Skutečná svoboda

(Skutky 16:16-40) Jak vypadá skutečná svoboda?

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:00 Úvod do Skutků apoštolských Rozdělení Nového zákona a otázka, jak může být člověk skutečně svobodný.
  2. 1:50 Otrokyně s věšteckým duchem Čtení o otrokyni ve Filipech, výklad ducha Pythona a falešných forem křesťanství.
  3. 11:03 1. bod: evangelium začne odhalovat, nebo křesťanství začne odhalovat falešnou moc Pavel vyhání ducha a páni otrokyně přicházejí o zisk.
  4. 13:42 Falešná a pravá svoboda Svoboda není v opuštění hranic, ale v nalezení těch, pro které jsme stvořeni, jako ryba ve vodě.
  5. 17:10 Evangelium vyvolává odpor Evangelium sahá lidem na moc a peníze, Pavla a Silase bijí a zavřou do vězení.
  6. 21:55 Zpěv ve vězení Neotřesitelná radost uprostřed utrpení ukazuje svobodu ukotvenou v pravdě a smyslu.
  7. 27:49 Zemětřesení a proměna žalářníka Pavel neutíká a zachrání žalářníka, který uvěří v Pána Ježíše.
  8. 34:33 Propuštění a veřejné ospravedlnění Pavel trvá na omluvě, aby svědectví mělo dobrou reputaci.
  9. 36:41 Ježíš a závěrečná modlitba Totéž vidíme u Ježíše; modlitba za život ukotvený v Bohu.

Přepis kázání

0:00 Úvod do Skutků apoštolských

0:00 Skutečná svoboda. Skutečná svoboda. Jestli máte Bible, Skutky 16, od 16. verše, 16,16. Pojďme se do začátků církve. Co se stalo? Když se podíváme na Nový zákon, tak by se dalo tak jednoduše rozdělit na to, že máme první čtyři evangelia: podle Matouše, podle Marka, podle Lukáše a podle Jana. Pak jsou Skutky apoštolské, to je, když se zakládala církev, a pak jsou nějaký epištoly, které se píšou církvím, takový dopisy. Abychom to rozdělili na to, co udělal Ježíš v těle, když přišel Bůh na svět, Boží Syn. Když přišel, o tom jsou evangelia, jak Ježíš žil, jak vyučoval, co dělal, jak umřel, jak vstal z mrtvých. A pak všechno ostatní, v počátku těma Skutkama, ve kterých jsme, je, co Ježíš dělá skrze svojí církev. Jak Ježíš pracuje skrze svoje lidi. A v tom jsme dneska, v tom pokračujeme. Apoštolové a učedníci chodí krajinou a zvěstují evangelium, zakládají zbory, zakládají společenství.

0:57 A dneska uvidíme nějaké další střetnutí, které mají s lidmi, kteří úplně nesouhlasí s tím, že by to křesťanství by se mělo tak sdílet. A křesťanství začne vyvolávat konflikt. Tak pojďme rovnou do toho, 16. verš, 16. kapitoly. A ty témata, které budeme mít před sebou, kterých se dotkneme dneska, budou takový velmi, takový základní. Co mi za to stojí, abych pro to žil? Jak můžu jako člověk být skutečně svobodný? To je tyhle základní téma. To, co mě dělá jako člověka svobodným člověkem. Jo, lidi chcou být svobodní, já nemyslím tím nebýt v manželství. Lidi chcou být svobodní, chcou být free. Lidi chcou pro něco žít. A teďka uvidíme v tomhle, v téhle pasáži, kterou přece máme, v těchhle nějakých 34 verších, uvidíme nějaké odpovědi na to, ok?

1:50 Otrokyně s věšteckým duchem

1:50 Verš, a tam se stane tohle: „Stalo se, když jsme se šli modlit…“ Apoštol Pavel se Silasem prochází krajinou, zakládají ty zbory, jsou ve Filipech, ve městě v Řecku, v Evropě jsou. „A stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk. Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: ‚Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.‘“

2:25 Ale co, chcete tak začínat naši dnešní pasáž? Co se tady děje? Tady nějaká paní, potkala nás nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha, což není dobrá věc. Ten věštecký duch doslova v řečtině, ve které to je originálně napsané, je duch Pythona. Ten text říká… My bychom tomu nerozuměli, ale jak to ČSP, Bible říká věštecký duch. A ten duch Python, a to je v řecké mytologii Python, je hrozný šupinatý had. Vy možná znáte anglický python, to je ten velký, obrovský had. A je hrozný šupinatý drak s hadím tělem a je spojen s věštírnou v Delfách, což je město, tam byla věštírna, tam byly věci, tam byly… tam věštili různý budoucnosti a všechno možné tam věštili. A tohle je ten duch.

3:17 Já jsem přemýšlel, s kterými bychom to mohli spojit v naší dnešní době, ale nic mě nenapadlo, až na tu cikánku, co byla na Primě. A teďka nevím, jak se jmenovala, jestli Jolanda, nebo nějak tak, že? Jolanda. Tak kdyby tam, kdyby Lukáš, který píše tenhle dopis, říká: „Byla tam paní s duchem věštkyně Jolandy a chodila za nima.“ No, potom si lidi něco představují. Tohle není dobrá zpráva, že tahle paní zrovna jde za nima. A křičí docela dobré věci. Jde za nima a křičí: „Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.“

3:56 Jenom proto, že je to pravdivý, takhle začíná ten text, tak to není úplně super, že zrovna tahle paní to říká. Možná jako kdybychom šli tady na Točák, nebo kdybychom šli kolem divadla, kde většinou stojí svědkové Jehovovi, a svědkové Jehovovi tam rozdávali samolepky Kostel Jinak a říkali lidem: „Tohle je nejlepší sbor.“ A my bychom řekli: „No jako, je to pravda. Ale úplně nechceme, abyste vy zrovna tohle lidem říkali. My nechceme, aby si nás někdo asocioval s váma.“ Vy nosili trička Kostel Jinak. My a Kostel Jinak, svědkové Jehovovi, sál království, jak říkají těm svým budovám, a Kostel Jinak jsou nejlepší sbory. Úplně bychom s tím nesouhlasili.

4:36 A tohle stejně. Ale paní křičí a je otrokyně a nedělá to, protože by tomu způsobem věřila. A dozvíme se, že tady tyhle věštci, to byly v podstatě taky kapitalisti, to byly lidi, kteří měli tady ten svůj byznys, věštili budoucnost, že se jim třeba podali ruku, nebo prostě měli sny, nebo měli vize, podívali se na nás. Někdy hodně se taky říká, že čerpali výpary ze země, výpary ze země, a pak prostě v nějakém transu vám něco řekli a vy byste za to zaplatili. A teďka se zdá, že Pavel a Silas, a Lukáš tady píše tenhle, tuhle knížku, tak chodí městem a dav je začíná poslouchat.

5:13 Protože na křesťanství, i když je pro hodně lidí bláznivý, tak na křesťanství se zdá, že něco je, a spousta lidí chce slyšet, co Pavel, apoštol Pavel říká. A začne za nima chodit dav a tahle věštkyně. A zvlášť ti páni té věštkyně, otrokyně, ten text říká, vidí velmi dobrou příležitost, jak prodat nějaký věci. Jak prodat pár věšteb. Řekli: „Tak tam jsou nějací náboženští fanatici, tam jsou nějací náboženští blázni, kteří rádi věří bláznivým věcem, pošlem tam naši paní Miladu a ona bude nabízet, ona si udělá stánek s věštbou.“ A chodí za nima: „Jo, tihle borci, ty jsou nejlepší.“

5:51 A poslyšte, tohle není jenom věc minulosti, že pořád na křesťanství, na to biblické křesťanství se pořád duchovna, aby prodali svoje věci. Jsou různý formy křesťanství, které s křesťanstvím nemají nic společného. U kterých musíme říkat: jenom proto, že si říkají, že jsou křesťani, nebo jenom proto, že říkají pravdivý věci, neznamená, že ten zdroj té pravdy je stejně tak pravdivý. Já jsem nedávno, nebo dávno už, teda četl o takové sektě, která je v Kanadě, a to jsou nudističtí arsonisti křesťané, což znamená, že se rádi vysvlíkají a zapalují budovy. A tím dávají, podle nich, tím dávají najevo svůj postoj proti materialismu. A říkají si Synové svobody. Nudističtí arsonisti. Říkají si křesťani. Jen proto, že si něco říká, že jsou křesťani, nebo proto, že se nalepuje na něco, co křesťanský je, ještě neznamená, že to křesťanský je.

6:55 A v dnešní době pořád věštění budoucnosti, krystaly, tarotový karty, reiki, uzdravování, všechno tady tohle je kolem nás a spousta křesťanů to přilepuje i na svoje křesťanství. A většinou říkají: „No tak, protože to funguje. Jsem si vykládal ty tarotový karty a ta věštba se naplnila.“ Nebo: „Jsme praktikovali to reiki a ta paní, které jsem ty ruce dával, tak jsem cítil, jak ze mě vychází energie, a ta paní se uzdravila.“ Bible neříká, že tohle nemůže fungovat. Že tyhle věci všechny kolem nás duchovní… My nežijem jenom v materialistickém světě, my žijem v duchovním světě, my žijem v divným světě. Ve světě není jenom Bůh, ale jsou všechny možný duchové, zmaným d, démoni. A je hodně věcí, který fungují, hodně věcí, který se tváří, že jsou pravda, možná říkají nějaké pravdivé věci, a v tom jsou ještě víc nebezpečný. Protože i když trochu mluví o pravdě, tak k pravdě nevedou.

7:59 A tady přichází ta paní a dozvíme se, že ta paní je hodně otravná. Oni se tam snaží zvěstovat evangelium, oni se tam snaží… Tak, představte si, že byste měli takový projekt a půjdete do Šumperka a řeknete: „Tak, potkáme pár lidí, budeme se za ně modlit, řekneme jim, v co věříme my, že to je naše naděje.“ A za váma chodí paní Milada a provolává. A všichni o ní ví, že tohle je pohanka, pravděpodobně má démona nějakýho. A volá za váma: „Jo, Martin!“ Všichni se na ni dívejte. A ten text říká: „A to dělala po mnoho dní. Pavla to rozhořčilo.“ To dělala několik dní, až byl Pavel fakt naštvaný.

8:42 Protože když sdílíme evangelium, tak jsme… Oni jsou v Evropě, oni jsou ve městě, kde nikdo nechce slyšet. Oni jsou v řeckým městě, v římským městě, všichni mají ty svoje bohy, tyhle věštby jsou spojené s bohem Apollónem a mají tam všechny možný různý bohy a nikdo moc nechce slyšet o křesťanství. Stejně jako my v Česku, tady máme zase jiný bohy, ve který věříme: peníze, klid, dovolená v Chorvatsku, pivo, nevím, všechno možné, které uctíváme, kterým obětujeme, a o křesťanství taky nikdo nechce slyšet. A když mluvíme o křesťanství, tak často budeme mluvit k lidem, kteří nechtějí slyšet. A co děláme jako křesťani? První je, že my jenom chceme, ale neočekáváme jenom, že budou lidi kolem nás slyšet, ale snažíme se vyhrát slyšení evangeliu.

9:27 Snažíme se, aby chtěli slyšet. To neznamená, že nějak manipulujeme nebo nic takového, ale většinou lidi, jenom protože jim něco řeknu, jenom protože potkám někoho na ulici a řekneme mu: „Hej, uvěř Pánu Ježíši, nebo jdeš do pekla,“ neznamená, že to fakt zváží ten člověk. „Tak protože mě tenhle náhodný člověk potkal na ulici a trochu na mě zakřičel, tak to stojí za zvážení.“ My se snažíme vyhrát, my to s lidma myslíme vážně. Že když se máme s někým mluvit, tak nejdřív chceme vyhrát jejich slyšení, aby vůbec nás poslouchali, to, co říkáme. Protože mluvíme, neznamená, že ten druhý poslouchá. A co se tady děje? Tahle paní tady chodí

10:04 …a lidi místo, aby chtěli slyšet víc o Bohu, pravděpodobně, protože tam za nima lítá, křičí, tak chcou slyšet méně než víc. A do jaké míry nám to říká: nebuďme takoví potrhlí křesťani, kteří křičí na další lidi jenom, aby si splnili nějakou náboženskou povinnost, že dalším něco řekli, ale ve skutečnosti nikdo neslyšel. My jsme lidi, kteří chcou, aby jsme… My máme rádi další lidi, to je proto, proč jim říkáme o tom, kde je naše naděje. To není svůj náš projekt, není svůj náš projekt, co si musíme splnit, aby jsme si udělali nějakou cedulu nebo transparent. My chceme vyhrát nejdřív v slyšení. O to tady jde. A to dělá po mnoho dní. Přichází konflikt, konfrontace. Pavla to rozhorčilo, rozhořčilo, sorry, rozhořčilo, obrátil se na toho ducha a řekl (všimli jste si, ne na tu paní, něco v ní bylo víc než ta paní): „Přikazuju ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel.“

11:03 1. bod: evangelium začne odhalovat, nebo křesťanství začne odhalovat falešnou moc

11:03 A my vidíme možná náš první bod. Co se děje, když evangelium proniká do toho města, když zpráva o tom, co dělá, proniká do toho města? Tak první, co se děje, nebo jedna z prvních věcí, co se děje, je, že evangelium začne odhalovat, nebo křesťanství začne odhalovat falešnou moc. A často skrze konfrontaci. Ne všechno je dobré, ne všechno stojí za to, aby se tomu věnoval čas. Ne všemu, čemu lidi věří, stojí za to, aby tomu lidi věřili. Že my žijeme v té době, kde se říká: prostě každý má svoji pravdu a každý má pravdu. Ne. Lidi věří lžím. Lidi věří lžím a ty lži, kterým věří, jim hodně špatně ovlivňují život. Tady paní, která otrokyně, to znamená fyzická otrokyně, ona patří někomu, a zároveň v otroctví ještě nějakého démona navíc.

11:53 Několik dní to Pavel vydržel, se zdá. Musel to zvážit. Na jednu stranu říká pravdu, na druhou stranu je dost otravná. Něco na ní špatně a obrátí se na toho ducha. A řekne: „Běž pryč. Ve jménu Ježíše Krista.“ Tohle není žádný složitý pohanský rituál, kde se snaží toho ducha vyhnat. Křesťanství – Ježíš Kristus má větší moc než všechno ostatní, stačí říct. Ježíš zasáhne. A tahle paní, velmi pravděpodobně ta otrokyně, jak toho démona, tak lidí, je do nějaké míry osvobozená. A ten text pokračuje a říká tohle: „Když její páni,“ tedy ti, kterým patřila, „ušla naděje na zisk.“ To je, proč tam byla. „Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase, vlekli je na náměstí k představeným města.“

12:49 Znovu, tahle dívka, otrokyně, bez svobody, ekonomicky zneužívaná tady těmahle lidma, pravděpodobně má nějakého démona, bude nakonec vysvobozena, a první, co lidi udělají, je: přicházíme o peníze. Jak šáhnete lidem na peníze, hranice, kterou prostě překročit nejde. Páni, nějaká mafie, možná ještě věštecká firma na lidi, která slibuje lidem hory doly, spíše z toho oni mají hory doly. Zajímavý, oni tady vidí, něco se stalo. Duch odešel z paní. Co se tady stalo? Nejradši byste to viděli, nejradši byste toho byli součástí a byli v tom, že se zázrak stal. Lidi vidí první je: přicházím o peníze.

13:42 Falešná a pravá svoboda

13:42 Nebo i to štěstí, který v životě mám, to, pro co žiju, není, jestli skutečně Bůh existuje, jestli skutečně Bůh pracuje, jestli je něco víc, ale co vlastním. Lidi pořád věří, že když budu mít tyhle věci, když budu mít prachy, když budu mít majetek, když budu mít tyhle věci, když budu mít moc, tak o tom život je. A tady vidíme tuhle falešnou svobodu, kterou ten text trochu nám ukazuje. Paní doslova zneužitá nějakým démonem, lidi, kteří ji zneužívají pro peníze. Ale přemýšlej nad tímhle. Lidi pořád pro tohle žijou. Jestli mi to přináší moc a peníze, nebo jestli mi to přináší cokoliv, po čem toužím, tak v tom je svoboda. A ta falešná svoboda je právě tady tohle. Přináší mi to moc a peníze, ale nevede mě to blíž k pravdě. O čem by měl můj život… Otroctví. Jak moc jsi svobodný, když žiješ ve strachu, že neustále přijdeš o to, o čem si slibuješ, že ti to svobodu přinese?

14:50 A poslouchej, jeden z argumentů, co lidi mají hodně proti tomu, když možná sdílíte s někým křesťanství: a křesťani jsou potrhlí, jsou blázni, a co nejhoršího na křesťanech většinou pro lidi je, že věří ve strašně moc pravidel a že věří, že neměl bys mít sex před svatbou a neměl by ses moc opít, nebo můžete mluvit prostě, nebo cokoliv si tam můžete doplnit. A lidi řeknou: „To mi za to nestojí. Z křesťanství… že křesťanství… Vy mi říkáte, že když uvěřím křesťanství, tak budu svobodný. Ale křesťanství je plný různých pravidel, které já musím dodržovat.“ Křesťanství pro hodně lidí v Česku a možná ve světě, a zvlášť nevěřících, není o svobodě, ale o otroctví, že jo. Lidi řeknou: „Vy máte jenom samý hranice, pravidla, a já bych radši chtěl být svobodný a žít pro to, pro co já chci.“

15:37 A Tim Keller říkal takovou jednu výbornou ilustraci, já jsem říkal tak dvacetkrát tady. Ale je výborná. Lidi si myslí, že svoboda, říkal, lidi si myslí, že svoboda je v opuštění hranic. Že křesťanství má moc hranic, moc pravidel, a lidi věří tomu, že svoboda pravá v mém životě, když nebudu mít tyhle hranice, když si budu určovat to, co pro mě je dobré, podle sebe. A k tomuhle říká takovou ilustraci, že to je, jako když si představíte rybu, která žije ve vodě, a ta ryba říká: „Já už nechci být spoutána hranicemi oceánu, já chci být na svobodě, chci zažít písky, chci zažít stromy, chci zažít, nevím (to neříká), ale chci jezdit na Lvov, já nevím, co prostě. Chci zažít svět.“ A ryba vyskočí na písek, aby zažila svobodu toho světa. A co se stane? Umře. Velmi rychle.

16:30 Tím to říká takovou zajímavou věc, že pravá svoboda není v opuštění hranic, ale v nalezení těch hranic, pro které jsme byli stvořeni. Ryba je nejvíc svobodná ve vodě, ne na písku, protože byla stvořena pro vodu, ne pro písek. A s čím křesťanství přichází, je, že my jsme byli, že člověk byl pro něco stvořen, člověk byl stvořen pro Boha, aby žil pro Boha, že byl stvořen a jenom Stvořitel může naplnit naši touhu, že chceme pro něco žít. Že tady je někdo, je tady Pán, my mu říkáme Pán Ježíš Kristus, a pravá svoboda je ne, když ty budeš pán ve svém životě, protože ty jsi nebyl stvořen, abys byl pán, ale abys pro Pána žil. Že v tom přichází pravá svoboda.

17:10 Evangelium vyvolává odpor

17:10 A tady ta holka zotročená, s démonem, osvobozená, a lidi vidí jenom to, o co přišli. Ne co můžou získat, že něco většího přichází. A evangelium začne vyvolávat odpor, protože sahá lidem na to, co jim nejdražší. Stejně u nás kultura říká: „Věř sám sobě. Musíš věřit sám sobě, najít sílu sám v sobě.“ A evangelium říká: „Nevěř sám sobě. Věř v něco většího, než jsi ty.“ Že naše kultura kolem nás nám říká věci jako: „Naber moc, naber peníze, aby jsi byl svobodný, aby jsi byl pán.“ Evangelium říká: „Vzdej se moci. Vzdej se, čeho vlastníš. Je tady lepší pán než ty.“ „Když si nahromadíš majetek, budeš šťastný. Když si nahromadíš peníze, budeš šťastný.“ A Bible říká: peníze nejsou samy o sobě špatný nebo dobrý, ale peníze jsou hodně špatný pán. Láska k nim je kořen všeho zla. Ne, že by samy o sobě byly špatný, ale když si vyberu, že pro ně budu žít, tak zničím svůj život. A tohle vyvolává odpor, protože jim to sahá na to nejbližší, co mají. Bere jim to moc. Bere jim to možnost se obohatit.

18:19 Oni předvedou před velitele a řeknou: „Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovat, protože jsme Římané.“ Zajímavé, že tohle jim asi před deseti minutama nevadilo, když jim to dávalo peníze. Když evangelium zasáhne, tak místo toho, aby to uznali, tak si vymyslí příběh, jak to odmítnout. Že my jsme Římané a tady přicházejí nějací Židi a říkají nám nějaké věci. My jsme Češi a to nebudeme poslouchat, co nám tady nějací křesťané říkají. Říkají: „My jsme ateisti, tohle se nedá přijmout.“ A je pravda, že křesťani šířili radikální zprávu. Šířili, že Ježíš je pán.

18:59 A my to máme už možná jako sousloví, „Ježíš je pán“. A v té době to znamenalo brutální věc. V té době jste pořád museli říkat, že César je pán. A říkat, že Ježíš je pán, znamená zároveň říkat: César není. A jste v římské říši, kde se vzpoura trestá trestem smrti. Kde se jakákoliv radikalizace proti Římu, kde se říká: „Hej, hej, hej, César…“ Je prostě, kde máš, komu důvěřuješ? Césarovi. A když se začne říkat: „Ježíš je pán,“ to je velká věc. Takže lidi začnou slyšet, dav se spojí a vhodí je do vězení. Křesťanství jde proti proudu, lze žít pro něco většího, než pro co žijeme. Křesťanství je skutečný punk rock, to je vždycky, jde proti proudu.

20:17 Verš 22. A pro jistotu jim dal… To je mazec. Po tom všem, co udělali, jak byli věrní tomu, co po nich Bůh chtěl, jsou tady v tomhle případě. Když si přečtete komentáře na tenhle text, tak je zajímavý, jak moc hanebně s nima jednají. Ten text nám to zdůrazní. Tohle je nelegální bez soudu, mimochodem, protože Pavel je římský občan, to se dozvíme za chvilku. Ale strhují šaty, ten text říká, což znamená veřejná hanba. To nemuseli dělat, veřejná hanba. Dostali mnoho ran, což znamená, byla to brutalita, která je větší než přiměřená.

21:04 Dokonce ten text říká, že je zavřeli až do vnitřního žaláře. To je v tom kontextu ta největší izolace, to, kde je nejvíc tma, to, kde jsou ti nejhorší zločinci. A dokonce říká, že jim dali pro jistotu klády. Absolutní nepohodlnost. Po tom, co byli zbití, co krváceli, co nebyli ošetřeni, jsou v nejhorším místě ve vězení. Nohy mají v kládě, takže se nemůžou ani moc hýbat. Pravděpodobně jim to ještě způsobuje větší bolest. Tohle zesílení utrpení, hanby, bez spravedlivého procesu, bez soudu. Co by tohle u vás způsobilo, kdyby se vám tohle stalo? Kdybyste šli teda do toho parku a řekli byste lidem o Bohu a první věc, co by se vám stala, že by vás nějaký borec zbil. A pak vás pro jistotu zatkli, protože by řekli, že jste za to mohli vy.

21:55 Zpěv ve vězení

21:55 Tenhle incident je výborný, že ho máme zaznamenaný, protože nám víc přiblíží, o čem pravá svoboda je. Co se děje následovně, je možná něco, co bychom nečekali, že se bude dít. A možná zvlášť, kdyby se to týkalo nás, tak bychom nečekali, že my bychom reagovali takovým způsobem. Verš 25 říká: „Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali.“ První: evangelium konfrontuje, vysvobozuje. A říká, to křesťanství, se zdá, že působí radost, která je neotřesitelná, nehledě na okolnosti.

22:45 Že skutečná svoboda, jestli lze mít skutečnou svobodu, pak nemůže skutečná svoboda být v tom, že doufám ve věci, které můžu jednoduše ztratit. Skutečná svoboda, svoboda je ukotvení v pravdě a smyslu, nehledě na to, jaké okolnosti jsou. Tady jsou lidi, kteří ví, že to, pro co žijí, za to stojí i uprostřed něčeho, co by pro ostatní za to rozhodně nestálo. Já jsem tohle četl, tenhle verš: „Kolem půlnoci Pavel a Silas…“ Po všem tomhle, znova v kládě, rány, který nejsou ošetřený, ten text nám říká, ještě v půlnoci, v době největší temnoty, bolesti, vyčerpání, zbití, krvácení, bez ošetření zpívají písně, oslavují Boha. A ten text nám říká, ostatní vězňové na ně koukali.

23:45 Co tohle může v životě způsobit, abys takový postoj měl ty? Já jsem si říkal: já chci takový, taky přesvědčení stejně takový. Že ta teologie, to, čemu věříme, často nejsilněji ukáže ne když jsme na vrcholu, ale když jsme v údolí. Ne nahoře v pohodlí, ale v údolí smrti. I ve vězení pokračuje jejich radost, mise, jejich úkol, nic se nezmění. A my jsme několikrát skrze ty Skutky mluvili o tom, jaký je smysl života, jestli má cenu pro něco žít. Něco, po čem spousta lidí pořád a pořád prahne ještě víc. Proto je víc depresí, než kdy bylo, úzkostí, než bylo, protože i když se zdá, že máme všechno, že aspoň máme nějaké peníze, že máme nějakou kariéru, že máme aspoň, ta naše střední třída, která tady je u nás většina, že máme tyhle věci, tak to nepřináší naplnění, o kterým jsme si mysleli, že to přinese.

24:46 Nemáme kam se obrátit. A my, když mluvíme o křesťanství, říkáme, že nepřináší jenom pravdu. My věříme, že křesťanství přináší pravdu: svět je takový a takový, ty jsi takový a takovej. Nepřináší jenom útěchu: bude to tak nakonec, nebo tak nakonec. Ale přináší taky smysl. Je k dispozici něco, ale přináší jenom pravdu, pro co můžeš žít teď. Je to, co je větší než ty. Je to, co nelze ztratit, jestli to najdeš. Je to, co nám nemůže nikdo vzít. Je to něco, co nám nemůže vzít nedostatek věcí. Je to něco, co nám nemůže vzít nedostatek peněz. Je to… není něco, co nám může vzít nedostatek přirozené krásy. Je to něco, co nám nemůže vzít člověk. Je to něco, co nám nemůže vzít nemoc. Dokonce Bible říká, že je to něco, co nám nemůže vzít ani smrt.

25:36 A to je otázka, kterou by si měl každý položit, věřící, nevěřící. Proč žiju pro cokoliv? Proč? Proč? Jsem tu proto, abych… co? Co je na konci téhle cesty? A křesťani říkají: na konci téhle cesty je Bůh. Ne že bychom si ho tam nějak chtěli vsugerovat, ale protože věříme, že náš život byl takhle stvořen. Že tenhle svět někdo stvořil, a stvořil ho nejenom slepě, ale za nějakým úmyslem, aby jsme pro něco žili, aby jsme svou svobodu našli v tom, pro co jsme byli stvořeni. Jako ta ryba, která je stvořena pro vodu a svobodu najde v tom svým přirozeným prostředí, pro co je stvořena, ne na poušti. Aby jsme si uvědomili, že tady je voda, ve které můžu plavat.

26:20 Aby stvoření žilo pro svýho stvořitele. A jakýkoliv pokus žít pro něco jiného než pro svýho stvořitele bude končit tím, že nebudeme naplněni. Protože jestli jsme byli stvořeni proto, aby jsme žili pro stvořitele, tak jak můžeme naplnit tady tohle něčím jiným, než je on? Protože všechno ostatní v porovnání vždycky nebude dostatečný. A my si zahráváme s mocí, s penězma, se sexem a s těmi věcmi už tisíce a tisíce let, po tom prahnou lidi pořád, a jsme víc v depresi než kdy předtím. I když toho máme nejvíc, než lidi před náma. A skutečná svoboda, teď to vidíme, vypadá jako dva dospělí chlapi, kteří ve vězení zpívají písničky.

27:05 Já neříkám, že nejsou dobrý věci, které lze mít. Rodina je super věc, děti jsou skvělý, koníčky jsou dobrý, peníze jsou taky dobrý, když je správně budeme používat, kariéra je super věc. Ale jestli k nim začneme chodit pro smysl a naplnění: „Dej mi to,“ tak nakonec zničíme jak je, tak sami sebe. Takže evangelium, vidíme, odhalí falešnou moc skrz konfrontaci, vyvolává skutečný odpor skrz ten konflikt. To jsme tam viděli, že se stalo. Lidi hledají svobodu jinde, a když přijde evangelium a řekne jim: „Tam ne,“ budou naštvení. A působí neotřesitelnou radost nehledě na okolnosti. Pravá svoboda je k dispozici.

27:49 Zemětřesení a proměna žalářníka

27:49 A vidíme další věc. Přináší radikální proměnu. „Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.“ Když přijde zemětřesení takový, že se vám uvolní pouta, pak víte, že je to zázrak, že to není zemětřesení. „Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože si myslel, že vězňové uprchli.“ Jen pro kontext: kdyby se zjistilo, že uprchli vězňové, tak by toho žalářníka automaticky zabili. Je tohle přirozená reakce, on to chtěl ukončit sám, rychlej, nežli jak by to ukončila popravčí četa. Musí být brutální moment deprese. Vytasíš meč a chceš se probodnout, protože si myslel, že vězňové uprchli.

28:45 „Ale Pavel zvolal silným hlasem: ‚Neudělej si nic zlého. Jsme tu všichni.‘ Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase. Vyvedl je ven a řekl: ‚Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?‘ Oni řekli: ‚Uvěř v Pána Ježíše a budeš zachráněn ty i tvůj dům.‘“ Bůh zázračně jedná, že zemětřesením nějaká situace nastala. A zvláštní: Pavel a Silas a všichni ostatní to neinterpretují jako že Bůh je chce zachránit, a neutíkají z vězení. Nevidí to jako důvod k úniku, ale k prokázání milosrdenství s někým, kdo neprokázal milosrdenství jim.

29:35 Ten nepřítel, můžeme zjistit, že ta situace, nepřítel, Pavel to vidí, proto mu to říká: „Nedělej,“ že asi něco vidí. Nepřítel už vytasil meč, chce se zabít, to je něco, co by ho stejně čekalo. A co, mohl Pavel v ten moment, jeho společníci, ho jenom pozorovat a pak odejít. „Tohle je moje příležitost.“ Ještě jste mohli interpretovat: „Bůh mi dává tuhle příležitost, a dokonce on se chce zabít, takže ho nemusím zabít já. Super.“ Ale on ho zastaví. A zastaví ho, i když neví nutně, co to bude znamenat pro něj.

30:18 Třeba nás sváže. Je něco být svobodný, ale je taky něco jinýho používat svoji svobodu správně. Věříme, že jsme křesťani, že jsme milováni, to je naše svoboda. Že Bůh nás miluje, že dává nám sám sebe a nemůžeme ho ztratit, nemůžeme o něj přijít. To je naše svoboda, nezaslouženě. A Bible říká věci jako: „Jestli jste s Kristem umřeli, tak jste s ním taky vstali.“ Jste jedno s ním. Ta křesťanská svoboda, o které my tvrdíme, vypadá tak, že my jsme milováni, to si uvědomujeme, ale zároveň chceme milovat stejně tak my. My nejsme jenom zachráněni, jsme i proměněni. A jestli se dostanete do momentu, kde jste svobodní milovat ostatní, i když vám to bude možná, i když za cenu svého života, tak nacházíte pravou svobodu.

31:15 „Co musím dělat, abych byl zachráněn?“ Vidí boží zázrak, jednání, zemětřesení, ale taky vidí, jak lidi jednají. Boží, jak že Pavel neuteče, milosrdenství, a kombinace toho vyvolá: Co se tady děje? Co je tohle? To by mělo u lidí vyvolat, že jo? Většina lidí, když se podívá na křesťany, tak řekne: „Já nechci být jako vy.“ Chápu. Ale v těchto chvílích, když dojde na tyto věci, kdy křesťani nemluví o boží lásce, ale prokazují boží lásku, tak by to mělo vyvolat: Co je tohle? Jestli všechno mi říká, že to je o tom, abych já měl moc, jestli o tom je, abych já využil svoji příležitost pro sebe, jestli by to, abych já si nahromadil… Co je tohle, že tohle člověk schopen udělat pro mě?

32:03 Žalářník vidí, že to musí být víc než pro to, co žije teď. „Co mám dělat?“ A oni říkají: „Uvěř v Pána Ježíše.“ Důvěřuj nejenom sobě, ale o sobě, nějaké jiné, ale nejenom o sobě, ale tomu, že Ježíš je Pán. Uvěř v Pána Ježíše, uvěř, že někomu jinému může patřit tvůj život než jenom tobě. Ježíše. Klíčový prohlášení. „A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě. I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány. Hned se dal pokřtít, on i všichni jeho domácí. Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a se celým svým (automatický strojový přepis nerozuměl)

33:00 že jak kdyby nám ten text říkal: Bůh neotevřel vězení proto, aby Pavel utekl, ale proto, aby otevřel srdce toho žalářníka. Aby se dostal k němu. My jsme viděli, že evangelium odhaluje falešnou moc a vyvolává skutečný odpor. Konflikt přijde, protože tady, stejně když Ježíš přišel na svět, když Ježíš přišel na svět, tak démoni byli nejvíc aktivní. Proč? Protože jim nejvíc fušoval do řemesla. My věříme, že křesťanství je střet království. Je království boží a království temnoty. Tak to Bible popisuje. A když království boží začne působit, když lidi začnou mluvit, když lidi začnou milovat, tak víš, kdo je nejvíc naštvaný? Království temnoty.

33:43 A začne to vyvolávat odpor, konfrontaci, protože lidi hledají svobodu někde jinde. A zároveň pravý křesťanství působí neotřesitelnou radost, protože není zakotvený v okolnostech, co se nám děje, ani není zakotvený ve věcech, které můžeme ztratit, ale v něčem, co je neotřesitelný, a přináší radikální proměnu. Lidi hledají svobodu jinde: konflikt, odpor. Lepší svoboda je k dispozici: radost a proměna. A ten paradox je, že svobodu najdu, když se nesnažím, nebo když přestanu se snažit být pán a začnu důvěřovat někomu. Nebo že svobodu najdu ne když se zbavím pána, ale když najdu toho správného, který mě ke svobodě vede. A tomu říká: „Co mám dělat?“ „Uvěř, že Ježíš je Pán.“

34:33 Propuštění a veřejné ospravedlnění

34:33 A ten text skončí: „Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž se vzkazem: ‚Propusťte ty lidi.‘ Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: ‚Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni, proto vyjděte a jděte v pokoji.‘ Ale Pavel jim řekl: ‚Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne. Jen ať přijdou a vyvedou nás.‘ Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané, přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města. Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.“

35:16 Proč to Pavel tak hrotí, ten konec? Protože trpět, zároveň, abychom tady měli, se mi zdá, trpět neznamená být pasivní vůči nespravedlnosti, která se děje. To je první věc. Jenom protože křesťani trpí a trpíme správně, trpíme tak, že dáváme důvěru v něco jiného, než to, co se nám děje, neznamená, že bychom měli nechat nespravedlnost jenom plynout. Máme ukázat: tohle není správně, co se děje. A zároveň je tady strašně důležité, že ten konec končí tak, že Pavel není propuštěn jako zločinec, ale někomu, komu bylo ublíženo a komu se museli omluvit.

35:50 První církev v Evropě. A jednoduše se mohlo stát, že následující roky ta Lydie, která tam je, a ten sbor, který se schází v jejím domě, se budou snažit mluvit s lidmi, kteří jsou nevěřící, a říkat, že tohle je zpráva, která je lepší pro tebe. A oni řeknou: „Nejste vy následovníci… nejste vy následovníci toho borce, kterého zbili a kterého zavřeli do vězení, toho kriminálníka?“ Ten, který byl uvězněn neprávem a který musel… ten tady přišel. Že chceme, aby to svědectví, které sdílíme, mělo dobrou reputaci, ne špatnou. Proto nekřičíme na lidi, ale proto milujeme lidi. Proto když se děje nespravedlnost, tak poukážeme na nespravedlnost. A Pavel není propuštěn jako kriminálník, ale je propuštěn jako někdo, komu se museli omluvit, protože ho neprávem uvěznili.

36:41 Ježíš a závěrečná modlitba

36:41 A tyhle věci, s tím skončím, tyhle věci, které jsme tady viděli v tomhle textu, tak vidíme přesně u toho, koho jsme povoláni následovat, u Ježíše Krista. Ježíš Kristus začne působit, zlo začne vycházet na povrch, dojde ke konfrontaci, dojde ke konfliktu. Budou lidi, kterým to bude fušovat do řemesla, že jo? Farizeové budou ztrácet učedníky, budou vidět, že on křtí víc učedníků než oni. Oni začnou nadávat, kritizovat, chcou ho zabít. A mezitím bude i neuvěřitelná radost, protože se naplní to, co Bůh řekl. Protože Ježíš jde za svým Otcem, jeho vůle se děje. Přináší to radikální proměnu pro další a nakonec to bude vyneseno na světlo a ukáže se, kdo měl nakonec pravdu.

37:28 Ježíš ukazuje svoji moc, svoji autoritu nad duchovními, nad duchovními, bychom mohli říct, společenskými a politickými mocnostmi. Osvobozuje ze všeho tím, že osvobozuje zotročené lidi v trápení, lidi, kteří jsou nejdál a kteří si myslí, že nikdy by zachráněni ani být nemohli. A tohle evangelium dělá skrze to, že odhaluje falešnou moc, vyvolává odpor, a zároveň působí neotřesitelnou radost a obstojí veřejně jako pravda nakonec. Budu se modlit.

38:05 Tak tě prosím, abychom byli jako křesťani lidi, ne kteří jenom mají pravdu, ale lidi, kteří milují pravdu. Abychom byli lidi nejenom, kteří mají další lidi okolo sebe, ale kteří milují skutečně lidi okolo nás. Aby jak? Aby od nás šlo slyšet to, čemu věříme, tak aby bylo na nás vidět to, čemu věříme. Aby to, na čem stojí náš život, bylo skutečně ukotveno v tobě, a ne ve věcech tohohle světa. Abychom byli svědectvím, že lze žít pro něco lepšího. Ne protože jsme dokonalí a vždycky to děláme správně a každý den vstaneme s tím, že žijeme pro něco lepšího, ale že jsme lidi, kteří vidíme, že lze. Jsme lidi, kteří v tom rostou. Jsme lidi, kteří na to ukazujou. Jsme lidi, kteří jsou připraveni i vzdát se a nenabít, abychom byli svědectvím toho, co děláš ty. Amen.