Ján Henžel je kazateľ a teológ, zakladateľ Spoločenstva evanjelia. Tomáš Henžel je kazatelem sboru Paradox v Bratislavě.
https://spolocenstvoevanjelia.sk
https://cirkevparadox.sk
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Představení hostů Vašek vítá Jána a Tomáše Henželovy z Levic. Tomáš je lékař a zakladatel sboru, Ján bývalý kazatel a předseda rady.
- 3:44 Slovenská církev v číslech Kolem 70 % Slováků se hlásí ke katolické církvi, menšinové evangelikální církve tvoří necelé půl procenta.
- 6:14 Náboženské pozadí Slováků a Čechů Srovnání pověrčivosti, katolického vlivu, rozdílu mezi Bratislavou a venkovem a sekularizace měst.
- 12:28 Zaočkovaní náboženstvím Mnoho Slováků zažilo mrtvé náboženství, a proto odmítá živého Krista dřív, než ho potká.
- 14:17 Zákonnictví a bezzákonnost Dva nepřátelé evangelia: moralismus, který si zaslouží Boží lásku, a víra bez proměny a bez Krista jako Pána.
- 23:51 Nadějné proudy a opatrnost Lidé stále přicházejí k novému životu, ale kazatelé raději mluví o zážitcích s Bohem než o obrácení.
- 27:50 Příprava na křest a naléhavost Diskuse o dlouhé přípravě na křest, katechezi v dějinách, chybějící naléhavosti a hrozbě moralismu.
- 41:51 Ekleziologie v Církvi bratrské Otázky církve a svátostí se nechávají na každém, a proto působí jako nepodstatné.
- 43:25 Spoločenstvo evanjelia Vznik a aktivity iniciativy: konference Máme čo zvestovať, seminář výkladového kázání, edice Reformácia a web.
- 54:15 Reformovaná teologie na Slovensku a v Česku Proč je slovenská Církev bratrská reformovanější, jaké jsou vztahy mezi církvemi a jaký je vliv liberální teologie.
- 1:06:54 Co můžeme dělat Zakládání sborů, Kristus ve středu, vytrvalost, láska ke Kristu, k lidem i ke svému městu.
Přepis kázání
0:00 Představení hostů
0:00 Ahoj, tady Vašek, Kostel Jinak. Dneska jsem tady s bratry, s bratřími ze Slovenska. S Tomášem, s Jánem. Říká se na Slovensku Honzo? Jsem nad tím přemýšlel. Nebo se říká Janči? No, ať tak. Ján? Jen? Má se říká Jendo třeba. Tak vítejte v Šumperku. „Díky moc.“ Jste poprvé u nás v téhle budově. Tomáš, ty jsi tady byl jednou? …dneska, a to by tě zklamalo. Takže přijeli jste ze Slovenska, můžete nám trochu říct něco o sobě, oba dva, odkud jste, co děláte, na čem pracujete?
0:39 Tak pochádzame z jedné rodiny, z Levíc, to je juhozápadné Slovensko, asi 1,5 hodiny od Bratislavy, okresné město. Já jsem se tam narodil a v podstatě okrem jedného roka, kdy jsme byli v Anglicku, tak stále tam žijem až doteraz. Všechno teraz. „A Levice jsou v jaké části Slovenska?“ Asi 130 kilometrov od Bratislavy, a od Bratislavy všetko je na východ. Asi 130 kilometrov. „A je to východní Slovensko? Jak se rozděluje Slovensko na východ, západ?“ Východ, střed a západ. Takže to je tak mezi západem a středem. Takže nějakých 15 km za Levicami je hranice na středné Slovensko.
1:42 A ty jsi, Tomáš, taky z Levic, že teda? Já jsem se tam narodil a študoval jsem dokonce tu v Olomouci, nedaleko od vás. Jsem tu študoval medicínu a potom jsem žil… „Úspěšně?“ Úspěšně, úspěšně. Deset rokov skoro jsem žil potom v Nitre, čo je krajské mesto od Levíc, kam jsem přišel kvůli tomu, že jsem tam zakladal zbor. Chcel jsem tam pomoct, chcel jsem tam být a dost skoro na to se stalo to, že jsem se stal jeho kazatelom, tohoto zakladajícího se zboru. No a posledných pěť rokov jsme s manželkou a s troma děťmi v Bratislave, kde zakladáme znova zbor. A stále pracujeme i v té medicíně trochu.
2:25 Takže pracuješ na plný úvazek? Co děláš v té medicíně přesně? Šest dní v mesiaci jsem lekárom, a to znamená, že skoro na pol úväzok, protože to jsou také 24hodinové šichty a tak. Jsem na záchranke a jsem anesteziológ. „Záchrance v autě, nebo ve vrtulníku?“ No, v Nitre, když jsem žil, tak 9 rokov jsem pracoval v záchranke leteckej a teraz pracujem už v záchranke pozemnej a raz za týždeň jsem anesteziológ, čiže prídem do nemocnice, celý den uspávam pacientov a idem domov. „Takže máš kázání, nebo jim dáváš anestezii?“ Tak všetkých si uspím a jsem aj v tom dobrý i v nedeľu, takže uspávam stále.
3:11 A Jáne, co jsi dělal? Jsi byl kazatel dlouhou dobu, jak dlouho? 13 let jsem byl kazatel, potom 10 let jsem byl předsedou rady. „Když jsi byl předseda rady, tak byl jsi přitom ještě kazatel?“ Ne. To je na plný úväzok. To se tak dělá v Česku teraz, posledné roky. „13 let jsi byl kazatel, 10 let jsi byl předseda.“ A potom ještě tajomník, 8 let. „A teď jsi šťastně v důchodu?“
3:44 Slovenská církev v číslech
3:44 Tak jo, super. Takže dneska bych se chtěl bavit s váma trochu o slovenské církvi, možná v kontrastu s tou českou. Zdá se mi, že jestli má Slovensko v něčem navrch nad Českem, tak je to možná zrovna křesťanství, ale je vás tam trochu víc, procentuálně. Kdybychom mohli říct obecně, jak je na tom slovenská církev. Kdybych se vás zeptal, jak je na tom slovenská církev, co se tam děje, možná jaký jsou hlavní proudy, tendence, v čem jinak, možná než v Česku, protože Češi možná neví tolik o Slovensku, jak třeba Slováci ví o Češích.
4:20 Pýtaš sa na církev všeobecnou, od katolíkov po všetko? „Jaký tam jsou hlavní proudy, kdo tam má nejvíc slovo, kdo má nejvíc peněz?“ Tak určitě katolická církev, i největší má slovo, i nejvíc má lidí. Takmer 70 % obyvatelov Slovenska se stále považuje za katolíkov. 70 % při sčítání lidu se hlásí k římskokatolické církvi. Tak. Potom druhá je evanjelická církev, luterská. Potom ještě tam jsou i pravoslávní, reformovaná církev, to jsou většinou, většinou, nielen maďarské národnosti. No a potom ty naše tzv. menšinové církve, tí baptisti, metodisti, apoštolský, Církev bratská, tak ty tvoří ani, ani necelých pol percenta obyvatelov.
5:30 A kolik dohromady teda křesťanů, kteří se hlásí, ať už křesťanů v uvozovkách samozřejmě, kteří se hlásí k římskokatolické plus ty další, je kolik dohromady na Slovensku? A nepamätám si presne to percento, ale nějakých 73 percent asi. „Takže 70 % římskokatolická církev a 3 % všichni ostatní dohromady?“ Asi tak. A jak to ovlivňuje teda, jak přemýšlíte nad… Jsi z Levic, jsi z Bratislavy teďka, jak přemýšlíte nad lidma, který chcete oslovit? Přemýšlíte možná tak ad hoc už, že mají nějaké římskokatolické pozadí, nebo že vychází z nějaké rodiny, která je ovlivněna římským katolicismem?
6:14 Náboženské pozadí Slováků a Čechů
6:14 Tam v tom našem prostředí, myslím si, že většina lidí je ovplyvněna nějakým náboženským prostředím. Najmä katolicizmom, ale ne nevyhnutně, ale to se radikálně zmenšuje, protože lebo i ti lidé, kteří třeba byli pokrstení, možná i birmovaní, tak to byl i posledníkrát, kdy se možná objavili v kostole, takže pro nich to nedává nějaký velký ani zmysel, ani príliš o tom nerozmýšľajú. Ale když se běžně rozprávam s lidmi, možná ne úplně s těmi 20ročnými, ale staršími, tak všichni zareagují na to, že však a já jsem kresťan, katolík. Ale tam to asi většinou končí.
7:19 Kdyby jsi viděl, možná Tomáši, pro tebe, kdyby jsi viděl přes život v Česku nějakou dobu, kdyby jsi viděl hlavní rozdíl. Protože i v Česku je… My se hlásíme hodně k ateismu a tady k těmhle věcem, ale zároveň je tady hodně lidí, kteří jsou různě pověrčiví, jsou z rodin… Hodně lidí tvrdí i v Česku, že nad námi něco je, nebo věří v osud. Naše taky největší sekce v knihkupectví jsou ezoterika a tarotový karty a New Age. Všichni hledají nějakou formu náboženství, se zdá, nebo spirituality. Kdyby jsi řekl, dal by se najít nějaký jasný rozdíl: tohle Slovák, tohle Čech, co se týče tady těch náboženských věcí, nebo je to spíš už podobný?
7:57 Myslím, že Olomouc je asi úplně typický české mesto. Olomouc je víc katolická. Ale tak všetci spolužiaci z Čech a ze Slovenska… Ale v tomto si myslím, že ten katolicismus na Slovensku způsobuje to, že práve otvára lidi k tomu nadprirodzenu a častokrát různým, práve že neúplně racionálnym zbožnostiam toho typu. Proto aj u nás excelujú ty různé ezoteriky, veštenie, horoskopy. Ten v podstatě, jakože všechno to očkování a všechny tyto covidové hoaxy, a v tomto jsme byli úplně, že najlepší široko-ďaleko.
8:53 A myslím, že práve i proto, že lidé řeší to něco a mají to nějak tak zakódované, že nejsou úplně ateisti. Alebo, ak nevěří, tak je to ten křesťanský Boh, kterého nevěří. A nie je to, že nevěří v nič a věří jen vědu materialistickou. „Jsme křesťanští ateisti.“ No, přesně tak.
9:19 Nitra určitě byla i taková. Nitra je ale zároveň takovým trochu Římem na Slovensku. 30 kostelů na 100 000 obyvatelů, katolických. A Rým je poříjmem. Jsem přemýšlel nad tím, jak se to rýmuje. A čiže tam mnoho lidí, aj mladých dokonca, stojí v šorách před kostelom v nedeľu. Několik bohoslužeb, my jsme bývali v paneláku cez ulicu. A Bratislava je v tomto velmi jiná. Bratislava je… Jakože nábožensky se na Slovensko rozdelí, že Bratislava a to ostatné. Takže to není úplně západ a východ, ale spíš Bratislava.
10:00 Myslím si, že ano. A potom máš ještě extrémy toho náboženstva. – Předpokládám, že teda Bratislava sekulární. – Přesně tak, progresivné, sekulárné. A potom máš také ty extrémně katolické města na Slovensku, a to je Orava, alebo východné Slovensko, pod Tatrami, alebo trošku ďalej na východ. Čiže tam je to také, že silně, silně katolické. Tam v podstatě ani neexistuje někdo, kdo nechodí do kostola, skoro. – Největší města na Slovensku jsou Bratislava a největší město, další…? – Košice, Bystrica, Prešov. – Druhý. A Košice teda, to je ten východ už, to je asi největší město na východě. A to je teda katolický už. – A tím, že to je větší město, tak nie je ten katolizmus až taký markantný, ale ano, jakože východ je určitě nábožnější.
10:50 Zajímavá věc, jak ta progresivita a i ten ateizmus jdou ruku v ruce v těch velkých městech. Proč to tak je? Což je pravda i u nás, že jo, města jsou většinou, obecně, že města jsou vždycky více sekulární, na těch menších městech a vesnicích se ta tradice drží delší dobu. Přemýšleli jste nad tím, proč to tak je? – Jakože je to určitě i tým, že lidé v podstatě, kteří nějakým způsobem nezapadají do svojho malého městečka, či už svojím rozmýšľaním, orientáciou, alebo myslením, záujmami, tak většinou utekajú do toho města, kde určitě si najdu tu svoju… tak podobně jiných, alebo nenábožných, alebo tak. Čiže toto určitě je tiež pravda.
11:37 A zároveň v tých mestách oni mají väčšiu anonymitu tohoto celého, čiže toto jim vyhovuje a vlastně můžou si žít to svoje vlastné náboženstvo. To znamená, že možná jsou jediní, kteří žijí tak, jako oni žijí, ale tak to oni chcú. Že toto je to, co já chcem: kúsok z toho křesťanstva, kúsok z té ezotery, kúsok z milování květů a ekologie, kúsok z jógy, kúsok z nějakého sójového zdraví a tak dále. Takže oni možno nejsou ani méně nábožní jako ty z vidieka, len si více jako na vidieku privatizovali to náboženstvo a poskladali si to sami.
12:28 Zaočkovaní náboženstvím
12:28 Možná bys dodal, že to nahradili něčím jiným? – No právě, že to svoje náboženstvo, které oni zažili tam, kde byli, jsou na něho někdy naštvaní, to je to poslední, co by oni chtěli. Celé křesťanstvo znamená, že to už jsem zažil, a nie, ďakujem. – A jsou… Možná to je jiný než v Česku, kde lidi na Slovensku, i ty třeba sekulární, mají za sebou nějakou křesťanskou historii, ať už do nich rodiče, jim něco řekli, nebo nějak to zažili v tom okolí. I když třeba nechodila do kostela jejich rodina, tak už byli tomu nějak vystaveni. V Česku třeba já jsem vyrostl a prvního křesťana, nebo někoho, kdo o sobě řekl „křesťan“, potkal, když mi bylo 18. Do 18 let bych nevěděl, kdybyste se mě zeptali: „Vašku, ukaž mi prstem někoho, kdo o sobě říká jenom, že Bůh existuje.“ Já bych vůbec nevěděl, na koho ukázat. Vůbec jsem neměl představu, že tady tyhle lidi ještě existujou.
13:25 Takže možná ten rozdíl, že u nás si tím vlastně ještě ani lidi neprošli, neví, co nenávidí. Možná na Slovensku: „Prošel jsem, nechci,“ nebo „slyšel jsem, mám známýho, kterýho to zmanipulovalo,“ nebo „znám tady tyhle lidi, nechcu,“ a už pak k tomu a priori možná takovou nechuť. – Je to určitě tak. A někdy hovoríme, že byli zaočkovaní dobře. Že zaočkovanie je něčo, že strčnu ti něčo to mrtvé a to v tebe vyvolá tu protireakci, čiže už keď stretneš to živé, už jsi úplně imunní voči tomu. A dost se to podobá na Slovensku, že mnoho lidí zažilo náboženstvo, živého Krista, ale už natolik zažili to náboženstvo, že už keď stretnú živého Krista, oni si myslí, že už vědí, a: „Ďakujem, prosím, toto je úplně to posledné, čo bych chcel vo svém životě.“
14:17 Zákonnictví a bezzákonnost
14:17 Je to součástí třeba vašeho kázání, nebo jste kazatelé, kde znovu vysvětlujete: tohle je mrtvý náboženství, nebo tohle je tradice, ale tohle je evangelium, tohle je Kristus, tohle je, jak vypadá opravdová víra? Je to normální součástí, že musíte lidem vysvětlovat, třeba zvlášť, když přijdou noví lidi? – Určitě ano. V Nitre o to viac, že to bolo také náboženské mesto. Bratislava je rovnako nábožná, ale nevyhnutne kresťanská. A rovnako silně je tam ten antinomianismus, že Boh je iba láska, nič odo mňa nechce a iba sloboda a můžeme si robiť, čo chceme.
15:05 Čiže vlastně evangelium má vždycky také těch dvoch nepriateľov. Nielen zákon, ale aj tú bezzákonnosť. – A houpačka. – No, přesně. A v Nitre to bolo veľmi versus ten zákon, to náboženstvo, to kresťanstvo. A v Bratislave je to do veľkej miery trošku jinak, že aj veľmi proti tomu, té bezzákonnosti, vlastně těžšímu siště. – To bychom mohli zmínit, to zákonnictví a ta bezzákonnost. Mohli bychom to trochu vysvětlit víc lidem, co to třeba úplně neznají. Možná jsou ve sboru, který je víc zákonnický, možná jsou ve sboru, který je pyšný na to, že není vůbec zákonnický. Můžeš ty, může Ján, jak chcete, říct, co to teda přesně… Máme zákonnictví, to spíš lidi chápou.
15:51 Máme tisíc zákonů na to, co říká Písmo. Že máme Písmo, ale pak máme ještě jedno písmo, kde jsou ty další zákony, co jsme vzali, že takhle se přesně musí oblíkat, takhle všechno přesně musí vypadat, takhle lidi musí mluvit, chodit, že jo. Přesně ty zákony navíc. Jestli to neděláš, tak pravděpodobně nejsi dobrý křesťan. Jestli se… Většinou to jsou: nesmíš pít vůbec alkohol, musíš nosit tohle oblečení, nesmíš poslouchat tuhle muziku. Jsou to pravidla navíc, z toho se stává zákon, z toho se stává test: křesťan, nebo není. A na druhou stranu, tohle tomu lidi rozumí. Zákonnictví se mi zdá dokonce i moralismus, že jsme dobří křesťané ne díky tomu, že Bůh nás zachránil, ale protože se nějak chováme, že si zasluhujeme, možná dokonce tu věčnost, kam jdeme, si zasloužíme, že Bůh se na nás podívá, jak jsme se chovali my, místo co za nás udělal Kristus. To si ještě lidi umí představit, zákonnictví. Co je ta bezzákonnost?
16:48 Poď, profesor, daj. – No já si myslím, že aj to zákonnictví je přesně toto, co jsi povedal teraz nakonec. – Téměř. – A ten rozdíl je v tom, že to je ten moralismus. Tím, že dodržíme nějaký zákon, lebo my všetci máme, ať si vytváráme nějaké zákony, každá kultura, každé společenstvo, prostě něčo se tam robí, něčo se patří, alebo nepatří se. To je přirodzené a normálne. Ale zákonnictvo je to, keď si tá skupina, alebo ten člověk povie, že preto, lebo toto zachovávam, tak preto si já zaslúžim, aby ma Pán Boh miloval, alebo aby jsem dosiahol spásu.
17:40 A ne, přesně naopak. Protože si ma Pán Boh zamiloval, protože ma zachránil, protože ma urobil svojím synom, svojou dcérou, tak preto já isté věci zachovávam, jeho morálny zákon. Ale naopak, že prostě ta lokomotiva je zapřáhnutá za vozami. – V zákonnictví byste měli říct, že nechápe, co je motor křesťanského života. My věříme, že nejenom nás Kristus skrze kříž, skrze evangelium zachraňuje, ale zároveň to je motor i toho, jak se chováme, když jsme zachránění. Někteří lidi si myslí: tak Kristus mě zachránil vírou samotnou, a co pak musím dělat, je chovat se hezky, abych si tu víru udržel, abych si Boha udržel. Místo toho: Bůh mě zachránil skrze kříž, a co musím dělat celý svůj život dál, je se dívat zpátky na ten kříž, a to bude motor mé poslušnosti. Ne moje vlastní chování nebo morálka, ale to, že vidím Krista, co pro mě udělal, a tím se proměňuju k tomu, abych chtěl vypadat i jako on. Ne, aby mě zachránil, ale proto, že už to udělal.
18:46 Přesně tak, řekl o tom. Je například desatoro, které nezačíná tým, že neurobíš si falošných bohov, a už to tu potom tým, že nezabiješ, nepokradneš, nezosmilníš a tak dále. Ale začíná tým, že „já som Hospodin, tvoj Boh, ktorý ťa vyviedol“, zachránil z egyptského otroctva. Na tom to visí, celé desatoro. A protože toto já jsem už urobil, preto chcem, aby si takto žil a něco robil, něco nerobil. – Předtím tomu říkal, že to je rozdíl mezi dobrou zprávou a dobrou radou. On říkal: všechny ostatní náboženství jsou dobrá rada. Tohle dělej, abys tohle mohl získat. Ale křesťanství je dobrá zpráva. Tohle Bůh udělal, abys tohle už získal.
19:37 A co je ta druhá věc? To bezzákonnictví. To je to, co možná nám hrozí. To zákonnictví, se mi zdá, nám hrozilo dřív víc, bylo hodně, a možná do nějaké míry pořád nám hrozí. Křesťani, strašní moralisti, a prostě všichni posuzovali i nevěřící, prostě: „Takhle se chovej a tímhle si zasloužíš spasení.“ A teďka se zdá, že jsme na té houpačce, kde jsme odmítli to zákonnictví, ta houpačka se nahla a my jsme teďka
20:01 …tady na té druhé straně, kde vlastně na ničem nezáleží, jedno, jak se chováš, hlavně že máš toho Krista v srdci a samolepku na autě. Tak, ak bychom išli k tomu exodu, tak by antinomianismus, ale to bezzákonnictvo, bylo, že: „Já jsem osobně Hospodin, váš Boh, vyvedel jsem vás z Egypta, žijte si teda, jako chcete. Lebo jste slobodný, jste slobodný od Egypta, slobodný od faraona, a teraz můžete mňa uctievať, jako chcete. Můžete žít, jako chcete, můžete se správať jeden voči druhému, jako se chcete. A protože už jste moji, už jsem vás zachránil, čiže nech je sloboda, volnost, bratstvo.“
20:50 A to je z tohoto vyplývá, ale potom i dnes v našej kultúre, že to, co já pociťujem vo svojej mysli alebo vo svojom srdci, že toto se mi páčí alebo toto mám rád, tak potom to ma oprávňuje, aby jsem na základě toho žil a robil, alebo nerobil, jako se to mně pozdává, proto, lebo mám takový pocit.
21:25 Vlastně ten… to bezzákonnictví, vlastně ta otázka Římanům 6: „Máme hřešit, aby se milost rozhojnila?“ Že to je… Já jsem měl několik kamarádů katolíků, co žili takovým životem: „Já takhle budu žít, tohle budu dělat a pak zajdu za knězem a dostanu rozřešení. Pak dostanu odpuštění.“ „Tak tyjo, vy když jste křesťani a věříte, že vám Bůh všechno odpustil, tak prostě si vlastně můžete dělat, co chcete.“ Že to je takový to bezzákonnictví. Kristova milost, tak já využiju tu Kristovu milost, což znamená, že si můžu dělat, co chci, žít, jak chci, protože vím, že mi to Bůh odpustí. Ale ta odpověď Pavlova, „Co tedy řekneme?“, to je Římanům 6,1: „Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost?“ Ta odpověď je: „Naprosto ne. Naprosto ne. Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm ještě mohli žít?“ Že to je křesťanský svědectví, že když se někdo stává křesťanem, tak to neznamená, že jenom přijímá nějakou milost, ale že ta milost ho proměňuje.
22:24 Že my říkáme to, možná ten evangelický důraz na to, že člověk se musí narodit znovu. Ne, člověk jen musí něco věřit… To řešíme třeba hodně i tady na kostele, že víra není jenom, že o něčem přemýšlíme, že Kristus je tam někde v dálce a víra znamená, že o něm nějak tak trochu přemýšlím a nějak v něho věřím, že teda existuje. Ne, pravá víra, Bible říká, že nás sjednocuje s Kristem, že s náma něco dělá, z nás to něco vytváří, dostáváme nový srdce, jsme narozeni znovu, že vstáváme. Byli jste pohřbeni s Kristem, nyní s ním jste vstali, myslete na to, co je nahoře. Jsme proměněni. Čili to bezzákonnictví říká, že máme víru bez proměny. A to není křesťanství.
23:02 A zároveň v tom Rímanom 6 a potom i Rímanom 12 hovorí, že vy se stávate otrokmi Krista. A dáváte celé svoje tělo jako svoju obeť. Toto je něčo, čo ten antinomianismus nikdy nepovie. Že vy jste… že nie si sám svoj. Prostě dnes jsi sám svoj. A Heidelberský katechismus, otázka jedna je, že čo je tvoje najväčšia radosť v tomto živote a v smrti. A ta odpověď je, že: „Nie som sám svoj, patrím Kristovi.“ Toto je něco, čo sa nám prieči, nechceme to ani počuť, že já bych sám sebe nepatril a že nejsem sám sebe kráľom, pánom a kapitánem.
23:51 Nadějné proudy a opatrnost
23:51 Dobrý, tak to vidíme asi nějakou… Tohle je ten nemocný, nenadějný proud, který vidíme jak v české církvi, tak ve slovenské církvi, kde vlastně Ježíš je zachránce možná, ale už není Pán. Zachránil mě, ale už mu nepatřím, mě zachránil do nějaké vymyšlené svobody, kterou si definuju podle sebe. Jaký nadějný proudy máme na Slovensku? Co vidíte, si říkáte: „Jo, tohle funguje, to je skvělý.“ Ty jsi byl předseda deset let, deset let, říkáš, takže jsi musel vidět obojí, jak špatný, tak dobrý. Co jsou ty dobrý věci, které se dějou?
24:32 No, dobrý věci, které se dějou, to… to, co si hovoril. To, že v církvi ještě stále se děje spása. Že lidé, či už z náboženského prostředí a pozadí, nebo i mimo církevního prostředí, přijdou k novému životu. Rádi bychom byli, aby to bylo oveľa více, jako to vidíme, ale to je super, že toto se stále ještě děje.
25:16 Nerád bych byl jen takový skeptik, a mě znepokojí to, že i naši kolegovia často namísto toho, aby hovorili při nějakých těch zprávách o tom, že někdo se obrátil nebo byl znovuzrodený, tak toto počujeme málokedy, ale keď, tak počujeme to, že ten člověk něco prežil s Bohem. Ako kdyby to bylo nějaké synonymum toho obrátení se ku Kristu. „Už se nemluví moc o obrácení, ale spíš o nějakých zážitcích?“ Ano. To nevím, či teda třeba rozoberať, že to může mít nějaké takové své důvody i v tom našem jazykovém prejave a takové opatrnosti.
26:09 My jsme jistě mnohí už zažili tak, že lidé hovořili o sebe, že se obrátili ku Kristovi, ale to bylo velmi povrchné a potom velmi rýchlo odpadli. Tak potom naši kolegovia radšej nehovoria o tom, že došlo k obrátení, ale jenže něco zřejmě prežili s Kristom. „My jsme moc opatrní, bojíme se, že Pavel se rozhodl, že se rozhodne, že si bude myslet.“
26:48 Ano, a to, že jsme opatrní, to je aj na mieste, ale zase teraz apoštol Pavel hovorí o obrátení a hovorí o něm veľa, a preto nemáme důvod, aby jsme o tom nehovorili aj my, lebo s tím souvisí aj to, že ku čomu vlastně vedieme tých lidí a jaké jsou naše přesvědčení o tom, co to obrátení je a co nie je, jak se to prejavuje a tak dále. Když nebudeme s opatrností používat ty slova, které Písmo používá a často používá, tak tím si nepomůžeme, tím si zkomplikujeme svoj život, ale i život jiných lidí. „Myslíte si, že jsme až moc opatrní, že nás to…“
27:50 Příprava na křest a naléhavost
27:50 Já s tím souhlasím. Mně se zdá, že my máme… Někdo se připravuje rok a půl na křest. Musí projít skoro vysokou školu, aby ho mohl někdo pokřtít. Musí mít všechny základy našprtaný. Neříkám, že všude, ale hodně se to děje, že lidi čekají strašně dlouho na křest. My jsme strašně opatrní, tak říkáš, používáme slova, že někdo něco zažil, abychom náhodou neřekli něco. Zdá se mi, že i v evangelizaci, nebo když mluvíme s lidma o Bohu, tak je to takový jako… Když dělali tam ten výzkum, tam ta společnost, co dělá English Campy, tak říkali, že člověku od té doby, co se potkal s křesťany, do té doby, než uvěřil, tak to v průměru trvá zhruba tři roky, je průměr. A jistě je to i tím, že prostě jsme opatrní a nejsme moc naléhaví. Neříkáme: „Musíš,“ že jo, „čiňte pokání, čiňte pokání, musíš se rozhodnout teďka, nechte se pokřtít.“ Je to takový: „Potkáme se na pivo za měsíc zase, pobavíme se o tom znovu.“ Jako nemáme žádnou… ta naléhavost jako kdyby trochu chyběla. A možná tím, že nejsme naléhaví v evangelizaci, pak možná ani tak nejsme oslavující, když se něco stane. Takže vlastně: „No, tak ještě uvidíme. No tak uvěřil, ale tak za půl roku uvidíme.“
28:58 No určitě, já si myslím, že něco na tom je, co vravíš, ale mali bychom se na to dívat a vidět i trochu v takovém historickém kontextu, že keď v Nové zmluve čítáme o tom, že tisíce lidí se obrátilo, tak jednak to má takovou neracionální, nadracionálnou věc, že prostě, keď Pán Boh svojím Duchom začne a koná, tak on koná zvrchovane, a to se potom často vymyká alebo přesahuje to, co my si víme vysvětlit, a podobně. Ale jsou tam i zákonitosti v tom, že většina tých lidí a tých masových obrátení i v Nové zmluve, ale i potom neskôr v těch dějinách, docházelo vtedy…
30:02 Kdy se to jednalo o kulturu, která byla na to připravená. Tomu přišlo v novozmluvné době v tom židovském prostředí, které byly vychované na monoteizme, uctievání jedného Boha, pohľade na dejiny, které se netočí dokola, ale které postupují podle toho, jako Pán Boh vede čas a lidí, který má svoje zákony pro lidi, jako mají žít. A do tohoto prostředí, kdy přišlo evangelium Ježíša Krista, že ten mesiáš přišel, je tu, kterého storočia očakávame, tak to bylo i prirodzenější, že množstvo lidí to prostě jim zakliklo a oddali svůj život Kristovi.
31:10 Kdežto neskôr, a to nielen teraz, není to v 21. storočí, ale i v tom grécko-rímskom prostředí, třeba v 2. storočí a neskôr, ta katechéza trvala často i dva, i tři roky, protože tých lidí, kteří i prejavili o to záujem, jich bylo třeba rekódovat, kódovat jich zmýšľanie, jich postoje. A tam to nebylo. Prostě nedocházelo k tomu krstu ani z týždňa na týždeň, ani z mesiaca na mesiac. Takže já si myslím, že je to podobně i tu a že na toto bychom byli vnímaví.
31:59 Ano, jako hovoríš, odvážnější, jako jsme my, a nepočítat dopredu s tým, že… že Pán Boh svojím Duchom nebude konať nějakým dramatickým způsobem. No a proto my už tím dopredu rátame, že to bude trvat roky a tak. Čiže mali bychom být odvážnější, jako hovoríš, ale zase na druhé straně si být aj vedomí toho, že mnohí ty lidi, s kterými prijdeme do styku, prostě ještě i u tých, kteří mají nějaké náboženské pozadie, že byli někdy pokrstení a tak dále, ale jich smýšlení, jejich představa o světě je tak sekulárna, že to si vyžaduje, že to je normálne, že si to vyžaduje dlhšiu dobu, aby se to prekódovalo, když to tak mám.
33:07 Já souhlasím, že nejsme úplně připravení. Že když se řeklo „křest“ v prvním století, tak lidi měli nějakou představu jinou, že v Česku, když se řekne „křest“, tak si lidi představí, že nějaká kapela v nějakém baru křtí CDčko. To je taky česká představa o křtu, je tak, možná končí tam. Takže se musí stát něco, abychom vysvětlili, co se vlastně děje, to trvá. Zároveň bych řekl, zároveň prostě mi ten křest i tady prostě… Jo. Možná se to trochu bojíme, nebo já nevím, ale taky prostě: jak dlouho trvá, než novej člověk může k večeři Páně u vás? Čekáte na křest, nebo je to před křtem? Jak dlouho trvá, že může na kázání v neděli? „Taky musíme nejdřív, ne, rok tě musíme připravit, abys mohl v neděli jít na bohoslužbu, jinak tomu nebudeš rozumět.“
33:48 Že hodně věcí, no hodně věcí ten člověk vlastně může jít hned, se mi zdá. Ten křest se z toho stalo taková vlastně kategorie sama o sobě, která se nezdá. V rané církevní historii, jak říkáte, jak pravíš o té katechezi, tak to bylo. Zároveň v Novém zákoně ten křest se tak úplně nehrotil, že by prostě na to musel člověka strašně připravit a musel všechno vědět. To by lidi nic nevěděli, většinu. My to máme trošku jednodušší než vy, protože keďže většina slovenská je katolická a evangelická, tak všichni, kteří se obrátí, jsou v podstatě už pokrstení, přicházejí. Čiže budeš prekrstievať, o tom můžeme rozprávať, ale drtivá většina těch lidí přicházejí už jako pokrstení. Nikdy nemůžeš překřtít. No, dobre, ale jakože, chápeš. Nikdy, můžeš vždycky jenom poprvé pokřtít. No, takže většina těch lidí přijde jako pokrstení lidi. Dobrý.
34:49 Tyhle věci si zapítal. Pozitivní Slováci, ne? Museli to stočit na něco negativního. Ale já jsem se stretol veľmi s tým, že někomu by radili, že ještě nejsi dozrelý, aby si išiel na bohoslužby. Možno, že ano, ale… A nevidíš, co to, zákonnictví? Mně se zdá, že bohoslužba je z těchto věcí. Je to něco, skrze co se zvěstuje evangelium tomu člověku, ten člověk se k tomu má šanci sám dobrovolně přihlásit. A tím, že mu řekneme: „Ještě nejsi dost dobrý na to, abys toho dostal,“ tak z té věci samotné děláme něco, co si musíme zasloužit.
35:35 Zasloužit svým chováním, jestli si ještě nejsem…, že moje víra v Krista nestačí. Chápu, když je někdo v těžkým hříchu, tak my zpochybníme, jestli tenhle člověk vůbec věřící je, že jo, to je prostě: „Já nevím, možná by ses ještě neměl nechat křtít, jestli si tohle nevyřešíš, protože tohle známka toho, že možná tomu nevěříš tak, jak říkáš, že tomu věříš.“ To chápu. Zároveň, jestli není překážka morální silná k tomu, aby člověk mohl se nechat pokřtít, aby mohl jít k večeři Páně, aby mohl poslouchat kázání, pak se mi zdá, že můžeme skončit v moralismu, kde říkáme lidem: tyhle věci jsou za odměnu, tahle skupina lidí si to zaslouží, tahle skupina lidí si to ještě nezaslouží.
36:12 To se asi může stát vždycky. Ale v prostředí, které je velmi nábožné a náboženské, častokrát ten člověk, který je znovuzrodený, nevidíš zmenu v jeho živote nějakou radikálně obrovskou, kde například možno v prostředí, kde byl totálnym ateistom a tak dále, se stane veriacim člověkom. To je obrovská zmena, která je nějaká evidentná. Ale v prostředí, kde ty lidé jsou nějací nominální kresťania, morálnější lidi, než si ty sám, a jakým způsobem rozoznáváš, že ten člověk… My hovoríme, že ano, bez Krista byl mrtvý a teraz v Kristovi je živý. Ako se má prejaviť ten nový život? Ako ho máš ty vidieť a ako církev potvrdiť?
37:15 Jinak, jako, že chvilku tomu treba i čas. Ten můj argument asi není, že nemůže být žádný čas. Jednu otázku teď na tuhle, že máš lidi, kteří jsou morální, chovají se dobře, a my žijeme v morální společnosti, je plno Čechů, kteří se chovají určitě líp jak já. Ta otázka je, otázka je vždycky Kristus. Že to se musí změnit, jestli někdo se stane věřícím, tak otázka není: „Chováš se líp?“, nebo možná chová se hůř, že prostě někdo začal, prostě že zjistil, že v moralismu odpověď není. Co se změnilo, jak přemýšlíš o Kristu? Jestli se nic nezměnilo, jestli jsi ho předtím nemiloval a teďka pořád jako… To se muselo změnit, že jo? Ta láska ke Kristu se musí změnit. Jestli tam je teďka láska ke Kristu, pak nakonec ten křest, to je tvoje odpovědnost, ne nutně odpovědnost už toho člověka, že jo, prostě jestli mám pokřtít někoho, a co když prostě on pak odpadne od víry. Jako je to jeho… On není pokřtěný na základě mojí víry v něho, ale na jeho vlastním vyznání.
38:15 No ano, já se střetávám, a i v našich některých, doufám, že i v některých zboroch, ale skôr s takým tím morálno-terapeutickým deismom, že člověk jde ku krstu, už jsme těsně tam, je tam baptisterium, ten člověk hovorí svoje svedectvo, případně niekedy to je tak, že kazatel se ho pýta nějaké otázky, prostě on vyjadruje toto, ale tam ani len nie je spomenutý Ježíš Kristus. Prostě: „Já jsem něco zažil, žil jsem si po svojom, ale tak jsem si uvědomil, že to takto dál nejde, a já bych chcel žít s Pánem Bohem.“
39:13 Já nejsem členem žádného staršovstva, čiže nebyl jsem tam, když byl ten rozhovor, to interview, na základě z jakého svedectva to staršovstvo rozhodlo, že ano, my ho pokrstíme. Čiže já to pozorujem jen jako člověk, který tam třeba sedí na těch bohoslužbách, ale nieraz a nie dvakrát jsem si toto prostě všimol a na toto narazil. A pritom nějaká ta katechéza tam bola. Já znova nevím, ako dlho trvala a čo to obsahovalo, ale vždy tam byla, dochádza k tomuto, ale ten člověk prostě neví,
40:08 A myslím si, že to není jeho chyba, že to je spíš toho chyba, kdo ho vedl v té katechezi, že prostě tam Ježíš Kristus, jeho oběť za mě, namísto mě, to nezaznělo. Jestli ten tlak prostě u nás není s tím, co říkáš, v našem CBčku. Co jsme neřekli, jste součástí Církve bratrské, akorát slovenské Církve bratrské. Jestli ten tlak není ten náš intelektualismus, který v naší církvi je, to zaměření na střední třídu, aby každý udělal univerzitu a vypadali jsme slušně a hodně toho věděli a dostali dobrou práci, že se zrcadlí i v té přípravě na křest, kde dbáme na to, aby lidi věděli, věděli ty základní otázky a základní odpovědi, ale… a pak možná i ty odpovědi jsou vlastně založený tady na tom. Ale kdo se ho naposled ptal: „Máš rád Krista? Co to dělá? Co to dělá v tvým životě?“ Takový ty základní úplně otázky.
41:08 A mě to s tím křtem napadlo, ne nutně, že bychom to dělali nějak jinak než vy, ale určitě hodně lidí poslouchá tyhle videa, naše kázání. A lidi obecně, co poslouchají víc na internetu, jsou lidi, co jsou odtrženi od nějakého lokálního společenství. Často jsou i zraněni třeba nějakým společenstvím, kde nějakou dobu chodili, a trvalo to dlouho, třeba je vůbec nepokřtili pro jistotu, by se nahoře nespálili. A pak tyhle lidi většinou jsou třeba pokřtěni doma a mají nějakou domácí skupinku, a to je všechno. Jsou zranění církví, kde třeba, ať už to je tím, že jsou strašně opatrní, všechno dlouho trvá, nebo tam tlak na ten intelektualismus, nebo je tam moralismus, nebo to druhý. Ale nejde možná až tak o člověka samotný.
41:51 Ekleziologie v Církvi bratrské
41:51 Může to tak být, může to tak být, ale si myslím, že… většina těchto věcí, jakože, co se týká církve nebo ekleziologie samotnej, kterou souvisí i ty sviatosti, je to jedna z takých tých, jako keby, častí teologie, která je taká, že každý je si spraví tak, jako si myslí. Že jako keby ty doktríny o Ježišovi, ty musíme mít rovnaké, že prostě ty jsou jasně zjavené a tak dále. Ale všichni se tváříme, že ty ostatné o církvi vůbec nesú jasné, alebo nech si to každý robí tak, jako on chce.
42:38 A toto je jakože v genetike CBčka, lebo se dohodlo, že prostě ty věci nebudeme spolu riešiť, nebudeme se na nich hádat. A čo je super, že se nehádáme, ale zároveň to způsobuje to, že tím, že jsme si povedali, že nebudeme to spolu riešiť, tak se minimálně javia jako nepodstatné. Že to, jako se krstí, a ty věci okolo církvi a ty jakože sekundárne věci, které jsme rádi, že jsou sekundárne, a ony se potom úplně zjavia, jako to je úplně irelevantné na věc. A to tak neje. Je v řádu, v Církve bratrské řádu něco o přípravě na křest? Je tam, že někdo, že musí být připraven, ale je tam něco, jak dlouho, nebo to asi není, že? Není. Doufám, že není.
43:25 Spoločenstvo evanjelia
43:25 Jeden ten proud, kdybychom se vrátili trochu zpátky. Vy jste založili na Slovensku Společenství evangelia, Spoločenstvo evanjelia. Na té své stránce… dám to určitě do odkazu pod video. Jak to vzniklo? Před jakou dobou? V podstatě dva roky potom, jako vznikla Gospel Coalition v Americe, tak už byly ty základné dokumenty preložené a jsme ich publikovali. Tak 10 let tomu dá? Ano. Řekni o tom něco. Společenství evangelia na Slovensku, ty seš v důchodu, ale vedeš to, založil jsi to. To je jedna z pozitivních věcí. Pojďme o tom mluvit. Společenství evangelia, co to je, proč to vzniklo? Důchod je skvělá věc na to, že konečně můžeš robiť to, co si stále chcel robiť. Něčo musíš robiť, ale co si chcel robiť. Takže toto je takový příklad toho.
44:22 Tak to vzniklo jako taková neformální iniciativa. A v 2009. roku jsme měli první konferenci, konferenci Máme čo zvestovať, která odvtedy se koná každý rok. Konference Máme čo zvestovať je na Slovensku každý rok, pořádáte ji vy. Pořádáte ji vy, je to přístupné pro všechny lidi, co… A pro kohokoľvek. Bylo to vždycky v Popradu? Ne, tak ostatné roky to bylo v Poprade, ale začalo to v Liptovskom Mikuláši, potom neďaleko Liptovského Mikuláša, a teraz já už nevím koľko rokov, možno přes štyri rokov to v Poprade. Takže ano, začalo se to touto konferenciou, která se… který koná každý rok. V 2020. to vypadlo kvůli pandemii, ale jinak se to deje každý rok. Jsem se hned těšil, když to vypadlo.
45:30 Potom o dva roky neskôr jsme začali i seminár o výkladovom zvestovaní Písma, lebo jsme viděli, že na konferenciu toto zavoláme nějakého experta, obyčajne zahraničného rečníka, ale vždy také ty kázne výkladové tam mal slovenský kazateľ. Tak to je fajn, ale že z tohoto můžu mít dojem, že je dobré. Tak to je zo pár takých mimoriadne obdarovaných ľudí, kteří to dokážou, a to je dobré pro nich, ale pro mě na nejvyšším počívat.
46:09 Takže musíme shromáždit nějakých lidí, kteří toto se chcú učiť. Takže od 2011. každou jeseň zase máme takový dvojdňový seminár, kde je minimum nějakého vyučovania, ale většina toho času je to, že sedíme samostatne sám, alebo v nějakých malých skupinách nad nějakými textami Písma a učíme se ty základné prostě postupy, a potom toto Písmo aj aplikovať. Takže seminár je druhá.
46:56 Potom, myslím, že v 2011. Nemám to teraz tak v hlave, čili možno, že se v nějakých tých rokoch aj mýlim. Sme začali takovou edičnú radu v křesťanském vydavateľstve Porta Libri, kterou jsme nazvali Reformácia, kde se vydávají knihy, přibližně tři až čtyři tituly ročně, protože jsme chceli a chceme zakladať nové sbory, ale jsme si uvědomili, že nám neje vůbec jasné, že aké sbory to chceme zakladať, že ty sbory, které mají vzniknout, že to mají být aké. No a tak jsme prostě začali vydávat tieto knihy v rámci Reformácie, kterých doteraz je asi 22 vytlačených, další dvě se připravují.
48:08 No a v 2020 jsme vlastně… ten názov Spoločenstvo evanjelia išiel do sveta v roku 2020, vtedy, keď jsme spustili web stránku spolocenstvoevanjelia.sk, kde každý deň pribúda nějaký článok, blog, teraz už prípadne podcast. Prostě nějaký príspevok tam pribúda každý rok.
48:48 Toto, tyto tři aktivity jsou aktivitami Spoločenstva evanjelia: konference, vydavateľstvo kníh a materiály, které jsou skrze web stránky, třeba podcast, články, jsou přístupné na internetu. Takže to je vlastně iniciativa. To je ten seminár o výkladovom zvestovaní. A seminár o výkladovém kázání. Takže to je vlastně iniciativa pro vás, to Společenství evangelia je… to jsou součástí různí lidi. Je to vlastně snaha dostat lidi k sobě, vedle sebe, abyste si za něco stáli, za něčím, co vidíte jako důležité, aby ve Slovensku církev šla dál, aby nejenom přežila, ale aby zakládala další zdravé sbory. Tak tyhle věci jsou důležité rozvést.
49:34 Takže Společenství evangelia na Slovensku. Lidi to můžou být primárně součástí skrze konferenci? Skrze konferenci, seminár, tím, že čítajú naše knihy, tím, že čítajú, sledujú, co se děje na web stránke. Spoločenstvo evanjelia je formálne, alebo právne, občianskym združením, ale ono nemá členov. To znamená, že ktokoľvek může přijít na konferenci, kdo má o to záujem.
50:13 …může se dostat a čítat si na web stránke a stiahnuť odtiaľ nějaké série článků, minikurzy o tom, čo je zdravá církev, jako si připravit výkladové zvestování a různé jiné. Toto všetko může to robit zdarma, ale ani nikdo nesleduje, kdo je to a odkud je to.
50:45 A to proto, lebo jednak Spoločenstvo evanjelia neje žádná církev ani denominácia, a proto neje… Hoci našou úlohou je posilňovat, pomáhat církvi na Slovensku, že to nepovažujeme za druhorade, ale evangelium je tu pro… Prostě nepatří Církvi bratskej, ani baptistickej, ani apoštolskej. Že evangelium je něčo, co je jednak k dispozícii, ale malo by to být hnacou sílou pro každou kresťanskou denomináciu. A to, co nás vlastně poháňa či zjednocuje, to jsou ty základné dokumenty, které jsou tam k dispozícii:
51:39 vyznání viery a teologická vízia služby. A všechno to, co se tam u nás objevuje, by malo… A naša ambícia je, aby to odpovedalo týmto základným dokumentom, čili našemu vyznání viery, ale i tej teologickej vízii služby. Lebo my chceme, aby to nebylo jen správné, co robíme, ale aby to bylo i atraktívne. A chcem, Tomáš, to tak zvykne hovoriť, aby to voňalo a nesmrdělo.
52:24 Jak mi řekněte? Tohle existuje, protože to denominace nějakým způsobem nemůže doručit? Dalo by se tak říct jednoduše? Protože kdyby prostě jsme se vším souhlasili v naší denominaci, dělalo se všechno správně podle našich představ, bylo by nutné další tady tyhle iniciativy?
52:57 Já si myslím, že nebolo by to nutné, ale bylo by to dobré a užitočné i vtedy. A to z toho, čím jsem končil, že prostě to evangelium nepatří jen Církvi bratskej. A že na něm se můžeme zjednotit. A měli bychom se. A nevím, jako je to velmi v Čechách, ale na Slovensku stále, i v tom kresťanském prostředí, takový ten konfesionalismus je velmi silný, i mezi tými, kteří se nazývají evangelikálmi. My jsme předevšetkým CBčkári, předevšetkým baptisti, předevšetkým metodisti, a tak ano, i evangelikálmi.
53:45 Spoločenstvo evanjelia by chcelo toto otočit. My nechceme, aby baptista prestal být baptistom alebo CBčkár prestal být CBčkárom, ale aby ta základná jeho identita bylo evangelium. Aby se měl a měl vědět o skupině, která je nějaká viditelná, která se k tomu hlásí, a měl také šanci se k tomu přihlásit sám, ať už je z té denominace, nebo z té denominace.
54:15 Reformovaná teologie na Slovensku a v Česku
54:15 Vy máte Reformáciu, je to nakladateľstvo, a na Slovensku jste daleko víc reformovaní než my. Nemyslím, že teda tím my na Šumperku. Štefan, nevím, na poslední konferenci řekl: „Vy jste v Šumperku, jste více reformovaní než my.“ Já jsem pak poslal e-mail, co to mělo znamenat, co tím myslel. Takže my jsme docela reformovaní tady. Ale ne jako CBčko, jako český CBčko. Slovenský je víc. Čím to je? Je to tím, že byl jsi předseda, že jsi měl vliv, nebo co to zapříčinilo, že v Česku je tady nás reformovaných na prstech jedné ruky a u vás je to takový rozdělený, skoro je to polovina-polovina, nebo je…?
54:58 Skoro až, hej. Možno, že ano. Já jsem to nějak nepočítal ani na Slovensku, a už vůbec ne v Čechách, proto, lebo to nejen o tom, že prostě kto to, kolik to hovoria, bije se do prs jako reformovaný či nereformovaný. To neje to rozhodujúce, ale asi tam hrají rolu různé okolnosti, aj to, že kdo jsou ty kazatelia, kdo jsou, jaká je jich příprava, vedení k tomu. A potom asi aj lidi, kteří třeba se za to nehambia, že nosí to reformované tričko.
55:55 Máš nějaký vhled, proč to v Česku nemáme tolik? Tak pro mě to je záhada. Proč ne? Prostě že Církev bratská je slobodná reformovaná církev. A třikrát jsme změnili, odtedy jsme ještě dvakrát změnili svůj názov, ale vždy se zdůrazňovalo, že to neznamená vůbec, že by se měnila naša věrouka, že to je jen z nějakých misijných důvodů, aby to naše jméno bylo zrozumitelnější a podobně. Vidím, že to bylo trošku asi naivné, lebo na mene záleží. A že to nebyl šťastný krok, že ho změnila. No ale stále pro mě to je záhada, že proč to je takový strašák.
56:58 Tak, lebo jednak, že to je naše DNA, po ďalšie, dokonce i v novom revidovanom vyznání viery, v preambule máme ty různé katechizmy a vyznania, na které se odvoláváme a které považujeme, že na ně budujeme. Tak všetky, bez výnimky, všetky jsou reformované. Takže pro mě je toto úplně přirozené a samozřejmé. A zdá se mi, že ten problém je skôr v tom, že je to také pohodlné a ľahké použít nějaké nálepky na někoho. A potom pod tým už si můžeš představovat, co chceš, ale je ľahko búšiť do teba.
57:52 Vnímáš nějaký tření, co se týče české a slovenské církve, nebo vnímáš, že jsi byl předseda zvlášť tady kvůli té teologii? Když jsem byl předseda, tak absolutně ne. Já jsem měl vynikající vztahy s Pavlem Černým, s Karlem Taschnerem a tak dále, ale že to měli potom… A s Davidem, teda Danielom Fajfrom a tak. No ale to byly osobné vzťahy, dobré, pozitivné, priateľské, ale to se prejevovalo i v tom, jako jsme se navzájem navštěvovali. A toto je trochu také i objektivné, že teraz se ani nedá, že technicky se to nedá tak jednoducho jako v minulosti robit výmeny kazatelů, návštěvy zborů a tak dále.
59:00 Takže postupně se všechno ochladilo, ale já si nemyslím, že to nastalo na hraniciach mezi Českom a Slovenskom. Jak si to už spomenul, taková deliaca línia prebíhá i na Slovensku. Ani tam to neje jednotné. To je skôr to, že prostě sekularismus, já vím, možno ne tak liberalismus, ne, lebo to jsme si dali i do duchovných zásad, že od toho se dištancujeme, ale nedali jsme tam progresivismus, od kterého se nedostatočně…
59:50 Já se bojím jako víc toho, co si lidi myslí, než to, co jsme si napsali na papír. Upřímně. Třeba u nás, jako by, co vnímám pár kazatelů, co možná se hlásí víc k reformované teologii, tak ten náš strach není, že někdo nedrží reformovanou teologii, ale ten strach v tom, že někdo jde silně proti ní, je to nějaká známka, signál velmi liberálního proudu, který se dere do církve.
1:00:14 Nenutně nějaké jiné konzervativní teologii, mimo reformovanou teologii, ale spíš liberální teologii. Takže ten problém není, že někdo není reformovaný ve své teologii, ale ten problém je, že ten produkt, kterým jde, není jiný konzervativní směr, ale je to více liberální směr. Bude, což u nás to jde do všech možných. A možná i ta…
1:00:35 A možná, kdybychom začali úplně tím, co jsme se bavili skoro na začátku, ta… ten důraz na Krista není tak velký. Kdyby v Česku ten… že když byli v modlitebnách a říkám vám: „Musíte se narodit znovu“ a tady tyhle to, minimálně v Církvi bratrské, že ten důraz na narození znovu, na tu živou víru, na tu primárnost Krista v životě byl velký, ať už to byla reformovaná teologie, ať už to bylo prostě obyčejný konzervativní křesťanství. A to se zdá, že teďka zaměňujeme za inteligentní nebo intelektuální rádoby chytráctví, kde chceme vypadat sofistikovaně před světem. Takže to znamená, že bychom o tom Ježíši neměli tak moc mluvit, ale měli bychom mluvit o jiných věcech, nehrotit to tak s tím Kristem. Kde možná i ten důraz na to, že člověk nepotřebuje jenom něco zažít, nepotřebuje jen ten… ten moralistický, terapeutický deismus, něco, co mu pomůže chovat se líp, cítit se líp, ale ten Bůh je stejně někde daleko.
1:01:34 Že to není to, co chceme, aby lidi prožili. My chceme, aby skutečně se potkali s Kristem. A to pro nás, a zvlášť pro ty, co jsou v reformované teologii… to se bojíme, že lidi nebudou kalvinisti. To je šumák. Ale to, že ten důraz na Krista vyprchává. Že to nadšení pro Krista mizí. A že ve sborech, který to udržují, přežívají, doufají, že to doklepou, a ta nová generace… Jinak u nás hodně věcí se zdá, ale ten Kristus tam není tak často, jo, že ho… Jsme rádi za… máme mladé lidi, kteří jsou pro něj nadšení, určitě, to nechci říct, ale zdá se, že se to zaměňuje za něco jinýho.
1:02:13 No ano, a ještě aj vtedy, keď sa tam ten Kristus objavuje a tak, tak už si to i vzpomenul, že on… On, keď tak, je spasiteľ, je záchranca, je ten terapeut, ten najlepší lekár, ale nie je pán. Je najlepší psychiater. – Nie je to i v tom, možno, že povedz ty viac, že sme od svojej podstaty taky trošku pragmatickí v tom, že tie, čo já neviem, pred 15, 20 rokmi tie zbory, ktoré rástli… Zbory, ktoré rástli, boli viac na tom liberálnejšom… liberálnejšom spektre tých našich denominácií alebo krajín, štátov. A keďže sme vo svojej podstate tak, jakože plytko teologicky, tak sme tým pádom oveľa viac pragmatickí, že budeme robiť to, čo funguje.
1:03:13 Hej, že prišlo nejaké purpose driven niečo, tak proste plno ľudí na to skočilo. A proste chvíľu niekomu, kto bol možno nereformovaný a bol zaujímavý. A tým pádom tí ostatní, ktorí neboli nejakí hlbokí rozmýšľači, ale tak, že budeme robiť to, čo ani nebo funguje. A nevychádzali tie zbory a to, čo vlastne tá filozofia tej služby, z nejakého presvedčenia biblického nevyhnutne, ale z toho pragmatického. Je to férové i tuto tak.
1:03:53 – Myslím, že ten problém je taky naše představa, co funguje. Jenom proto, že někde se shromáždí hodně lidí – to je prostě v amerických silných sborech, které… absolutně falešné vyučování probíhá, tak tam je tak tisíce lidí. Jenom proto, že někde hodně lidí, nebo hodně lidí k něčemu se hlásí, ještě neznamená, že to funguje. Funguje to, když se lidi hlásí ke Kristu. Nejenom v naší formě teologie, ale kdy lidi jsou nadšení pro Krista. A jestli něco funguje a nemluví se tam o Kristu, tak to podle mě moc nefunguje. A když se podíváš do zemí teďka, kde křesťanství je největší boom, prostě když jsou to africké země, i americké a všechny tady ty další prostě, i na Blízkém východě, tak to tam není boom, protože tam přišel německý liberální teolog a udělal zamyšlení nad tím, jak Kristus není pán, ale jenom pomocník. Nebo jak Bible vlastně není pravdivá. Tam neudělal biblickou… s tím zákoně. Tam to roste kvůli nadšení pro Krista, kde jsi schopný za něj obětovat i to, že tvoje rodina s tebou se nebude bavit. A tohle liberální teologie nikdy nezpůsobí. Protože to nestojí nakonec. Protože ta liberální teologie představuje Krista, který nestojí za můj život.
1:05:04 Jo, ale toto, keby si niekomu toto povedal, by ti dali facku, že o niekom hovoríš, že je liberálny teológ. Alebo však oni nie sú liberálni teológovia. A já si myslím, že třeba tohle… Jak jsem se ptal ještě na důvod, proč v Česku, proč to tady tak máme, jestli v tom nehraje roli právě i velmi liberální vliv na našich fakultách a teologickým vzdělání. Že se říkalo… Banské Bystrici, to je ještě trochu dobrý, v Česku už to je úplně hrozný, tady se nedá nic studovat.
1:05:36 A jestli chceme doopravdy studovat, tak musíme jít prostě někam na západ nebo… nebo do Ameriky, protože tady to nejde. Jde, jestli i naše, ať už je to teologická fakulta na Karlově univerzitě, nebo tady ten vliv, že to, že solidní vyučování teologie, a s tím souvisí příprava kazatelů vlastně a příprava těch lidí, který by měli mít vliv, který by měli mít slovo, který by měli připravovat další generaci, jestli tady to i ten… tím, jak slabý, a možná nejenom slabý, ale na druhou stranu negativní vliv, kde prostě je to absolutně o lidi… liberální teologie, co říká, kdo chce, co chce, a tam to ještě mají jako svůj kumštek, že to jsou ty liberální lepšitelkové. Jestli to není součást, to neříkám, že to musí být jenom tahle věc, ale myslím, že to může být velká součást v Česku.
1:06:22 Určite i na Slovensku a vplýva to i na nás. Jeden Halík napríklad je vplyvným teológom i na Slovensku. A je medzi katolíkmi, a je medzi evanjelikálmi, a je v Cirkvi bratskej. On asi nie je ani konzervatívny katolícky teológ. A jeho knihy, videá, rozhovory s ním sú bežné v našich mainstreamových médiách.
1:06:54 Co můžeme dělat
1:06:54 Možná otázka, kterou bychom to mohli klidně zakončit, nemusíme to prodlužovat, je: Co můžeme dělat? Máme tady… Slováci se potkali s Čechem, postěžovali jsme si už. Co můžeme? Máme výzvy pro církve, která možná… mluvili jsme o… není moc odvaha, není moc důraz, moc se nám nechce, jsme takoví skeptičtí, nejenom pragmatičtí, co funguje, spíš hledáme věci, proč by to nemělo fungovat, my jsme ještě o krok dál. Škoda, že my jsme jenom pragmatici. Spíš hledáme… my jsme ještě velcí skeptici, že ještě tohle stejně nebude fungovat. „Tam to fungovalo, ale u nás to nebude fungovat.“ To je spíš náš problém. Není, že opakujeme, co někde funguje, ale spíš vidíme důvody, proč to nebude fungovat v Česku. Na to jsme experti.
1:07:41 Vidíme možná nadšenost ze všech možných věcí, ale ne tak z Krista. Co můžeme dělat? Jsou ty věci jako, a řekl bych, určitě Spoločenstvo evanjelia. Můžeme se postavit, vytvořit něco, za co se můžeme společně postavit, pozvat do toho další lidi. Zakládání sborů, Tomáš, ty jsi v tom hodně angažovaný, že chceme zakládat další sbory, které budou růst. Co to jsou tady ty věci? Můžeš klidně o těch zakládání sborů zmínit věci? Jsi součástí… odboru? Jo. Hej, vediem taky skupinu v rámci CB, ktorá sa snaží pomáhať zborom zakladať nové zbory. Plant.sk? Ano. Plant.sk. A zároveň v rámci strednej Európy sa snažím slúžiť zborom, ktoré sú v takej sieti Acts 29, v tomto istom.
1:08:31 Mne sa zdá, že cesta vpred je budovať, trénovať jednotlivcov v prostredí lokálnych zborov, kde Kristus skutočne je explicitne, radostne jedno z prvých slov, čo počuješ v nedeľu ráno. To je jeden z takých malých experimentov, ktoré jeden kámoš robil, bol v rôznych zboroch, a že v ktorej minúte zaznie slovo Ježiš. Je to taká blbosť, ale zároveň to o niečom i hovorí. A že či naozaj Ježiš je stredobodom našej osobnej zbožnosti, našej spoločnej zbožnosti, uctievania a toho, čo robíme.
1:09:12 Takže myslím si, že v takomto prostredí budovať, vychovávať, investovať do ľudí, ktorí… z ktorých sa s Božou pomocou stanú ďalší ľudia, ktorí budú novými vodcami. A toto je jedna z takých možno nových vecí v našich zboroch alebo v našom prostredí, že rozbiehame také stážové miesta na zboroch, kde by sme chceli práve, aby na tých malých, finančne slabých zakladajúcich sa zboroch… aby sme im pomohli mať nejaké stážové miesto, aby práve v tom… v tom chaose, bordeli malého zboru, ktorý ale je… radostne má svoje presvedčenie a radostne svedčí o Kristovi, snaží sa byť práve taky odvážny, radikálnejší, alebo v tomto prostredí, aby sme vychovávali nových… nových ľudí. A toto je jedna z takých, podľa mňa, kľúčových vecí, ktorá je teraz pred nami. Ďalšie je proste,
1:10:14 Jakože neprestať robiť ty veci, které robíme, že toto je podle mě kľúčová věc. Že OK, nebýt ten pragmatik, robit tu konferenci, alebo už každý den tam je nový článok na té web stránke, a to je strašně veľa roboty, a to je tak prostě, možno, že musíme něco jiné zkusit. Múdrost je v tom skončit věci, které, áno, treba skončit, ale múdrost je i v tom, že pokračujeme dál v tých maličkých věcích, které slouží pár lidem, a to nech rastie. A v tomto si myslím, že treba být taky vytrvalý, húževnatý. Mnohé věci prostě, které i ty robíš, vďaka tomuto podcastu, že robíš jednu věc poctivo, pravidelně, dlhodobo, a v tom je veľa, veľa, veľa úspechu do budoucnosti.
1:11:12 Já bych, keď jen jednou větou, tak velmi jednoducho: milujme Krista a milovat lidi. V tomto poradí. To je nesmírně důležité, že v tomto poradí, ne opačně poradí. No a toto, čo vraví Tomáš, že prostě odovzdávať tuto štafetu ďalej, to je to, co prostě má budoucnost i pro církev, který se Kristus zaviazal. On se nezaviazal Spoločenstvu evanjelia, bude tu tak to, jako církev, jako žádná. Ale on se nezaviazal ani církvi bratské, ani katolické, ani teda římskokatolické, ani evanjelické, ale jeho církev tu bude, kým se on nevrátí. To je absolutně jisté. A to, aby jsme tuto budovali a odovzdávali tuto štafetu ďalej, v tom je to jednoduché.
1:12:24 Možná jedna z věcí, kterou se potřebujeme učit v našem nějakém priestore, aj historickém, aj geografickém, je milovat Boha, milovat lidi, ale aj milovat svoje mesto, svoju kulturu. A to je něčo, v čem ten náš druh evangelikalismu je v plienkách a je úplně na začátku. A toto je tiež ale kľúčová vec, aby jsme milovali Boha, lidi, ale i svět, v kterém žijeme. A rozumeli mu a počúvali ho a byli v něm prítomní. V tom jsme historicky slabí, v našich těchto církevných kruhoch, z kterých vychádzame.
1:13:13 Vlastně ten náš cíl je mluvit tak, aby lidi, kteří nás poslouchají, tomu rozuměli. A ne tím, že ztratíme cokoliv z obsahu, co říkáme. Ten obsah musí být furt stejný: tohle Bůh v Kristu udělal na kříži, vstal z mrtvých, sedí po pravici Otce, Bůh je Soudce, všechny tyhle věci, a „čiň pokání, nech se pokřtít“. A zároveň to chceme říct tak, aby ten člověk, který poslouchá, ve skutečnosti rozuměl. Služebníkem nejsem tak, jen že si řeknu to svoje, člověka tak, že se mu to budu snažit říct tak, aby pochopil. A proto musíme znát svoje město. Proto musíme znát i lidi, ke kterým mluvíme. Na Slovensku jsme začali, že to jsou lidi, kteří mají tohle pozadí, různý katolický, tady jsou třeba víc sekulární, i když ten rozdíl už není tak markantní. Ale ten cíl je vždycky prezentace Krista s nadějí, že člověk ho poprvé potká a změní mu tak život. Tak s tím skončíme. Tak jo. Tak děkujeme. Tak jo. Tak čau. Díky.