Všechno je o Ježíši

(Skutky 2:22-42) Ježíš je lepší pro tvůj život, než cokoliv jiného.

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:12 Kniha Skutků a začátek církve Lukáš navazuje na evangelium. Církev nevznikla kvůli penězům ani moci, učedníci byli očitými svědky.
  2. 2:57 Svátek a první kázání Duch Svatý přichází na učedníky o svátku v Jeruzalémě a Petr káže zástupu.
  3. 4:48 1. bod: Ježíš žil Ježíše provázely divy a znamení. Křesťanství je veřejná víra zakořeněná v historii.
  4. 8:57 2. bod: Ježíš zemřel Ježíšova smrt byla Boží plán, a přesto jsou lidé odpovědní. Proč lidé navzdory zázrakům nevěřili.
  5. 18:18 3. bod: Ježíš vstal z mrtvých Historici se shodují na Ježíšově životě a smrti a na svědectví učedníků. Smrt ho nemohla zadržet.
  6. 20:17 4. bod: Ježíš žil, Ježíš zemřel, Ježíš byl vzkříšen, stalo se to podle Písma Petr cituje Žalm 16. David mluvil o někom větším, celé Písmo je o Ježíši.
  7. 24:49 5. bod: Ježíš byl vyvýšen Ježíš je Pán. Každý má v životě nějakého pána, ostatní pány jsou jen náhražky.
  8. 33:27 Výzva k pokání Posluchači jsou zasaženi v srdci a ptají se, co mají dělat. Petr vyzývá k pokání.
  9. 35:22 Význam křtu Křest byl původně pro proselyty, Petr ho žádá i po Židech. Křest je veřejné svědectví o proměně.
  10. 39:26 Tři tisíce pokřtěných a závěr Radostné přijetí slova a začátek církve. Všechno je o Ježíši, cesta k Bohu je otevřená.
  11. 42:54 Závěrečná modlitba Modlitba za obrácení srdcí a za znovuzasvěcení věřících.

Přepis kázání

0:12 Kniha Skutků a začátek církve

0:12 Jsme teďka v knize, která se jmenuje Skutky, nebo Skutky apoštolské. A tak tahle knížka, kterou napsal Lukáš, to je autor téhle knížky, taky napsal Evangelium podle Lukáše, tohle je takový druhý díl. Evangelium podle Lukáše je o tom, co Ježíš dělal, jak žil, jak umřel, jak ho zabili, jak byl vzkříšen z mrtvých. A kniha Skutků, nebo kniha Skutků apoštolských je o tom, apoštolských je o tom, co následovalo. Co následovalo. Jaká byla reakce jeho učedníků na to, že Ježíš vysílá, že mají teďka pracovat oni.

0:42 A my jsme tu sérii, ve které jsme, nebo tu knihu Skutků, ve které jsme, nazvali Začátek církve, protože je to o začátcích církve. Jak církev vlastně začala, o tom se bavíme, to studujeme. Samozřejmě jsme v České republice, hodně různých svých vlastních názorů, co vlastně církev je, jak by měla začínat, proč ji vůbec někdo založil. A ty nejčastější názory, co Češi mají: že církev založili kvůli prachům nebo kvůli moci, nebo prostě to byla mytologie a lidi měli zmatenou hlavu.

1:15 Ale co my vidíme, když začínáme tuto knihu Skutků, je, že to začalo úplně jinak. Že církev nezačala, aby si učedníci zajistili úplně moc peněz, protože chudáci začali církev, a tyhle učedníci se nestali milionáři, protože strašně vydělali na těch pomatených lidech, kteří je pak následovali. Ale drtivá většina učedníků zemřela násilnou smrtí kvůli tomu, čemu věřili. Ani jsme neviděli, že by učedníci založili církev, protože byli prostí rybáři a vždycky toužili mít nějakou moc a mysleli si, že když se Petr stane papežem a bude mít nějaký kardinály nebo něco, tak budou mít strašnou moc a budou ovládat lidi. Ne, většina z nich cestovala a sdílela evangelium dál a dál a umírali o samotě ve vězeních, když je lidi opustili.

2:03 A nakonec je to taková ta česká kritika, že církev je jenom mytologie a Bibli napsali lidi stovky let po tom, co se to stalo. Tak jsme viděli, že není pravda. Že ti první učedníci a lidi, co psali Bibli, byli očitý svědkové. Jedno z kritérií být apoštolem, jsme viděli, je být svědkem zmrtvýchvstání. Je skutečně vidět, že ten Ježíš vstal z mrtvých. Tohle byly ty první učedníci. Učedníci byli ti, kteří šli s Ježíšem. Viděli, jak žije, jak dělá zázraky, jak vyhání démony. Viděli taky, jak ho ukřižovali, jak Římani ukřižovali Krista. Jak bezpochyby zemřel, byl dán do hrobu a třetí den vstal z mrtvých a 40 dní s nima byl, ukazoval se jim, žil s nima, jedl s nima, mluvil s nima. A oni nemohli jinak, než svědčit tady o tomhle, i když jim to nepřinese ani moc, ani peníze, ani prestiž. A takhle začíná církev, v tom jsme byli.

2:57 Svátek a první kázání

2:57 Takže Skutky 2. kapitola. A teďka, co jsme viděli v těch posledních týdnech, je, že Ježíš učedníky nechává na zemi, říká: „Teďka vy běžte ke všem národům, dělejte učedníky, přijde na vás moc shůry.“ To bylo to, jen minulej týden, že Duch Svatý přišel na učedníky, dal moc, začaly se tam dělat divné věci a propuklo první kázání. Propuklo první kázání, a pravděpodobně někde na ulici. Ten kontext, ve kterým jsme, je, že v Jeruzalémě, to město, ve kterém teď je to zasazený, ten příběh, tak v tom Jeruzalémě byl svátek Šavuot, nebo svátek týdnů, židovský svátek, svátek sklizně. Izraelci slavili, že Bůh jim předal Tóru. A my jsme říkali, že bychom si to mohli představit jako první máj v Šumperku. Že v neděli tady nikdo není v Šumperku, ale kdyby byla nějaká slavnost, tak je to z nějakého důvodu plný lidí, stánky s kofolou, takže to stejný nějakou izraelskou limonádou, řekněme. Tak tam je Jeruzalém, je plný lidí, na učedníky přijde Duch Svatý a tak propukne první kázání v církvi a v církevní historii, a tam jsme.

3:56 Církev začíná, Ježíš nechává učedníky, dává jim moc. První církevní neděle na tenhle svátek týdnů, což je ve stejným měsíci jako osméka, je červen. Město je plné lidí. Apoštol Petr, jeden z těch dvanácti, povstane a má první kázání v historii. A o tom je ten dnešní text, co asi řekl tady těm lidem, kteří se tam shromáždili. Možná bychom si to mohli představit, jako kdyby se apoštol Petr… Oni neměli katedrály, neměli kostely, neměli církevní budovy. Tohle byla ale prostá církev. Lidi, kteří se shromáždili, protože věřili, že ten Ježíš žije. Petr se pravděpodobně postavil na nějakou lavičku nebo někam, to nám ten text neříká. Můžeme si představit, jako kdyby se postavil na točák, na lavičku, zatímco by tam lidi sedávali na ty auta, nebo tak, že za prvního máje, co si koupili cukrovou vatu. A začne tam řvát a mluvit nahlas.

4:48 1. bod: Ježíš žil

4:48 A teďka budeme mít před sebou to krátký kázání. I Lukáš sám říká, že nezapsal všechno to, co Petr řekl, protože on toho řekl asi… To kázání bylo asi dlouhý. Ale přece psal důležitý body. A teď jsem si říkal, jak bych měl udělat strukturu svýho kázání. A říkal jsem si, že udělám přesně tu strukturu svýho kázání takovou, jakou Petr dal svýmu kázání. Takže jestli si píšete nějaké body, poznámky, tak tohle je první bod. A ten první bod, velmi jednoduchý, je: Ježíš žil. A Petr začíná – znovu, můžeme si představit točák, na lavičce, bez mikrofonu, křičí tam Petr, zástup obrovských lidí, Jeruzalém měl ten svátek – a Petr se postaví doprostřed a řekne: „Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže dosvědčeného vám od Boha mocnými činy, divy a znameními, které Bůh uprostřed vás skrze něj učinil, jak sami víte.“ Ježíše Nazaretského.

5:48 A tenhle Ježíš, dejte pozornost na toho, který mezi námi žil, dělal všechny tyhle různý věci. Židi čekali Mesiáše, židi čekali Krista. Mimochodem, Ježíš Kristus – Kristus není jeho příjmení, to je titul. Kristus znamená řecky pomazaný, neboli Mesiáš. My za to Kristus můžeme dosadit Mesiáš. Ježíš Mesiáš. Ježíš, tenhle Mesiáš, tenhle člověk, který je muž, který žil, dělal všechny tyhle znamení, zázraky. I tohle se mezi vámi dělo. Na tohle židi čekali. Evangelium je pro všechny lidi, Ježíš je pro všechny lidi, ale začíná to v Jeruzalémě. Začíná to u židovského obyvatelstva, které bylo na to do nějaké míry připraveno.

6:26 A tohle se dělo, když… mocný činy, divy a znamení. Tohle, když Bůh něco dělá. Tohle je kontext. Petr mluví k lidem, Petr mluví k židům. Petr říká: „Dejte pozor. Tenhle, když tady Ježíš byl, ho doprovázely mocný divy a znamení.“ Když Bůh chce něco udělat, zvlášť ve Starým zákoně, že to je ta Bible, kterou židi měli, když Bůh chce něco udělat, když nastává novej čas, když nastávají velkolepý věci, tak to vždycky doprovází divy, znamení a zázraky. Když Bůh osvobozoval Izrael z otroctví Egypta, tak prošli Rudý moře, moře se rozevřelo, a následovali oblak, oblak kouře, dýmu a ohně. Když Bůh dělá velký věci, když Bůh dělá ty zásadní věci v historii, tak to doprovází neuvěřitelný věci. A v podstatě pojďte tady: když Petr přichází a mluví k těm židům, tak říká: „Tady se začalo něco dít, že Ježíš žil, nepropásněte to. Dostali jste všechno, co je třeba, abyste věděli, že Bůh pracuje.“

7:25 Ježíš skutečně žil. Možná tady sedíš jako skeptik, jako ne úplně křesťan. Ježíš žil. Tahle malá skutečnost je něco, o čem nediskutují ani sekulární historikové. Možná se v Česku setkáte s tím, že Ježíš je mytologie a Ježíše si vymyslela církev. V tomhle není, kdo nevěří. Žádný seriózní historik nevěří tomu, že by Ježíš byla nějaká mytologie nebo vymyšlená věc. Ježíš skutečně žil. A tímhle Petr začíná kázání. Ježíš skutečně žil. A nejenom že žil, tak ho doprovázely mocný znamení a divy, neboli Kristus, tady tenhle Ježíš. Tohle křesťanství nevzniklo někde v soukromí. To nebylo tak, že Ježíš a jeho učedníci spřádali plány někde v pokojíku, jak by mohli ovládnout svět.

8:15 Ale Ježíš chodil, veřejně vyučoval, dělal mocný znamení a divy. Křesťanství není náboženství, který má skrytý informace. Křesťanství není sekta, kde – chcete, kdybyste se doopravdy chtěli znát všechno o tom, tak se musíte dostat do nějakého 50. levelu členství, aby vám tam konečně odhalili, o čem křesťanství je. Křesťanství je od začátku absolutně veřejná věc. My všechno, čemu věříme, je tady. My nemáme žádný jiný skrytý manuál, my nemáme žádnou jinou skrytou příručku, žádnou jinou skrytou věc, čemu věříme. Všechno, čemu věříme, je tady. A tohle tak začíná, když od začátku veřejně působil, žil, dělal věci. Nepropásněte to.

8:57 2. bod: Ježíš zemřel

8:57 My věříme jako křesťani v historického, živého Ježíše. Není to nějaký filozofický námět nebo nějaká představa, ale Ježíš žil a lidem dosvědčil, že nejenom žil, nejenom vyučoval, ale dělal divy, znamení. Křesťanství je zakořeněné v historické skutečnosti. Další bod, který má… Ten Ježíš žil mezi vámi. Nepropásněte, co Bůh dělá. A další bod má: Ježíš zemřel. Další věc, mimochodem, na které se historici všichni shodnou: tenhle Ježíš žil, tenhle Ježíš zemřel. On řekne, 23. verš:

9:33 „A tohoto muže, vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího, jste skrze ruce bezbožníků přibili na kříž a odstranili.“ Ježíše ukřižovali, on mluví k židům, on říká zvláštní věc: skrze bezbožníky jste ho přibili na kříž a odstranili. Židi v té době – a když se bavíme o prvním století, Jeruzalém – Izrael je pod nadvládou Říma. Římská říše je největší říše v historii světa. Od Anglie až po Indii je to největší, obrovská říše. A Izrael v té době byl provincie tady tohohle Říma. Oni nemohli, oni byli pod nadvládou armády Říma, oni sami nemohli nikoho zabít, nemohli prosadit žádný tyhle zákony, tak ho to prosadili

10:13 tak, že ho dali světské moci. Římani přibili na kříž Krista, ale díky tomu, že Židé ho vydali, aby ho zabili, to tady mluví. Pod Pontským Pilátem Ježíš Kristus byl ukřižován. Pontský Pilát měl na starosti tu oblast jako Říman a ukřižovali Krista. Historická skutečnost další. Ale zároveň tady v tomhle textu je něco víc, tohle má teologický dopad. Poslouchej tohle, co říká: „Tohoto muže," tohoto skutečného člověka, „vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího." Znamená věc.

10:50 Ježíš Kristus, který umíral na kříži, tak tenhle text nám říká: tohle, co se stalo, Boží smrt a smrt Ježíše Krista, smrt Mesiáše, byl stoprocentně Boží plán. Stoprocentně Boží plán. Nebylo to tak, že Ježíš byl na nějaké slibné dráze začínajícího učitele a získával učedníky, možná by skoro napsal knížku populární a v té největší popularitě ho zabili a utnuli mu kariéru. Ježíš byl od začátku víc než učitel. Když Jan Křtitel, poprvé taková významná osoba v Bibli, když poprvé viděl Ježíše, tak říkal: „Hle, beránek, který snímá hříchy světa." Ježíš byl více jak učitel, byl to zachránce.

11:35 A my tady čteme, že Bůh poslal Syna na svět a od začátku viděl, že ho posílá na kříž, aby nesl něco, co ty nemůžeš nést. Tvoje vina padla na něho. Tvoje špína padla na něho. Boží hněv, který jsme měli schytat my, schytal on. A tohle byl Boží plán od začátku. Tohle nebyl plán B, protože Ježíšovi se nepodařila ta kariéra učitele. Tohle byl plán A. Že způsob, jak člověk zaplatí za hřích, bude skrze Božího člověka. A nejenže Bůh věděl dopředu, co se stane, protože Bůh ví všechno, ten text nám říká, Bůh ustanovil, že to takhle bude. Ten text říká: „podle ustanoveného úradku Božího", to znamená podle Božího nevyhnutelného rozhodnutí se to stalo.

12:29 Na jiném místě Bible říká dost jasně a bez omluvy, že Bůh působí všechno podle rady své vůle. Všechno, co se ve světě stane, všechno, co Bůh dělá, působí podle rady své vůle, neboli když se Bůh chce někoho zeptat, jak by měl věci dělat, tak se ptá sám sebe. My v křesťanství nevěříme, že náhody existují. My v křesťanství nevěříme na osud, což by Římani, Řekové v téhle době věřili na paní Fortunu, jedna z bohyň, která má na starosti věci jako osud, náhoda. A my máme Boha, který řídí všechno, rozhoduje o všem, všechno má ve své ruce, je absolutně svrchovaný nad vším stvořením.

13:10 My nevěříme v nějakého ustrašeného dědu na obláčku, který neví, co udělat, a doufá, že lidi se tady budou chovat hezky, nebo by se k němu mohli modlit, nebo by mohli tady něco udělat. My věříme, že Bůh, náš Bůh je daleko větší, než si to můžeme představit. Má větší kontrolu, než někdy dokážeme připustit. A všechno má v ruce. Nemusí se nikoho doprošovat, jak si tady často lidi představují. Tenhle Bůh je absolutně jiný, dělá věci podle sebe, ustanovuje vše, co je. A zároveň to neznamená, že by člověk nebyl odpovědný za to, co sám dělá. Že by člověk měl výmluvu za svoje chování a za svoje jednání. Poslouchej tohle, co říká znovu ten text.

13:53 To o tom, že „vydaného podle ustanoveného úradku a předzvědění Božího", podle neměnnýho Božího plánu, „jste skrze ruce bezbožníků přibili a odstranili". Svrchovanost a lidská odpovědnost v jednom verši. Bůh je svrchovaný a určuje, co je, a zároveň lidi jsou odpovědní za své chování. Možná otázka naše: jak to jde dohromady? A ta odpověď podle mě upřímná, biblická je, že těžko říct. Bible učí oboje. Bible učí, že lidi jsou absolutně odpovědní za zlo, který činí, a zároveň Bůh je absolutně svrchovaný nad vším, co se děje. Ale tady dobrá zpráva. Tohle se stalo. Lidi vykonali zlou věc, skrze ruce bezbožníků přibili Božího Syna na kříž. Ale Bůh největší zlo zamýšlel pro největší dobro. A jestli tohle se děje, jestli i největší zlo Bůh může zamýšlet pro největší dobro, tak to musí změnit to, jak chápeme svět.

14:58 Bůh rozhoduje, dělá plán, ustanovuje, na lidech je pořád vina. Teďka Ježíš přichází na svět, je víc než učitel, lidi to viděli, věděli, a přesto ho nepřijali, ale skrze ruce bezbožníků ho vydali. Otázka, než přijdeme k té další sekci, je, co by nás mohlo napadnout. Už tady máme takovej text, kde se říká, že Ježíš přišel, dělal zázraky, dělal divy, vyháněl démony, všechno potvrzoval, učil fakt hezký věci, podobenství, a lidi v něj nevěřili. A nejenom nevěřili, dokonce ho zabili, nechali přibít na kříž. Otázka je: proč? Proč by to někdo dělal? Jestli Ježíš opravdu dělal tady tyhle zázraky, opravdu dělal tady tyhle divy, proč v něj lidi nevěřili? A to je dobrá otázka.

15:53 Kdyby tady chodil nějakej borec prostě po domech, vyučoval, na Točák si stoupal za 1. máje, přešel krásný, suchou nohou, nevím, prostě dělal zázraky. Proč by v něj lidi nevěřili? Proč v něj lidi nevěřili, když tady tyhle věci dělá? A tady Bible na hodně místech nám opakuje často, často a často doklad, že zázraky samy o sobě nevedou automaticky k víře. V historii Izraele, v jejich historii, když Izraelci viděli zázraky, dokonce se otevřelo moře, tak tam byli lidi, kteří reptali a kteří se chtěli vrátit do Egypta, protože se tam měli líp, než si mysleli, než s Bohem. Ježíš dělal zázraky veřejně a lidi ho nazývali, že má pravděpodobně démona, že je posedlej.

16:41 Když budeme upřímní, tak všichni z nás chceme, aby svět kolem nás zapadal do naší už nějaké utvořené představy. Jednu věc máme všichni společnou a mají to společné i křesťani, mají to společné i nevěřící, mají to společné lidi, kteří volí tady tuhle stranu, mají to společné lidi, kteří volí tuhle stranu. Je, že my jako lidi často hledáme spíš to, co potvrdí věci, o kterých si dávno myslíme, že jsou pravda. Že máme tendenci poslouchat něco, co je spíš pro nás, co potvrdí to, jak my vidíme svět, než se zamýšlet, jestli bychom měli změnit názor. Lidi hodně málo mění názor. No proto křest je tak unikátní věc, kde člověk říká, že otevřel oči úplně k něčemu jinému. A to se děje strašně málo. My spíš hledáme něco, co potvrdí to, v co už dávno věříme.

17:29 A děláme to jak křesťani, tak jako nevěřící. A když přijde někdo jako Ježíš, který sice dobře, tak dělá zázraky, nemůžeme to úplně popřít, dělá nějaký divy, ale přijmout, že tenhle člověk by měl být fakt Bůh a já bych mu měl svěřit svůj život, to je moc velký zásah do mýho života. A spíš hledám výmluvy, proč bych ho neměl přijmout, než se otevřít tomu, že tohle může být pravda. A jak půjdeme skrze tohle kázání ještě dál, tak bych… Zkuste být skutečně otevření tomu, že tenhle Ježíš, o kterém tady tohle ti učedníci říkají, skutečně žil, umíral, zemřel, byl vzkříšen. A to, co o něm Bible říká, pravda je. Zkuste se tomu otevřít. A možná na konci řeknete: „Dobrý, blbost, ale aspoň jsem to zvážil." Zvažte to.

18:18 3. bod: Ježíš vstal z mrtvých

18:18 Takže Ježíš žil, dosvědčen zázraky, zemřel, přibit na kříž, ale byl to Boží plán. A teďka třetí bod: Ježíš vstal z mrtvých. A to je historie, že Ježíš žil, Ježíš umřel, Ježíš vstal z mrtvých. Verš 24: „Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti, protože nebylo možné, aby byl od ní držen." Další věc, mimochodem, na které se historici shodnou. Tohle jsou tři body, kterým věří křesťanští historici, sekulární historici a ateističtí historici: že Ježíš Kristus z Nazaretu žil, že Ježíš Kristus z Nazaretu umřel na římském kříži pod Pilátem a že učedníci tvrdili bezprostředně na to, že viděli, jak byl vzkříšen z mrtvých.

19:09 Historik nemůže říct, že byl vzkříšen z mrtvých, ale historická skutečnost je, že učedníci bezprostředně tvrdili, jak byl vzkříšen z mrtvých. Tohle jsou historické skutečnosti. Tohle je tady, co Petr říká, že Ježíš zemřel, vstal z mrtvých. Na jiném místě Bible říká: stovky. Stovky učedníků ho viděli a tvrdili následně, že tenhle Ježíš, co zemřel, byl s nimi, jedl s nimi, ukazoval se jim a nakonec je vyslal do světa. Znovu, to kritérium apoštola bylo: „Staň se s námi svědkem z mrtvých vstání." Ježíš je světlo, temnota nemohla zadržet. Ten text říká: nebylo možné, aby byl od smrti držen. Pána života, toho nemohla zadržet smrt. Ten text říká zajímavě: „Ale Bůh ho vzkřísil, zprostiv ho bolestí smrti." Ten židovský obraz, který nám ten text dává, je, že Ježíš byl na krátkou dobu mrtev, a to byly porodní bolesti, jako kdyby se měl znovu narodit. Smrt ho nemůže zadržet, to je porodní obraz. Smrt nemá poslední slovo, nemůže držet Ježíše, ani ty, kteří mu patří.

20:17 4. bod: Ježíš žil, Ježíš zemřel, Ježíš byl vzkříšen, stalo se to podle Písma

20:17 Smrt nám nemusí nahánět už strach. Všechno se podřizuje Božímu plánu. Dokonce ani smrt nemůže mluvit do věcí, jestliže do nich mluví Bůh. To Pavlovo kázání pokračuje. A říká: „Neboť David o něm říká…“ Tohle je král David, který napsal knihu Žalmů, nebo velkou část jich. „…o něm říká: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, neboť je po mé pravici, abych nezakolísal. Proto se mé srdce zaradovalo a můj jazyk se rozjásal, nadto i mé tělo bude přebývat v naději, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, aniž dáš svému svatému uvidět zkázu. Oznámil jsi mi cesty života, naplníš mě radostí před svou tváří.‘“

20:57 Tohle apoštol Petr v téhle chvíli cituje, Žalm 16, protože to je ten kontext, který by Židé chápali. On jim říká: „Vy tady máte Bibli, vy věříte ve Starý zákon. Tohle se děje jako naplnění toho, čemu věříme. Tohle není nová věc. Není jenom, že to Bůh dal předem dohromady a všechno to naplánoval, ale taky naše vlastní texty, kterým věříme, kde Bůh mluvil, tak tohle přesně předpověděl.“ To je trochu delší sekce, kterou tady v těch Skutcích máme, která dává argument Židům. Tohle není něco, co se stalo náhodou. Tahle knížka ve skutečnosti, když ji budeme číst, jako křesťané taky věříme… Další věc, čemu věříme, že tahle knížka nakonec je o Ježíši. Všechno je o něm. Bůh dělá všechno o něm. Na jiném místě říká Bible, v Koloským 1 říká, že skrze něho a pro něho bylo stvořeno vše, co je, pro Ježíše. A tahle knížka od začátku do konce je o něm.

21:51 Když Ježíš potká farizeje, což byli takoví židovští učitelé a experti na všechno, tak jim říká: „Vy studujete Písma, myslíte si, že v nich máte život, ale ta svědčí o mně.“ Neboli, jestli čtu Bibli a nevidím v tom Krista, pak ji nečtu pořádně, pak ještě nevím dobře. A apoštol Petr tady používá Žalm 16 a říká: „Vidíte, tohle se mělo stát, na to všechno ukazoval.“ Oznámíš mi cesty života. Nedáš svému svatému vidět zkázu. Nezanecháš jeho duši v podsvětí. V podsvětí mimochodem neznamená peklo. V podsvětí, to je vždycky slovo Hades, možná znáte, znamenalo prostě říše mrtvých. Nezanecháš mu duši v hrobě.

22:33 On říká dál, verš 29, on pokračuje v tom argumentu ze Starého zákona, říká: „Muži bratři, o patriarchovi Davidovi vám mohu směle říct, že zemřel a byl pohřben a jeho hrob je mezi námi až do dnešního dne. Byl to prorok a věděl, že mu Bůh přísahou zavázal, že na jeho trůn posadí potomka z jeho beder. Viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že jeho duše nebyla zanechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme toho svědky.“ Ten jeho argument je následující. Náš největší král, král David. David, to je ten příběh, že David jak porazí Goliáše, to je on. Král David, největší král Izraele, mluví: „Mému svatému nedáš poznat zkázu, zachráníš ho z podsvětí.“

23:20 Tenhle David, my víme, kde je jeho hrob. V prvním století pořád věděli, kde je jeho hrob. Lidi tam chodili, viděli, že tam jsou jeho kosti, že tam leží. Tenhle David je mrtvej. On nemluvil o sobě. Musel přijít někdo větší než náš největší král, aby se na něm naplnilo právě tohle. A tohle ten Petr líčí, jim říká: „Tohle je Kristus. Tohle Ježíš, kterého vy jste zabili, vydali skrze ruce bezbožníků, zabili na kříži, Bůh vzkřísil z mrtvých.“ David viděl do budoucnosti Ježíše. Tady je tady nový král, je tady někdo, kdo je větší než David, někdo, koho ani smrt nemohla zadržet. Pro všechny předešlé krále máme hrob. Ale hádejte co, hrob Ježíšův, tam nikdo není. Je prázdnej.

24:01 Proto se furt křesťani a někteří lidi dohadují, kde vlastně ten hrob je. Protože když zemře prorok nebo když zemře nějaký slavnej člověk… Když jdete na Vyšehrad a tam jsou takové hroby slavných lidí, už si nepamatuju, kdo tam je, ale některé vesnice nebo některá města v České republice se hodně chvástají, že na našem hřbitově je Jirásek nebo někdo. Když zemře nějaká slavná osobnost, tak se často děje, že se z těch hrobů, z toho pohřebiště ještě stává poutní místo. Že lidi tam chodí: „Jo, tady zemřel, tady tenhle, a to je nějaký zajímavý.“ Ale s hrobem Ježíše se dohaduje, kde byl, protože z něho se nikdy nestalo poutní místo. Protože tam nebylo co k vidění. Ježíš tam nebyl. Ten hrob nic neznamená.

24:49 5. bod: Ježíš byl vyvýšen

24:49 Pro Davida máme poutní místo. Ale pro Ježíše ne. Tohle nebylo o Davidovi, tohle bylo proroctví o někom větším, kdo má přijít, to je ta jeho pointa. David je jejich největší král, ale přichází někdo, kdo je větší než on. Pokračujeme dál. Ježíš žil – nevím, jestli jsem řekl název tady tohohle bodu, asi ne – Ježíš žil, Ježíš zemřel, Ježíš byl vzkříšen, stalo se to podle Písma, to je tenhle bod. A další bod je: Ježíš byl vyvýšen, to je verš 33. „A když byl tedy vyvýšen a přijal od Otce zaslíbení Ducha Svatého, vylil to, co vy nyní vidíte a slyšíte. Neboť David nevystoupil na nebesa, ale sám říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘

25:43 Ať tedy všechen dům Izraele s jistotou ví, že Bůh učinil tohoto Ježíše, kterého jste vy ukřižovali, i Pánem, i Mesiášem.“ Ježíš byl vyvýšen. Ježíš je Pánem. Bible na jiném místě říká znovu, že pro něj a skrze něj je vše, co je. A to není tak… Možná dneska, když řekneme „Ježíš je Pán“, tak si o mě možná jenom řekne nějakej Pepa tady: „Tak to je vůl, tady to jsou blázni, to je fanatik.“ V té době říct o někom, že je pán, je velmi nebezpečná věc, velmi revoluční věc. Říct o někom, že je pán, a neříct to o Caesarovi, který tenhle titul, Kyrios řecky, držel, je zahrávat si s tím, že vás přibijou na kříž taky. Jedna z věcí, co Římani nenáviděli absolutně a proč vůbec vymysleli ukřižování, je vzpoura. A tohle byla jedna z nich. Říct, že Ježíš je Pán, je revoluční prohlášení.

26:40 V té době jste měli vlastně dvě možnosti. Říct „Caesar je pán“, nebo umřít. Ježíš je Pán, poslouchej. Co tady Petr říká? Že tenhle Ježíš, který žil, který dělal zázraky, který zemřel, který byl vzkříšen z mrtvých, tak je víc než jenom člověk, co o sobě něco tvrdil. Je to Pán. Všechno mu patří. Ať už jsi věřící nebo ne. Ať už jsi tady z jakého důvodu, těžko říct, proč tady jsi, tak vždycky tvůj život bude patřit někomu nebo něčemu. Vždycky bude něco pánem tvého života. Vždycky.

27:20 A co znamená, že Ježíš je Pán? Co znamená, když křesťani říkají, že Ježíš je Pán? Možná tohle pro hodně lidí těžko představitelná myšlenka. Kdybych měl říct, že Ježíš je Pán, co to znamená? Stane se ze mě fanatik? Nebo když řeknu: „Můj život patří Ježíši.“ Tak nevím, kolik jako… jsem se dozvěděl, nevím, jak to řeknu dobře, dozvěděl jsem se slang, co říkají mladí lidi. Asi bych to neměl říkat. Ale dozvěděl jsem se slang, že když jako… tak se říká aura minus. Že aura plus, aura minus, jak v nějaké videohře. Chápu to, takže když řeknete „Ježíš je Pán“, tak bych si uměl představit, že v kolektivu to je aura minus. Řekl jsem to dobře, že to je nějakým… Takže tak, vyznám se. Aura minus. Co se stane, když řeknu „Ježíš je Pán“? Stane se ze mě fanatik? Co to znamená, když řeknu: „Patří mu můj život, moje peníze“? Znamená to, že všechno budu muset dát církvi, aby kazatel měl lepší auto?

28:29 Když řeknu, že Ježíš je Pán, když řeknu, že Ježíši chci, aby patřil můj život, tak to znamená následující. Znamená to, že vše ve svým životě orientuju podle toho, o čem si myslím, že je ten největší ideál. To nejdůležitější a nejcennější. A to děláme všichni. Někdo z vás má… Všichni z nás máme něco, co je v životě nejdůležitější, co je důležitější než něco jiného. Pro někoho to může být moje kariéra. „Moje kariéra, to nejdůležitější, co v životě mám. Jsem schopný tomu obětovat. Nemít děti, jsem schopný obětovat teďka tomu, nejíst, bydlet tady v tomhle bytě, dokud všechno to nepůjde a nebudu mít lepší byt.“ Pro někoho to může být rodina. „Všechno prostě na úkor mojí rodiny. Jsem schopný přetrhat vztahy, mít horší práci, mi tady tohle prostě, jenom abych byl s rodinou.“ Dobrá věc. Pro někoho to může být dům nebo vysněný sen. Všechno se točí kolem. Nakonec, když se rozhodnu, když dojde do tuhého, když můj bankovní účet mi to ukáže, kde investuju nejvíc, kam dávám peníze nejvíc. Pro hodně z nás je to chvilkový potěšení.

29:29 Neboli všichni máme v životě nějakýho pána, neboli největší ideál, podle kterého orientujeme svůj život. To je pro všechny pravda, věřící, nevěřící. A teďka, jestli Ježíš je Pán, tak ty otázky, na který se ptám jako věřící, je: Co přinese nejvíc čest Kristu? Co bude nejvíc budovat jeho království a co bude nejvíc o něm? Jak utrácím svoje peníze? A teďka není „všechno dám do církve, aby se s tím založil“. Jak moje peníze reflektují jeho? Moje štědrost, jak je moudře investuju. „Co přinese klid mně? Co přinese status mně? Co mě dostane blíž k mému snu?“ se ptají všichni lidi. A my teďka říkáme, že pán, neboli ta základní věc,

30:18 …ta kotva, která orientuje všechny, nebo která mi dává vidět všechny věci kolem mě. Vztahy, peníze, klid, pokoj. Teďka to drží někdo a usměrňuje to někdo jiný. A ta otázka na vás, co nejste věřící, je: proč by ses ty měl v životě něčeho vzdát, proč bys měl za něco bojovat, proč bys měl něco milovat, proč by ses měl o něco snažit? Ta myšlenka, že Ježíš je pán, znamená velmi jednoduchou věc. Jestli Ježíš je pán, tak je skutečně něco, pro co můžeme žít mimo tebe samotného. Objektivně je pro co žít, nejenom subjektivně, že si to sami vymyslíme a sami vysníme.

30:58 Ten častý argument ateistů je, že Bůh je pro nás pohádka, kterou jsme si vymysleli, aby jsme se nezbláznili. Ale opak je pravdou. Život bez Boha nemá smysl. Protože není nikdo, kdo by svět stvořil za nějakým smyslem. Všechno je buď kosmická náhoda, nebo výplod tvé fantazie. To je tvoje realita. A teďka cokoliv, pro co žiješ, je doslova tvoje vysněná představa o tom, pro co bys měl žít. Musíš si to vymyslet, aby ses nezbláznil. Jestli tady skutečně je… svět, jestli tady je skutečně svět, který vznikl z nějakého důvodu, jestli vznikl za nějakým účelem a je nějaký cíl, pro který bychom měli žít, pak bez ohledu na to, jak se cítím, bez ohledu na to, co si myslím, život má smysl a mám pro co žít. A je to opak vysněné pohádky, protože jestli tohle není, tak si musím sám něco vymyslet, pro co žít, abych se nezbláznil, protože lidi potřebují pro něco žít a nakonec pro něco nakonec vždycky žijou.

31:52 Že Ježíš je pán, znamená, je pro co žít. Je pro co žít. A nejen to. Je pro co žít a je to to nejlepší, co můžeme mít. Všechno ostatní, pro co si vybíráme, že žijeme, je náhražka toho, že Ježíš je pán. Jestli je kariéra pán, jestli je můj klid pán, jestli je moje chvilkový potěšení pán, tak je to jenom falešná náhražka toho, co nabízí Kristus. Já nevím, byli jste někdy v hospodě a zeptali jste se, jestli mají kofolu? A oni řekli: „Jo, máme kolču.“ Nebo zetkolu. Kolik z vás slyšelo, jak lidi řekli: „Jo, skvělý, na to jsem se těšil, ta levnější náhražka“? Někdy vám to ani neřeknou. „Máte kofolu?“ „Jo, máme.“ A pak vám přinesou tu srajdu.

32:43 Ale přesně tohle děláme se životem. Zeptáme se: „Máte, je pro co žít?“ A ten svět nám říká: „Jo, máme kariéru, jo, máme tohle, máme tohle, máme klid.“ Je to náhražka opravdové věci. Je to náhražka opravdové věci. A my se jí ládujeme, tady těma falešnýma… A neříkám, že nutně špatná je sama o sobě kariéra. Není špatný sám o sobě dům, není špatná sama o sobě rodina, není sama o sobě špatná, ale není to ten konečný cíl. My svoji kariéru orientujeme podle Ježíše, podle Ježíše, my svoje peníze orientujeme podle Ježíše. Nejsou ty věci špatné samy o sobě, ale nejsou ten největší záchytný bod, podle kterého ty věci orientujeme. To je ta myšlenka toho, že Ježíš je pán.

33:27 Výzva k pokání

33:27 Prakticky pro vás, kteří jste v církvi už nějakou dobu: církev není prostor pro částečný křesťanství. Ježíš je buď pán, nebo není. A z následujících veršů je jasný, že tady tohle – jestli Ježíš žil, jestli Ježíš zemřel, jestli byl Ježíš vzkříšen, jestli se to stalo tak, jak se to vždycky mělo stát, jestli Ježíš je vyvýšen, teďka je pán všeho a pro něj všechno je – tak tyhle pět věcí vyžaduje vaši odpověď. Tyhle pět věcí vyžaduje vaši odpověď. Verš třicet sedm: „Když to uslyšeli…“ Máme na tom točáku to kázání, představte si, když to uslyšeli, že tam stojí, toho Kofolov, dívají se na toho Petra. „Když to uslyšeli, byli hluboce zasaženi v srdci.“ Byli hluboce zasaženi v srdci. „A řekli Petrovi a ostatním apoštolům: ‚Co máme dělat, muži bratři?‘“ Byli zasaženi v srdci, a to nestačilo. Nějaké emocionální reakce. To je hezké, že teďka můžete mít někteří z vás nějakou emocionální reakci. Hezké kázání.

34:24 „Co máme dělat?“ „A Petr jim řekl: ‚Učiňte pokání.‘“ Učiňte pokání. To je vyznání. Vyznání hříchů. Řecký slovo metanoia znamená změnu. Změňte se. Otočte se od toho, pro co jste žili předtím, k tomu, pro co můžete žít teď. Učiňte obrácení. „A každý z vás ať se dá pokřtít na základě jména Ježíše Mesiáše na odpuštění svých hříchů a přijmete dar Ducha Svatého, neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem, kteří jsou daleko a které si povolává Pán, náš Bůh.“ Tohle je pro všechny lidi. Učiňte pokání, obraťte se od starého života k novému životu. Vyjádřete lítost nad tím, že jste žili pro falešnou náhražku, a vaši touhu teďka žít pro novou věc, pro Pána Krista. Ježíš, nevíte, co to znamená.

35:22 Význam křtu

35:22 A nechte se pokřtít. To je zajímavé, tenhle křest. Možná by vás zajímalo, jak přišla církev s tímhle křtem. Pravděpodobně ta nejlepší teorie byla, že… že ten křest, ten křest se do nějaké míry praktikoval v prvním století v Izraeli. A praktikoval se zejména u lidí, kteří konvertovali k židovství a byli z nežidovských rodin. Těm se říká proselyté, že někdo konvertuje, mění názor z nějaké skupiny k nové skupině. Třeba když borec z Říma se stane… „No, to židovství je zajímavý, ale úplně nechci obřízku, tak co mám dělat?“ A oni mu řekli: „Nech se pokřtít aspoň.“ Takže pokřtili k tomu, že se odvrací od toho starého náboženství k tomu novýmu, že se stává novým. A co tady je zajímavé, je, že tenhle křest nebyl pro Židy. Ten byl pro lidi z jiných náboženství, kteří se obraceli k židovství. A teďka Petr říká: tohle je tak zásadní věc, tohle je tak zásadní obrácení, že i vy Židé, kteří máte obřízku, kteří jste rituálně očištěni a děláte všechny správné věci,

36:25 vy se musíte nechat pokřtít ve jménu Pána Ježíše, neboli obracím se od všeho něčemu absolutně novýmu. A platí to pro všechny a všichni tuhle změnou musí projít. Pro nikoho to není automatická věc, nikdo se do toho nenarodí. I když jsem z křesťanské rodiny, tak se musím obrátit. Nikdo víru nedědí, tohle je vaše věc. Musíte na to nějak odpovědět. Znova: Ježíš žil, zemřel, byl vzkříšen, vše podle Písma, byl vyvýšen. Očekává se reakce. Nejenom emocionální reakce, ale skutečná reakce. Jestli je tohle pravda, tak na to musí být nějaká reakce. A i když tady sedíš jako nevěřící, tak musíš souhlasit s tím, že jestli je tohle pravda, jestli Ježíš skutečně žil, zemřel, byl vzkříšen, byl vyvýšen, tak se něco musí změnit z té pravdy. Nemůžeš to jenom tak nechat být. Jestli je pravda, že pro něj všechno existuje, možná pro něj existuju. Možná můj život v honbě za vším možným by nakonec nepřinesl to, co jsem si myslel, že přinese. Možná můj život je stvořen pro něco většího, než to, pro co žiju teď.

37:30 Znovu: zasažen v srdci, že hluboký vnitřní pohnutí, ale nejenom emocionální reakce, ale konfrontace s pravdou, na kterou musí člověk odpovědět. A tohle přesně kázání je. Kázání není jenom vyučování, což vede k porozumění tématu a nějaké historické studii. Kázání vede k tomu: jestli tohle je pravda, co mám dělat? Jestli tohle je pravda, jak mám na to odpovědět? A pro vás, tedy vy věřící tady, možná ne všech, pro vás je další výzvou: křesťanství není věc, kterou děláte jenom napůl. Nejste křesťan, fotbalista, tohle a tohle. Jste křesťan. Všechno ostatní spadá pod to.

38:11 Ježíš je pán všeho, celého života, nejenom části života. Tohle je pravda. Radikalita křtu, která tady je, ve jménu Ježíše Krista, to je veřejný oddělení, že to je ten křest. Křest je na odpuštění hříchů. To není, že když se pokřtíme, tak nám jsou odpuštěny hříchy. Křest je svědectví toho, že se to stalo. Já to přirovnávám často, že to, co se děje ve křtu, když sledujete nějakou… vyhraje závod, řekněme. Představte si nějaké Američany, Češi moc nevyhrávají. Vyhraje závod. A pak je ten ceremoniál, kde předávají medaile. Tak ten člověk už vyhrál, objektivně už je vítěz, ale ten moment se stává, kde je to veřejně potvrzený: tady máš zlatou medaili nebo stříbrnou, tady se děje. To je ten křest, kde se veřejně vyhlašuje, že s tímhle člověkem se skutečně něco stalo, stalo. Tenhle člověk prohlédnul k tomu, že je něco, pro co je lepší žít, než pro co žil předtím. A ten křest, ta symbolika, kde doslova ten člověk umírá s Kristem, je pohřben, jako byl Kristus, ale zproštěn bolestí a všeho bude následovat ve vzkříšení, vstává z toho hrobu k novému životu. Ten člověk… jako se Kristu stalo, tak se mně i stane, protože já následuji jeho.

39:26 Tři tisíce pokřtěných a závěr

39:26 Verš 40, to jsou poslední verše. Říká následující: „Mnohými jinými slovy to dosvědčil a vyzýval je: ‚Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení.‘“ Ještě hodně slov tam bylo. Lukáš se nám snaží říct, to bylo hodně dlouhé kázání. „A ti, kteří radostně přijali jeho slovo, byli pokřtěni.“ Všimněte si: radostně. Znovu. Křesťanství není nutně: jdeš do pekla, měj největší depresi a pak se staneš křesťanem. Peklo existuje. Lidi tam jdou, bez debat. Zároveň evangelium se překládá dobrá zpráva. Tohle je radostná zpráva. My nabízíme Krista, protože si doopravdy a upřímně věříme, že je to lepší než to, pro co žiješ teď. „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení. Ti, kteří radostně přijali jeho slovo…“

40:18 …byli pokřtěni a toho dne bylo přidáno asi tři tisíce duší. Tři tisíce lidí. Tohle kázání znovu asi o dost delší. Pojďte na tohle: Ježíš je Pán. Žije a patří mu tvůj život. Obrať se k němu. A začíná církev. Tohle je první neděle v církvi. Začíná církev, tři tisíce lidí, první den. Nejde o nějaké magické působení křtu, ale viditelnou víru a reakci na to, kdo je Ježíš Kristus. A tohle mění lidi veřejně, tenhle křest, nejenom soukromě. A tyhle lidi se začaly scházet. Další odstavec tady budeme mít příští týden, je, jak vypadala první církev. To budeme mít další, až budeme pokračovat za dva týdny vlastně. Budeme mít, jak vypadala tahle první církev, jak vypadalo jejich shromáždění, jak to vypadalo od začátku, čemu se věnovali.

41:10 Každopádně, ten dnešek je o tomhle, tímhle budu končit. Ten dnešek je o tomhle. O Ježíši Kristu je svět od začátku až do konce. Tohle byl Boží plán on od začátku, že o něm to bude. A my se snažíme nahradit Boha všim možným. Ale skutečnou svobodu najdeme v něm. Všechno ostatní, jenom slabá náhražka toho, co máme v něm. On přišel, někdo, kdo byl zaslíben od začátku. Přišel za námi, ne my za ním, a vytvořil cestu, jak my můžeme být s ním, takže budeme důvěřovat jemu, místo, aby jsme důvěřovali něčemu jinému. Všechno, co nám cestu blokovalo k němu, náš vlastní hřích, naše špína, naše vzpoura, naše minulost, naše touha s ním mít… nemít nic společného, je pryč. Cesta je otevřená. V pokání teďka jednoduchá věc. Být s Bohem můžeš udělat v následující minutě, kde můžeš říct: „Já už nechci žít pro to, co jsem žil předtím, chci žít pro tebe.“ Bum.

42:10 Všechno, co nám blokovalo cestu k němu, bylo přibito s Kristem na kříž a Bůh nás zpátky k němu. K němu, pro koho byl náš život stvořen. V něm najdeme to, co nám ostatní věci jenom slibují, ale nikdy nedodají. Já se budu modlit teďka nakonec. To bude pokračovat následně. Dáme si jednu píseň a pak proběhne křest. Takže se budu modlit, dáme jednu píseň, teď proběhne křest a zakončíme poslední písní. Nebo máme dvě poslední? Jednu? Dobrý, tak jak jsem to řekl.

42:54 Závěrečná modlitba

42:54 Bože, ty můžeš obrátit srdce všech lidí. Obrátil jsi moje srdce, já jsem byl od tebe daleko, nechtěl jsem s tobou mít společného, nechtěl jsem, nechtěl jsem, abys existoval, nechtěl jsem zažít důsledky toho, co by to znamenalo to připustit, ale ty jsi mě obrátil i tak. A díky tomu věřím, že můžeš obrátit kohokoliv dalšího, kdo sedí dneska tady. Tě prosím, abys způsobil, abys zlámal srdce jako při tom prvním kázání. A stejně tak, abys způsobil v nás, kteří jsme věřící už nějakou dobu, aby ta myšlenka, že Ježíš je Pán, znovu zasáhla. Aby jsme i my mohli dát dneska rozhodnutí, že chceme odstranit ze svýho života oblasti, ve kterým tě jako Pána nemáme. A chceme znovu zasvětit vše, co máme, pro tebe. Amen. Titulky vytvořil JohnyX.

Předchozí
Církev je divná
Další
Bůh uzdravuje