(Římanům 16:1-16) Pavel, na závěr dopisu Římanům zdraví své sourozence v Římě, ke kterým dnes prožívá zcela jiné emoce. Čeho si váží?
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Povinné pozdravy na konci dopisu Římanům 16 působí jako formální zakončení s pozdravy. I tato pasáž je však Boží Písmo a má hodnotu.
- 3:10 Doporučení sestry Fojbe Pavel doporučuje Fojbe, která nejspíš donesla dopis do Říma. Je sestra, diakonka a pomocnice.
- 11:45 Priska, Akvila a další pozdravy Kazatel prochází jména ze seznamu: Prisku a Akvilu, Epajneta, Marii, příbuzné, Rufa a další.
- 20:45 Svaté políbení Políbení v tehdejší kultuře a výzva pozdravit se navzájem svatým políbením.
- 22:32 Odbočka: ženy v církvi Ženy byly důležitou součástí rané církve. Kazatel povzbuzuje ženy, aby byly aktivní ve službě.
- 24:28 Proměna Pavla Boží láskou Saul pronásledoval církev, ale setkání s Ježíšem ho proměnilo. Stejná milost je nabízena každému.
- 30:38 Výzva k zamyšlení a modlitba Jaký dopis by o tobě napsali lidé ze sboru? Závěrečné povzbuzení a modlitba.
Přepis kázání
0:00 Povinné pozdravy na konci dopisu
0:00 Ten dnešní text, ten na první pohled text, který bych, bysme jenom, bysme rychle přeskočili, nebo letmo se na něj jenom podívali. Můžeš ho tam dát, Míšo? Eee… Já jsem vás chtěl vystrašit, dal jsem ho tam jenom bílé, abyste byli nervózní, ale dej tam, prosím, ten skutečný slide, jak se na to budeme dneska dívat. Eee… Takhle to vypadá přijatelně, jak bych řekl. Eee… A když se na to podíváte, tak je to takový povinný zakončení knihy, si řeknete. Takové to „s pozdravem“. „Přeji pěkný den“ na konci e-mailu, co píšete. „A tak se měj“, když odcházíte od někoho.
0:38 Celá ta kniha Římanům, těch 16 kapitol, to byl původně dopis, který šel do Říma, který posílal apoštol Pavel. S vysokou pravděpodobností v té době byl v Korintu, posílal to z Řecka, šlo to do Říma, do Itálie, docela daleko. A tohle je teda 16. kapitola tohoto dopisu. Není to úplně text, který citujeme v našich diskuzích běžně. Je tam explicitně zmíněno 27 lidí, několik skupin, jedno doporučení, 26 pozdravů. Pokud jste aspoň trochu já a nemáte rádi, když vám někdo řekne „pozdravuj ženu“, nebo rodiče, kohokoliv, „pozdravuj“… Já mám jednoho kamaráda, který říká na to: „Nebudu.“ Já to moc nemám rád, tady to nevyřizuju. Dnešní text je celý v podstatě o tom „pozdravuj“.
1:32 Ta dnešní doba, jak já se na to dívám, tak je jiná. Máme technologie, když chci někoho skutečně pozdravovat, máme možnost, jak se k tomu člověku dostat, máme možnost napsat zprávu na Messenger, máme možnost být ve spojení, když opravdu chceme. A v tehdejší době ty psací prostředky nebyly úplně nejběžnější, nejlevnější, dostat dopis z Říma do Korintu byla větší práce. Z toho možná pramenila nějaká moje první emocionální reakce, když jsem se dozvěděl podle kalendáře, že tohle bude můj text. Já, člověk, který nemá rád pozdravy, tak budu kázat o pozdravech.
2:12 Nicméně je důležité si uvědomit, že ta pasáž je Boží Písmo. Je to text Bible. A my tady na kostele věříme, že Bible je autoritativní Písmo, že je to Písmo vdechnuté Bohem, a to znamená, že všechny texty, které jsou zmíněny v Bibli, tak mají nějaký svůj smysl a mají pro nás hodnotu. Není to hluboce teologická pasáž, ze které bychom mohli čerpat nějakou základní doktrínu o křesťanství, ale není to o nic méně pasáž Bible. Ten dnešní text je bohatý na to, abychom poznali právě dopad dobré teologie na apoštola Pavla, který se v něm otevírá víc osobně. Jaký dopad má víra v Ježíše Krista právě na něj a jaký má dopad na životy ostatních lidí. A sledujte to během toho dnešního kázání pozorně, že čeho si Pavel na lidech opravdu váží. Čeho si váží na těch lidech, s kterýma se setkal během své služby.
3:10 Doporučení sestry Fojbe
3:10 Půjdeme postupně skrz ty jména a první z nich je Fojbe. „Doporučuji vám naši sestru Fojbe, diakonku církve, která je v Kenchrejích, abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší mezi svatými, a pomohli jí ve všem, v čem by vás potřebovala. Vždyť i ona byla pomocnicí mnoha lidem i mně samému.“ Zmiňoval jsem, že nás čeká jedno doporučení a pak pozdravy. A tohle je to doporučení. První osoba, kterou Pavel zmínil, je žena. Žena, jejíž jméno nahání strach mnoha dyslektikům. On říká: „Doporučuji vám naši sestru Fojbe.“ B. V tom si musíš dát otázku: doporučuji k čemu?
3:51 Ty Kenchreje, které tam jsou zmíněny, jsou přístav, který je pár kilometrů vedle Korintu, což je další indicie, kde byl dopis napsán. A Pavel Fojbe nezdraví, on ji doporučuje. Z toho mezi teology a komentátory nabývají přesvědčení, že ona je ta, kdo donesla dopis do Říma. Že buď sama, nebo v nějaké skupině, ona šla tím směrem a donesla ten dopis. A v tehdejší době bylo to doporučení velmi důležité. Nejen pro tu důvěryhodnost u těch příjemců dopisu, ale aby ten daný člověk, když jde tou cestou… Tak ta cesta byla hrozně nebezpečná a drahá a ty noclehárny, kde jste mohli přespat, tak byly spíš nevěstince a putyky, kde vás bijou, okradou. A na takové cestě je lepší zastavit se možná u nějaké církve, o které víte, že tam existuje, a na základě toho doporučení oni vás ubytují. Tam je napsané, abyste pomohli ve všem, jak se sluší mezi svatými.
4:58 Ve Skutcích 18 máme nějaké podobné doporučení. „Do Efezu přišel Žid jménem Apolo, původem z Alexandrie. Muž výmluvný, zběhlý v Písmech. Ten byl vyučen Pánově cestě, mluvil s vroucím duchem a učil přesně o Ježíšovi, ale znal jenom křest Janův. Začal směle mluvit v synagoze. Uslyšeli ho Priscilla a Akvila, vzali ho k sobě a ještě přesněji mu vyložili Boží cestu. A když chtěl odejít do Achaje, bratři ho v tom povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali.“ Apolo zůstal… Podobný doporučení. Tady jsou zmínění Priscilla a Akvila, kteří jsou pak v dalším verši, ale ten verš 27 říká: „Bratři ho v tom povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali.“ Tady ty dopisy byly běžný, ty dopisy doporučení.
5:41 A když napíšete důležitý dopis, jako je kniha Římanům, který chcete, aby došel na to místo určení, tak je to pár tisíc kilometrů, je to nebezpečná cesta, koho si na to vyvolíte? Není to úplně největší kopit toho, co znáte, ale pravděpodobně jako důvěryhodnýho. Někoho, kdo je prověřený, někoho, kdo se osvědčil v dalších věcech, abychom splnili tenhle úkol. Podívejte se na ten verš ještě jednou. „Doporučuji vám naši sestru Fojbe, diakonku církve, která je v Kenchrejích, abyste ji přijali v Pánu, jak se sluší mezi svatými, a pomohli jí ve všem, v čem by vás potřebovala. Vždyť ona byla pomocnicí mnoha lidem i mně samému.“ On ji tady definuje třemi charakteristikami, proč si ji vybral pro tento úkol. První z nich je to „naše sestra Fojbe“. Druhá je, že je diakonka, třetí pomocnice.
6:37 A naše sestra, tohle je naše sestra, patří do Boží rodiny, která má právo a chování od vás, jak se sluší mezi svatými, něco očekávat. My, kteří jsme součástí téhle rodiny, jedno tělo, jedna rodina. Na základě téhle identity ona měla být přijata. Představte si, že dneska Vašek nám poslal dopis z Ameriky: „Posílám za vámi Fojbe, je to naše sestra. Postarejte se o ni. Přijměte ji, jak se sluší a patří.“ Jenom to, že je součástí Boží rodiny, tak na základě toho bychom ji přijali. Věřím, že bychom podle toho jednali tady. Čili to ukazuje „naše sestra“.
7:23 Druhé, že je diakonka. Že Fojbe je diakonka v Kenchrejích. To slovo diakonka znamená služebnice a z První Timoteovi 3 víme, že diakon je nějaký oficiální církevní titul, že to není jenom kdejaký služebník, ale ten titul zastávalo mnoho mužů i žen v té rané církvi. A tady není úplně zřejmý z toho, jestli ona měla ten oficiální titul, nebo ne. Je to docela jedno, spíše měla, je můj názor, ale ta role diakonů v té církvi není nějak překvapivá, když si představíte slovo služebnice. Se… Postarat se o vdovy, sirotky, nakrmit hladové, obléci nahé, postarat se o nemocné, navštěvovat uvězněné, chystat věci na bar, umýt nádobí a záchod, vytřít podlahu, nakoupit, co je potřeba, a podobně.
8:15 Já jsem tady na kostele slyšel, že tyhle věci nejsou dostatečně lukrativní. A často tak podobně přemýšlím, když se plánují úklidy a podobně, jak se tomu vyhnout. Možná se v tom zhlížíte někdo, ale tyhle věci byly absolutně lukrativní v té rané církvi. Diakoni byli respektovaní v té církevní hierarchii jako někdo, kdo je služebník v církvi. Byli považovaní za důvěryhodný pracovníky právě na základě tady těch věcí. A Fojbe tady v tom textu je zmíněná, díky tomu náleží úcta i v jiném městě, církvi. Přemýšlíš o té práci služebníka tak jako Fojbe? Nebo ne?
9:05 Určitě znáte text Marka 10. „Ježíš si je zavolal a řekl jim: ‚Víte, že ti, kdo se zdají být vládci pohanů, panují nad nimi a jejich velcí nad nimi vykonávají svou svrchovanou moc. Avšak ne tak je tomu mezi vámi. Ale kdo by se chtěl mezi vámi stát velkým, bude vaším služebníkem,‘“ diakonem. „‚A kdo by se chtěl mezi vámi, kdo by chtěl být mezi vámi první, bude otrokem všech. Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si nechal posloužit, ale aby posloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.‘“
9:39 Takže Fojbe byla sestra, Fojbe byla diakonka a Fojbe byla pomocnice. A teďka možná přemýšlíš, jak se liší pomocnice od služebníka. To slovo pomocnice v tomhle kontextu spíše znamená něco jako sponzor, sponzorka. Že velmi pravděpodobně Fojbe byla velmi schopná žena, která měla dostatek finančních…
10:00 prostředků, dobré společenské postavení, aby mohla podporovat církev, mohla podporovat lidi, mohla podporovat Pavla samotnýho. Nejen materiálně, zatímco mohli být v nouzi, protože dělali nekomerční evangelizaci, ale i nemateriálně. Protože měla velké společenské postavení, vysoké společenské postavení, tak mohla bránit svoje bratry a sestry jiným způsobem, než jenom materiálně. A někteří komentátoři zmiňují, že možná ta jejich cesta do Říma, že je nějaká pravděpodobnost, že ta jejich cesta do Říma nebyla čistě doručit ten dopis, ale že měla nějaký biznis, který potřebovala vyřešit v Římě, ať už z toho společenského, nebo biznis titulu, a proto Pavel poslal ten dopis s ní.
10:48 Čili Fojbe byla podle všeho velmi schopnou, dobře situovanou ženou, která hlavně znala Krista, byla prověřená svojí službou a byla prověřená tím, jak nakládá s penězi, jak pracuje ve prospěch církve, ve prospěch ostatních. A to byly dostatečné důvody, proč Pavel poslal dopis právě s Fojbe a vyzývá Římany, aby přijali a postarali se o ni dobře. Další pak je už Priska a Akvila a začínají pozdravy. Teď se na ně vrhneme. Uvědomte si jedno, že v tomto momentu, to je rok 57 patrně, když byl napsaný tenhle dopis, tak Pavel ještě nikdy nebyl v Římě poté, co uvěřil. A přesto je tam mnoho lidí, který znal, je tam, jak jsem říkal, 26 pozdravů. A o většině z nich nevíme vůbec nic, jenom to, co je tady v tomhle seznamu, ale o některých něco víme.
11:45 Priska, Akvila a další pozdravy
11:45 Priska a Akvila. Nebudu do hloubky, ale když si děláte poznámky, přečtěte si Skutky 18, tam se o nich můžete dozvědět víc. Oni stejně jako Pavel vyráběli stany, tak se i s Pavlem potkali. Je neobvyklý, že Pavel na prvním místě zmiňuje ženu z manželského páru. Vysvětlení je několik. Že sociální postavení zase té ženy, čili že ona mohla být lepšího sociálního postavení a vzala si prosťáčka, nějakého Žida Akvilu. Nebo mohla být dominantní v tom svazku, to je také nějaké vysvětlení, co jsem viděl, ale není to úplně jasný, proč tomu tak je. Co o nich ale víme jistě, je, že oni cestovali hodně. Že jsou z Pontu, potom byli v Římě, potom byli v Korintu, potom do Efezu se dostali, což je Turecko. Čili Turecko, Itálie, Řecko, Turecko, potom znovu v Římě, potom znovu v Efezu. Jenom tohle o nich víme.
12:47 A vy jste si mohli říct, že mnoho Čechů by si to mohlo říct: „Já jsem byl jeden rok v Itálii, pak v Řecku, pak v Turecku.“ Možná mnoho z vás takhle bylo, ale já si troufnu tvrdit, že Priska a Akvila měli jiný důvod, proč cestují na tyhle místa. Já si myslím, že tam do těch míst šli jako misionáři. A z toho dnešního textu víme, že když oni byli v Římě, přečtěte si konec verše 5, který je označenej modře, že u nich doma se scházela církev. Čili oni misijně šli do těchto míst, pravděpodobně tam pracovali, vyráběli stany, ale zakládali církve, dělali učedníky, tímhle způsobem cestovali.
13:39 Co dál ten text o nich říká, je, že nasadíme… je, že nasadili vlastní život za Pavla. My nevíme, co to bylo za situaci, jakým ohrožením Pavel čelil, ale Pavel se mnohokrát ocitl v ohrožení života, když kázal evangelium. A tihle jeho přátelé byli ochotní riskovat vlastní život, byli ochotní zachránit mu život v nějaké beznadějné situaci, za kterou je on hrozně vděčnej. Proto je tak miluje a říká, že by všechny církve pohanů měly být vděčné. Takže byli nejenom jeho drazí spolupracovníci ve výrobě stanů, ale byli i někdo, kdo mu zachránil život.
14:22 Pak další na seznamu tam máme Epajneta, Kristova prvotina v Asii. Asie je západ Turecka. Říká: „milovaný Epajnet“. Není tím myšlený celý kontinent, teda je to západ Turecka. Na tomhle místě byly všechny církve, které jsou zmíněny ve Zjevení 2 a 3. Byl tam Efez, Smyrna, Pergamon, Thyatira, Sardy, Filadelfie, Laodikeia. A Epajnet byl v tomto regionu první věřící. Takže dost pravděpodobně se nějakým způsobem podílel na zakládání těchto církví. To o něm, si myslím, můžeme říct.
15:01 Pak tam máme na seznamu Marii, která se pro vás mnoho napracovala. To je zajímavá formulace, když si uvědomíte ten fakt, že Pavel nebyl v Římě ještě v té době. Ona je v Římě a on jim říká: „Ona se pro vás mnoho napracovala.“ Jak to ví, si říkám. Je možný, že se znají z dřívějška, ale je taky možný, že Priska s Akvilou přišli z Říma do Korintu a referovali o nějaké Marii, která tam hrozně pro ně maká a je ta její práce v církvi vidět.
15:34 Pak máme Andronika a Junias. Není úplně jistý, že to druhý jméno je ženské, takže nevíme. První je mužské. „Moji příbuzní.“ A teď, když si to uvědomíte, tak všichni na tomhle seznamu jsou Pavlovi příbuzní v Kristu. Spousta z nich jsou Pavlovi příbuzní, co se týče židovství, že mají nějaké takhle společné předky. Ale jenom u některých z nich je zmíněno, že jsou jeho příbuzní. A to nasvědčuje tomu, že tohle jsou skutečně Pavlovi příbuzní, kteří jsou biologicky příbuzní. Je pak Herodion, který je taky Pavlův příbuzný. Andronikus a Junias byli zároveň jeho spoluvězni, byli mnohokrát zavření a patrně sdíleli společnou celu a jsou v Kristu déle než Pavel.
16:32 Já jsem zmiňoval, že tenhle dopis byl napsanej roku 56–57 zhruba. Pavel uvěřil v roce 33, takže 24 let po tom, co Pavel uvěřil, a on říká, že byli v Kristu ještě dříve, než byl on. Čili je to dekády, dekády, dekády víry. Pak dál Ampliatus, „můj milovaný v Pánu“. Jméno Ampliatus bylo často jméno otroků, nebo ne často, vždycky bylo jméno otroků. A když je nějaké otrocké jméno, tak svobodný člověk ho neměl. Když se stal svobodným, tak si změnil jméno. Kdokoliv měl tohle jméno, tak byl otrok.
17:17 Urbanus, spolupracovník v Kristu, Stachys, milovaný. Apelles, osvědčený v Kristu, byl prověřený zkouškami. Pak ti z domu Aristobulova. Aristobulus sám není pozdravený v tomhle dopise, čili nemáme důvod se domnívat, že byl věřící, ale velmi patrně se jednalo o někoho mocnýho, někoho, kdo měl v rodině věřící, nebo měl služebníky, který byli věřící a měli svou církev. Zdraví. Pak tady je Herodion, který jsme zmiňovali, biologicky příbuzný. Ti z domu Narcisova. Narcisus stejně jako Aristobulus taky patrně byl velmi mocný. Měl ve své domácnosti věřící. Tam jsou nějaké i spekulace, nebo podle mě to jsou spekulace, nechci do toho zacházet, ale že Narcisus i Aristobulus byli velmi blízko císaři Klaudiovi. Čili že vyloženě v císařské rodině, nebo v císařské vládě, řekněme, tak se nacházeli domy věřících.
18:22 Pak Tryfaina, Tryfosa, Persis. Všichni tři se mnoho napracovali v Pánu. Rufus. Uděláme kvíz za deset bludišťáků. Ví někdo, kde je tohle jméno zmíněné v Bibli jinde? V Markovi 15. „Bili ho po hlavě rákosovou holí, plivali na něj, poklekali a klaněli se mu. Když se mu naposmívali, svlékli ho z purpuru a oblékli mu jeho šaty. Vyvedli ho, aby ho ukřižovali, a přinutili kolemjdoucího Šimona z Kyrény, otce Alexandra a Rufa, jdoucího z pole, aby vzal jeho kříž.“
19:08 Ne u úplně všech v Bibli je zaznamenaný, jak se jmenovali jejich potomci, a je to zmíněné, pokud to hraje nějakou roli. Kniha Marek byla pravděpodobně chronologicky později zkompletována než dopis do Říma. Takže je nějaká možnost, že tento Rufus, který je zmíněný v tomhle dopise, je tam zmíněný, protože to je relevantní informace pro čtenáře a že ti čtenáři vědí, o koho se jedná, když je tam zmíněný. A pokud to tak je, tak tenhle Rufus mohl být svědkem života Ježíše ještě před jeho ukřižováním a zůstal mu věrný až do té doby. Ale není to křišťálově jasný, že tomu tak je. Je to taková spekulace.
19:49 Pak je tady Rufova matka. Oni s Rufem, Pavel s Rufem, nejsou bratři, patrně v nějaké životní fázi byla Pavlovi matkou ve smyslu: každý, kdo činí vůli mého Otce v nebesích,
20:02 to je můj bratr, má sestra i matka, ale nebyla skutečně jeho matkou. A pak tam je seznam dalších jmen: „Asyncritus, Phlegon, Hermas, Patrobas, Hermes, Philologus a Julie, Nereus a jeho sestra Olympas a bratři, kteří jsou s nimi.“ A už se Pavel jenom vytahuje, kolik lidí zná v Římě. Ta pasáž je zakončena: „Pozdravte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všechny církve Kristovy.“ Ve většině světa i v Česku je dneska normální součástí kultury, že si dáme políbení, liší se kolikrát, jestli na rty, nebo na tváře a podobně.
20:45 Svaté políbení
20:45 Například i v tehdejší kultuře to máme zaznamenané, že když farizeus Šimon pozval Ježíše k sobě domů, že když farize… tak Ježíš říkal Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal. Tato žena však skropila mé nohy slzami a otřela svými vlasy. Nepolíbil jsi mě, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala vroucně líbat mé nohy.“ On očekával, že ho políbí, když přijde k němu. A jakým způsobem zradil Jidáš Ježíše v Lukáši 22? „Když ještě mluvil, hle, přicházel zástup a ten, kdo se jmenoval Jidáš, jeden ze dvanácti, šel před nimi a přiblížil se k Ježíšovi, aby ho políbil. Ježíš mu řekl: ‚Jidáši, polibkem zrazuješ Syna člověka?‘“
21:29 To svaté políbení je pravděpodobně opakem téhle zrady. Je to oproti tomu romantickému políbení. To políbení se stane možná jako políbíte svého sourozence nebo babičku třeba. A on tímhle políbením, on je vyzývá, aby se políbili navzájem tímhle svatým políbením. Já jsem si představil, jak to muselo vypadat, a teď ty církve tam byly rozprostřené, to nebyla jedna církev v Římě, ale byly tam církve v různých domech. Když se podíváte na ty texty označené modře, tak to vidíte, že tam bylo několik takových menších církví. A si představte, že tam přijde tenhle dopis a všichni si ho přečtou. Potkáte na ulici Rufuse, nebo Rufa: „A hele, Pavel tě pozdravuje, tady máš pusu.“ Procházíte tím městem, jsou tam stovky věřících, stovky lidí, co vás znají. Musela to být zajímavá doba.
22:32 Odbočka: ženy v církvi
22:32 A já tady chtěl udělat malou odbočku, pozastavit se ještě nad jednou věcí. Tady na Kostele věříme, že muži jsou povoláni vyučovat v církvi a na nás mužích je to břemeno odpovědnosti za tohle. A od kterého ženy jsou podle Bible osvobozeny. Zároveň ten… tak jak mu můžeme rozumět i z toho dnešního textu. Když se podíváme na Fojbe, Prisku, Marii a další, tak je daleko bohatší než jen vedení a vyučování. Ženy byly v téhle době naprosto důležitou součástí církve a partnery pro její budování. A jen v tomhle textu máme zmíněných sedm žen. Starší ženy, ženy v manželství, single ženy, mladé ženy. A v historii celé církve je až po dnešek mnoho žen, které se mnoho napracovaly. Byly mnohé spolupracovnice, mnoho žen, které nasadily vlastní hrdlo ve prospěch evangelia.
23:31 A muž Pavel, který napsal tenhle dopis, tak tenhle dopis poslal skrze ženu. Fojbe ho donesla do Říma. A Priska s Akvilou ho zachránili, když mu šlo o život. A je mnoho rolí, kde ženy jsou velmi důležitou součástí. Jejich je důležitá pro službu v církvi. A vy ženy, vy jste povolány, abyste pracovaly pro to, abyste budovaly tuhle církev ve prospěch jeho království. Proto jsem vás chtěl, ženy, vyzvat, aby… povzbudit možná, abyste byly aktivní v tom, jak pracujete v téhle církvi. Abyste se dívaly na tyhle ženy, který Pavel dává za vzor, a byly vzorem pro další ženy.
24:28 Proměna Pavla Boží láskou
24:28 A zpět k tomu textu. Když se podíváš na ten dopis teďka, poté, co jsme ho prošli, musíš vidět tu emoci, s jakou je napsaný. Uvědom si, co Pavel ve 13. kapitole psal: „Nikomu nebuďte nic dlužni, než abyste se navzájem milovali, neboť ten, kdo miluje druhého, naplnil zákon. Neboť přikázání: Nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš žádat, ale ještě nějaké jiné přikázání jsou shrnuta v tomto slovu: Budeš milovat svého bližního jako sebe samého. Láska bližnímu nepůsobí nic zlého. Naplněním zákona je tedy láska.“ Když si přečteš tady tyhle verše, nebo posloucháš tyhle verše, a pak ten dnešní text, tu pasáž v Římanům 16, Pavel skutečně to žil a cítil.
25:20 Tak se pozastav nad tím, kdo apoštol Pavel je ve skutečnosti. Dříve se jmenoval… Pavel, on se jmenoval Saul. Přečtu vám ze Skutků 7 a 8: „Když to slyšeli, běsnili ve svých srdcích a skřípali proti němu,“ Štěpánovi, „zuby. Ale on,“ Štěpán, „plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: ‚Hle, vidím nebesa rozevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.‘ Oni však vykřikli velikým hlasem a zacpali si uši a společně se na něho vrhli. Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul. A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: ‚Pane Ježíši, přijmi mého ducha.‘ Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: ‚Pane, nepočítej jim tento hřích.‘ Když to řekl, zesnul. Saul souhlasil s jeho usmrcením. V ten den začalo veliké pronásledování církve, která byla v Jeruzalémě. Všichni kromě apoštolů se rozprchli po území Judska a Samařska. Zbožní muži Štěpána pochovali a velmi nad ním naříkali. Saul ničil církev, vcházel do jednotlivých domů, odvlékal muže i ženy a dával je do vězení.“
26:35 Potom ve Skutcích 9: „Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků. Přišel k veleknězi a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl stoupence té cesty, muže i ženy, jestliže tam nějaké najde, přivézt spoutané do Jeruzaléma.“ Co se stane muži, který se z nejhoršího zabijáka stane člověkem, který napíše Římanům 13, Římanům 16? „I stalo se, když byl na cestě a blížil se k Damašku, že ho náhle ozářilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘ Řekl: ‚Kdo jsi, Pane?‘ On odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.‘“
27:25 Potom dál ten text pokračuje: „Několik dní byl s učedníky v Damašku a hned v synagogách hlásal Ježíše, že on je Syn Boží. Všichni, kteří ho slyšeli, byli ohromeni a říkali: ‚Není to ten, který ničil v Jeruzalémě ty, kteří vzývají jeho jméno? I sem přišel jen proto, aby je spoutané odvedl k velekněžím.‘ Ale Saul působil stále mocněji a svými důkazy, že tento Ježíš je Mesiáš, pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku. Když to trvalo už dost dlouho, rozhodli se Židé, že ho zabijí.“ To osobní setkání s Ježíšem obrátilo jeho život a sám se stal cílem zabijáků, jako byl on sám. To jsou ty ohrožení života, před kterýma ho možná Priska s Akvilou zachránili. I poté, co uvěřil, vyvolával strach mezi svými bratry a sestrami, protože se báli a nevěřili, že je učedníkem. A proto se k nim nemohl hned úplně připojit. Ale ta jeho proměna byla skutečná, takže Pavel skutečně miloval ty věřící. Protože rozuměl té milosti a rozuměl té lásce, kterou sám přijal.
28:31 Tady v tom krátkém úseku z Bible, který jsem četl, tak je zřejmé, že Pavel byl šíbr, pravděpodobně větší než kdokoliv z vás, kdo tady sedí. Byl plný hněvu, plný nenávisti, plný hříchu. Ale Bůh si ho přesto zamiloval. Řekl, že jeho hřích odpustil, a změnil jeho život. Odpustil mu jeho hřích a změnil jeho život. A on touto láskou byl, Pavel, přemoženej a proměněn. A ta stejná láska, ta stejná milost je tu i pro tebe. Ta stejná moc, která obrátila apoštola Pavla, obrátila každého z nás, kdo tady sedí a vyznává Ježíše Krista jako svého Spasitele, jako svého Pána. Ta stejná moc.
29:18 A my, kdo jsme v Kristu, tak možná rosteme teprve v tom, jak tomuhle rozumíme, co to ve skutečnosti znamená. A pokud Krista tímhle způsobem ještě neznáš, tak věřím, že ta nabídka věčného života je tady i pro tebe. A můžeš přijít k Ježíši jako svýmu Spasiteli, můžeš činit pokání a být v Pánu. A ve světle toho, když si přečteš, podíváš se na ten dnešní text, na ty zeleně označené pasáže, že je někdo v Pánu, v Kristu, tohle pro Pavla bylo jednoznačně zdrojem emoce, že byla to pro něj radost, že má v životě bratry a sestry.
30:03 Někteří z nich jsou ještě déle věřící než Pavel… než Pavel, což, jak jsem zmiňoval, bylo 24 let v téhle době. Například jeho příbuzní… jeho biologická krev, a ještě předtím, než byl Pavel sám… Představte si rodinný setkání předtím, než Pavel uvěřil. A teď je pozdravuje, aspoň.
30:38 Výzva k zamyšlení a modlitba
30:38 Proto bych vám chtěl možná k reflexi dát zamyšlení, jaký dopis by lidi z kostela napsali o tobě. Kdyby někdo posílal pozdravy sem, jak by vystihl tvůj život? Jsi známý pro svou lásku? Jsi známá pro svoji lásku? Jsi ochotný služebník? Jsi známý pro to, jaký jsi služebník? I naopak, jaký dopis bys ty napsala o jiných lidech? Čeho si na lidech vážíš? Co bys zmínil, kdybys pozdravoval lidi tady v kostele?
31:23 A to dokončím dneska trochu na osobnější rovině, že bych vám chtěl říct, že vy jste moji milovaní v Pánu a vy jste moji spolupracovníci, vy jste moji spolupracovníci. Mnoho z vás je osvědčených, mnoho z vás se tady hodně napracovalo. A ti lidi kolem vás, co tady jsou, tak jsou vaši milovaní, jsou vaši spolupracovníci a mnoho se taky pro vás napracovali. Máme v Ježíši vzor, který je hodný následování v té obětavosti, a máme stejně i vzor v Pavlovi, který takto miloval svoje sourozence v Kristu. A dá-li Bůh, tak máme před sebou, řekněme, někteří 20 až 50 let života. Někteří 20 až 50 let života, řekněme. A můžeme žít tady tohle a můžeme se zlepšovat. Tak se modleme a pojďme chválit spolu.
32:28 Pane, já bych ti chtěl poděkovat za tvoji oběť a že ačkoliv, stejně jako Pavel, my jsme tebe nehledali a byli jsme ti vzdálení, tak ty jsi nás vybral, ty jsi nás k sobě přitáhnul a změnil náš život. A prosím tě, abychom více cítili a více si uvědomovali tu moc, která nás spasila, a aby to proměnilo náš život. A prosím tě o více lásky pro nás všechny, mezi námi i navenek. A abychom reflektovali tu lásku, kterou ty jsi nás zahrnul, i lidem, kteří tě ještě neznají. Amen. Titulky vytvořil JohnyX.