Běžet, bojovat, vytrvat

(2. Timoteova) Jak by měl vypadat náš nový křesťanský život?

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:00 Harry Potter a jeho dopis Slovenské překlady Harryho Pottera a příběh dopisu, ze kterého se Harry dozví, že je čaroděj.
  2. 4:15 Nová identita křesťana Kdo se stane křesťanem, dostane nové srdce a musí nově přemýšlet, čemu se věnovat.
  3. 6:26 Obraz vojáka Disciplína a zaměření na úkol od Boha. Svět není debatní kroužek, ale boj mezi dobrem a zlem.
  4. 13:13 Obraz závodníka Běžet bez zkratek, podle pravidel a co nejrychleji. Nevymlouvat se na neustálé studium pravidel.
  5. 20:01 Obraz rolníka Namáhavá a trpělivá práce. Kdo pracuje, uvidí ovoce jako první.
  6. 23:46 Předávat věrným a schopným lidem Vše vychází z milosti v Kristu. Budovat další generaci; věrnost je důležitější než schopnost.
  7. 27:56 Oči upřené na Ježíše Naše síla je v Boží milosti; jsme především Boží děti. Závěrečná modlitba.

Přepis kázání

0:00 Harry Potter a jeho dopis

0:00 Tak jestli máte Bibli, 2. Timoteova, dneska 2. kapitola, bude to za mnou na obrazovce. Já s Aničkou, mojí dcerou, která má 7 let, teď před spaním čteme Harryho Pottera. Nejsme moc daleko, většina z vás zná příběh Harryho Pottera. Já jsem si říkal, ještě než se pustím do mojí výborné ilustrace, máme tady pár lidí ze Slovenska, tak jsem si říkal… Já jsem jednou slyšel, že Slováci překládají věci z Harryho Pottera jinak než Češi. Slyšeli jste to někdy? Tak jsem si našel pár takových termínů, který překládají jinak. Vím, že to nebude mluvit ke všem z vás, ale tak většině. Příčnou ulici, tam, kde jsou ty kouzelnické obchody, tak Slováci překládají Šikmá ulička. Bradavice naše, ta kouzelná škola, což je takový největší oříšek: Rokfort. To nevím, odkud to vzali.

1:00 Letax, to je ten prášek, co hodíte do krbu a přemístíte se někam, tak je to ve slovenštině hop-šup prášok. Zlatonka je ohnivá střela. Tohle bylo zajímavé: Helga z Mrzimoru je Brigita Biflomorová. Havraspár je Bystrohlav. A Rowena z Havraspáru je Brunhilda Bystrohlávová. A Nebelvír je Chrabromil. Chrabromil je tak? Chrabromil? Slováci mají zakázaný číst Harryho Pottera. Konzervativní církev.

1:38 Každopádně, já s Aničkou, my čteme Harryho Pottera. Ten příběh znáte skoro všichni. Harry Potter vyroste u své tety a u svého strýce jako obyčejný kluk. Vyroste v přístěnku pod schody, to je jeho pokoj, protože jeho teta, jeho strýc Dursleyovi ho nenávidí. A má bratrance Dudleyho, který ho šikanuje, a všechno oblečení, který má, a všechny věci, který má, tak jsou obnošený po tom jeho bratranci. A v jedenácti letech, nebo než bude mít jedenáct, tak mu začnou chodit dopisy od nějakého neznámého pisatele. A ten píše Harry Potterovi, který bydlí v Zobí ulici v přístěnku pod schody. A ten jeho strýc mu zakáže ty dopisy číst, tedy ty dopisy… Ten jeho strýc začne zatloukat ty dveře, aby k němu žádný dopisy nepřišly. Dostane se to až tak daleko, že ten strýc Vernon, který nechce, aby si Harry tyhle dopisy četl, tak se přestěhujou. Nejdřív se přestěhujou někam do hotelu, pak někam doprostřed na pole, a až nakonec se přestěhujou do chatrče uprostřed moře, na útesu, který je uprostřed moře, protože tam žádný dopis nemůže přijít.

2:43 A o půlnoci, než Harry bude mít narozeniny, 11 let, tak někdo uprostřed noci na útesu na moři začne tlouct na dveře. A my se dozvíme, že za dveřma stojí poloobr, který přišel Harrymu doručit dopis sám. A všichni do té doby, těch 11 let, před Harrym tajili, kdo doopravdy je. Ale teďka přijde moment, kdy se konečně dozví, kdo je. A ta citace z Harryho Pottera je následující. Harry říká: „Co jste přede mnou tajili?“ A ten strýc ječí: „Přestaňte, zakazuju vám to mu říct!“ A zachvácená hrůzou teta Petunie zděšeně vyjekla. „Jděte se vyspat, oba dva,“ řekl Hagrid, to je ten obr. A teďka mu řekne tu důležitou informaci, ten Hagrid, ten poloobr, který mu řekne: „Harry, ty jsi totiž čaroděj.“

3:37 V chatrči se rozhostilo úplné ticho. Bylo slyšet jen moře a kvílení větru. „Cože jsem?“ vydechl Harry. „No přece čaroděj,“ řekl Hagrid a posadil se zpátky na pohovku, která zasténala a prohnula se ještě víc. „A myslím, že budeš zatraceně dobrý, až se v tom kapku procvičíš. Když měl někdo takovou mámu a tátu jako ty, co jinýho bys mohl bejt? A počítám, že je na čase, abys ten dopis už konečně přečetl.“ Harry natáhl ruku a konečně v ní držel nažloutlou obálku s adresou napsanou smaragdově zeleným inkoustem. „Pan Harry Potter, Na podlaze, Chatrč na útesu uprostřed moře.“ A vytáhl z ní dopis a četl.

4:15 Nová identita křesťana

4:15 Harry se dozví po 11 letech, že je čaroděj, a to mu absolutně změní život. Místo aby šel na nějakou normální školu, kde by se naučil číst a počítat, tak jde na kouzelnickou školu, kde se naučí důležitějším věcem, jako třeba jak se starat o kouzelné tvory, které už moc neexistují. Ta pointa je tahle. Proč to říkám? Když někdo uvěří, když se někdo stane křesťanem, tak vlastně my říkáme, že se něco zásadního stalo. Bible používá obrazy jako narodit se znovu. Nebo dostat nový srdce. My tady často říkáme, že když se někdo stane křesťanem, tak to není jenom, jako kdyby dostal novou filozofii do hlavy. Není to jenom, že ví něco víc, ale že dostane nové srdce do těla. Že je něco základního, základnějšího. Že se najednou dozví, že je někdo jiný, než si do té doby myslel.

5:09 Kdyby Harry se dozvěděl, že je čaroděj, a řekl by: „No tak to je hezký, ty kouzla, ale já bych… já mám rád spíš počítače. A na to kouzlení jako na to nemám čas.“ My jsme si říkali: co, jestli máš k dispozici kouzlení, jestli můžeš jít do Bradavic nebo do Rokfortu a strávit život tím, že prostě budeš mít kouzelnickou hůlku a budeš čarovat, tohle… kdo by tohohle se vzdal? A stejně tak my říkáme, když se někdo stane křesťanem, když někdo, jak Bible říká, dostane nový srdce, když někdo se narodí znovu, jak by mohl jít zpátky k těm věcem, kterým se věnoval předtím? Musí začít nově nějak přemýšlet o tom, čemu by se měl věnovat, jak by mohl žít. A o tom je dnešek.

5:50 Ten dnešek je, jak můžeme o sobě přemýšlet jako křesťani a co můžeme dělat. Minule jsme tam… ten celý, celá minulá neděle byla o tom, kde hledat sílu. Pavel píše Timoteovi, křesťanovi do města, který se jmenuje Efez, kde má najít sílu, a teďka, jak by měl vypadat jeho život. Jak může přemýšlet nad svým životem. Začneme od verše 3 dneska. Jděte spolu do textu se mnou. A Pavel dá Timoteovi tři obrazy křesťanského života, aby věděli, jak by teďka o sobě měli přemýšlet nově.

6:26 Obraz vojáka

6:26 A ve verši 3 a 4 použije tenhle obraz. On řekne Timoteovi, že je voják. Obraz. On mu řekne: „Snášej se mnou, spolu se mnou útrapy,“ to je verš 3, „jako dobrý voják Krista Ježíše. Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal.“ Snášej se mnou útrapy jako dobrý voják. Žádný voják se ve službě nezaplétá do záležitostí každodenního života. To je první věc. Jestli přijdeme… Jak bych jako křesťan o sobě… jestli mám o sobě přemýšlet jinak, jak bych měl o sobě začít přemýšlet jinak. A ten první obraz, který nám Bible dává, je: měl bys o sobě začít přemýšlet jako o vojákovi.

7:11 To je vcelku drsnej obraz. Pavel má před sebou pravděpodobně… nemá před sebou dost jistě takovou představu, možná, kterou máme my. Když se řekne voják, tak vidíme, nevím, na Rudým náměstí sovětskou armádu, jak tam pochoduje, nebo čínskou armádu, jak tam pochoduje. Nemá úplně na mysli možná naši vojnu, což tady většina z nás nezná, včetně mě, nemá na mysli nějaký buzerplac, kde prostě lidi pochodují úplně ve stejné formaci. Má na mysli římskýho vojáka, římskou armádu a pravděpodobně někoho… Protože Pavel píše Timoteovi do města Efez, obrovské město, 200 tisíc obyvatel, a římští vojáci tam chodili běžně po městě. Něco jako policie tady, tak tam římská armáda zajišťovala pokoj, pořádek a různě tam běhali po městě. Pobíhali po Efezu a měli za práci, aby tam udrželi pořádek.

8:03 A Pavel říká Timoteovi: ty přemýšlej nad sebou podobně. Ty jsi voják, neboli přemýšlej, ty bys měl mít disciplínu a měl by ses zaměřit na jeden úkol i za cenu toho, že nezvládneš nic jiného. Cenu, že ztratíš ty další věci, kterým se ostatní lidi věnují. Protože teďka to, co děláš, tak děláš pro někoho, komu lze důvěřovat a kdo je v podstatě tvůj šéf. To je ta pointa. A tady tahle myšlenka… Chci, abychom v tom prvním obrazu… Dal tři obrazy celkově. První je ten voják a já bych chtěl, abychom o něm přemýšleli. Ten voják, on říká doslova ten text: „Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal.“

8:53 A někteří z nás máme možná představu o křesťanství, jako když teda do toho půjdu, když se křesťanem stanu, když to budu myslet naplno a fakt budu číst tu Bibli a budu se snažit žít, co Bible říká, a budu následovat to, co Bůh po mně chce, spolu s dalšíma křesťanama, tak nebudu mít čas na tohle. Nebudu mít čas na tenhle můj koníček, nebudu mít čas dělat tady tohle, nebudu si, nevím, třeba moct vzít tohodle člověka, nebudu moct žít tady v tomhle městě. Jako kdybychom si vážili to křesťanství, za jakou cenu má cenu.

9:32 A Pavel v podstatě hnedka Timoteovi říká: ty o sobě přemýšlej jako o vojákovi, který má úkol i za cenu, že věci z každodenního života, který dělají všichni ostatní a na který mají čas všichni ostatní, tak je ztratíš. Tak na ně nebude čas, tak je dělat nebudeš, protože ty máš v prvé řadě úkol, který ti někdo dává. Tak křesťanství začíná. My děláme v prvé řadě to, co po nás Bůh chce. A jestli nám zbyde čas na něco ostatního, můžeme to dělat taky, ale v prvé řadě děláme to, co Bůh chce, jako voják,

10:00 …který následuje svýho nadřízeného, svýho velitele. A někteří nevěřící řeknou: „Tak tohle přesně nemám ráda na křesťanství. Tohle přesně nemám ráda na křesťanství, protože ty křesťani musí jenom následovat pravidla a někdo jim říká, jak mají žít svůj život.“ A poslouchej, všichni z nás posloucháme někoho, jak by jsme měli žít svůj život. Není to tak, že někdo poslouchá, někdo ne. Kde to ve tvým životě, koho posloucháš, jak bys měl žít svůj život? A lidi o sobě strašně rádi přemýšlí: „Já jsem svobodnej, já nikoho neposlouchám.“ Tak proč se oblíkáš stejně, jako se oblíkají všichni ostatní? Proč posloucháš tu stejnou hudbu, jako poslouchají všichni ostatní? Proč chceš mít tu stejnou kariéru, jako mají všichni ostatní? Možná nejseš tak svobodnej, jak si myslíš. Každý z nás někoho posloucháme. Otázka je, dá se důvěřovat tomu, koho posloucháme?

10:57 A to je v prvé řadě ten obraz vojáka. My máme něco za úkol, tomu se máme věnovat, v tom máme být vytrvalí. A tak zároveň si myslím, že Pavel používá tohle trochu bojovné přirovnání, protože svět kolem nás apoštol Pavel vidí i trochu jako válku. A myslím, že my v dnešní době máme tendenci se dívat na svět kolem nás a vidět ho víc jako debatní kroužek. Myslím, že jako křesťani možná jsme uvěřili to, co je trochu lež, že svět kolem nás je místem, kde je jenom hodně názorů. Je místem, kde je jenom hodně názorů. A podle Bible je svět místem, kde… A fakt na tom přemýšlejte. Podle Bible svět není jenom místem, kde je hodně názorů, ale svět je místem, kde je napětí mezi dobrem a zlem. Mezi dobrem a zlem. Kde je boj mezi dobrem a zlem. Kde falešné učení, to, co odvádí od Krista, není jenom jiný názor, ale dokonce dílo satana, dílo ďábla.

12:00 Poslouchej tohle. Pavel v 2. Korintským, církvi do Korintu, mluví o lidech, kteří k nim přicházeli s jinýma názorama, s jiným Ježíšem. A on řekne korintské církvi: „Takoví lidé jsou falešní apoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se přestrojuje za anděla světla. Není to tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci přestrojují za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich skutků.“ A ta naše tendence, kterou někdy máme: svět jenom… Já mám to svoje křesťanství, všichni ostatní možná se mnou nesouhlasí, mají jiný názor, mají jiný učení a svět je jenom plný různých názorů. A ta biblická představa, že svět není jenom 50 tisíc různých názorů, ale svět je dobro a zlo. Pravda a lež. A to, co k nám přichází, to, jak jsme nastavení jako vojáci, je, že my posloucháme to, co nám říká Bůh, a bráníme to, co říká Bůh, před jakýmkoliv pádem lži. Protože lež nakonec není jen neutrální, je zlá. Protože odvádí od jediného dobrého. My jsme vojáci, to je ten první obraz.

13:13 Obraz závodníka

13:13 Druhý obraz. Řekne, že jsme vojáci, a řekne, že máme o sobě přemýšlet jako závodníci. Takže on řekne, že žádný voják se ve službě nezaplétá do denních záležitostí. A verš 5 řekne: „A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodil-li podle pravidel.“ Já jsem jednou šel běhat kolem Městských skal tady na Kopec a zrovna se tam běžel závod. Já jsem se nezúčastnil, ale běžel jsem jinudy, protože oni běželi takovou velkou oklikou, já jsem běžel kratší cestou. Běží to úplně v lese a můžete se tam ztratit. A běžel jsem a ten závod si takhle běžel kolem mě a teď běžím tímhle z kopce dolů a tam stojí nějaký takový starší pán. A má prostě tu cedulku, že závodí a tak. A byl úplně někde jinde, vůbec nebyl na té trase, kterou měl běžet, zkrátil si to jako já. A ptal se mě: „Dostanu se tady do cíle?“

14:14 Běhne dolů, tak ten cíl je tam na konci, ale všichni ostatní běží jinudy. Já jsem mu říkal: „Tak dostaneš se tam, ale nevím, jestli to bude počítat úplně.“ A to je něco, o čem tady mluví Pavel. Doběhne do cíle. Vyběhl ze stejného začátku, doběhne do stejného konce, ale možná se na něj budou dívat a říkají: „Běžel jsi nadarmo. Dal jsi do toho nějaký úsilí, snažil ses, ale bylo to k ničemu.“ Podobně naše víra. To, jak o ní přemýšlíme. Chci, abyste to viděli. Naše víra, křesťanství, není o zkratkách. Neptáme se jenom, co už můžeme udělat, nebo co ještě stačí, aby jsme udělali, co je dobré. Křesťani si často, nebo my si často můžeme myslet, že uděláme jen tolik, aby si o nás lidi vlastně řekli, že jsme v pohodě. Tu Bibli čteme, aby jsme tak trochu uhasili svoje svědomí, že ji moc nečteme. Modlíme se, aby jsme si ráno řekli, že jsme se vlastně nemodlili.

15:15 Ale místo toho se ptáme… Co bych já, abych se líbil sám sobě, nebo abych se líbil lidem? Já se chci líbit Bohu. A tenhle člověk, kterého jsem viděl v lese, taky udělal hodně. Lidi ho viděli na začátku, lidi ho viděli v cíli, a tak se nebudu dál zajímat. Ale takhle to nestačí. Z toho, jako, nestačí: „Tak chodím v neděli, čtu si občas, modlím se občas, hlavně aby nikdo si nic neřekl.“ Tenhle život, který máme před sebou jako závodník, je v prvé řadě o poznání toho, co po mně Bůh chce, to jsou ty pravidla, a pak podle toho závodím co nejrychleji, co můžu. Jsou dvě věci. Znovu přečtu ten verš: „Stejně kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodil-li podle pravidel.“ Potřebujeme vědět a závodit podle toho, co po nás Bůh chce, a pak podle toho běžet co nejrychleji. Obě jsou důležitý.

16:08 A naše generace často běhá rychle, že hodně se snaží, hodně chce udělat a tohle získat, ale nakonec neví proč. A tenhle text nám řekne ještě jednu takovou zajímavou věc. Říká nám, že poslušnost tomu, jak to Bůh chce, je důležitější než jenom výkon. Poslušnost tomu, co Bůh po nás chce, je důležitější než jenom výkon. Není to jenom hlavně to hodně udělat. A to není dobrá cesta. Bez vize, bez cíle. Zároveň tady druhý extrém. Máme taky dva extrémy. Ten první, jak jsem teďka říkal, že někdy děláme strašně moc bez toho, aniž bychom věděli proč. A ten druhý extrém je, do kterého můžeme upadnout, protože nebudeme dělat nic, protože se budeme vymlouvat na to, že pořád musíme studovat pravidla hry.

17:06 Je důležité vidět, co hrajeme, podle pravidel, ale ten obraz, který si Pavel vybral tady pro nás, je závodník. Pravděpodobně někdo, kdo běží. Kdo běží do cíle. Poslouchej, je to běh. To není nejtěžší věc na světě. Běh nemá nejtěžší pravidla na světě, že jenom chodíš rychle jedním směrem. Myslím, že to zvládneme. Ten si vybral. Vy nejste jako nějaký filozof, co píše knížku. Vy jste jako někdo, kdo běží. Závodníci nejsou známí svou inteligencí, ale svým zaměřením na cíl. A to jsme my. A někdy se můžeme vymlouvat pořád: „Já musím přečíst tady tuhle knížku, abych někomu mohl říct o Bohu. Musím tady přečíst tuhle knížku, abych viděl, jak se modlit.“

17:58 Já jsem včera byl v Albertu a byl tam pán, který odešel od pokladny, protože si potřeboval vyměnit banány. A teďka se tam nahromadilo asi patnáct lidí do řady a neotevřeli další pokladnu. Klasika. A všichni se ptali, co se děje. A pán si šel vyměnit banány. Jsme v Albertu, tam nejsou sekce na banány, kde jsou banány z Jamajky, banány z Afriky, banány ze Španělska. Tam jsou dvoje banány: premium a bio. Všechny vypadaly úplně stejně. A pán si tam šel vyměnit banány a velmi dlouho si vybíral. Dokonce pak ta paní od pokladny musela poslat sekuriťáka, aby mu pomohl si vybrat banány.

18:47 Poslouchej. Někdy jsme, jako křesťani, někdy jsme na tom podobně. „Já musím tady tohle nejdřív zjistit. Já si musím správně vybrat, abych mohl někomu něco říct, abych se mohl správně modlit, abych mohl číst z Bible správně.“ Jsou banány. To značí otevřít pusu a začít mluvit. To není tak těžké. Máme před sebou trasu, po které máme utíkat. Známe pravidla, to, co po nás Bůh chce. To jsou věci, které potřebujeme. A jestli nejsi věřící, nemáš nikoho, kdo sport stvořil, jak vůbec můžeš vědět, že hraješ dobře? Jestli podle tebe není nikdo, kdo život stvořil, není žádný cíl, za jakým by to někdo stvořil… To je dnešní svět, že jo?

19:34 Dnešní svět je takový obraz, že jsme hodili děti na hřiště, neřekli jsme jim, jaká je hra, neřekli jsme jim, jaký jsou pravidla, a řekli jsme jim, ať hrajou. A je víc depresí než v historii. Jedna strana kritizuje druhou, že nehrají fér, jedni kritizují za to, že nehrají hru, jakou by měli hrát, protože nikdo neví, co se vlastně hraje. To je život bez Boha. Ale Pavel říká: „Ale vy to víte. Vy znáte pravidla, vy víte, co Bůh řekl…“

20:01 Obraz rolníka

20:01 A tak podle toho běžte. Jsme závodníci, a běžte rovně. Třetí příklad. Jsme vojáci, jsme závodníci. Třetí příklad je tohle. On řekne: jste rolníci. Tohle je přirovnání, kterému já nejméně rozumím. Verš 6. Rolník. „Takže stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel.“ Rolník. „Rolník, který se namáhá, má jako první dostat podíl z úrody.“ Máme o sobě přemýšlet jako o zemědělci. Já jsem kluk z paneláku, můj sen, mý traktor. Já jsem chodil do Bratošova na brambory a na žně, kdybyste nevěděli. Takže vím, co znamená pracovat na poli, když mi bylo 8. Takže nejsem úplně mimo.

20:58 Ale tenhle obraz tady nám dává: přemýšlejte o sobě jako o rolníkovi, přemýšlejte o sobě jako o zemědělci. Je obrazem toho, jak byl voják disciplína, zaměřenost na cíl, jak byl závodník „běžím co nejrychleji podle pravidel“, tak ten rolník je „mám, namáhám se“. Že rolník, být rolníkem, je namáhavá práce, která vyžaduje trpělivost. My tvrdě pracujeme a zároveň očekáváme ovoce naší práce, Bible dává. A to bude nějakou dobu trvat. Ale ten text říká, poslouchej tohle znovu: „Rolník, který se namáhá, má jako první dostat podíl z úrody.“ To znamená tohle: když budeme těmi, kdo pracují, tak budeme těmi, kdo uvidí ovoce.

21:47 A znovu, tohle potřebujeme společně slyšet. Hodně z vás, většina z nás, jsme věřící, církvi, a slyšíme dost často příběh lidí, kteří uvěřili, slyšíme příběh lidí, kterým se změnil život, slyšíme příběh lidí, kteří se uzdravili, slyšíme tady tyhle všechny možné příběhy, skvělý příběhy. A co tady Pavel říká, je, že tohle už nemusí být jen kolem vás, tohle se může dít vám. Když budete dělat to, co Bůh chce, tak budete nejblíž ovoci, který Bůh dává. Už nebudete jenom slyšet: „Tak tenhle měl tenhle dopad,“ nebo: „Já jsem uvěřil díky tomuhle,“ nebo: „Mně se stalo, protože tenhle,“ a vy vždycky to slyšíte jako z druhé řady. Když budete pracovat, když budete žít pro Boha, tak vy můžete být součástí svědectví dalších lidí. Vy budete první u toho ovoce. Už to nebude „tenhle ten něco udělal“, ale budeme toho svědky taky, budeme u toho taky, budeme to vidět taky. Jako rolník na poli vidí ovoce první, protože on se namáhal, on pracoval, vy to uvidíte taky.

22:53 A stejně jako rolník, který ví, že déšť nepřichází na povel, ale i tak orá pole, tak my děláme, co Bůh řekl, a máme trpělivost v tom, že Bůh bude pracovat. A mu řeknu jako zajímavou věc, sedmý verš: „Uvažuj o tom, co říkám. A Pán ti dá ve všem porozumění.“ Všimni si, Bůh nakonec nedá jenom sílu, to jsme měli minule, a dává obě, dává sílu a porozumění. Dává nám sílu, jak věci dělat, ale ne nějakou slepou energii, ale taky, když budeme o tom přemýšlet, co děláme, tak budeme mít i porozumění, proč tohle vlastně všechno děláme. A zvlášť když uvidíte to ovoce, když dáte tyhle věci, když budete mít disciplínu, když budete zaměření na cíl, když budete běžet podle toho, co Bůh říká, a skutečně jako rolník se namáhat, a budete první u toho, kde Bůh bude pracovat.

23:46 Předávat věrným a schopným lidem

23:46 Jako kdyby říkal: kdo chce bojovat bez disciplíny, závodit bez pravidel nebo sklízet bez práce, skončí jako voják bez velení, běžec nebo závodník bez cíle a rolník bez úrody. A teďka jdeme zpátky. Tohle byly ty verše 3 až 6. On začíná, jak jsme začínali minule, on řekne: „Ty tedy, můj synu,“ to je první verš, „posiluj se v milosti, která je v Kristu Ježíši.“ O tom bylo minule. On mu řekne: „Co jsi ode mě slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.“ Tohle celé, jak se máme chovat, na co máme zaměřit svoji sílu, čemu se máme věnovat, tak je zarámované v tom, že hledáme v prvé řadě sílu v něm, v jeho milosti. Vycházíme z toho, že Bůh nás miluje nezaslouženě, umírá za nás dobrovolně a máme mír s ním věčně.

24:36 A tuhle mentalitu, tenhle postoj máme budovat dál. Jako kdybychom řekli: to, co nám tady říká Pavel, je, že máme mít před sebou krátkodobou perspektivu, to je to, že já jsem jako voják, já jsem jako závodník, já jsem jako rolník, já dělám, já jsem zaměřený na cíl, já běžím podle pravidel, já se namáhám, abych vydělal ovoce. Ale zároveň ta dlouhodobá perspektiva je: a chci, aby všichni po mně to dělali taky. On říká: „Co jsi ode mě slyšel mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.“ Krátkodobá perspektiva: já se věnuju. A zároveň budujeme generaci, která je po nás. Ta otázka, co chceme, aby po nás zůstalo.

25:21 Ta realita je, že po nás velmi pravděpodobně nezbude tahle budova. Kdo ví, co se tady děje, možná shoří. Ale zbudou po nás lidé. Zbudou po nás děti. Zbude po nás další generace. Pavel říká, co má cenu budovat, co po sobě má cenu zanechat: je generace lidí, kteří budou věřit tomu, čemu věříš ty. A kostel přežije a bude mít dopad nejen tak, že mě nepřejede autobus. Pavel Timoteovi říká v jiných částech: „Pečuj o sebe, pij trochu vína,“ ale má používat… budovat svoje místo, ale bude budovat další lidi, kteří budou budovat, schopni budovat taky další.

26:10 Timoteus to má svěřit věrným lidem, kteří budou schopni učit. To máme předávat dál. „Co jsi ode mě slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.“ Dvě věci. My jsme ti vojáci, závodníci, rolníci, a pak máme to svěřit dalším lidem, kteří jsou… kteří jsou věrní a kteří jsou schopní. To jsou dvě věci, které vyhledávám u lidí: věrnost a schopnost. Věrnost je o charakteru, jak pevně člověk stojí, jestli je důvěryhodný. A pak je schopnost, to jsou dovednosti, znalosti, které jdou budovat. Já chci, abychom si říkali o sobě: já chci mít obě dvě. Ta první věc je vaše odpovědnost. To je otázka na tělo: Jsem věrný člověk tomu, co mi Bůh dává? Co drží moje srdce? K čemu se upíná naše naděje?

27:06 Poslouchej, v církvi se dost často vyhledávají jen ti druzí, schopní. Lidi, co umí dobře mluvit, lidi, co umí dobře budovat, lidi, co umí dobře zpívat, a my si myslíme, že celá církev a všichni, kdo mají něco mít na starosti, by měli být lidi, co umí strašně dobře něco dělat. Ale opak je pravda. Začíná to, jestli je člověk věrnej, a schopnost je druhořadá věc. Když Bible mluví o tom, jak by měl vypadat starší, vedoucí sboru, tak skoro nic není o jeho dovednostech. Všechno je o tom, jaký je člověk. A plno z vás, když se vidíte, jste velmi schopní. Dokážete mít dobrý biznis, máte hodně talentů a nadání, ale ta první otázka je, co má vaše srdce. Jste věrní lidi, kteří můžou budovat další věrný lidi?

27:56 Oči upřené na Ježíše

27:56 A znovu, odkud mu začíná, tak já chci, abychom to viděli, a s tím budeme i končit. Mu říká: „Posiluj se v milosti.“ Tím to celý začíná, o tom to celý je. Tak kdybychom mohli říct: náš meč jako vojáka není něco, co vlastníme my. Že není to můj intelekt, není to moje nadání. Náš meč jako vojáka, Bible říká, je Boží slovo. Naše boty jako závodníka je milost, kterou jsme dostali a která dává sílu běžet dál. Náš pluh na orání pole je věrnost Kristově službě.

28:37 Chci vám přečíst jednu věc. Že nakonec ve všem, o čem jsme mluvili, v boji vojáka, v běhu závodníka, v trpělivé práci rolníka, je klíčový, na co při tom všem našem snažení máme upřené oči. List Židům nám připomíná, my jsme to četli dneska u Večeře Páně ráno, nám připomíná tohle. Poslouchejte: „Odhodíme všechnu přítěž a hřích, tak snadno nás ovíjející, a s vytrvalostí běžíme závod, který je před námi, s pohledem upřeným na Ježíše, původce a završitele naší víry.“ Běžíme závod, stejný obraz, s pohledem upřeným na Ježíše, původce a završitele naší víry.

29:26 O tomhle to celé je. O tomhle církev celá. My chceme o sobě přemýšlet jako o vojákovi. My chceme mít disciplínu. My chceme dělat věci poctivě. Chceme být zaměření na cíl. Chceme věci, které nám berou pozornost… Chceme je dát pryč. I když možná za cenu, že je ztratíme, že se jim nebudeme moc věnovat jako ostatní. Který opravdu slyší, co po něm Bůh chce, a běží podle toho. Chceme být rolník, který se opravdu namáhá, aby byl blízko ovoce, ale zároveň máme oči upřené na to,

30:01 …ne kým se staneme my, ale kdo pro nás je Bůh. Ta mentalita, kterou máme jako církev, je tahle: Kristus je náš velitel, který nás vede do boje. Kristus je náš velitel, který nás vede do boje. Je naším cílem a odměnou v našem závodě víry a on je tím, kdo dává růst našemu úsilí na jeho poli Božího království. Všechno je o něm. Bez něho bychom se ztratili. Bez něho bychom běželi špatně. Bez něho bychom bojovali zbytečně. Bez něho bychom orali doslova na suché zemi.

30:46 A proto se nechceme rozptylovat tím, co nám říká svět: „Na tohle se dívej, na tohle měj upřené oči, tohle je nejdůležitější pro tvůj život, na tomhle bys měl budovat.“ My držíme pohled upřený na něm. A ta kapitola začíná tím, kde je naše síla: „Synu, posiluj se v milosti, která je v Kristu.“ Znovu. Naše síla v tom žít jako křesťan, žít jako voják, není nakonec v našem úsilí, není to jenom v nějakém prostém překonávání překážek a skřípání zubů, abychom něco dokázali, ale v Boží milosti, která je nám dána v Kristu Ježíši. Co to znamená? Co to znamená?

31:32 Nakonec to znamená tohle. Když takhle o sobě přemýšlíme – voják, závodník, rolník –, vy nejste a my nejsme jako křesťané v Božím království… My jako křesťané nejsme jenom vojáci v boji, my jako křesťané nejsme jenom běžci na závodní dráze, my jako křesťané nejsme jenom rolníci na poli. My jako křesťané jsme primárně Boží děti. Bible říká vykoupené krví Božího Syna. My jsme křesťané, kteří jsme neseni jeho mocnou rukou a posláni do světa, který ho zoufale a zoufale potřebuje.

32:15 Proto se mi zdá, že když takhle začíná: „Posilněte se v téhle milosti.“ Nakonec ty nejsi základně rolník, ty nejsi základně závodník. Takhle o sobě můžeš přemýšlet, ty první jsi Boží dítě, které Bůh zachránil a dal do své rodiny, protože tě má rád z nějakého důvodu a miluje tě. Tak potom říká: když si tohle uvědomuješ, tak běž ze všech sil. Protože běžíš pro cenu, která nikdy nepomine. Bojuj ze všech sil, protože bojuješ dobrý boj víry, protože velitel tvůj je Kristus a on už zvítězil. Říká: orte pole, pracujte na poli, rozsévejte. Jeden autor říkal, protože žně přicházejí a ti, kdo rozsévají v slzách, budou sklízet v radosti.

33:00 A co uvidíme, až překročíme tu čáru, kde jsme opravdu šli, opravdu bojovali, opravdu závodili, opravdu pracovali na tom poli? Až boj skončí, až se sklizeň shromáždí, to je to zaslíbení Bible, že uvidíme jeho. Uvidíme krále v jeho kráse. Bible říká věci jako „uvidíme tváří v tvář“. Uvidíme toho, který nás povolal. Uvidíme toho, který nesl a vedl každý krok naší víry. A v ten den, kdy pohlédneme do jeho očí a snad uslyšíme slovo: „Dobře jsi učinil, dobrý a věrný služebníku,“ tak nikoho z nás nebude v ten moment trápit: „Měl jsem se víc věnovat tam tomu vedlejšímu. Škoda, že jsem nedal víc energie do tamtoho něčeho jiného.“

33:59 Uvidíme, že každá oběť, každá těžkost, každá chvíle utrpení nám bude připadat jako nic ve srovnání s tím, co je nám dáno v něm. Takhle to začíná. Posilni se v milosti. Buď zaměřen na svou službu jako voják. Buď vytrvalý v závodě jako závodník. Namáhej se jako rolník. Vytrvej, ale měj přitom oči upřené na Krista. Jen díky němu budeme budovat generaci dalších lidí, kteří stejně, snad jako my, nebudou vidět svou sílu v sobě, svou sílu v sobě, ale nakonec v něm.

34:43 Můžeme se modlit? Přemýšlet o tom. Tě prosím, aby dnešek nás… abychom viděli, kde ve všech možných oblastech našeho života jsme vedeni jinam než k tobě. Abychom dneska řekli: „Já už nechci žít křesťanství jen napůl nebo jen když mám zrovna čas, ale chci žít naplno pro tebe, podle tebe, na místě, kam mě dáváš.“ Já tě prosím, aby tohle nebylo hnané tím, že tak pak si konečně budeme připadat jako dobrý křesťan, ale aby to bylo hnané tím, že máme výsadu takhle žít. Že ty nás do tohohle života zachraňuješ a my vděčně a s nadějí v tu milost a v tvé vítězství takhle konečně můžeme žít jako někdo, komu jsi změnil život. Já tě prosím, abys tohle mezi námi dělal. Amen.