Před jakými problémy stojí církev v následujících 10 letech? Co je to Církev bratrská? Proč pobírá peníze od státu? Co když jsem církví zraněný a do žádné už nechci chodit?
David je kazatelem sboru Církve bratrské 13ka: https://13ka.cz/ a předsedou Církve bratrské: https://cs.wikipedia.org/wiki/C%C3%ADrkev_bratrsk%C3%A1
Jestli máš taky otázku, tak napiš na vasek@kostel.cz
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Představení hosta Vašek Andrš představuje Davida Nováka, předsedu Církve bratrské, který mluví o rodině, maratonu a práci předsedy.
- 2:43 Kniha Mlčení David doporučuje japonský román Mlčení o misii a pronásledování. Mluví o víře prostých vesničanů a zapírání Krista.
- 6:11 Co je Církev bratrská Protestantská církev, která se hlásí k Jednotě bratrské. Čtyři evangelikální důrazy: biblicismus, znovuzrození, posvěcení, náležitost k církvi.
- 9:28 Historie a současnost církve Vznik v Bystrém a v Praze, Svobodná církev reformovaná, změny názvu a dnešní počty členů a sborů.
- 15:38 Proč jsou Češi ateisté Budoucnost církve v Česku a formování české státnosti v opozici vůči církvi.
- 20:20 Materialismus a duch rozdělení Největší nebezpečí pro církev: touha po majetku a polarizace, extrémní fundamentalismus a liberalismus.
- 30:43 Kristus a velké poslání Lékem je shoda na Kristu a velkém poslání, ne rozdělování kvůli druhotným věcem.
- 34:07 Finance a restituce Proč stát dává církvím peníze, jak Církev bratrská přijala restituce a co bude po jejich skončení.
- 37:03 Pozitivní trendy v církvi Lidé s vlivem ve společnosti, důraz na členství, práce s mládeží, vzdělávání kazatelů a zakládání sborů.
- 47:21 Zranění z církve Rada lidem zraněným v církvi a systém brzd a vah, který chrání před zneužitím moci.
- 54:36 Autorita Písma a závěr Písmo jako nejvyšší autorita a rozdíl mezi Písmem a jeho výkladem. Církev je povolána k věrnosti.
Přepis kázání
0:00 Představení hosta
0:00 Ahoj, tady Vašek, Kostel Jinak. Dneska tady jsem s hostem, předsedou Církve bratrské, Davidem Novákem. Je to církev, které jsme jako Kostel Jinak součástí. Davide, vítej v Šumperku. – Děkuju. – Ty jsi tady poprvé v té naší nové budově, že jo? – Jsem fascinován touto novou budovou. – Co na to říkáš? – Nádhera. Fakt, jako čekal jsem leccos, ale ještě to předčilo moje očekávání. Takže gratuluju a srdečně tímto zvu: přijďte se podívat nejenom na Vaška, ale přijďte i do této krásné budovy. Tak, Davide, jsi předseda Církve bratrské, a co bys ještě o sobě řekl lidem, kteří třeba říkají? Co bych jim o sobě řekl? Tak řekl jim, že za měsíc možná už mě uvidí naposledy, protože poběžím pražský maraton. Jakou máš, jaký máš cíl? No, uběhnout. Moje specializace je spíš desítka, takže je to trošku víc. No ale kdyby to bylo pod čtyři hodiny, tak bych byl rád.
0:50 A tak to jste třeba o mně nevěděli. No a takový ty obyčejné věci, tak mám dvě děti, už se mi trošku vymykají, jednomu je devatenáct, druhýmu dvaadvacet, ale je dobrý, že oba dva patří Pánu Bohu. A nedávno jsme slavili s manželkou třicet let výročí. Takže mám boží milost, že mám skvělou manželku, třicet let jsme spolu. Co bych vám ještě řekl? Že jsem prodělal dvě těžké nemoci, a kdyby nebylo Pána Boha a moderní medicíny, tak bychom určitě teďka tady neseděli, protože už bych vás sledoval shora. Tak to je taková možná informace. No a možná ještě taková další informace, že jsem sice předsedou teda Rady CB, ale zároveň v Praze taky vedu ještě jeden sbor na Praze-západ. – A v jaké části? – To je Praha-západ, Stodůlky. – A kdyby vás někdo chtěl najít na internetu, tak internetová stránka? 13, jako číslo, k.cz.
1:46 Super. A co dělá, jsi předseda, a co dělá taky předseda v církvi? Modlí se, sedí a modlí se. Sedí a modlí se celou dobu a občas přijde do Šumperka a dělá podcasty. Ale když teda zrovna není v Šumperku a nemodlí se, tak vlastně já bych řekl, že dělá něco podobného, co dělá pastor, akorát to dělá na větším prostoru. To znamená, jak si vede samozřejmě zasedání rady, setkává se s kazatelama, setkává se s vedoucíma odborů rady, koordinuje některé aktivity církve, taky musí tu církev nějak reprezentovat, takže občas jde do rozhlasu, do televize, není to moc často, ale taky. Ale hlavně bych řekl, že jeho hlavní taková zodpovědnost je duchovní směřování církve, přičemž už to nedělá sám, ale spolupracuje s dalšíma lidma, především s radou, ale samozřejmě s ostatníma vedoucíma odborů a kazatelama církve.
2:43 Kniha Mlčení
2:43 A ptají se lidi, co zrovna čteš? Nějaká knížka, kterou čteš možná, kterou bys mohl doporučit lidem? Já jsem teďka dočet zrovna knížku, a to je knížka Mlčení. Napsal ji japonský spisovatel, já si nepamatuju to jméno, ale je to vynikající kniha, teda doporučuju. O čem je? Co je téma? Je to o tom, jak… vlastně je to o misii v Japonsku, jak tam přichází ty misionáři. A teď to fascinující na té knížce je, že přicházejí tam prý nějaký kněží, které jsou plné elánu, jak spasí Japonsko.
3:20 A tam totiž došlo k tomu, že v 15. století tam bylo velké probuzení. – Nebyl o tom film? – Byl. – Mně se zdá, že jsem viděl ten film. – Ano. Asi celá ta pointa, abych to zkrátil, je v tom, že po tom 14. a 15. století tam bylo velké probuzení. Ty misionáři byli velmi pozitivně přijati tehdejší vládou, no ale potom došlo k tomu, ke změně vlády, a spousta ty misionáři byly vyhnáni nebo pozabíjeni a křesťané, tvrdý… došlo k tvrdému pronásledování. A ten děj se odehrává v situaci, kdy tam přicházejí dva kněží, kteří vlastně přicházejí do země, kde už to křesťanství je na úbytě a už tam skoro nikdo není.
3:55 Co je strašně zajímavé, jak oni se vyrovnávají vlastně s božím mlčením, že kladou si otázku, jak je možný, že nefungují ty odpovědi, které se naučili na těch seminářích. Kde je ten Bůh, který mlčí? Jak je možný, že dopustil to, že ta církev tam vlastně zmizela? A jsou tam takové silné výjevy, kde tam třeba přijde ta policie. Je to 15. století, tak já nevím, jak jim říkali. Prostě ty z toho státu. A teďka řeknou těm prostým vesničanům, který už si… vlastně to je nějaká třetí generace, která už si nic nepamatuje, je z toho křesťanství. Je to velmi primitivní křesťanství. A teďka jim řeknou: „Stačí, když tady ten obrázek…“ A oni tam mají takový obrázky Krista nebo Marie, posvátný. Říkají: „Stačí, že na to šlápnete nebo plivnete. Můžete si myslet, co chcete. Zachráníte si život. Tak na to jenom šlápněte.“ A teďka pohoda. A ty vesničani se raději nechají ukřižovat, než aby to udělali.
4:44 A nakonec to končí tím, že ty kněží to udělají. Šlápnou na ten obrázek, zachrání si život. Do smrti tam pak potom žijou v nějakém… musí tam zůstat. V tom Japonsku. A ty vesničani nakonec ztrácejí životy. Tak jsem si i říkal, jak někdy víra, která je velmi primitivní, prostá, tak může být vlastně mnohem hlubší než víra, která je velmi sofistikovaná, v porovnání třeba s těma kněžíma, který s nima i dost pohrdali, když tam přicházeli. Prostý vesničani. Tak člověkovi to tak jako zamotá trošku hlavu.
5:16 – To se mně připomnělo z rané církve, že když v té době největšího pronásledování, což bylo až spíš ve třetím století, tak měli zapřít Krista třikrát. Když ho napotřetí zapřou, tak je to jasné, jak se to bere. A pak velká otázka v církvi byla, rané církvi, co dělat s lidmi, kteří vlastně se nenechali zabít, nenechali se pronásledovat, odpadli, ale pak se, když pronásledování ustalo, pak se vraceli do církve. Co se s takovými lidmi má udělat? Brát je jako někoho, kdo zapřel Krista, už se nemůže vrátit? A bylo docela sporů o tom, jak s nima nakládat. Možná je zajímavý v tom, jak naložit s člověkem, co teda plivne, šlápne si, protože se bojí smrti. Je reálný strach. Třeba věřící je, slabá víra. Ani ne slabá víra, na to patří, že můžeš mít dobrou víru, ale prostě máš malý děti, bojíš se. To je úplně jiná diskuze, ale zajímavá.
6:11 Co je Církev bratrská
6:11 Tak, jdeme na naše téma. Naše téma je v podstatě směřování, budoucnost církve, což je i role předsedy církve. Dobrý téma. Možná bychom mohli začít tím, co je Církev bratrská. Oba dva jsme součástí Církve bratrské. V České republice, když se řekne církev, tak spíš ani lidi neví, že nějaká Církev bratrská je. Ví tak, že je katolická církev. A pak možná nějaký další, ale nejsou moc úplně, nemají moc úplně přehled, co je co. Kdyby tě na ulici zastavil někdo a řekl, a teď bychom řekli: „Jsem předseda Církve bratrské,“ nebo „Jsem člen Církve bratrské.“ Co je to zač? Co bychom řekli? – Jo, kdyby to bylo takhle na první dobrou, tak bych mu řekl, že to je církev, která patří do toho proudu protestantismu. To by snad ještě ten český ateista dokázal nějak pochytit. – Tvářil by se tak… tak? – Asi by se tvářil, že to teda nekatolická církev, protestantská církev.
7:03 A nevymezoval bych se, to znamená, řekl bych, že to je církev, která je protestantská. A ještě bych mu možná řekl, že se hlásí k odkazu Jednoty bratrský. To asi by taky tušil, kdo to… – Když řekneš jméno Komenský, tak by třeba věděl. – Přesně tak. To by spíše Komenský než třeba Žižka. No ale takže bych tohleto jmenoval. Myslím, že ta vaše snaha dělat… tak je mi velmi blízká, tak my říkáme, že se hlásíme k odkazu Husa, Chelčickýho, Komenskýho, protože to čteme očima lidí, který prostě jsou Češi. Nicméně pokud bych měl říct trošku něco víc, tak Církev bratrská je protestantská církev, hlásí se skutečně k odkazu především Jednoty bratrský a další věc, která ji charakterizuje, že je to církev evangelikálního střihu.
7:59 Teďka samozřejmě ta otázka je, co to znamená, že je evangelikální. Jak to teda specifikovat? Myslím si, že tam jsou takové čtyři základní důrazy nebo pilíře. A ty pilíře jsou, nevím, jestli je tak na první dobrou vyjmenuju, ale to je, abych to jako… biblicismus. Věříme, že Bůh se zjevuje skrze Písmo a že Písmo je slovo Boží a zároveň slovo lidský, samozřejmě Pánem Bohem. To znamená, že víra v Bibli, že Bible je kniha inspirovaná Duchem Svatým a že je tam dost na to, abychom se dozvěděli, jak správně žít a jak být spasen třeba. Takže biblicismus je první důraz.
8:38 Druhý důraz je posvěcení. To znamená, že když člověk… Nebo ještě takhle. Druhý důraz je znovuzrození. To znamená, že člověk se stává křesťanem nikoliv na základě víry rodičů nebo na základě tradice, ale že sám se musí setkat s Pánem Bohem, pracovně řečeno znovuzrodit. To je tak na další vysvětlování. Ale znovuzrození, druhý důraz. Třetí důraz, který je v evangelikalismu a v Církvi bratrské typický, je posvěcení. To znamená ne, že jsme všichni svatý anděle, ale že se to nějakým způsobem projevuje v konkrétním životě. Obrácení nebo znovuzrození. A čtvrtý důraz, který je charakteristický pro evangelikalismus a Církev bratrskou, je náležitost k církvi. To znamená, že člověk svoji víru nežije sám, ale stává se součástí těla Kristova, který je viditelný, a to je církev.
9:28 Historie a současnost církve
9:28 Jak vznikla tahle církev? Jak je stará? Hlásíme se k nějakému odkazu, který je starý. Jak jsme… – Je to něco přes 140 let, to znamená nějakých 1860, 1870. Je to taky zajímavé, protože je to setkání dvou duchovních proudů. Ten jeden duchovní proud je ve východních Čechách, konkrétně první náš sbor Církve bratrské je Bystré, Bystré v Orlických horách. A to byla skupina lidí, která přišla především z katolické,
10:01 …z katolicismu, z katolické církve a z evangelické církve, kde oni právě byli nespokojení s takovým tím pojetím lidových církví a chtěli něco víc. A nestačilo jim právě být jenom matričním členem a nenacházeli tu odpověď v těchto tzv. lidových církvích. – Matričním členem v tom smyslu, že seš na papíře součástí nějaké církve, ale co to pro tebe znamená, je, že možná v neděli přijdeš, když zrovna máš náladu, ale jinak nic to neřeší. – Přesně tak. A to jim prostě nestačilo, a tak se tam právě shromažďovali, začali se teda shromažďovat v tom Bystrým v Orlických horách kolem člověk, jednoho muže, který se jmenoval Balcar. A tam vlastně společně četli Bibli, společně se modlili a společně odhalovali něco víc, než jim právě nabízela tahle ta lidová zbožnost. A to byl jeden proud.
10:53 A pak byl druhý proud, ten byl v Praze a to byli misionáři, který přišli z Bostonu, z Ameriky, nějaký Clark, další. A ty prostě přišli do Prahy, tam založili sbor a pak založili ty sbory, další sbory. Sbory, nejstarší čtyři pražský sbory: Soukenická, Vinohrady, Žižkov a Smíchov. A tady z toho probuzení, které přinesly tyhle misionáři, vznikla druhá větev, druhý proud. A ty se potom nějak setkali a založili společně Svobodnou církev reformovanou. Tím chtěli naznačit, že jsou svobodný od státu a že navazují na reformovanou tradici.
11:28 – Protože v té době, že jsme po době tolerančního patentu, který byl na konci 18. století… Neměl jsem úmysl takhle zabředávat úplně, ale po tolerančním patentu, každopádně po tom tolerančním patentu protestanti nebyli vůbec, že jo, nebyli rovnoprávní. – Byli pouze tolerováni. – Byli tolerováni, a pak máme těch 60. let a tam už, já si nepamatuju, jak se to jmenovalo, ale byla to nějaká obdoba protestantského patentu, kde nejen tolerovali, ale už třeba ty děti nemuseli být součástí katolické církve, byla větší svoboda. Ale dvě církve, které byly legální, byla církev augsburského vyznání, což jsou luteráni, a reformovaná církev. To byly státem uznaný církve, a tahle církev, Svobodná reformovaná církev, nechtěla mít se státem nic společného. Chtěla se… být svobodná od státu, proto vznikla svobodná.
12:18 – Což znamená, že ze začátku nebyla uznaná. – Nebyla uznaná a skutečně tam docházelo i k pronásledování od rakousko-uherských úřadů, takže ona byla považována za sektu. – Tak jsme začali jako sekta. – Začali jsme jako sekta. – Chcem říct. – Doufám, že takhle neskončíme. – Začali jsme jako sekta na konci 60. let 19. století, pak to byl ten Bystrej, to byly ty Orlické hory. – Já mám předky z Orlických hor. Andršovi, tam je velká část mé rodiny, jiný je z Orlický hor a z toho prostředí tam. A pořád tam jsou lidi, kteří se jmenují stejně jako já, tady už skoro nejsou žádní, ale tam pořád jsou. Takže byli součástí těch církví taky, takže tam mám nějaké předky.
13:02 – Každopádně jsme vznikli, měli jsme jméno Svobodná církev reformovaná, pak se to změnilo, že přišla první světová válka. Pak jsme se stali Jednota českobratrská. – Jednota českobratrská, pak přišla další válka, další režim, a to bylo v 60. letech, jestli nepadu tak nějak, v 60. letech. A to bylo, protože přišli, protože se zvýšil počet členů ze Slovenska. – Ano, protože jsme se spojili se Slovenskem. My jsme byli Českobratrská, ale bratrská, takže to dávalo větší smysl. – Kdy se bude měnit jméno znovu? Teďka máme, už je to tak 60 let skoro. – Ano, dobrá otázka. Zatím to není úplně hlavní vize. – Já jsem si říkal, že to není teďka úplně genderově vyrovnané, že když je to ta bratrská, že to už bude tlak, tak je to trochu změnit. – Je to bizár. Děláme si z toho legraci, ale jenom to dám k dobrýmu.
13:51 Nedávno jsem dal na svůj Facebook, asi před dvěma lety, jsem se chtěl rozdělit, že mám radost z toho, že máme deset dalších, nebo osm dalších kazatelů. Tam stálo vždycky, že ta slavnostní ordinace, tak tam stálo těch osm, myslím, osm to bylo, vikářů, prostě kazatelů. A teďka se na mě vrhly prostě ty genderově prostě postižený bratři a sestry v Kristu: „Jak to, že tam stojí jenom chlapi?“ A no nic, no. Tak to je bizár to. To je na jinou diskuzi. – Jednota sourozenecká za pět let. – Abych to nechal zatím. Zatím to nechme. – Asi není žádný návrh. – Ne.
14:26 – Kolik máme, takže Církev bratrská, kolik máme členů, cca? Jak jsme velcí v Česku? – Něco kolem deseti tisíc. Něco kolem deseti tisíc, myslím, že ve sčítání bylo 13, což tam se asi hlásili lidi, kteří nutně nejsou členové. – Máme kolik sborů v Česku, cca? – Něco přes 80. 80 sborů, plus máme stanice, což znamená, že stanice je takový menší sbor, který má svůj mateřský sbor, těch je… Těch taky bude tak 80, možná 100. Takže možná na 160 místech v České republice. – Kazatelů? – Kazatelů je něco přes sto. Něco přes sto kazatelů a vikářů v současné době. – Vikář je někdo, kdo se připravuje… – Těch je patnáct. – Těch je patnáct. Tak to je Církev bratrská, tak myslím… – Tak v české kotlině patříme k největší, je to největší evangelikální církev u nás. – Po Českobratrské církvi. – A to nejsou evangelikálové. To není evangelikální. – V tom, jak to asi definuješ, nebo jak ty to myslíš? – Ano, protože v tom, jak to definuju, tak my bychom se… Asi kde se nejvíc lišíme, je skutečně přístup k Písmu. – Ale nutně to nemusí být u nich… Je to taky do nějaké míry evoluce. – Taky. To je jejich církev, že nejsou to jejich počátky nebo jejich nutné vyznání. – Ne. – Bohužel.
15:38 Proč jsou Češi ateisté
15:38 Tak dobře, jdeme na budoucnost církve v České republice, to mě zajímá, hlavní téma. Není tady moc křesťanů, má církev v České republice budoucnost? Co myslíš? – Já bych, já bych… Ano, často slyším, že tady je málo křesťanů. Je to dobrá otázka. A na druhou stranu, když člověk se dostane třeba do některých katolických zemí, tradičně katolických, typu Francie, typu Belgie, nebo typu, já nevím, Itálie, tak já myslím, že jsme na tom ještě mnohem líp. Já bych řekl, že mě asi na té české spiritualitě je sympatický, že než se hlásit jenom formálně k nějaké církvi, tak radši nebýt ani křesťan. To znamená, já si myslím, že těch… samozřejmě, Pán Bůh vidí do srdce, ale že na tom nejsme tak špatně, že jsme na tom stejně, jako jsou jiné evropské země. Akorát prostě u nás Češi nechodí do církve.
16:25 – Ty evropské země na tom moc dobře nejsou. – Jo, ale že jsou třeba, já nevím, že řeknu třeba Slováci, že tam asi 80 % se třeba hlásilo takzvaně ke křesťanství, ale co to znamená? – Je to zajímavé, jak to říkáš. Češi jsou velmi zvláštní. Pořád se mě někdo ptá, a hlavně Američani, když přijedou: „Proč si myslíš, že v Česku je… Proč je to tak ateistická země?“ A někdo říká, tak je to kvůli komunismu, protože sekulára. Ale zas komunismus nebyl jenom v Česku, byl i v okolních zemích. Co je na Česku tak zvláštního, že máš na to nějaké vysvětlení? – Mám určitě. Totiž, když se formovala státnost různých zemí, tak církev byla dost důležitá, pomáhala ve formování státnosti. Krásně to je vidět třeba v Polsku.
17:14 Když se podíváte, když se formovala česká státnost, tak heslem bylo „pryč od Říma“. Protože 300 let bylo spojené s katolicismem, potažmo s Habsburkama, a to byli katolíci. A vlastně byl to, když potom přišel Masaryk a zakládala se první republika, no tak bejt dobrým Čechem znamenalo se vymezit vůči církvi. Tudíž vlastně ta církev byla vnímaná jako něco špatného, co vlastně tady působilo temno ve vztahu k český státnosti. Tudíž „dobrý Čech“, znamenalo to heslo: „Může být dobrý Čech katolíkem?“ A potom šlo to dál a bylo to: „Může být dobrý Čech vůbec součástí církve?“ Lidem to splynulo, katolicismus, církev. A protože česká státnost se formovala anticírkevně, tak to zůstalo v mnoha Češích. A znamená to, že prostě ti Češi si tu církev spojili s něčím vlastně negativním, protičeským.
18:13 – A proč to není na Slovensku? – Tak neznám tak dobře historii. Historie Slovenska tak je mnohem kratší, protože Slováci dlouhou dobu, to bylo jenom do Horní Uhry. To znamená, tam se to vyvíjelo asi nějak jinak. Nevím, jak tam hrála roli církev v utváření slovenské státnosti. – To je zvláštní, že ty sousedy, hlavně že v Německu tam je zase ta hluboká protestantská historie, která je zakořeněná i v tom, jak chápou svoje území a identitu svoji od Luthera, který byl použitý různě, i nacistama a vším možným, to bylo součást, který se to snažil použít. Ale my teď to úplně, to český vlastenectví a to přesvědčení, jak se říká, že máme ten odkaz Husa, Chelčickýho a Komenskýho, k tomu tolik lidí se nehlásí.
19:01 – To ne, ale český vlastenectví vlastně v těch, skutečně v té době první republiky, je vlastně proticírkevní. Vopak vzniká Církev československá husitská, ale to je prostě ta církev, která je postavená na negaci. – Zajímavý způsob, jak se to vyučuje třeba u nás, což je, že já jsem studoval základní školu po komunismu, nebylo to vůbec, ale určitě to bylo ovlivněné tím, co se učilo v komunismu. Ale co se naučíš o Husovi ve škole? Že byl fakt dobrý v češtině, že nemáme ty spřežky a že trochu to vylepšil a že neměl rád papeže. Taky prostě dobrý ateista byl, se dozvíš. Vlastně po Praze ti to vlastně řeknou, že nenáviděl papeže a vlastně byl dobrý takový, taky správnej. Ale moc o jeho náboženství… že škola hrou, a vůbec přitom to byla ta síla, která hnala všechno za tím, byla teologie. U toho Komenskýho je to, protože teď bylo těch 500 let Komenského. Právě jsem byl fakt zklamaný, jak málo i od některých křesťanů tohle zaznívalo.
20:04 Jak mnohem víc se mluvilo o té didaktice a o tom, že to byl úžasný renesanční člověk. A jak vlastně se tam málo mluvilo o tom, že to, co hnalo dopředu, kterou byla, jak říkáš, teologie. Vztah k Pánu Bohu. – Rozumím. – To stačí si přečíst. To tam je všude.
20:20 Materialismus a duch rozdělení
20:20 – Dobrý, takže máme církev, budoucnost, možná otázka: kde vidíš největší nebezpečí? Máme následujících 10 let, třeba do roku 2035. Jaký máme největší úskalí, nebezpečí, který hrozí český církvi? – Myslím si, že těch úskalí je asi víc, ale kdybych chtěl, od čeho se bojím, tak určitě nám hrozí, to nám hrozilo asi vždycky, ale prostě materialismus. – No, materialismus, tím je řečeno asi vše. – Že prostě ta touha a vábivost majetku, jak je to napsané v tom podobenství jednom, prostě má to sílu. Já jsem z Prahy, ze sboru středních vrstev, ty lidi jsou nesmírně schopný a často i bohatý a mají možnost díky svým schopnostem se vyšvihnout, a samozřejmě to je silná konkurence někdy těm Božím věcem.
21:18 Tak to se na nás žene ze všech stran, ten český sen. Mít hypotéku dobrou, rodina, hezká manželka a jedna dovolená jednou za rok. To je ideál. Ale něco to stojí. Tak neříkám, že to člověk nemůže mít, ale pak když… nesmí to prostě upozadit víru. Druhá věc, kterou vnímám jako určitý nebezpečí, je to, co nám tady, to, co vnímáme v celé Evropě, možná v celém světě, to, co nám tady taky zanechal možná Ovčáček se Zemanem a s Klausem, a to je vlastně takový to, ten duch rozdělení. To ten, prostě, pražská kavárna, zbytek republiky, lepší lidi, pak obyčejní lidi, to je.
22:02 Takhle začínaly různý revoluce. Já hodně se zajímám o dějiny 20. století a ty všechny -ismy tak začaly tak, že ty, co se dostali k moci, rozeštvali ty lidi proti sobě. A ono to už měli staří Římani: divide et impera, prostě rozděl a panuj. A to, co tady 20 let, už to začalo s Klausem a pak to šlo přes Zemana, bylo prostě rozeštvávání té společnosti. Nejdříve to byli lepší lidi, pak to byla pražská kavárna. A to je až něco démonického. A tenhle ten duch rozdělení, ono to není jenom u nás, mě hrozí i církvi. Tak čeho se bojím a co hrozí český církvi: abychom se nerozhádali. A musím říct, jak se pohybuju v ekuméně, že možná Církev bratrská je jedna z posledních církví, která se ještě nerozdělila. To je až šílený, když to pozoruju, jak se to prostě seká.
22:54 – Proč myslíš, že to tak je? Proč myslíš, že u nás to nestalo zatím? – V Církvi bratrský? No, to je Boží milost. A potom si myslím, že jsme možná některý témata, což je dneska hlavně ty otázky genderu, homosexuality, že já se hodně snažím, aby to nebylo klíčový téma pro naši církev. Já to nechci obcházet, ale já si myslím, že skutečně, dokud to neřešíme, jako řešme to, ale nedělejme z toho prostě kauzu. Nedělejme z toho prostě šibolet. Takže nechci na to kašlat, ale myslím, že spíš se chci věnovat k důležitějším tématům, a to je spása lidí, a to je prostě, že chceme někam jít, aby vůči… Nedělá tady z toho nějakou hlavní kauzu. To znamená, myslím, že se nám podařilo tyhle věci upozadit.
23:43 – Takže máme tu materiální stránku, kde lidi touží prostě to, co nabízí svět, to chtějí přijmout. A pak máme tady tuhle politickou, kde čím dál víc vidíme, a je to v České republice z nějakých důvodů, ale to je i ve světě, ta polarizace, radikalizace na každej… Prostě buď je tahle strana a tahle strana a není nic mezi. A to je takový ten balíček: jestli volíš tohohle člověka, tak vím o tobě všechno. Vím prostě, jaký máš názor na očkování, jaký máš názor na válku, na všechny ty důležité věci. Přesně jaký jsi člověk, a zařadím si tě někam a už se s tebou nemusím bavit.
24:16 – Přesně tak. A to, co vnímám, že nám se to zatím díky Bohu nestalo. My jsme církev jako rozkročená, to je pravda. Ale má to nějaké limity. To znamená, shodneme se třeba na těch čtyřech bodech evangelikalismu, o kterých jsem mluvil. Myslím si, že jeden ten extrém je takový extrémní dogmatismus. A ten dogmatismus znamená, že když prostě nevěříš, že svět byl stvořený v sedmi dnech, tak nejseš biblicky věřící křesťan a asi půjdeš do pekla. Když nevěříš tvrdé předurčení, že Bůh někoho vyvolal k zatracení, někoho k životu, tak taky nemůžeš být znovuzrozený křesťan. Když prostě žena ve staršovstvu, a když ty ji tam máš, tak jsi prostě liberál a taky nepůjdeš taky. A tak dále. To znamená, že to je jeden extrém.
25:00 A ten druhý extrém potom je, že vlastně potom všechno je povolené. Že na nic nemůžeš vlastně, k ničemu nemůžeš zaujmout nějaký postoj, a jak mu nezaujmeš, tak už máš nálepku fundamentalista. A nakonec to končí i tak, že vlastně kdo jsi ty, abys… No, prostě je to, čemu se říká liberalismus. A to třeba vidím, že ten extrémní liberalismus a extrémní fundamentalismus vlastně se potom stávají vlastně velmi agresivní a pro tu církev vlastně se stávají vlastně zhoubou. A to, co se snažím, to, o co usiluju, je, abychom spolu dokázali mluvit a abychom některý věci nebrali tak smrtelně vážně a nedělali z nich prostě šibolety a dokázali se nějak unést i v těch rozdílnostech, o kterých víme a který prostě… A abychom si uchovali to, že to hlavní poslání, který církev má, je to, co je formulované v Matoušovi 28. Je to velký poslání. O to vlastně běží.
26:01 – A kdybys viděl, co je větší nebezpečí? Liberalismus, nebo fundamentalismus? – To se u mě mění každej týden. Že slyšíš něco, říkáš: ta korně, tak tímhle směrem nemůžeme. Já jako, asi jste si možná někteří všimli, že publikuju i na sociálních sítích, což je určitý druh, což je určitý druh sadomasochismu. A… – Hlavně si chceš číst komentáře taky. – No tak, tak, přesně tak. A ty komentáře – No, tak. – přiznám se, že někdy je teda čtu, jo. A není to příjemný. A chápu lidi, kteří přestali psát. Já jsem možná i proto začal dělat víc ty podcasty, protože to tak lidi nestírají. A nebo těm, kterým to vadí, tak to neposlouchají. Ale stejně mi to nedá. Stejně prostě píšu, jo. A tak tam to vidím, jo. To znamená, já bych řekl takhle, že ty fundamentalisti, ty jsou takový, jak bych řekl, tvrdší. A ty levičáci zase jsou takový arogantnější. Pro ně já nejsem prostě vůbec vzdělaný, jsem hloupý. Tak z obou dvou stran to přichází.
26:54 – A ten nakonec ta diskuze je, že můžeme mít postoje, ale pak děláme rozdíly, co je jádro křesťanství. – Ano. – C. S. Lewis, když má to Mere Christianity, to jádro, co dělá, když tam třeba nemá některé věci, pneumatologii, ale je nějaký jádro křesťanství, co dělá křesťana křesťanem. Třeba my na Kostele Jinak, u nás by určitě hodně lidí řeklo, že jsme fundamentalisti. My jsme, neříkám, co jsme my, můžu říkat, co jsem já, my nemáme oficiální stanovisko, musíš tady tohle být, jsme kalvinisti do nějaké míry, hodně z nás jsme zastánci reformované teologie, věříme silně v předurčení, a chtělo by to vysvětlit, jsme komplementariáni, věříme určitou roli muže a ženy v církvi.
27:38 Zároveň to pro nás není černobílá otázka. My říkáme, že máme věci zavřené ruky a otevřené ruky. Zavřené ruce jsou věci typu Ježíš je Bůh, Trojice, Ježíš je jediná cesta k Otci, spása skrze milost, skrze víru a milost, tady tyhle věci, co dělá základní význam. Kdybys přečetl vyznání Církve bratrské, když přijímáš někoho za člena, je tam vyznání víry. To základní, to jednoduchý, prostě vyznání víry. To je zavřená ruka, o tomhle, tohle budeme držet a bojovat za to. A pak je to otevřená ruka, kde je ta diskuze, že jo, funguje. Ony jsou ty termíny, Jednota bratrská je měla, Augustin měl různý, různý ty termíny, ty věci, ty věci důležitý, podřadný a věci… jednota, láska a svoboda. Takže je důležitý rozdělovat, je dobrý mít postoj a zároveň vidět, za čím stojím, proč za tím stojím a co s člověkem, který zatím nestojí jako já za tím stejným.
28:32 – Tak my jsme taky původně Svobodná církev reformovaná. A jakoby zase u nás si myslím, že to slovo reformovaný je trošku jako nadávka a do určitý míry… – A možná ve tvých kruzích jenom. – Ano, možná v mých kruzích, ale takhle, když se setkávám s některýma reformovanýma, tak tomu rozumím. – My jsme tři kazatelé v Církvi bratrský, kteří by řekli, že mají reformovanou teologii. – Já si myslím, že těch kazatelů, kteří mají reformovanou teologii, je mnohem víc. – Já znám tři. Sebe a dva. – Tak nevím, jací jsou ty další dva. – Rosťa Steněk a Robert Hart by řekli podle mě o sobě. – Jo. Ale ta pointa je někde jinde. Ta pointa je v tom, jak tyhle ty doktríny jsou pro reformovaný zásadní… pro mě přestává být jako křesťan. Tak už, tak tam je ten problém. Nebo biblicky věřící křesťan.
29:31 – Jasně. Možná otázka taky, do jaké míry tohle jsou velmi tyhle postoje, kde ty lidi říkají: „Jestli nevěříš přesně jako já, tak nejsi věřící“, což lidi existujou. O mně to taky říkají prostě, že nejsem dostatečně fundamentalista. A že proto nejsem věřící, nebo jsem falešný učitel, protože to neučím přesně, neučím vytržení, milenialismus a eschatologii. Ale zároveň se mi zdá, že tohle jsou velmi okrajový postoje. Že i ty reformovaní, nebo velká část, by neřekli, že to jsou věci rozdělující bratry a sestry.
30:05 Že to je možná rozděluje spolupráci mezi církvemi, ale neřekli by podle mě: „A proto ty lidi nejsou věřící.“ Mám tu naději. Nejsem si tím na 100 % jistý, ale myslím, že většina by řekla: „Tohle nerozděluje křesťany, ty rozdíly jsou možná v tom, jak budeme spolupracovat nebo jak budeme fungovat.“ Ale pak jsou na obou stranách, že i ti nakonec, ty levicoví, kteří prostě jsou všichni, všichni to… „Ale jestli tomu nevěříš jako já, tak jsi blbec,“ že jo, nebo prostě „tomu nerozumíš“. Takže tady tihle okrajoví jsou radikální do nějaké míry asi na obou stranách. – Jistě, a to my mluvíme o těch extrémech. A tam se pak těžko jako můžeme domluvit.
30:43 Kristus a velké poslání
30:43 – Takže nějaká forma… První je nebezpečí církevní. Co je ten lék? Co můžeme dělat pro to? Protože ten lék není nemít postoj. To ne. Ten lék je… Ale takhle. To je třeba to, co… A to ukážu na příkladu. Když se podíváš, tak si třeba víc rozumím v ekuméně… Budeš ten mít ekumenismus s Pavlem Černým. Tak si víc rozumím v ekuméně s mnohými katolíky než s mnohými protestanty. 95 % máme s těmi evangelíky, protestantama, stejných. A stejnou teologii. A stejně je mám blíž ke katolíkům.
31:23 A teďka otázka je proč. A odpověď je: protože Kristus. Protože Kristus. Takže nakonec my se můžeme v leččem shodnout, ale asi neshodneme na Kristu. To znamená, že Kristus fyzicky zemřel, fyzicky vstal z mrtvých, že spása je skrze Ježíše Krista, skrze oběť Ježíše Krista… o čem bavit. A můžeme mít doktríny na předurčení a na stvoření světa vlastně stejný. Ale jak se neshodneme na Kristu, tak se nemáme o čem… Tak jsme… Tak jsme mimo. To znamená, abych odpověděl na tu otázku, to, co je klíč, je samozřejmě Kristus, jeho oběť, jeho vzkříšení, jeho spása. A potom, co nás spojuje, je jenom velký poslání. Jak na tohle to rezignujeme… tak to je to, co dělá církev církví. Se říká, že my nemáme vizi, ale vize má nás. A ta vize je velký poslání. Každej to dělá trochu jinak, jo, ale nakonec o tohle to běží.
32:18 A je to přesvědčení o tom velkým poslání, nebo o čem říkáš, o Kristu. Zdá se mi, že jedno z těch nebezpečí, třeba co vidím já, že lidi prostě přestávají mít chuť za cokoliv bojovat. Mně připadá, že spíš ta tendence bude tím liberálním směrem, ne tím fundamentalistickým. A ta větší, ta větší vlna bude tady tímhle směrem upustit to Písmo, protože prostě lidi už… nechce se jim za nic bojovat, ani za to jádro, ani za Krista, ani za to velký poslání. Prostě to už… Jsme prostě vyhořeli a Češi jsou nevěřící stejně a kázání si teda připravím, ale že bych prostě měl vášeň, za něco prostě bojoval…
32:57 Neříkám tím, že musím být na YouTube nebo musím prostě mít nějaký obrovský sbor, ale přes to přesvědčení, které když si čteš třeba ty staré, Svobodnou církev reformovanou, jako měl Balcar nebo Adlof, kde psali ty dopisy, jaký psal vojákům, nebo to přesvědčení o Kristu, o tom, co Bůh dělá v našich životech, se stalo nakonec součástí té neděle, ale je to součástí toho, jak žijeme i přes týden. Je to naše přesvědčení, čemu teda věříme, co vyučujeme, ale ne něco, co, jak říkáš, drží nás, jak ta vize.
33:31 Já si myslím, zároveň si myslím, že někdy ty… To je zase, že je to nálepkování. To znamená, problém někdy fundamentalistů je v tom, že mají na všechno odpověď. Problém liberálů je, že nemají na nic odpověď. Samozřejmě těm jedním se to zdá naivní, protože ta odpověď na všechno neexistuje. Jakmile někdo má jasno skoro o všem nebo má pocit, že všechno najde v Bibli, tak je to vždycky za cenu nějakého zjednodušení. Pak i druhý extrém, který zase nevede k žádným odpovědím, který vlastně jenom rozbíjí, je to jenom dekonstruktivismus, který všechno rozbíjí. A obojí je špatně, ale zase to jsou krajní polohy.
34:07 Finance a restituce
34:07 Dobře, tak máme nějaké ty teologické tendence, které vidíme, to rozdělení možná kvůli… řekněme, jedno to nebezpečí je rozdělení kvůli druhotným věcem, jak jsme to mohli nazvat. Něco dalšího, co tě napadlo, nebezpečí, které nám hrozí? Máme třeba nějaký praktický nebo finanční nebezpečí, před kterým církev stojí? Udržíme se, zaplatíme? Ano, to je další reálná otázka. Myslím, že teďka to na nás začne doléhat čím dál tím víc. Evidentně, prostě to je realita. Prostě jednak docházejí peníze od státu. Ale na tom bychom neměli stát a ani to netvoří rozhodující…
34:42 Proč stát, možná vsuvka, proč stát dává peníze církvi? Jo, protože, to řeknu hodně jednoduše… a potom Církve bratrské. Protože těm církvím něco ukradli a byly nějaké restituce, nejen vůči církvi, ale vůči i jiným organizacím. Tak to, co se ukradlo, by se mělo i vrátit. Takovým dobrým mravem. A teď jak je to s Církví bratrskou? Lidi se mě ptají, proč Církev bratrská přijala ty restituce. Co se týče Církve bratrské, tak Církev bratrská měla nějaké majetky, dohledatelný. To všechno je zapsané v katastru, tam by to nebyl problém to vrátit.
35:26 A náš ideál byl, aby ty věci, to, co nám odkázali naši otcové, tak prostě, aby nám to bylo vráceno. A to si myslím, že není nic špatného, tohle to chtěli i normální restituenti. Problém byl ale v tom, že se s náma jako s církví nebude bavit stát, jako s každou církví zvlášť. Takže se to vyřešilo tak, že se udělal nějaký odhad. Tam se udělal nějaký odhad hromadnej, v tom každá církev dostala nějaký díl, aby se to nemuselo řešit s každou církví zvlášť. Ale pro nás, pro Církev bratrskou, bylo mnohem jednodušší, kdybychom se podívali, co v těch katastrech je, tady by bylo prostě x budov, tak nám… – Akorát to nebyla možnost pro nás. – Ne, než by se ten stát, ministerstvo kultury, bavilo s každou církví.
36:08 – A ty restituce teda končí kdy? – Přesně nevím. – Od cca 10 let máme. – 10–15 let. Takže budeme možná… Některé sbory budou stát před finanční možná nějakou, nevíme si, krizí, nebo minimálně nějakou barikádou, když jim přestanou chodit ty peníze od státu. Určitě, určitě, ale zase… Otázka, jestli to není dobře, my se s tím musíme poprat. Jednoznačně. Já si myslím, že to je velmi zdravý, abychom jeli jenom za svý. A zároveň si vnímám, že tak díky Bohu, že tahle ta možnost tady je, že prostě nějakým způsobem tyhle restituce nám v něčem pomohly, pomáhají. Myslím si, že řada sborů to vrací té společnosti, že dělá skvělý věci pro ty komunity, kde jsou. A prostě dokud to jde, tak využívejme toho.
37:03 Pozitivní trendy v církvi
37:03 Dobrá, co třeba něco pozitivního? Máme nějaké pozitivní naděje? Ty jsi… ty vidíš, navštěvuješ různý sbory, předpokládám i staršovstva, nejen možná v Církvi bratrské, ale i v jiných. Vidíš nějaký trendy nebo nějaký pozitiva, co si říkáš: „Tak tohle teda to musíme podpořit,“ nebo „Jsem rád, že tady tohle roste“? Jo, vidím, vidím. Právě když se setkávám s konkrétníma lidma. Když se řekne církev, tak to je takový obecný pojem. Ale pak když vidím ty konkrétní lidi, ty konkrétní zápasy, tak si uvědomuji, kolik skvělých lidí ta Církev bratrská skutečně má. Kolik těch lidí, kterých si obrovsky vážím, jednak. – A ty jsi jenom v Suvkách vyrostl v Církvi bratrské? – Vyrostl jsem, no, no, no. – Takže jsi od malička. – Ano. Řada lidí…
37:49 Třeba jenom kolik lidí v Církvi bratrské je v lokální politice. Byste se divili, kolik máme starostů a místostarostů nebo zastupitelů v různých vesnicích. To máme samozřejmě i třeba v té vyšší politice, ale ty lidi tam skutečně to nedělají pro svý obohacení. S kýmkoliv z nich mluvím, tak je to nějaké přesvědčení, vědomí toho, že křesťan má být solí země. Kolik máme učitelů? Zase, když se s nima bavím, oni to nedělají jen kvůli penězům, ale mají vliv. Kolik máme profesorů na vysokých školách? Zase, to jsou lidi, kteří mají vliv. Doktorů, právníků? To je spousta. Všude ty lidi mají vliv a přinášejí tam určitý křesťanský étos. Tak to třeba vidím jako pozitivum.
38:38 …sborech se skutečně snaží oslovit to svý okolí evangeliem. Někdy to dělají nešikovně, někdy se jim to nedaří, ale ten zápas tam skutečně vidím. Neříkám, že všude, neříkám, že vždycky, ale většinou. Tak já mám před tím ale jednoznačně prostě respekt, když vidím ty zápasy v osobních životech. Takže to je další pozitivum. Myslím, že v tomhle pokračujeme v tom odkazu nebo v té historii naší církve, kde nechceme ty matriční křesťany, kteří jsou, my jim říkáme, nedělní křesťani. Možná by se dalo říct i sváteční, jsou křesťani, kteří přijdou na Velikonoce a na Vánoce. Myslím, že v tom pokračujeme, v tom, že nemáme černé duše někde zapsané, ale jsou prostě úplně někde jinde. Ale máme členy, máme to číslo.
39:18 Já si myslím, že většina sborů tam nějakého černého člena má, ale není to prostě jako standard. Přiznám se, že i na Třináctce bychom jich pár napočítali, ale ten důvod není kvůli nějakým… vlastně ten důvod je, že někdy i člověk nechce s těma lidma hnedka jako zamést, že se třeba doufá, že se ještě vrátěj. Ale vidím, že to není jako standard a že to není rozhodně trend, kterým by Církev bratrská šla. To znamená, jestli ze sto lidí tam je pět. – Že ten důraz v Církvi bratrské, jak jsi říkal na začátku, historicky na to znovuzrození, na to posvěcení, to jsou ty dva elementy, že s člověkem se skutečně něco stane a pak s člověkem skutečně něco pokračuje, tak ten důraz tam pořád jde. – Já myslím, že členství je hodnota. Pořád to tam je. Je to zápas, samozřejmě. A myslím si, že ten zápas je proto,
40:05 …že obecně se to změnilo. A dneska ty lidi jsou víc nezávislí. „Nikdo mi nebude říkat, co mám dělat.“ To prostě je to složité někdy. Tak jako kazatel, to nevím jak v Šumperku, ale myslím, že to bude podobně jako v Praze… abych jim já říkal, co mají dělat v životě. Takže člověk musí v tom citlivě, ale tady ten důraz tady je, to je jasný. Takže to je pozitivum další. Další pozitivum je, že, a to je taky, to nám dali do vínku naši otcové zakladatelé, už od Adlofa. Ten Adlof, ten v Praze, ten první předseda teda tý Svobodný církve reformovaný, první to začal dělat, že začal zakládat mládeže, nebo tomu říkali spolky mladíků a pak spolky taky děvčat, nějak… jak to přesně se jmenovalo.
40:51 – Těžké je vymyslet něco česky. Já mám na češtinu, jsem proti nazývání věcí anglicky. – Ale mládež, to je hrozně… – Přijít na to, jak nazývat třeba skupinky. – Předseda. – My říkáme staršovstvo. My jsme si na to zvykli. Ale řekni to někomu nevěřícímu. Říkáš, že máš 30 a jdeš na staršovstvo. – Prostě předseda. Předseda je JZD. – Ne, to určitě. – Říkáme i sbor. – Sbor, no, tak asi čižov první. – Sbor, nebo tam zpíváte, neustále? – No, no, no. – A je těžký vymyslet něco českého, ale když to vymyslíš, tak je to dobrý. – Tak je to dobrý, jo.
41:29 – To je hodně vsuvka, zase další, ale třeba český humor. Když je dobrý, tak je fakt dobrý. Když si poslechneš Svěráka, když si poslechneš Svěráka se Smoljakem, jak vymýšlí tu českou komedii. To je pak geniální. – To je geniální, jo. – Ale to i třeba co se týče chval, napsat dobrou písničku v češtině, to je strašně složitý. – Ano, ano, jo, to souhlasím. – Takže já klidně musím si Adlofa přečíst za jeho názvy, abychom možná něco mohli zase importovat zpátky.
41:57 – No, ale co nám dal do vínku, vlastně ten jeho důraz, tak bylo, že okamžitě pracoval s mládeží. Ty jsi to i zmiňoval, jak třeba psal ty dopisy těm klukům na vojně. To nebylo, že zmáčkl Ctrl+C, Ctrl+V, to ani nešlo, ale každému psal jako zvláštní dopis. A to jsou tisíce dopisů, to je neskutečný. Ale ten jeho důraz byl práce s mládeží. A to nám zůstalo do dneška. Když jsem sem přišel, tak první, co jsme viděli, kde se schází mládež. A já jsem pracoval asi 18 let jako církevní pracovník s mládeží, takže tam je moje srdce. Učil jsem na gymnáziu, takže prostě pořád mám srdce u mládeže. Ale co chci říct, že do dneška ve většině sborů je přirozený, že besídka, dorost, mládež. A to jsou tradice, který Církev bratrská má a který jsou dobrý a kde taky vidím jako silnou stránku toho, co Církev bratrská dělá. Že vychovává další generaci lidí, kteří to můžou převzít.
42:58 – Někdy říkáš, že ta česká církev je v takovém tom režimu přežití, dál, ale v podstatě jako nerůst, nemít žádný dopad. A vlastně ten… My se nesnažíme jenom přežít, nejenom udržet čísla, ale chceme mít nějaký dopad. A to možná se taky týká, že jsou asi lidi, co třeba chtějí být kazateli, což taky není běžný už teďka v české církvi. Když se hledá někde nový kazatel, tak to je horko těžko. Neříkám, že u nás nějak snadno, ale je tam taky důraz na to, že chceme, aby byli vikáři, chceme, aby byli další. – Aby prošli nějakou přípravou. Určitě. – Myslíš o teologickém vzdělání? Je ta budoucnost v České republice, je ta budoucnost dobrá, nebo špatná pro nás?
43:44 – Tak kdybych se pochlubil, co se týče Církve bratrský, tak tam jsme těžce nadstandard. Tolik magistrů, doktorů nevygenerovala žádná církev, myslím, od revoluce. A to je vlastně od našich otců. To ten Adlof říkal, že mít vzdělaný kazatele, to buď naše ambice, ale vzdělání nemůže být náhradou za Ducha svatýho. Potom si povzdechne a říká: „Ale běda církvi, která chce nahradit, která nemá ani vzdělání, ani Ducha svatýho.“ To je takové, jako to říkal Adlof. Ale ten důraz na vzdělání kazatelů nám je vlastní. A zároveň, co je vlastně taky geniální, co nám odkázali naši otcové, že to není všechno. To znamená, máme v našich kruzích kazatele, dokonce teďka jednoho, který nemá ani maturitu, a zároveň tam máme lidi, kteří jsou docenti, ale ti nejsou na sborech, tak minimálně doktoři teologie.
44:41 Vlastně je teďka poslední škola, která ještě jako jedna z tady těch vysokých a vyšších odborných škol po revoluci zůstává, ETS, která má přesah, tak můžou i na vysokou školu dodělat si bakaláře. Takže si myslím, že tenhle ten důraz v naší církvi bude dál, ale já považuju teologické vzdělání kazatelů za nesmírně důležitý, ve vědomí toho, že to samozřejmě nemůže nahradit práci Ducha svatýho. – Jasně. Takže v tom vidíš pozitivní trend. – Jednoznačně. A vidím teďka teda i obrovský pozitivum v tom, koho máme jako ředitele semináře. Paradoxně to není CBčkář. – Miloš Poborský, on je z KSK. – SKSK? – SKSK, ano. – Jo, Miloš je fajn.
45:29 Ještě nějaký pozitiva? Církev za 10 let, kde vidíš tendenci, která jde dobrým směrem podle tebe? – Líbí se mi obecně ta práce těch odborů, který máme, když teda mluvíme o církvi, jestli s nima dobře spolupracuje, s nima vedoucíma. Trend zakládání nových sborů, to si myslím, že je dobrý trend. – A máš jako představu, kolik třeba za posledních pět let se založilo? – Nemám, fakt nemám. Tady ten rok budeme mít tři nový sbory. Ne vždycky to vzniká hezky, to si taky nalijme jako čistého vína. Někdy se bratři a sestry pak posekají a založí sbor. – Možná spíš občas to vzniká dobře. – Možná taky. Tak i tak bych řekl. Ale hlavně, že pak jako… buďme pragmatici, já musím říct za Třináctku, myslím, že ten sbor si vede dobře. – Jak je stará Třináctka? – 15 let. A je to velký sbor celkem. A taky nevznikla hezky. Tak Pán Bůh občas kroutí očima a naštěstí je milosrdný.
46:27 – My do toho investujeme, do zakládání nových sborů, založili jsme i odbor, cykloplaturské, pro zakládání nových sborů. – Zakládání nových sborů a to know-how, které tam dostávají lidé, kteří chodí na konference nebo M4, tak si myslím, že je to dobrý know-how a dá se s tím nějak pracovat. Máme teď i další odbor, ten odbor obnovy, to znamená snaha pomoci stávajícím sborům, nabídnout jim nějaký know-how, jak neustrnout. – Nějaký proces, do kterého se může ten sbor zapojit, aby prošel nějakým procesem obnovy. – Ano, přesně tak. – Nějakým restartem. – Nějakým restartem. Není to žádný kouzelný nástroj, ale je to v podstatě taková moderace rozhovorů v rámci toho sboru s cílem, aby potom ten sbor udělal nějaké konkrétní kroky v rámci právě té obnovy. – Super. A teďka, taky to je nedávno, že jo? Teďka začalo… – Ano, ano. Tři roky. – Tři roky. Dobrý. Ještě něco k tomu? – To je tak, co mě teďka napadá.
47:21 Zranění z církve
47:21 – Co bys řekl lidem, kdyby… Máme lidi, kteří jsou nevěřící, které zveme do církve, ale oni nechcou, nepřijdou. A pak máme lidi, kteří třeba v církvi byli a možná zažili nějaké zranění, ať už v naší církvi, Církvi bratrské, nebo v nějaké jiné. A kdybys je třeba pozval, oni by ti řekli: „Víš co, já už do církve vůbec, já už nemůžu, já jsem tam… Buď vedení mě zradilo, nebo nějaký člen.“ Co říct takovým lidem, kteří možná poslouchají hodně? Tady tihle lidi často poslouchají na internetu, protože nejsou součástí společenství. Tak co zrovna možná jim bychom mohli říct, když se bavíme o církvi a oba dva vidíme, podle mě, důraz na to, aby lidi byli součástí místního společenství jako zdravou a podle mě nezbytnou součást křesťanského růstu, být s dalšíma lidma, kteří na tebe vidí, do tebe vidí a můžou mluvit do života. Co bys řekl takovým lidem, co nechcou být?
48:15 – Jsou různý stupně zranění. Jako kazatel v Praze a jako předseda se setkáš s věcma, které jsou někdy opravdu za čarou. Že prostě šílený, co některým lidem bylo učiněno v církvi, a tam chápu, že ten návrat je někdy těžký. Ale většina těch lidí tohle nezažila. Takže „já jsem zažil zneužívání a znásilnění třeba od pastora nebo kněze“, tak tam chápu, že to je asi spíš na nějakou terapii. Vy máte nějaký poradenský centrum. A opravdu musím říct, že když pak jsem slyšel některé zpovědi, tak už jsem skoro chtěl říct: „Už mlč, já už na to nemám sílu poslouchat.“ To jsem neudělal, ale na druhou stranu tohle to není prostě každej druhý člověk.
48:59 To znamená často… Takže já bych těm lidem poradil, aby církvi dali znova šanci, aby možná se poradili s někým, koho znají, komu důvěřují, do jaké církve jít, nebo do jakého sboru jít. Samozřejmě, že si uvědomuji, že někdy v některých sborech se můžou dostat do čela patologické osobnosti. Je, a nelze to úplně vyloučit. Žijeme na týhle zemi. Ale myslím si, že zároveň je řada sborů, které nemají v čele patologické osobnosti. A to znamená, abych těm lidem poradil: Poraď se s někým, koho znáš, komu důvěřuješ, kam by ses třeba měl nasměrovat, a zkus to znova.
49:45 – Jako jsme součástí Církve bratrské, takže do nějaké míry možná jsme zaujatí, ale třeba Církev bratrská… Když se mě ptají lidi, jaké církve být součástí tady v tomhle městě nebo v tomhle městě… Já jsem udělal nějaký video, podle čeho církev nevybrat. Jsou to často ty špatný příklady, co mi lidi píšou, a jako hodně brutální zranění, co prožili od církve. Reálný…
50:07 …špatný zacházení. Tak jsou způsobený tím, že tam je jeden člověk nebo člověk a jeho manželka, který všechno řídí, ve všem mají pravdu. Ve všem mají pravdu, jestli chceš koupit auto, tak oni rozhodujou o tom, jakou barvu bude mít, a je to hodně zneužití zvrchu. V té naší církvi, Církvi bratrské, máme nástroje, co mají něco na starosti. Víme o našich kazatelích, setkáváme se celkem a máme i nástroje, jak je doprovázet, možná jak je napomenout. Není to tak, že já jsem tady v Šumperku a jsem úplně izolovaný a nikdo vůbec neví, co se děje u mě, ale lidi jsou do nějaké míry ne sledovaní, ale doprovázení možná v tom, jak to se děje.
50:51 Jakoby my nemáme pyramidální model, ale je to ten, jak už od Montesquieua se tomu říká v politice, checks and balances, to znamená systém brzd a vah. To znamená, Církev bratrská má staršovstvo. A nad těma kazatelama je prostě rada. A nad radou je konference. To znamená, to je ten systém brzd a vah. Na druhou stranu, když to řeknu úplně natvrdo, ty jsi zmínil sám sebe, tak pokud bych se jako předseda dozvěděl, že tady Vašek Andrš dělá nějaký… a kdokoliv jinej, tak samozřejmě tady to není tak, že Vašek může dělat, co chce, ale je tady prostě někdo nebo nějaká instituce, která prostě řekne: „Vašku, vzpamatuj se, nebo se prostě s tebou rozloučíme.“
51:37 A to samý platí o každém kazateli. A myslím si, že to je vlastně důležité, není to jako všelék, ale je snaha, aby právě tyhle ty patologické osobnosti byly nějakým způsobem, kdyby se to zvrhlo, tak aby prostě se přistřihla křidélka, nebo aby prostě odešly. A musím říct, nestává se to často, ale stává se to. A já jako předseda jsem několikrát byl prostě součástí řešení takovýchto hrůzostrašných věcí, kdy pak jsme se museli třeba s milým bratrem i kazatelem prostě rozloučit. Znova říkám, jako to není to normální, není to běžný, ale jsme lidi a prostě… Je nástroj pro to v naší církvi, jak to udělat.
52:14 Je nástroj, jak to udělat. A možná jako pro lidi, hodně se brání organizaci, a když se řekne církev, tak si představí, že organizace je organizovaná a musíme být strašně free a domácí skupinky, ale organizace má svůj důvod. V Novým zákoně vidíme obojí, vidíme organismus, do nějaké míry to funguje, roste samo od sebe, ale vidíme tam i prvky organizace, že je tam staršovstvo, jsou tam diakoni, kteří jsou ustanoveni, aby něco dělali, vyučovali, sloužili. Takže i tady tyhle věci, když je církev organizací, my máme třeba Radu Církve bratrské, máme konferenci, jo, výroční, kde hlasujeme o řádu, a máme i dokumenty, tak jsou proto, aby ta církev nebyla strašně velká byrokracie, ale aby byla zdravá. Abychom měli nástroje, jak řešit, když někdo ze členů prostě má problém nebo někde nějaká bitva, prostě jsou hříšní lidi.
53:07 A jestli vybírat si církev jenom podle toho, kdo tam je vepředu, může být velmi nebezpečný, protože jsme hříšní lidi, i ten vepředu, co mluví, je hříšnej, bojuje se svým hříchem a potřebuje někoho, s kým se sdílí, možná potřebuje někoho, kdo mu právě může říct: „Tady zastav, tady už prostě to, už tady musíš.“ Není sám sobě autoritou a všem ostatním jenom jeden člověk autoritou. To nás chrání před sebou samými, jinými slovy.
53:34 A já sám, kdybych měl vyjmenovat tady, kolikrát jsem něco chtěl, měl prosadit, a přesně to neprosadil. Starší mi ve sboru řekli, že ne, no tak tak to je. Někdy jsem trošku musel zaskřípat zubama, někdy hodně. A vracel jsem se vzteklej domů, ale jsem vděčnej nakonec za to, že to takhle funguje. A co se týče těch řádů, musíme si uvědomit jednu věc. V Bibli není všechno. Máme nějaký systém řízení církve, máme mládež, máme dorost, máme staršovstvo. To jako není nějaká, že kdo nemá, tak je prostě hříšnej. Porušuje desatero. Nebo kdo nemá mládež, tak hřeší. Prostě jsou některé věci. Je to tam, ale řekl bych, že prostě není to jakoby ve smyslu, jestli jich tam má pět, šest nebo deset. Takhle, že prostě jak to staršovstvo, jak se mají často scházet. To znamená, to jsou už věci, na kterých se musíme domluvit. A to v Bibli nenajdeme. To se musíme na tom domluvit, ale musíme se tím tak jako řídit. Takže to je jako normální asi.
54:36 Autorita Písma a závěr
54:36 – Přesně tak. V Bibli máme, tohle je naše zásady, tohle říkají o Bibli, já to přečetl, jsem si to tady napsal: „Písmo svaté je nejvyšší autoritou naší víry a života, je neomylnou, dostatečnou a srozumitelnou pravdou Božího zjevení. Je Božím darem církvi, světlem a prostředkem společenství Boha a člověka.“ Tomu věříme, ale zároveň tam není, jak spravit auto. – Přesně tak. – Dokonce ani jak vést církev, v úplně jako jestli… Ani jak má vypadat bohoslužba, celkově nastrukturovaná. Jsou tam nějaké elementy, bereme, některé věci z toho neděláme, co tam jsou napsané, že bychom měli dělat, jako třeba proroctví, tam jsou malé věci, co máme dělat. Každopádně není tam všechno. Není tam všechno.
55:16 A možná teď tímhle skončíme. „Písmo svaté,“ znovu to přečtu, „je nejvyšší autoritou naší víry a života, je neomylnou, dostatečnou, srozumitelnou pravdou Božího zjevení.“ Bude tohle v budoucnosti boj? Udržet? – No, jestli bude, bude zároveň, nechci jako… Na druhou stranu důležitá taková otázka. Je to Písmo, anebo je to můj výklad Písma, ta nejvyšší? Mně se na Církvi bratrské líbí, že my máme nějaké doktríny, ale na druhou stranu Písmu. A to je rozdíl. To znamená, někdy mě někdo bombarduje: „Takhle to je, protože to je v Bibli,“ ale to je jeho výklad. A to je prostě…
56:02 Otázka je, jestli ta diskuze bude v budoucnosti, kterou budeme mít, na úrovni toho, že ten protiargument bude: „Ale já jsem přesvědčený z Bible jinak.“ – Ano. – A nebo ten argument bude: „Ale Bible už není relevantní.“ A to je ono. Pojďme spolu otevřít Písmo a pojďme spolu hledat v Písmu tu odpověď. A někdy nenajdeme. Někdy najdeme, ale pojďme to hledat v Písmu. A jestli tohle bude postoj naší církve, tak budoucnost bude, ať už bude pro nás početně menší nebo větší, tak bude dobrá, protože my nejsme povoláni k tomu, abychom byli početně obrovští, ale abychom byli věrní. – Ano, přesně tak. Tak s tím skončíme. Tak díky. – Čau.