pak bychom jim možná něco namluvili a oni by řekli: „Jo, jsme věřící taky teda v něco.“ Ale tady věříme, že co způsobuje převrat, je věrnost tomu, co Bůh chce. Kdy „slovo Boží se šířilo“ – slovo Boží, ne nějaká jiná věc – „slovo Boží se šířilo, počet učedníků v Jeruzalémě velmi rostl a také velký zástup kněží byl poslušný víry.“

26:48 Kněží, kteří pravděpodobně byli ti možná nejtěžší k tomu, aby byli o něčem přesvědčeni. Kněží, kteří… byla jejich práce, jejich život, bytí, bylo dělat něco jiného, než věřit křesťanství. Ale to slovo, když se šířilo, tak následovaly proměněné životy se slovem. A teďka, jestli tady sedíš, možná nejsi věřící. Jedna z prvních věcí, co říkáme lidem, co jsou nevěřící a co přemýšlí o křesťanství, nebo nějakým způsobem hledají smysl života, nebo se ptají na otázky, je: „Tak zkus číst Bibli.“ Nezačínej možná ve Starém zákoně, nepochopíš, ale zkus začít číst Nový zákon. Začni číst o tom, co Ježíš dělal, začni číst o tom, co Ježíš řekl, začni číst o tom, co učedníci dělali, začni číst o tom, jak Bůh působil. Protože my věříme, že nejen ta informace v Písmu bude měnit život, ale my věříme, že to samotné Písmo je Boží slovo, které je aktivní a které dokáže lidi měnit.

27:54 Když jsem se stal já věřícím, první den nebo druhý den jsem šel s Peťou do hospody. Peťa nebyl věřícím. Já vím, jedna věc, co se u mě změnila, taková ta první, co jsem… Kdybyste si vzpomněli, když jste se stali věřícími, tak většina z vás má takovou jednu věc, která se stala, i nějaká blbost: třeba přestal jsem nadávat, nebo zase šel jsem číst knížky, nikdy jsem předtím nečetl. Ale jedna věc, která se u mě změnila radikálně, byla, jak jsem vnímal Boží slovo. Odedřív jsem četl Bibli, abych dokázal křesťanům, jak jsou blázni, a argumentoval jsem s tím a bylo to zajímavé, ale nevěřil jsem tomu. A najednou jsem se stal věřícím. A pamatuju si, my jsme seděli v hospodě a já Peťovi… A já jsem osobně úplně neviděl, že jsem věřící. Já jsem se stal věřícím, protože jsem věřil, že to, co čtu v Bibli, je pravda.

28:41 A pamatuju si, že sedím v hospodě s Peťou a říkám mu: „A pak Ježíš udělal tohle a pak tam šel a teď tohle. A to je hustý, že?“ A on se tak na mě dívá a říká: „A ty seš teď jako křesťan?“ A v té chvíli jsem si uvědomil: vlastně jo. Protože věřím tomu, co jsem četl, že je pravda. Jen ten přístup, jak vidím to, co tam je, není už jenom… To je ta samá věta, ta samá pasáž, ta stejná stránka, ale najednou je to něco, co může dát život. A to se děje. A církev začne být dost rozmanitá. Chudý vdovy z dálky, kněží přímo z prostředka. Lidi si často myslí, že církev je hlavně pro blbce, kteří to spolkli někomu, kdo chce na nich vydělat peníze. Ve skutečnosti je to pravda občas, že církev je pro blbce. Určitě. Proto lidi, kteří to říkají, jsou taky vítáni. Ale není jenom pro blbce, je pro všechny lidi. A všichni různí lidi jsou její součástí, protože slovo nemění určitou skupinu lidí, ale mění všechny možné lidi.

29:44 Proč to potřebujeme slyšet

29:44 Teďka moje důležitá otázka. Už jsme skončili, to je naše pasáž. Proč to potřebujeme dneska v Kostele Jinak my slyšet? Už mám několik věcí, proč. První: priorita Božího slova. A to neznamená kázání, abychom si nemysleli. To znamená kázání… Apoštolové jenom nekázali, oni zvěstovali lidem, kteří… Nekázali jenom v církvi, oni zvěstovali lidem, kteří Ježíše neznají. Priorita Božího slova: jak neděle, tak skupinky, kde ho rozebíráme, tak vaše zvěstování zítra v pondělí v práci, jestli nějaký bude. Priorita Božího slova není náš výmysl, ale součást církevní DNA, už od začátku. Od samého počátku. Tomu se podřizují všechny další věci, aby ta priorita byla zachována.

30:32 Druhá věc, co potřebujeme vědět, že žádná církev od tady na téhle straně nebe není dokonalá. Budeme mít věci, které třeba řešit, budeme mít věci, které vedoucí ani nebudou vidět, a je potřeba jim s tím pomoct, aby je viděli. A proto musíme společně mluvit, musíme společně komunikovat, že to je součástí normálního života církve. Církev má být organizace s dobrými strukturami. Dbáme na struktury, zároveň víme, že se můžou věci změnit. Když Bůh bude pracovat, tak ne vždycky budeme vypadat my stejně. A nakonec se budeme vždy dívat na Ježíše, protože on je základ toho, co děláme vždy. My jsme jeho učedníci v prvé řadě, proto má Boží slovo prioritu, protože Boží slovo primárně svědčí o něm.

31:24 Když farizeové, ti židovští experti, když přišli za Ježíšem, tak Ježíš jim říkal: „Vy studujete Písmo, myslíte si, že v něm máte život.“ Oni měli Boží slovo, oni slyšeli Boží slovo. On říkal: „Vy studujete Písmo, myslíte si, že v něm máte život, ale to svědčí o mně.“ Nebo jestli Boží slovo by skutečně mělo dát život, nebo jak by mohlo dát život, když budeme vědět, že primárně svědčí o něm. To je první, když se díváme k němu. Víra v Krista nás vede k tomu, že přemýšlíme, jak můžeme budovat ostatní. Jak to? Nevede nás jenom k reptání, že něco není, ale k hledání příležitostí, jak se obětovat pro dobro ostatních.

32:08 My se díváme na Krista a věříme, že on je jak náš příklad, tak náš zachránce. Někdo, za kým chceme jít. Tak budeme vidět skrze něj i ostatní jako někoho, za koho se můžeme obětovat i my. Tak budeme vidět ostatní jako někoho, komu můžeme sloužit i my. A někdo slovem a někdo něčím jiným, co dá prioritu, aby bylo slovem slouženo. Ježíš nám zároveň ukazuje na tohle. Možná souhlasíme, věříme, že Ježíš je hlava církve, my věříme, že Ježíš je největší šéf tady. Ten náš hlavní pastýř – já nejsem tady hlavní pastýř, ale hlavní pastýř je on, k němu všichni se díváme. A Ježíš nám ukazuje jednu věc. Ježíš nám ukazuje, že mít všechnu moc, mít všechnu autoritu a mít všechnu moc není jenom o tom ji mít, ale o tom, jak ji někdo použije. U něj vidíme, že první, co dělá, je, že slouží. Že se ujímá slabších a vede ostatní k sobě.

33:14 Závěr: nedokonalí lidé, dokonalý Bůh

33:14 A ty otázky, které možná lidi mají, a říkají si: „To je hezký, církev, tu znám, vždycky nějaký problém, hádky, manipulace, peníze, pokrytectví,“ a my můžeme říct často: „To je pravda.“ Že Skutky 6 nám odhalují, že problémy a nedořešený věci byly hnedka od začátku. Zároveň Boží slovo působí a učedníků přibývá. A životy se mění, protože nakonec církev není o tom, jak dokonalí jsou lidi vevnitř, ale jak nedokonalí lidi upínají svoji víru k dokonalému Bohu. To je to naše přesvědčení. Jaké má být organizovaný organizmus.

33:59 On měl takové podobenství. On často říkal takovou slavnou hlášku, pravděpodobně tady padla v kostele na Kožovně několikrát, a on říkal, že to není síla víry, která nás zachraňuje, ale síla toho, v koho věříme, která zachraňuje. Takže i přesto, jaký máme pochyby, i přesto, že často nevíme, jestli vyvázneme, nikdy si ani nemůžeme vysvětlit, proč tahle úzkost na mě přichází, když se modlím, když tady tuhle pasáž Písma znám. Tak Tim, který to často přirovnává k exodu, že když Mojžíš vyvedl Židy z otroctví z Egypta skrze moře…

34:34 A on tam popisuje takovou scénu, takovou srandovní, on má takový kázání, kde to popisuje, tak to od něj ukradnu. Si můžete představit rozevřený moře, ten židovský národ tam jde, Bůh to moře rozevřel, a teďka – a říká – a pravděpodobně tam jsou lidi, kteří tam říkají, tam jdou takhle a říkají: „No tak ty Egypťani, to bych je chtěl vidět, jak jejich bůh tady tohle moře rozevře. Podívejte se, 30 metrů vysoká stěna.“ A jsou hodně přesvědčení. A pravděpodobně tam jdou lidi, kteří jsou: „Ne, to do nás padne, to do nás padne, rychle utíkejte.“ A on říká: prošli všichni. Protože nakonec nejsme zachráněni silou naší víry, jak silně se v ten moment cítíme, ale silou toho, kdo nás zachraňuje.

35:16 A proto Boží slovo dává život. Protože nám ukazuje nenutně, jak silní jsme my, ukazuje nám, jak slabí jsme my. Často. Čím víc rostete jako křesťané, tak tím jste si vědomi víc vlastního hříchu a vlastní slabosti. Tím víc se odlamuje ta maska, kterou jste dali na sebe, a jste obnaženi. Já jsem fakt ustrašenej, hříšnej. Ale tím víc roste naše víra, ne sama v sebe, ale v toho, kdo zachraňuje. A když to bude o něm – a proto Boží slovo má prioritu – a ne o naší dokonalosti, ale o dokonalosti, tak církev bude růst.

36:01 Já se budu modlit, ne, zazpíváme ještě dvě písně, ale zkusme na tohle: nejsme dokonalí, Bůh je dokonalý. Dělejme jak tady to naše společenství, tak naše životy o něm, ať už to bude znamenat, co to bude znamenat. Prioritu má Boží slovo, protože svědčí o něm. Že prosím, aby z nás vytvořil stejné přesvědčení jako v první církvi, že tvoje slovo má prioritu, protože svědčí o tobě. V žádném jiném jménu není záchrana, záchrana naše – jméno Ježíš. A prosím, aby to byla realita jak pro naše zvěstování, ale nejenom ty, co jsou nevěřící, tak i pro nás, pro nás, co jsme věřící. Abychom nechodili pro záchranu, pro naplnění, pro radost, pro klid někam jinam než k tobě. Aby Boží slovo mělo jak prioritu pro naše zvěstování, tak pro naše vlastní srdce. Abychom všechny další věci nezanedbávali, ale zároveň, aby prioritu mělo tvoje slovo. Amen.