(Žalm 94) Tento žalm je volání člověka, který je na konci sil. Jakým způsobem najít řešení v neřešitelné situaci?
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Přivítání nových členů Krátká odbočka ze série Skutků. Přivítání dvou rodin, které se vracejí do sboru.
- 0:46 Když je toho moc Kazatel popisuje pocity osamělosti, tlaku a úzkosti. I křesťané prožívají těžké období a smutek.
- 4:10 Bože pomsty, až dokdy? Čtení začátku Žalmu 94 a vysvětlení slova „zaskvěj se“. Žalmista se ptá, kde je Bůh, když zlo vítězí.
- 10:03 1. bod: Bůh je mstitel Modlitba k Bohu pomsty znamená, že my nejsme mstitelé. Proto můžeme přemáhat zlo dobrem.
- 16:53 2. bod: Bůh ví líp Moudrost začíná bázní před Hospodinem. Naše chytrost je často součástí našich problémů.
- 23:00 3. bod: Učit se v těžkém období Blahoslavený je ten, koho Bůh kázní a vyučuje. Kazatel varuje před evangeliem prosperity.
- 26:56 4. bod: Boží zaslíbení Hospodin svůj lid neopustí. Nepřátelé i smrt budou umlčeni.
- 30:07 Kdo se mě zastane? Bůh nám rozumí, protože sám trpěl. Kazatel čte z Izajáše 53.
- 35:02 5. bod: Stojíme na milosti Když nám uklouzne noha, podepře nás Boží milosrdenství, ne naše vlastní schopnosti.
- 37:18 6. bod: Jeho království Zkázonosný trůn se k Bohu nepřipojí. Naše naděje je v tom, že Bůh je dobrý král.
- 39:03 Shrnutí a modlitba Kazatel shrnuje šest bodů a mluví o naději ve vzkříšení. Kázání končí modlitbou.
Přepis kázání
0:00 Přivítání nových členů
0:00 Dneska krátká odbočka ze série Skutků, tam se vrátíme příští týden. Ještě než začneme, než se ponoříme do toho Žalmu 94, tak bych chtěl udělat jednu věc, a to je přivítat nové členy. Máme dvě rodiny, kteří se, řekněme, nejsou úplně noví, stěhují se zpátky, vrací se tam, kde mysleli si, že to budou mít lepší, ale vrací se zpátky. Pirsnovi a Holí jsou tady. Jsou to lidé, kteří už dřív souhlasili se závazkem domácího a s vyznáním víry, takže nebudu to s nima dělat znovu. Řekl jsem jim to znovu, řekli, že se k tomu hlásí, tak je můžeme přivítat. Vítáme tyhle čtyři nový členy potleskem. Vítejte zpátky.
0:46 Když je toho moc
0:46 A pojďme do toho Žalmu 94. Když ho budeme číst, tak takovou svoji náladu… a ta je celkem depresivní. To je celkem depresivní. Já schválně, jestli tohle popisuje někdy tebe. Někdy si myslím, že jsem daleko od Boha. Někdy si myslím, mám pocit, prožívám období, že mám problémy, řeším věci, které jsou těžké, a zdá se mi, že buď Bůh nechce řešit moje věci, nebo ho moje problémy nezajímají. Někdy mám období, kde mám pocit, že jsem na všechno sám. Někdy mám období, kde Boha to nezajímá a zase, že ani ostatní lidi to nezajímá, nebo nechtějí mluvit do mé situace. Někdy mám období, kdy to je prostě moc, nakupí se to na mě, je na mě tlak a já nevím, jestli to vydržím, a nevím, jak bych to měl vydržet.
1:52 Míříme do podzimu, čas úzkostí, deprese, tak jsem si říkal, že to vykopnu tímhle. Ale tohle téma je aktuální, že dřív nebo později přichází to na nás. Jenom protože jsme křesťani, tak to neznamená, že nemůžeme být smutní někdy. Že nemůžeme mít momenty ve svým životě, kdy si říkáme reálně, přemýšlíme, proč je svět na tom, jak svět na tom je. Proč se dějou věci, které se dějou. Kde je Bůh a co s tím plánuje udělat. Jak může něco zamýšlet tady s tímhle.
2:32 Já jsem měl takový… Teďka, když jsme se vraceli z Ameriky, tak jsem strašně špatně spal. Měl jsem to takový smutný z různých věcí, a tak jsem se rozhodl, že si pustím v jednu ráno video na Facebooku nebo na něčem, na Instagramu. První video, hned potom jsem to vypnul, protože to první video bylo, že se ptali mladých lidí, kdy se člověk musí narodit, aby byl starý. …bačíce. Tak mi bylo ještě víc smutno potom. Život je těžkej. Já nemůžu nemluvit, možná i kvůli tomuhle, ale život je těžkej. Většina z nás zažívá těžkosti života od začátku života. Život je těžkej. Já nemůžu nemluvit o žádném.
3:12 My jsme ve škole, kde nás možná šikanovali, zažili jsme nepřijetí kolektivu, pak jsme došli do dospělosti, kde jsme se nestali tím popelářem, jak jsme vždycky chtěli, ale máme práci, ve které je akorát ještě víc stresu, možná i placená, ale to neznamená, že přináší větší štěstí nebo pocit naplnění. Zažíváme úzkosti, stres ze všech možných situací, zažíváme nemoc, zažíváme smrt v rodině. A tenhle text, který je před náma, je hodně o tom, že i když ty věci, kterýma procházíme, nemáme ve svých rukou, i když se zdá, že všechno je proti nám, i když se zdá, že svět proti nám bouří, i když neumíme vysvětlit, proč se věci dějou, i když poslední nebo jediný, co nám zbývá, je volat, tak je kam. Je místo, kam můžeme jít, i když se nezdá, že nelze jít nikam jinam.
4:10 Bože pomsty, až dokdy?
4:10 A ten text začíná tak, a ten žalm hodně tak drsně, začíná: „Bože pomsty, Hospodine, Bože pomsty, zaskvěj se.“ Já měl s tímhle slovem „zaskvěj se“… já jsem to musel hledat, když jsem to četl, co to znamená. Nevím, jestli to… jsem přemýšlel, jestli jsem já blbej, jestli to nepamatuju, nebo je to normální slovo. Tak jsem si říkal, podívám se na ČSP, ten Český studijní překlad, tady čteme ten překlad Bible. Tak jsem se podíval i do toho srozumitelnějšího překladu Bible, do B21. A tam je to úplně stejně. Tak jsem se kouknul do Kralické, což je ze 17. století překlad. A tam je to taky stejně. Takže to vzali, tak si řekli: 400 let starý slovo, tak asi bude fungovat. Zaskvěj se znamená ozař nás. Nebo posviť si na to, bychom řekli. Blýskni se. A to znamená…
5:02 A ten text je takový: vylez ze tmy a začni svítit. Zaskvěj se. „Pozdvihni se, Soudce země, uveď odplatu na pyšné.“ Bože pomsty. Tenhle žalm dobře vyjadřuje náladu. Já jsem tenhle žalm vybral, já jsem ho četl ve svým plánu na čtení Bible za rok, kde jsem asi 52 dní pozadu. Kde jsem teďka… Jestli jste v tom plánu aktuálně, tak si pamatujte, že jste to asi před třema měsícama četli taky. Já jsem žil teď. Ale zdá se mi, že tenhle žalm velmi dobře vyjadřuje náladu, jestli…
5:45 Já si myslím, že dobrý pro nás, protože když přichází úzkost, když přichází těžká chvíle, když přichází deprese, když to prostě na nás přijde, tak máme často pocit, že v tom jsme sami. To, co ty těžké chvíle dělají: „Nikdo mi nerozumí, já jsem v tom sám a všichni vypadají happy, všichni mají věci pohromadě, nemá práci jako já, nikdo nemá děti jako já, nikdo nemá manžele jako já, nikdo nezažil to, co se stalo v naší rodině jako já.“ A tenhle žalm dobře vyjadřuje tu náladu, že jestli jste si mysleli, že jste v takové náladě sami, tak v žalmech tohle se často opakuje. A co tady vidíme v tom žalmu, je, že se děje nespravedlnost a otázka je: Kde je Bůh?
6:26 Kde je Bůh, když se mi nedaří? Kde je Bůh, když zažívám bolest? Kde je Bůh, když umírají lidi? Kde je Bůh, když se zdá, že hajzlíci prosperujou a daří se jim a mají vrcholný politický pozice nebo tady jsou nejvíc bohatí ve městě, a zatímco chudí, vdova a sirotek, jsou na tom špatně? Jsme na tom špatně? Kde je Bůh, když se děje válka? Kde je Bůh, když nevinní trpí? Kde je Bůh, když nevím kam dál? A možná tam slyšíte se mnou ten trochu ten… Začíná. To jsou docela normální slova našeho srdce, i když je neříkáme někdy možná nahlas. Já si představuju toho žalmistu, jako kdyby to říkal, ale ono začínalo skoro skrze zaťatý zuby: „Bože pomsty.“ Už to mám dost.
7:20 Všimněte si ještě, co říká: „Až dokdy?“ Jak dlouho. Začíná ten verš 3: „Až dokdy?“ To jsou normální slova našeho srdce. Víte, co říká, když se ptáme, co vyjadřuje, když říkáme „jak dlouho“? Že se nám zdá, že už to bylo dost dlouho. To je retorická otázka, to je řečnická otázka. Takže když se ptáme „jak dlouho“, tak tím dost jasně vyjadřujeme: už to bylo dost dlouho. Začíná ten žalm: „Až dokdy, Hospodine, až dokdy“ – dvakrát za sebou – „budou ničemové jásat, chrlí drzé řeči, vychloubají se všichni činitelé nepravosti, deptají tvůj lid, Hospodine, dědictví hubí, vdovu a příchozího i sirotky vraždí. Říkají, říkají: Hospodin to nevidí, Bůh Jákobův se tím nezabývá.“
8:30 A znovu ten sentiment, ta nálada, ta pozice tady v těch verších, když se díváme na svět, když se díváme na svět kolem sebe, tak někdy prostě je, že se nám zdá, že zlo vyhrává den. Že špatnost vyhrává den. A nevypadá to tak, že by reálná starost… A už vůbec to nevypadá, že by se někdo staral o Boha. Spíš naopak, spíš lidi se smějí myšlence tomu, že by se Bůh staral. A nevypadá to moc dobře pro církev, jak moc tohle popisuje naši zemi a náladu kolem nás.
9:14 Dokonce ten text říká: „Ničemové jásají.“ Ničemové jásají. Já jsem zjišťoval komentář na to. Jeden komentátor si všímal, proč asi ničemové jásají. A řekl zajímavou myšlenku. On řekl – protože to nakonec, to přečtu, to je můj překlad – protože to nakonec není něco, ty zlý věci, co dělají v tajnosti. A on říkal: společnost došla tak daleko, že co by nemělo být normální, je normální. Nejenom, že mocným prochází nespravedlnost, ale jejich moc je tak velká, že se nemusí bát toho, co si ostatní myslí, a proto můžou veřejně jásat nad svou zlobou a zlýma věcma. Co by nemělo být normální, se stává normálním. Zkrátka svět na tom není tak, jak by měl.
10:03 1. bod: Bůh je mstitel
10:03 Zvlášť dokonce lidi, kteří útočí na další lidi bezbranné, vdova, sirotek, což víme ze Starého zákona, Bůh nenávidí ze všeho nejvíc, kde se tyhle lidi utlačují. Jak tyto věci jsou a jak já jako člověk je těžko ovlivním, tak co s tím? A my jsme udělali takovou biblickou Bible study, skvělý tenhle žalm, takovou krátkou, a uvidíme několik věcí, uděláme několik pozorování, jak tohle žalmista, když se tohle děje, když přichází tahle situace, tahle, která fakt může způsobit reálnou depresi, úzkost a bezmocnost, jak tohle předkládá Bohu. A první pozorování, které spolu uděláme, je možná takový nejdivnější, a to je tohle. Kolik z vás, mě by fakt zajímalo, nemusíte zvedat ruce, ale zamyslete se sami nad sebou, kolik z vás jste se někdy modlili začáteční slova, modlili jste se k Bohu jako k Bohu pomsty?
10:58 Kolik z nás by se dokázalo takhle modlit? Odvážit se modlit k Bohu jako ke mstiteli? Že to není „tatínku, miláčku, papapa“, to není taky „ťuťuťu“, to je „Bože pomsty“. To zní docela tvrdě. Já neříkám, že tak se musím modlit pokaždé, nebo že hezky se nemám modlit, tím nechci říct. Ale tohle jsou slova někoho, kdo je na těžkým místě a má těžký slova. Byli jste někdy na takovým místě, že prostě vám nezbývalo nic jiného než zakřičet? Než zakřičet: „Tak s tím něco udělej. Já už nevím, jak dál.“
11:48 A může to znít divně, říkat „Bože pomsty“ nebo „mstiteli“. Možná to zní divně, když říkám, že Bůh je mstitel. To moje pozorování pro nás je, že to komunikuje jednu klíčovou zásadní věc. Ta zásadní věc je, že my nejsme. Přemýšlet tak, že já nejsem mstitel. A proto, když se děje nespravedlnost vůči nám, když zažíváme momenty, kdy se zdá, že nespravedlnost vítězí. Protože to znamená, že jestli já nejsem mstitel, jestli mně nenáleží odplata, tak to znamená, že nemusím vzít spravedlnost do vlastních rukou. Že nemusím odplatit, nemusím být v roli soudce, nemusím věci zadržovat dalším lidem.
12:41 A tohle není jenom věc Starýho zákona, že Bůh je mstitel a my bychom to neměli mít v rukou. Tohle je věc, tohle Pavel, tyhle myšlenky, tyhle verše opakuje v Novým zákoně, kde Pavel říká církvi tohle: „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Před všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci.“ A to budu číst dál. Tohle jsou krásné slova, ale tohle není jenom nějaká základní morálka, jako „chovejte se dobře“. Tahle základní věc, „nikomu neodplácejte zlým za zlé“, vychází z toho pochopení, že já nejsem mstitel, mně nenáleží soud nebo spravedlnost, někdo, komu jo.
13:25 „Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Přede všemi lidmi mějte na mysli ušlechtilé věci. Je-li možno, pokud to záleží na vás, mějte pokoj se všemi lidmi.“ To je naše nasměrování. Protože něčemu věříme. Nejenom protože je to dobrá věc. Říká verš 19: „Nemstěte se sami, milovaní, nýbrž dejte místo Božímu hněvu. Neboť je napsáno, je napsáno: Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.“ A z toho vychází: „Jestliže má tvůj nepřítel hlad, dávej mu jíst, má-li žízeň, dávej mu pít. Když to budeš činit, nasypeš žhavé uhlí na jeho hlavu. Nenech se přemáhat zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“
14:08 To klíčové pozorování: když voláme k Bohu jako k Bohu pomsty, tak to na jednu stranu zní fakt drsně, že mluvíme o Bohu jako o Bohu, který je mstitel, ale v tom je něco, co si uvědomíme sami, že my nejsme. A jestli já nejsem mstitel, jestli mně nenáleží odplata, jestli mně nenáleží spravedlnost, tak můžu přemáhat zlo dobrem, tak můžu odpustit, tak můžu nechat. A nejenom tak, že prostě to nechám plavat, ale s nadějí, že je někdo na konci, kdo to plavat nenechá, kdo má spravedlnost, kdo ví líp jak já a kdo dá to, co si zaslouží, ostatním líp jak já. Když se dějou tyhle věci, tak ten žalmista první říká: Tak se podíváme první na to, kdo Bůh je. Kdyby ten život byl výborný. Ne na to, čím procházím, ne na ten problém, ne jak se v tom pitvat, kdo Bůh je.
15:00 A zároveň nám by mělo začít vrtat hlavou, když tam je tenhle žalm. Když tam říká: „Pozdvihni se, soudce země, uveď odplatu na pyšné,“ tak v nějakém smyslu se takhle modlit může připadat trochu nebezpečný. „Uveď odplatu na pyšné.“ Nepatříme do toho náhodou taky my? Těžký. Tak: „Uveď odplatu na pyšné… Kromě mě.“
15:35 Lidi, když se ptáte, lidi, kteří jsou nevěřící, a… Jeden častý problém, který lidi mají a proč nejsou křesťani, a reálný problém, o kterým mluví, je: „Já nemůžu věřit v Boha, protože Bůh dopustil na zemi tolik zla, nebo dopouští.“ To je reálný argument, který lidi mají. Jak může Bůh tady tohle dopustit? A ta otázka, jestli by měl Bůh zastavit zlo, jestli teda to řešení, jestli teda ty navrhuješ, aby Bůh zlo zastavil, tak ta otázka je: Na jaké úrovni by měl Bůh zlo zastavit? Jestli by měl zastavit války, vraždy, krádeže, ale co urážky nebo zlý myšlenky, to by zastavit neměl? Většinou si lidi myslí, že by Bůh měl zastavit zlo přesně na té úrovni, do které už nepatří. Ty vraždy a války, ale zlý myšlenky ne. Ne. Takže jen tak na 60 % by ho měl zastavit. Kdyby Bůh měl zastavit zlo, tak co? Zastaví tebe. Tak tady budou běhat srnky a veverky, ale nebudou tady lidi. Měli bychom být trochu nervózní, když se modlíme tuhle modlitbu, protože si říkáme, že tam taky patříme nějakým způsobem. Tak jdeme dál.
16:53 2. bod: Bůh ví líp
16:53 Začne to být ještě… přitvrdí žalmista. Protože to je to místo, kde je. Verš 8: „Uvažujte, vy tupci z lidu, hlupáci, kdy to pochopíte? Což neslyší ten, kdo udělal ucho? Což nevidí ten, kdo vytvořil oko? Což nekárá ten, kdo vychovává národy? On dává člověku poznání. Hospodin zná lidská uvažování, ví, že jsou marnost.“ Tihle lidi, kteří dělají věci proti Bohu, kteří způsobují, že to je naprd v tomhle světě, že to je naprd v našem životě, chytří, ale nerozumějí tomu, kdo vůbec Bůh je. Bible říká na různých místech, že počátkem moudrosti, když se máme začít o moudrosti vůbec bavit, tak počátek moudrosti je bázeň z Hospodina, říká Bible. Moudrost nezačíná bez Boha, ale naopak s Bohem.
17:50 A proto jsou to tvrdý slova. Někteří lidi si myslí, že jsou chytří, protože věří, že Bůh není. Někteří lidi si myslí, že jsou chytří, protože se smějí lidem, kteří doufají v Boha. Ale ve skutečnosti nejsou chytří ani moudří. Lidi kolem nás, a chtěl bych, abyste to zvážili, jestli nevěříte tady, chtěl bych, abyste to zvážili. Lidi kolem nás, kteří si hrají na smysl v životě, ale nakonec věří, že náš celý svět je jenom kosmická náhoda bez smyslu a bez cíle. Lidi, kteří si hrají na dobro a zlo, ale nevěří v nikoho mimo člověka, kdo by zlo a dobro určil. Lidi, kteří si hrají na lásku, aby nakonec řekli, že láska je jen chemická reakce v našem mozku, nic víc, ani míň. Hloupost, říká žalmista, hloupost. Spravedlnost může existovat jen tak, jestli existuje spravedlivý soudce. Smysl může existovat jen tak, jestli existuje smysl dávající tvůrce. Láska existuje jen tak, pokud reflektuje hlubší realitu v našem mozku. A člověk vidí jinak než Bůh. Omezeně, zaslepeně, sebestředně.
18:59 A znovu apoštol Pavel asi měl hodně rád tenhle žalm. A používá ta slova tohohle žalmu, když píše církvím a reflektuje tuhle realitu. A církvi píše do Korintu. A korintská církev byla nejhorší církev v Novém zákoně. Nebyla v ní spravedlnost, slabší se tam utlačovali, bohatým se tam nadržovalo, soudili se. Jeden chlap měl sex s matkou, s ženou svého otce. Byly tam skupiny podle toho, kdo měl oblíbenýho učitele. Soudili se, a on jim píše, První Korintským, on říká: „Ať nikdo neklame sám sebe. Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým. Neboť moudrost tohoto světa je před Bohem bláznost. Vždyť je napsáno: On chytá moudré v jejich chytráctví. A opět: Pán zná myšlenky moudrých a ví, že jsou marné.“ Součástí plno našich problémů, našich úzkostí, našich depresí je naše přesvědčení o naší chytrosti. A to může u různých lidí vypadat jinak. Někteří lidi si myslí, že prostě ví víc.
20:05 Mají víc vědomostí. A to bych řekl, že méně běžný. Někteří si myslíme, že víme víc věcí, ale nemyslím si, že to je úplně příklad většiny lidí. Myslím si, že víc běžní nejsou lidi, kteří si myslí, že ví víc. Běžnější lidi jsou ti, kteří si myslí, že ví líp. Vlastní cestu. Poslechnutí. Ale pak si to udělám podle sebe. Nepotřebuji, aby mi někdo mluvil do života. Nepotřebuji, abych já něco měnil. Mám svůj plán, ty mi jsi do toho dával nějaké nové myšlenky. To není člověk, který si myslí, že ví víc, to je člověk, který si myslí, že ví líp.
20:51 Jsme chytřejší než Bůh a zanedbáváme moudrost. Ten žalmista říká, on taky má co říct. A možná ví líp jak my. Možná nehodí do krámu. A tohle je jak pro věřící, tak nevěřící. A my si říkáme, že máme situace, reálný, těžký, složitý situace, ve kterých můžeme být. Většina těch situací, ve kterých můžeme být v práci, v rodině. A můžeme si říkat: „Tohle nemůže být k ničemu. Tohle nemůže dávat smysl.“
21:28 A někdy, znovu to chci potvrdit, někdy v životě je opravdu těžký se vyznat, proč se věci dějou tak, jak se dějou. A když Bible dává hodně odpovědí, tak nedává všechny odpovědi. Křesťanství není o tom zjistit odpovědi na všechny otázky. Prostě není. Jestli si myslíš, že křesťanství o tom je, tak budeš zažívat hořkost, protože je nezjistíš. Často Bible nám říká, že někdy, co potřebujeme vědět, často je, že Bůh ví líp jak já. Že já nevím nejlíp ani nevím nejvíc, ale že někdo je, kdo ví, i když já zrovna nerozumím. A tohle potřebujeme vědět právě v časech jako tohle: Bůh ví líp jak já, proč se tohle děje.
22:14 Já nechci být jako ostatní, kteří spoléhají jenom na sebe. Ten žalmista říká: nebuď někdo, kdo spoléhá jenom na své ucho, na stvořitele ucha. To říká takovýmhle způsobem. Nebuď někdo, kdo věří jenom svým očím místo stvořiteli očí. Místo stvořitele ucha. Tohle dělají lidi, kteří jsou nevěřící. Pokračujeme. „Blahoslavený je muž, kterého kázníš, Hospodine. Vyučuješ ho ze svého zákona, abys ho utišil ve zlých dnech, zatímco se kope jáma pro ničemu.“
23:00 3. bod: Učit se v těžkém období
23:00 Blahoslavený je muž, kterého kázní. Výchova v naší kultuře není často viděna jako pozitivní věc, ale je zajímavý, ten žalmista říká, blahoslavený někdo. Ne ten, kdo nevidí zlo, ne ten, kdo je odstíněn od zla, ne ten, kdo neprožívá zlý časy, ne ten, kdo neprožívá tlak, ne ten, kdo nezažívá úzkost, ne ten, kdo nezažívá depresi. Ale kdo? Kdo to zažívá, ale Bůh ho skrze to vyučuje. Vyučuje. Bůh ho skrze to vede. A kázeň, to znamená výchova, i když se může zdát, jak říká Nový zákon… Ze svého slova. Ne, aby se vyhnul zlému dni, ale aby ve zlém dni obstál.
23:50 Trpělivost, pokoj, spravedlnost přijde. Ten blahoslavený, to slovo, to znamená, že dlouhodobé štěstí není založeno na momentální situaci. Na momentální situaci. Není založeno na tom, co to zrovna přinese teď mně, na… na úkor druhých nebo mýho dlouhodobého růstu. Ale co chce Bůh pro mě zrovna teď? Já bych vás chtěl vyzvat. Někteří z vás se vrátili z dovolené a jste úplně happy a říkáte si, že to neznám, takové věci. Co se vrátí z dovolené, že spíš neplatí.
24:36 Nezanedbávej lekci, kterou se učíš v těžkých časech. A je to strašně těžké vidět, když jsme v nich. Je to strašně těžké, obtížné, skoro nemožné vidět, když jsme v nich, co nás Bůh učí, ještě se na to nějak soustředit. To je zatnout zuby a jak dlouho ještě to bude trvat? Ono se to přepne trochu, že on má skrz zaťatý zuby, že je dobrý, že člověk, že ho máš rád, že ho kázníš, že ho vyučuješ v těchto věcech. No a není to jenom, že bude zase dobře. A tímhle se nepovzbuzujeme, bude to lepší. Co teď, co po mně… Co po mně chceš teď? Co chceš, abych udělal teď?
25:23 V křesťanství je to takový nešvar, takový falešný učení, kterýmu se říká evangelium prosperity, který slibuje lidem, že když budou věřit, tak budou zdraví, tak budou mít hodně peněz a nebudou zažívat těžké věci. A jestli tohle zažívají, tak asi nevěří dost. A to je lež. To by znamenalo, že tohle křesťanství neplatilo pro Ježíše, tohle křesťanství neplatilo pro apoštola Pavla, Pavla, tohle křesťanství neplatilo pro žádného z proroků. Křesťanství nezaslibuje jednoduchý život. Ale křesťanství zaslibuje věci. Křesťanství zaslibuje přítomnost něčeho lepšího i v těžším životě.
26:13 A ty poslední slova, tady tyhle pasáže, jsou celkem strašidelný: jáma se kope, připravuje, říká, že on… „Zatímco se kope jáma pro ničemu.“ Docela strašidelný obraz. Kdo žije proti Bohu, každým rozhodnutím jako kdyby přidával do lopaty trochu hlíny a jeho jáma bude hlubší. Protože tenhle život není o tom, jenom preference, někdo žije tak, někdo žije tak, někdo žije tak. Tenhle život je příprava na věčnost. Tady se rozhoduje věčnost. Když hledáme, co se můžeme… Co se můžeme skrze tohle období naučit? 14.
26:56 4. bod: Boží zaslíbení
26:56 Můžu být trochu pozitivní. „Neboť Hospodin svůj lid nezanechá, zanechá, své dědictví neopustí.“ Je hodně věcí, na které se… věcí, na kterých se můžeme soustředit. Křesťan má něco, na co se může soustředit v přítomnosti, něco, čím nejde o… Zároveň nám ten text říká, že křesťan má něco, na co se může soustředit v budoucnosti, co nemůže svou vlastní neschopností ani vírou ztratit, malou vírou ztratit, protože to není založeno ani na jeho schopnosti, ani na jeho víře, ale ani není založeno na tom, co my jsme splnili Bohu za dobrý věci, a na tom, co Bůh zaslíbil sám.
27:47 A ten text nám říká: poslouchej, vždyť… „zanechá, své dědictví neopustí.“ Ten text říká, Bůh je někdo, kdo plní svoje sliby. Bůh řekl, že svůj lid neopustí, a jestli tohle Bůh řekl, tak si můžeš vsadit na to, že Bůh tyhle věci splní. Dochází nám to, že Bůh je někým, že Bůh… kdo slibuje tobě, že ty budeš s ním a nikdy tě neopustí, jestli mu patříš. Že budeš navždy s ním.
28:31 Že nepřátelé, a to byly tak další verše, budou poraženi. To, že nás Bůh neopustí, neznamená, že budeme věčně v tom stavu, kde jsme, ale že pomalu to, co nás trápí, …které proti nám jsou, budou umlčeni. Když budeš s Bohem, tvoje starý kolena, který… už nebudou slyšet. Tvoje marnost ve vztahu, které, ve kterým se utápíš, bude utlumena. Tvoje zuby, které tě bolí, nebo s tím máš problém, nebudeš řešit. Tvoje závislosti, které teď, s těma bojuješ, na ty si nevzpomeneš. Neúspěch, ve kterým se utápíš, umlkne.
29:26 Dokonce Bible říká, že Bůh jde tak daleko, že ani smrt, k tomu říká: poslední nepřítel, nebude mít schopnost mít poslední slovo. Hána Tareš to říká, Boží, jestli jsi v tomhle stále… tak Boží zaslíbení jsou neotřesitelná, platitelná, platící pro tvůj život. I když musíme na čas projít pustinou v životě, na tohle se můžeme spolehnout. My jsme jeho dědictví. Bible říká: zapečetění Duchem Svatým, neboli nic to nejde zlomit. A my spoléháme na Boží zaslíbení.
30:07 Kdo se mě zastane?
30:07 Tak pokračuje ten verš 15. „Soud se vrátí k právu a za ním všichni lidé přímého srdce. Kdo se za mě postaví proti zlovolníkům? Kdo se mě zastane proti činitelům nepravosti? Kdyby Hospodin nebyl mou pomocí, brzy by má duše spočinula v říši ticha.“ Říká: „Kdo se mě zastane?“ A někdy prostě chceme, aby nás někdo znal, viděl, čím procházíme, a byl na naší straně, ne? Jen nám to stačí. Deprese je reálná věc. Se líbí, jak to vyjadřuje. Nakonec bych se utopil sám v sobě, kdybych neměl tebe. „Kdyby Hospodin nebyl mou pomocí, by má duše spočinula v říši ticha.“
30:58 Kdo se za mě postaví, když se mi nebude dařit? A znovu, lež je, že nám nemůže nikdo rozumět. Že nám nemůže nikdo rozumět. Že když budeme upřímní, tak si někdy jako křesťani myslíme, že nám Bůh nemůže rozumět. To není jeho věc, že řešíme tady svoje malicherné problémy. A on je prostě tak strašně daleko, on je tak strašně velký. Bible říká, že přebývá v nepřístupném světle. A prostě on nemá kapacitu to řešit, ale je to vzdálený pro něj. Já jsem se pohádal se svou manželkou, co ho to zajímá? Což já tady trpím nějakou fyzickou bolestí. Jak on může rozumět? A Bible říká, že Bůh se na nás dívá skrze Krista. A Bible říká: Bůh ti rozumí dokonale. A nejen proto, že ví. Nejen proto, že ví, protože všechno ví, ale protože zažil.
32:08 Tohle je Izajáš 53. Když Bible popisuje, jak to bude vypadat, až Bůh přijde na svět. Nevím, jestli znáte tu písničku, jestli Bůh jedním z nás, seděl by v autobuse. „If God is one of us.“ Jestli by seděl se mnou „on the bus“. Izajáš 53 popisuje, že by neseděl v autobuse s náma, ale že by vypadal… Promiňte, že jsem vás donutil mě poslouchat zpívat, ale… Poslouchej, Izajáš 53.
32:44 Kdo by… Bůh přichází na svět a ta pasáž o tom, že Bůh přichází na svět, začíná: „Kdo by jenom uvěřil téhle zprávě?“ „Kdo by jenom uvěřil zprávě, kterou jsme slyšeli? Při kom se zjevila Hospodinova paže? Vyrostl před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl vzezření, důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili.“ Bůh si mohl vybrat přesně, jak bude vypadat, a vybral si, že nebude vypadat nijak náramně. Ne mazec. „Neměl vzezření ani důstojnost, abychom na něho hleděli s úctou, ani vzhled, abychom po něm toužili. Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci, jako někdo, před nímž člověk skryje tvář, všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili.
33:39 Jenže to byly naše nemoci, které snášel, které nesl. My jsme si o něm mysleli, že zasažen a ubit Bohem a zkrušen, ale on byl probodán za naše přestoupení, zdeptán za naše provinění, na něho dolehla kázeň pro náš pokoj, jeho šrámy jsme uzdraveni. My všichni jsme zabloudili jako ovce, jeden každý jsme se obrátili… nechal dopadnout vinu nás všech. Byl zdrcen, ale pokořil se a neotevřel ústa, jako beránek vedený na porážku, jako ovce stříhačů byl němý, ústa neotevřel, skrze útlak a soud byl vzat.“ Kdo se bude zajímat, jak si můžeme myslet… Jak si můžeme myslet, že Bůh nerozumí tomu, co prožíváme?
34:26 A zároveň evangelium nakonec odpovídá základního významu. Odpoví na základní otázku, možná nejdůležitější otázku tohohle textu. Kdo se postaví, když jsem zlobil… Protože my jsme nakonec svým největším nepřítelem. V Ježíši víme, kdo to nakonec bude. Byly to naše nemoci, které nesl. Nebude to proto, že bychom byli přímí sami v sobě. Díky němu byli. Díky němu budeme očištěni. Bůh dává nejen spravedlnost, ale dává milost. Dává milost.
35:02 5. bod: Stojíme na milosti
35:02 A proto k tomu zpět ten další verš. Myslím, že tohle má ten žalmista na srdci. Kde bych byl já bez Boha? Verš 18 říká: „Řeknu-li: Uklouzla mi noha, tvoje milosrdenství, Hospodine, mě podepře.“ Tvoje milosrdenství mě podepře. Jako by říkal: Já nejsem člověk, který neklouže. Já nejsem člověk, který je ve všem plně nevinný. Ale já jsem člověk, který, když uklouzne, tak se nedívá ke své schopnosti chodit s pýchou, ani ke své neschopnosti chodit s depresí, který se dívá k Bohu, který podpírá lidi, kteří kloužou. Milost je reálná věc, na kterou se můžeme spolehnout. Nakonec to, co mě podpírá, není to nic ve mně, ale všechno v něm.
36:02 Jsme v těchto časech, když dál mi staje, jak s tebou jednal Bůh v minulosti. Pamatuješ na to? Máš důvod pochybovat, že to s tebou myslí dobře? Máš důvod pochybovat, že to s tebou myslí dobře i teď, i když nevíš jak? Že nevede tvoje kroky? Že nevede tvoje kroky za něčím, co dává smysl? To nebude bez bolesti. Stojíme v milosti. Jak minulé, tak, když tomu nerozumíme, tak je přítomné.
36:39 Verš 19 říká: „Když sám v sobě moc přemýšlím…“ Když to moc známe. „Když já v sobě tak moc přemýšlím, tvé potěšování utěší mou duši.“ Kam bych byl jenom přemýšlením o sobě a v sobě, když nemám vnější input, když nemám nějaký vnější zdroj o tom, co mám dělat, kam mám směřovat, kde je moje hodnota. V křesťanství nacházíme další hlas mimo ten vlastní, který nás odsuzuje často. Víš toto, abychom si jenom my něco namluvili, jaký to bude?
37:18 6. bod: Jeho království
37:18 Verš 20 říká: „Copak se k tobě připojí zkázonosný…“ To už mám končitá chlupku. „Copak se k tobě připojí zkázonosný trůn, působící trápení proti všem Božím ustanovením?“ Zkázonosný trůn znamená zkorumpovaný, špatný vládce. Jako by říkal: Je snad království tohoto světa, naše vlastní království, kompatibilní s tím tvým? Odpověď je ne. Copak se zkázonosný trůn připojí k tvému? Ne. Křesťanský království začíná tak, že král dává sám sebe za svůj vlastní lid, aby získal. Položí život za ty, kteří ani za něj nechtějí položit svůj koníček. A království, který se snaží vytvořit lidi, je nekompatibilní s královstvím, který přichází s Bohem. Protože nebude místo pro dva trůny. Nebudeš ty a Bůh na trůnu. Nebude místo pro dva krále, ale pro jednoho.
38:19 Myslím, že jsme na konci. Poslední, ten žalm končí takhle: „Napadají duši spravedlivého a obviňují nevinnou krev. Hospodin je mi však nedobytným hradem. Můj Bůh je mou útočištnou skálou. Odplatí jim jejich nepravosti a pro jejich špatnosti je zničí. Ano, Hospodin, náš Bůh, je zničí.“ Bůh je moje útočiště, moje spravedlnost, na kterou se můžu spolehnout. Pro žádného nepřítele nebude v jeho království budoucnost. Budou zničeni. To znamená, naše naděje nebude, jestli budeme král my. Naše naděje v tom, že je král on. A nejen že je král, ale že je dobrý král.
39:03 Shrnutí a modlitba
39:03 Naše naděje není ve vlastním království, ale v jeho království. V tomhle čase, kdybychom to měli shrnout, kam vlastně žalmista jde, o čem chce, abychom přemýšleli, když jsme potopeni a možná v něčem utápěni, tak se mi zdá, že to jsou tyhle věci, já shrnu. To jsou ty moje body, když jsem je neřekl. Když jsem jim řekl, že se díváme na to, kdo Bůh je, že on je o charakter, připomínáme si, kdo je on, tak tím jsme začínali. My věříme, že Bůh ví líp jak my. Tvoje plány pro tvůj život nejsou nejlepší plány pro tvůj život. My hledáme, co se skrze tohle období můžeme naučit. To, co se děje, má smysl. I když to nevidíme, hledáme, co se můžeme naučit. My spoléháme na Boží zaslíbení. Tohle není konec. Bůh nám zaslíbil něco víc. My hledáme pokoj v něm. My stojíme na milosti, pátá věc: Mám víc, než si zasloužím, nemám nárok na nic. A taky období bolesti prožívám vděčností, i když často vybojovanou, že Bůh mě podpírá.
40:13 A šestá věc: my toužíme po království, ve kterém nesedíme na trůnu my, ale on. To má smysl budovat. V tom má smysl být. My zpívali tady písničku, škoda, že ji nezpívali teďka, ale zpívali jsme ji minulý týden, že ten svět plný zla bude Bůh soudit. „Pro zlého již nebude úkryt.“ Součástí jeho království nebudou dokonalí lidé, ale lidi, kteří hledají útočiště v Bohu, spoléhají se na jeho milost v pokoře, místo v pýše na svou vlastní spravedlnost. Jeho království, kde tvoje tělo se už nebude rozpadat, kde nemoc nebude, kde smrt nebude, kde každý nepřítel bude poražen a zničen.
40:53 A možná, když takhle to říkáme, tak chápu, že když tohle slyší člověk, který není věřící, tak řekne tuhle věc. Řekne: „To zní jako krásná pohádka.“ Ne? To zní něco jako, čemu lidi chcou věřit. To zní jako utopie trochu, ne? Tomuhle taky, možná až moc hezky. Možná to zní jako utopie, možná to zní jako pohádka. Ale poslouchej, my jako křesťani, my tomu nevěříme, protože to zní hezky. My jako křesťani tomu nevěříme jenom proto, protože bychom chtěli… Ale proto, že takhle o tom mluvil někdo. Někdo, kdo zemřel a vstal z mrtvých. Někdo, kdo porazil posledního nepřítele, smrt.
41:43 Bible o Ježíši říká, že on je prvotina z mrtvých. Tohle, co se s Ježíšem stalo, se stane se všema, kteří ho následují. To to znamená. Hezký, ale jedinej na světě, kdo zemřel, kdo zemřel a vstal z mrtvých a řekl, že to tak bude. První ovoce toho, jaký život bude, co přichází, v něm, kdo slaví vítězství nad vším ostatním. My toho jsme součástí tak, že skládáme důvěru ne sami v sebe, jak všichni ostatní na tomhle světě, že ne ve svoje uši, ne ve svoje oči, ale ve tvůrce uší, tvůrce uší, očí, nosu, všeho. Můžem se modlit.
42:42 Díky, že tyhle 23 veršů můžeme mít. Jsou pro nás zapsaný, tenhle reálný boj, který prožívají lidi, ti důvěřujou a zároveň jsou pod tlakem všeho ostatního v tomhle zkaženém světě. Že tohle můžeme, s tím můžeme souznít často a hledat v tom naději a příklad pro nás. Tě prosím, prosím tě za všechny lidi, kteří tady jsou, včetně mě a mýho vlastního srdce, aby jsme v tomhle období a skrze tohle období mohli růst v poznání tebe. …aby kolem nás, naši bratři, sestry, aby… aby dokázali rozpoznat tady tenhle boj u dalších lidí, trápení u dalších lidí, abychom se dokázali semknout nejen jako skupina, ale jako rodina, která si pomáhá vidět tebe, i když tě pořádně vidět nedokážeme. Amen.