Ženy, seberte odvahu v rodině / Marie Ehlers

Ženy, seberte odvahu v rodině / Marie Ehlers

(Záznam z Konference pro ženy 2025)

Marie je manželkou Joshe Ehlerse a mámou tří dětí. Studovala teologii a hudbu na Spurgeon’s College a Union University. Momentálně spolu s manželem zakládají sbor Kostel Jinak v Olomouci, kde slouží především v oblasti chval a práce se ženami. Olomouc vnímají s manželem jako strategické město – historické univerzitní centrum plné mladých lidí hledajících smysl a komunitu. Věří, že právě zde může vzniknout církev, která bude autentická a zakořeněná v Boží pravdě.

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:01 Úvod a modlitba Kazatelka představuje téma konference „Seberte odvahu“ a modlí se za setkání.
  2. 1:16 Proč téma odvahy Postmoderní doba zkresluje křesťanské pojmy. Bible nás na odpor světa připravuje.
  3. 6:18 Odkud pramení odvaha Apoštolové před veleradou. Strach vede k uctívání lidí; odvaha pramení z Kristova vítězství a přítomnosti.
  4. 10:48 Odvaha v rodině Úvod k první sekci: manželství, mateřství a role dcery a sestry.
  5. 11:39 1. bod: V manželství nás Bůh volá k tomu, abychom odvážně ctili závazek manželství a naplňovali biblickou roli ženy Lži o manželství, Efeským 5 o podřízenosti a osobní příběhy ze stěhování a zápasu o kontrolu.
  6. 22:26 2. bod: V mateřství nás Bůh volá k tomu, abychom děti vnímali jako požehnání a odvážně je vychovávali ke zbožnosti Děti jako požehnání, ne břemeno, a výchova založená na Božím slově.
  7. 29:33 3. bod: Bible nás vybízí k tomu, abychom odvážně milovali své bližní, své rodiče a své sourozence Toxické vztahy, ctít rodiče a příklady Hudsona Taylora, Luthera a Viktora Kouřila.
  8. 36:03 Závěr a modlitba Kristus přišel pro ty, kdo selhávají. Odvaha roste ze spočinutí v něm.

Přepis kázání

0:01 Úvod a modlitba

0:01 Téma dnešní konference, jak už jste se mohli dočíst za mnou, je „Seberte odvahu“. A pro mě je to vlastně velice trefné téma v tomhle momentu, protože potřebuju sebrat velkou dávku odvahy, abych tady dneska před vámi stála. Ale vnímám to jako velkou výsadu a věřím tomu, že Pán Bůh k nám bude dneska mluvit, že bude měnit naše srdce a že nás bude upevňovat v pravdách, které nacházíme v jeho slovu.

0:35 Já se na začátek za to ještě pomodlím. Drahý nebeský Otče, já ti děkuji za tuhle příležitost tady být spolu. Děkuji ti za tyhle ženy, které přijely z různých konců České republiky k tomu, abychom mohli mít společenství jedna s druhou, ale hlavně kvůli tomu, abychom ještě více prohloubili naši lásku k tobě. Tak tě prosím, Duchu Svatý, abys otvíral naše uši, naše oči, naše srdce. Měň nás a promlouvej k nám dnes. Amen. Amen.

1:16 Proč téma odvahy

1:16 Možná jste si říkali, proč jsme zvolili tady tohle téma. Proč téma odvahy? Proč potřebujeme mít odvahu? My žijeme v době postmoderní kultury. Je to kultura, která je zaujatá vůči Bohu a křesťanským hodnotám. A pokud si to nemyslíte, tak stačí, abyste se proskrolovali sociálními sítěmi, nebo abyste si zapli televizi, anebo abyste jednoduše šli ven a začali se bavit s lidmi. Můžeme vidět lidskou vzpouru vůči Bohu a zlomenost tohoto světa všude kolem nás. Naše doba nenávidí cokoliv, co by jedince mohlo zdánlivě omezovat, nenávidí cokoliv, co tvrdí, že existuje jedna objektivní pravda. Důraz se klade hlavně na toleranci a osobní autenticitu. A pokud nejsme opatrné, i tyhle pohledy, i tyhle názory se pomaličku můžou vkrádat do našich rodin, do naší církve a taky do toho, jak vlastně vnímáme svět samotný.

2:35 Naše doba mi tak trochu připomíná zrcadlo, které trochu zkresluje. Možná některý z vás jste si udělali už výlet na Petřín do Prahy s kamarády nebo s rodinou. Mají tam to – nejsem teda Pražák, ale byla jsem tam jednou – mají tam to známé zrcadlové bludiště. Takže tam jdete, teď se na sebe podíváte, ale vidíte, že váš obraz je trošku jiný. Jste delší, jste hubenější, no prostě líbivější. A tak je tomu vlastně i s naší dobou. Naše doba zachovává různé křesťanské pojmy, jako je třeba láska, víra, naděje, ale mění jejich význam. Láska se stává vlastně tolerancí bez pravdy, víra se mění jenom v nějaký osobní pocit a naděje v pozitivitu, v pozitivní myšlení.

3:30 Možná, když nad tímhle přemýšlíte, přemýšlíte nad naší dobou, tak to ve vás někdy, stejně jako ve mně, vzbuzuje úzkost, protože si uvědomujete, co jsou jasné Boží pojmy. Chcete svou víru žít, chcete o ní mluvit, ale máte pokušení, stejně jako já, někdy zůstat raději zticha. Neprojevovat se, nevymezovat se, protože je to tak jednodušší. Že jo? Protože co když se postavíme k věcem jasně a biblicky, začneme o nich mluvit a lidé nás odmítnou? Řeknou o nás, že jsme netolerantní, že jsme nemilující, což je vlastně opak toho, co jim chceme ukázat na ten charakter Boží. Co když nám napíšou ošklivý komentář pod náš příspěvek na Instagramu? A je jasné, že pokud člověk v dnešní době chce svoji víru žít naplno, může čekat odpor. A na některých místech světa dokonce i smrt, jak jsme to nedávno viděli.

4:41 Ale vlastně se nám neděje nic, na co by nás Bible celou dobu nepřipravovala. Naše doba se tolik neliší od jiných dob, ve kterých žily naše sestry před námi. Pokaždé, když věřící člověk, když věřící žena chce žít svoji víru naplno, tak bude zakoušet tlak kultury a tlak tohoto světa. Jan 15,18–20 říká: „Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.“

5:33 Nebo 2. Timoteova 3,12: „Všichni, kdo chtějí žít zbožně v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“ A tak proto jsme si zvolili téma odvahy. Chceme odvážně stát na Božích pravdách a být solí tohoto světa, jak nás Matouš 5,13 vybízí. I když nás to bude něco stát. Takže to je naše touha a já věřím, že je to i touha vás, který jste sem dneska přijeli. Takže, odkud takovou nebojácnou odvahu vezmeme? Odkud naše odvaha pramení, odkud pochází?

6:18 Odkud pramení odvaha

6:18 Nedávno jsme s kamarádkou pročítali knihu Skutků a zaujal mě tam jeden verš v páté kapitole. To je zrovna kapitola, kdy ti apoštolové byli vsazeni do vězení, potom znovu stáli před veleradou a ti je opakovaně vyzývali k tomu, aby už nemluvili o Ježíši, vyhrožovali jim. A mně se hrozně líbí, co jim ti apoštolové na to řekli. Oni jim na to řekli: „Boha je třeba víc poslouchat než lidi.“ Jasný, stručný, odvážný. A tak se ptám, kde vzali takovou odvahu? Určitě měli strach, vždyť jim šlo o život.

7:06 Víte, strach je běžná lidská zkušenost, každá z nás si známe, každá z nás si tím procházíme. A problém není nezbytně v tom, že strach zakoušíme, ale problém je v tom, že často ze strachu začneme uctívat lidi víc, než uctíváme Boha. A uctívání lidí je v konečném důsledku uctívání sebe sama. Naše pohodlí, naše bezpečí, naše kontrola nad tou situací, naše pověst, to, co o nás lidi budou říkat. V daném momentu přestaneme věřit evangeliu. Přestaneme věřit tomu, že Kristus už přemohl tenhle svět.

7:54 A to se dočítáme v Janovi 16,33. To bude můj takový stěžejní verš pro tuhle sekci dneska ráno. Jan 16,33: „To jsem vám pověděl, abyste ve mně měli pokoj. Ve světě máte soužení, ale buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět.“ A pokud jste jako já, tak na tuhle zásadní pravdu častokrát v úzkostných momentech zapomínáte. A to právě tady tohle Pán Bůh chce v nás proměňovat.

8:30 Nám dal stejnou moc Ducha Svatého, jako měli ti apoštolové, to se dočítáme ve Skutcích 1,8. A k tomu nám dává verše v celé Bibli, které nás opakovaně vybízí k tomu, abychom upřeli svůj zrak na něj a neustále, protože jsme lidi zapomnětliví, si připomínali, kdo je on, komu jsme uvěřili a koho uctíváme. Izajáš 41,10, velice známý verš: „Neboj se, protože já jsem s tebou. Nehleď ustrašeně, protože já jsem tvůj Bůh. Budu tě posilovat, ano, budu ti pomáhat a držet tě svou spravedlivou pravicí.“ Žalm 23,4: „Kdybych šel údolím… Kdybych šel údolím nejhlubší tmy, nebudu se bát zlého, neboť ty jsi se mnou, tvé žezlo a tvá hůl mě potěšují.“

9:25 Když naše děti byly menší, tak se nám opakovaně stávalo, že nás v noci volaly, protože se samy bály jít na záchod. A prostě ta představa toho, že by samy měly vylézt z postele, projít tou tmavou chodbou až do koupelny, pro ně byla velice svazující. Samy tam nechtěly jít. Ale potom přišel táta nebo máma. Vzali jsme je za ruku a řekli jsme: „Jdu s tebou.“ A najednou udělaly krok, který předtím udělat nechtěly. Co se změnilo? Nezměnila se ta tmavá chodba, nezměnilo se to dítě, ale změnila se přítomnost.

10:09 A stejně je to tak s námi. Sami to nezvládneme. Sami. A nestačí, když si sami řekneme nějakou mantru: „Budu příště odvážnější, zvládnu to líp.“ Odvaha totiž není výsledkem toho, že jsme statečné samy o sobě. Odvaha pramení z toho, že si uvědomujeme, že Kristus už přemohl tenhle svět a že v tom bude s námi. Naše odvaha pramení z toho, že si uvědomujeme, že Kristus už přemohl tenhle svět a že v tom bude s námi.

10:48 Odvaha v rodině

10:48 Takže teď si pojďme popovídat o tom, jak svou víru můžeme odvážně žít v rodině, kterou nám Pán Bůh dal. To je naše první sekce pro tohle ráno: odvaha v rodině. A já budu mluvit krátce o takových třech oblastech. Budu mluvit o oblasti manželství, mateřství a taky o naší roli být dcerou a sestrou. A možná některé z vás ještě určitou oblast neprožíváte. A to je naprosto v pořádku, ale i tak bych vás chtěla povzbudit k tomu, abyste pozorně poslouchaly, protože pravděpodobně se váš stav bude v budoucnu měnit. A i kdyby se neměnil, tak můžete být povzbuzením pro vaše sestry v církvi a můžete vědět, jak se za ně konkrétně modlit.

11:39 1. bod: V manželství nás Bůh volá k tomu, abychom odvážně ctili závazek manželství a naplňovali biblickou roli ženy

11:39 Začneme manželstvím. V manželství nás Bůh volá k tomu, abychom odvážně ctili závazek manželství a naplňovali biblickou roli ženy. V manželství nás Bůh volá k tomu, abychom odvážně ctili závazek manželství a naplňovali biblickou roli ženy. Určitě jste si všimly, ono to není žádný tajemství, že naše společnost bere závazek manželství už jako něco zastaralého, je to jenom kus papíru. Když jste mladá a chcete se vdávat, tak si naše společnost myslí, že jste se zbláznila. Když je vaše manželství těžký, tak řeknou: „Se rozveď, přece se nebudeš trápit.“ Taky žijeme v období tzv. hook-up kultury, kdy lidé věří, že intimita může být náhodná a bez závazků. Čím víc zkušeností, tím líp, protože ten důraz se klade na zkušenost a osobní prožitek. A tohle jsou jen některé názory kolem nás.

12:48 Bible ale vnímá manželství jinak. Matouš 19,5–6 říká: „Proto člověk opustí otce i matku a přilne ke své ženě a ti dva budou jedno tělo. Takže již nejsou dva, ale jedno tělo. Co tedy Bůh spojil, ať člověk nerozděluje.“ Židům 13,4: „Manželství ať je u všech ve vážnosti a manželské lože neposkvrněné, neboť smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh.“ Já věřím tomu, že většina z nás, co tady dneska sedíme, tak věříme ve svatost manželství. Věříme, že to byl dobrý záměr pro naše životy.

13:32 Ale pokud nejsme opatrné, tyhle lži se budou vkrádat do našich manželství, rodin. Zvlášť když je situace těžká. Možná tvoje manželství je těžký právě teď. Po deseti letech, po patnácti, dvaceti letech už nemáš ty motýlky v břiše, který jsi měla na začátku. Tvůj muž není takový, jaký jsi si představovala, možná. A to tě vede k nespokojenosti. A možná si v duchu někdy myslíš: „Byla bych… Co když jsem udělala chybu?“ Vidíte tamhle Pepu, jak své manželce nosí květiny každý týden, a tobě tvůj muž neukázal žádné romantické gesto už měsíce. Jsi frustrovaná z vaší komunikace, intimity. Máš pokušení podléhat strachu z toho, že možná ti opravdu před manželstvím něco uteklo.

14:38 V těžkých situacích právě bojujeme s pochybami a s tím, jestli Boží plán pro nás byl opravdu dobrý. Právě v takových situacích musíme sebrat odvahu. Navzdory naší situaci jsme jako věřící ženy volány k tomu, abychom odvážně tenhle závazek ctily. Skrze moc Ducha Svatého a skrze příklad Ježíše. V Efeským 5,25 vidíme, že Ježíš miloval svoji nevěstu a sám sebe za ni vydal. I když byla hříšná, nikdy neuvažoval, že by ji opustil. A tak si musíme připomínat tenhle aspekt evangelia, ten příklad Ježíše, jak on sám miloval jeho církev. Když přemýšlíme nad evangeliem, tak to nám dává tu odvahu našim manželům i přes jejich nedostatky. S pomocí Ducha Svatého.

15:40 Ještě chvíli zůstaneme v listu Efeským, a to bude konkrétně ve verších 21 až 25. Pátá kapitola Efeským, verše 21 až 25. A tyhle verše budou mluvit o tom, jaká je vlastně naše role, když už v tom manželství jsme. Já to přečtu. „Podřizujte se jeden druhému v bázni před Kristem. Ženy, podřizujte se svým mužům jako Pánu, neboť muž je hlavou ženy, jako je Kristus hlavou církve. On je zachráncem těla. Ale jako církev je podřízena Kristu, tak i ženy ve všem svým mužům. Muži, milujte své ženy, jako i Kristus miloval církev a sám sebe za ni vydal.“

16:26 Tuhle pasáž naše feministické okolí absolutně nesnáší. Je to možná jedna z nejkontroverznějších pasáží v dnešní době. Ale možná tobě samé, když slyšíš to slovo podřízenost, tak se začnou ježit chlupy na hlavě. Možná máš stejné pokušení to vnímat jako naše doba, jako slabost, ponížení, vlastně takovou nespravedlnost, protože nejsem dost emancipovaná na to, abych se někomu podřizovala.

17:06 Před pěti lety jsme se s rodinou stěhovali ze Spojených států do Česka. Toužili jsme být součástí hnutí zakládání sborů tady v České republice a tomu předcházely měsíce plánování a vlastně zkoumání, do které církve pojedeme, kam se přestěhujeme. A po modlitbách můj manžel Josh cítil, že to bude jeden konkrétní sbor. Já v tu chvíli jsem si ale vůbec jistá nebyla. Říkala jsem: „Vždyť v tom společenství vůbec nikoho neznáme.“ Jsem mu dávala otázky a tak jsem ho zpovídala: „Jsi si jistý? Děláš dobře? Co když uděláš chybu?“ Josh to měl tehdy se mnou hodně těžký, protože já jsem se nechávala poddat strachu z toho, co bude. Naše děti byly hodně malé, byly to miminka. A to, že jsem nevěděla jak přesně, kde budeme žít nebo jak budeme sloužit, neznala jsem to společenství, mě děsilo.

18:20 Má to dobrý konec. Pán Bůh na mě pracoval. Skrze modlitbu, Ducha Svatého mi připomínal, že tohle nebere na lehkou váhu, že v pokoře hledá moudrost pro jeho rodinu a pro službu. Tak jsem nakonec mohla říct: „Nejsem si jistá, ale chci jít do toho s tebou.“ A když se podívám zpět za těch pět let, vidím, jak Pán Bůh se v tom oslavil. Díky Bohu za to. Zbytek už je krásná historie, jak se říká.

18:52 Možná tady sedíš a nikdy jsi neměla problém se podřizovat svému muži v nějakých velkých věcech. Ale co ty věci malé, co ty každodenní věci, které se týkají našeho ega, našich představ, našich schopností? Když budeme k sobě upřímné, každá z nás možná cítí přebírat kontrolu. Zvlášť když se třeba manžel nepostará o děti, jak jsme si představovaly. Tak jdeme a zkritizujeme ho. Nebo nedělá pravidelná ztišení doma, tak mu řekneme, že není dobrý duchovní vedoucí. My bychom to zvládly líp. Nebo nás manžel poprosí o to, abychom tolik neutrácely. Tak mu na to řekneme: „Přece…“

19:50 Tenhle scénář vlastně odráží to, co se dělo v Genesis 3. Hned na začátku, na začátku Bible, kdy Eva vzala to jablko, Adam to tak nechal být. A stejně tak naše doba opakuje tenhle scénář. Role převrací. Ale Bůh vidí do našeho srdce

20:11 …a touží potom, abychom žili tu svou roli navzdory tomu, jestli náš muž tu svou roli žije, nebo ne. Já sama zápasím s touhou po kontrole každý den. Ptala jsem se svého muže, jestli mi může dát nějaký konkrétní příklad, a byl velice rychlý k tomu, že mi s tím rád pomůže. A tak vlastně jedna z těch oblastí, ve které zápasím i po 12 letech manželství, je to, že mu neustále připomínám, kolik je hodin. Pokud Joše znáte, tak víte, že žije v tom momentu. Žije pro ty lidi, kteří jsou právě s ním v tom momentu. Tudíž má občas tendenci zapomínat na to, že má schůzku s někým jiným třeba potom, nebo že někde musíme být. Moje osobnost, moje povaha miluje čas. Jeho povaha tolik čas neřeší. To mě hodně frustruje.

21:13 A takže mám tendenci se pořád ptát: „Kolik je hodin? Víš, že tam máš být?“ On mi několikrát říkal, že ho to frustruje, abych se pořád neopakovala. S Boží pomocí na to musím pracovat, protože tohle, i když se to zdá jako hloupost, i když se to zdá, že tohle přece nemůže zničit manželství, je to něco, co tomu manželství nepřidává. Neposiluje to naše manželství, ale spíše mu to ubližuje. Takže vám to tady dneska vyznávám, můžete se za to za mě modlit. A věřím tomu, že každá z nás máme určitý oblasti, na kterých je potřeba pracovat.

21:51 Protože tenhle proces není vůbec snadný, ale chci tě povzbudit, sestro, aby ses za svou situaci modlila, s Boží pomocí, a nenahrazovala to, co Pán Bůh zamýšlel pro tvého muže. A tak seberme odvahu v našem manželství, ať už se to týká našeho závazku, nebo ať už se to týká naší role pro manželství. A připomeňme si to, že Bůh Kristus přemohl tenhle svět a že je v tom s náma.

22:26 2. bod: V mateřství nás Bůh volá k tomu, abychom děti vnímali jako požehnání a odvážně je vychovávali ke zbožnosti

22:26 Přesuneme se teď k mému druhému bodu, a to je mateřství. V mateřství nás Bůh volá k tomu, abychom děti vnímali jako požehnání a odvážně vychovávali ke zbožnosti. V mateřství nás Bůh volá k tomu, abychom děti vnímali jako požehnání a odvážně je vychovávali ke zbožnosti. Skoro před rokem jsme se všichni sešli u vánočního stromku. Byla tam celá moje rodina, byli tam moji rodiče, byl tam můj brácha s manželkou, moje sestra s manželem a moje ségra měla pro nás všechny radostnou novinku. Je těhotná. Takže jsme se všichni zaradovali, vyskočili jsme a náš nejstarší syn, ten junášek, řekl: „Konečně, konečně budu mít bratrance nebo sestřenici.“ Byla to prostě radostná chvíle.

23:27 Ale po téhle chvíli nám sestra řekla, že na začátku v jejím lůně byly tři miminka. A dvě z nich už tam nejsou a zůstalo tam jenom jedno. O dvě miminka přišla. A to samo o sobě bylo těžké slyšet, ale ta reakce její tehdejší doktorky, její gynekoložky, byla srdcervoucí. Ta jí totiž na to řekla: „Buďte ráda, o dva hladové krky míň.“ Naše společnost vnímá děti jako břemeno. Pokud ti to nevyhovuje, tak děti bys mít neměla. Pokud nechtěně otěhotníš, tak se jich zbav. Budou tě stát moc peněz, zničí ti tělo, zničí ti kariéru. Jsme individualističtí, zaměření na sebe a nenávidíme cokoliv, co by limitovalo náš komfort, svobodu a peníze. To nazýváme břemenem. A když se některé rozhodnou starat se o rodinu, tak je vnímáme tak, že jsou v nějaké opresi.

24:36 Bible ale znovu o dětech mluví jinak. Žalm 127,3: „Hle, synové jsou dědictví od Hospodina, plod lůna je odměnou.“ Bůh vnímá děti jako požehnání, ne jako překážku v tom dělat něco důležitějšího. A pokud jste tady dneska, tak pravděpodobně tady tuhle pravdu vnímáte a žijete ji. A vnímáte to, že děti jsou to nejdůležitější, protože to je jediné, co si vezmete s sebou na věčnost. Je to investice do věčnosti. Ale tuhle pravdu je těžký někdy žít. Je těžký žít, když jste se už pětkrát vzbudila k miminku, co pláče. Jste fyzicky, psychicky na dně. Možná tuhle frázi, že děti jsou požehnání, vnímáte spíš jako jenom takovou otřepanou frázi, protože si saháte na to fyzické a psychické dno.

25:35 Nebo je tomu těžké věřit, když jste si s manželem museli už poněkolikáté odepřít dovolenou, finančně si to nemůžete dovolit, vaše tři děti potřebují rovnátka, v mém případě to jsou brýle. Nebo právě teď vychováváš teenagery. Jsem slyšela, že je to hodně náročné zvládat náladovost, vzdor nebo jejich rozhodování. Snažíš se je vést ke Kristu, ale stojí tě to všechno. A pokud cítíš, sestro, že to dál už nezvládáš, tak ti chci říct, že Bůh tě vidí. Bůh je s tebou, Bůh tě neopustil, a s pomocí Ducha Svatého si připomeň, že jim můžeš sloužit tak, jako nám sloužil Ježíš. Stojí to za to.

26:26 Dále je tady otázka toho, jak ty děti vlastně vychovávat, když už je nám Pán Bůh dal. Naše kultura je zmítaná různými trendy o výchově. Co o výchově řekl ten nejvzdělanější psycholog? Co se můžu dočíst o výchově na Facebooku ve skupině maminek? A nechápejte mě zle, já si tyhle věci taky čtu. Jo, čtu si je. Myslím, že je moudrý se vzdělávat. Ale nebezpečí je v tom, když tyhle taktiky a trendy zaměníme za Boží záměr pro naše děti a když se na ně upneme. Někdy totiž máme strach, že Boží plán pro výchovu je moc zastaralý. Nedávno jsem slyšela jednoho moudrého kazatele říct tohle: „Můžeme vychovávat své děti podle těch nejlepších úmyslů, plánů a představ, co máme. Můžeme se snažit dát jim to nejlepší, co známe, ale pokud jejich výchovu nezakládáme na Božích hodnotách a na jeho slově, povede to dříve či později k frustraci a v konečném důsledku ke zkáze, k duchovní zkáze.“

27:42 O tom často mluví i Přísloví, o tom, jak vychovávat děti. Tady mám jeden verš z 22. kapitoly, 6. verš: „Vyuč chlapce na počátku jeho cesty, neodvrátí se od ní, ani když zestárne.“ Naším cílem je dětem ukázat Boží moudrost a nemoudrost tohoto světa. Protože dětské srdce, v konečném důsledku každé srdce, se nemění pouze nějakými lidskými radami, ale mění se živým Božím slovem. Většina z vás ví, že vaše děťátko bude něčím učedníkem. A buď bude vaším učedníkem, nebo bude učedníkem tohoto světa. Ano, vlastně ani nezáleží tolik, jestli je posíláte do školy, nebo jestli je učíte doma. Záleží na tom, že vaše zodpovědnost je duchovně vést.

28:39 A tak možná si tady dnes sama bojuješ s tím, tu výchovu uchopit. A tak tě chci v tom povzbudit. Ta autorka, kterou už Lída zmiňovala, Ginger Hubbard, je to americká autorka, vlastně říká takovou hrozně jednoduchou větu. Ona často říká: „Nikdy není pozdě začít učit své děti cestě Boží.“ Nikdy není pozdě. Ať jsou malé, nebo ať jsou větší, nebo teenageři, vždycky můžeš začít. Seberme tedy odvahu v mateřství, ať už se to týká víry toho, že skutečně jsou požehnáním naše děti, nebo toho, abychom je zbožně vychovávali. Kristus přemohl svět a bude v tom s námi.

29:33 3. bod: Bible nás vybízí k tomu, abychom odvážně milovali své bližní, své rodiče a své sourozence

29:33 Přesouváme se k té poslední oblasti, je to role dcery a sestry. Vybízí k tomu, abychom odvážně milovali své bližní, své rodiče a své sourozence. Bible nás vybízí k tomu, abychom odvážně milovali své bližní, své rodiče a své sourozence. V naší době se teď objevuje častý a moderní pojem, takzvané toxické vztahy. A když projíždím sociální sítě, často narazím na nějaký obsah, který říká, že je naprosto zdravé a dokonce nezbytné…

30:12 …abychom ze svého života odřízli naše rodiče nebo sourozence, protože nám ublížili nebo nám ubližují. Jsme vyzýváni k tomu, abychom se s nimi přestali bavit, abychom začali dělat, že nikdy neexistovali. A možná i my jako věřící máme tendenci podlehnout tomu, že je to tak správně. Nechceme se těmito těžkými vztahy raději zabývat. Někteří z vás, co tady dneska jste, jste křesťany, křesťanky první generace. To znamená, že jste neměli milující rodiče, kteří by milovali Ježíše. Nebo jste měli milující rodiče, ale neznali Ježíše. Některé z vás rodiče neustále peskovali, ponižovali. Je běžné, že často, že zvlášť matky mají tendence být hrubé na své dcery a tak. Možná váš vztah je pošramocený s vaší mámou. Vybudovali jste si určitou zeď a nechcete s nimi trávit čas nebo se za ně dokonce modlit.

31:21 Vracím se znovu k Písmu, protože Písmo to vidí jinak. Vybízí nás, abychom své rodiče milovali. Deuteronomium 5,16: „Cti svého otce i matku, jak ti přikázal Hospodin, tvůj Bůh, aby se prodloužily tvé dny a aby se ti dobře vedlo na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ I když jsme teď dospělé, tak jsme voláni k tomu, abychom ctili své rodiče. A neříkám, nechápejte mě špatně, že není dobré si někdy dát hranici s lidmi, kteří nám opakovaně ubližují. Proti Písmu tyhle lidi absolutně vyřadit z našich životů. To je jednoduché řešení, to je světské řešení. To není řešení, které nás posvěcuje a vede k oslavě Boha.

32:16 Matouš 22,39: „Miluj svého bližního jako sebe samého.“ Matouš 5,44: „Milujte své nepřátele.“ Takže ať už považuješ své sourozence nebo své rodiče za ty, kteří jsou ti bližní, nebo za ty, kteří jsou tví nepřátelé, v obou případech jsme voláni k tomu, abychom je milovali, když vím, že to někdy je nesnesitelné. Pro některé z vás je to velice citlivé téma, já si to uvědomuji. Ale i přesto nám evangelium dává sílu odpouštět. Kristus odpustil nám, když jsme ještě byli jeho nepřátelé. Římanům 5,8 až 10. Tak i když je to někdy těžké, je jasné, že Bůh si používá vztahy v rodině. Já tady mám pár příkladů ze života. Vidíme to vlastně v celé Bibli, jak Bůh si používá rodinné vztahy, anebo taky ze zkušenosti.

33:23 Příklady ze života. Hudson Taylor, pro ty z vás, kdo ho neznáte, to byl britský misionář, kterého si Pán Bůh povolal do Číny. Ale jeho příběh nezačal v Číně, jeho příběh začal doma, se sestrou, která se odmítala za něj modlit. A modlila se tak dlouho, dokud Hudson nenalezl Krista. Na konci jeho života Bůh přivedl tisíce lidí v Číně ke Kristu skrze jeho službu. Dalším příkladem je Martin Luther, to je německý pastor a teolog, který vlastně začal reformaci. Ale zpočátku si Lutherův otec Hans myslel, že tahle nově nalezená víra zničí jejich rodinu. Byl proti. O několik let později ten samý otec zemřel v důvěře v evangelium, které jeho syn kázal.

34:24 Viktor Kouřil, pokud ho neznáte, to je náš kazatel v Olomouci. Je z nevěřící rodiny. Jeho bratr ho přivedl ke Kristu, nebo do církve. Nakonec Pán Bůh spasil jeho mamku a taťku. A dnes Viktor zakládá církve a šíří evangelium v Olomouci. A tak si může Bůh použít i tebe. Bůh udělal velký věci a chce udělat velký věci i v tvé rodině. Skrze tebe, ve tvých rodičích, ve tvém bráchovi nebo ve tvé sestře. A nikdy nevíš, kdo z nich se stane dalším Martinem Lutherem. Zachránil tě právě proto, abys šla do své rodiny jako misionářka, pokud tvá rodina ještě Krista nezná. A pokud ho už znají, díky Bohu, můžeš je ještě víc povzbuzovat k hlubší a odvážnější lásce ke Kristu.

35:24 Takže kdo potřebuje slyšet o Kristu ve tvé rodině během těhle vánočních… a během těhle Vánoc? Jak s nimi můžeš sdílet tu naději, kterou máme? Seberme odvahu. Seberme odvahu být milující dcerou a milující sestrou, i když je to někdy těžké. Skrze to, že si připomínáme, že Kristus přemohl tenhle svět a je v tom s náma.

36:03 Závěr a modlitba

36:03 Co říct závěrem? Dostali jsme se ke konci. Možná dnes cítíš, že jako manželka, jako matka, jako dcera, sestra selháváš. A to, že bys měla být odvážná, se ti zdá spíš jako nějaký sen nebo nějaký ideál než každodenní realita. Pokud jsi jako já, tak často máš pocit, že ta odpověď na tenhle pocit je to, že se začneš víc snažit. Začneš se tak burcovat, že to dáš příště líp. Ale evangelium, dobrá zpráva, říká úplný opak. Dobrá zpráva říká, že Kristus nepřišel hledat dokonalé ženy, perfektní ženy, ženy, které to mají všechno pohromadě, ale právě přišel pro ty, kteří se bojí, selhávají, kteří prosí o pomoc.

37:04 On žil dokonale odvážný život a jeho odvaha byla připsána nám. Takže možná nevíš, jak zvládneš svůj manželský zápas, nebo nevíš, kde najdeš sílu na další noc s dítětem. Možná je těžký milovat toho bráchu, ségru, rodiče. Ale Kristus říká: „Neboj se, jdu s tebou.“ A to je základ té odvahy. Že už se nemusíš rozhodovat a snažit se být víc odvážnější, ale musíš být s ním. Musíš víc spočinout v něm. A když to uděláš, tak budeš cítit, že ta odvaha začíná růst sama.

37:56 Na závěr se pomodlím. Bože, já ti děkuju za to, že ty k nám mluvíš skrze tvé slovo, že nejsi Bůh, který jen tak nečinně sedí a nechá nás napospas, ale ty jsi nám dal tvé slovo, ty jsi nám dal společenství Ducha Svatého taky. A tyhle věci nás vedou. Ty k nám mluvíš a proměňuješ nás skrze tyhle věci. Já ti děkuju za to, že ty sám, Otče, jsi poslal svého Syna, sklonil ses k nám, abychom, ještě když jsme byli hříšní, nezůstali ve svém hříchu, ale měli jsme s tebou vztah a život věčný skrze jeho oběť na kříži a jeho zmrtvýchvstání. Tak ti za to děkuju, Bože. Prosím tě i o to, abys byl s náma po zbytek tohoto dne. Amen. Titulky vytvořil JohnyX.