Utíkejte před smilstvem! Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, se netýká těla. Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha.
– 1. Korintským 6:18-20
Jedna z hlavních věcí, které se nevěřícím lidem na křesťanství nelíbí, je náš postoj k lidské sexualitě: sex až po svatbě, heterosexuální manželství. Křesťanství je podle nich plné pravidel, příkazů a zákazů. Lidé přece chtějí být svobodní! Dělat si, co chtějí! Jenže způsob, jakým Bible přistupuje k sexu, je mnohem hlubší. A právě tuhle hloubku křesťanství často nechápeme.
Sex je daleko hlubší, než si myslíme
V Korintu zřejmě měli jedno motto, které si vypůjčili od lidí okolo: „Jsme svobodní, všechno můžeme.“ Pokud něco není nezákonné, proč bych to nemohl dělat? A křesťanství přece navíc přináší svobodu. Možná se na to podobně díváme i my dnes: musíme toho hodně stihnout, hodně vyzkoušet. Zdá se, že Korinťané tento přístup aplikovali i na otázku sexuality.
A do toho přichází Apoštol Pavel a říká: Jenom proto, že všechno můžeme, nebo lépe řečeno, všechno je v naší moci, to ještě neznamená, že to máme udělat. Některé věci můžeme udělat, ale je to hloupost. Jenom skutečnost, že je udělat můžeme, ještě neznamená, že bychom je udělat měli. Můžeme dnes přijít domů hladoví a zkusit sníst pár hřebíků. Můžete to teoreticky udělat? Ano. Je to dobrý nápad? Ne.
Apoštol Pavel to v 6. kapitole řekne následovně: „Všechno mohu, ale ne všechno je užitečné; všechno mohu, ale ničím se nedám ovládnout.“ Všechno můžu, ale jsou věci, které nestojí za to dělat. Všechno můžu, ale ničím se nedám ovládnout.
Pavel nerozporuje jejich novou svobodu, ale pozastavuje se nad tím, jak s touhle novou svobodou nakládají. Náš přístup k životu jako křesťanů je, že jsme svobodní, ale zároveň si uvědomujeme, jakou mají věci okolo nás moc nás zotročit. Věci jako peníze, sociální sítě, práce nebo třeba sex, o kterém mluví právě tahle pasáž.
Co Pavel říká, je: Mám svobodu dělat cokoliv, ale nic mi nesmí brát mou svobodu. Všechno je v mé moci, ale já nebudu pod ničí mocí. Sex má velkou moc dát nám svobodu, ale také nám ji může ukrást. A tohle je třeba vědět, než se do tohoto tématu pustíme.
A možná vás napadá něco podobného, jako napadalo církev v Korintu. Nehrotíme to moc? Však co, jde jenom o sex. Proč to církev bere tak vážně? Tak se prostě s někým vyspím a neřeším to. Jsme ve 21. století, sex je přece jenom dobrá fyzická aktivita. Proč tomu přikládáme takovou váhu?
V Korintu to bylo podobně. Sex měl místo jen jako fyzické uspokojení. Když mám hlad, jdu, otevřu ledničku a najím se. Když mám přece fyzickou potřebu, musím ji nějak naplnit. Mám hlad, tak si vezmu rohlík a nakrájím si salám. Mám sexuální potřebu, tak si najdu někoho, kdo ji může naplnit. Nebo si zapnu počítač.
Pavlův argument v 1. Korintským je, že by to tak možná bylo, kdyby tak Bůh člověka stvořil. Kdyby to byl účel, pro který naši sexualitu stvořil. Ale sexuální potřeba není stejná jako potřeba jíst. Sex nemá stejnou roli jako jídlo. Stejně jako je kladivo určené na přibíjení hřebíků, ne na kázeň malých dětí, tak sex není určen pro smilstvo, ale pro něco jiného.
13 Pokrmy jsou pro břicho a břicho pro pokrmy. Bůh však zničí jedno i druhé. Tělo však nenáleží smilstvu, nýbrž Pánu, a Pán tělu.
Tělo nepatří smilstvu. Smilstvo je v Bibli obecný termín pro sex mimo manželství. A Pavel reaguje na argument, který bychom mohli mít i my. Sex není jenom další fyzická aktivita. Není to jen jako jíst párek. Jsme správci svého těla.
V té době bylo určitou společenskou normou, že bohatší lidé po hostině měli sex s prostitutkou. Jídlo a zábava. Obojí se zdá být podobné. Viděli jste někdy televizní pořad Prostřeno? Hostitel nabídne jídlo, po něm přijde na řadu zábava. My dnes po večeři hrajeme karty, oni dělali něco jiného. Byla to více veřejná věc, pro nás je to spíš soukromá. Ale princip se nemění.
Sex není jen naplnění potřeby, jako jídlo je naplnění potřeby. Sex je hlubší. Sex má své místo.
Na tom, co děláme se svým tělem, záleží. Jídlo, které sníme, za pár dní zmizí. Ale sex v sobě nese hlubší dopad. Není to jen fyzický akt. Má moc nás spojit, ale i zotročit. A právě proto je nebezpečné věřit lži, že sex je jen tělesná potřeba jako hlad.
Jenže sami dobře víme, že to tak není. Proto ve společnosti tak silně reagujeme na znásilnění. Kdyby byl sex opravdu jen fyzickou aktivitou, jako jídlo nebo sport, proč bychom na něj reagovali úplně jinak než na běžné fyzické ublížení? Když muž uhodí ženu, je to násilí. Ale když ji znásilní, víme, že to není jen násilí. Je to něco hlubšího. Je to zásah do samotné lidské důstojnosti. Narušení důvěry, bezpečí, identity. Zasáhne to celé nitro člověka.
Díváme se stejně na zneužívání dětí jako na jejich trestání? Proč by nám nepřipadalo stejné, kdyby rodič „trestal“ dítě tak, že by ho sexuálně zneužil? Třeba by mu i ublížil méně než vařečkou… Ne. Víme, že jizvy, které sexuální styk zanechá, jsou daleko hlubší a horší. Ať už je nedobrovolný nebo dobrovolný, sex má hluboký potenciál lidi spojit, nebo je taky rozdělit.
Manželství
16 Nebo nevíte, že kdo se připojuje k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť Písmo praví: ,Stanou se ti dva jedním tělem.’
Pavel cituje Genesis, první manželství. Sex je něco víc než fyzický akt. Je to prolínání jednoho s druhým. Dvou těl a dvou duší. Stáváš se do určité míry součástí toho druhého. Čemu patří tvoje tělo? Kdo ho ovládá? To je důležitá otázka. Je ovládáno sexem, nebo Pánem? Komu patří?
Abychom pochopili náš hlavní text, musíme mluvit o manželství a vysvětlit, proč právě manželství je místem pro sex. Ne proto, že si jako náboženští lidé musíme nastavit nějaká pravidla a „sex až po svatbě“ zní rozumně. Ale protože to plyne z hlubšího přesvědčení o tom, kdo jsme a kdo je Bůh.
Sex má obrovskou moc. Může nás spojit, ale také zotročit. A často nás zotročuje právě proto, že neznáme jeho pravé místo. To ani nemusím dlouze dokazovat. To je realita. Jak nejlépe něco prodat? Stačí přidat ženu s výstřihem, aby se za tím muži otočili. YouTube, reklamy a sociální sítě na tomhle dobře fungují. Kolik lidí je závislých na pornografii a nemohou přestat? Doslova se jim mění chemie v mozku. Kolik lidí je ve vězení kvůli sexuálním činům, protože se nedokázali ovládnout? Sex do značné míry řídí naši společnost. Řídí často nás. A je naivní si nalhávat, že ne.
Bůh popisuje sex jinak. Říká: „Vaše tělo patří Pánu. Utíkejte před smilstvem, protože jste s Pánem jeden duch. Byli jste koupeni za velkou cenu, proto se od toho držte dál.“
Vztah, který máme s Bohem, ovlivňuje všechny naše ostatní vztahy. Dokonce i sex. Bible popisuje vztah, který máme s Bohem skrze Krista, jako manželství. Je to intimní vztah, založený na vzájemné lásce. On miloval první nás a my milujeme jeho. Ale není to vztah postavený jen na citech. Je postaven i na smlouvě.
Bůh říká: „Budu tě milovat, ať to stojí, co to stojí. I kdyby mě to mělo stát vlastní život.“ A přesně to se stalo. Když Ježíš při poslední večeři pozvedá kalich, říká: „Tohle je nová smlouva v mé krvi, která se za vás prolévá.“ Jeho láska k nám je potvrzena smlouvou. Slíbí: „Budu tě milovat, ať to stojí, co to stojí. Nikdy tě neopustím. Nikdy tě neztratím. Vždycky tě přivedu zpátky domů.“
Ježíš nazývá církev svou nevěstou. My patříme jemu. A náš vztah s ním je obrazem toho, co má být manželství. Věrný vztah lásky a smlouvy. Manželství je láska a smlouva. A právě to je prostor, kde patří intimní sexuální vztah. Místo, kde dochází ke spojení nejen těl, ale i duší. Proto Bůh ustanovil manželství mezi mužem a ženou jako kontext pro sex. Vztah, kde je láska – ale nejen láska. Je tam také smlouva věrnosti.
Muži a ženy jsou povoláni žít ve vztahu, který odráží Boží vztah k nám. Abychom žili pro něj, a ne jen sami pro sebe. Nejde jen o to, že máme víru v hlavě. Bůh sám v nás nějakým tajemným způsobem přebývá. Žije v nás skrze svého Ducha.
A pokud tohle nepochopíme, nikdy nepochopíme ani hloubku sexuálního hříchu. Pavel v celé této kapitole opakuje: Dejte si pozor. Sex má mnohem větší moc vás ovládnout, než si myslíte. Je hlubší a silnější, než si myslíte. Dokáže vytvořit závislost i citové zranění. Není to jako jídlo nebo toaleta. Není to jen vykonání potřeby. Je to spojení dvou lidí tím nejhlubším lidsky možným způsobem.
Když s někým sdílíte tohle, nesdílíte jen čas. Sdílíte kus sama sebe. Poznáváte se na hluboké úrovni. A stáváte se s tím člověkem jedno.
S tímto přicházíme k našemu textu:
18 Utíkejte před smilstvem! Každé prohřešení, kterého by se člověk dopustil, se netýká těla. Kdo však smilní, hřeší proti vlastnímu tělu. 19 Nebo nevíte, že vaše tělo je svatyní svatého Ducha, který je ve vás a kterého máte od Boha? Nevíte, že nejste sami svoji? 20 Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha.
Utíkejte. Tohle by mělo být naše základní nastavení vůči sexu mimo manželství. Není to úplně jiné, než co slyšíme dnes? „Tak to tak nehroť, neřeš to.“ Ale Bible říká: vemte nohy na ramena. Bůh a hřích nestojí na jedné straně. Když se přibližujete k jednomu, vzdalujete se druhému. Utíkejte před smilstvem.
Bible nám nic nenamlouvá. Utíkání je náročná aktivita. Abychom se smilstvu vyhnuli, bude se od nás vyžadovat, abychom se mu aktivně postavili. Abychom vynaložili značné úsilí. Abychom si přestali namlouvat lži typu: „Není to tak těžký, zítra s tím přestanu.“ Ne. Utíkejte.
Pavel zároveň neříká jen seznam pravidel, jak se smilstvu vyhnout. Nedává jenom seznam pravidel typu: nosit dlouhé sukně až ke kotníkům, na ženu se podívat maximálně dvakrát za den, konverzace s opačným pohlavím může trvat nejvýš pět minut, na seriál, kde se mluví o sexu, se můžeš dívat jen jednou týdně. Neuzavírá to zákonem, ale milostí. Říká: podívejte se, jaký je Bůh. Co pro vás udělal.
Byli jste přece koupeni za velikou cenu; oslavte tedy svým tělem Boha.
Protože ochranou před smilstvem není zapamatování si nějakého zákazu, ale hluboké pochopení Boží milosti. To, co nás povede k životu, kde vzdáváme Bohu čest, není soubor pravidel, ale poznání toho, co pro nás Bůh už udělal. Co vykonal v Ježíši.
Pochopení jeho lásky k nám vede k opětované lásce k němu. Ve vlastním úsilí o svatost porosteme jen tehdy, když si budeme znovu a znovu uvědomovat velikost Božího vykoupení. Když si uvědomíme rozdíl mezi svatým Bohem a námi. A co v tomhle světle znamená Ježíšův kříž. Jestli jsme tak moc hříšní a Bůh tak svatý, a mezi námi je tak obrovská propast, pak jeho láska v Ježíši vůči nám musí být stejně obrovská. Čím víc rozumím tomu, jaký je Bůh, a tomu, jaký jsem já, tím víc roste moje potřeba pro Ježíše. A tím hlouběji chápu jeho vykoupení.
Bůh je pro nás
Bůh nic nepotřebuje. Nesedí na obláčku s potem na čele a nedoufá, že lidé konečně začnou poslouchat, protože se bez nich neobejde.. Bůh nepotřebuje, abys pro něj chodil do obchodu, nebo aby si mu pomohl udržovat vesmír pohromadě.
A jestli tenhle Bůh opravdu nic nepotřebuje, a my mu stejně nemůžeme dát nic, co by už sám neměl, tak proč nám dává přikázání? Proč nám dává přikázání někdo, kdo sám nic nepotřebuje? Když vám přikazuje někdo, kdo sám nic nepotřebuje, pak to zřejmě znamená, že jeho přikázání jsou dobrá pro nás.
Bůh stvořil svět určitým způsobem. I sex a člověka stvořil s nějakým účelem. Bůh stvořil člověka jako bytost se svou vlastní hodnotou a důstojností. A sex jako nejhlubší úroveň komunikace mezi dvěma lidmi, kteří jsou připraveni žít jako jedno – pro něj.
Vzdávejme čest Bohu tím, že budeme žít tak, jak to on zamýšlel.
Úterý dopoledne
Josef sedí jako každé dopoledne přilepený k monitoru svého počítače v práci. Má rád svou práci, ale v poslední době se víc těší na oběd. Ne proto, že by tak moc trpěl hladem. Ale proto, že ve firmě, kde pracuje, mají malou jídelnu. A poslední dobou tam často obědvá Šárka.
Josef by si nikdy nedovolil Šárce dělat nějaké návrhy. Teda, aspoň si to tak sám sobě namlouvá. Doma má manželku a malé dítě. Ale stejně teď tráví se Šárkou dost času. Je milá, pěkně mluví. Líbí se mu. Několik minut před pauzou ho přistihne myšlenka, že se nemůže dočkat oběda. Ne kvůli jídlu. Kvůli Šárce.
V mobilu má aplikaci Bible, ze které si často ráno čte verš na den. Dneska tam stálo: „Utíkejte před smilstvem.“ A on si pomyslí: „Však tohle přece není smilstvo, jenom si povídáme.“ Ale pak mu to dojde. Do smilstva jen tak někdo nechtíc nespadne. Právě proto máme utíkat. Ne si s tím zahrávat.
Není špatné být kamarád s někým opačného pohlaví. Ale sám ví, že ve skrytu duše chce něco víc. Josef se zvedne ze židle. Zajde ke stolu, kde sedí Kuba, a zeptá se ho, jestli by dnes nešli na oběd někam jinam.