Bůh mění člověka

(Skutky 9:1-19) Bůh mění lidi. I ti, kteří se zdají být nejdále, nejsou tak vzdálení, aby je Bůh nezměnil. Některé z nich musí Bůh doslova srazit z koně.

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:23 Křesťanství a Bůh, který mění Kazatel odmítá představu křesťanů jako zlomených lidí či filozofů. Podstatou je, že Bůh mění lidské srdce.
  2. 1:53 Saul soptí hrozbami Úvod do Skutků 9. Saul, budoucí apoštol Pavel, dychtí po zabíjení učedníků, podobně jako dnešní radikálové.
  3. 3:58 Odbočka: Pro koho je církev Kazatel se ptá, pro koho církev v Česku je. Kostel je nuda a normální lidé v něm nevydrží.
  4. 7:00 Ta Cesta a jediná pravda Saul jde pronásledovat stoupence Cesty. Ježíš se prohlásil za jedinou cestu, jak ukazuje rozbor podobenství o slonovi.
  5. 12:11 Bůh mění lidi, dělá si to, jak chce Ježíš srazí Saula z koně a ztotožní se se svými učedníky. Bůh nám nic nedluží a zachraňuje různě.
  6. 21:40 Oslepení a pokora Saul oslepne a je veden za ruku. Prvním ovocem setkání s Ježíšem je pokora.
  7. 22:35 Ananiáš a Boží plán Bůh posílá Ananiáše za Saulem a zapojuje do obrácení církev. Saul bude misionářem a bude trpět.
  8. 27:00 Lepší, ne lehčí život Bible slibuje utrpení, ne pohodlí. Největším zaslíbením křesťanství je sám Bůh.
  9. 34:12 Bratře Saule Ananiáš oslovuje pronásledovatele jako bratra. Bůh vidí hřbitov a křísí mrtvé, pro nikoho není pozdě.
  10. 42:17 Pavlovo svědectví z vězení Pavel z vězení píše Filipským, že vše dřívější pokládá za ztrátu pro poznání Krista.
  11. 45:12 Modlitba a výzva Modlitba za obměkčení srdcí věřících a výzva nevěřícím modlit se: „Bože, otevři mi oči.“

Přepis kázání

0:23 Křesťanství a Bůh, který mění

0:23 Křesťani… Jsou… Často lidi si myslí, že křesťani jsou lidi, co se zbláznili, protože byli třeba zlomení nebo něco, nebo je něco tížilo v životě, procházejí depresí a potřebovali najít nějakou berličku pro život, aby se dokázali nějak vypořádat s těžkostmi života. A našli kostel, tam jim vtloukli do hlavy nějakou naději, oni tomu uvěřili a teďka chodí do kostela. A někdo si myslí, že křesťani jsou jenom nějací lidi, co koukají, filozofové, kteří rádi přemýšlí o životě, ale nic, nic víc tam není. A křesťanství… My věříme, že to, co se děje v křesťanství, to základní, je ne, že úplně lidi jsou blázni. Křesťani, když plno křesťanů určitě jsou blázni, jsou.

1:10 A… Nějak nahlas teďka, ne? Dobrý. Jsem úplně ztratil. Blázni, hloupí, ano. Křesťanství je bláznivý do nějaké míry, který křesťanství je intelektuální do nějaké míry, ale v základě, co se v křesťanství děje, my věříme jako křesťani, že Bůh mění lidi. Že Bůh mění lidi, že Bůh nějakým způsobem nedává jenom nějaký nový informace, ani nás nějak nezblázní jenom tím, že po smrti budeme žít, proto se tady nemusíme bát. Ale že Bůh mění srdce člověka, takže se začne dívat na něj a i na všechno ostatní v životě úplně jinak. Začne všechno vidět jinak.

1:53 Saul soptí hrozbami

1:53 A dneska uvidíme jednoho člověka. Jsme v kapitole 9 knihy Skutků. Církev začíná, církev se šíří, začíná v Jeruzalémě. Jde po Judsku, Samaří, ty okolní oblasti, a jde dál do světa. A dneska uvidíme jedno takové dramatické obrácení člověka. Obrácení člověka. Verš 1 v té 9. kapitole začíná takhle. Představuje nám člověka, který se jmenuje Saul. Saul, ze kterého se stane asi nejznámější křesťan v historii křesťanství, apoštol Pavel, začíná jako Saul. A první verš nám říká tohle: „Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků.“ „Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků.“

2:49 Který se jmenuje Saul, abychom si to fakt představili. Tohle není… My ho známe, většina z nás jako křesťani, tohle je apoštol Pavel, a on pak napíše většinu Novýho zákona. Ale v té chvíli je to Saul, který dychtí po tom, aby byli učedníci Ježíše zabíjeni. Nevím, jestli jste někdy na Twitteru nebo někde ve zprávách viděli fotky, jak ISIS zabíjí křesťany. Jak jsou tam v těch černých, takových svých těch… v těch uniformách, a před nima klečí ti, zavázený oči, oni na ně míří puškou, nebo mají nějakou mačetu, který musí… Tohle je apoštol Pavel, když byl Saul. To je člověk, který nejenom zabíjí křesťany, tohle je člověk, který dychtí v srdci po tom, aby byli zabíjeni, aby byli usmrceni. Tohle se pořád děje. V Nigerii umírají tenhle rok několik tisíc křesťanů. Boko Haram. Ten islámský radikalismus tam vraždí křesťany ve velkým. Tohle je apoštol Pavel, když byl Saul. Tohle, tenhle člověk. „Saul stále ještě soptil hrozbami a dychtil po zabíjení Pánových učedníků.“

3:58 Odbočka: Pro koho je církev

3:58 Já mám takovou odbočku. Když jsem četl tenhle text tenhle týden, tak jsem se hodně zamýšlel nad tím, co děláme. Jako Kostel Jinak, hodně jsem se zamýšlel nad tím, co děláme jako církev v České republice. My hodně s klukama každý pondělí se díváme na kázání nějakého jiného sboru, to, co se učí všude možně. A jedna věc… Hodně mě naplňoval takový vztek, který dneska na vás budu trochu ventilovat. Říkám, to je pro mě to levnější než terapie, tady mluvím sám, vyříkám. A jedna otázka, která mě napadla, když přemýšlím o církvi, když přemýšlím o České republice a o tom, co se tady snažíme dělat, ať už jako Církev bratrská, které jsme součástí, nebo a obecně jako křesťani v České republice, tak mě napadla tahle věc.

4:57 Pro koho tohle je? Když se zamyslíte nad církví, křesťanama, nad kostelem, jakýmkoliv, v nějaké vesnici, v Praze, to je jedno, v Šumperku. Pro koho tohle děláme? Pro koho tohle je? Pro lidi jako Saul? Nebo ta atmosféra, kterou vytváříme, ten způsob, který vytváříme, ten způsob, jak my mluvíme, jak zpíváme, jak se tváříme, je úplně pro někoho jiného? Mně se zdá, že… To mě hodně… Moje frustrace vlastní, vemte to tak, jak chcete. Zdá se mi, že to, co jsme v církvi, nebo církve v České republice udělali, je, že jsme z něho udělali zajímavý koníček pro ženy po 40. A nic proti ženám po 40. Zajímavý koníček pro ženy po čtyřicítce, které opravdu mají rády krystaly a hodně jsou hluboko v nějaké homeopatii a mají rády duchovní věci.

5:59 Protože nikdo jiný to nedokáže vydržet. Protože církev je nuda, kostel je nuda, to, jak se tam mluví, je nuda, to, jak se tam zpívá, je nuda. A neříkám, že to musí být… nebo strašně nějaký atraktivní a strašně prostě laser a nějaký kouř tady. Ale vůbec se nedivím chlapům nebo normálním lidem, kteří jsou normální, vůbec se nedivím, že do kostela nejdou, a nebo že když tam jdou, tak to tam nevydrží. A proč mě to napadlo? Já se dívám tady na toho člověka. Tenhle člověk se potká s Bohem. Saul, který zabíjí křesťany, který jich dychtí, soptí hrozbami. My známe lidi, co soptí hrozbami, ale pak ještě další úroveň, že někdo soptí hrozbami, nadává, směje se křesťanům a ještě dychtí po tom, aby byli zabíjeni. A tenhle člověk se potká s Bohem za malou chvíli.

7:00 Ta Cesta a jediná pravda

7:00 A co je pro člověka jako tento? Kam půjde? Budeme číst dál. „Saul stále ještě soptil hrozbami,“ tak to začíná, „dychtil po zabíjení Pánových učedníků, přišel k veleknězi a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby mohl stoupence té Cesty,“ cesty s velkým C, „muže i ženy, jestli tam nějaké najde, přivést spoutané do Jeruzaléma.“ Ta Cesta – taková historická znalost pro vás – je první název pro křesťanství, kterým se dalo… Ta Cesta. A tenhle člověk, to je úvod, tenhle člověk soptí hrozbami, nadává, vyhrožuje: „Já ty křesťany zabiju, já je nesnáším, nejlepší, abychom se všichni zbavili.“ Dychtí po tom, aby byli zabíjeni, a je aktivní tak v tom, že dokonce jde za nějakým veleknězem, vyžádá si od něj dopisy, aby mohl doručit do synagogy v nějakém úplně jiném městě, kde říct: „Tady tenhle člověk od nás má autorizaci, že když najde nějakého křesťana, může ho spoutat a odvézt ho zpět.“

8:01 Tak horlivej tenhle člověk je, aby stoupence té Cesty mohl zavést zpět. Ta Cesta, první název pro křesťanství. Já nevím, jestli to víte, ale Ježíš o sobě tvrdil, že je ta cesta. Proto lidi byli tak naštvaní. Proto lidi tak soptili. Proto lidi tak horlili po tom křesťanství vymýtit. Protože křesťanství nepřišlo s tím: „Máme tady všechny možný náboženství a všechny náboženství, na nich něco je hezkýho, a všechny vedou ke stejnému Bohu. A tady ten Ježíš přišel s nějakou trochu mírumilovnější a láskyplnější verzí toho. A když chcete, tak si můžete tady být židi nebo satanisti, nebo tady uctívat faraona, nebo tady můžete uctívat nějakého jiného boha, a k tomu ještě můžete přijmout Ježíše a všechno je v pohodě.“ Taková verze by nikoho nenutila dychtit po tom, aby vás zabili.

8:58 Ježíš přišel a říkal věci jako: „Já jsem cesta, pravda i život, nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ To je brutální věc. A lidi, my se snažíme být, a křesťani taky, se snažíme být hodně takový inkluzivní a tolerantní a říkat: „Každý má svoji pravdu,“ nebo: „Každá cesta vede ke stejnému Bohu.“ Možná jste slyšeli někdy lidi, že říkali, že Bůh je jako vrchol hory a všechny náboženství jsou jako různý cesty, které vedou… Možná to je jiná cesta, ale vede nakonec ke stejnému vrcholu. Hodně takový slavný podobenství, které se dost použilo, bylo, aby vyzdvihlo to, jak jsme my tolerantní vůči dalším světonázorům, bylo, že Bůh je jako slon.

9:39 Slyšeli jste někdy tohle podobenství? Bůh je jako slon. A k němu přichází… Představte si, že Bůh je jako slon, tady stojí obrovský slon v téhle místnosti, přichází k němu pět slepců. Přichází k němu pět slepců, nebo lidí se zavázanýma očima. A to podobenství říká: A jeden se dotkne ucha a říká: „Jo, tady tenhle bůh, nebo tenhle slon, to je takový plochý, takový divný, plochý, takový mačkavý.“ Jeden se dotkne sosáku a říká: „Ne, to není, tenhle slon není plochý, tenhle slon je takovej zakulacenej, takovej dlouhej a vrtí se.“ Jeden se dotkne třeba těla a říká: „Ne, tady ten bůh, ten je tvrdý, a prostě vy vůbec nevíte, co říkáte. Bůh není jako ucho, bůh není jako sosák, bůh je jako prostě tvrdá stěna.“ A tohle podobenství má za úkol nám říct,

10:25 …přece všechny náboženství přistupují ke stejnému Bohu, každý se dotýká nějaké jiné části, ale všichni se dotýkají stejného Boha. A Tim Keller, takovej známej kazatel, který už nežije, tak rozebral nádherně tohle podobenství. Říká, že tohle podobenství se snaží být inkluzivní, tolerantní, říct, že všichni se dotýkáme toho stejného. Ale tohle podobenství může být jenom pravda, jestli je z pohledu člověka, který není slepej, ale vidí. Tohle podobenství můžete jenom říct, když vidíte všechny lidi, jak se dotýkají různých částí, a proto můžete říct, že se dotýkají toho stejného. Takže tohle podobenství, které se snaží říct „všichni mají svoji pravdu“, nakonec tvrdí, že já mám jedinou pravdu, protože vidím všechny ostatní, jak se mýlí.

11:13 Ježíš přichází a neříká: „Všichni máme pravdu.“ Ježíš neříká: „Vy máte pravdu, vy máte pravdu.“ Ježíš říká: „Já jsem ta pravda.“ A to je radikální říct lidem. Jenom jedna cesta k Bohu. Není deset cest. Je jedna cesta k Bohu a ta je skrze Ježíše Krista. Teď potkáváme toho Saula. Židovský muž soptí hrozbami, dychtí po zabíjení. Ten text dokonce říká: Touží po tom přivézt v poutech muže a ženy. Jestli se chcou chlapi poprat, tak ať se poperou, ale jestli do toho… Hodně komentátorů čte tenhle text a říká: to je dno. Že i ženy chce dát do pout a odvízt. Tohle je 250 kilometrů daleko. Ta cesta v poutech, to není žádná pohodička.

12:11 Bůh mění lidi, dělá si to, jak chce

12:11 Jdeme dál. Verš tři. Že to je ten náš člověk, můžeme si představit nějakého vojáka Islámského státu. „Stalo se, že když byl na cestě a blížil se k Damašku…“ Že na cestě do toho Damašku, kde jsou ty lidi, který chce odvízt v poutech, „…ho náhle ozářilo světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas, který mu říkal: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ?‘ A on řekl: ‚Kdo jsi, pane?‘ On odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.‘“

12:48 Moje hlavní myšlenka tohoto kázání, moje hlavní pointa je, že Bůh… že Bůh mění lidi, dělá si to, jak chce. Bůh mění lidi. A tady uvidíme, že si to dělá, jak chce. Saul je na cestě do Damašku, aby našel další učedníky, který by mohl odvízt v poutech. A Ježíš se rozhodne, že už toho má dost. A ten text nám říká, že ho srazí z koně. Jak moc to mluví do naší současné kultury, kde Bůh je spíš kouzelná víla, která je tady od toho, aby nám plnila přání. Strašně se bojí, aby v ni někdo nepřestal věřit, jinak by umřel. A tady toho má Bůh dost a srazí Pavla, nebo Saula, v téhle chvíli z koně. A srazí paří.

13:36 A taky vidím jednu věc. Bůh si bere docela věci osobně. On ho srazí z koně a on se ptá: „Kdo jsi?“ A on odpoví: „Já jsem Ježíš, kterého pronásleduješ.“ On neříká: „Já jsem Ježíš, jehož učedníky ty pronásleduješ.“ „Já jsem Ježíš, jehož lidi ty pronásleduješ.“ „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ.“ Neboli jestli někdo pronásleduje Ježíšovy učedníky, tak pronásleduje jeho. Jestli se někdo směje Ježíšovým učedníkům, tak se směje jemu. Ježíš se tak moc identifikuje se svýma učedníkama, že je doslova jeden s námi. My nejsme jenom na jeho straně, my jsme jedno s ním.

14:24 Hustá věc. On pokračuje, verš 6: „Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ To není Bůh, kterého, jak ho náš moderní evangelikalismus – rozuměj ty, co nejsou katolíci, a katolíci taky asi – často vyobrazuje. Boha, který se podbízí. Často se říká: Bůh tluče na dveře tvého srdce a ty ho nechceš pustit dovnitř. Podívej se, jak je smutný, že v něj nechceš věřit.

15:04 Na tohle Bible, ten způsob, jakým představuje Boha, je tenhle: Bůh je pán. A Bůh vykopne dveře tvého srdce, jak když bude chtít. Srazí nás z koně a nečeká, že mu nejdřív řekneme… On ho srazil z koně: „Co je?“ „Vstaň, jdi do města a tam ti bude řečeno, co máš dělat.“ Mám takový drsnější tón dneska. A nebo pravděpodobně nebudu mít celou dobu. Ale teď. Protože tohle je do nějaké míry drsný text. Je tohle do nějaké… Tohle není, že Bůh přišel: „Kdo ve mně chce věřit, ať zvedne ruku?“ Tam bylo víc lidí než Pavel. Uvidíme, že víc lidí uvěří.

16:04 A někteří dnes tady sedíte a možná ještě… možná jste v něco věřící a možná nejste křesťani. A nejste křesťani z toho důvodu, protože si myslíte, nebo možná byste to neřekli úplně, ale trochu tak podvědomně si myslíte, že Bůh vám něco dluží. Že Bůh vám dluží zázrak. Jestli je Bůh, tak se mi musí nějakým způsobem ukázat a musí to být podle mýho standardu, abych já se pak mohl rozhodnout, jestli se dostatečně ukázal, a mohl pak v něho věřit. Nebo zjevení vám musí ještě dát, musí vám představit nějaký trik, abyste ho teda následovali. A poslouchej, Bůh to může udělat. Bůh může udělat zázrak, Bůh se vám může ukázat svým způsobem, ale nemusí. Proč? Protože tobě Bůh absolutně nic nedluží. A tohle uvědomění si, že Bůh mi nic nedluží, je zásadní.

17:01 Radikální obrácení, nebo radikální epizodu. A Bůh tak zachránil. My tady máme spoustu… My tady máme spoustu příběhů. My tady máme příběh lidí, kteří byli skinheadi, my tady, lidi, máme příběh lidí, kteří byli na ulici. My tady máme lidi, kteří se skoro narodili na církevní židli u baptistů. Jo, to je trochu jiný, když jste byli skinheadi, a když jste byli baptista, trochu jiný svět. Bůh zachraňuje různě. V minulé kapitole jsme měli Etiopana, jestli si pamatujete, který toužil poznat Boha, cestoval stovky kilometrů, toužil poznat Boha, jel, aby se něco naučil. Bůh mu poslal Filipa do cesty, který se k němu posadil, bavil se s ním, udělal s ním malou Bible study, že si dali čajíček, probírali proroky, on se pak nechal pokřtít. Krásný, krásný, čistý, zázračný.

17:55 Druhá kapitola úplně jinak. Tady Saula sráží z koně. Saul je na cestě ne, aby se něco naučil nebo aby vyslechl, ale aby zarazil mluvení. Saul je na cestě. Komentátoři si zřejmě všímají takové hry se slovy: Saul je na cestě a ta cesta ho srazí z koně. Ježíš je ta cesta. Je na cestě a myslí si, že vidí, ale za chvíli, jak uvidíme, tak sám oslepne. Ok, tohle není borec… Já nevím, jaký jste měli příběh vy. Já když jsem se stal křesťanem, já jsem ho měl podobný jak Pavel v tom smyslu, že když jsem… nebo předtím, když jsem se stal křesťanem, já jsem se nepotřeboval stát křesťanem. Já jsem nehledal, já jsem nehledal důvod se stát křesťanem. Saul tady není zlomenej a hledá východisko ven, v depresi hledá berličku pro život. Saul tady nepotřebuje další lidi, aby měl komunitu. Saul hledá, jak by zabil křesťany.

19:01 Stejně když z vás jste tady dneska ne proto, abyste poslouchali… Nevím, proč tady jste, ale co nám tenhle příběh říká? Že Bůh mluví a dokonce může pracovat i na vás, ať už posloucháte, nebo ne. Verš 7: „Muži, kteří s ním stáli“ – nebo s ním cestovali – „stáli oněmělí, slyšeli sice hlas, ale nikoho neviděli.“ Dále vidím, že slyšeli spíš zvuk. Co víc chcete? Bůh zachrání, koho chce. Máme tady Saula, muže, kteří s ním cestujou, ale jenom jeden, a ještě ten nejmíň pravděpodobnej z téhle skupiny.

19:55 Já bych chtěl umět způsobit… Já bych chtěl umět způsobit tím, když trochu zařvu, nebo tím, že zvyším hlas, nebo že řeknu něco úplně náramného nebo emočního, že způsobím, že uvěříte některý z vás. A nebo že ti z vás, kteří jsou věřící, tak budete ještě pevněji věřit. A my věříme, že Bůh tohle dává. Když někdo uvěří, tak to není jen změna, že aha, docvakl mi argument,

20:26 ale že Bůh mě nějak zasáhl do srdce sám. My věříme, že Bůh může použít naše slova, ale že to Bůh tady působí, nicméně. Ten text pokračuje. Můžeme se chtít zeptat, ještě než budeme pokračovat v tom textu. Jestli nejsi věřící a seš tady, nebo tohle posloucháš na internetu, o čem je tvůj život teď? Jsem přemýšlel nad některýma lidma, který znám, nad některýma staršíma lidma, který znám, a vím, že by mi na to pravděpodobně řekli: „Já už tohle, víš, já už tohle nemám zapotřebí, to křesťanství. Já už tohle nemám zapotřebí.“ Tohle je pravda jenom v té chvíli, jestli není věčnost v sázce. Jestli tenhle život je skutečně všechno, co je, možná už to nemáš zapotřebí. Ale jestli je věčnost v sázce, jestli je ta cesta, po které nejenom lze jít, ale pro kterou taky lze žít, a která bude pokračovat a i smrt ji nezastaví, tak máš zapotřebí se postavit tomu, kdo Ježíš je.

21:40 Oslepení a pokora

21:40 Verš osm říká: „Saul vstal ze země, ale když otevřel oči, nic neviděl.“ Oslepl. „Vzali ho za ruce a dovedli do Damašku.“ Bůh to miluje, tyhle ironie. Ten, co si myslí, že vidí, oslepne. „Po tři dny neviděl a nejedl ani nepil.“ Potkat Boha může být v prvních dnech docela masakr. Že se začne měnit svět. Saul je na cestě, aby zničil Cestu, myslí si, že vidí, ale je oslepen, chtěl ostatní spoutat a odvést je do Jeruzaléma, ale teďka musí za ruce být odveden sám. Bůh tohle miluje, tyhle ironie, tyhle věci. Co to je? Pokora je první, která se dostavuje po tom, že někdo uvěří. Jako první věc, když se potkáme s Ježíšem, protože uvidíme, že Ježíš už není jenom náš poskok nebo víla, která plní naše přání, že je Pán. Dobrý Pán, ale Pán.

22:35 Ananiáš a Boží plán

22:35 A v následující sekci, kterou přečtu, uvidíme, že ten, kdo hledal křesťany, bude sám nalezen. „V Damašku byl jeden učedník jménem Ananiáš. Pán mu ve vidění řekl: ‚Ananiáši.‘ On řekl: ‚Zde jsem, Pane.‘“ Mimochodem, takhle často začíná nějaký proroctví ve Starým zákoně, že Pán začne mluvit. Lidi se přihlásí: „Zde jsem.“ „A Pán mu řekl: ‚Vstaň, jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a v Judově domě vyhledej Saula jménem Tarsského. Hle, právě se modlí a uviděl ve vidění muže jménem Ananiáš, který vešel a vložil na něho ruce, aby opět viděl… opět viděl.‘ A Ananiáš odpověděl: ‚Pane, slyšel jsem o tomto muži, kolik zla učinil tvým svatým v Jeruzalémě. Také zde má od velekněží plnou moc spoutat všechny, kteří vzývají tvé jméno.‘“

23:38 Vidíme jednu věc: Bůh pořád mluví. Tohle není nějaká citace Starého zákona, která Ananiáše nějakým způsobem inspiruje k tomu, aby jednal tohle. Prostě Bůh řekne: „Jdi.“ A říká mu docela radikální věc. Běž, přijď a uzdrav toho, který chtěl přijít, jít a zatknout tebe. Ananiáš se ptá. A mě to tak trochu připomíná, jak jsem si to představil Jardu. Jardo, sorry. Trochu jako Ananiáše, myslím, v dobrým. Ananiáše. Kdybych Jardovi řekl nějakou radikální věc, tak si umím představit tu jeho reakci. „Co? Opravdu tady toho?“ Že to je ta představa. „Jestli nebyl by někdo lepší?“

24:21 Já nevím, jestli máme v životě člověka, u kterého bychom si skoro řekli: uvěřil. Říká, že jo, tak trochu nás jako, trochu nasere. Říká: „Co, za Babišem mám jít? Jsi si jistý? Nebyl by lepší Fiala? Ten už je takovej, v Církvi bratrské Fiala, už je takový polokřesťan. Taky slušnější, má brýle. Za tímhle? Ten, já nechci, aby věřil. Já nechci, aby tenhle reprezentoval křesťanství. Já si to nedokážu představit, jak by mohl. Já se… bych se styděl. A ty chceš ještě, já abych za ním šel? Aby si pak lidi říkali: ‚No, já jsem za ním modlil.‘“

25:12 A jak odpoví Bůh? „Pán mu řekl: ‚Jdi.‘“ Takhle je to celý přesvědčivý. „Pán mu řekl: ‚Jdi, neboť on je mou vyvolenou nádobou, jméno před národy i krále a syny Izraele. Ukážu mu, co všechno musí vytrpět pro mé jméno.‘“ Bůh říká: „Jdi, protože můj plán je lepší než tvůj. Tohle jsem si vybral pro svůj účel.“ Je zajímavá jedna věc. Tohle je radikální obrácení, že Bůh ho srazí z koně, promluví k němu tak, že ho prostě zaslechnou tam ty lidi okolo něho, kolem něho. A stejně si Bůh použije další lidi z církve, aby byli součástí tohoto obrácení, aby za ním Ananiáš šel, aby se za něj modlil, aby ho uzdravil, aby ho pokřtil. Při takovým radikálním obrácení je církev a další učedníci, co jsou součástí, protože Bůh to takhle dělá. Jde do společenství s dalšíma.

26:12 A všimni si, co je plán pro jeho život. Tenhle člověk bude misionář. Stane se mou vyvolenou nádobou pro všechny možné národy. A ne misionář, který odjede do cizí země, pomáhal s mládeží a bral dvakrát větší plat než kazatel, jak jsme na to zvyklí tady. Ale misionář, on řekne: „Ukáži mu ještě, co musí vytrpět pro moje jméno.“ Já to přečtu znova. „Pán mu řekl: ‚…neboť on je mou vyvolenou nádobou, aby přinesl mé jméno před národy i krále a syny Izraele.‘“ To zní jako velkolepej plán. „A ukáži mu… pro mé jméno.“

27:00 Lepší, ne lehčí život

27:00 Jednu věc, kterou jsme si od začátku v Kostele Jinak stanovili, nebo jsem si stanovil minimálně já, je tahle. Jaká je jedna moje hodnota? Je, že vám nebudu mazat med kolem huby. Ať už to znamená, že nás tady bude míň nebo víc. Protože Bible to nedělá. A jak to nedělá? Bible říká, že následovat Boha je lepší život, ne jednodušší… jednodušší život. Spíše říká, že to bude těžší život. A jestli chcete pohodu v životě, jestli chcete nic nehrotit, neřešit, tak se nestávejte křesťany. Tak je to velmi špatný rozhodnutí. Nechoďte do církve, ona začne kecat do života, budete muset začít věci měnit. Ale jestli chcete hloubku, jestli chcete smysl, jestli chcete směr, pak i když to možná bude těžší život, tak to bude život, který za to stojí. Poslouchejte tyhle verše. Ježíš mu říká: „Mám pro tebe úžasný plán pro tvůj život… ještě co budeš muset vytrpět pro mé jméno.“ Wow.

28:11 Jan 15,18 říká: „Jestliže vás svět nenávidí, vězte, že mne nenáviděl dříve než vás. Kdybyste byli ze světa, svět by miloval to, co je jeho. Že však nejste ze světa, ale já jsem si vás ze světa vybral, proto vás svět nenávidí.“ Tenhle Saul, který se stane apoštolem Pavlem, říká tyhle následující dvě věty. Timoteovi říká: „Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni.“ Filipským říká, církvi do Filip: „Neboť vám je z milosti pro Krista dáno, abyste nejen v něj věřili, ale i pro něj trpěli.“ Apoštol Petr říká, ten napříč všema apoštolama, apoštol Petr říká: „Milovaní, nedivte se té výhni zkoušek mezi vámi, která vám nastává, jako by se vám dělo něco divného.“

28:55 Jakub apoštol, Pánův bratr, říká: „Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení.“ Zjevení, poslední knížka, poslední knížka Bible říká, Ježíš říká sboru ve Smyrně: „Neboj se toho, co máš trpět. Hle, ďábel se… se chystá některé z vás dávat do vězení, abyste byli vyzkoušeni, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt a dám ti věnec života.“ A co se děje někdy v českých církvích, všude na světě, že přijde borec, většinou si ho představuju, krásný modrý sako, úžasný účes, a řekne lidem: „Jestli, když budete věřit, tak Bůh vás uzdraví ze všech nemocí, Bůh vám splní všechny vaše přání, Bůh způsobí, že budete hmotně zajištěni, vaše děti nebudou nemocný, vy sami budete uzdravení, stačí jen věřit.“ Kdo by na tohle nezvedl ruku? Já chci být bohatej. Já chci být zdravej. Já chci být úspěšnej.

29:54 Tohle jsou lidi, kteří zaslibují dary… dary, ale ne dárce. A stejní borci, kteří pak lidem namluví, protože přijde… s ní, v práci to není takový terno. Sami cítíme velký dno. Nevíme, proč se nám věci dějou. Začneme pochybovat o naší víře a pak přijde ten stejný borec a namluví nám, že je to pravděpodobně kvůli tomu, že nemáme dostatek víry. Nebo jsme se špatně modlili. A Ježíš slibuje jednu věc.

30:27 Když už začneme následovat. Co to je? On sám. To je to zaslíbení křesťanství. Není žádný dar. Můžou tady přijít? Můžou. Ale hlavní zaslíbení křesťanství je Bůh sám. Ta cesta. Proto se to tak říká: On je ta cesta. To není jen ta cesta, po které jdeme, on je tam někde v dálce a přitom zbíráme ty svoje požehnání. On je ta cesta i cíl. Křesťanství je o lepším životě, ale ne o lehčím životě. Proč? Protože ta cesta, na kterou se dáme, on, začne mířit k něčemu, co má smysl. Jenom v zahledění do sebe, do nějakých pitomin, jako peníze, sláva, pohodlí, ale začneme se dívat k němu. Tak moc, že i soužení začne dávat smysl. Dokonce i utrpení a zkoušky budou mít svoje místo.

31:22 Ježíš říká v Janovi další věc, on říká: „Toto jsem vám pověděl,“ o tom utrpení, že přijde, a o té nenávisti, která přijde, „toto jsem vám pověděl, abyste měli ve mně pokoj.“ Jak? Říká: „Ve světě máte soužení, ale buďte té dobré mysli, já jsem přemohl svět.“ Můžu říkat, do čeho nás Bůh povolává, není jenom, abychom se v kostele poplácali po rameni a slíbili jsme si: „Neboj, bude to lepší, to nějak přejde.“ Ale tak se můžou povzbuzovat nevěřící, si nějak slepě zaslibovat, že to bude lepší, nebo „co mě nezabije, to mě posílí“ a nějaké takové hlášky, které jsou pravda. Které jsou pravda. Až na ty věci, které vás zabijou, že jo.

32:09 Neříkáme si, že bude to lepší. My nevíme, jestli to bude lepší. Možná to bude lepší, možná to bude horší. Možná to bude lepší. Říkáme si: Ať to bude, jak to bude, tak máme jeho. A to je vše, co potřebujeme. Ať to bude, jak to bude. Jestli to bude lepší, Bohu sláva. Jestli to bude horší, Bohu sláva. Protože máme jeho. „Buďte dobré mysli, protože už to není na vás, na vašich ramenou není břemeno, já ho beru za vás. Následujte mě. Tahle cesta, jakkoli zvláštní a těžká, která vám připadá teď, je cesta, která vede za mnou a která vede se mnou.“ A tohle, když začneme chápat, že Bůh zachraňuje, Bůh zachraňuje primárně, jak On chce, tak taky pro sebe to dělá. Ne pro sebe sobecky, ale pro sebe, že my jsme zachráněni pro něj.

33:05 A řeknu jednu věc. Církev není plná lidí podle našich představ. Je to, jestli jste nějakou dobu už, tak to víte. Už jste na to přišli. Někteří lehčí, nebo nějak horší cestou. Církev není plná lidí podle tvých představ. Církev je plná lidí podle Božích představ. Tohle tady z nějakého důvodu, tohle tady Bůh v Šumperku chce. Proč? Nevím. Co víme, je, že na nás nic není. Ale Bůh se smiloval. A proto tady jdeme skrze knížky Bible. Proto urgujeme lidi, aby přestali žít pro podřadné věci, úspěch, klid. „V pekle je víc horko, navždy je hodně dlouhá doba, obrať se k Ježíši,“ že jo? Říkali, ne kazatel ze světlu.

34:12 Bratře Saule

34:12 Světlý verš 17. Světlý verš 17. Když jsem ho četl poprvé, tak… tak jsem u toho skoro brečel. Brečel, skoro. Dobře, brečel jsem. Protože když vás to trefí, kdo Saul byl, co Bůh udělal, jak zachránil, zamyslíte se nad vlastním životem, zamyslíte se nad lidmi, kteří tady sedí a které znáte. „Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něj ruce a řekl: ‚Bratře.‘“ „Bratře Saule. Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“

35:08 Bratře Saule. Co tohle, co jinýho tohle může způsobit? Jak někdo… OK, lidi, možná nejste takový hlupák, jak jste byli, když vám bylo patnáct, OK, dneska máte čtyřicet, jste trochu jiní lidi, ale co tohle může změnit člověka jako tenhle? Za tři dny. Po třech dnech, co byl slepej a nic neviděl. A nic neslyšel. Tenhle člověk, který dychtí po smrti Ananiáše, toho člověka, který se za něj modlí. A teď jeho bratr.

35:54 Já budu chvilku mluvit k vám, kteří jste věřící. Lidi vedle tebe tady nejsou, protože ty chceš, ale protože Bůh chce. A všechny možné věci, které proti nim máš, všechny možné věci, které se ti na nich nelíbí, všechny možné věci, se kterýma máš problémy, všechny možné věci, o kterých si myslíš, že by se ještě měly zlepšit, zkus dát na chvilku vedle, na vedlejší kolej. Tohle jsou bratři a tohle jsou sestry. Jedna z našich hodnot: když se v Kostele stáváte domácím, tak říkáme, stáváte se součástí rodiny, a myslíme to vážně. Neboli to nejdůležitější, co nás spojuje, je daleko důležitější než cokoliv, co by nás rozdělovalo. Protože ještě, jestli Ježíš zasáhl, tak dokonce i člověk, který mě chtěl zabít, mě chtěl zabít před minutou, je bratr. Co jinýho na světě tohle může udělat než on?

37:02 Tohle, jak znám, říká důležitou věc. My neříkáme Bohu, koho má zachránit. My se staráme o ty, který Bůh zachraňuje. Saul se stává bratrem ne na základě toho, co on udělal, ale na základě toho, co Bůh udělal v něm. To, jak se stane někdo bratrem a sestrou. Ne na základě toho, co on udělá. Dobrý skutky tě nedostanou do nebe. Dobrý chování bez prostých slov ti nedají jednu hvězdičku, jedničku s hvězdičkou před Ježíšem. Když se na všechny dívá a stav lidstva, který, jak Bible popisuje, Bible popisuje stav, jak na tom lidstvo je, jako duchovní smrt. Kdyby se z duchovního hlediska Bůh díval na svět, tak vidí… vidí nějaký lidi, kteří po něm strašně touží? Bible říká, že vidí hřbitov.

37:58 Že vidí hřbitov a ten hrob je tam, u všech je, že zemřel. Kdy? Kdykoliv si myslíte, že Adam žil. V ten den zemřel. Všichni se odvrátili od Boha, nikdo ho nehledá, nikdo není spravedlivý, není ani jeden, Bible říká, nikdo ho nechce. A ta zpráva křesťanství je, a sledujte, že Bůh tak je taková rozteskávačka, která říká: „Pojďte za mnou, pojďte za mnou, prosím, někdo, aspoň jeden, tluču na dveře vašeho srdce, a někdo otevřete. Jinak tady budu sám.“ Ta zpráva Bible je daleko radikálnější. Ta zpráva Bible je, že Bůh vidí hřbitov a rozhodl se, že začne křísit mrtvé. Že začne srážet z koní. Že začne posílat do cesty, do cesty, že začne měnit srdce.

38:52 „Ananiáš odešel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce.“ Člověk, kterého se lidi báli, že se dotkne, protože dotyk znamenal, že je odvede do Jeruzaléma v poutech, tak na něho vkládá ruce: „Bratře Saule, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, kterou jsi sem šel, mě poslal, abys opět viděl a byl naplněn Duchem Svatým.“ A hned, verš 18: „Jak mu z očí spadly šupiny, zase viděl, vstal a byl pokřtěn. Pak přijal pokrm a posilnil se.“ Znovu křest, že musíme se o tom, co znamená křest, trochu pobavit, jak jsme se trochu už bavili minule, křest, že veřejně člověk říká: „Já umírám s Kristem a chci žít novým životem s ním.“ Peklo ztrácí dalšího svého zajatce, další člověk byl připodobněn, skrze křest se stal jedním s ním.

39:56 V některých z vás Bůh působí už teď. Možná jste úplně stejně slepí jako Pavel v těch třech dnech. A potřebujete to říct. Já, když jsem uvěřil 8. 8. 2008, tak jsem několik dnů potom nevěděl, že jsem věřící. Já jsem už věděl, že to je pravda, Bůh se mnou něco udělal, nemohl jsem to vysvětlit. A ještě jsem neviděl, že to znamená, že jsem vlastně křesťan. No tak nikdy je. No, možná ve vás…

40:28 Už něco podobného je. Moje povzbuzení s vámi, moje modlitba za vás je stejná jako Ananiáše: „Otevři oči.“ Peklo ztrácí dalšího zajatce, další člověk je skryt. My kážeme Krista, který umírá za hříšníky. Nikdo není tak daleko od Boha, aby s ním mohl být. Poselství křesťanství je, že Boží milost je větší než naše vzpoura. Že není hřích v našem životě, v naší minulosti, přítomnosti ani budoucnosti, který by se nevlezl na kříž Ježíše Krista. Pro nikoho není pozdě, jestli jste stále naživu.

41:17 A v tom Ježíš začne působit skrze svého Ducha, toho začne i měnit, aby se nově dívali na Ježíše ne jako na nepřítele, ne jako na někoho, koho chcou vymýtit, ale jako na někoho, koho chcou následovat. Jako na přítele, jako na Pána a zachránce. A znovu, Pavel teď neprochází žádnou vnitřní krizí, nepotřebuje náboženství jako berličku pro život. Naopak si myslí, že všechno ví, křesťanstvím pohrdá. Nejlépe by podle něho bylo, kdyby to bylo všechno pryč, vymýtit to. On má dokonce plán, jak to udělat, ale Bůh má jiný plán. Pavel je sražen z koně a ten, kdo pronásledoval, se stane tím, kdo následuje. Jestli je šance pro něho, tak je šance pro tebe. Tak je šance pro kolegu v práci, o kterým si nikdy nedokážeš představit, že by uvěřil. Tak je šance pro tvého otce nebo mámu. Dokonce je šance pro vašeho největšího nepřítele.

42:17 Pavlovo svědectví z vězení

42:17 Zakončím to tím, když Pavel… to filipské církvi ve Filipech, ve kterých byla malá církev. A Pavel v té době, kdy jim píše tenhle dopis, jim píše z vězení. Píše jim z vězení, ve kterém teďka sám je, protože se stal následovníkem té cesty, následovníkem Ježíše, a to ho stálo, že i když předtím byl jeho plán, že ostatní vezme do vězení, tak teďka je sám ve vězení. Stejnýmu. Teda ironie Boží. Bůh řekl: „Já mu ještě ukážu, co všechno bude muset vytrpět.“ Mám úžasný plán pro jeho život: vězení. Kamenovali jednou Pavla, bičovali ho, ztroskotal na moři a umře v římském vězení. To byl konec jeho života. Teď říkáme vězení. A píše církvi do Filip. A říká jim tohle:

43:10 „Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na sebe…“ Jak tohle potřebuje šličenská kultura? My jsme ti, kteří hlavně věříme sami sobě, my spoléháme sami na sebe: „Já jsem někdo, ať mi nikdo nemluví do života, ať mi nikdo neříká nějaký pravidla, já mám víru sám v sebe, já, já, já.“ „Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na sebe, já tím víc.“ Pavel říká: „Obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z kmene Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon, farizeus.“ To byla ta největší sekta, která následovala celý Starý zákon. „Jde-li o horlivost, pronásledovatel církve.“ Jak chceš být víc horlivý než tím, že zabíjíš někoho? „Jde-li o spravedlnost, která je v zákoně, byl jsem bez úhony.“ Jestli jde o nějakou reputaci, jestli jde o něco, s čím bychom mohli přijít za Ježíšem a říct mu: „Podívej, já nic nepotřebuju, všechno mám, já jsem všechno dokázal, kdo víc než já?“

44:02 Tenhle člověk chodil do škol, tenhle člověk byl vzdělaný, tenhle člověk všechno následoval, tenhle člověk horlivě usiloval. A pak řekne: „Ale cokoli mi bylo ziskem, to jsem pro Krista uznal za ztrátu. A opravdu také pokládám všechno za ztrátu pro nesmírnou vzácnost poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něho jsem se všeho zřekl a pokládám to za odpad, za hnůj dokonce, abych získal Krista.“

44:35 To je to, co Bůh dělá, když někoho mění. To je to, co Bůh dělá, když někoho mění: že mu dá poznat, dá mu vidět, že všechno, co předtím považoval za to, „jestli tohle budu mít, tak budu šťastný, jestli tohle budu mít, tak budu úspěšný, jestli tohle budu mít, tak budu mít konečně pokoj“, tak zjistíš, že to nemá cenu v porovnání s tím, co nabízí Ježíš a co dává sám v sobě. To je ono. Bůh dává sám sebe. A možná to pro někoho bude znamenat jednodušší život, já nevím. Ale Bůh tohle rozhodně neslibuje. Co Bůh slibuje? On sám. A slibuje, že to, co budeme mít v něm, bude možná ne jednodušší, ale daleko lepší než to, co nám může dát svět nebo kdokoliv jiný.

45:12 Modlitba a výzva

45:12 Já se za vás budu modlit. Můžete se se mnou v duchu modlit. Modleme se za tyhle věci. Modleme se, jsme tady plno z nás věřící. Plno z nás jsme věřící, ale potřebujeme… A Ananiáš taky nechápal, když mu Bůh přivedl Saula a řekl mu: „Tady tohle, za tohle se modli.“ My jsme věřící, ale plno z nás jsme tvrdí věřící, máme tvrdý srdce, máme svoje představy, svoje plány a ještě úplně nechápeme, proč by to Bůh chtěl dělat jinak než podle naší chytrosti. Modleme se, aby Bůh zasáhl naše vlastní srdce, aby trochu obměklo, abychom žasli nad tím, co Bůh dělá, abychom chtěli být součástí toho, že Bůh zachraňuje. A nejenom lidi jako my. Modleme se za to. Modleme se za lidi, kteří nejsou věřící. Aby Bůh… aby dnešek byl dnem, kdy Bůh narazí do jejich srdce a to se otevře. Aby stejně jako Pavlovi spadly šupiny z očí a začali vidět.

46:12 Jestli jste tady dneska nevěřící… A nevím, jestli možná jste a říkali jste o sobě, že jste věřící, a možná dneska říkáte: „Já nevím, já možná nejsem věřící.“ Možná jste tady a jste nevěřící a vždycky o sobě říkáte, že jste nevěřící. V pohodě. Zkuste to. Co dáte, když se v následujících 15 sekundách, 20 sekundách budete modlit se mnou: „Bože, otevři mi oči. Jestli tě lze vidět, já tě chci vidět.“ Modli se se mnou. Bůh tě může srazit z koně stejně jako Saula.

46:50 Ježíši, prosím, abys dneska… mocně na naše srdce, aby byla v úžasu, že zachráníš lidi jako nás, lidi, co nemají co přinést, lidi, co nemají co dát. A tě prosím, abychom nebyli nějaký sociální kroužek, který se jenom poplácá po ramenou a bude říkat, že všechno je lepší, a řekneme si pár trapných věcí a odejdeme domů, ale abychom skutečně byli lidi, kteří chcou být součástí toho, co ty pracuješ. Dáváš růst, dáváš nám pokání z hříchu, dáváš nám boj proti hříchu a sílu tě následovat. Skutečně, opravdově.

47:29 Abychom nebyli v nějaké letargii, ale abychom byli probuzeni k tomu chtít tebe za každou cenu. A abychom chtěli být součástí toho, že ty zachraňuješ. Abychom nebyli jen spokojeni se svou skupinou, abychom chtěli vidět další lidi. Abychom chtěli slyšet tvůj hlas stejně jako Ananiáš a nepídili se po proroctví a vidění a všech těchhle věcech, kterým nerozumíme, ale toužili stejně tak. Ať tě, prosím, poznali ti, kteří dneska jsou tady a ještě tě neznají. Možná se probouzí k tomu, kdo jsi ty. Možná pomalu otevírají oči. Tě prosím, ať dnešek byl impulzem. Aby se nestyděli říct, že ti patří. Aby se styděli za to, že předtím patřili něčemu jinému. Aby se přiznali k tobě, že ty jsi jejich Pán. A když možná ještě nevědí, co to znamená, tak aby cesta začala dnes. Amen.