Jaké knihy číst? Jaký je proces vydání knížky v ČR?
Jako host byl Vašek Chumchal, který je ředitelem českého křesťanského vydavatelství Didasko.
https://didasko.cz
https://biblickakonference.cz
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Představení hosta Vašek Chumchal, ředitel Didaska, mluví o sobě, rodině a přechodu z kazatelské služby.
- 2:35 Co právě čte Starší knihy, Páter Chiniquy ve slovenštině a Komenského kázání. Zmiňuje také současné projekty.
- 4:46 Cesta ke čtení a čtení dětem Jak oba začali číst a jaké knihy čtou se svými dětmi.
- 10:00 Kde hledat křesťanské knihy Orientace v knihkupectvích a na internetu a nabídka e-shopu Didaska.
- 12:22 Křesťanská vydavatelství v Česku Návrat domů, Poutníkova četba, Biblion, Stefanos a malý český trh.
- 20:00 Vznik Didaska Od plánu na studijní Bibli přes první knížky ke konferencím a ČBI.
- 28:51 Jak se vydává knížka Práva, překlad, korektura, sazba, tisk, náklady a kde je potřeba pomoc.
- 35:20 Proč číst knihy Rozdíl mezi videem a knížkou a společné čtení ve skupinkách.
- 40:46 Doporučené knížky Oba hovořící představují svých pět knížek, které je ovlivnily.
- 50:53 Nebezpečí pro českou církev Ztráta autority Písma, role muže a ženy, nedostatek starších a bezbřehý ekumenismus.
- 1:00:45 Na co se soustředit Učednictví jeden na jednoho a spojení s lidmi, kteří něco budují.
- 1:04:15 Naděje pro českou církev Povzbuzení z mladé generace a naděje v Kristu. Závěrečná výzva.
Přepis kázání
0:00 Představení hosta
0:00 Ahoj, tady Vašek, Kostel Jinak, dneska s hostem, ředitelem vydavatelství Didasko, Vaškem Chumchalem. Vašku, vítej v Šumperku. – Ahoj, Vašku. Díky za pozvání, mám se moc dobře. – Co bys ještě o sobě řekl? Jsi ředitel vydavatelství Didasko. Didasko má pod sebou další věci, jako Český biblický institut, děláte konference, vydáváte knížky. Ty máš na starost hlavně knížky, dneska se budeme bavit o knížkách. Co ještě? – Je to tak. Vydavatelská činnost je moje hlavní zaměření. Jak jsi zmínil ČBI, učím na ČBI, podílím se na službě sboru v Kroměříži. Teď asi druhým rokem, předtím jsem vlastně osm let dělal kazatele v Lovosicích.
0:44 – A nechybí ti to, dělat kazatele? – Ten první rok jsem hodně bojoval, si myslím, že to byla velká změna, ale teďka se vlastně rozdělily různý možnosti, takže jezdím sloužit příležitostně do sborů, kde mě zvou, a v našem sboru taky sloužím, takže teď se mi to líbí, mám to vyvážený. – Jsi doma v Kroměříži teďka, Biblické společenství křesťanů Kroměříž. – Ano. – Já jsem 10 let teďka kazatel, bylo těžký si představit nebýt. Ale ty máš práce dost, že jo? – Jako hele, když jsem skončil s tou kazatelskou, nebo já jsem s ní neskončil, ale když jsem přestal být hlavním kazatelem ve sboru, tak to byl velký zápas, upřímně. Musím říct, že jsem si říkal, jestli nejsem špatný křesťan, protože se mi úplně nabouraly všechny ty mý zvyky, který jsem měl, ty návyky, který jsem se naučil. A bylo to možná půl roku, tři čtvrtě roku, než jsem měl nějaké kázání vůbec. Ale teďka už je to zase, už to má svoji pravidelnost a jsem za to moc rád.
1:45 – Dobrý, můžeš teď osobně co říct, s rodinou? Máš nějakou? – Mám rodinu, mám manželku, letos budeme slavit 14 let, máme dvě děti, dva kluky, Zachariáše, Natanaela. Jsem původně z Brna. Původně jsem se narodil do římskokatolické církve, takže v pubertě jsem se obrátil, začal jsem chodit k baptistům, studoval jsem teologii a přijal jsem povolání do služby poločasové. – A chodil jsi v Brně na začátku a pak ses přestěhoval do Lovosic jako kazatel? – Hele, chodil jsem v Brně od roku 2003 do roku 2005 a v 2005 jsem se přestěhoval do Kroměříže právě. Takže už jsem byl dřív v Kroměříži, ještě dřív na Šlojza. – Tak se vracíš domů? – O půl roku… a teď jsem se po osmi letech vlastně vrátil zpátky na Moravu.
2:35 Co právě čte
2:35 – A co čteš? Nějaké knížky? – Dobrá otázka. Kromě práce, kromě pracovní náplně? Hele, docela jsem se našel v knížkách, které jsou jako 100 let starý. Křesťanský spolek mladíků v Čechách mě celkem oslovil. Takže Adlofa, a teď jsem narazil na knížku, výborná knížka Páter Chiniquy. Nevím, jestli znáš. – Znám. – To je… Charles Chiniquy žil někdy prostě na začátku 19. století a je to někde z Quebecu. Je to člověk, který se taky narodil do katolický rodiny, ale najednou tam zažíval určitý absurdity. Tak je to docela zajímavá knížka. Vyšla asi v 47. ve slovenštině. Tak přemýšlím, jestli to má potenciál na vydání.
3:23 – Takže to čteš v té slovenštině, jo? – Čtu to ve slovenštině, jo. – Tak to je dobré. – Čtu Komenského kázání. – Aha. – Asi všichni znají Komenského knížky, ale možná málo kdo ví, že se zachovaly některé kázání. – Kde by člověk našel, kde by hledal? Jsou na internetu k dostání? – Je to taková sbírka, kde jsou různý díla Komenského, teďka přesně ani nevím, jak se to jmenuje. Vím, že tam jsou hodně pašijová kázání a potom jsou tam takové další čtyři speciální: jedno je vánoční, jedno je postní, jedno je o Henochovi, jedno je o Metuzalémovi. A chceme to vydat. Asi to bude brzo dostupné v současné češtině.
4:07 – Pracuješ na něčem? Máš nějaký projekt teď, co je tvůj hlavní projekt, na kterém pracuješ? – Myslíš ještě mimo knížky, jo? – I co se týče knížek, jestli máš třeba jeden hlavní, co teď je tvůj. Čím žiješ teď? – Co se týká práce, tak těch projektů my máme opravdu hodně. To se nedá říct, že jeden by byl nějaký hlavní. Jako v minulosti, když jsme dělali třeba systematiku nebo komentáře, tak to bralo veškerý, skoro, čas. Teď máme spíš menší věci, ale máme jich jako hodně. To znamená, se to tak prolíná na možná 20–30 knížek, který děláme. – Na kterých souběžně děláte. – Na kterých pracujeme. Je to hodně.
4:46 Cesta ke čtení a čtení dětem
4:46 – Dneska se budeme bavit o knížkách. Já mám knížky rád. Ty asi taky. – Pořád. – Máš, měl jsi někdy takový období, třeba když jsi byl mladý, četl jsi knížky vždycky, nebo jsi měl jedno období, kdy jsi třeba přečetl jednu knížku? Hodně lidí to má, že sloužila jako takový katalyzátor k tomu, aby začali číst hodně. Měl jsi něco takového? – Hele, nebyl jsem vůbec čtenář. Jako, když jsem byl katolík, ještě předtím, než jsem se obrátil, tak musím říct, že jsem nečetl jako vůbec. Na základní škole jsem k tomu neměl vůbec žádný vztah. Paradoxně někdy si říkám, co dělám v té pozici, ve které… který… jako takhle, dneska je to jiný, ale když se ohlédnu zpětně, tak se divím, že si mě Pán Bůh vytáhl do této služby, protože já jsem opravdu nikdy nebyl čtenář. Ale ve chvíli, kdy jsem se obrátil a začal jsem číst Bibli, tak Bůh hodně změnil nejenom můj vztah k němu, ale začal jsem být hladovej a začal jsem se sytit i tou duchovní literaturou.
5:49 A asi první knížky křesťanský, který jsem četl, tak to bylo v pubertě o vztazích, knížky o vztazích, takže to jsem přečet hodně rychle. Můžu teď tak trochu blíž k tomu? Nebo si to přisunu odkladně? – Můžu. No, to pak je lepší zvuk. – Máš nějaký doporučení na knížku na randění z těch knížek, co jsi přečet? Je pořád nějaká, zůstala nějaká relevantní ještě? – Ty, to je asi těžký, no, protože to, co bylo v minulosti dostupné v češtině, tak to byl Joshua Harris, který se sám zdiskreditoval. Knížky mě osobně hodně pomohly. Když jsem je tenkrát čet, tak mi to pomohlo zachovat čistotu do manželství. V podstatě ty knížky samy o sobě, já je vnímám do dneška, že jsou dobrý, ale jejich autor v podstatě selhal. – To je zajímavé. – To bylo „S nikým nechodím a nejsem cvok“. A „My dva spolu“, to bylo už o manželství víc. A Anině o sexuální čistotě. A pak napsal výbornou knížku „Vášeň pro církev“. – A to je v češtině taky, „Vášeň pro církev“? – Je.
6:58 – Dobrý, tak já jsem to měl, já jsem teda začal číst ještě předtím, než jsem se stal věřícím. Si pamatuju, když jsem měl tak 12 let, tak jsem začal číst taky dětský detektivky. To byla taková parta dětí, já už si vůbec nepamatuju, tady úplný něco, už se nepamatuju, ale něco pětka možná, oni řešili případy. Já jsem se na to ponořil a to bylo několik dílů, jsem to četl, a pak tím vlastně jsem začal číst tady Steinbecka, Hemingwaye. Já jsem měl 12 let nebo 11 let a úplně jsem to vlastně hltal, měl jsem kartičku do knihovny. Ale i s obrácením se to ještě zintenzivnilo ještě víc. – Teď jsi mi připomněl, že když jsem byl vyloženě na základce, tak jsem četl foglarovky. Tak měl jsem teda období, když o tom teď přemýšlím, když jsem chodil do nějakého skautu, takže to jsem tomu… nechci říct takový úplně propad, ale asi pár těch foglarovek jsem přečetl. – Foglarovky jsem miloval. To mi četla maminka, když jsem byl malej. Jsem ještě neuměl číst, tak „Hoši od Bobří řeky“. To jsme měli pročtený úplně celý. Takže to jsem měl. Možná ti nějaký četli ti rodiče doma, když jsi byl malej?
8:03 – Moc ne. – Přemýšlím, jestli to má nějaký dopad na to, jestli pak ty děti samy čtou, nebo ne. – Těžko říct. – A teďka čteš dětem? – Jo. Máme pravidelně každý večer ztišení, takže čteme různý knížky, snažíme se to střídat. Vydali jsme v Didasku dětskou Bibli a „365 příběhů na každý den“, což se mi teda fakt jako hodně líbí. On to nebyl úplně až tak náš počin, spíš to bylo ve spolupráci s jedním německým vydavatelstvím, ale líbí se mi na tom to, že obecně ty dětský knížky častokrát se soustředí jenom na ty takový základní nějaký příběhy, který všichni známe, jako Daniel, David a Goliáš, Noe a tak dále. A tady se mi líbí, že těch 365 příběhů opravdu jde do malých proroků, kde čteš prostě košík letního ovoce a vidíš tam prostě Jóšijáše a další prostě příběhy, které nejsou až tak známé, a pro ty děti je to zajímavé. Čteme „Hrdiny víry“, v minulosti, vracíme se do historie, čteme různý knížky.
9:01 – Jak máš staré děti? – 10 a 8. – 10 a 8. Máme 5 a 2, takže čteme taky, máme dětskou Bibli. Máme tu „Bible vypráví o Ježíši“? – Ne. – Tak to čteme. – To je někdy vtipná hodně. – Jo, to je taková vtipná. Čteme „Letopisy Narnie“. Saničko má pět let. Tam jsou slova, který vůbec nechápe. Tam jsou různý názvy stromů. „A co je to jilm?“ A různý názvy pro meče. Taky musím vysvětlit, že toto je meč. Takže hodně času trávíme vysvětlováním. Dvě jsme přečetli, ve třetí spadl zhruba někde v půlce. Musím vysvětlovat, ale on je rád, že ji čtu, že nemusí spát, takže je to spíš motivací. Takže jsi ředitel Didaska a v Česku pojďme pomoct trochu lidem, kteří třeba chcou číst knížky a nejsou…
10:00 Kde hledat křesťanské knihy
10:00 …úplně nadšení z toho, že by je museli číst v angličtině nebo v nějakým jiným jazyku, kde je hodně křesťanských knížek. Jak jsou v češtině, číst knížky, chcou kvalitní knížky. A teďka, co mají na výběr? Můžou zadat do Google „křesťanské knihy“, nebo jít do Luxoru, nebo nějakého většího knihkupectví, knihkupectví Kosmas, Knihy Dobrovský, já nevím, jaký jsou ty všechny ty různý knihkupectví, knihkupectví Dobrovský online, nebo aj mají svoje, a tam jít do křesťanské sekce. Nebo to ani není křesťanská sekce, že jo, náboženství a ezoterika. A mají tarotové karty, papež a něco. Jak se můžou v tomhle orientovat?
10:34 – No, tohle je těžké. Každé město, každý ten obchod to má trochu jinak. Vždycky asi záleží na tom prodejci, který tam je, čemu fandí, čemu nefandí. Obecně je tak, jak jsi to teď popsal. Setkávám se s tím, že přijdu do obchodu a vedle tarotových karet je prostě systematická teologie, je a je to tam hozený všechno do jednoho pytle. Asi nejjednodušší je dneska si ty knížky fakt vybírat na internetu. Ale zároveň, pokud je člověk ve větším městě, myslím si, že v těch větších obchodech mají i tu náboženskou literaturu, ale musí hledat mezi tou ezoterikou častokrát. A musí se tím nějakým způsobem probrat.
11:17 – A je na to nějaký klíč? Nebo začneme tím internetem. Co bys doporučil? Očividně Didasko.cz je stránka, nebo ještě něco? – Didasko.cz? Didasko.cz má vlastní knihkupectví, vlastní obchod, jde tam objednat knížky. – Je něco mimo to, co bys řekl, že se tam dá ještě najít dobře bez, jakože slepě něco koupit? – Myslíš u nás? – No, v České republice. – Jo, v České republice. Hele, jako, my nemáme kamenej obchod, máme jenom e-shop, a kromě našich knih tak tam máme ještě další vydavatelství, možná se k tomu dostaneme. Takže se snažíme vybírat knihy, které vnímáme, že jsou dobré pro českou církev, že by budovaly buď společenství, nebo… – Tedy Didasko knihkupectví není jenom vaše vydavatelství, ale je to vlastně výběr, o čem vy si myslíte, že stojí za to? – Vydavatelství je naše, ale zároveň na našich stránkách máme ještě další knížky, které nemůžeme… – Knížky, o kterých si myslíte, že stojí za to je číst, že to je váš nějaký výběr něčeho, co za to stojí.
12:22 Křesťanská vydavatelství v Česku
12:22 A pak jsou vydavatelství asi, kde můžeš zabrousit a najít dobrý knížky. Jaký máme vydavatelství? Máme Didasko. Jaký je největší křesťanský vydavatelství v Česku? Máš ponětí? Já nevím, jestli se nějak vydá, jestli dávají nějak čísla, ale co dává nejvíc, co je nejčastější, co můžeme najít v knihkupectví, jestli je nějaký. Jednu nebo dvě. – Myslíš vyloženě v těch sekulárních, co bych tam našel? – No jo, ne, ne, v křesťanských. – Jo, tak když pominu katolickou církev, tak co se týká těch protestantských knih, je to taky trochu těžký. Asi nejznámější je Návrat, že je to taková stálice, Návrat domů, na českým trhu. Ti jsou tady, nevím, 30 let, co takového, mají možná přes 500 titulů, co vydali. – Kolik má Didasko teďka? – Teď máme nějakých 150. – 150 přeložených titulů? – Vydaných knih. – Oni mají 500. A Návrat domů je, tady už je plno knížek, C. S. Lewis, Jotty série, jeho celá, Návrat domů.
13:22 Jaký je profil Návratu domů, toho vydavatelství? Profilují se nějak, nebo je to směska všeho? – Myslím si, že to je taky určitý vývoj. Asi každý to vydavatelství prochází nějakým vývojem. Já musím říct, že jsem moc vděčný za spoustu knih, který Návrat vydal. Do jisté míry knihy Návratu formovaly jakoby můj duchovní život, když jsem byl mladej. A myslím si, že úplně skvěle začali. Vlastně po revoluci, a teďka nevím přesně ty roky, ale řekl bych, že to bylo v těch 90. letech, tak nějak začali. Tak tady nebyla žádná literatura, že? V Čechách. Tady v podstatě nějaký samizdat, něco málo. A myslím si, že měli spoustu dobrých jako počinů, který otevřely oči mnoha lidem. Já jsem četl knížky od Tozera, Zápas mladé církve od Stotta, úplně výborný komentář na knihu Skutků apoštolských. Měli Základy křesťanské víry od Boice, Úvod do Novýho zákona, Douglas Moo. Opravdu těch knih bylo spoustu dobrých.
14:24 A potom někdy, 2005, 2008, tak bych řekl, že se vlastně začali zaměřovat víc než na nějakou teologickou literaturu, spíš na tu populární psychologii a na zdravý životní styl. A že ty křesťanský knížky z podstaty, který opravdu tě mohly budovat, tak se pomalu ztrácely. Čas od času asi dneska vydají takovou knihu. – Je to tím, že se ty hůř prodávají? – Myslím si, že to je hlavní důvod. Je to do nějaké míry možná i boj o přežití, jestli je. Nevím. Ale víc jsou ty top knížky, které se prodávají a i ve světě, tak mají šanci, že se budou prodávat i tady. – I v tom třeba křesťanském světě se prodají všechny možné braky. – Je to tak. Ten náš rybníček, když to tak řeknu, je opravdu hodně malej. Co se týká křesťanství, tak nenadarmo se o České republice říká, že je jedna z nejvíc ateistických zemí na světě.
15:26 – Dělal jsi nějaký průzkum, kolik potenciálních kupujících v Česku je? Mezi třeba protestanty, máš nějaký… – Ale vyloženě průzkum jsem si nedělal. Je to… Protože nejenom protestanti kupují naše knížky. Zjišťuju, že třeba některý… Teďka jsme vydali Přemýšlování od Komenskýho, tak to vidím, že to kupují i ze sekuláru. Máme knížku Víra od Spurgeona. Zcela zajímavý, nedávno byla objednávka na 10 kusů, tak jsem to posílal, zajímalo mě to, bylo to blízko tam od nás, tak jsem si myslel, že katolické knihkupectví si objednal Spurgeona na 10 kusů, jako knihy Víra. Takže vidím, že nejenom protestanti si kupují naše knížky. Průzkum jsem si úplně nedělal, ale je pravda, že ten trh je prostě malej. Jako jsem většinou za to, že Slováci kupují hodně naše knihy. Měl jsem pocit, možná dva, tři roky zpátky, že to je skoro jako 40–60 %, a teď jsme se o tom bavili minulý rok s mým kolegou, tak je to míň, je to podstatně míň. Ale opticky to tak vypadá, že Slováci kupují, pardon, jako hodně, hodně naše knihy.
16:39 – Je křesťanský vydavatelství, uživí se, nebo jste víc závislí na darech nebo nějakým…, tím, že je ten rybník tak malej? – Rybník je malej, myslím si, že bez té podpory to opravdu dneska nejde dělat. Já bych řekl, že i ten Návrat vnímal, že potřebuje vydávat něco, co lidi chtějí, ne ani tak, co potřebujou, spíš co chtějí, že udělal takovýhle ústupky v tom, aby zabezpečil tu svou organizaci. Osobně si myslím, že to ujelo někam jinam, než byl ten původní směr. Nějakým způsobem vrátit, ale je pravda, že bez té podpory to je, jde to těžko, no. Jako všechno se zdražuje, teďka šly energie nahoru, tisk šel nahoru, všechno je prostě mnohem dražší. Pamatuju si, loni, jenom pro srovnání, jsem tiskl jednu knihu na začátku roku, už to bylo asi předloni, za 40 tisíc, a když jsem chtěl dělat dotisk na podzim, tak mi nakalkulovali 95 tisíc, jo. Jenom za tisk. Což je teda dost strašná pálka. – Zkusit prodat dvakrát dráž, že? – No, to nejde. To nejde.
17:50 – To je zajímavé. Takže máme Návrat domů, je tady ještě něco? – Ještě tady pár bude. Poutníkova četba. To si myslím, že je nám asi nejbližší. Vydávají opravdu dobrý knížky. A dá se říct, že pokud ne všechny, tak téměř všechny máme i na těch našich stránkách. Funguje to i obráceně. Máme výbornou spolupráci, si sdílíme spolu ediční plány, protože jsme si opravdu hodně podobní. Poutníkova četba je v Čechách, někde v Ústí nad Labem, jsme tady na Moravě. – Takže ediční plán v tom smyslu, abyste náhodou nevydali stejnou knížku. – No, už se nám to stalo. Nebo ne, že bychom ji vydali, ale pracovali jsme souběžně na stejné knížce. Pak máme Biblion, je celkem známý, protože vydává B21 Bibli, která je hodně prodávaná, plus do toho to vydávají pár knížek, že oni nemají nějakou kupu, ale mají jenom pár.
18:44 – A ty máš nějaký názor? Upřímnej? Upřímnej názor na Biblion? Můžeme začít neupřímným, a pak, když se odvážíš, tak… – Myslím si, že mají hodně rozkročený nohy. Dokážou vydat dobrou knihu, těch moc není. A pak vydávají knihy, za který nejsem moc vděčnej. – Dobrá. A ještě něco nějakého, co bys třeba vypíchl? – Stefanos, myslím, je taky dobré vydavatelství. A ty se zaměřují hodně na biografie a mají vlastně… Myslím, že tam vydávají nějaký ten časopis, který se jmenuje Tý pronásledovaný církvi. – Já je moc neznám, takže to byste viděli líp než já. – Je to taková literatura zaměřená na pronásledovanou církev. Hlas mučedníků. To vydává Stefanos. Myslím si, že to je spojené tam nějak. – My tady za… Za dva měsíce tady bude Petr Jašek, který byl vězněn v Súdánu a pracuje pro Hlas mučedníků. Tak se na to můžeme zeptat. Tak pojďme přijít k Didasku. Jaká je historie, proč vlastně, máme tady pár nakladatelství, Návrat domů, který vydával, má 500 titulů.
20:00 Vznik Didaska
20:00 Proč Didasko vlastně vzniklo? No to je… Co to znamená Didasko? – Možná můžeš říct, co to znamená Didasko. – Didasko je prostě řecký slovo „učit“. Původně jsme se měli jmenovat jinak. Chtěli jsme být Sola Scriptura. A úplně na začátku my jsme vlastně neměli… – To znamená „učím“, ne? – „Učím“, no. A úplně na začátku jsme neměli v plánu být vydavatelstvím. To je možná trochu překvapující. A 2008, v roce 2008 asi pět kamarádů založilo občanské sdružení. V té době naší touhou bylo fungovat při církvi a pomáhat české církvi růst, duchovně růst. Čili jsme se zaměřovali na nějaké konference, vzdělávání. A jedním z takových hlavních projektů, proč jsme to vůbec založili, to bylo všechno na podnět misionáře Lance Robertse asi, už jsi to slyšel, to jméno. Tak ten náš hlavní počin,
20:58 kterým jsme chtěli začít, bylo vydat vlastně českou studijní Bibli. To byl hlavní cíl, hlavní plán, který většinou není zrealizovaný. A v podstatě to naše nadšení skončilo hodně rychle, ve chvíli, kdy jsme nedostali k dispozici práva na ten český překlad Bible. My jsme vlastně chtěli vydat ty poznámky, udělat to jako celek. – A ty máte přeloženy? – Ty poznámky jsme ve finále vlastně vydali jako jednotlivý komentáře, což byl takový náhradní plán, to vidím na okně. – Starej zákon, to jsou v podstatě ty poznámky. Takže jsme se zaměřili na to, že teda uděláme aspoň komentář, když už teda ne studijní Bibli.
21:40 A ono jako začít s takhle tlustou knížkou ve chvíli, kdy nemáš vůbec žádný zkušenosti s překladem, s vydáváním, s tím, jak to funguje v tiskárnách a tak dále, tak jsme říkali: „Musíme zkusit nějakou pilotní knížku.“ Tak úplně první titul, který jsme vydali v tom roce 2008, bylo „Nepromarni svůj život“ od Pipera. A pak jsme udělali nějaké brožurky od J. Adamse, „Cesta ke zbožnosti“, „Kristus a vaše problémy“. – A v té době už začínalo ČBI? – Hele, ČBI myslím začalo až 2011. – Takže první věc byla vydávání knih? – První věc byla opravdu snaha vydat tu studijku. A tam to se rozkotalo na právech překladu. – Který byly? Vy jste zkoušeli ekumenu? – Oboje. A prostě řekli: „Nechcem.“
22:33 – To je zajímavé, že ten český rybník je tak malej a že si… no. – Jo, tak u KMSky to byly možná teologické věci, že? Jako, že nechcou spojit svůj překlad… – To byl… takže to byla MacArthurova studijní. – Máte strašně rádi toho MacArthura. – MacArthurovci? Tak říkaj to o nás. Křesťanský Taliban. – Myslím si, že máme další kazatele, který si vážíme a který máme rádi. – Tak je to. Je tam ten důraz na tu jeho školu. Tam je velmi známý. I skrz toho Lance, který je tam.
23:19 Takže se nechtěli spojit s tou MacArthurovskou… – Asi hlavně ten jeho pohled na ty duchovní dary, že byl problém u KMSky. Oni jsou z charizmatické církve, nebo z charizmatického hnutí. Asi, jo. A u té ekumenky tam v té době, když jsme to řešili, tak tam byl novej ředitel a myslím si, že měl nějakou představu o tom, jak to dělat. Možná, že kdybychom dneska to zkusili znova, že by to možná bylo jiný, nevím. – Říkám, že tak ty lidi si řeknou, že náš překlad se bude spojovat s nějakou teologií, se kterou nesouhlasím, jako kdyby to byla vyloženě nekřesťanská, kdyby to by třeba jehovista si chtěl udělat komentář. Ale zároveň kolik lidí si řekne: „No tak, tenhle překlad tam je, takže ty, co to překládali, to musí být, tomu musí věřit, těmhle poznámkám.“ Je zvláštní.
24:12 – Jako musím říct, že někteří starší členové ze sboru našeho, a co jsem byl tenkrát v Lovosicích, tak se jako povzdechli nad tím, protože říkali, že tenkrát, když se ekumenka překládala, tak na to církev přispívala peníze, posílali peníze na to, aby to mohlo být přeložený, a teďka ve chvíli, kdy ty chceš vydat studijní Bibli s poznámkama… Kdyby katolíci chtěli vydat studijní Bibli, tak moc problémů nebudou podle mě s povolením. – Asi ne, no. Těžko říct, no. No to znamená, my jsme začali dělat trošku knížky, ale rozhodně to nebyl cíl. Ve chvíli, kdy jsme dokončili Starý zákon, což bylo někdy v roce 2015, tak to už se rozjelo ČBIčko, rozjely se konference biblický, který máme každý rok na začátku června v Kroměříži.
25:01 Tímto bych chtěl pozvat. – Dejme na to plakát. O čem je letošní konference? Biblická konference je název, že jo? – Jo, Biblická konference. Máme stránky biblickakonference.cz. A to je téma: „A na té skále vybuduji svou církev“, což je výrok Krista z evangelií. – Takže to bude o papežství. – To úplně ne. Chceme se zaměřit vyloženě na budování církve a chceme mít ještě i předkonferenční seminář vyloženě na zakládání sboru. Přijede nám na to host Steve Lunety, osobně ho neznám, zná ho Loisa, myslím si. Myslím si, že když byl v Americe na stáži, tak se spolu setkali a vybudovali nějaké přátelství. A tenhle člověk má zkušenosti se zakládáním sborů, tak těším se na to. Rozumím tomu, že kultura, kontext je jiná, ale myslím si, že my vycházíme z těch biblických principů. Takže na začátku, 2. až 4. června v Kroměříži.
26:00 – Koho bys tam pozval? – Hele, pozval bych tam kohokoliv. Každej, kdo je součástí církve a touží po tom, aby církev rostla. Že není jen pro vedoucí, kteří jsou ve staršovstvu, ale pro všechny možné lidi, co jsou součástí nějaké církve a chcou, aby se budovala. Myslím si, že to povolání jít do celého světa, kázat evangelium a činit učedníky se vztahuje na každého křesťana. Takže rozumím tomu, že ne každej je povolaný k tomu založit novej sbor a ne každej je povolaný k tomu dělat vedoucího ve sboru, ale každej může sdílet svoji víru. A myslím si, že to je to, co chceme, aby v těch sborech nebyli jenom vedoucí, kteří to vedou, a ostatní byli jenom posluchači, ale aby ta církev byla živá, dynamická.
26:45 – A taky zajímavý, že vlastně, můžeme k tomu říct, že máte vlastně Didasko, to má sídlo v Kroměříži, děláte Biblickou konferenci každý rok. Tak když byl covid, tak to nebylo, nebo možná s přestávkou… – Online. – No, tak online. Ale děláte konferenci biblickou každý rok, která je celkem velká, že jo? Vy tam pro ni máte kulturák. – Kulturák, no. – Kulturák. Máte Český biblický institut. Teďka Kroměříž má kolik členů? – V tuhle chvíli něco kolem 70 členů. – 70 členů. Možná lidi můžou dostat obrázek, že církev, která není obrovská, není to žádný megasbor, prostě má 70 členů, což je v Česku dobrá velikost, to je fajn, ale konferenci, Český biblický institut, má při sobě vydavatelství, který vydává knížky. Takže i církev, která má 70 členů a má členy, který chcou něco dělat, který chcou budovat jak svou vlastní místní církev, tak i tu českou, nebo v té své zemi, tak možnosti jsou. – Jde to. Nějak.
27:51 Jako, když jsme začínali, tak jsem osobně nevěděl, kam se to jakoby vyvine, jak se to rozroste. Dokonce v tom roce… zákon, tak bratři chtěli skončit s vydavatelstvím, že spíš se zaměřit na to vzdělávání, na ty konference. Ale mně to přišlo strašně moc líto, protože jsem najednou opravdu viděl, že i ten návrat, jak se vydal prostě tou cestou té populární psychologie, tak těch kvalitních zdrojů vlastně v češtině pro lidi, kteří neumějí anglicky, tak není jako tolik. Tak jsem si říkal: „Hele, musíme to hecnout.“ A vlastně veškerý svůj volnej čas jsem to dělal při kazatelské službě. A ve chvíli, kdy se to pak rozroslo na sto titulů, tak už to ani moc nešlo dělat, protože to už se… to už opravdu bylo velký. A teď minulý rok jsme vydali 30 titulů, jenom jako za minulý rok. Takže to je… Teďka je to někde jinde, ale je to jenom Boží milost. Fakt jako…
28:51 Jak se vydává knížka
28:51 – A tenhle rok je… Máte v plánu kolik? Kolik plánů dá? – Už jsme jich, nevím, letos už jich možná 6, 7, možná 8 máme. A tak ještě možná dvakrát tolik. – Jaký je proces vydání toho titulu? Řekněme, máme knížku, člověk tady se dívá na video a řekne: „Tahle knížka, kdyby byla přeložená… Tady tenhle člověk napsal výbornou knížku, dobrou knížku, musím to Didasku poslat, ať ji přeloží.“ Co je ten proces, aby lidi si představili vůbec, co to obnáší vlastně vydat knížku v češtině?
29:27 – Tak obnáší to navázat kontakt s vydavatelstvím, který drží práva na tu knihu. A zeptat se jich, jestli můžete vůbec. Jestli můžeme vyjednat podmínky, to je někdy to nejtěžší. – Jaký podmínky? Za kolik peněz? – Ano, protože ono, co většinou překládáme z angličtiny, a teďka nepočítám třeba věci, které vydáváme z nějaké staročeštiny, tam na to se práva nevztahují, ale tyhle ty novější knížky, pokud autor je žijící anebo prostě zemřel míň než 70 let,
30:01 Tak si musíme zajistit práva. A je pravda, že pokud třeba jdeme do některých jako vydavatelství, jako je Crossway, Christian Focus, Desiring God, tak tam už máme nějakou pozici. S některýma z nich spolupracujeme a není těžký s nima dojít na ty podmínky, že tady je ten malej rybníček, že je problém, aby se nám ty knihy vrátily, na to, aby to něco vydělalo dalšího. Takže opravdu nám vychází vstříc. Ale někdy s některými vydavatelstvími, se kterými třeba nemáme kontakt, pokud vlastně třeba ty práva, tak oni nevěděj, co by za to chtěli. A nechápou ten český kontext, že pro nás je úplně nemyslitelný dát tolik peněz.
30:48 Takže to je první krok, zajistit práva. Ve chvíli, kdy zajistíš práva… Přesvědčit, aby to dali levně. Ano. Takže máme… a řekněme levně, máme práva a levně. Co následuje? Najít překladatele? Překladatele, přeložit. Tým? Máte nějaký tým, stabilní tým, který překládá? Nebo dáte… Tak nějak postupně si vytvářeli. Začali jsme sami. A takový paradox: Didasko úplně první vlastně sídlo bylo tady kousek ve Vikýřovicích. A až potom jsme se později přesunuli do… A vlastně Tomáš Kolman, který s náma začínal, tak překládal první knížky pro nás. Hledali jsme nějaký lidi v našich okruzích, co by pro nás překládali. Dneska mám lidi, kteří nejsou, řekněme, třeba všichni z toho našeho okruhu. Máme možná deset překladatelů, který používám. Vážně jsem za ně strašně vděčnej.
31:44 Jsou tam lidi z CBčka, od baptistů a bývalý apoštolák. Jeden, no. Asi hlavně z těchto kruhů. Takže ty pro nás překládaj, musíš najít korektora, uděláš korekturu, potom sazbu. Mám asi tři lidi, kteří pro nás udělají sazbu, všechno je to jako externě. Takže se to přeloží, opraví se čeština, udělá se sazba, aby to nějak vypadalo na stránce, a pak se to posadí do tisku. Když děláš sazbu, tak zpracováš nějakou grafiku, mezitím si udělám kalkulaci, obvolám tiskárny, zkontaktuju, nechám si to spočítat. Jak dlouhý je ten proces takhle do téhle… do toho, než to pošleš do tisku?
32:28 Hele, to je strašně individuální. Záleží na možnostech toho překladatele. Je nějaký zhruba, co se očekává? Jsme schopní přeložit knížku za pár měsíců a někdy se nám to protáhne nechtěně, prostě i třeba na několik let. A plus ještě čekáš asi na nějaký fundraising nebo funding na to, abys to vůbec mohl udělat, že jo? Nebo máte už něco nakupenýho? Většinou, když do něčeho jdem, tak ty zdroje máme. Jako buď z našich zdrojů, že jsme něco jakoby prodali, tak všechny peníze, které vyděláváme, jdou vždycky jako do knih. Jako nemáme to… Kolik stojí jedna knížka přeložit? Máme tady dvěstěpadesátistránkovou knížku. Kolik to tak celkem stojí? To je strašně individuální. Podle toho, jakou chceš udělat vazbu, jestli tam chceš nějaký parciální lak. Když to poslouchá třeba člověk, má hodně peněz, říká: „Mám takovou reformovanou knížku, kterou chci přeložit, zaplatím to.“ Kolik mě to cca bude stát?
33:20 250 stran, takový 120–130 tisíc. 130 tisíc potřebujete jen na knížku. A na to, že máte 20–30 rozjetých, takže potřebujete asi docela mít nějaký funding na to. Tak část z toho jsou brožurky. Jako brožurku děláš za 10 tisíc a těch brožurek vydáváme docela dost. Tady mám vlastně nějaké brožurky, nevím, kam to vám ukázat. Zdroje pro změnu života. Tak těch máme dneska asi 25. Je to taková vlastně jednohubka. Když člověk není zvyklý číst knížky, ale chce se podívat na nějaký téma, tak tohle je nějaký základ, který ho potom může nasměrovat k dalším knihám. Tady mám třeba zrovna Deprese, Edward T. Welch. Tak máme potom od stejného autora i velkou knížku, právě 200stránkovou. Takže jo, neděláme jenom velký věci, děláme malý věci.
34:15 A kde potřebujete nejvíc pomoc? Možná se někdo dívá a má zkušenost s překladem, nebo to studoval, nebo je někdo grafik. Možná se lidi dívají a říkají si: „Mám volný čas, chtěl bych něco dělat, aby to mělo něco k užitku.“ Je nějaký oblast, kde potřebujete pomoct, nebo pořád musíš tam blízký být, tady musíš hnát člověka, jinak to prostě… Hele, pomoc se hodí asi vždycky. A jak jsem říkal, jsem dneska fakt vděčný za tým, který máme. A nebylo to tak vždycky. Častokrát jsme zápasili, bojovali, některý knížky stály, protože jsem na to neměl nikoho, kdo by mi to zrovna mohl dělat, protože ty, který jsem měl, ty už dělali na něčem jiným. Takže vyloženě nás nic nepálí. Nasadili jsme tempo asi… Rychleji už jít nechcem, ale kdyby se našel někdo jako kvalitní, kdo má zkušenosti s překladem, asi hlavně s korekturou, možná. Nějaký češtinář, jo? Nějaký češtinář, tak určitě se tomu nebráníme, můžeme něco zkusit, jo. Máte na didasko.cz, tam je kontakt někde, může napsat. Jo, určitě najde.
35:20 Proč číst knihy
35:20 Dobrý. Možná otázka: máme teďka, i tohle je na videu, máme YouTube… měl něco číst, když se můžu podívat na video? Můžu najít, mám ChatGPT, mám umělou inteligenci, můžu napsat: „Vysvětli mi tady tohle,“ a mi to vysvětlí. Já bych řekl, proč se dívat na video, když můžu něco číst. To je dobrá otázka. Moje zkušenost, budu mluvit sám za sebe, je, že když si můžu něco přečíst, tak moje pozornost nebo moje vnímání je lepší. Když lidi čtou knížku a pak koukají na film, tak jsou rádi, že četli tu knížku, protože jsou tam detaily, věci, které zaznamenali, zatímco v tom filmu jim to uteklo.
36:12 Vím, že dneska je to taková doba, že ta mladá generace je víc na tom internetu. Já si myslím, že to obecně zatěžuje ten organismus. Pokud jenom sleduju videa… Tak se rád vracím ke knížce. Jednak ta moje pozornost je mnohem hlubší. Můžu se soustředit na věci, které při mluveném slově mi utečou. Můžu se k tomu kdykoliv vrátit, podívat se. Jsi velmi pasivní u videa. Jenom přijímáš video, ten obraz, můžeš myšlenkama odběhnout, což se může stát i u čtení, ale u toho čtení se vyžaduje nějaká interakce s tím, co vidíš na textu, tak mozek se musí zapojit, nemůže jenom přijímat pasivně. Já jsem třeba zjistil, jak čtu třeba i toho Pátera Činykvyho v té slovenštině, že když čtu slovensky, tak já z toho mám víc než česky, protože se musím víc soustředit.
37:13 A jako slovenština mi nedělá problém, protože mám manželku ze Slovenska a studoval jsem na Slovensku, tak vím, že ne možná každej čte slovenský knížky. Ale když čtu, tak opravdu ta moje mysl pozorností upřená. Když čtu českou knížku, tak se mi opravdu někdy stane, že dočtu stránku a musím se vrátit, protože si najednou uvědomím, že jsem myšlenkově utekl někam jinam. Já to mám občas v angličtině, kdy třeba čtu i Bibli v angličtině, málo, velmi, čtu hlavně v češtině. Ale zase mě to donutí dávat pozornost na jiný slova, že ten důraz prostě i v tom jazyku je trochu jiný, i ten slovosled je jiný, a dovolí mi to přemýšlet trochu jinak. Nečtu ji hlavně proto, protože jsem kazatel a chci mít v hlavě víc češtinu než angličtinu, protože vím, když čtu hodně anglicky, hodně anglických knížek, tak pak přemýšlím anglicky a dávám, věty stavím, ta větná stavba je víc anglická než česká a působí to krkolomně, když to říkám nahlas. Takže se snažím co nejvíc, teď čím dál víc číst česky. Když to jde, tak čtu česky vždycky. Ale ty jiné jazyky dávají důraz, donutí tě zpomalit možná trochu, takže jsou taky dobrý určitě.
38:15 Dobrý je taky možná jeden rozdíl mezi videem a knížkou, i když jde to dělat i s videem, ale s knížkama třeba my to děláme u nás na kostele, že čteme s dalšíma lidma. Že máme třeba skupinku, skupinu lidí, čtou spolu jednou knížku, pak přijdou a teďka se k těm stránkám můžeš vrátit. Někdo si to podtrhá, třeba na stránce 75 jsem četl, oni si to vrátí, pamatuju si, že v tom taky byli, taky o tom přemýšleli. Je to do nějaké míry taková skupinová věc, což film jako taky se můžeš asi dívat a diskutovat, ale ta knížka, tam ta interakce, taková ta investice možná osobně do toho, protože to chce čas, chce to klid, se mi zdá, že pak má potenciál nést víc ovoce následně.
38:54 Mám stejnou zkušenost. Máme taky u nás skupinku doma. Studujeme tu knížku 31 způsobů, jak si vzájemně projevit křesťanskou lásku, což za normálních okolností je asi takový čtení na každý den. – To je od vás přeloženo? – Jo, jo. Je to taková jednoduchá knížka. Vždycky je tam nějaký biblický text, výklad, příklad a praxe. Je to vždycky jak na třech stránkách. My to studujeme na skupince, takže se jednou za týden sejde 20–30 lidí s dětma. Přečteme si tu kapitolu spolu. – Skupina než skupinka, ne? – To víš, no. Je to pravda, no. Zápasíme s místem. – Jako místní sbor, jako malý sbor už? – No, skoro, jo. – Jste dnes na skupince 80? – Tak začali jsme v 15. A teďka přicházejí noví lidi i do sboru, tak jako chceme, aby byli součástí toho společenství v průběhu týdne. – To je dobře. – Takže my těch skupinek máme v Kroměříži několik. Jedna je u nás, v Chropyni. A teď jsme měli už problém. 14 dní zpátky. – To jsou dobrý problémy. – Takže čtete spolu tuhle knížku.
40:01 – Čteme tuhle knížku a právě jsem si to uvědomil. Můžeme navzájem jako sdílet ty poznatky z té kapitoly a prakticky mluvit o těch věcech. A člověk si uvědomí, že ve chvíli, kdy se do té situace potom dostane, tak to má vlastně jako prokomunikovaný. Nejenom, že si to jako přečet, ale že se o tom jakoby do hloubky pobavil. A myslím si, že to je jeden z aspektů, který buduje náš křesťanský život. Že vlastně sdílíme to, co jsme sami načerpali. A vlastně i, že jo, ta knížka je o tom, jak si vzájemně projevit křesťanskou lásku, takže otevíráme se navzájem, v čem se… v čem potřebujeme prostě jakoby růst a aplikovat ty věci.
40:46 Doporučené knížky
40:46 Dobrý, můžeme v diskuzi o knížkách… ještě řekneme si něco o církvi. Můžeme diskuzi o knížkách uzavřít tímhle teďka: někdo si řekne: „Dobře, přesvědčili jste mě, jdu si koupit knížku, dlouho jsem nic nečet.“ Máme pět knížek, pět nejlepších knížek v češtině, nebo nejlepších pro tebe třeba, co ti daly nejvíc, nebo co bys někomu doporučil? Pět knížek. Já taky jsem si napsal pět. Takže nevím, jestli jsou to nejlepší knížky, ale jsou to knížky, které do jistý míry ovlivnily můj život. Hodně. Takže asi bych zmínil určitě Víra, která jedná od Johna MacArthura. To je knížka, která vysunula… Já jsem se obrátil na táboře jako takové té free grace, laciné milosti, a tahle knížka mi otevřela oči v mnoha věcech, podložená Písmem, takže za to jsem moc rád, za tuto knížku.
41:45 Víš, ta knížka o tom, že vlastně víra není… že to není o tom, že jenom nějak pasivně věřím, ale skutečná víra skutečně i proměňuje. Je to o Kristově panství. V podstatě, jakoby ve chvíli, když se člověk obrátí… Tak já jsem, když jsem byl mladý, tak jsem byl svědkem toho, spoustu lidí, a ten, který kázal, tak je vlastně přesvědčoval o tom, že jsou zachráněni, spaseni, že se celé nebe raduje, a v podstatě nevěděl o tom, jestli ti lidi budou chodit do církve, jestli budou žít pod autoritou Božího slova nebo cokoliv. A tahle knížka je vlastně o tom, že když se člověk obrátí, tak to musí v tvým životě udělat změnu. Že ten tvůj život je podřízený tomu, Lordship Salvation, Kristově panství. – Je nejen zachránce, ale i Pán v životě. – Ano. Což se potom odráží na tom tvým křesťanském životě.
42:41 Super. Tak máme Víra, která jedná. Já jsem věděl, že ty mi MacArthura zase přivedeš do konverzace. Hele, jenom jednu. Potom, možná jsem na první místo mohl dát knížku od Jerryho Bridgese, Úsilí o svatost. To je pro mě hluboká knížka, velmi dobrá knížka. – To je od vás přeložený, nebo to přeložil někdo? – Vyšlo to samizdatem. A my jsme udělali reedici. – Tak já mám tam samizdat. Taková zelená byla. – On měl dvě. On měl Úsilí o svatost a Zbožnost v praxi. – Zbožnost v praxi. – Tak v angličtině se to jmenuje stejně, podobně. Pursuit of Holiness and Godliness. Pracujeme na tom i na té druhé. Chtěli bychom ji vydat znova. Přidali jsme k tomu zase studijního průvodce, takže se to dá dělat na těch skupinkách. A je to opravdu velmi dobrá kniha.
43:31 – Jerry Bridges, Úsilí o svatost. Další? – Potom bych zmínil… – Takže to jsou hodně duchovní růst knížky. – Ano. Teď bych vzal možná něco z historie. Knížka Dějiny křesťanské církve se zvláštním zaměřením na církev českomoravskou. Já jsem úplně náhodou… – To si koupím já. – …narazil na jeden výtisk. Když jsem byl v Lovosicích ve sboru, tak jsme tam měli pod schodama takovou místnost, kde byly starý knížky. A když jsme dělali jednou pořádek, tak jsem tam našel takovou starou ošuntělou knihu od Františka Šebesty. Nic mi to neříkalo. Začetl jsem se a byl jsem tou knihou tak pohlcen, že jsem nebyl schopen dělat nic jiného. Potřeboval jsem připravit kázání, ale kniha mi ležela na stole a furt jsem se k ní vracel. Furt jsem si tam něco čet.
44:23 Protože je to v podstatě od člověka, který byl… že zemřel 1896 a tahle knížka vyšla 1888. A on se v té knížce snaží vlastně popisovat církevní historii od Krista až do té doby vlastně, ve které tu knihu jako napsal. Je to z reformovaného úhlu pohledu, ale hlavně jakoby ten benefit – já jsem četl spoustu knížek, které se týkaly církevní historie – tak je vlastně poslední část, což je možná větší polovina tý knihy, tak je zaměřená na tu církev českomoravskou. A tam se dočítám věci, které jsem nikde jinde neviděl. Lidi, místa. Já jsem se teď nastěhoval do Chropyně a v knížce jsem zjistil, že v Chropyni kdysi dávno byla bratrská škola. Jednota bratrská tam měla svoji školu. A opravdu jsou tam detaily, které tě úplně fascinujou. Čteš o tom, jak…
45:13 – Četl jsi Balcarův životopis, který vyšel? – Hele, vím, že vyšel. Je fakt dobrý. Koupil jsem si ho, pak jsem ho někomu daroval. – Tak doporučuji. Já jsem si ho koupil, vůbec jsem neměl žádné očekávání, ale je napsaný velmi dobře, taky jsem to nemohl položit. – Jako mě zaujal už jenom ten autor. Oni mu říkali, že to byl takový evangelista nebo apoštol jižní Moravy. Založil sbor v Hustopečích u Brna, původně pocházel z Klobouk u Brna. Byl to učitel a on tu knížku původně vydal jako učebnici pro nějakou školu, asi pro střední školu. Ale už tenkrát byla cenzura, takže to nakonec vydal vlastním nákladem. A dneska mám problém sehnat ten starý výtisk. Jsem vděčný za ten jeden, co jsem našel. – Vy jste udělali korekturu češtiny? – My jsme to zmodernizovali. Takže tohle je knížka, která je taková moje srdcovka, že se mi objevila mezi starejma, a fakt jsem za ni rád.
46:12 Pak, abych neříkal možná jenom Didasko, knížka, která se mi hodně líbila, je Střípky poznání Boha od Pinka. Arthur Pink. To vydala Poutníkova četba. Je to o vlastnostech… – Tu jsem asi nečet. Jak se to jmenuje anglicky? – Uuu, to jsi mě teď dostal. Nevím. Ale… česky Střípky poznání. Poutníkova četba. – Poutníkova četba. – A potom…
46:41 Hele, taková… Asi možná bych vybral pátou. Poprava českých pánů na Staroměstském náměstí roku 1621. To je vlastně dobovej spisek. Četl jsi to? – Nečetl. – To napsal Jan Rosacius Hořovský, což byl vlastně utrakvistický kněz, který měl tu výsadu vyprovázet více než polovinu těch popravených na smrt. To znamená, v předvečer smrti ho pustili do vězení, on jim tam vysluhoval večeři Páně a měl s nima rozhovory a měl tam s sebou písaře, který zapisoval ty rozhovory. A to je jako velmi silný. Jo, jako znám muže, bratry, kteří jsou celkem velcí frajeři, ale když četli tu knížku, tak brečeli. A je to vlastně obrovské svědectví víry. Je to vlastně unikátní knížka. Abych řekl, že nemáme nic unikátnějšího. Možná ty Husovy dopisy z Kostnice, ale tohle je silný. Tak to je pátá, myslím.
47:43 – Super. Já jsem si napsal pět, taky nejsou nějaké nejlepší, ale zdá se mi, knížky, které vás můžou ponořit do dalšího čtení. 2000 let Kristovy moci, kterou vydalo Lidhem, která vydala Poutníkova četba. Jsou to čtyři díly, vydali první díl, druhý mají přeloženej, snad ho vydají někdy v blízké době. Je to historie církve, přehled, tohle jsou církevní otcové, hlavně těch prvních pár set let církve. – 300 let. – A je to velmi dobrý. V češtině skoro nemáme… máme teď toho Šebestu, nevím, jaká je ta struktura toho, ale není moc knížek s přehledem církevní historie v Česku napsané dobře. Tohle je jedna z mála… – Zvláště počátky, že?
48:27 – Zvláště počátky, no. Pak mám Velký rozvod nebe a pekla od C. S. Lewise, což nutně neříkám, že to je nějaký teologicky neprůstřelný, ale velmi takový, se mi zdá, dobrý pro duši na rozjímání pro mě to čtení, mě to vždycky dostane. Pak mám Učednictví k církevnímu růstu. Bych doporučil lidem, což vydalo… lidem, kteří přemýšlí, jakým způsobem sloužit v církvi, jak dělat možná nějaké učednické skupiny, jak přemýšlet o církvi celkově, o učednictví. Pak mám Smysl manželství, to vydal Biblion, od Tima Kellera. To je jedna z těch mála knížek, co jsou dobrý. – Ale už je myslím, že nemají. – Co? – Že už je nemají. – To nevím, to si nejsem jistý. Ale Smysl manželství a Králův kříž od Tima Kellera, já to dávám lidem, co jsou nevěřící a chcou se vzít, nebo připravují se na svatbu. Tak to bych doporučil hlavně pro manžele nebo lidi, co se připravují na manželství.
49:30 A pak mám William Carey, životopis. Ne nutně, že by byl nejlepší životopis v Česku, ale třeba pro mě je ten katalyst, co mě nutí víc číst, co jsou životopisy nebo historie. A životopis pro mě je, že čtu historii skrze oči člověka. Ale v češtině není tých životopisů nějak moc extra. Je jich pár, co vydává tamto nakladatelství, tamhle. William Carey, misionář, který odjel do Anglie na lodi, ta… do Anglie, do Indie na lodi. Je to silný životopis a možná vás to dostane do světa
50:01 těch životopisů a číst víc o lidech, kteří, včetně jich pár, ale životopisy jsou pro mě taková kastercovka, takže já rád čtu. Takže to je jeden z nich, který je v Česku. Dobrá, tak to byly knížky. Pojďme se přesunout na téma. Ty jsi byl, říkal, z 8 let kazatel v Lovosicích, jsi ředitelem vydavatelství, který vydává knížky, na který musí shánět peníze, protože zatím je nějaké přesvědčení, že tyhle knížky jsou potřeba, aby byly v Česku, jsou dobrý pro církev. Takže máš nějaké přesvědčení, co se týče české církve. Jsi součástí křesťanského talibanu, biblických křesťanů, MacArthurovských fanoušků, nebo fundamentalistů, neokalvinistů, nevím, co jsou ty další přezdivky. Jsi křesťan, Kroměříž prostě.
50:53 Nebezpečí pro českou církev
50:53 Česká církev. Máme českou církev, náš ten malej rybníček. Jaký jsou největší nebezpečí? Ptal jsem se Lojzy, ptal jsem se Davida Nováka, ptal jsem se v podstatě skoro všech lidí, kteří tady jsou, když jsou kazatelé zvlášť, nebo jsou zapojeni v církvi silně. Jaké jsou největší nebezpečí pro českou církev v následujících deseti letech? Co bys řekl, že nám hrozí v Česku? Kdybych měl křišťálovou kouli, bych ti řekl přesně. Já si myslím, že ten trend nám to ukazuje jako teď. Já si nemyslím, že se to bude nějak zásadně měnit. Asi jsou věci, možná se k nim dostaneme, které se asi změní ve společnosti, ale myslím, že základní nebezpečí, který pozorujeme už další období, je ztráta autority Písma. Tam to prostě začíná, od toho se potom všechno odvíjí, taková neschopnost zaujmout jednoznačná biblická stanoviska v otázkách církevní praxe i v životech věřících jednotlivců. To si myslím, že na tom to stojí a padá.
51:59 Jsi byl taky součástí vlastně těch sborů, které odcházely z BJB, tam byla taky nějaká, do nějaké míry tohle bylo taky součástí toho sporu. Jo, tak on každý řekne, že Bible je autorita, máme to ve svých zásadách, všichni se toho držíme, a ve chvíli, když až jakoby do té reality, tak jako najednou prostě: „Kdo jsme, abychom jako řekli, co je pravda?“ Nebo jako tam narážíme. Takže autorita Písma ne nutně, a tyto debaty jsem měl už několikrát. Ne nutně v tom smyslu, že čí výklad je ten správný, ale že už se prostě přestává řešit tady výklad. Říká se, že Bible není relevantní v této otázce, je jedno, jaký je výklad, prostě musíme se posunout trochu dál, než je ta Bible. No, je to tak.
52:55 Asi bych mohl vytáhnout spoustu takových rozhovorů, které jsem v minulosti měl, a možná ani nechci. Ty nechceš, ale já chci. Ty chceš, no. Něco pro zajímavost řekni. Ne, tak typicky prostě je otázka žen ve vedení církve, že tak prostě dostáváme se do Písma, kde to máš jako černý na bílým, ale pak se dostáváš do těch situací, kdy řešíš, no kdoví, jak to apoštol Pavel vůbec jako myslel a jestli to vůbec apoštol Pavel jako napsal. A v podstatě zjišťuješ, že můžeš mít v Bibli napsaný cokoliv, ale prostě rozhoduje ten výklad, a ten výklad si dneska člověk určuje v podstatě.
53:36 Na kterých se vlastně, na kterých jde poznat, že se od té autority Písma odchází. Takže co si myslíš, že jsou ty tématy? Tak možná je to role muže a ženy? Rozhodně. To je jak, asi to by byl další bod, který bych jako tady zmínil jako nebezpečí, který vnímám, že ten tlak vlastně ze společnosti se přenáší do církve, a vidíme, že v tomhle, v tomto současná církev docela padá, co se týká role muže a ženy. V tom smyslu, že ženy se dostávají do vedení v církvi? Nejenom to, ale už vlastně i co se týká rodiny a vůbec. Dneska řešíme gender, homosexualitu a tak dále. Já si myslím, že to s tím taky hodně souvisí. A i ten pohled na to Písmo, i v tomhle dneska vidíme ty progresivní křesťany, který ti z Bible budou dokazovat, že prostě Pán Ježíš o tom nikde nemluvil, což je jako pravda, a tak to je nebezpečí, si myslím.
54:41 V následujících deseti letech asi to bude čím dál tím horší. Vidíme to asi… A co říkáš na to, že oni řeknou: „Tak ty jsi ten fundamentalista, který má ten svůj černobílej výklad, a všechny ostatní jsou špatně, a ty si myslíš, že máš patent na pravdu“? Tak to řeknou. Tím nejsi překvapený? Nejsem vůbec překvapený, už to zažíváme hodně dlouho. Já si myslím, že my potřebujeme vzít Písmo, a tak jako vykládáme standardní texty, kterým rozumíme, tak úplně stejným způsobem a přístupem potřebujeme vykládat i tyhle pasáže a nedělat tam nějaké rozdíly. Jako rozumím tomu, že máme poezii, máme podobenství a přistupujeme k těm textům různě, ale zároveň potřebujeme vzít hermeneutiku a prostě aplikovat stejnou hermeneutiku.
55:33 A taky možná nějak tak ne nutně, že pro nás, pro lidi, co jsou protestanti, tak tradice pro nás není autoritativní, není nejvyšší autoritou jako Písmo. My věříme v sola scriptura, jedině Písmo. Ale zároveň církevní historie osvětluje do nějaké míry něco. Je rozdíl, když se 2000 let vykládá text skoro v celé církvi stejně, a pak najednou v roce 2010 jsme zjistili, vlastně může být kazatelka, ale vůbec na tom nemá žádný podíl tlak kultury kolem nás. Je to vlastně, teď jsme na to přišli teprve, až když prostě ten tlak přerostl. Je to velmi zvláštní, že jo. Mně to něco říká, naši vlastně jakoby tendenci pustit svět do církve místo toho, abychom církev pustili do světa.
56:24 Souhlas. Takže možná jakoby v tom, stejně tak u nás, že jo, v Církvi bratrské, v Církvi bratrské staršovstva, ale nemůže mít kazatelskou ordinaci zatím. Velmi zvláštní přístup. Ale i tohle je vývoj, tohle byl vývoj až v 21. století. Sto let to prostě nebylo v řádu, a najednou teďka v 21. století je to možný, když tam je ten vývoj zajímavý, ale není na to prostor. Ale je to věc až 21. století, že jo? Teď jsme na to přišli.
56:58 My jsme to řešili, asi Lojza tady s tebou o tom mluvil, že jako bysme neodešli hned ve chvíli, přišli hned ve chvíli, kdy se nám prostě začalo něco nelíbit v církvi. Ale poukazovali jsme na některé věci v církvi, které se nám nelíbily. Otázka žen ve vedení byla jedna věc. A zkušenosti ze zahraničí jsou, že tam, kde řešejí otázku žen ve vedení, pár let na to řešejí otázku homosexuality jako i v církvi. A to je možná jako deset let zpátky, kdy jsme řešili právě otázku žen ve vedení, kdy jsme poukazovali na to, že si myslíme, že to je nebiblický. A říkali jsme, na tohle další krok, kam to povede. A byli jsme ubezpečováni, že určitě ne, že vidíme někde nějakou homosexualitu v církvi a tak dále.
57:43 A ve finále se vlastně na tom ty baptisti skoro roztrhli, že to byl vlastně ten poslední hřebíček, že najednou se ukázali lidi, kteří nepovažovali praktikovanou homosexualitu za hřích. Což nejen baptisti, že v momentě, kdy začneš říkat: „A vlastně Písmo není tak důležitý v tomhle bodě,“ tak si pak řekneš: „Tak proč by mělo být důležitý tady v tomhle?“ Když ten tlak prostě, a ten tlak světa, že bude větší, nebude menší, bude větší, bude velmi těžký bez přesvědčení za cokoliv stát, když to přesvědčení, když vlastně za ničím nechci stát.
58:17 Souhlas. Nějaká další věc, co církev čelí? První je autorita Písma, Písmo se stane něčím, co možná, a jsme se tady zležitě o tom bavili, něčím možná inspirativním pro nás. To je ten typický český kázání, ale jak to lidi zaříkal, kázání na motivy Bible, je to kázání, kde… To je asi ten barthovský model, že Písmo se ti stává Božím slovem, než že je Božím slovem. Takže máme tady tohle. Nějaké další věci v Česku? Myslím si, že církev stojí a padá se staršíma. Myslím si, že máme nedostatečně kvalifikovaných starších. Jako ve vedení sboru. Častokrát je to vnímané. Takže výchova vedoucích je špatná? Nevím, jestli úplně výchova, ale asi to s tím souvisí taky.
59:07 Někde se stala chyba. Častokrát má sbor svýho kazatele a pak tam má jako starší. Ty starší jsou častokrát jenom takoví činovníci. Ani se tak moc nevnímají jako nějaký duchovní vedoucí, že by dělali pastoraci na to, aby někde nějak víc třeba učili. Jsou dvě možnosti. Jsou to správci, řeší, jaký koupit vysavač, jaký koupit gauč, anebo je to glorifikovaná modlitební skupinka. Oni se modlí. A tak to je správně. Mají se modlit. Ale není to ta jediná věc. Myslím si, že ono to souvisí právě s tím vzděláváním v Čechách, že tady nemáme v podstatě opravdu dlouhodobě žádnou kvalitní školu, na kterou by lidi, a myslím si, že těch posledních 40 let, že se to prostě promítlo do těch církví a na tom to stojí opravdu.
1:00:02 Takže nějaká výchova teologická, aby jsme měli zdravé vedoucí s nějakým jasným přesvědčením, kteří by vedli další lidi. Autorita Písma. Máme ještě něco? Nebezpečí bezbřehého ekumenismu. Takže jednota za cenu jednoty. Jednota pro jednotu. No, jakože to souvisí částečně i s tím Písmem, že je taková snaha dávat důraz na to, co nás spojuje, a dávat od sebe pryč to, co nás rozděluje. Myslím si ale, že tím rozmělňujeme Písmo. Tak to je nebezpečí. Myslím si, že to bude ještě gradovat. Bude všechno pod jednu střechu.
1:00:45 Na co se soustředit
1:00:45 Na co se můžeme soustředit, nebo na co bychom měli dát důraz? Mluvíš k lidem, kteří jsou ve sborech, ve společenstvích. Na co můžeme teď dát důraz? Tak já myslím, že to, o čem jsme se bavili. Myslím si, že můžeme začít v malým, v rámci učednictví. Možná, že nemůžeme poskytnout nějaký velký vzdělávací systém, ale můžeme se věnovat jeden na jednoho. A vlastně to, co jsme se sami naučili, to, co jsme sami přijali, dál. Mít prostě lidi kolem sebe, kterým věnujeme svůj čas. A to je možná, říct lidem, je důležité spojit se s dalšíma lidma, kteří chcou něco dělat. Třeba jít na tu biblickou konferenci, mluvit s lidma, kteří… Prostě sbor, který má 70 lidí, dělá všechny tady tyhle věci. Spojit se s někým, kdo dělá.
1:01:34 Jsou ještě nějaké místa v Česku, ať je to konference, nebo setkání, nebo něco, kde můžou další lidi potkat křesťany, kteří nechcou prostě rezignovat na svou víru nebo na nějaký konzervativní křesťanství a opustit hodnoty, ale chcou něco budovat? Jsou nějaký další významy? Já myslím, že určitě jsou. Jako jedna výtka na nás byla, že my jsme jako proti ekumeně. Já nejsem proti ekumeně, já jsem proti bezbřehé ekumeně. A my máme skvělý vztahy třeba s Jery Farníkem, Reformovaná církev v Praze, a oni dělají každý rok skvělý konference, kam si zvou řečníky. Dřív tam jezdil George Scipione. Má to nějaké jméno, ta konference? Ty jo, asi jo. Konference biblického poradenství, myslím. Letos tam přijede Jim Newheiser, což je vlastně autor i jedné brožurky, kterou máme, „Pomoc, chci se změnit“. A to je takový jako učedník J. Adamse. Člověk, zná Písmo a věnuje se právě té pastoraci.
1:02:42 Byl jsem tam minulý rok, točilo se to kolem rodiny a byla to jedna z nejlepších akcí, na kterých jsem kdy byl. Opravdu můžu doporučit. Vím, že letos se chystá znovu přijet, takže jestli někdo může zabrousit… Myslím, že… Nevím přesně, jak jsou ty stránky, ale když dá někdo do Google „Reformovaná církev Modřany, Jery Farník“, tak ho to nasměruje. Je to v Adršpachu, myslím si, že někdy koncem července. Skvělá akce. A jsou další určitě. Tak ta Poutníkova četba dělá Zápas o duši, časopis, mají konferenci, zimní konferenci každý rok. Teď v Praze na Vinohradech měli dobrou konferenci s… jak on se jmenoval… Byl to nějakej mesiánskej žid, teď mi vypadlo to jméno, ale byli jsme tam. Zajímavé. Fajn. Ještě něco?
1:03:44 Kluci ze SCAVu dělají nějaké věci? Na XCamp jezdíme. Takže XCamp, to je jednou za rok, nebo jednou za dva? Jednou za rok. To jsou akce, na který já doporučuji lidem. Běžte k lidem, kteří něco dělají, kteří chcou něco dělat, spojte se s nimi, ať už jim můžete pomoct napřímo, nebo se můžete inspirovat a začít něco dělat ve vlastním městě, ve své vlastní církvi. A možná můžeme skončit na téhle notě: Kde je naděje pro českou církev? Kde jsou věci, které podle tebe jdou dobře?
1:04:15 Naděje pro českou církev
1:04:15 Hele, musím říct, že jsem v poslední době hodně povzbuzený z mladé generace. Tak jako třeba, když jsem já dorůstal, tak jsem měl pocit, že lidi v tom mým věku odchází z církve, mají dost takového toho pokrytectví, že se nedělá církevní kázeň, nedělají se různý věci, tak prostě jako odešli ze sboru. Dneska mám pocit, že je možná určité probuzení mezi mladýma lidma. Tak vidíme to i tady u vás, jako u nás. My jsme měli minulý týden konferenci v Jablonci nad Nisou, mládežnickou, a přijelo nám tam, já nevím, 120–130 mladejch lidí. Spoustu z nich jsem nikdy neviděl. Nevím, odkud se vzali, nebo zajímal jsem se o to, odkud přijeli. Takže to je pro mě povzbuzení a je to taková naděje, že možná se něco děje mezi mladejma.
1:05:05 Jako vidím, že ten tlak té společnosti na církev je velkej. Možná, že i to hraje do určitý míry svoji roli. Vždycky to tak bylo, že ve chvíli, kdy přišly těžkosti, problémy, církev se semkla, lidé začali brát mnohem vážněji prostě svůj vztah s Bohem. Uvědomili si tu závislost na Bohu, že to není o tom, že já tady všechno zvládnu, ale důvěřujeme Pánu Bohu. Takže musím říct, že jsem povzbuzený z mladé generace. Vzpomínám si, pár let zpátky, co tady byl Paul Washer, tak on říkal něco podobného. Říkal, že celosvětově vidí, že prostě mladí se vracej jako opravdu k základům, k těm fundamentům, že jako hledají pravdu. Tak kéž by to tak bylo. No, a jinak naděje v Kristu. Ať se stane cokoliv, tak máme naději v Kristu. A možná tady za deset let ani nebudem, třeba si přijde pro svoji církev.
1:05:57 Tak s tím skončíme. Takže jestli jste mladí, nerezignujte, nepropadněte tlaku okolí. Máme výzbroj, v prvé řadě Písmo, a pak máme Didasko a další lidi, co dělají všechno možné, aby církev byla vystrojena dalšíma věcma. Knížky, jsou videa. Využijte všechny tyhle zdroje, navštivte další lidi a pojďme to spolubudovat. Amen. Amen. Tak jo, tak čau. Moc za pozvání. Ahoj. Čau.