(2.Timoteova 4:1-7) Nahrazuje kázání slova v církvi dialog, nebo rádoby křesťanský monolog?
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Zahlceni slovy Všechno na nás mluví a algoritmy nám ukazují jen to, co chceme slyšet.
- 4:26 Pavlovo zapřísahání: hlásej slovo Pavel ve vězení před smrtí zapřísahá Timotea před Bohem a Kristem: hlásej slovo.
- 9:28 Kázání v dnešních církvích Kázání nahrazují diskuze, zbožné monology a motivační prezentace bez zápalu pro slovo.
- 15:24 1. bod: Hlásání slova není založený na popularitě Slovo se má hlásat vhod i nevhod, ne podle toho, co funguje jako biznis.
- 19:02 2. bod: Není založeno na lechtání uší Kázání usvědčuje, domlouvá a vybízí k akci, nejen předává informace.
- 21:18 3. bod: Hlásání slova nemá příslib rychlých výsledků Lidé mají tvrdé srdce, proto je třeba veškerá trpělivost. Zdrojem změny není kazatel.
- 23:11 4. bod: Slovo nebo vyučování v církvi není jenom jakýkoliv nepřipravený blábol Kázání vyžaduje vyučování, studium a tvrdou práci kazatele.
- 24:58 Lidé nesnesou zdravé učení Lidé si shromažďují učitele podle svých žádostí. Výzva být ve všem střízlivý.
- 30:58 Učení vede ke Kristu Pavel dokončil běh. Zdravé učení vede k lásce ke Kristu. Závěrečná výzva a modlitba.
Přepis kázání
0:00 Zahlceni slovy
0:00 2. Timoteova 4 dnes. Probíráme knížky Bible. Jsme skoro na konci téhle. 2. Timoteova je druhý dopis, který napsal apoštol Pavel Timoteovi, kazatelovi v církvi v Efezu. Dneska jsme v poslední kapitole, čtvrtá kapitola. Všechno na nás, kolem nás, všechno na nás mluví. Všechno na nás mluví. Televize, Instagram, podcasty, politici, experti, kamarádi. Mluví k nám věci celý den. V práci kolega možná. A někdy je těžký rozpoznat, co je skutečně důležité. Co je skutečně důležité, co je pravda. Když na ni přijdeme, tak nám to doma třeba rozmlouvají. Když si myslíme, že na ni přijdeme, tak slyšíme zase další názor, který se zdá být zajímavějším. Jsme zahlceni slovy.
0:55 Zároveň se zdá, že… nebo já mám takový pocit, že doopravdy nikdo k nám nemluví. Jsme se obklopili jen tím, co chceme slyšet, a stalo se to takovou plytkou věcí. Já jsem dal… Luce, můžeš tam dát obrázek, který jsem ti poslal? Tohle je můj Instagram. Já jsem dal první věc: když chcete zjistit, co vás zajímá, dejte Instagram, dejte to tlačítko „hledat“ a to vám ukáže, co byste… bez toho, než byste něco napsali, co vás pravděpodobně nejvíc zajímá. Algoritmus z Instagramu. Je to doslova první věc, co Instagram mi vyhodil. Tohle si myslí Instagram, že potřebuji. (automatický strojový přepis nerozuměl) Kola, kola, kola, kola, debata s katolíkem, kola, kola, kola, kola. Debata nějak o očistci.
1:50 „Líbí se ti kola? Chceš kola? Tady jsou hezčí kola, než máš.“ A já si říkám: Tak kdybych měl takový kolo, to bych měl lepší život. A čím dál víc informace, které nás budou formovat, které nám budou ovlivňovat život, budou víc než kdy dřív, v téhle internetové době a podcastové době a jakékoliv době, ve které jsme, budou informace, který chceme slyšet, který jsme si už předtím vybrali, že se na ně chceme dívat. A budou to nějaké věci na Instagramu, tak to budou kamarádi, kteří volí stejně jako my, věří stejně jako my. A pak nebudeme chápat, jak někoho může zajímat něco jiného, jak může někdo volit další lidi. Ani u nich nevíme, že existují. Kdo tady volí tady tuhle stranu?
2:47 A existuje něco zvláštního: jakou roli v křesťanství má mluvené slovo. Nestálo o nějakých rituálech, křesťané neměli obrovské budovy nebo kostely, spíš se scházeli po domech. Ale jedna věc, která v křesťanství byla od začátku, bylo zvěstování, hlásání slova, neboli něčeho, co by vás mělo formovat. Něco, co byste vy měli slyšet, přijímat, nehledě na to, jestli si myslíte, že vás to bude formovat, nehledě na to, jestli si myslíte, že to potřebujete, ale něco, co my věříme, že Bůh říká, říká, že potřebujete slyšet, ať už si to myslíte, nebo ne, ať už byste si to zvolili, nebo ne, ať už byste to na Instagramu vyhledávali, nebo ne. Hlásání slova. Kdy lidi neposlouchají jenom to, co chtějí slyšet, ale to, co potřebují slyšet. A možná to zní pro dnešního člověka dost zvláštně, možná trochu podezřele. Možná si říkáš, že tady jako v kostelech věří, že někdo na ně něco nahučí, oni pak zmanipulovaní odejdou, uvěří tomu.
3:49 Ale poslouchej, v dnešní době, kde my jsme přehlceni informacemi, kde na nás mluví všechno možné, včetně našeho telefonu, který máme v kapse a v ruce, co bychom měli chtít, po čem bychom měli mít toužit, v čem je dobrý život. A my nakonec nevíme, čemu máme věřit. Protože v takovéhle době ta otázka je: Co když tady je slovo, který není jenom názor? Co když tady je slovo, který nepodléhá jenom nějaké teďka moderní chvilce? Co když tady je slovo, které nepodléhá nějakému algoritmu? Co když tady je slovo, které dokáže změnit člověka?
4:26 Pavlovo zapřísahání: hlásej slovo
4:26 Já jsem se ptal dneska Aničky, mé dcery, té je 7 let, co si myslí, že je nejdůležitější na Kostel Jinak. A doufal jsem, že dostanu nějakou vtipnou odpověď, ale Anička je dcera kazatele, takže to řekla skoro správně. Řekla: „Milovat všechny,“ a pak řekla: „Hrát si,“ když jsem ji trochu zatlačil. Tak jsem říkal: „No tak potřebuji něco vtipnějšího.“ Tak jsem se zeptal Kubíka tady před deseti minutami, když tady byl, kterýmu jsou čtyři roky: „Kubíku, co je nejdůležitější na kostele?“ A Kubík: „Modlit se.“ Já říkám: „Ale pro tebe, co je pro tebe nejdůležitější?“ „Pro mě taky.“ Tak. No.
5:06 Ale kdybyste se zeptali apoštola Pavla, kdybyste se zeptali někoho, kdo napsal pár knížek, kdo založil první církve, co je nejdůležitější na církvi, v tom smyslu, jakou aktivitu máme dělat, možná by vás překvapila jeho odpověď. Možná bychom čekali nějakou sofistikovanou odpověď o lásce a apoštol Pavel je autorem té nejkrásnější kapitoly v Bibli o lásce. Láska je taková, to, co se čte na svatbách. A Pavel teď, když tohle píše Timoteovi, tomu kazateli mladýmu v Efezu, tak Pavel je ve vězení. Pavel je ve vězení a vězení to není úplně, že máte celu a občas vám dají jídlo. Vězení v té době je díra v zemi, kde čekáte na smrt. Pavel je v díře v zemi, kde čeká na smrt, za chvilku bude zavražděn za křesťanství, je na konci svého života a předává Timoteovi v podstatě to nejdůležitější, co by měl slyšet.
5:54 A ten náš text začíná takhle. A to je první verš té čtvrté kapitoly, ten začíná takhle. Tohle píše borec vězeň, který píše knížky Bible, zakládá církve. Možná jeden z nejvlivnějších mužů, lidí, co kdy žil. Píše: „Zapřísahám tě před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, při zjevení a kralování.“ Tohle, tímhle začíná apoštol Pavel. Neboli: to, co teď řeknu, to, co bude následovat, dávej pozor. Tohle nejde moc říct intenzivněji. Možná kdyby se mě Lucka zeptala na něco, jestli tady konečně uklidím, a já bych řekl: „Zapřísahám tě na smrt svých dětí,“ tak by Lucka řekla: „Tak to trochu přeháníš.“ To se neříká, jakou pojede, to je „zapřísahám, na smrt mých dětí přísahám“. Ale to je slabý odvar v porovnání s tím, co říká apoštol Pavel. Pavel říká: „Zapřísahám tě před Bohem, Kristem Ježíšem.“ Tak to stačí, to je dost. Kristem Ježíšem, tak to stačí, to je dost.
6:53 On řekne dál: „…který bude soudit živé i mrtvé.“ Dobře. „A při jeho zjevení a jeho kralování.“ Před Bohem, Kristem Ježíšem, ten bude soudit živé i mrtvé, takže fakt pozor. Při jeho zjevení a kralování. Neboli: kdybychom společně stáli před Ježíšem, až se zjeví, a on se mě zeptal: „Co jsi mu řekl tady tomu Timoteovi, když jsi mu přenechával tuhle církev?“ A on mu řekne: „Tohle jsem mu řekl.“ Při jeho zjevení. Jestli jedna věc, kterou bych ti mohl říct, kdybychom společně stáli před Ježíšem Kristem, až se zjeví jako král všeho, co by to bylo? Kdybych měl vzkázat dneska jednu věc církvi, co by to bylo? A poslouchej, co to je. Verš 2: „Hlásej slovo.“ Hlásej slovo, neboli kaž slovo.
7:49 Jak církev potřebuje slyšet tyhle verše dnes. A nejen církev, všichni. A než se do toho pustíme, do toho rozboru, tady mám těch pár veršů, které mám před sebou. Tohle kázání slova, tohle „hlásej slovo“ jako kazatel. Tohle není jenom prostě prohlašovat někde slovo, tohle „hlásej, kaž slovo“. Tohle je jedna z největších hodnot tady na kostele. Protože vidím, že to je obrovská priorita v Písmu taky. Možná si říkáš, že se to netýká mě, a nejsem kazatel. V Bibli máme všichni povinnost být účastni kázaného, hlásaného slova. Ať už z pozice, kdo to říká, nebo z pozice toho, kdo to poslouchá.
8:37 Všichni máme účast na kázaném slově. Ať už to sami děláme, nebo pod tím sedíme. Naší prioritou je být na místě, kde se tohle děje, přednostní prioritu hlásanému slovu. Jestli bych tě měl s něčím zapřísahat, tím největším, co můžu, tak je to: Před Bohem, hlásej slovo. A jestli jsi nevěřící, tak stejně tak. Protože realita je, že se obklopuješ vším možným, ať už pasivně, nebo aktivně, všechno možné, nejenže se tím obklopuješ, ale tě obklopuje kázáním všeho možného, že příslib lepšího života, příslib nalezení klidu, pravdy, jak to funguje. Už jsi došel štěstí? Už jsi našel pravdu? Už tě to vysvobodilo? A na tohle přichází Pavel a říká Timoteovi: „Hlásej slovo.“
9:28 Kázání v dnešních církvích
9:28 A jedna věc, co se děje: v 21. století jsme strašně moderní, Česká republika a celý svět, kázání z nějakého důvodu je víc a víc brané na milost, zažívá těžké časy. Říkají si jako věci: „Měli bychom nahradit kázání diskuzí. Nikdo už nechce poslouchat monolog, lidi chcou mít dialog, lidi chcou přijít si na svoji pravdu sami. Ty se ptáš na otázku, oni se ptají na otázku a přijdete spolu na nějakou zajímavou myšlenku. Možná místo toho, abychom chodili do kostela, kde bude mluvit někdo z kazatelny a řvát po lidech a vymývat jim mozek, tak bychom měli mít svoji malou skupinku, kde si to dozvíme společně.“
10:03 Musíme si na pravdu přijít sami, musíme ji, tak se říká, musíme ji najít uvnitř sama sebe. A zároveň církve pořád máme. A často to, co se děje zepředu v těch církvích, nechci být kritik, ale je to realita, je, že to kázání jenom z dálky připomíná. Jenom protože někdo mluví za kazatelnou, jenom protože má někdo monolog, tak to neznamená, že doopravdy káže slovo. V těch konzervativnějších církvích kázání nahrazuje spíše takový zbožný monolog, tomu říkám. Použije se jako inspirace, aby bylo jasné, že tam ta Bible trochu je. A je to inspirace pro jakýkoliv blábol, který kazatel pak si řekne, vlastní myšlenku, zajímavou, sofistikovanou. To je naše taková česká věc. Hlavně, aby to bylo sofistikovaný, hlavně, aby jsme si řekli: „Ten je takový zajímavý.“ Pak tam něco politického řekne, že máme rádi Ukrajinu, nebo dobře volíme. Nic proti. Jenom říkám, aby to prostě, jsme řekli: „My jsme na té správné straně.“ A pak jdem domů.
11:08 Zní to křesťanský, ale není tam žádný přesvědčení, žádný zápal pro slovo. Žádný přesvědčení, že slovo může skutečně jednat. A často tyhle kázání mají 15 minut. Když jsem se bavil s jedním chlapem, co má kázání 15 minut, tak ta častá odpověď: „Lidi dneska už víc nesnesou.“ Kdy máme YouTube a seriály jsou 20 minut a lidi dnes jsou více jak 15 minut… Takže máme moc malou pozornost, protože se soustředím na všechny možné blbosti a nemám čas poslouchat něco, co by to změnilo.
11:51 A v těch liberálnějších církvích, v těch volných církvích, se z kázání stala víc interaktivní prezentace. Hlavně musím zaujmout svoje posluchače mojí originální myšlenkou a Bible tomu znovu dá možná nějakou křesťanskou myšlenku, jestli vůbec. Ale lidi znovu říkají: „Víš…“ Tohle nám říkali. My jsme, když jsme začali kostel, to je, budeme 12 let, jo, 12 let, a začali jsme kostel a řekli jsme: „My chceme kázat tak, že půjdeme skrze knížky Bible, jo, verš po verši, chceme jít pasáž po pasáži, chceme jít skrze knížky Bible. Když tam bude nějaká těžká pasáž, tak ji nepřejdeme, nepřeskočíme.“ Ještě tam bude dlouhej seznam, takový ten, co když při ročním plánu přeskakujeme, dělám to, urychlený ten, urychlený čtení plánu, nebo to dělám jenom já, nevím, tak to přece se nemůže kázat? Ne, my říkáme, všechno, co tam bude, tak budeme číst. A první věc, první rok, co nám řekli: „Tohle lidi nebudou poslouchat.“
12:42 Teď už to nezajímá, protože musíš být víc interaktivnější, musíš to být víc… musí to být víc tematický, musí to být víc zajímavější, s originální myšlenkou. Modernímu člověku by Bible nestačila, musíme jít trochu dál, my jsme křesťané moderní. Říká se, použije se slovo jako veršíček a slovíčko, aby to neznělo slovo. Je to kýto, pianko, prostě. A říkají se věci jako: „Hlavně musíš najít sám sebe, věřit v sám sebe, mít odvahu, nechat to zlý za sebou. Bůh už udělal všechno, co mohl udělat. Jsi šampion. Už ti chce dát bohatství, chce tě uzdravit. Nenech si nikým namluvit, že to nezvládneš. Ty to dokážeš, ty to zvládneš.“
13:28 A do toho přichází apoštol Pavel. A říká: „Hlásej slovo.“ Hlásej slovo. A to je přesně za tím, v té pasáži, kterou měl Jeremy naposled, kde mu řekne tohle, to jsou předchozí verše tady tomu, téhle sekci. On mu řekne: „Veškeré Písmo je vdechnuté.“ Ne některé části Písma, nejen ty zajímavější části Písma. „Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl takový, jaký má být.“ A potom mu řekne: „Zapřísahám tě před Bohem a Ježíšem Kristem: hlásej slovo.“ V přítomnosti Boha tě zavazuju, na tohle se soustředit. Nemáme, my jako církev nemáme nic jinýho. Na tohle nebude nikdy pozdě, tohle je vdechnutý Bohem, aby Boží člověk byl takový, jaký má být.
14:32 Protože jestli máme slovo, které je vdechnutý Bohem, proč bychom se tady soustředili na cokoliv jinýho? Jestli máme slovo, které je vdechnutý Bohem… OK, když máme knížku, týmto napíše nějakou knížku, nebo nějaký tady autor napíše nějakou knížku, tak můžeme mít zajímavou diskuzi. A na skupinkách i máme, máme zajímavé diskuze. Ale jestli máme slovo, které je vdechnuté Bohem, tak to není jen předmětem zajímavé diskuze, to je předmětem hlásání a zvěstování. Na tohle nebude nikdy pozdě. A poslouchej, co mu říká. Tak to je ten druhý verš. Hlásej slovo, a co s ním má dělat. Do toho se trochu ponoříme. „Hlásej slovo,“ a říká mu, „přicházej s ním vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej se vší trpělivostí a vyučováním.“
15:24 1. bod: Hlásání slova není založený na popularitě
15:24 Jeden, můj bod. Dejme si první. Špatná struktura dneska, uznávám. První bod: Hlásání slova není založený na popularitě. Když on mu řekne: „Hlásej slovo,“ jako zapřísahává tím vším možným, a řekne mu: „Hlásej slovo.“ Kdy? Vhod a nevhod. Co to znamená? Tohle je něco, co odděluje kázání slova a všeho dalšího. Pavel Timoteovi říká: „Hlásej slovo, dělej to vhod i nevhod.“ Dělej to, neboli dělej to, když se to všem bude líbit, a dělej to, i kdyby se to nelíbilo vůbec nikomu. To je mazec. Když to budou všichni chtít slyšet… nebude. A pro kazatele realita je taková, že jestli budou mít věrný kázání a věrný slovo, tak často to bude nevhod. A bude se jim chtít skončit, protože se to lidem nebude vždycky líbit.
16:21 Ale co to znamená, je, že v církvi nehledám jenom to, nebo na kostel nehledám jenom to, o čem si lidi myslí, že bude fungovat nebo nefungovat. Když lidi říkají: „Tohle nebude fungovat, protože to už není moderní, to už je moc zastaralý a to už nikdo nevěří.“ Tohle není pragmatický biznes. Jenom si odškrtneme: tak tohle v minulosti fungovalo, tak to musíme jenom tohle dělat. Když máte nějakou společnost a prodáváte nějaký produkt, tak je důležité se podívat na to, co se prodává, a na to, co se neprodává. A nesoustředit všechny svoji energii a finance na ten produkt, který se neprodává, a soustředit se jenom na to, co se prodává. To je prostě, jak funguje biznes. Dobře.
16:59 A církev to přejala, že řekla: „No tak, funguje, naše sbory se plní, když lidi budeme povzbuzovat.“ Když budeme říkat, že jsi krásnej, a tobě to sluší dneska, a Bůh tě miluje a má nádherný plán pro tvůj život a nechce, aby jsi trpěl, a dneska prostě… a jestli nemáš moc peněz, tak potřebuješ věřit trochu víc. A jestli chcete… Pozvu Marcelu, ta tu taky potřebuje slyšet tohle povzbuzení, svou kamarádku. No a tohle funguje, že jo? Víc lidí tady máme, možná, v téhle místnosti. A Pavel zapřísahá Timotea: „Hlásej slovo vhod i nevhod.“ Když to lidi budou snášet a budou ti tleskat, a když lidi budou chtít odejít, protože nesnesou, co říkáš. A tohle potřebujeme slyšet jak věřící, tak nevěřící. Jestli nevěřící, věřím, že ty nepotřebuješ další hlas, který bude jako Instagram, má ti pořád dávat podle algoritmu slyšet to, co chceš slyšet.
18:03 Byly pasáže, byly momenty, kdy jsme měli, že my procházíme Starý zákon, Nový zákon, Starý zákon, Nový zákon. Byly pasáže, o kterých jsem si říkal, když jsem se to připravoval: „Tohle nevím, jak lidi snesou. Už to těžko snáším já. Já bych radši mluvil o něčem jiným.“ A nakonec to není, co já si myslím, že bude působit, co já si myslím, že bude pracovat, ale Boží slovo je živý, a když ho vyšleme, tak bude pracovat samo, jak chce. A většinou to tak je. O čem si myslím já, že bude fungovat, nakonec vůbec nefunguje. A co si myslím, že bylo slabé, nebo jsem řekl blbě, tak z nějakého způsobu, Bůh si to nějakým způsobem používá. A znáte to možná sami ze svýho života. O těch věcech, které jste řekli: „O, tohle, když tomu člověku řeknu, tak on úplně…“ A vůbec nic takového se nestalo. A pak nějaká maličkost nebo hloupost, možná, co jste řekli, tak měla na člověka daleko větší dopad. Kázání slova není založeno na popularitě, ale na věrnosti slovu.
19:02 2. bod: Není založeno na lechtání uší
19:02 Další věc, co nám řekne apoštol Pavel, je, že není založeno na lechtání uší. To znamená, kázání můžou být zajímavý, kázání můžou být celkem originální, ale zároveň kázání mají ve středu Písmo jako nástroj, který nám Bůh dal, abychom ho poznali a abychom v něm rostli. On mu říká: „Usvědčuj, domlouvej, napomínej.“ Usvědčuj, to taky znamená napravuj, to je taky slovo, které vyjadřuje: když tě budou lidi slyšet, tak tvůj úkol je vrátit je na správnou cestu. Toto slovo znamená vrátit je na správnou cestu, ukaž, neboli ukaž, že nejdou dobrým směrem. Vyučování, jenom předávání informací. Kdybych byl učitel na základce, na střední škole, tak vyučuji o dějepise nebo o matematice. Můj úkol je předat ti informace, a možná nějakým zajímavým způsobem, aby ses to naučil. Ale kázání je něco jiného. Kázání není jenom předávání informací. V kázání usvědčuješ, domlouváš, napomínáš, mluvíš k lidem, aby se něco změnilo.
20:07 Domlouvej. Tohle slovo vyjadřuje víc napomenutí. Někdy nestačí ukázat, že jdeme špatně, ale říct: „Prober se.“ A možná jste měli taky učitele na základce, který řval na vás, nevím, ale… Někdy to potřebujeme slyšet, že jo? Někdy někteří lidi… Někdy řekneš: „Nejdeš dobrým směrem,“ a někteří lidi: „Já nejdu dobrým směrem, musím se změnit.“ A působí to na ně. A někdy lidem řekneš desetkrát: „Nejdeš dobrým směrem,“ ale co jako? A oni potřebují slyšet, že musíš se probrat teď. Teď je čas. To je to domlouvej.
20:43 A to poslední je napomínej. Velmi podobné slovo, ale tohle v Bibli může být to slovo napomínej, může být i povzbuzuj. Ono se mění podle kontextu, se to překládá různě. To slovo je vybízej, by bylo možná lepší překlad. Vybízej k akci. To je ať už napomenout, už je pozdě, mělo by se změnit, nebo povzbuď. Je čas se dívat, Bůh je lepší, za čím se žije, než teďka. V Bohu je naděje. Je místo v kázání pro povzbuzení, útěchu, samozřejmě i pro napomenutí, i pro naději, jak pozitivně, tak negativně. Vybízej k akci.
21:18 3. bod: Hlásání slova nemá příslib rychlých výsledků
21:18 Další věc, co slovo dělá, co hlásání slova dělá, je, že hlásání slova nemá příslib rychlých výsledků. On mu řekne: hlásej slovo, přicházej s ním vhod i nevhod, to jsme měli, usvědčuj, domlouvej, napomínej. A jak to má dělat Timoteus? Se vší trpělivostí, se vší trpělivostí. Tohle vyžaduje nejenom trochu trpělivosti, ale veškerou trpělivost. Lidi mají tvrdý srdce. Já jsem jednou kazatele slyšel, že si můžeme představit kázání jako box. Že kázání není jenom dárek, čokoláda, tady prostě máš, vem si. Ale kázání jako box. Já vám to nakládám a vy se bráníte, protože máte tvrdý srdce a nechcete to přijmout. A nakonec se zlomím buď já, nebo vy. Se zlomím já, že to nefungovalo, tady někdo, všichni na mě koukaj, ale to končí. A nebo se zlomíte vy. Něco se zlomí ve vás, kde vy přijdete na to, že posloucháte všechno možné a měli byste se zpátky zaměřit na to, co říká slovo, a ne na to, co říká svět.
22:28 Je to aktivní věc. Kázání není jen monolog, vyžaduje to vaši spolupráci. Protože vy posloucháte slovo a Bible o slovu říká, že je ostřejší než dvousečný meč, udělat něco s vaším srdcem, něco s vaší hlavou. A Timoteus říká: se vší trpělivostí. Lidi mají tvrdé srdce, ale Boží slovo nakonec bude ostřejší a pronikne. A znamená taky, že zdroj změny není kazatel. My se modlíme: „Použij tohle chudý, trapný kázání, aby se naše srdce probudila k tomu, co říkáš ty.“
23:11 4. bod: Slovo nebo vyučování v církvi není jenom jakýkoliv nepřipravený blábol
23:11 Další věc, mám poslední věc o tom, co slovo je, nebo co není, je, že to není, že slovo nebo vyučování v církvi není jenom jakýkoliv nepřipravený blábol. Kázání není jenom vyučování, není to jenom předávání informací, zároveň je to i vyučování a předávání informací, že on to má dělat se vší trpělivostí a s vyučováním. Kázání není vyučování, kázání má dělat i s vyučováním. Timoteus má hlásat slovo s vyučováním. Kázání není jenom řvaní po lidech, vytrhávání veršů z kontextu. Je to skutečný vyučování. Tohle je to, co Boží slovo říká.
23:49 A jak teďka řeknu, proč? Když někdo kazatel, tak se na to připravuje, studuje to. Neříká výmluvy jako: „Tak jsem se nepřipravil, ale Duch mi ukáže, co mám říct. Něco mě napadne.“ Je to tvrdá práce předávat lidem Boží slovo, protože v prvé řadě mu musíte rozumět sami. Já jsem měl lidi, kteří mi v minulosti říkali, abych jim poslal svoje napsané kázání, že takhle budeme vychovávat vedoucí nejlíp, když oni nebudou muset trávit tolik času s připravením kázání a budou mít čas na něco jiného. Já jim pošlu to svoje kázání a oni to pak odkážou. A byli strašně uraženi, že jsem jim řekl, že ne. Jsem řekl: „Já tam klidně přijedu, vysvětlím vám, jak číst text, jak si připravit kázání, ale rozhodně vám nebudu posílat moje kázání, protože součást je kazatelské práce.“ Ale na co jinýho bys měl čas? Prý, no, my potřebujeme vychovat kazatele, kteří nemusí ztrácet čas kázáním. A co pak budou dělat? Tak budou, nevím, vyřizovat T-Mobile, za to, aby byl ten svůj biznis tam dělat. Se vší trpělivostí, s vyučováním.
24:58 Lidé nesnesou zdravé učení
24:58 Tvrdá práce. Proč je to tak důležité? Proč je potřeba, ptáš se ty? Možná říkáš, že tady sedím a poslouchám. Řekne, že lidi dnes nesnesou zdravý učení. Tady verše tři až čtyři. „Neboť přijde doba,“ můžeme se skoro zamyslet, jestli už tady není, já myslím, že už tady je dvacet let, „kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních žádostí budou shromažďovat učitele, aby jim říkali, co je jim příjemné. Odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím.“ Přijde doba, kdy více lidí bude tam, kde se bude říkat jenom to, co se jim líbí.
25:49 Tohle už není moderní, tohle už není tolerantní, tohle už nikdo nebude poslouchat. Co lidi nebudou zvládat? Ale podívej se do textu. Co Pavel říká, že lidi nebudou zvládat? Učení? Ne, lidi budou vždy milovat učení. Tarotový karty, ezoterika, toto, toto, New Age, bláboly, báje. Nebudou se moct nabažit. Dokonce si budou shromažďovat učitele. Ne, lidi budou vždy milovat učení. Co nebudou lidi zvládat? Zdravé učení. Nebudou zvládat, že bude učení založené na Písmu, protože bude moc volat do jejich života, bude moc volat po změně, bude jim ukazovat ne na to, že oni jsou nejlepší, ale na to, že Ježíš je nejlepší. A to my nechceme slyšet jako staří lidé. Že člověk, který nepatří Kristu, je člověk, který žije ve světě, který je o něm. Já jsem na trůnu, ne Ježíš. O mně je život, ne o něm. Já nechci slyšet kázání, který je o něm a ne o mně, který mi neříká, že já jsem šampion, ale on je šampion. Který mi neříká, že pravdu naleznu sám v sobě, ale který mi říká, že pravda je někde mimo mě.
26:59 Proto tohle přesně musí být ve středu církve. Nejenom srandovní historky, nejenom zajímavé zamyšlení, nejenom rádoby hluboké rozjímání, nejenom rádoby sofistikovanost, nejenom moralismus, kde jenom tohle dělej líp, tohle dělej líp, nejenom ten dobře-se-cítím-ismus. Zdravé učení. A co budu dělat? Budu shromažďovat učitele, taky znamená, nebude jen jeden. Jeden na tohle, jeden na tohle, tenhle říká, co se mi líbí v téhle oblasti, tenhle říká, co se mi líbí v téhle oblasti, tenhle říká, co se mi líbí v téhle oblasti. Tohle prospívá podcastům. Shromažďovat kolem sebe učitele, říkají, co se mi líbí. A lidi budou poslouchat všechno možný. A ten text říká: odvrátí sluch od pravdy a budou se zajímat blbostma. Odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím, vymyšleným věcem, blbostem.
27:55 Ta věta v řečtině, tady tohle je krásně napsaná, trochu má takovou hezčí strukturu, než máme tady. Tam jde vidět víc ta progrese toho, jak to dopadne od někoho, kdo se odvrátí od pravdy. Ta věta by byla možná líp, jako by se řeklo: „Zdravé učení lidi nesnesou, podle svých vlastních žádostí si učitele shromáždí, od pravdy svůj sluch odvrátí, do mýtů a bájí zabloudí.“ Podle svých vlastních žádostí si učitele shromáždí. Viděli jste můj Instagram? Podle svých vlastních žádostí učitele shromáždí, od pravdy svůj… něco důležitějšího je tady než Bůh. Od pravdy svůj sluch odvrátí, do mýtů a bájí zabloudí.
28:44 A teďka tady Timoteus v církvi v Efezu, která nemá 30 lidí, 40 lidí, málo. Pavel, na smrt veden, ho zapřísahá před Bohem: hlásej slovo, protože až tohle přijde, verš 5: „Ty však buď ve všem střízlivý, snášej útrapy, konej dílo evangelisty a naplň svou službu.“ Ne tak vy. Vy buďte ve všem střízliví. Ne opilí moderním trendem, kde je lepší moc nemluvit o Kristu, moc nemluvit o Bibli, dělat to, co mají všichni ostatní na světě, protože by si mysleli, že jste velcí zpátečníci. Buď střízlivý. Tohle je hodnota naše na Kostele, jak tady, tak v Olomouci a bude na dalších místech. V prvé řadě jsme vedení tím, co říká Písmo, ne to, co si myslíme my, lidé. Ať to vytvoří místnost plnou lidí, nebo místnost s pár lidma. Protože jak Bible definuje úspěch, není hodně lidí v místnosti, ale věrní lidi v místnosti.
29:48 On řekne: konej dílo evangelisty. Tohle není misionář. Kázání, hlásání slova je prohlašování dobré zprávy. V řečtině dobrá zpráva je evangelium, to je: konej dílo dobré zprávy hlasatele. Ne moralismu, cíť-se-dobře-ismu. Nový slovo.
30:09 Ježíš porazil smrt, život je v něm, ty ho můžeš mít. On je král, on je šampion, ne ty. V něm je naděje, ne v tobě, v něm je pravda, ne v tobě, v něm je život, ne v tobě. Ty nejsi středem vesmíru, on je středem vesmíru. A to je dobře, že on je středem vesmíru, ale ne ty jsi středem vesmíru. Jeho království nakonec bude to, co bude mít poslední slovo, a už v tomhle království nebude místo pro jakékoliv jiné království. „Však buď střízlivý, naplň svou službu.“ My jsme služebníci tady na zemi. Každý z nás je jenom kazatel. My jsme primárně studenti, matky, zaměstnanci, ale služebníci, máme službu, kterou máme dělat. Ať už to bude jednoduchý, nebo ne. Ať už nás v tom lidi budou podporovat, nebo ne. Ať už si budou lidi myslet to, nebo to. A mu řekne: tímhle končíme.
30:58 Učení vede ke Kristu
30:58 „Neboť já už jsem vydáván v oběť, přišel čas mého odchodu.“ Brzo umírá. Pavel vychovává další generace lidí, kteří budou pokračovat v tom, co dělal on. A řekne něco, co… tohle je skutečně pro nás, kdyby tohle jsme mohli říct. On řekne: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval. Nakonec je pro mě připraven věnec spravedlnosti, který mi v onen den spravedlivý soudce, a nejen mně, nýbrž i všem, kteří milují jeho zjevení.“ Nakonec se svým životem postavíme před Pána. Správné učení stojí za to bránit, stojí za to hlásat, stojí za to podporovat, stojí za to pod ním sedět, jak můžeme, protože nakonec vede ke správnému zachránci.
31:49 A vůbec myslím, že křesťanské učení nevede jenom k tomu, abychom byli ty správní křesťané, kteří uniknou peklu a jsou tedy ty lepší. Ale zdravé učení nevede ke změně chování, že to nikoho nezachrání. Zdravé učení vede ke změně srdce, ke změně lásky. Všimněte si, že to je pro všechny, pro koho na konci, čím končí tady tahle pasáž: pro všechny, kteří milují jeho zjevení. Kteří milují jeho zjevení. Správný hlásání vede k tomu, aby člověk miloval Krista, který se za nás vydal, ale který nás miloval jako první. Aniž bychom cokoliv my udělali pro něj, tak on udělal všechno pro nás. A jediný, co v tomhle světě má největší smysl, je, až ho uvidím tváří v tvář.
32:36 Skoro jinak řečeno, jinak: jestli se těšíš do nebe na cokoliv víc jak na Krista, tak ještě pořád nerozumíš tomu, o čem křesťanství je. Protože je to o něm, všechno je o něm. Všechno je o něm, Písmo je o něm. To je proto, proč hlásáme slovo. Když Ježíš mluví s farizeama, to byla taková ta židovská sekta, která se zakládala na tom, že slovo zná nejlíp, a kázání měli taky spousta, tak k nim přišel a říkal: „Vy si myslíte, že v Písmu máte život, ale to svědčí o mně.“ Jestli studujete Písmo, jestli sedíte v kázání pod Písmem a nevede vás ke Kristu, tak Písmo vůbec neposloucháte. Když Ježíš po svým vzkříšení potkal učedníky do Emauz, tak měl s nima pár kilometrů, s nima šel a vysvětlil od Mojžíše až po proroky, jak Písma svědčí o něm. Strávil tu malou chvíli po vzkříšení, co měl s pár učedníkama, ne aby řekl zajímavé věci, aby ukázal, jak Písmo vede k němu.
33:36 Bráníme pravdu, podporujeme učení, protože vede ke Kristu. To je odkaz našeho života, který stojí za to, abychom bránili. Bůh je svrchovaný ve všem a my se snažíme být věrní ve všem. To je naše povolání. To je příklad apoštolů. Bojovat dobrý boj víry naproti tomu, co si zrovna lidi myslí. Bůh zachraňuje skrze poznání pravdy. V Kristu je pravda o tom, kdo jsi ty, o tom, kdo je Bůh, o tom, jaký je svět a co se s ním stane. Náš úkol je hlásat slovo, které vede ke Kristu, dokud on nepřijde. A důvěřovat, že tohle slovo v lidech bude působit, bez toho, že my jsme tak strašně geniální řečníci, nebo to tak umíme říct, ale protože to je jeho slovo.
34:23 Ukazovat na Krista z celé téhle knihy. V něm je život, v něm je cesta. Víra je nejenom věřit, že Bůh existuje, víra je podívat se na Krista a zamilovat si Boha pro to, kdo je. Vědět, co pro mě udělal, a vědět, že to stačí. Že nezáleží… jsem teď. Nezáleží na tom, jaká moje minulost byla, ale záleží na tom, jaká budoucnost moje bude, protože patřím Kristu. Ne jakým jsem, ale kým se pro mě Bůh stal, když za mě umíral, když můj hřích vzal na sebe, abych já mohl žít novým životem a hlásat slovo, protože to je jeho slovo a v něm je život.
35:07 Budu se modlit a mám ještě dvě písně před sebou. Chci, abyste o tom přemýšleli. Chci, abyste přemýšleli o tom, jaká je moje účast na hlásání slova. Pro některý z vás to bude znamenat… možná některý z vás budete kazatelé. Někdo z vás jste mladí, možná jste o tom nepřemýšleli. Měli byste o tom začít přemýšlet. Bude to moje pozvání o tom přemýšlet. Ale pro většinu z nás ta účast, kterou máme, je, že my zaprvé sedíme pod kázáním slova a zadruhé přemýšlíme, jak ostatní dostaneme, aby pod ním seděli taky.
35:50 Čili tě prosím, abys pracoval, abys se přiznal k tomu, co děláme, abys pracoval skrze svoje slovo, abys dneska… co jsem řekl, nebo cokoliv. To si někdo sám sobě řekl. Jakékoliv usvědčení, jakékoliv malé, které tu proběhlo. Když jsme přemýšleli, napadlo nás, jaká oblast, kde posloucháme víc světa, víc všechno možné než tebe, než tvoje slovo. Tak teďka je čas, kdy ti to vyznáme. Abychom měli sílu díky tobě a díky tomu, že v nás pracuješ, říct: „Já už nechci poslouchat to, co říkají ostatní, já chci poslouchat to, co říkáš ty.“
36:37 Ať je to o neděli, nebo o penězích, nebo o práci, nebo o čemkoliv. O vztahu. A tě prosím, abys to ještě víc zesílil, tenhle pocit v lidech a to usvědčení, aby přišli k tobě teď. Prosím tě taky o povzbuzení pro nás, že ty jsi v tomhle s náma. Že ty jsi nám nezanechal jenom listy s inkoustem, ale i skrze tady tyhle všechny věci, které děláme, působíš, měníš a zachraňuješ. Amen.