Neděle doma – Čemu se má křesťan věnovat?

Neděle doma – Čemu se má křesťan věnovat?

(2. Timoteova 2:1-10) Jaké jsou nějaké základní věci, na které by se měl křesťan soustředit?

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:25 Úvodní chvály Sbor zpívá písně chval o uctívání Boha a důvěře v jeho vládu.
  2. 6:38 Úvod do 2. Timoteovy Kazatel představuje dopis apoštola Pavla Timoteovi, shrnuje první kapitolu a čte první verš druhé kapitoly.
  3. 9:00 1. bod: Křesťan žije z milosti Síla nepochází z nás, ale z milosti v Kristu. Identita v kříži, Boží láska neopouští, milost proti zákonu.
  4. 17:41 2. bod: Křesťan má svoje povolání Čtení veršů 2–7. Obraz vojáka: křesťanství je na prvním místě a má se promítat do všeho.
  5. 21:56 3. bod: Křesťan rozumí tomu, jak Bohu sloužit Obraz závodníka, který zná pravidla. Proto studujeme, co po nás Bůh chce.
  6. 23:07 4. bod: Křesťan se raduje z ovoce Obraz rolníka, který rozsévá a trpělivě čeká na úrodu, kterou dává Bůh.
  7. 24:27 5. bod: Křesťan věří v sílu Slova s velkým S, ne ve svoji vlastní sílu Boží slovo není spoutáno, jak ukazují Spurgeon a Luther. Výzva dát tento týden někomu Bibli.

Přepis kázání

0:25 Úvodní chvály

0:25 Před tebou smím pokleknout, vyznat ti lásku, Pane můj, jsi pro mě nejvzácnější, teď srdce své otvírám. Před tebou smím… A prosím, vejdi jako král. Byl jsem stvořen, abych tebe uctíval, abych přebýval ve světle tvé tváře. Na věky chci vyvyšovat jméno tvé, je tak nádherné blízko ti být.

1:14 Před tebou smím pokleknout a vzdát ti slávu, Pane můj, tvé jméno nejkrásnější teď srdcem svým vyznávám. Ježíši, ty jsi Králů Král. Byl jsem stvořen, abych tebe uctíval, abych přebýval ve světle tvé tváře. Na věky chci vyvyšovat jméno tvé, je tak nádherné blízko ti být.

2:03 Byl jsem stvořen, abych tebe uctíval, abych přebýval ve světle tvé tváře. Na věky chci vyvyšovat jméno tvé, je tak nádherné blízko ti být. Blízko ti být, je tak nádherné blízko ti být. Je blízko ti být.

2:49 Pomine celý ten svět, pomine vše, co v něm máš, pomine moře i zem, ale nezachvěje se Všemohoucího trůn. Otec, Syn i Duch bude vládnout dál. Děkuji, že vše v rukou máš, můj Otče, že se mě ujímáš. Ježíši, můj život je tvůj, Duchu Svatý, pravdou Písma proměňuj. Vždyť chci skutečně žít, vždyť chci poslušně jít za tebou. Za tebou.

4:05 On přijde na zem zpět, Bůh přijde, bude soudit svět. On přijde… On přijde k dobrým i zlým, spravedlivý jeho trůn. Nezachvěje se, Otec, Syn i Duch jsou nám nade vším. Děkuji, že vše v rukou máš, můj Otče, že se mě ujímáš. Ježíši, můj život je tvůj, Duchu Svatý, pravdou Písma proměňuj. Děkuji, že vše v rukou máš, můj Otče, že se mě ujímáš. Ježíši, můj život je tvůj, Duchu Svatý, pravdou Písma proměňuj. Pravdou Písma proměňuj.

5:34 Život můj skládám dnes k nohám tvým. Vše, co chceš, ve mně sám učiníš. Život svůj skládám dnes k nohám tvým. Vše, co chceš, ve mně sám učiníš. Život můj skládám dnes k nohám tvým. Sám učiníš.

6:38 Úvod do 2. Timoteovy

6:38 …místě v Šumperku, zpíváme písničky, studujeme spolu Bibli. A protože to teďka ještě nemůžeme dělat, tak to alespoň děláme takhle, skrze video. A doufám, já doufám, že vám, co možná nechodíte k nám na… A my jsme minulý týden začali novou knížku Bible. Bible ve skutečnosti není jen jedna knížka, je to možná líp řečeno knihovna knih, ve které je 66 různých knížek. 39 Starýho zákona a 27 knížek Novýho zákona. A my jsme v jedné z těch knížek Novýho zákona, která se jmenuje 2. Timoteova. A tahle knížka je ve skutečnosti dopis, který napsal apoštol Pavel mladýmu kazateli Timoteovi. A protože to je už druhej dopis, co apoštol Pavel Timoteovi napsal, tak se ta knížka jmenuje Druhá Timoteova. A tuhle knížku teďka čteme a snažíme se studovat.

7:29 A my jsme se minule bavili o tom, co je upřímná víra. Co je to upřímná víra? Jestli Bůh začal skutečně pracovat, tak to, co v tobě dělá, je opravdový a bude to mít opravdový dopad na tvůj život. O tom jsme se bavili minule. A Pavel v podstatě tu první kapitolu, kterou jsme studovali minule, strávil tím, že povzbuzoval Timotea, že to, co v něm začalo a bylo v jeho rodině, to, co je teďka v něm, je opravdový. Bůh skutečně začal v něm pracovat. A teďka ta druhá kapitola je o tom, že mu apoštol Pavel říká: „Ty jsi skutečný křesťan“ – první kapitola – a druhá kapitola: „A takhle by měl skutečný křesťan vypadat, tomuhle by se měl věnovat.“ Nebo možná druhá kapitola je dobrá odpověď na otázku, jak by měl vypadat někdo, kdo chce sloužit Bohu. A proto je to výborná kapitola pro nás, protože my chceme sloužit Bohu. Takže ta druhá kapitola je pro nás dobrý zdroj toho, jak by jsme měli my vypadat, jestli chceme sloužit Bohu.

8:29 Tak jdeme do toho, tohle je druhá kapitola, začneme prvním veršem. „Ty tedy, můj synu, posiluj se v milosti, která je v Kristu Ježíši,“ píše apoštol Pavel Timoteovi. Protože v něm je ta opravdová víra, Bůh skutečně v něm začal pracovat, tak mu apoštol Pavel říká: „Ty se posiluj v milosti, která je v Kristu Ježíši.“ A já jsem si dneska udělal pár bodů z tohoto textu, ve kterém budeme o tom, jak by měl křesťan vypadat, co by měl křesťan dělat, čemu by se měl křesťan věnovat.

9:00 1. bod: Křesťan žije z milosti

9:00 A první je tenhle: křesťan žije z milosti. Křesťan žije z milosti. Už tenhle kratičký verš, co máme na začátku… Podíváme se tam znovu. „Můj synu,“ co máš dělat? Tohle. První věc, jak by měl křesťan vypadat, je, že se má posilovat v milosti, která je v Kristu Ježíši. Už jen tenhle kratičký verš je neskutečně důležitý na to, abychom ho pochopili, nebo alespoň na to, abychom se ho snažili pochopit. A je pravda, že moc lidí, a hlavně lidi, kteří nejsou křesťani, nechápou tohle na křesťanství. My věříme jako křesťani, že motor našeho křesťanského života není zákon neboli nařízení, pravidla, co máme dělat, ale milost.

9:41 A hodně z nás a z vás a nás má před sebou hodně věcí. Ale ty víš nejlíp, co máš, co tě čeká, možná nějakých těžkých věcí, co tě čeká, možná nějakých zkoušek nebo věcí, kterých se bojíš, ze kterých seš nervózní. Máme před sebou různý nároky života, žijeme v době, která není lehká. Možná někteří z vás trpí tím, že je teďka ten stav nouze nebo karanténa, možná to dopadlo těžce na váš život. A možná tě trápí něco jinýho, možná tě trápí vztah, ve kterým jsi, nebo možná vztah, ve kterým bys chtěl být, možná tě trápí tvoje práce, nebo možná tě trápí finance nebo něco v tvé rodině, možná něco se zdravím, ať cokoliv tě trápí. A do toho všeho máme ještě všechny tyhle možné nároky, které nám křesťanství

10:26 zdá se dávat… dává. A ten Timotej, kterému píše Pavel, na tom je moc… dost možná pod… Má hodně nároků, hodně věcí, které ho trápí. Do toho všeho mu ještě píše apoštol Pavel o tom, jak by měl vypadat. Život v prvním století pravděpodobně nebyl úplně procházka růžovým sadem. Do toho všeho ještě má kolem plno falešných učitelů, který se snaží zmást ty lidi, který Timotej vede. A on ještě teďka dostane nároky na to, jak by měl jako křesťan vypadat. A otázka je, když máme tohle všechno před sebou, když si teďka ty představíš všechny ty nároky, který máš před sebou, všechnu tu práci, zdraví, rodinu, cokoliv, co se ti děje. A otázka je tahle: kde na to vezmeš sílu? Kde na to všechno vezmeš sílu? Jestli tohle všechno máš před sebou, jestli tohle všechno tě čeká, život není lehký, bude to bolet, zdraví taky není, co bývalo, máš těžký věci, o kterých si ani neumíš představit, jak z nich vylezeš, otázka je, kde na to vezmeš sílu.

11:26 Kde na to vezmeš sílu? A odpověď toho textu, si všimneme, není v tom pořádně najít sílu a odvahu sám v sobě. Někde úplně jít hluboko sám do sebe a zkusit tam najít něco, čím bychom tohle všechno mohli přemoct. Zdá se, že ta odpověď textu je úplně jiná. I když tohle ve světě je hodně populární, tak: „Najdi v sobě skrytou sílu,“ a vždycky něco musíme najít v sobě a nějakou sebereflexi udělat. Ten text ve skutečnosti říká, že ta odpověď je do sebe a k sobě se vůbec nedívat. Ten text říká co? Můžeme se podívat znovu. Ten text říká: „Posiluj se v milosti, která je v tobě, která je v Kristu Ježíši.“

12:15 A teďka moje otázka. To zní tak náramně, to zní tak náboženský. Otázka je, co ve skutečnosti znamená, že se máme posilovat v milosti v Kristu Ježíši a v jeho milosti. To zní tak náboženský, možná těžko stravitelně, pochopitelně. Znamená to následující. Tohle pořád se týká toho prvního bodu, že křesťan žije z milosti. Co to znamená? První podbod prvního bodu je tenhle. Jako křesťani máme identitu v kříži. Kříž je moje identita. Kříž je moje identita. Identita jako křesťana už není, kolik mám peněz, co všechno jsem zvládl, dokonce se můžu vzdávat věcí, nemusím už prožít život ve strachu, co si o mně budou lidi myslet. Moje identita není v mojí kariéře, není o tom, že před lidma vypadám dobře, nebo bych měl před lidma vypadat dobře.

13:07 Kříž Ježíše mi říká, že Bůh umírá za to, abych byl jeho. Kříž Ježíše mi říká, že Bůh umírá za to, abych byl jeho. Patřit, být jeho součástí, jeho rodiny, kterou já potřebuju a kterou je třeba mít a kterou už mám. A my potřebujeme pochopit a úplně možná nejen dostat do hlavy, ale hlavně do srdce, že křesťanství není o tom, že pracuji, abych Bohu patřil. Křesťanství není o tom, že pracuji, abych Bohu patřil, ale je to život ze skutečnosti, že už mu patřím. Křesťanství není o tom, abych pracoval, abych Bohu nakonec patřil, ale křesťanství… Bůh už teď mě přijal a kříž Krista mi říká, že Bůh dokonce zemřel za to, abych byl. To je moje identita. Já už ji nečerpám z toho, kolik mám peněz, jakou přesně mám rodinu, jakou mám kariéru. Tohle jsou už vedlejší věci, protože hlavní identita je, že Bůh mi vydobyl místo na kříži ve své vlastní rodině, a z toho teďka můžu žít, z toho můžu teďka čerpat sílu.

14:12 Další věc, co znamená, že žiju z Boží milosti, je tohle: Boží láska mě neopustí. Boží láska mě neopustí. Někteří z nás, když budeme trochu upřímní, tak možná někdy nabýváme představ, že Bůh bude skutečně mít rád nějakou svatější budoucí verzi mojí. Že teďka ještě bych se musel polepšit, musím trochu víc zvládnout, musím se trochu zabývat tím skrytým hříchem, který mám, a Bůh bude milovat, skutečně milovat, až nějakou moji budoucí svatější verzi.

14:48 Milost, která je v Kristu, nám říká, že Bůh nás nezačal milovat jen tak. Bůh nás nezačal milovat, až když jsme se polepšili. Bůh nás nezačal milovat, až když na nás bylo něco, kvůli čemu by nás milovat měl. Bůh nás začal milovat, protože se rozhodl, že bude, a jen tak to neskončí. A jen tak to neskončí. Takže čerpat z milosti, která je v Kristu, znamená, že v kříži moje identita – on zemřel za to, abych já byl jeho. Boží láska mě neopustí, protože je založena na jeho milosti, z toho čerpám, ne na mojí vlastní dobrotě nebo dokonalosti.

15:29 A další věc, to znamená – a tohle jsou tři věci, které řeknu, a dalo by se říct daleko víc – další věc, to znamená: jde z toho čerpat pořád. To je ten text, co říká: čerpej ustavičně, posiluj. To znamená, pořád to dělej, čerpej z Boží milosti, jde z toho čerpat pořád. Říká, neboli: „Timoteji, jestli chceš být dobrý křesťan…“ Já vím, že jsi opravdový křesťan. A na co by křesťan měl myslet, je, že má čerpat z Boží milosti sílu ustavičně. Milost, odpuštění, lásku, přijetí – posiluj se v tom, tohle ať ti dává sílu. V tomhle je síla každý den, je to k dispozici. Je to k dispozici pro tebe a ty z toho musíš čerpat, ty se z toho můžeš posilovat.

16:10 Máme spíš tendenci, když budeme upřímní zase, žít ze zákona víc než z milosti. Zákon říká, co musím dělat, abych někým byl. Co musím dělat, abych někým byl. A milost nám říká, co dělám, protože už někým jsem. Zákon nám říká, co všechno musím udělat, abych se někým stal. A v tom hodně lidí z nás žije. Já musím dělat tohle, tohle, tohle, abych byl tohle, tohle, tohle. Ale milost nám říká, co dělám, protože už někým jsem. Bůh už mě přijal, já žiju to, co už jsem, ne abych se někým stal. Zákon nám říká: „Podívej se, kolik toho musíš ty dokázat a splnit, abys byl někdo.“ A milost říká: „Podívej se, kolik toho už bylo uděláno, abys byl někdo. Podívej se, kolik toho už bylo uděláno a dokázáno na tvým místě.“

17:00 Zákon říká: „Boží láska jde získat, když se budeš hodně snažit. Bůh tě bude mít rád, když tohle všechno budeš splňovat. Boží láska jde získat, když se hodně budeš snažit.“ A milost nám říká: „Boží láska nejde ztratit.“ A Pavel Timoteovi říká: křesťan vypadá tak, že čerpá z milosti, ne ze zákona. Sílu mu dává milost, která je v Kristu. Vidím možná tu jiskru nového života, který teďka můžu mít, že už žiju z toho, že jsem byl přijat, že už žiju z toho, že mě Bůh miluje a jen tak mě neztratí. V tom se mám posilovat.

17:41 2. bod: Křesťan má svoje povolání

17:41 A teďka mu dál Pavel… To je první věc, co mu řekne: čerpej z milosti, posiluj se z milosti, která je v Kristu, že to jako křesťani máme dělat každý den ustavičně. A teďka mu dá Pavel taková tři přirovnání, jak by měl dál vypadat. Řekne mu, že by měl vypadat jako voják, jako závodník a jako rolník. A na to se podíváme teďka. Verše 2 až 7. „Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné.“ Tohle všechno, co slyšíš, to říkej i dalším lidem, to říkej dál a dál. Všichni my to potřebujeme vědět. A teďka mu řekne verš 3.

18:21 „Snášej spolu se mnou útrapy jako dobrý voják Ježíše Krista. Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal. A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel. Rolník, který se namáhá, má jako první dostat podíl z úrody. Uvažuj o tom, co říkám; Pán ti dá ve všem porozumění.“ První – takže křesťan žije z milosti, křesťan žije z milosti. A další věc, co mu Pavel řekne, je, že křesťan má vypadat trochu jako voják. Co to znamená? Co znamená, že křesťan má vypadat jako voják?

19:07 Znamená to tohle: křesťan má svoje povolání. Křesťanství není jenom to, že jsme úplně stejní jak všichni ostatní, ale navíc máme takovou nějakou svoji filozofickou víru v hlavě, kterou si žijeme sami doma, a hlavně, aby o ní nikdo nevěděl. Ne, křesťan má svoje povolání. Bůh nás povolává, abychom něco dělali, a je toho docela dost. Proto studujeme Bibli. Proto studujeme Bibli a zjišťujeme, co jsou všechny ty věci, do kterých nás Bůh povolává. A Pavel tady přirovnává k vojákovi. Možná si spíš představte nějakého římského vojáka, který byl někde povolán, než nějakého moderního vojáka. A to, že on je voják, je většinou skoro celý život, to je jeho identita. On žije z toho, do čeho a k čemu byl povolaný. Tak sám sebe chápe a tak se chápeme jako křesťani.

19:54 Co tohle pro nás znamená jako pro křesťany, že máme… možná ta idea toho vojáka je tahle. Křesťanství pro nás, křesťanství a být křesťanem pro nás, jestli křesťanem jsme, znamená, že křesťanství je pro nás na prvním místě. My už sebe nebereme jako elektrikáře, studenty, fotbalisty nebo… cokoliv, co děláš, není tvoje identita, ale to, že jsi křesťan. Je to jako když voják je vojákem – on je voják, nic jinýho. Ty jsi křesťan, jsi křesťan, nic jinýho.

20:28 No, naše křesťanství a naše víra celkově je způsob a možná takový filtr, přes který vidíme způsob, jak děláme všechno ostatní, a do všeho ostatního se má promítat. My můžeme být elektrikář, ale už nejsme elektrikář. My jsme křesťan, který je elektrikář. My nejsme elektrikář, který je taky zároveň křesťan. My jsme křesťani a zároveň hrajeme fotbal, nebo spravujeme lidem elektriku, nebo jezdíme autem. My jsme křesťani první. A moje otázka na tebe možná dneska je tahle: Přemýšlíš tak o sobě? Přemýšlíš tak o sobě?

21:02 Pavel to říká takhle: „Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal.“ Neboli stejně jako voják ví, k čemu byl povolanej, a ví, kdo ho povolal, jeho nadřízený velitel, tak dělá všechno pro to, aby splnil povolání toho, kdo ho povolal. Tak stejně křesťan ví, že tohle je jeho primární role v tomhle světě. To neznamená, že bychom nemohli žít nějaký normální život, ale v obrazu toho vojáka máme v každodenním životě před sebou to, kdo vlastně jsme, co je naše povolání a co máme dělat. A tak se to má promítat do všeho, co děláme.

21:40 Jak se to, že jsi křesťan, primárně křesťan, promítá do všech věcí, které děláš? Zkus klidně nad tím přemýšlet. Možná zkus přemýšlet: Co dělám během týdne? Tohle jsou aktivity, které já dělám během týdne. Jak se do toho promítá, že jsem křesťan na prvním místě?

21:56 3. bod: Křesťan rozumí tomu, jak Bohu sloužit

21:56 Další věc. Měli jsme: křesťan žije z milosti. Ta druhá věc říká: křesťan má svoje povolání. Třetí věc je tahle: křesťan rozumí tomu, jak Bohu sloužit. To je ten obraz závodníka, který závodí podle pravidel. Křesťan rozumí tomu, jak Bohu sloužit. Ten obraz závodníka: jestli chceme běžet závod dobře, tak musíme znát pravidla, že jo. Jestli poběžíte závod na 400 metrů a budete si myslet, že to je závod na 200 metrů, tak to moc dobře nedopadne. Možná jste hodně trénovali, možná jste do těch 200 metrů dali úplně nejvíc, co jste měli, úplně se vyflusli, a po 200 metrech jste spadli na zem a řekli jste: „Tohle byl můj nejlepší životní výkon.“ A lidi se na vás budou dívat: „Ale tenhle závod má 400 metrů, takže ještě ti… jseš v…“

22:41 Možná to dobře nedopadne. Stejně v křesťanství je určitě plno lidí, kteří chtějí Bohu sloužit, dokonce horlivě dávají do toho úsilí, jdou do toho po hlavě, ale ve skutečnosti ani neví, co dělají. Měli by prvně víc poslouchat, než něco dělat. Křesťan rozumí tomu, jak Bohu sloužit. Proto se tohle učíme, proto čteme spolu a studujeme a zjišťujeme, co vlastně po nás Bůh chce a jak chce, aby jsme to dělali.

23:07 4. bod: Křesťan se raduje z ovoce

23:07 A poslední věc, a to je to podobenství nebo ten obraz rolníka, je tohle: křesťan se raduje z ovoce. Křesťan se raduje z ovoce. To je takový zakončení toho. Jestli věrně sloužíme Bohu a rozumíme, jak to máme dělat, a děláme to tak, pak to přinese ovoce a to bude do nějaké míry i potrava pro naši duši. A možná o tu část křesťanství se hodně z vás obírá, protože možná sice rozumíte, co máte dělat, ale neděláte to. Nebo netrávíte moc času tím, abyste rozuměli, co vlastně máte dělat, a nevyužíváte příležitosti, který vám Bůh každý den dává, a potom nevidíte ovoce jako rolník.

23:45 A možná ten obraz rolníka je ještě do nějaké míry obrazem tohoto: křesťan rozsévá jako rolník semínka. A není hnedka vždycky očividný, co z toho vyroste, jak to bude chutnat a jak to bude velký. Co z toho bude? Často to vyžaduje trpělivost, když se rozhodneme možná číst Bibli, nebo o Bohu mluvit v práci, nebo někoho někam pozvat, nebo někoho milovat. Někde to trvá roky, než uvidíme ovoce, ale stejně jako rolník, který rozsévá, potom taky sklízí a raduje se z ovoce. A přijde úroda a bude to úžasný a my to budeme vidět jako první, jako ten, kdo sázel – Bůh skutečně dal růst.

24:27 5. bod: Křesťan věří v sílu Slova s velkým S, ne ve svoji vlastní sílu

24:27 A jak je Pavlovým zvykem, tak tu sekci vždy uzavře Ježíšem znova. Takže tohle je verš 8 až 9: „Pamatuj na Ježíše Krista, vzkříšeného z mrtvých, ze semene Davidova, podle mého evangelia. Pro ně snáším útrapy a dokonce pouta jako zločinec.“ Pavel je ve vězení. „Ale slovo Boží není spoutáno. Proto všechno snáším pro vyvolené, aby i oni došli záchrany v Kristu Ježíši… slávy.“

24:56 Takže jsme měli: křesťan žije z milosti, křesťan má svoje povolání, křesťan rozumí tomu, jak Bohu sloužit, křesťan se raduje z ovoce. A to poslední, co máme, a ne úplný, ale to z tohoto textu, poslední, co máme o tom, jak by jsme měli vypadat nebo jak by měl vypadat ten, kdo chce Bohu sloužit, je tohle: křesťan věří v sílu Slova s velkým S, ne ve svoji vlastní sílu. Pavel říká: slovo není spoutáno.

25:26 Co to znamená? Znamená to tohle: že to, co děláme, naše mluvení a naše působení, není až tak moc založený na důvěře v náš vlastní talent nebo naši vlastní vychytralost nebo naši vlastní schopnost růst nebo na to, jestli umíme říct věci správně, ale v důvěře, v prosté důvěře v to, že Boží slovo bude pracovat samo o sobě. Boží slovo bude pracovat samo o sobě. Pracuje, i když se nám zdá, že to není možný a že není jediná cesta. Pavel je spoutaný: „Já nemůžu nikomu říct.“ On tam je doslova v řetězech a říká: „Ale Boží slovo není spoutaný, protože na mě, i když mě možná hodně lidí považují za nějakého velkého řečníka, apoštol Pavel, píšu knížky Bible, Boží slovo jde dál a je mu jedno, jestli já jsem spoutaný, nebo nejsem.“ I když to, neboli možná to převedení do našeho kontextu:

26:19 I když já někomu svědčím o tom, kdo je Bůh, a když to řeknu blbě, špatně, neohrabaně, nemusím pořád bránit svoji víru. Nebo bránit svou schopnost, jak ji předat. Ale nechám slovo mluvit za sebe.

26:35 Jeden můj oblíbený kazatel, Charles Spurgeon, který žil v Londýně na konci 19. století, řekl takovou zajímavou věc. On řekl tohle, já to přečtu. On řekl: „Zdá se, že v některých dobách… uděláno, aby se Bible bránila víc než vykládala.“ Dvakrát více úsilí bylo dáno na to, aby se Bible bránila, víc než vykládala. „Ale kdyby všechna naše síla odtekla do výkladu a šíření Bible, tak bychom ji mohli nechat, aby se bránila sama.“ Je to jako lev. Představte si, že máte lva před sebou. Představ si, že před tebou stojí lev. Několik lidí se přibližuje ke lvu, aby mu ublížili, aby ho napadli. A někteří z nás by jsme chtěli lva uchránit. A hodně lidí má hodně rad, jakou zbraň na jeho ochranu, na ochranu lva, by jsme mohli použít, a tak podobně.

27:26 A Charles Spurgeon říká: „Omluvte mě, ale nabídnu jedno řešení. Otevřete klec a pusťte lva ven. Postará se sám o sebe.“ Postará se sám o sebe. Cože? Všichni útočníci utekli. A Charles Spurgeon říká: „Odpověď na každou námitku Bibli je Bible.“ Nech, ať slovo mluví. Nestarej se o to, jak ty to můžeš dobře říct, jak ty tomu náramně nebo nenáramně rozumíš, jestli jsi dobrý řečník, nebo ne, jestli máš talent, nebo nemáš, jestli jsi v řetězech dokonce, nebo ne. Boží slovo není spoutáno.

28:01 Neboli Boží slovo je živá věc, to se dozvíme i dál v tom Timoteovi, která mluví, která není spoutaná, žije svým životem, umí proměňovat člověka bez ohledu na tvou výřečnost nebo inteligenci. Boží slovo není spoutáno. Není to o naší velikosti, ale o tom, že Bůh dokáže dělat věci sám. Stejně, když se ptali Martina Luthera, otce reformace, otce obrovského obrácení v Evropě, jak se to vlastně stalo, tak Martin Luther na to slavně řekl, že on seděl ve Wittenbergu a pil pivo, zatímco slovo dělalo všechnu práci. Slovo udělalo vše.

28:41 Nejlepší, co můžeme dělat, když se nás někdo ptá na víru, když chce někdo zjistit, kam dál, tak dát mu Bibli a říct mu: „Zkus to číst. Zkus to číst. Klidně i Nový zákon, přečti si to sám, zase udělej si vlastní názor.“ Klidně můžeš poslat nějaký video nebo něco, kde to ještě někdo víc vysvětlí, ale dát mu Boží slovo, který dokáže mluvit samo za sebe.

29:02 A s tím dneska skončím. A bude to i moje jedna výzva pro vás, možná taková těžká výzva, možná to hodně z vás neudělá, ale kdyby to udělalo aspoň pár lidí z vás, tak by to byla skvělá věc: dát Bibli jednomu člověku tenhle týden. Jenom taková maličkost zdánlivě. Možná někomu v rodině nebo kamarádovi, a říct, říct obyčejně, říct: „Hele, tohle je pro mě důležitý, tohle je pro mě důležitý, ta knížka je pro mě důležitá. Přečti si to a řekni mi, co si o tom myslíš. Přečti si to a řekni mi, co si o tom myslíš.“

29:37 Křesťan žije z milosti. Křesťan má… Křesťan rozumí tomu, jak Bohu sloužit. Křesťan se raduje z ovoce. Křesťan věří v sílu Slova, ne ve svoji vlastní sílu. To je dneska z toho textu pro mě, pro vás. …příště. Mějte se pěkně. Čau.