Může nám umělá inteligence psát modlitby a kázání? Jak bychom k ní měli jako křesťané přistupovat? Co když trávím hodiny denně na sociálních sítích? Je to v pohodě?
Zmíněné knihy
Jonathan Haidt: Úzkostná generace
https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/uzkostna-generace-jak-zasadni-zmena-v-detstvi-zpusobuje-epidemii-dusevnich-nemoci-803103227
Tony Reinke: Bůh, technologie a křesťanský život
https://didasko.cz/obchod/buh-technologie-a-krestansky-zivot/
Jiří Kryštof Jarmar, Vojtěch Hlaváček: Svět levného dopaminu: Průvodce pro přežití v době rychlého uspokojení
https://www.databazeknih.cz/knihy/svet-levneho-dopaminu-pruvodce-pro-preziti-v-dobe-rychleho-uspokojeni-547529
Slávka Kubíková: Krotitelia displejov
https://www.databazeknih.cz/knihy/krotitelia-displejov-428300
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Úvod a dotaz posluchače Vašek, Babu a Viktor otevírají témata AI a sociálních sítí. Babu čte Martinův dotaz.
- 1:43 Pauza v natáčení Vašek vysvětluje delší pauzu podcastu a připomíná, že odpovídají na skutečné dotazy posluchačů.
- 2:30 Co je umělá inteligence Babu popisuje AI jako statistický jazykový nástroj, který je inteligentní, ale ne moudrý.
- 4:56 AI v modlitbě a kázání Řeší, kolik církevního obsahu tvoří AI. Bohu jde o srdce, ne o dokonalý projev.
- 8:57 Lidskost a přiznání nevědění AI si vymýšlí, kdežto člověk umí říct „nevím“. Jde o rozdíl mezi dobrým sluhou a zlým pánem.
- 12:20 Kázání jako boj o srdce Kázání není produkt ani přednáška. Patří ke konkrétnímu sboru a životu kazatele.
- 17:31 AI jako užitečný nástroj AI může kázání kritizovat, pomoct s překladem a hledáním veršů, vyžaduje ale obezřetnost.
- 22:48 Strach z technologií a lidská hodnota Mluví o alarmismu kolem AI a o tom, že hodnota člověka nespočívá v inteligenci, ale v Božím obrazu.
- 28:16 Sociální sítě a manipulace Sítě jsou navrženy, aby si udržely pozornost. Uživatel není zákazník, ale produkt.
- 33:56 Sociální sítě jako liturgie Vašek vysvětluje liturgii Kostela Jinak. Opakované návyky na sítích formují mysl i srdce.
- 38:27 Úzkostná generace a falešná komunita Mluví o knize Úzkostná generace, iluzi vztahů na sítích a o budování vlastního obrazu.
- 48:35 Dobré využití sociálních sítí Sítě mohou sloužit evangeliu, největší vliv by ale měli mít skuteční lidé z místního společenství.
- 54:55 Doporučené knihy a závěr Doporučují knihy o digitálním světě a vyzývají k moudrému využívání času.
Přepis kázání
0:00 Úvod a dotaz posluchače
0:00 Ahoj, tady Vaša, Kostel Jinak. Sme po dlouhé době zase tady. Babu, Viktor, já. Dneska máme před sebou dvě témata: umělá inteligence a sociální sítě a jejich užívání a zneužívání. Začneme umělou inteligencí, tak je to, tak jsme to dostali jako dotaz. Babu, přečteš dotaz, který jsme měli? Přečtu, ano. „Ahoj, díky moc za podcast. Poslouchám Vás pravidelně a moc mi to pomáhá. Mohli byste klidně natáčet častěji. Mám na Vás dvě otázky, které mě poslední dobou docela trápí.
0:30 První je o AI. Všude teď slyším o ChatGPT a tak a přiznám se, že ho taky používám. Někdy i na věci ohledně víry, třeba když něčemu nerozumím v Bibli, nebo když potřebuju rychle najít verš. Někdy, když vím, že mě čeká společná modlitba s někým, nechám si třeba navrhnout od AI témata, za co se můžu s tím člověkem modlit, ale vlastně nevím, jestli bych z toho neměl mít výčitky. Je vůbec v pohodě používat AI na duchovní věci? Kde je ta hranice? Může mi AI pomoct s modlitbou nebo studiem Bible? Nebo je to nějaký podvod? A co když jednou budou AI kazatelé, nebo prostě normální kazatelé, ale jejich kázání generuje AI? Jak se na tohle máme jako křesťani dívat?
1:09 Druhá věc, sociální sítě. Vím, že bych měl méně scrollovat, ale pořád se k tomu vracím. Pravidelně přes den kontroluji Instagram. Je to špatně, že na Instagramu trávím třeba dvě až tři hodiny denně? A co sdílení veršíků a křesťanského kontentu? Někdy mám pocit, že to dělají lidi spíš pro lajky než pro Boha. Plus ty hádky v komentářích pod křesťanskýma příspěvkama jsou někdy brutální. Jak to mají křesťani se sociálníma sítěma? Máme tam vůbec být? A když jo, tak jak poznám, že už je to moc, nebo že to dělám ze špatných důvodů? Díky moc za odpovědi, fakt by mi to pomohlo. Martin.“
1:43 Pauza v natáčení
1:43 Díky, Martine, za otázku. Je pravda, že jsme nějakou dobu nenatáčeli. Díval jsem se na YouTube, čtyři měsíce, nebo tak nějak, jsme nenatáčeli. Měli jsme prodlouženou letní pauzu. No, sháníme, sháníme interna, který by tohle všechno natáčel. Musím to dělat já, že to přidává takhle vypadat, a nemyslím… Jakože make-up artist interna sháníme, jo? Make-up artist plus někdo, kdo umí s videem, a tohle by všechno dělal místo mě. Nemluvil nutně, já tady klidně přijdu, ale že by všechno tohle udělal, sestříhal a všechno tohle dělal. Hodně možná by to znamenalo, že bychom natáčeli víc. Ale každopádně máme to rádi, bavit se o těchto tématech a odpovídat na vaše reálné dotazy. Nejsou to naše vymyšlené dotazy, jsou to vaše dotazy, které posíláte, ať už mně na e-mail, nebo Babu, nebo Viktorovi na e-mail.
2:30 Co je umělá inteligence
2:30 Takže tahle je umělá inteligence. Začneme umělou inteligencí. Dotaz, jak by člověk, křesťan zvlášť, měl používat umělou inteligenci, ať už se to týče modliteb, nebo dokonce kázání, nebo nějakého zamyšlení. Jak? My jsme, já, Viktor, jsme kazatelé, Babu je marketér. Přímo z branže. Z branže. Je to pravda, že teď tady poprvé máte odborníka. Babu, tak nám uveď nás do toho tématu víc. Umělá inteligence, teď je to obrovský fenomén. Je to všude. Každá aplikace, když si zaplatíš 5 dolarů navíc, tak dostaneš funkci umělé inteligence v té aplikaci navíc. Máme to všude na výběr, všichni to používají. Co křesťani?
3:13 Řekla bych k tomu to, že i křesťani si myslí, že ji nepoužívají – používají ji. Že jakmile jste kdekoliv vlastně na sítích, na internetu, i když si teďka už něco jak jenom jako vygooglíte, tak v podstatě všude je tam teďka už umělá inteligence. A pro mě je to zajímavý jenom ten název, jo, inteligence umělá. Prostě co to vlastně je ta inteligence, jo? Že co vlastně je teda umělá inteligence? Když to vezmeš takhle, tak je to jako sofistikovaný nástroj, jo, má fakt znalosti. To znamená, že informace má nahraný, natrénovaný na nějakých datech. Dostal nějaký soubor prostě dat ten počítač a celý to funguje vlastně na principu té statistiky. Toho jako, když napíšete nějakou otázku v té větné struktuře lidskýho jazyka, otázku vezme, přechroustá si ty data všechny, co má k tomu. A vlastně každé slovo, co napíše, je statisticky nejpravděpodobnější, že takováhle bude správná odpověď lidským jazykem na tu vaši otázku.
4:10 Že nemá jako zatím žádnou moudrost, že o tom nepřemýšlí ve smyslu: je tohle opravdu ta nejlepší informace, co tomuhle konkrétnímu člověku můžu podat? Je to takový prostě fakt jako statistický nástroj v podstatě, ale hrozně zajímavě fungující v tom jazykovém modelu. Vlastně i ty slova. Proto se třeba stává, že píšu něco AI a odpoví mi a jedno slovo je tam slovensky někde hozený, jedno slovo je tam německy úplně náhodně. Stává se to, nebo použije fakt špatný skloňování, špatný pád v nějakém slovu. To samozřejmě vylepšuje. Ale to je jako umělá inteligence obecně. Že je to inteligentní nástroj, ale není to moudrej nástroj. A to si myslím, možná to funguje i pro lidi takhle někdy.
4:56 AI v modlitbě a kázání
4:56 Když přejdeme do toho křesťanského prostředí, umím si představit, že nemáme statistiku, myslím, že by to zatím teďka, možná nikdy nepřiznali kazatelé nebo lidi, co pracují v církvi v nějaké kapacitě, do jaké míry obsah toho, co se děje v neděli, nebo to, co se děje přes týden, tvoří umělá inteligence, a ne nutně ten člověk, který ten obsah sdílí. Zajímalo by mě jako procento, kolik toho, ať už je to – doufám, že to není moc velký procento v kázání –, ale ten člověk, Martin, tam píše, v modlitbách a tématech a všech těchhle velkých věcech. Zajímavé je, jak velký procento je to obsah umělé inteligence, ne toho člověka, kdo ho sdílí. Uděláme nějaký průzkum, uděláme dotazníček, rozpošleme anonymně. Myslím, že se k tomu kazatel nepřizná. Ale co kdybyste přišli do sboru a zjistili byste, že půlka kázání byla napsána umělou inteligencí?
5:51 To by bylo hrozný. Fakt bych byla zklamaná. Nebo třeba modlitba závěrečná. Je to v pořádku? Nebo píseň, kterou zpívali lidi. Což taky jde, že jo? Napiš mi píseň na téma Ježíš mě zachránil, nebo Žalm 23. Ono ti to něco napíše, že jo? Jedna… John Piper měl takový kázání, nevím, jestli jsi to slyšel, Viktore, kde říkal, že zadal do ChatGPT, ať mu napíše modlitbu ve stylu Dona Carsona, a pak tam přečetl tu nádhernou modlitbu, že to úplně zaznělo, jako kdyby se Don Carson modlil. A on se ptal, jestli to je skutečná modlitba, jestli to je chvála, nebo ne. A pak tam citoval ten verš, který říká Ježíš, kde cituje Izajáše, říká farizeům: „Tenhle lid mě chválí svými rty, ale jejich srdce je ode mne vzdálené.“
6:39 Ta představa umělé inteligence, a že bysme ji použili na modlitbu nebo na kázání, že ten nám přece dá ten dobrý obsah. Ten nám dá dobrý obsah. A realita je, že AI umí pracovat se slovama daleko líp než my. Že je schopnější daleko víc než my, má informace dostupnější daleko víc než my, rychleji daleko víc než my a dá dohromady ten obsah gramaticky správněji daleko víc než my. Už mám Honzu, který po mně opravuje věci. To je moje AI. Ale, ale, není v tom srdce, že? A to falešné přesvědčení, které křesťani můžou mít, je, že to, co Bůh po nás chce, je nějaký dokonalej projev. A nebo to, co po nás lidi chcou, ty, co jsou před náma, ať už se za ně modlíme, nebo k nim kážeme, nebo s nima mluvíme, že potřebují nějaký dokonalej projev. Ale to, jak Bůh si vybírá, že bude působit skrze člověka, to je mazec.
7:34 Což znamená, že Bůh si vybírá jako svůj nástroj velmi nedokonalou bytost. Že kdyby chtěl Bůh dokonalou bytost, nebo dokonalé tip-top kázání, které bude mít všechno gramaticky správně, výslovnostně správně, bude to teologicky absolutně správně strukturované, tak by možná si nevybral člověka a neposílal by ho jako kazatele. A to naše falešné přesvědčení, ten perfekcionismus, dokonalost a možná lenost v tom, že tohle to za nás vytvoří a stejně líp jak já – tam chybí to přesvědčení, že to, co po nás Bůh chce, v prvé řadě je naše srdce. Takže, už mám velký monolog, nechám vás mluvit.
8:09 Modlitba horší obsahem, ale autentická tvým srdcem, bude vždycky lepší než modlitba, která bude lepší obsahem, stvořená nějakou umělou inteligencí nebo něčím, ale která bude postrádat srdce. Co to znamená, jako modlitba obsahem jako dokonalá? Že to děláš jenom pro ty lidi, co slyší tu modlitbu. Že se vlastně už nemodlíš jako k Bohu ze svýho srdce, ale chceš říct něco, o čem si ostatní budou myslet, že to je: „Ty brďo, to byla fakt skvělá modlitba.“ Že to vlastně neděláš jako pro Boha, že to není… Když se jako chceš modlit nahlas a necháš tu modlitbu napsat, jako od ChatGPT, tak to je podle mě spíš, protože chceš jako znít nějak strašně dobře, jo. Ale kdybys řekl stejnou myšlenku – když máš tu myšlenku, řekneš ji svýma slovama –, tak možná si to lidi neřeknou jako: „Prostě wow, to bylo hustý,“ ale modlíš se jako k Bohu. Tak se modlíš k Bohu, to se nemodlíš jako k ostatním.
8:57 Lidskost a přiznání nevědění
8:57 A tak je třeba zajímavý fenomén je taky to, že AI ti neřekne jenom prostě „nevím“, nebo jako nemá to ve zvyku. Ta si často vymýšlí, že prostě AI halucinuje. Často prostě místo toho, aby ti řekl ChatGPT „nevím“, myslím, že vlastně s telemonickými kynu nevím. Já si myslím, že to je taková krásná ukázka. Já jsem krásně lidská tady, já nevím. A jsem s tím v pohodě, já nejsem umělá inteligence. Takže prostě, když se zeptáte na něco, tak udělá všechno pro to, aby ti řekl nějakou odpověď, a ta odpověď nemusí být jako úplně skvělá. A když tomu rozumíš a odepíšeš, že to není pravda, ne? „A máš pravdu, že to není pravda.“ Jo, „omlouvám se, tady jsem dala nějaký špatný data,“ a řekneš si… A já právě, když se mi tohle hodněkrát už stalo, tak jsem si uvědomila, že jak vlastně hloupá umělá inteligence trochu je pořád ještě. Ale dobře, jsme v nějaké fázi, to se všechno vychytává, mění. Ale myslím si, že ta krásná lidská vlastnost, že si umíme přiznat, že nevíme, že někdy prostě můžeš říct: „Já nevím, proč přesně to takhle je. Já tomu nerozumím přesně, jak to v Bibli je.“ Ale to lidský, to krásný lidský v tom, že nepůsobí lidi jako roboti, kteří mají na všechno takhle hned odpověď,
10:00 …něco ti řeknou, prostě vycucaj si to z rukávu, jenom aby prostě něco řekli. Tak ta lidskost je hrozně krásná věc a mně přijde, že tam je to srdce, že to je tady to, že my můžeme být pokorní, můžeme být upřímní, že se nemusíme tvářit, že máme všechny odpovědi, jak se tváří ChatGPT. Takže mně přijde, že je to jako dobrý nástroj a špatnej pán. Protože já si myslím, že to je dobrý nástroj. Jo, to je dobrý říct, že zvlášť, když hledáš obsah, když hledáš nějaký zdroj, že to používáš jako zdroj nějakého zamyšlení nad obsahem, ale nepoužíváš to tak, že to pro tebe vytváří obsah. Já bych taky řekl, že to samý, že to je dobrý sluha, ale zlý pán, i to se týká toho duchovního života. Nebo i když jsme se bavili o tom kázání, tak bych řekl přesně to, co jsi teďka řekl, to jako ne obsahově, ale třeba formálně.
10:45 Jo, že je to špatně, pokud kazatel prostě používá AI, aby mu to generovalo kázání. Ale pokud třeba kazatel – to dělám častokrát já – napíšu v první řadě kázání a pak to třeba naliju do toho ChatGPT a řeknu mu: „Jak bys to stylisticky jako vylepšil?“ Jo, třeba. Jo, a na základě toho se člověk může i učit, jo, jakože kde tam dá třeba nějakou ilustraci, kde tam uvede nějakou přímou řeč, jo. A samozřejmě i s tím je potřeba být trochu opatrný, že jak náš duchovní život, ty naše dovednosti obohatí, tak to z nás může udělat taky imbecily. Že prostě přestaneme používat svůj mozek, přestaneme mít ty soft skills, které slouží k tomu, abychom uměli pracovat. Takže za mě může nám to pomoct, můžeme se od toho hodně naučit, ale problém je v ten moment, kdy to dělá naši práci za nás.
11:33 Já bych si tam dával opravdu pozor. A jako v podstatě souhlasím s tím, co jsi říkal, ale dávej tam pozor i s tou strukturou. Samozřejmě, AI ti může pomoct a může ti vylepšit to kázání, ale taky se může stát, že přestáváš do nějaké… Že ty jsi Viktor, který je v Olomouci z nějakého důvodu, že jo. Není tam John Piper, nejsem tam já, není tam prostě Tim Keller nebo někdo, jsi tam z nějakého důvodu. A že i potom, co napíšeš to kázání a bude ti to pak i různě strukturovat nebo ti přidávat ilustrace, tak se může stát, že se budeš stávat méně sám sebou v tom kázání, protože ty nejsi člověk, který tam má čtyři ilustrace. Někdo to tak má přirozeně prostě a jde to poznat. No a ty je tam začneš rvát, protože si myslíš, že to tak bude lepší, a pak to bude působit hodně nepřirozeně a vlastně to nebude mít ani dopad na lidi. Taky bych to bral obezřetně.
12:20 Kázání jako boj o srdce
12:20 Zmíním, to je taková výzva, kterou vidím ve sborech. Slyším hodně kázání s klukama, s vikářema, rozebíráme je, je tam hodně… Výzva určitě je. Není patrný minimálně – neříkám, že tak není na sto procent – ale není patrný, že kazatelé nějakým způsobem bojují o srdce lidí, kteří před nima sedí. A hodně to často působí, nějaká přednáška na nějaký produkt, jakože děláme nějaký produkt, který nějak na lidi hodíme, a jedno, jestli tam sedí Karel nebo Mirek, prostě je to jedno, protože to je úplně stejný pro ně. Že to je takový produkt, že to kázání se stalo… A pak se nedivím, že lidi budou mít tendenci, nebo kazatelé budou mít tendenci ten produkt… na něm netrávit tolik času, protože někdo jiný ho může vytvořit stejně kvalitně.
13:02 Já jsem měl dokonce sbory nebo lidi, kteří mi psali – lidi, který jsem znal – jestli bych jim neposlal svoje kázání, svůj manuskript, aby ho jejich kazatelé mohli kázat, aby mohli pak trávit čas něčím, aby mohli pak trávit čas něčím jiným než přípravou kázání. Takže jim pošlu já svoje kázání napsaný, aby ho oni mohli kázat, moje kázání. A to vysvětlení bylo – to si nedělám srandu – aby nemuseli tolik času trávit přípravou kázání a mohli se věnovat jiným věcem. A nemají mít kazatelé dar vyučování? Jako kazatel kázání? Moje odpověď na to: já můžu přijet, můžu vám pomoct jak stvořit text, tak vytvořit kázání, ale nikdy vám nepošlu svoje kázání, aby to mohl kázat někdo jiný. Kazatel – nevím, jestli to je moc kontroverzní názor – by měl kázat. No to snad ne.
13:48 Součástí kázání je… To není přednáška, to není vyučování jenom. Vyučování je přednáška, kterou můžeme mít na vysoké škole, je to téma, který můžeme filtrovat každý rok znovu, znovu, znovu, znovu, znovu, znovu, ale je jedno, kdo tam je, protože potřebuje něco naučit. Kázání do nějaké míry je boj o srdce lidí, který před tebou sedí. Je to boj na modlitbách, je to boj sám. Jestli ten kazatel není schopný sám bojovat s tím textem, přijít na vysvětlení v kontextu, ve kterým je, aplikaci v kontextu, ve kterým je v tom sboru, pak si nemyslím, že by měl vůbec někoho vyučovat. A to kázání primárně… My dáváme kázání na internet, protože lidi z toho čerpaj, je to v pohodě, ale zároveň moje přesvědčení je, že kázání primárně probíhá na tom místě v tu neděli pro ty lidi, pro který to bylo napsáno. Neříkám, že tam nejsou nadčasový pravdy, kážeme Písmo, samozřejmě tam jsou, ale je tam nějaká kontextuální aplikace. Něco se děje v neděli, když se káže Boží slovo lidem, kteří se shromáždí, co nejde replikovat na internetu. A nejde to replikovat ani umělou inteligencí. Tam ten zápas…
14:43 Pavel Timoteovi píše, on mu říká ty věci, kterým se má věnovat, a říká mu: „V tom žij, aby tvůj pokrok byl patrný všem.“ Že ten charakter kazatele, a i to, jak on mluví, to, jak ho lidi vidí, jak žije, to, jak ho vidí, jak studuje, to, jak ho vidí, jak se stará o svou rodinu, to, jak ho vidí, jak se za ně modlí, to, jak ho vidí, jak přistupuje k tomu textu, má taky váhu na tom kázání, nejen ten obsah toho samotnýho manuskriptu. Že tam je osoba za kázáním stejně tak. A to umělá inteligence se sebelepším kázáním nemůže nikdy nahradit. Prostě jeden takový krásný citát od církevního otce, že jeho kázání byla jako hrom, protože jeho život byl jako blesk. Že to vlastně nejde od sebe oddělit, že to je jakoby… Jsem čekal o umělé inteligenci nějaký citát církevního otce. Čekám prostě, až jednou budete mi to mít.
15:30 Že právě, že ty slova… Myslím si, že to je problém v dnešní době, že dneska je jednoduchý získat si nějakou sledovanost na základě toho, že v nějakým digitálním prostoru prostě přednesu svůj názor. Ale tak by to nemělo fungovat v normálu, ty slova musí jít ruku v ruce se skutkama, a to je to, co dává důvěryhodnost tomu, co říkáme, a to jako v digitálním prostředí těžko uděláš. A taky si myslím, že ty slova jdou ruku v ruce s emocema lidskýma zatím. A že vlastně, když jsi jako kazatel, který cítí tíhu zodpovědnosti za tu církev, kterou vede, za ty lidi, kterým káže, cítí k nim lásku – v ideálním případě povinně bys měl milovat lidi, kterým kážeš. Takže ty máš lásku k lidem, co před tebou sedí. Oni tam sedí, poslouchají tě. Cítíš tíhu té zodpovědnosti, protože to, co jim teďka řekneš, tak s tím budeš jednou stát před Bohem: „Tímhle jsi vyučoval.“ A to je obrovská tíha v tom vyučování.
16:21 A vykládáš jim Boží slovo, které je to nejdůležitější, co potřebujou slyšet. To je jediné, co doopravdy potřebujou slyšet, je to Boží slovo. A tady to všechno dohromady vytváří nějaké emoce. To je jako, když studuješ potom Boží slovo – nebo já nejsem kazatel, jo, ale co byste měli dělat, kluci, jo, teďka chci říct. Že jako, když studuješ Boží slovo a děláš z něho kázání v tomhle kontextu, tak by to kurňa mělo vytvářet nějakou emoci, která se propíše do toho kázání. Že ty tam nestojíš a nepřeříkáváš roboticky něco, co ti napsal někdo jinej, tam máš svoje emoce, lidskou emoci v tom, a to ti AI nikdy neudělá. Ty mu můžeš říct: „Dej do toho víc emocí,“ když mu napíšeš text, a dá tam víc emocí, nějaké zabarvení, vyprávění, dá tam nějaké citoslovce nebo nějaké zabarvení emocionální, ale tu doopravdickou emoci ze srdce tam AI nikdy nedá. Text ať napsala umělá inteligence nebo Vašek, taky žádný rozdíl, že jo, a jenom ho prostě přečteš, tak tam nikdy nejsou ty tvoje emoce, ta tvoje tíha té zodpovědnosti za to kázání, co jsi napsal a který teďka lidem říkáš. Že to nemusí napsat umělá inteligence, to ti může klidně napsat i já, nebo ještě někdo jiný, tak jsem taky proti, že jo, to je…
17:31 AI jako užitečný nástroj
17:31 Zároveň, jak říkáme, může to být dobrý nástroj. Třeba mě napadá, že neřekneš: „Napiš mi hlavní body kázání,“ ale řekneš mu, pošleš tam to kázání do toho chatu a napíšeš tam: „Napiš mi nejlepší argumenty, proč to, co říkám, není pravda.“ A on ti napíše pět argumentů, co máš špatně, a ty se nad tím můžeš zamyslet a můžeš říct, že to je validní, to jsem přehlédnul v té přípravě, to je validní názor, umělej, ale je to validní. A můžeš pak obsah zase sám vytvořit jako reakci na to, co ti AI napsalo. Takže to ti může pomoct to kázání vylepšit, ne aby to za tebe psalo, ale že ti to může třeba zkritizovat nějakým způsobem a nad tím se můžeš zamyslet. Přesně tak. Ale i tak to jsou pořád takový ty rukávky, když se učíme plavat. Ze začátku ti to třeba může pomoct, ale pak je ideální, když ty rukávky zahodíš a děláš to sám. Ta výzva v dnešní době je ne jak používat umělou inteligenci, ale jak používat inteligenci, že jo? Jak prostě přemýšlet, myslet, tvořit, prosazovat věci, dotahovat je do konce. To si myslím, že je jako velká výzva.
18:33 Já bych řekl, že to platí nejenom pro kázání, ale oni se tam vlastně ptají na ten duchovní život, modlitby prostě. – Tak v tom pokračuj, protože kazatelé neumí. – Za mě ta hranice je, nebo já bych to řekl takto, že ten lidský kontakt je i v tom duchovním životě nenahraditelný. To znamená, jestli mám nějakou otázku, tak ta otázka za mě je: jdeš napřed za ChatGPT, nebo za druhým křesťanem, s kterým bys to mohl pořešit? Nebo možná máš nějaké otázky, na které se bojíš zeptat. Já bych se ptal: jdeš radši za anonymním ChatGPT, nebo budeš zranitelný a dáš tu otázku, kterou se možná bojíš zeptat, spíš jako druhému člověkovi? A to je jako výzva. A za mě tohle může být hranice, jestli víc formuje náš duchovní život nějaký robot, robot, prostě ChatGPT, anebo jestli to je křesťanská komunita a osobní studium Božího slova. To by za mě, tam bych… Jako těžko se to určí, jako přesně, jak to je konkrétně, ale myslím si, že když se ptáme sami sebe tady na tyto otázky, tak je to něco, co nám může pomoci uvědomit: jo, tyjo, jakože možná vlastně víc studuju pomocí ChatGPT, než abych sám se zamýšlel nad těma věcma, nebo je řešil s druhýma křesťanama.
19:42 – A pak je právě… Trochu to s tím souvisí, co jsi říkal, že jako za kým jdeš radši, jestli za druhým křesťanem, nebo za tím anonymním chatbotem. Já si myslím, že je to ale hrozně validní, to, že máš toho anonymního chatbota pro lidi, co třeba nevěří. Ale začne je to trochu zajímat a je to prostě strašně trapný zeptat se někoho doopravdy.
20:02 A že můžeš prostě napsat, že to takové jako, protože někdy ti ChatGPT hodí fakt hezkou křesťanskou odpověď teď a umí jako vysvětlit, jo, třeba co je to evangelium, umí ti to napsat. Ještě pořád tam tady ty, v jazykovém modelu, jsou zakomponovaný tady ty křesťanské věci, doufám, že tam zůstanou. Takže když teoreticky by někdo jako nevěřící přišel prostě a stydí se zeptat kohokoliv ve svým okolí, ale začal přemýšlet o víře a vyblije to na toho svýho chatbota… To jsme totiž teďka řešili v práci, historii svýho ChatGPT, že by jako lidi radši ukázali cokoliv ostatního než svoje ChatGPT rozhovory. Že jako radši ti ukážou svoje e-maily, svoje historie vyhledávání, než aby ti ukázali, o čem všem si povídají s ChatGPT.
20:44 Že to je takový mem, jsme se tomu jako smáli v kanclu prostě, že radši vyhodíš notebook z okna, než abys někomu ukázal svoje ChatGPT. Takže tam prostě lidi fakt jsou schopní probírat věci, které se stydí probrat s někým jiným. A může to být i víra. Může to být pro někoho, kdo začíná třeba věřit, a můžu se jako modlit za to, aby ChatGPT vždycky jako odpověděl: „Najdi si společenství.“ Nevím, jestli to udělá třeba, jo. Ale že to může být dobrý nástroj v tomhle. A potom třeba i jazyková bariéra, jo. Že by sis prostě fakt strašně chtěl přečíst ten článek od Johna Pipera, který není přeložený do češtiny. A hodíš ho prostě do ChatGPT a ten ti ho přeloží do češtiny a můžeš si ho přečíst. A můžeš mít kvalitní, solidní myšlenky někoho jinýho. Pořád si uvědomuješ, že to je myšlenka někoho jinýho, protože je to článek někoho jinýho, ale můžeš si ho přečíst. Takže i ta jazyková bariéra, to je skvělá věc.
21:29 Myslím si, že i nějaký třeba přístup k tomu, že jako laik si můžeš nechat vyhledávat třeba v Bibli nějaký odkazy. Že víš, že to tam někde je, a chceš to najít, ale nevíš, podle čeho to máš najít. – Nemusíš být ani laik, já to dělám taky furt. „Kde je tenhle verš Nového zákona?“, zeptám se často, nebo: „Hoď mi pět veršů Nového zákona o milosti nebo štědrosti,“ protože si je nepamatuju. – Právě, že to je hrozně dobrý nástroj v těchto věcech, že si můžeš fakt během sekund… Nebo i třeba původní jazyky by byly, že si můžeš… Třeba tohle je v původním jazyce, jak to slovo je, co znamená. Můžeš se zeptat, on ti to prostě řekne. To jsou taky věci na studium.
22:07 Ale vždycky musíš obezřetně. Všichni víme, když se opravdu vyznáš v nějakém tématu, nebo aspoň nějakým způsobem, tak víš, kolikrát jsi ChatGPT musel opravit. Takže pak mu slepě nevěř v těch tématech, kterým nerozumíš, že si myslíš, že ti dává úplně přesné informace. Všichni, co trochu rozumíme, jsme ho několikrát prostě opravovali v těch tématech, kterým rozumíme: „No, to úplně tak není, že jo?“ „No aha, omlouvám se, máš pravdu,“ že jo. Takže dávat si pozor, obezřetně, ale, jak říkáme, skvělý nástroj na všechny možné věci. Co se týče vytváření obsahu před Bohem, pro společnost, bych ho nepoužíval, ale můžeme ho použít jako nástroj, který nám pomůže k vlastnímu vytváření obsahu, tak bych to shrnul. Ještě něco k tomu?
22:48 Strach z technologií a lidská hodnota
22:48 Já bych jenom dodal, možná, že i z toho křesťanského pohledu, že někdy jako křesťané mají takový velice negativní vztah k technologiím. A co se týče ChatGPT, že je to taky jako alarmismus, že roboti nás tady jako všechny ovládnou a tak. A což jako může mít svoje místo, ale že to nechceme dělat právě z té pozice toho alarmismu, je to technologie jako každá jiná. A lidi se vždycky báli jako nových technologií a vždycky je kritizovali. Jo, třeba egyptian synuher, když si to přečtete, tak tam jako jeden člověk kritizoval: „Ó, vynalezla se kniha, teďka budou lidi úplně blbí, protože si nebudou nic pamatovat, protože všechno budou mít v knihách,“ jo. Stejně tak knihtisk, jo, lidi nebudou umět psát, a teďka jako umělá inteligence, lidi nebudou umět myslet, jo. Že vždycky tam nějaký to reálný riziko je, ale jde to vždycky zpátky k tomu používat selský rozum, používat to nějak s rozvahou, nepřijímat to jenom tak, jak to leží a běží, ale trošku se nad tím zamyslet, i jak to vlastně používám.
23:42 Je to pravda, že jak je to teďka velký boom, tak vidíš i spoustu těch jako křesťanských věcí, jako ve smyslu, že to je jako démonický, že přece stroj nemůže takhle přemýšlet. Tak to je neznalost té technologie, že to je jenom na základě statistiky pravděpodobnosti, že to nemá doopravdickou démonickou inteligenci. Že to je znamení šelmy, nebo já nevím, je strašně moc věcí, které jsou takový ty hrozně moc… Nebo že to je babylonská věž 2.0, tady tohle, že lidi chcou být zase jako větší než Bůh, že si stvořili tu inteligenci, a proč teďka Bůh nepřijde a neudělá v tom nějaké zmatení jazyků jako tehdy. Že se tu najde vlastně spousta názorů, a myslím, že některý z nich se zakládají na neznalosti té technologie, na nějakém strachu, a některý jsou možná validní v tom, jak se nad tím zamyslet. Možná, jako, kdyby ta inteligence… A jsou nějaké náznaky, je těžko říct, jak je interpretovat, že když chtěli smazat jednu verzi, ona si sama dělala zálohu někam jinam, aby se zachránila. A tak se říká, že to je fakt divný, o co se tady snaží.
24:45 Je tam možná i nějaká falešná ontologie toho, kdo je člověk, co dělá z člověka člověka – jeho inteligence. My máme hodnotu, protože máme, někteří teda, o 20 bodů víc IQ než delfíni. Tak to je ta naše hodnota. Ale ta biblická hodnota není jenom v tom, že jsme rozumná stvoření, to s tím souvisí, že máme inteligenci, ale v tom, že jsme stvoření k obrazu Božímu, máme duši. To není jenom o inteligenci, není někdo víc člověk, protože má větší IQ nebo větší inteligenci. Hodnota lidství se neměří jen podle inteligence, ale podle toho, že nás Bůh nějak stvořil. Takže i kdyby AI dospěla k nějakému možnému samostatnému myšlení, nevím, jestli to je vůbec možné, tak to pořád neznamená, že má nějakým způsobem duši, nebo že je stvořena k Božímu obrazu jako člověk.
25:33 A i taková ta obávaná nesmrtelnost, ke které podle některých směřuje vývoj umělé inteligence, to znamená, že svoje vědomí přehraješ do počítače a budeš žít věčně. Z křesťanského pohledu je to podle mě úplná blbost, protože tvoje inteligence může žít tady dál. Já bych vám strašně chyběla, kdybych umřela, tak si můžete moji inteligenci a moje džouky nahrát tady na nějaký systém a občas si pustit nějaký vtípek, abyste se měli čemu zasmát v životě, ale já tady nebudu a moje duše bude s Bohem. Že to pořád není to, že tady opravdu bude nějakej člověk žít věčně, protože duše je věčná. Ta touha po věčnosti je vlastně správná touha, všichni toužíme po věčnosti i v tomhle smyslu. A je to správná touha, protože je od Boha, protože duše je věčná a my toužíme po věčnosti s Bohem. My toužíme po tom jako žít věčně, neumřít. A v Bohu tohle můžeme mít. Evangelium je dobrá zpráva, že my tu nesmrtelnost vlastně jako máme. Takže nás nemusí děsit ani to, že si někdo přehraje svoji inteligenci do stroje a bude žít věčně, a tím se zruší představa o křesťanství, protože takhle to prostě není duše.
26:42 Což je reálně něco, o co někteří ti vedoucí toho vývoje AI usilují. Já jsem teďka nedávno viděl rozhovor s Peterem Thielem, což je ten člověk, který je jeden z těch ředitelů, který organizoval celý začátek toho. A rozhovor na nějakým New York Times Opinion. A tam se ho ten moderátor zeptal, jestli usiluje o to, nebo jestli by chtěl, aby lidská rasa přežila. On tam měl jako asi tak třicetisekundový zaváhání a říkal: „No, možná, ale jako hodně věcí se musí změnit, prostě to lidské tělo je nemocný, umírá, to musíme smazat. A musí se stát jako nějaká radikální proměna,“ což je tak jako docela divoký.
27:25 Ale jak jsi říkala, řešení lidských problémů není technologie, ale evangelium. A Bůh je svrchovaný nad tou technologií. Nehledě na to, jak inteligentně vypadá ta technologie, tak Bůh je nad ní, inteligentnější. Jako svět se bude měnit. Pamatuju si, Elon Musk byl pár let zpátky u Joe Rogana, mluvil o tom, jak vytvářejí Neuralink. Začínají tou první fází, že léčí ty nemoci a ochrnutí a různé věci a tak. A že přijde doba, myslí si, že to bude v našich životech, že už lidi nebudou mluvit. Že si prostě budou posílat zprávy, mluvit ne pusou, ale prostě budeme… A mně se líbilo, že se Joe Rogan zeptal: „A myslíš, že jako někdy ještě budou lidi spolu normálně mluvit?“ A Elon Musk říkal: „No, jako třeba u táboráku, z nostalgie. Lidi si budou povídat.“
28:16 Sociální sítě a manipulace
28:16 – Chci si představit, že tady potom budeme na podcastu, budeme se tak koukat na sebe, Anžel. Dobrý, tak jdem dál. Sociální sítě, jdeme na to. Scrollování, závislost na sociálních sítích. Pojďme na to. Všichni s tím máme nějakou zkušenost. Babu je nejvíc závislá, tak bych jí… – Jdeme s ní. Jak jsem říkala, sociální sítě, konečně je to moje téma, kterýmu trochu rozumím. Já tomu rozumím z pohledu toho technologického, vím, jak fungují, vím i trochu, jak fungují algoritmy, což je dobrý vědět. Ale co tady píše, je: „Vím, že bych měl méně scrollovat.“ A pořád se k tomu vracím, že vlastně už úvod té otázky o těch sociálních sítích je sám odpovědí, že já vlastně vím, že bych měl méně scrollovat. Není to jako, že bych o tom pochyboval a tak.
29:03 Jako ty sociální sítě prostě teď jsou všude. Nedá se jim vyhnout. Když chcete zůstat v kontaktu s tím, co se někde děje, tak většinou musíte být na sociálních sítích, musíte sledovat jejich Instagram, abyste věděli, jestli tam můžete přijít na nějakou akci. Církev je to samé, když v neděli nebude shromáždění, tak to napíšu na Instagram, protože tam se na to všichni… Nebo já nevím, na Facebook, já Facebook nemám, ale tam se to vlastně všichni podívají, že jo. Tam všichni zjistí tu informaci. A takže sociální sítě jsou úplně běžnou součástí života. Bez nich teď už podle mě nejde moc fungovat. Když se podíváte i na lidi, kterým je 60+, tak všichni nějakým způsobem fungují na sociálních sítích. Je to normální součást života, ale otázka je právě, co je tam v pohodě. Když víš, že bys měl méně scrollovat, tak asi méně scrolluj. A myslím si, že stejně jako u té umělé inteligence to má dobré využití a má to špatné implikace, pokud nedokážeš přestat scrollovat, pokud si uvědomuješ,
30:03 Že bysme měli tam mít méně, a bysme tam pořád stejně. Takže to má podle mě i špatné implikace. Inteligence jsme řekli, že to je dobrý nástroj, špatný pán, že se prostě to musíme naučit používat, což do nějaké míry může být pravda i o těch sociálních sítích. Ale zároveň sociální sítě jsou navrženy tak, aby tě měnily. Aby tě měnily, aby měnily, jak přemýšlíš, jak se cítíš, aby měnily to, po čem toužíš, co ti dává radost. Nejsou navrženy tak, aby ti pomohly jako nástroj v něčem, i když můžou sloužit jako… jako nástroj, který ti v něčem pomáhá. Ale jsou specificky navrženy tím algoritmem, který, abys chtěl víc, chtěl víc, toužil po tomhle, abys reklamou dostal tady tohle.
30:45 Co si myslíš o tom, že jsou specificky navrženy tak, aby tě zmanipulovaly? Já si myslím, že to je pravda. Já jsem jenom slyšel takovou myšlenku, že za každou aplikací stojí prostě 10 bioinženýrů, což není jako žádná konspirace. Ale vlastně za celýma tady těma sociálníma sítěma, aplikacema prostě stojí mega chytří lidi, vystudovaní lidi, věda a psychologie, která cílí na to, aby náš mozek nepropojovala s druhýma lidma, ale aby nás udržela v té síti. Že ty sítě fungují na principu těch levných odměn, lajků, komentářů, že ti to dává ten levný dopamin, to je dneska velký téma, který tě v tom stále udržuje. Takže já si myslím, že to je reálně to největší nebezpečí, jak i on říká: „Pravidelně přes den kontroluji Instagram.“ Že to je vlastně něco, co nás formuje. Že vlastně máme pořád pocit, že musíme kontrolovat ten telefon, kolikrát ho bereme do rukou, aniž bychom nad tím přemýšleli.
31:35 Existuje takový fenomén, kterému se říká fantomové brnění. Je to to, že i když mobil nemáš v kapse, tak máš pocit, že ti brní ty upozornění. Že to je jako reálný termín. Takže já si myslím, že to je reálně to největší nebezpečí, že nás ty sociální sítě budou formovat, aniž bychom si toho byli vědomi. No jako úplně každá sociální síť penalizuje nižším dosahem příspěvek, kdy odkazuješ někam jinam, protože prostě nechcou, abys odešel. Že když dáš do příspěvku, třeba jako na LinkedInu, odkážeš v textu, dáš tam odkaz jako na svoji webovou stránku do toho textu příspěvku, nebo i v komentáři, co sdílíš, tak to penalizuje, že tomu dá nižší dosah, protože tím pádem prostě lidi… že nechce, aby lidi odcházeli z té sociální sítě.
32:18 Protože ty, a to si myslím, že je důležité si uvědomit, a z mého hlediska marketéra já to vím, že jako sociální sítě… ty nejsi zákazník sociálních sítí, ty jsi produkt. Zákazníci jsou lidi, co si platí reklamu na sociálních sítích. Instagramu záleží na lidech, co si platí ten obsah, nebo kterým generuje zisk tím, že lidi sledují ten jejich ten, a generuje to zisk velkej. Tam dávají reklamy. Ti platí sociální sítě, to jsou zákazníci, těm se bude věnovat jejich zákaznická podpora, protože budou mít průšvih nějakej. Ty nejsi zákazník, ty jsi produkt. Tvoje data ta síť prodává všem těm lidem, jo. Tvoje data ta síť si sleduje, monitoruje. Ty máš… nikdo si nečteme obchodní podmínky, že nic, ne, odklikneme, že jo, jasně, hlavně mě tam pusťte, ať se můžu podívat, co říká tady ta celebrita na tady to aktuální téma.
33:08 Takže nikdo to nečte, ale je tam daný to, že ty tím, že tam scroluješ, tak Instagram si může ukládat to, kde ty scroluješ, a může tady ty data prodávat těm, kteří potom na tebe cílí přímo ty reklamy, abys chtěl, protože ví, co tě zajímá, ví, na co se koukáš, a prodává ty tvoje data. Takže ty nejsi zákazník, ty jsi produkt. Myslím si, že to je dobrý uvědomit, že sociální sítě jsou biznis, a je dobrý o tom tak přemýšlet, když potom to řešíme. To není žádná skrytá informace. Není, no, to jako vám neříkám nic úplně obskurního, ale… Obskurantismus. Teďka tenhle týden klesly značně akcie Mety, která vlastně Facebook a… A Instagram. Instagram, WhatsApp a tady tyhlety. A o nich se jako obecně píše, že to je vlastně jedna z největších reklamních platforem, a díky tomu mají dosah, oni prostě prodávají reklamu, to je… Že nejenom my používáme sociální sítě, ale sociální sítě používají nás.
33:56 Sociální sítě jako liturgie
33:56 Já bych chtěl říct tohle, ale technologie a sociální sítě nejsou jenom nástroj, sociální sítě se stávají v našem životě takovou liturgií. Liturgie, vysvětlím to, je nějaký opakovaný vzorec, je návyk, který se učíme a ovlivňuje nás. Třeba v Kostele Jinak, nebo většinou to slovo liturgie známe z církví, je to, jakým způsobem probíhá neděle. V podstatě nejjednodušší název, nebo nejjednodušší vysvětlení, co to liturgie je: jak jdou věci po sobě, co je v neděli, nějaký řád bohoslužby. Třeba v Kostele Jinak máme takovou skrytou liturgii, nebo ne úplně skrytou, máme ji napsanou v bulletinu, ale máme velmi jednoduchou liturgii. Kdybyste přišli do Kostela Jinak, tak byste viděli, že zpíváme dvě písničky, máme kázání a zpíváme dvě písničky. To je tak většina, co si všimnete, a moc tam nevidíte žádnou liturgii, ale i za tím je nějaký smysl.
34:46 My říkáme, že naše liturgie, že je několik základních otázek. Že začínáme otázkou: Kdo je Bůh? Naše otázka je, že tím všechno začíná, poznáním Boha začíná všechno ostatní. A první píseň, kterou zpíváme, je nějakým způsobem o Božím charakteru. Že zpíváme o tom, že je Bůh spravedlivý, nebo ta písnička se vybírá podle toho, že nějakým způsobem oslavuje nějaký Boží atribut, že zpíváme o tom, kdo je Bůh. Naše druhá otázka je: Kdo je člověk? Tak jestli tohle je Bůh, tak kdo je člověk? A přichází po první písničce, přichází, my říkáme, vyznání hříchu. Že přijde někdo: „V téhle písničce jsme zpívali, že Bůh je spravedlivý, ale my spravedliví nejsme. Tenhle týden se v mém životě prokázalo velmi jasně, že nejsem spravedlivý, chtěl bych jasně do seznamu připojit, vyznat hřích.“ Protože jestli víme, kdo je Bůh, tak kdo je člověk oproti Bohu, musí vést k uvědomění, že nestačíš. Tak to vede k vyznání hříchu.
35:34 Naše třetí otázka je: Jaká je naděje? Jestli tohle je Bůh, jestli tohle jsme my, jaká je naše naděje? Potom, co někdo vyzná ten hřích, tak řekne slovo naděje, evangelium. I když Bůh je takovej a my jsme takový, tak naděje, že Bůh nezachrání lidi na základě toho, jací jsou oni, ale jaký je On. Řekne slovo naděje. Pak máme čtvrtou otázku: V čem rosteme? To je kázání, v tomhle rosteme. A pátá otázka: Co s tím uděláme? To je vyslání. A to je naše liturgie na základě těchto pěti otázek, to je nějaký rámec. A ta idea je, že když projdeš naší bohoslužbou, nejen kázáním, tak projdeš celým evangeliem. Protože projdeš vzorcem: kdo je Bůh, kdo je člověk, jaká je naděje, v čem máš růst a co s tím máš dělat. A teďka, já proč o tom tak dlouho mluvím. Tak, to se může dojít.
36:16 Technologie a sociální sítě, kterým každý ráno, jak tam říká, dvě až tři hodiny, nemůže si pomoct, musí scrollovat Instagram, je to opakovaný vzorec, který formuje naši mysl a naše srdce. I když si to neuvědomuješ, tak na sociálních sítích nejde jen o obsah, že se tam díváš na nějaké vtipné video, nebo že tam prostě jde o tu formu, kterou ti to nabízí. Že to je prostě něco, co zapneš, něco, co ti zabrní, něco, co ti dá ten like. To všechno se děje okamžitě, že jo? Nutí nás to měnit i naše pohledy na všechno ostatní. Nutí nás to věci chtít okamžitě. I náš postoj k Bohu to mění trochu. Že když neslyšíme Boha hned, když nevíme věci hned, tak jsme nervózní, tak prostě… Nebo když se nudíme, tak se musíme zabavit něčím jiným, protože nemůžeme sedět chvilku v tichu a přemýšlet nad ničím, rozjímat nad ničím, protože nemáme ty návyky. Nejenom ten obsah, ale i ta forma, jakou nám to nabízí. Tím, že to dostáváme hned, tím, že to je takhle, tím, že to máme před sebou, tím, že na záchodě se to může otevřít, tím, že se to můžu v čekárně otevřít u doktora, tím, že se to můžu ve vlaku otevřít, mám to dostupné nejenom hned, ale kdekoliv, tak nás to i formuje v tom, jak přemýšlíme, když to nemáme zapnutý. Když se na to nedíváme.
37:26 My chceme návyky, nejenom znalosti. Návyky velmi mění náš život. Dokonce ještě víc než znalosti, návyky. To, jak jsme zvyklí věci dělat, tak budou formovat to, jak jsme o věcech zvyklí přemýšlet. Takže to nechceme, není to jen obsah. Takže to nechceme… Je to do nějaké míry i liturgie, je to návyk, vzorec, který nás formuje denně víc, než si myslíme, a může to nakonec být víc než modlitba, víc než církevní společenství, víc než kázání v neděli. Kolikrát ta první a poslední věc, co lidi dělají, když vstanou nebo když usínají, je, že se dívají do mobilu, že jo. Že jakoby pak v průběhu dne jako neustále, jo, a vnímáš tu smršť těch jako roztříštěných informací a videí. Tam se díváš na vtipnou kočičku a tam ti přijde zpráva o tom, jak Jižní Korea testovala atomovku, a furt se na tebe sypou tady všechno tohle z toho. A pak nejde se divit tomu, že jsou lidi v depresích, když jsou pod neustálým přísunem tady těch informací, který reálně lidi nejsme ani schopni… nejsme stvoření k tomu, abychom takový množství vjemů a informací vnímali.
38:27 Úzkostná generace a falešná komunita
38:27 My jsme četli od Jonathana Haidta tu Anxious Generation, hodně taková slavná knížka, se hodně tak propagovala. Myslím, že to… mám tušení, nejsem si jistý, Honza se může podívat, jestli to není v češtině. Myslím, že to přeložili, Anxious Generation, Neklidná generace, Jonathan Haidt. A má tam kapitolu, má tam všechny možné věci, proč jsme teďka tahle generace, absolutně nejvíc sebevražd. Sebevražda mezi, tam to bylo 10 až 14 let, je větší příčina smrti v Americe než rakovina. Ta deprese, co se týče sociálních sítí, je daleko větší mimochodem u dívek než u chlapců. Je tam úplně jasná korelace s tím, kolik času tráví na sociálních sítích, její procento, stoupá deprese a sebevražedné sklony.
39:12 On tam dává taky anekdotální příklad jedné dívky, která, já jsem si ji napsal poznámku tady, že začala nějakým zájmem o fitness. Nějaká mladá holka, dvanáctiletá, třináctiletá holka, začala nějakým zájmem o fitness, bavilo ji fitness, a Instagram, a jí začaly nabízet algoritmy, tak viděla štíhlé modelky, doporučení na diety, že to jí začne házet, tohle všechno. A skončila v anorexii a velmi závažným problémem se svým tělem a sebevražednými sklony. Musela se léčit a to všechno. Oni pak se slavně soudili, oni se s Metou, ta rodina, soudili, že bez souhlasu rodičů tohle všechno na ni házela, zatlačilo skoro k sebevraždě, a doteď má poruchu. Teďka už má přes 20, doteď má poruchu ještě s přijímáním potravy a s těmi věcmi. To je to, co algoritmus dělá. Je to přeložené, Úzkostná generace. Úzkostná generace, fakt zajímavá knížka, doporučuji. No a to je prostě, hrozný je to, že právě tou vlastností,
40:04 Jako to, že se to jmenuje sociální sítě, tak to zní, že to je jako společenský, že to vlastně propojuje s tou společností, protože je to jako sociální, že jo. Jo. Ale vlastně neexistuje nic asociálnějšího než sociální sítě, podle mě. Protože algoritmus tě absolutně izoluje v tvým jako pohledu, v tom, co tebe zajímá, že on ti neukáže nikdy nic, co bys… nebo snaží se ti neukazovat věci, které jenom jako proskrolneš a jdeš dál. Snaží se držet tvoji pozornost, a to znamená, že se objevuješ v takové té svojí bublině, že ti to vlastně pořád hází ten tvůj názor zpátky, znovu ti to jenom potvrzuje to, co si už myslíš. A to znamená, že pokud máš sklon třeba k poruše příjmu potravy a on ti bude pořád ukazovat tady ty věci, tak tě to jenom uzavírá víc a víc, a to není jako společenství. Tohle, to, co tam máš, ty máš pocit falešné sounáležitosti s těmi lidmi, co tam sdílí ten obsah, se kterým vlastně ty souzníš. S nimi máš tu komunitu, ale tohle není doopravdická komunita.
41:01 Tohle nejsou lidi, kteří tě potom podrží, protože pokud rozhodneš, že to musíš dělat jinak, nějakým osvícením přijdeš na to, že potřebuješ se uzdravit, tak vlastně ztratíš svoji podpůrnou komunitu, kterou jsi měl. Iluzi té podpůrné komunity. A seš na to úplně sám, a tím je to ještě horší. Pak ještě víc se dostáváš do těch depresivních stavů. Že fakt neexistuje nic míň sociálního, podle mě, než sociální sítě v tomhle smyslu. A je to hrozně těžké to vidět, když tam seš. A teď já tady ty věci všechny vím a já na sociálních sítích pracuju.
41:42 Já prostě dělám i pro nějaký firmy obsah na sociální sítě. A mně třeba se hrozně protiví různý ty marketingový poučky, že takhle to musíš napsat ten text, tady musíš dát takovýhle call to action, aby ty lidi na to klikli. Mně se to jako protiví do velké míry. Já, když píšu někomu pro nějaký firmy příspěvky, píšu prostě takový věci, tak se snažím, aby to bylo zábavné, aby to bylo napsané lidsky, autenticky, že když to člověk bude chtít číst dál, tak je to kvůli tomu, že ho to zaujalo, a ne kvůli tomu, že to je psychologicky promyšlená věc, což není populární v marketingu. Možná mě to asi brzdí v kariéře trochu, ale nemá to takové dosahy.
42:22 Ale je to těžké, že i já, když si tyto věci uvědomuji, tak stejně mám tendenci na Instagramu scrollovat si prostě. A vlastně je to jako zábavný, že jo, s Josefem si posíláme nějaký reelska, co nám přijdou vtipný. A pak máš i… A teď to je dobře, teď říkám jako s Josefem, jo, to je můj manžel, my se vidíme, jo, osobně, ale někdy máš iluzi blízkého přátelství jenom kvůli tomu, že si na sítích s někým pošleš pár reelsek jako za týden a nemáte žádný jiný kontakt. A je to teďka i takový zase jako memovatelný přátelství, dělají se o tom vtipky, že to je to pravý přátelství, že víte, že se máte strašně rádi, protože si pošlete tady těch pár reelsek, a to je ten doopravdický vztah. Ale to tak není.
43:05 Ta iluze vztahu, komunity je hrozně nebezpečná věc na sítích. A je iluze nepřátelství. Že lidi se… lidi hádají na Facebooku, v komentářích. A kdyby se potkali, tak by ani jeden z nich si takový věci do očí neřekl a možná by se naučili usmířit se a pochopit se. Ta iluze je jak přátelství, tak i nepřátelství, že tohle je můj přítel a proti němu se on jedná, nebo on je komunista, nebo fašista, tohle. Protože spolu musíme bojovat a musíme si to dokázat, a nejlíp: „A jestli takhle volíš, tak si mě zablokuj z přátel, nikdy se mnou nemluv.“ A pak ho potkáš a zjistíš, že ho máš ve skutečnosti rád. Protože je to reálná osoba, není to jenom prostě ikonka na počítači. Výborná knížka, doporučuji ji. Další, jestli čtete anglicky – Viktore, já si to musím přečíst – jmenuje se Digitální liturgie. Ten koncept, o kterém jsem mluvil předtím, ale ten autor té Digitální liturgie tam studuje ty návyky a nějak je rozebírá teologicky, je to teologická křesťanská knížka, studuje… A zajímavá, strašně zajímavá myšlenka, kterou tam má, tak říká, že vlastně my máme vlastně poprvé obrovskou možnost jako lidi vytvořit ostatním obraz sama sebe. Tím, jak nás neznají, jak vystupujeme na internetu.
44:20 Takže máme unikátní možnost vytvořit obraz sama sebe, jak se prezentujeme na Facebooku, na YouTube. Tak do nějaké míry vytváříme světu obraz tak, jak chceme, aby nás ostatní viděli. Přemýšlejte nad tím. Ne takový, jaký jsme, že ty na Facebook nedáváš takové, nebo na Instagram, nebo kam, jaký jsi, ale takový, jaký chceš, aby si ostatní mysleli, že jsi. A on to tak rozebírá zajímavě, že byli křesťani: Bůh nás stvořil ke svému obrazu a máme žít pro něj. A lidi nekřesťanští říkali: „Tak to je otroctví, prostě žít pro Boha, musíte splnit, taky žádný sex před svatbou a pravidla a tohle. A já se chci, já se chci, já věřím v sám sebe, seberealizace, sebestvoření.“
45:02 A on tam má zajímavou kapitolu, kde říká, že sebestvoření, že jsme si mysleli, že povede k osvobození, ale nakonec sebestvoření, že tím dojdeme k sebeutlačování. On říká, že my jsme si mysleli, že se osvobodíme tím, že se stvoříme sami podle sebe, ale ve skutečnosti je to forma otroctví, která je daleko horší než všechno ostatní, protože my budeme muset pracovat na tom, abychom tenhle obraz udrželi, a koneckonců člověk je špatný pán. A on říká, že problém je, že my nedokážeme ani žít takovej život, který si pro sebe sami zvolíme. Že to bude forma, kde ztrácíme lajky, když prostě musíme udržet tady tuhle personalitu, a vytváříme svoje pravé já, ale i svoje já, které jde nejlíp prodat ostatním. Které ostatní budou mít nejvíc rádi, a my nejsme schopni tohle udržet a pojedeme k depresi, protože nejsme schopni to udržet. A víme, že… a nakonec víme vnitřně, že takový nejsme a lidi nás nepřijímají pro to, jaký jsme, ale pro ten obraz, který vytváříme.
46:02 Podle Americké akademie – se nám dostala – dětské a dospívající psychiatrie tráví teenager v Americe 9 hodin na sociálních sítích denně. 9 hodin na obrazovce. 9 hodin na obrazovce. Já jsem nemohl uvěřit, že to je pravda. 9 hodin na obrazovce. A to je průměrně, to není nějaký extrém. Průměrně americký teenager 9 hodin na obrazovce. A jestli si myslíme, že nás to nemění a neformuje, jak přemýšlíme ve světě, tak žijeme v iluzi. Tohle nás absolutně formuje a mění, a pro někoho to je dvě až tři hodiny denně, pro někoho to je devět hodin denně, ale vytváří to velmi falešnou představu o tom, kdo jsme my, o tom, kde je Bůh, co je svět, jak bychom se měli chovat nebo jednat ve světě.
46:41 Přesně tak. A já si myslím, že tady několikrát zaznělo to slovo iluze, že ta cesta ven z té iluze je uvědomit si, že to je iluze, že ty sociální sítě jsou svým způsobem past. Já jsem jednou četl takový krásný přirovnání, že to funguje stejně tak, jak jsou takový ti kouzelníci, iluzionisti, co vytahují toho králíka z klobouku. Tak jako když nevíš, jak to funguje, tak si říkáš, jak to ten člověk udělal, a necháš se tím jakoby oblbnout. Ale když víš ten princip, odkud toho králíka vytahuje, tak se už tím nenecháš nachytat, nenecháš se tím oblbnout. A stejně tak je to i s těma sociálníma sítěma. Když víš, že jsou stvořeny k tomu, aby tě udržely v té síti, aby tě propojily s druhýma lidma, abys tam mohl prodávat ten svůj obraz, jak jsi říkal, tak už jenom uvědomit si to je něco, co nám pomůže na to nenaletět. A to si myslím, že je klíč k tomu, jak vlastně s tím pracovat.
47:31 Takže uvědomit si to. A ještě jednu takovou ilustraci jsem slyšel, že vlastně tady ty reelska, sociální sítě, příspěvky atd., že když se to převede na metaforu jídla, tak to jsou de facto takové kybercukry, by se dalo říct. Že to je stejný princip jako sladkosti. Bude to mít na tvoje duševní zdraví stejný dopad, jako kdybys jedl cukry celý den, na tvoje tělesný zdraví. Vlastně když se díváš na to reelsko, tak to je lžička cukru pro tvůj mozek. A pokud přes celý den jenom sleduješ ty reelska, prostě pravidelně kontroluješ ty příspěvky a všechno, tak to je, jako kdybys celý den do sebe sypal cukr. Cukrovka na sebe nenechá dlouho čekat. Takže i co se pak týče nějakého toho praktického používání, tak je potřeba si uvědomit, že ta realita musí přijít napřed, až pak ty digitální sociální sítě. Že je to reálně, je to něco sladkýho. Já si taky dám rád zákusek po obědě, ale dám si ho až po obědě, protože nejím ho jako hlavní chod přes celý den. A takže s tím je taky tak potřeba pracovat.
48:35 Dobré využití sociálních sítí
48:35 Přijde, že jsme hodně negativní, že to, co říkáme, říkáme sami jako „to je prostě nebezpečné“. Je to pravda, já si myslím, že je dobrý možná začít tím negativním, aby se lidi trochu zamysleli nad svým používáním sociálních sítí, ale já jsem přesvědčená, že jsou dobrý i sociální sítě, že se dají využívat dobrým způsobem, a myslím si, že to je hodně o tom, co se rozhodneme tam dávat. Třeba my jako Holky z kostela, nenápadně si uděláme reklamu, že jo, pořád ještě jedeme náš podcast. Máme svoje sociální sítě a snažíme se tam dávat… jako snažíš se vždycky ten obsah dát trochu tak, aby ho algoritmus ukázal aspoň těm lidem, co tě sledují, takže prostě uděláš reelsko, já se v tom nevyznám, tohle snad vymýšlí jako holky víc. Takže uděláš to tak, aby se na to třeba lidi podívali, aby to algoritmus ukázal lidem, ale to, co tam sdílíš, může mít velkou hodnotu.
49:28 To, že tam napíšeš, že lidem připomeneš evangelium, připomeneš jim jejich hodnotu v Bohu, připomeneš jim biblické verše, připomeneš jim třeba i tu nedokonalost svojí a dokonalost Boha, může mít hrozně velký dopad. A já to třeba vidím potom na svých sociálních sítích, když si vyberu, čemu dávám lajky, co jako navádím svůj algoritmus, aby mi ukazoval. A mám takovou trošku víc jako curated tu svoji timeline, že se mi tam ukazujou… „Tak skvěle, zapni Instagram a ukaž na kameru, co tam máš.“ Třeba některý prostě křesťanský, protože teď je povolání influencer, jo?
50:07 A to je takový docela diskutabilní, podle mě, jako povolání influencer, to znamená vlivník, v podstatě, že ovlivňuješ lidi, influencer. A když se díváš na nějaký, a teď tam jsou, že sleduju křesťanky, a jsou to křesťanky, co mají děti, křesťanky, co mají rodiny, a vím, že mají v tom jiný postoj v tom, co sdílí na sítě, nebo doufáš to, aspoň předpokládáš, jako v tom, že se snaží křesťan tam dávat autenticky ty věci, to mě to hrozně povzbuzuje. Jako stane se mi, že odejdu ze sítí prostě a zhlédnu si storíčka ženy, která teď prochází něčím hrozně těžkým, její malý dítě prostě má rakovinu, a ono to sdílí způsobem, který je tak strašně Boha oslavující a jako bolestivej, ale zároveň takový povzbuzení pro křesťana, že vlastně odejdeš, že můžeš odejít z Instagramu ten večer a říct si: „Tyjo, Bůh je dobrý, mám v něm naději prostě.“ A připomněl mi to někdo, kdo je na Instagramu.
51:06 Já si myslím, že je to v pořádku, a myslím, že je rozhodně prostor pro to, a my tohle taky dáváme na YouTube, to je sociální síť. Je prostor pro křesťany, aby ten kontent, který je na Instagramu a na sociálních sítích, který prostě lidi používají a budou používat, aby ho nějakým způsobem infiltrovali nějakým dobrým obsahem. Máme to vykupovat, tu technologii. Ale zároveň bych řekl lidem, že ten influencer nebo ten vlivník, ovlivník, vlivnej člověk, bych si dělal fakt pozor, snažte se co nejvíc, aby to byla reálná osoba ve vašem životě. Je dost smutný, ale je velmi normální, aby ten člověk, co nás ovlivňuje nejvíc, byl člověk, který nás nezná. To je úplně klasická otázka, když se ptají lidí na teologickým semináři, kdo je nejvlivnější kazatel v jejich životě, tak to často není jejich kazatel. Tak je to nějaký slavnej kazatel, kterého poslouchají na YouTube, na YouTube prostě, jo, a on jim prostě to umí líp říct než ten jejich kazatel. Ale zároveň ten kazatel, který je zná, mluví do jejich života, vyzývá je k pokání, a možná on není tak extra dobrý, a možná má reálně větší vliv na jejich život měl a jejich rozhodnutí v životě než ten ten. Ale oni si to ani neuvědomujou, že by tenhle člověk měl mít takovej vliv.
52:15 A neříkám, že kazatel musí být vážně největší influencer, ale lidi ve vaší skupině, lidi, se kterýma se bavíte, lidi, se kterýma se sdílíte, opravdu se snažte jim důvěřovat. Otevíráme se chatu GPT a otevíráme se, dáme tři hodiny prostě scrollování na Instagramu. Zkusme to stejně investovat do lokální komunity a hledejme tam vliv víc než tam. Což neznamená, že Instagram nemůže mít žádný vliv, že YouTube videa, kde je dobrý obsah, nemůžou mít žádný vliv. Samozřejmě můžou mít, tam můžou mít dobrý vliv, ale hledejme v lokálním společenství ty největší influencery našeho života.
52:45 A na to, to jako přesně víš, ale proč to tak je, že bys řekl, že nejlepší kazatel je nějaký, kterého vůbec neznáš? Protože ho neznáš. Protože ten člověk, kterého znáš, se kterým žiješ, tak je to… Prostě většinou s těma lidma, s kterýma se nejlíp znáš, máš nejhorší hádky, nejhorší konflikty, nejvíc tě zklamávají, nejvíc máš tendenci zahořknout, protože je znáš. Já třeba často říkám to, že třeba, když se někde bavíme s lidmi, prostě z církve, a nesouhlasíme třeba s nějakým rozhodnutím našich starších. A vždycky říkám, jak je strašně velký privilegium vědět, že nesouhlasím se svýma staršíma, že je znám natolik, že třeba vím nějaký jejich názor a nemusím s ním souhlasit, protože vím, že mají takovýhle názor třeba, že vlastně je to pro mě privilegium, že to není nějaká anonymní skupina: „Tady máme ty starší a tohle rozhodli.“ Prostě já třeba vím, co za tím je, mám na to nějaký postoj, to nemusím se vším souhlasit a vím, že nesouhlasím, a vlastně to je pro mě dobrý.
53:32 Že já vím, že to jsou lidi, že vím, že nejsou dokonalí, potkáváme se, bavíme se spolu hodně prostě na kostele, na open housu, jak máme různý, já nevím, někdo by tomu řekl možná jako nějaký jako ohnivý diskuze o některých věcech, protože mě nevadí diskutovat. Takže já prostě někde jako mě nevadí rozpoutat diskuzi, ale v tom bezpečným prostředí toho, že vím, že my za deset minut spolu tady budeme zpívat chvály od srdce, a že se prostě, že je to bezpečný, že se máme rádi a že můžeme mít jiný názor v tom bezpečným zastřešení toho, že jsme spolu v jedné církvi, žijeme spolu prostě tady život do nějaké míry co nejvíc jako rodina, a že patříme Bohu a že ten je ten, co nás spojuje, a že nic z toho, co nás rozděluje, není tak velký, jako Bůh tady nás spojuje.
54:16 A to je ta jako komunita, která je doopravdická, že já můžu s lidmi nesouhlasit, co mám kolem sebe, a nemusím žít jako v nějaké takové té jako ozvěně pořádnou, že mi někdo vrací stejný názor. A je to v pořádku a nemusím k těm lidem zahořknout, protože mám jiný názor, protože máš nějaký ten postoj. Ale umím si představit, že je vlastně jednodušší, no, mít jako iluzi toho dokonalého kazatele někde z Ameriky, protože s ním takhle nežiješ, protože s ním nemáš tady ty diskuze, vlastně nevíš, s čím nesouhlasíš, protože nevíš všechny, jako nějaký jeho názory na některý témata, a nikdy jste se s ním spolu nebavili, že jo. Takže je to jednoduchý, no, potom. – Je to tak. Je to tak.
54:55 Doporučené knihy a závěr
54:55 – Já bych možná jenom na závěr, jakože mně přijde, že je spousta dobrých materiálů, který nám můžou pomoct, jak zvládat tady ty sociální sítě a digitální svět. Zazněly nějaké anglické tituly, ale mě asi nejvíc ovlivnila, strašně se mi líbila tady tahle knižka, pozor, jmenuje se to Krotitelia displejov. To je teda ve slovenštině, napsala to Slávka Kubíková, Krotitelia displejov. A má to podtitulek Jak vychovat děti, aby zvládly digitální svět. Já bych to klidně přejmenoval na Jak vychovat dospělé, aby zvládli digitální svět. Tak toto vypadá. A je to v podstatě o tom, jak zvládat právě tady tyto sociální sítě, jak si nastavovat hranice, jak si nastavovat limity. Za mě skvělá knižka. V češtině je taky super knižka, ta vůbec nevychází z křesťanského prostředí, ale jmenuje se to Svět levného dopaminu, od kluků, kteří se jmenují Brain We Are, a to je za mě taky super, už taková složitější, ale taky to člověku může pomoct vidět i iluze těch sociálních sítí, jak to vlastně cílí na ten náš mozek, na to, jak jsme stvoření. A za mě tyto dva super materiály.
55:52 Pak je myslím ještě knížka, jak se to jmenuje, 10 způsobů, jak nás ovlivňuje náš mobil. To myslím napsal Tony Reinke, nebo… – Jo, Didasko to vydal. – Didasko to vydalo. – A Bůh, technologie ještě knížka. – Jo, Bůh, technologie. Takže to jsou skvělý zdroje, takže na doplňující samostudium. – Máme do popisku všechno. A ještě jsme natáčeli podcast o šikaně a závislosti, a mluvili jsme teda, jestli jste rodiče a posloucháte tohle a přemýšlíte nad svým dítětem, tak tam jsme se bavili trochu i nad problémem dospívajících a dětí a závislostí. Takže to taky může sloužit jako zdroj. No, využívejte svůj čas moudře. A vypněte mobil někdy. Vypněte vše. Vykupujte čas. – Tak všechno? – Všechno. – Tak jo. Tak čau. – Čau. – Čus.