3 znaky skutečné víry

(Skutky 19:1-7) Jak se pozná, že je někdo skutečný věřící? Tři hlavní znaky skutečné víry.

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:15 Úvod: jak vypadá skutečná víra Navázání na 18. kapitolu. Téma dne: skupina lidí blízko Bohu, kteří mu skutečně nepatřili.
  2. 1:44 Čtení: Pavel v Efezu Pavel potká v Efezu učedníky a ptá se, zda přijali Ducha Svatého. Ti o něm ani neslyšeli.
  3. 3:27 1. bod: Skutečná víra je Boží práce v nás Víra není jen souhlas s informacemi. Bůh v člověku pracuje a mění ho, jako diagnostika v servisu.
  4. 16:06 2. bod: skutečná víra je o Ježíši Otázka na křest. Jan Křtitel jako předskokan. Duch Svatý ukazuje na Ježíše.
  5. 21:52 Křest a dva výklady textu Učedníci jsou pokřtěni a přijmou Ducha. Proč nejde o druhé požehnání ani o normativní vzorec.
  6. 27:17 3. bod: skutečná víra se projevuje Proměna Romů ve Spišské Nové Vsi, křest jako odpověď na evangelium a duchovní dary.
  7. 32:04 Závěr a modlitba Dvanáct mužů našlo naději. Výzva přijít ke Kristu a modlitba za věřící i hledající.

Přepis kázání

0:15 Úvod: jak vypadá skutečná víra

0:15 Závěr křesťanů. Minule jsme se bavili o tom, jak se můžeme spolehnout na Boha, to byl ten konec té osmnácté kapitoly. Minule jsme se bavili o tom… A dneska jsme v devatenácté kapitole a podíváme se na takový úplně základní téma křesťanství, a to je, jak vypadá skutečná víra. Jak vypadá skutečná víra. Jo, nebude to úplně nějak komplexně, nepodíváme se úplně dopodrobna se všema možnýma nuancema, jak vypadá skutečná víra. Podíváme se na… ten text nám dá několik střípků, jak by mohla nebo jak by měla vypadat skutečná víra. Každopádně to dneska uvidíme.

1:03 Uvidíme skupinu lidí, kteří Bohu byli opravdu blízko. Opravdu blízko, že by si o nich v podstatě normální lidi řekli: „Tohle jsou věřící, tohle jsou asi křesťani, nemusíme nic řešit.“ Ale byli blízko a úplně nepatřili Bohu skutečně. Dokonce si říkali, že jsou učedníci, ale nepatřili Kristu skutečně. No a pojďme rovnou do toho. 19. kapitola. Dneska máme před sebou jenom pár veršů. Je vedro, zkusím to udělat trochu kratší. Ale, no, však to víte.

1:44 Čtení: Pavel v Efezu

1:44 A 19. kapitola. „A stalo se, že když byl Apollos v Korintu, prošel Pavel hornatým vnitrozemím a přešel do Efezu.“ Apoštola Pavla sledujeme posledních pár týdnů, jak chodí skrze města, zakládá sbory, tady prochází hornatým vnitrozemím, jde z Jeruzaléma, Efez je v moderním Turecku, jde do Efezu. „Tam nalezl nějaké učedníky“ – to jsou oni – „a řekl jim: ‚Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?‘ A oni mu odpověděli: ‚Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.‘“

2:22 To je normální otázka, že jo? Nevím, když potkáte dalšího křesťana, kolikrát jste se zeptali… že se potkáte s nějakým dalším křesťanem: „Tak počkej, počkej, počkej, než se začneme bavit o fotbale, tak se tě musíme něco zeptat. Přijal jsi Ducha Svatýho, když jsi uvěřil?“ Nevím, kolikrát jste se zeptali přesně na tuhle otázku, ale co se děje? Proč je tohle otázka, kterou apoštol Pavel má, tedy k nějakým borcům, kteří jsou učedníci? On se zeptá: „Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?“ A zdá se, že to je dobrá otázka, protože oni na ni odpoví: „Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.“ Zdá se mi, že Pavel tady nachází nějaký lidi, nějaký lidi, co jsou učedníci, co jsou věřící v něco, a má podezření, že lidi, který našel, lidi, který před ním stojí, jsou náboženští lidi, pravděpodobně, tak nejsou doopravdy věřící. Nejsou doopravdy učedníci, protože nestačí říct jenom, že jste věřící, musí to něco znamenat. Musí se něco změnit.

3:27 1. bod: Skutečná víra je Boží práce v nás

3:27 Taková otázka: lze poznat, jestli někdo skutečně věřící je? Lidi dokážou dobře napodobovat, lidi dokážou dobře fejkovat. A Duch Svatý v křesťanství, my věříme… z hlavních rozdílů toho, jak se pozná, že někdo je věřící, protože to znamená, že Bůh sám v tom člověku něco začne dělat. My tady říkáme dost často, že víra v křesťanství – a myslím tím v křesťanství, v rámci křesťanství víra… A někdo mi říká, moje manželka, že často říkám „víra v křesťanství“, jako že věříme v křesťanství, a tím myslím v rámci křesťanství – tady víra, to, jak ji chápeme, není jenom, že věříme nějakým informacím. Není to jenom, že věříme nějakým informacím o tom, kdo je Bůh nebo co udělal. To taky věříme, ale není to jenom to.

4:18 Ale víra v křesťanství pracuje v člověku. Něco v něm dělá. Věříme, že Bůh nějakým způsobem… když se člověk stane věřícím, tak se nestává jenom někým, kdo něčemu věří, ale začíná patřit něčemu jinému. Doslova říkám, že začne patřit Bohu, a to znamená, že se v něm něco začne radikálně měnit. A působení Ducha Svatého… někteří křesťani si myslí, že Ducha Svatýho hlavní role je, aby nám dával nějaký duchovní dary. To Duch Svatý dělá, dává nám nějaký dary, v křesťanství se to hodně řeší. Ale Duch primárně, co dělá, je, že nás začne měnit, ne skrze naši vlastní sílu, ale skrze svoji vlastní sílu nás začne měnit a spojí nás s Ježíšem. To my věříme. Že nás spojí vírou, že nás Bůh začne přivlastňovat skrze to, že nám dá, v uvozovkách, kus sebe do nás, a to nás začne měnit. A zdá se, že Pavel tady potká lidi, kteří možná sobě říkají nějak, že jsou věřící, ale jde na nich poznat, že svůj život nežijou z toho, že by je Bůh začal měnit, možná ze své vlastní síly, a jde to poznat.

5:29 Já když jsem před pár měsíci běžel maraton v Praze – říkal jsem vám, že když běžím maraton, tak z toho musím vytřískat aspoň pět podobenství, takže teď jsem na třetím, takže ještě mám rezervu. Když jsem běžel maraton v Praze, tak jsem dobíhal, bylo strašný vedro, pocitově jak teďka je tady možná v místnosti, a dobíhal jsem ho a chtěl jsem fakt zvládnout čas, chtěl jsem to zaběhnout pod čtyři hodiny. A bylo vedro, lidi vedle mě omdlévali, nebo lidi tam odpadávají, a běžím dál. A když byla poslední rovinka, a to je v Praze na Pařížské, a lidi tam prostě a tak, a já opět… tak to dosprintuju do cíle, abych měl pod čtyři hodiny. Pak jsem to nakonec měl o 30 sekund, 3:59:30, nebo tak nějak jsem měl čas. Ale úplně jsem sprintoval tu poslední rovinku, jsem si říkal: „Tyjo!“ Tep jsem měl 196, jestli to pro ty z vás, kteří si měříte někdy tep… vysoký tep, běžel jsem, sprintoval jsem. A pak jsem si říkal, týden potom jsem si říkal: „Tak podívám se na ten stream, jak jsem to doběhl, víš, jak jsem… ten můj slavný sprint finish.“ Že jsem si říkal, že si to někde uložím, abych to pak jako viděl, ukážu další generaci.

6:39 A podívám se na ten stream a na tom mým sprintu… připadá, když jsem doběhl ten sprint. Ej, taková ta rychlost byla zhruba. Pocitově všechny svoje síly, co jsem do toho dal, myslel jsem si… rychle, ale byl jsem stejně jako paní vedle mě, která byla asi o 20 let starší než já. A zdá se mi, že něco podobného je možná tady. My, když žijeme jenom z vlastní síly, tak si možná myslíme, že nějak vypadáme. Možná jsme na pokraji sil. My si myslíme, že nějak vypadáme. Ale když přijde někdo, kdo viděl, jak Bůh pracuje, kdo viděl, jak Bůh pracuje v lidech, jak je mění, jsou lidi, co nejenom běží ze své vlastní síly tenhle závod života, abychom řekli, ale Bůh v nich pracuje. Tak to vypadá jinak.

7:31 A možná tady sedíš a možná v něco věříš. Myslíš si, že Bůh existuje. Ale křesťanství ještě víc. Křesťanství není jenom, že ze své vlastní síly se snažíš něco změnit a možná se snažíš žít lepší život. Bůh v tobě musí něco dělat. A hodně lidí věří v něco, že Bůh existuje. Lidi říkají: „Nemusí mi nikdo říkat, jaký Bůh je.“ Vlastně tím říkají: „Já si Boha tvořím podle vlastního obrazu.“ A otázka je, jak víš, že Bůh takový je. Co když se pleteš? A tohle je můj první bod. Budu mít dneska tři body, kde se bavím o tom, jak vypadá skutečná víra. A skutečná víra, abychom mohli říct, že víc než nějaký náboženství nebo nějaká duchovnost nebo moralismus, což znamená věřit, že dělám věci, abych byl lepší člověk… Skutečná víra je Boží práce v nás. To je můj první bod.

8:25 To, co se ptá Pavel, když se dívá na ty učedníky, kteří tvrdí: „Jo, my jsme taky křesťani, podívej se, jaké máme záložky, na tričku máme napsané něco křesťanského.“ On se ptá: „Slyšeli jste o Duchu Svatým?“ Na co se ptá? Co je to za otázku? Já si myslím, že se ptá tohle: Jak tě Bůh změnil? To je ta otázka. Jak skutečnost, že Bůh v tobě pracuje, jak tě to změnilo? Co si myslíš o Ježíši? Co si myslíš o Slově? Lukáš nám přesně nenapíše důvod. Lukáš je autor této knížky Skutků. Nám nenapíše přesně důvod, proč se Pavel ptá na tu otázku. My se pak dozvíme dál, že jsou to Janovi učedníci, Jana Křtitele, že se ukáže, že ani neznají Ježíše tak moc. Ale co je prozradilo? Že nejsou skuteční věřící.

9:18 Co by prozradilo lidi dnes? Lidi se hodně prozradí, když jsou v církvi nebo mimo církev, že možná o sobě říkají, že jsou křesťani, a brzo, rychle poznáte, že to úplně křesťanství tak nechápou. Jedna z věcí, jak poznáte, že lidi úplně nechápou křesťanství: když se dozvíte, že jejich křesťanství je v podstatě jenom o tom, co dělají. Je o pravidlech. Co znamená, že jsi křesťan? Co se změnilo? Oni začnou říkat věci, že chodím do kostela, čtu Bibli správně, jsem lepší člověk. No, to křesťanství není jenom moralismus, jak být lepší člověk. To je něco víc. Dost často poznáte, že lidi doopravdy nepatří, podle toho, jak o Ježíši mluví. Že Ježíš je spíš jejich takový duchovní guru, který jim pomáhá, ale není to jejich zachránce. „No, mám žít lepší život, nemusím činit pokání, protože mě nezachrání z mého hříchu, pomáhá mi, abych byl lepší člověk.“ To není úplně křesťan.

10:18 Pro někoho je křesťanství náplň času. Co znamená pro tebe křesťanství? „Tak, mám co dělat v neděli“, ale o Bohu nikdy mimo neděli nemluví, protože Bůh patří, je zaškatulkovaný do nějakého křesťanského programu. A my se můžeme zeptat: Co se změnilo? A jsi opravdu věřící? Co se změnilo v tvým životě, když jsi uvěřil? Řekni mi to. Když lidi mluví o hříchu, často poznáte, jestli jsou skutečně věřící, nebo ne. Hřích je problém ostatních lidí, ne můj. Neustále mluví o tom, co ostatní dělají špatně, místo o sobě. Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili? Řekni mi, jak kdybych se zeptal tebe, zkus teďka přemýšlet se mnou, na sebe. Řekni mi, jak ti Bůh změnil život, když jsi uvěřil.

11:05 Byli jste někdy na servisu s autem? Představte si, co kdybyste přijeli do servisu. Pořád slyšíte nějaký zvuk v autě. My jsme jezdili škodovkou na chalupu s mým dědou, tak mi říkal, že má v autě myš, která bzučí. Bzučivá škodovka. Ale byli jste někdy v servisu, slyšeli jste, slyšíte nějaký zvuk, když jedete autem. Co kdybyste přijeli do servisu a Honza by první, co by řekl, je tohle: „Tak, než začneme s prohlídkou, tak bych vyměnil motor.“ Není to běžná praxe, Honzo? Pro jistotu vyměnit motor? 300 tisíc na auto za 100? Vy jste možná řekli: „Počkej, počkej, počkej, tak možná se zeptej na nějakou otázku první. Třeba, co to dělá to auto? Nebo kdy se to projevuje? Třeba, když jedeš, když brzdím, nic, nebo když děláš tohle?“ Nebo: „Já jsem sem přijel, nesvítí mi světlo.“ Že on to většinou napíchne na nějakou diagnostiku, že jo, a ta mu říká, že to zjistí, možná nějakou chybu: tohle tady, tohle se tady děje.

12:11 Je to, co Pavel tady dělá, vlastně tady s těmihle učedníkama, je diagnostika. A první otázka, když potká někoho, ta diagnostická, tak jim ani neřekne: „Chlapi, vy nejste křesťani, běžte se naučit, běžte 622 z Bible, vy jste marní, dávám vám nějaké otázky z besídky, vy ani neznáte odpověď.“ On se jich zeptá diagnostickou otázku: „Slyšeli jste, že je Duch Svatý?“ Slyšeli jste, že Bůh dává sám sebe, aby měnil křesťanům život? Víte o tom vůbec? To je diagnostická otázka, to se tady děje. A křesťan by měl být schopen odpovědět. „Slyšeli jste, že je Duch Svatý?“ Bůh začal dělat v tobě, to je ta otázka. Kdybych se začínal, kdybych chtěl zjistit, jestli jsi křesťan, tak místo toho, abych se zeptal první otázku: „Tak co jsi začal dělat?“, kdybych se ptal: „Co začal Bůh dělat v tobě? Jak jsi vnímal, jak jsi cítil, jak jsi zažil, že Bůh začal měnit?“

13:11 Že plno z vás máte hodně odpovědí. Nějaký úplně kraviny někteří z vás máte, ale víte, že to bez Boha nebylo možné. Že někteří z vás jste si neuměli představit, že byste přestali nadávat sprostě. A uvěřili jste a úplně jste zjistili, že vůbec nemáte chuť mluvit sprostě. Je to nějaká extra důležitá věc? Ne, ale vnímáte, že to byl boží zázrak. Někteří jste začali číst knížky, předtím jste maximálně komiks přečetli, a teďka máte touhu po vědomostech a chcete zjistit, jaký Bůh je a co udělal, a čtete knížky o historii církve, z nějakého důvodu. A víte, že Bůh tohle ve vás změnil. Touhu po tom ho znát, která tam předtím nebyla. A další věc: jak se díváte na manželství, jak se díváte na sex, jak se díváte na alkohol, jak se díváte na peníze, jak se díváte na svůj čas. A začali byste mluvit. A to není, že já jsem to udělal, že já bych si jenom řekl: „Já musím teďka být lepší člověk.“ Bůh ve mně stvořil něco, co nedokážu vysvětlit bez toho, aniž by ve mně Bůh pracoval. Něco se děje. A to je ono.

14:17 A další věc, co bychom v tomhle textu měli vidět, než se přesuneme na další bod. Zeptat se na tu otázku je dobrá věc. My nechceme nikomu nechávat falešné naděje, že je skutečně věřící. Neříkáme věci tak: „Hlavně, že něčemu věříš.“ Neříkáme věci: „Každý potřebuje v něco věřit.“ A možná ještě tak: „Ty seš takovej, takovej, hlavně, že něčemu věříš.“ To možná je pěkné, že vám to babička řekne. Nebo církev, která vás chce udržet za každou cenu, aby měla vaše peníze, protože vás nechce ztratit, kdyby vám náhodou řekla, že možná nejste věřící. A my nechceme nikomu nechat v klamu. To je dobrá věc se zeptat: „Jo, kámo, řekni mi, co v tobě Bůh udělal, jestli jsi věřící.“ A jestli nemáš jak odpovědět, tak možná nejsi věřící.

15:09 Vyrostli v církvi a jste věřící od třech let a uvěřili jste, když vás maminka kojila, nebo já nevím, někdy bude, se nepamatujete. Ale stejně tak i vy byste měli odpovědět na otázku: Co v tobě Bůh dělá? Můžeme nemít jeden moment, kdy se všechno změnilo naruby. Jo, malý Jonatánek se včera zeptal na párty Kuby, jestli je věřící. Jonatánek má čtyři roky, Kuba má pět. A Kuba mu neřekl, že je věřící. On se zeptal: „Věříš v Boha?“ A Kuba mu řekl: „Ne, já věřím Bohu.“ Jsem říkal: „No, musí to.“ A možná bude mít svědectví, kde si nepamatuje, kdy se, kdy uvěřil, jako já třeba. Jako většina z nás, jsme třeba nevyrostli v křesťanské rodině. Ale jestli bude doopravdy věřící Kuba, tak nestačí jenom říct, že věří Bohu od čtyř let. Potřebuje říct, co Bůh v něm mění, jestli mu skutečně patří.

16:06 2. bod: skutečná víra je o Ježíši

16:06 Když to byla diagnostická otázka číslo jedna: „Slyšeli jste o Duchu, o něco?“ „Duch, nevíme.“ Další diagnostická otázka proběhne teďka. Verš tři: Řekl: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Oni řekli: „Janovým křtem.“ Pavel řekl: „Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.“ Jestli jste neslyšeli o Duchu… Dvě zvláštní otázky za sebou. „Slyšeli jste o Duchu?“ První otázka. Pravděpodobně ta konverzace byla delší. Lukáš nám zaznamenává tohle: „Slyšeli jste o Duchu?“ „Ne.“ „Jak jste byli pokřtěni?“ Zvláštní otázka.

16:47 Někdo si myslí, že se Pavel ptá, protože věří tomu, že Duch Svatý je udílen při křtu. A nemyslím si, že to je to vysvětlení. Doslova říká Pavel: „Do čeho jste teda byli pokřtěni?“ Vypadá to tak, že křtění… Jestli jste neslyšeli o Duchu, tak je něco špatně s vaším křtem, protože typicky křtění křtí jak? Ve jméno, to je doslova do jména, ve jméno, ne ve jménu. To není, že zastupujeme Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého. Křtíme ve jméno, jako bychom křtili, uváděli ty lidi do nich, to je to, jak řečtina funguje. Do jména, ve jméno Otce, Syna a Ducha Svatého. Jestli jste neslyšeli o křtu, jestli jste neslyšeli o Duchu Svatým, jak jste byli pokřtěni? Jako, řekl to tam někdo? Dobrá otázka.

17:35 A zajímavé, co dělá, je, že i když o Duchu začne, tak během minuty ten rozhovor stočí na Ježíše. To uvidíme. A on řekne: „Jak jste byli pokřtěni?“ Oni řeknou: „Janovým křtem.“ Jan Křtitel byl v Bibli člověk, který přišel, aby, Bible říká, aby připravil cestu Páně. Takový předskokan, bychom mohli říct. Máte hlavní kapelu, máte takovou tu kapelu předtím, na kterou musíte přetrpět trochu, abyste slyšeli toho hlavního aktéra. Někdy je dobrá. To byl Jan Křtitel. Takový nealkoholický pivo, takový náznak toho lepšího, to byl Jan Křtitel. A říkal: „Pán přichází, nechte se pokřtít na znamení očekávání, pokání, že přijde někdo, kdo vás bude křtít.“ Dokonce Jan Křtitel říkal: „On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.“ Něčím reálnějším.

18:28 A není to, že by jeho křest byl špatnej, tím, že jsou oni pokřtěni tímhle křtem, ale byl přípravkou a ukazoval na něco dalšího. A z toho vidíme, tady stojí skupina lidí, dvanáct jich je, to rozvineme za chvilku, borci ňáký, kteří jsou, tady bychom mohli říct, připraveni. Oni jsou pokřtěni Janovým křtem, oni prošli tou přípravkou. Oni prošli něčím tím slabším, co ukazovalo něco silnějšího. Jak kdybychom řekli: tady jsou chlapi, co rok chodili do kostela, slyšeli toho hodně, jsou úplně… Kdyby tady byl Ježíš a tady byly jejich předchozí, že jo, nevěřící, tak jako už by byli skoro tady. Už bychom řekli, že už skoro jsou věřící, ale ještě ne úplně tak. A potřebují udělat poslední krok.

19:13 A Pavel, i když začne Duchem, tak stočí rozhovor na Ježíše. Vede rozhovor o něm, protože Duch na konci nebude středem pozornosti. Duch sám, Bible říká, ukazuje na Krista. To je jeho práce. My jsme se ptali: Co Duch Svatý? My věříme o tom tohle. My věříme o tom, že je jeden Bůh v křesťanství. To je taková základní pravda. Je jeden Bůh. Zároveň Bůh je, říkáme takovou zvláštní věc, že je trojjediný. Že i když je jeden ve svém bytí, tak existuje ve třech různých osobách: Otec, Syn a Duch Svatý. A Bible říká, a co Duch Svatý dělá nejraději, co jeho nejoblíbenější činnost, je, že mluví o Ježíši. To je jeho největší koníček. V Janovi 15 říká Ježíš: „Až přijde Zastánce, kterého vám pošlu od Otce, Duch pravdy, jenž vychází od Otce, ten o mně vydá svědectví.“ A v tomhle textu vidíme, že Duch bude dávat… Duch dělá taky, ale primárně Duch svědčí o Ježíši.

20:18 To je jeho primární role. A možná se někdy ptáte, když lidi mluví o Ježíši, v charizmatičtějších prostředích tak hodně to spojují. A uvidíme to taky. Jazyky, mluvení věcí, proroctví, uzdravování, nějaké velké zázraky. Lidi říkají: „Duch tam pracuje, protože tam byl někdo uzdraven.“ A možná je to pravda. Pravděpodobně jo. Jo, Duch tam pracuje, protože tam někdo měl proroctví nebo nějakou vizi nebo nějaký sen, možná jo. Ale řeknu vám, místa, kde Duch pracuje nejvíc, jsou místa, kde se nejvíc mluví o Ježíši. Protože i když Duch Svatý dává dary, zázraky a všechny tyhle věci, tak nejvíc rád dělá to, že ostatním říká o tom, kdo je Ježíš a co znamená v něj věřit. A to se, to tady Pavel dělá taky na prvním místě.

21:03 A to je můj druhý bod. První bod byl: skutečná víra není ten moralismus, náboženství, duchovnost, spiritualita, skutečná víra je Boží práce v nás. A druhý bod je tenhle: skutečná víra je o Ježíši. O něm to je. Bible říká: „Skrze něj a pro něj všechno bylo stvořeno“, to znamená i ty. Bible říká, na tohoto Syna Otce… Na Ježíše celá tahle knížka ukazuje. Ježíš říká farizeům: „Vy studujete Písmo, myslíte si, že v něm máte život, ale to svědčí o mně.“ A míjíte to, když nevidíte, že to je o mně. A o něm chce Duch, abychom přemýšleli, abychom ho znali, za ním nás Duch vede, chce, abychom mu patřili.

21:52 Křest a dva výklady textu

21:52 V Římanům, když píše apoštol Pavel, který tady mluví, církvi do Říma, tak říká: „Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá.“ To je jeho přesvědčení, že jestli někdo křesťan, Duch Boží v něm přebývá. A co dělá? „Jestliže však nemá někdo Kristova Ducha, tak není jeho.“ Neboli, jestli ve vás Duch Svatý přebývá, tak to způsobuje, že jste jeho. Jeho práce. A co se děje? Tady tyhle lidi, co jsou tak blízko, to má dobrý konec. „Když to uslyšeli, dali se pokřtít jméno Pána Ježíše. A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali. Těch mužů bylo celkem asi dvanáct.“

22:44 Co se tady stalo? Uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše, a když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý, oni mluvili jazyky, prorokovali, těch mužů bylo asi celkem dvanáct. A tady, tímhle budeme končit, abychom viděli takovou drobnou nuanci. Tady se bijou takový dva primární výklady, když lidi přistupují k tomuhle textu a vysvětlují, co tady vlastně stalo. První je ten, že někteří lidi si myslí, že tohle byli od začátku křesťané, ale ještě potřebovali být naplnění Duchem, aby skutečně zažili Boží přítomnost. Někdy se říká, že tyhle lidi zažili druhý požehnání, že už křesťany byli, ale zažili druhý požehnání, nebo zažili vylití Ducha na sebe, nebo měli druhou zkušenost s Bohem, nebo zažili křest v Duchu Svatém.

23:35 Tohle hodně v charizmatických kruzích se říká, že jestli jste křesťani, tak ještě možná jste křesťani, ale ještě potřebujete zažít něco novýho. Ještě potřebujete zažít něco novýho s Duchem Svatým, nějakou druhou zkušenost, a když se to stane, tak to způsobí, že budete mluvit jazyky a že budete prorokovat. Někteří křesťani jdou tak daleko, že říkají, že jestli neprorokujete, nebo zvláště jestli nemluvíte jazyky, tak je to možná proto, že ještě nemáte Ducha Svatého. A tenhle výklad je špatný a dopouští se minimálně dvou chyb. Tenhle text primárně není o proroctví a jazycích, i když se o nich tam mluví. Je o tom, že jsou tady lidi, kteří ještě pořádně neznají Ježíše, Bůh v nich ještě pořádně nepracuje. A proto i Pavel křtí ve jméno Ježíše.

24:26 Jo, pravděpodobně, já jsem si skoro jistý, že Pavel řekl všechno, ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého. Lukáš dá pozornost, že oni ještě nepatřili Ježíši. A proto říká, abychom viděli, že důraz je na něm. A druhá chyba, které se dopouští tenhle výklad, je, že, to zní možná trochu složitě, ale je dobré to vidět pro vaše vlastní studium Bible, že dělá z deskriptivního textu normativní. Neboli, že dělá z popisného textu text, který předepisuje, jak by věci vždycky měly být. To je chyba, když přistupujeme k Bibli. Jenom proto, že je něco napsáno, tak to neznamená, že takhle vždycky musí být. Deskriptivní text popisuje zkušenost, neznamená, že to je normativní text a vždycky to takhle musí být. To neznamená, že z toho textu se nemůžeme poučit, my se z toho poučujeme, že máme svoje body, ale tenhle text nepopisuje normativní praxi a zkušenost církve.

25:20 Ten vzorec není: nejdřív uvěříš, pak se necháš pokřtít, pak na tebe někdo vloží ruce a nakonec skrze to dostaneš Ducha Svatého. Když se podíváme na celé Skutky, tuhle knížku, tak se to ve všech možných instancích děje úplně jinak. O Letnicích přichází Duch bez jakýhokoliv křtu. U Samařanů až po křtu. U Kornélia před křtem. Tam není žádný… A vždycky to takhle musí být a musíme z toho udělat rovnici, že jestli chceš Ducha Svatého, tak se musíš pokřtít a pak tě Bůh, na tebe vstoupí, a pak musíš mluvit v jazycích. Ten normální výklad toho textu je: tohle nebyli křesťani, byli to jenom Janovi učedníci. Není to nová zkušenost s Duchem potom, co už někdo uvěří, kdo už křesťan byl, je to první zkušenost, protože tady se poprvé obrátili k Bohu.

26:12 A Bible říká: každému křesťanu je dán Duch ke společnému užitku. V každém křesťanu, jestli skutečně patříš Bohu, tak mu patříš tak, jak mu patříš. Že tam není obil. Ty nemůžeš patřit Bohu bez toho, aniž by Bůh v tobě byl a pracoval. To nejde. Protože způsob, jak Bůh bere nás, abychom mu patřili, je tak, že nám dává Ducha, abychom mu patřili. Bez něho mu nikdo nepatří. A s ním mu všichni, kdo ho mají, patří. A tady se projevuje to, že Duch začne působit proroctvím a jazyky. Tohle v židovském prostředí bylo velmi očekávané, že jestli Duch bude působit, tak budeš prorokovat. Starý zákon je naplněn příběhama, že Duch Svatý byl seslán a lidi začali prorokovat. Některý z vás znáte příběh Saula, který, i když možná nevěřil, nevím, se připojil k zástupu, Duch padl a on tam začal chodit a prorokovat. No, takových příběhů je několik v Bibli, a to bylo očekáváno, jestli Duch padne, tak se to projeví takovouhle změnou. Že Bůh skutečně pracuje.

27:17 3. bod: skutečná víra se projevuje

27:17 A Bůh nemusí vždycky dělat vše stejně. Já si pamatuju, že jsme byli, když jsme začali Kostel Jinak, tak jsme byli v romské vesnici, ve Spišské Nové Vsi. A úplně brutus, tam ty Romové zažili nějaké brutální probuzení. A taky velmi charizmatické prostředí. A ty příběhy, které tam měli, jak se lidi obraceli, tak byly hodně podobné. A neslyšel jsem ani jednou, že ty příběhy, že jak poznají, že se stal někdo věřícím, a že Duch Svatý v nich začal vytvářet proroctví a jazyky. Ale co opakovali pořád a pořád dokola, je, že ty borci přestali hrát automaty. Že nechápou, jak se to možná zbavil, že Bůh zbavil závislosti na těch, víte, co myslím, takových těch hracích automatech. Takže byli vždycky ožralí v hospodě, hráli automaty, byli zadlužení v exekuci. Nevím, co by tam našli v exekuci, v té osadě teda, jako pro ně, ale…

28:13 A řekli: „Duch tady, Bůh tady začal pracovat. Jak to víme? Protože tady borci se odvrací od automatů.“ Tady by největší smysl dával, kdyby ti Židi řekli: „Začali jsme prorokovat“, tak by Židi věděli: „Tak Duch musel působit.“ Možná tady by bylo v Šumperku zajímavý, že by lidi přestali pít pivo, co by nešlo vysvětlit, zázrak. Tady ten text nám nechce říct: vždycky, když Bůh začne působit, tak musíš mluvit proroctví a mluvit jazyky. Můžeš někdy, ale Bůh začne nějak působit, začne se něco měnit. Křest následuje hned, když uslyšeli, nechali se pokřtít. Proč to bylo tak rychlé, proč neprošli, že bychom řekli, podle nějakého řádu, křest.

29:02 Evangelium vyžaduje odpověď. Možná jsi blízko. Možná jsi fakt blízko. Možná už věříš, že možná nějaký Bůh existuje. Možná si to připouštíš. Udělej ten krok. Můžeš být blízko celý život a nikdy skutečně nepatřit a budeš stejně daleko jako ten, co je nejdál. Evangelium vyžaduje odpověď. Křest není maturita. Neudílí se potom, až všechno víš, až na všechno máš odpověď. To je vstup do křesťanského života. Já už nechci patřit tomu, čemu jsem patřil předtím, já chci patřit tady tomuhle Bohu, Otci, Synu, Duchu Svatému. Já chci patřit tomu, kdo mě zachránil, já chci patřit tomu, skrze koho mě zachránil, a tomu, kdo mě bude zachraňovat tím, jak mě bude měnit, abych byl více jako on. To je Bůh. Já tomu chci patřit a to je křest, veřejné vyznání.

29:54 Možná lidi znali kontext křtu daleko líp než my, proto to bylo rychlejší. My známe křest, pro nás je křest maximálně, že nějaká kapela křtí někdy nějaký CDčko. Možná proto dáváme delší čas, abychom lidem vysvětlili, co to znamená. Ale pokud člověk rozumí evangeliu, to je, pokud rozumí tomu, co pro něj Bůh na kříži je skrze Ježíše udělal, si činí pokání, se obrací k němu,

30:19 nechává to starý za sebou, chce jít za Bohem, vyznává Krista, chce ho následovat, nic nebrání tomu, aby člověk byl pokřtěn. Nic. A to je ten třetí bod. Se projevuje. Skutečná víra je, že Bůh pracuje. To není náboženství, to není nějaký intelektualismus. Skutečná víra Ježíši a skutečná víra se projevuje. Tím, čemu věřím, tím, co dělám, tím, jak ve mně Bůh pracuje. Bůh mění náš život. Odvádí nás od starých věcí. Když se zpívali, když křesťani zpívali písničky, tak jedny z těch písniček, o kterých křesťani zpívají, je takový, že věci, který milovali předtím, už ztrácí svůj lesk.

31:09 Že se něco začne měnit v jejich životě, že už ty věci, které dávali smysl předtím, ty, které mě přitahovali předtím, už mě z nějakého důvodu nepřitahují tak, jak mě přitahovali, protože tady je něco lepšího, co mě přitahuje. Se mění láska, že už nemiluju tohle, ale miluji najednou něco takového. Dostává se nám do života duchovní obdarování. Tady máme proroctví, jazyky, my věříme, že tohle vše pokračuje, že to neskončilo v prvním století. Lidi mají proroctví, lidi mají vize, lidi mluví nějakou divnou hatmatilkou, nevím, uzdravování se děje. První Korintským Pavel říká: „Jsou rozdíly v darech milosti, ale ten týž Duch, rozdíly ve službách, ten týž Pán, rozdíly v působení, ale ten týž Duch, který působí všechno ve všech, projev Ducha ke společnému užitku.“ Bůh ve vás začne pracovat. Pro dobro dalších.

32:04 Závěr a modlitba

32:04 A teď těchhle 12 chlapů nebylo daleko od Boha, blízko, znali toho hodně. A pořád ještě nepatřili Kristu. A Pavel začne tím: „Co udělal Bůh ve vašem životě?“ A dozví se, že nic. Dozví se, že jenom něčemu věří. Ale nic to u nich nezměnilo. A ta naděje tam je. Pavel neřekne: „Tak to je smůla. Já jsem doufal, že tady najdu nějaký pořádný křesťany.“ Ne, to končí nadějně. Tak vlož víru v Krista dnes. Neodkládej to na zítra. A s těmihle lidmi, 12, dne, že uvěří správným věcem o Ježíši, Bůh začne jednat. Přijímají Ducha Svatého, začne se to projevovat. Jazyky a proroctví, jejich život už není stejný. To je ta pointa.

32:57 Skutečná víra se pozná podle toho, že nás Duch Svatý, že nás Bůh sám vede k sobě samému. Taková jednoduchá rodinná rovnice. Duch Svatý nás vede ke Kristu, Bůh sám nás vede k sobě samému a to začne proměňovat náš život. Bůh, to je ono. Jak to poznám? Ne, že jsem blízko křesťanství, ne, že chodím do kostela, ne, že znám Bibli, ne, že jsem nějaký náboženský člověk, ale podle toho, jestli Bůh ve mně mě vede k Bohu. Že mu věřím víc. Že o něm chci, aby byl můj život. Že věci tohohle světa ztrácí svůj lesk. A to se projevuje, jak žiju sám a jak žiju s dalšíma lidma. A znovu, jestli dneska si připadáš tak, že jsi Kristu nikdy nepatřil, nemusíš odejít s pocitem beznaděje. Stejně jako těchhle 12 chlapů neodešlo.

33:50 Když uslyšeli evangelium o Ježíši, uvěřili, nechali se pokřtít, Bůh u nich začal pracovat. A stejnou nabídku Ježíš dává, Bůh dává dnes. Dělá v tobě Bůh něco? Jestli ano, raduj se. Bůh v tobě něco dělá, to je úžasný. Jestli ne, tak může. Přijď ke Kristu, věř mu, získej nový život, život a dobrý díl. S tím skončíme.

34:21 Bože, ty znáš naše srdce dokonale. Ty víš, co jsme dneska každý z nás potřebovali slyšet, ty víš, proč jsi nás přivedl sem na tohle místo. Víš, věřící, kteří potřebovali povzbuzení, kteří už možná mají různé pochyby a jsou marní, tak teďka můžou zamyslet: „Ty jo, ve skutečnosti Bůh ve mně začal pracovat, Bůh ve mně dělá věci.“ Tě prosím, aby došli povzbuzení, že když ty něco v někom děláš, tak to neznamená, že pracuješ, znamená to to, že ti ten člověk patří. Že jsou tvoji. Tě prosím, abys to ještě víc rozmíchal, tuhle práci, aby byly ještě víc blízko tebe. Vnímali, jak ty pracuješ, a nechali se tím proměňovat.

35:04 A prosím za lidi, co přišli a co podobně tady těm dvanácti chlapům, kteří už některé věci ví, už možná v nějakého Boha věří, možná připouští, že něco existuje, ale ještě nejsou u tebe. Abys to změnil. Abys v nich začal pracovat, abys jim přes všechny možná pochyby a nevíru dal to semínko víry a jejich život, aby to začalo růst a jejich život se začal měnit.