Jistota v životě křesťana

(1. Janova 5:13-21) V čem opravdu můžeš mít jistotu? Závěr Janova dopisu nás ubezpečuje, že můžeme mít jistotu v tom nejdůležitějším: dostali jsme věčný život a sám Bůh je garantem, že nám jej nikdo nevezme.

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:01 Jistoty v našem životě Kazatel uvádí běžné životní jistoty, jako budík, vodu z kohoutku a výplatu. Zároveň připomíná, že občas selžou.
  2. 2:23 Hlavní jistota: věčný život Čtení verše 13. Kdo věří v Ježíše, má věčný život, a garantem této jistoty je Bůh. Zaznívají i námitky proti této jistotě.
  3. 6:10 Jistota stojí na tom, komu věříme Pravého křesťana poznáme podle nového vztahu k hříchu a ke křesťanům. Jistota nestojí na naší kvalitě a věčný život je život s Bohem.
  4. 13:37 2. bod: jistota vyslyšených modliteb Čtení veršů 14–15. Modlíme se podle Boží vůle, protože Bůh není automat.
  5. 20:56 Hřích k smrti Verše 16–17 o hříchu, za který se nemáme modlit. Řeč je o lidech v církvi, kteří nejsou věřící.
  6. 26:08 3. bod: jistota ochrany před tím zlým Satan pokouší a škodí, ale Bůh ho drží pod kontrolou. Věčný život nám vzít nemůže.
  7. 32:01 4. bod: jistota ochrany před světem Svět nabízí modly a jiné cesty k Bohu. Ježíš je však jediná cesta a pravý Bůh.
  8. 36:29 Shrnutí jistot a modlitba Kazatel shrnuje jistoty křesťana a zve nevěřící k Ježíši. Kázání končí modlitbou.

Přepis kázání

0:01 Jistoty v našem životě

0:01 Tak my dneska budeme pokračovat v prvním dopise od apoštola Jana a budeme končit tuhle knihu. Moje úvodní otázka pro vás teď na začátek je: Je něco, čím jste si jistí ve svém životě? O čem jste bezpečně přesvědčeni, že se na to můžete spolehnout? A když se nad tím zamyslíme, tak můžeme mít spoustu věcí ve svém životě, které považujeme za jisté. Když ráno vstanu, tak jsem si jistý, že budík mi zazvonil včas, proto jsem vstal v tolik hodin, kolik jsem vstal. Jsem si jistý, že když pak otočím kohoutkem, tak mi bude téct voda. Jsem si jistý, že ta voda bude pitná. Asi málo kdo z nás dělá ráno rozbor vody, jestli fakt je pitná. Prostě jsme si tím jistí. Jsem si jistý, že když v neděli jdu na kostel, tak tady bude kafe. Jsem si jistý, že v dlouhodobějším měřítku mi vždycky v půlce měsíce přijde výplata a já budu moct večer si zajít na pivo a jednou za rok na dovolenou aspoň. To jsou moje životní jistoty.

1:10 A když o tomhle mluvím, tak každému z nás je jasný, že občas se tohle pokazí. Občas se vybije přes noc mobil, protože jsem ho špatně zapojil do nabíječky, a ten budík mi nezazvoní. Občas ta voda neteče z kohoutku, protože je nějaká porucha. To se někdy stane. Občas mám tak dlouhou nemocenskou, že prostě nemám dost peněz na to, abych každý večer chodil na pivo. Ale stejně tyhle věci bereme jako jisté, protože my potřebujeme jistoty ve svým životě. Kdybychom neměli tyhle základní věci ve svým životě, tak z toho zešílíme. Pokud bychom si nebyli jistí těmihle věcmi, tak spíš bychom byli paranoidní. Báli bychom si sednout na židli, co kdyby ta židle se najednou prolomila. Většinou se to nestává, ale co kdyby. Bál bych se jít po ulici, co kdyby mě někdo přepadl. To se někdy stane. Sláď za břehu. Tak my radši automaticky většinu věcí považujeme za jisté, protože jinak bychom nedokázali fungovat. I když víme, že tam je nějaká šance, že tyhle věci selžou.

2:23 Hlavní jistota: věčný život

2:23 My dneska budeme přemýšlet o hlavní jistotě v životě křesťana. Jistotě, která nám umožňuje nebýt duchovně paranoidní, nežít ve strachu, co bude s mým životem. A to je jistota, že máme věčný život. Troufnu si říct, že tuhle jistotu nemusíme mít jen tak částečně. Není to jistota typu „téměř vždycky, když otočím tím kohoutkem, tak poteče voda, ale tak jedna ku milionu šance, že se to zrovna nestane“. Tahle jistota teda platí vždycky, a to z toho důvodu, že garantem týhle jistoty je Bůh. Takže je to jistější, než že s náma nespadne židle. Je to jistější, než že nebude kafe na kostele. I tohle není stoprocentní, omlouvám se barmanům, ale můžou onemocnět.

3:11 Ta jistota, kterou nám Bůh garantuje, je jistota věčného života. Přečtu vám první verš z toho textu, je to verš 13 z 5. kapitoly, tam jsem to vyčetl. „Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte život.“ Ten verš říká jednoduše tohle: Jestli věříš v Ježíše, máš věčný život. Tohle říká Bůh ve svém slově naprosto jasně. Je možné mít jistotu věčného života. To je to „abyste věděli“. Tak jak nevíme spoustu věcí se 100% jistotou, třeba jestli nás nezasáhne mikrometeorit, což se pravděpodobně letos stalo v Americe, zasáhl letadlo. Rozbil čelní sklo. Hodně malá šance. Tak tohle Bůh říká, že víme, že je naprosto jistý. Kdo tohle může vědět? Pro koho tohle platí? Pro toho, kdo věří v Ježíše, Božího Syna. Pro každého křesťana.

4:15 Je ale pravda, že mnoho křesťanů nemá tuhle jistotu. Mnozí jsou přesvědčeni, že nemůžeme mít tuhle jistotu. Bylo by to příliš pyšný myslet si, že máme zajištěný věčný život. A do určité míry jsou jejich námitky pochopitelné. Někdy zkrátka vidíme lidi, kteří slouží v církvi, říkají, že jsou věřící, někdy třeba kážou, a pak se ukáže, že Bohu nikdy nepatřili. Když najednou odejdou od víry pryč a dělají všechno jiné, než co se očekává od křesťana. Když v Bibli čteme, že kdo věří v Ježíše, má věčný život, a pak vidíme člověka, který říkal, že věřil v Ježíše, ale žije už úplně jiným způsobem, tak máme dvě možnosti. Buď ten člověk nikdy nebyl křesťan, anebo tady ten verš nemá pravdu.

5:09 A tady na kostele, když přemýšlíme nad takovýmhle věcma, tak stojíme na tomhle předpokladu: Nechceme Bibli vykládat naší zkušeností, tím, co jsme zažili, ale naši zkušenost vykládat skrze Bibli. Bibli vykládat zkušeností, ale zkušenost Biblí. Bible, Boží slovo, pro nás má autoritu, je závazné. To znamená, že člověk, který říkal, že je křesťan, a rozhodně podle toho nežije, tak zřejmě křesťanem ani nebyl a nemá věčný život. Podle tohohle verše nemohl mít věčný život a následně o něj přijít. A není to jenom tenhle verš. Ježíš mluví o tom stejném například v Janovi 10,27. On říká: „Mé ovce slyší můj hlas, já je znám, když jdou za mnou, já jim dávám život věčný, nezahynou na věčnost a nikdo je nevytrhne z mé ruky.“ A to stejné popisuje Pavel na začátku dopisu Filipským a na několika dalších místech.

6:10 Jistota stojí na tom, komu věříme

6:10 Pojďme se teď podívat podrobněji do toho Janova dopisu a přemýšlet více nad touhle jistotou, ke které nás vede. A uvidíme také další jistoty, které z ní vyplývají, které vyplývají z této hlavní jistoty, kterou můžeme mít. Takže jistota věčného života, ještě malinko si o ní řekneme víc. Znovu přečtu ten verš: „Toto jsem napsal vám, kteří věříte ve jméno Syna Božího, abyste věděli, že máte věčný život.“ A my, když jsme procházeli celým tím dopisem v posledním roce a půl, a už je to dlouhá doba, možná si to nepamatujete všechno, tak viděli jsme hodně různých způsobů, jak rozpoznat pravého křesťana. Chtěl bych připomenout dva nejvýznamnější. Opravdový křesťan má nový vztah k hříchu a opravdový křesťan má nový vztah k ostatním křesťanům.

7:07 Ten nový vztah k hříchu znamená, že sice sám je hříšný člověk, stále, jako každý, ale i když občas, nebo spíš často, zhřeší, tak ta nová věc je, že ten svůj hřích nenávidí. Touží ho nedělat. Když zhřeší, tak touží po odpuštění, prosí Pána Ježíše, aby napravil ten vztah s ním, aby mu odpustil, aby mu pomohl to už neopakovat. A ten nový vztah k dalším křesťanům je takový, že je miluje. Že chce to nejlepší pro ostatní křesťany, chce patřit do společenství s nimi, chce s nimi trávit čas, chce do nich investovat svůj čas, klidně svoje peníze, pomáhat jim prakticky. Různými způsoby lze poznat, že má lásku k těm dalším.

7:58 V předchozím oddílu jsme viděli další zajímavou věc. A četli jsme o několika svědcích, kteří dosvědčují, že Ježíš je Bůh a zachránce světa. A řekli jsme si, že můžeme mít taky jistotu, že jejich svědectví platí i v dnešní době. Jednak je to dochované svědectví očitých svědků z prvního století, dále je to svědectví změněného života křesťanů, tak jak vidíme, že třeba sebe milují navzájem. I v dnešní době. Proč tohle připomínám? My tam čteme: „Toto jsem vám napsal.“ A když tohle Jan píše, tak má na mysli to všechno, co doposud v tom dopise napsal. Všechno, co napsal, tak směřuje i k tomuhle verši.

8:38 Jan napsal, jak můžeme poznat, že sami jsme křesťané, abychom viděli, že opravdu jimi jsme a opravdu teda máme ten věčný život. Jestliže jimi jsme. Není potřeba to zpochybňovat, není důvod upadat do beznaděje: „Tyjo, já nevím, jestli až umřu, tak půjdu do nebe.“ Nemusíme přemýšlet tímhle způsobem pro to, co nám tady Jan píše. Většinou, jestliže jsme jednou uvěřili v Ježíše, jsme křesťané, jsou nám odpuštěný hříchy, a proto také si s tímto víme, že máme věčný život. Ta hlavní myšlenka, a nejen tohoto verše, nejen tohoto kázání, celé knihy je, že křesťan uvěřil Bohu, a proto má věčný život. A tím si fakt může být jistý.

9:24 Jan píše ten dopis křesťanům, kteří si nebyli jistí. Dost možná i mnozí z vás v tom nemáte úplně pokoj. Ale čteme, že je v pořádku mít v otázce našeho spasení pokoj. Neznamená to, že pokud tuhle jistotu nemáte, tak nejste křesťané. Rozhodně ne. Ale Bible nás v tomhle místě vede k závěru: Ty můžeš mít pokoj s Bohem. Můžeš mít jistotu věčného života. Jestliže jsi v něj uvěřil. Když si někdo o sobě říká, že má věčný život, tak to neznamená, že je příliš namyšlený, že si troufá o sobě tvrdit něco takového, protože my ostatní jsme dost zbožní na to,

10:04 abychom si takové věci nemysleli. Vždyť tu čteme ještě jednu důležitou věc. Jak poznáme člověka, který má ten věčný život, co musí splňovat? Je to ten, kdo věří v Syna Božího, v Ježíše. Ta jistota nespočívá v nás samotných. „Já jsem dost duchovní, já mám už spoustu let zkušeností s Bohem, já už prostě mám dost velkou víru na to, abych si mohl být jistý svým věčným životem.“ Ta jistota zjevně není o naší kvalitě, ta jistota je o kvalitě toho, v koho věříme. Jistota věčného života není být si jistý sám sebou: „Já si udržím tu víru.“

10:47 Naopak. Znamená to být si jistý, že ten, komu věříme, je dost dobrý na to, aby nás udržel ve své ruce na věky věků. My nemáme moc si udržet sami sebe v Boží přítomnosti. My jsme neměli moc se ani do té jeho přítomnosti dostat, odpustit si hříchy. Ani tohle jsme nezvládli. Ale on má moc nás ve svý přítomnosti udržet. A on slíbil, že to udělá.

11:14 Já když jsem byl mladší, já jsem z věřící rodiny a uvěřil jsem poměrně malej, ale strašně dlouho jsem bojoval tady s tímhle problémem. Já jsem skoro každej večer se modlil za to, aby mě Pán Bůh odpustil hříchy, protože co kdybych náhodou třeba v noci umřel nebo se mi něco stalo a náhodou bych nějaký ten hřích nestihl vyřešit. Myslel jsem si, že bych šel asi do pekla, nebo co by se mnou bylo, protože jsem na něco zapomněl. Ale ta naděje, kterou nám Pán Ježíš dává, je, že nám už jsou odpuštěny hříchy. Ty současné i ty budoucí. On už nám dal nový život. To už platí. Já můžu mít jistotu.

11:55 Věčný život znamená, že mimo jiné nikdy neskončí. Nemůžu o něj přijít, logicky. Jinak by to nebyl věčný život, ale spíš dlouhý život. Nebo možná ani ne dlouhý život, jenom život. My o tom věčném životě… Za prvý je to věčný ve smyslu délky, to je jakoby věčně trvající, a je správný nad tím i takhle přemýšlet, a konec konců samotný význam slova „věčný“ to říká, ale tohle nestačí.

12:26 Já jsem v tom úplně prvním kázání dával příklad s Wolverinem, jestli znáte Deadpool vs Wolverine, teďka nedávno vyšlo, že jo. Oba dva teda mají tuhle schopnost, že oni se regenerujou, takový ty filmový postavy. Když je někdo střelí do hlavy, tak jim to časem doroste. Oni mají věčný život, věčně trvající, nekonečný život. Jenomže takovýhle život je na nic. Pokud by vás například hodili do betonu a nechali ho zatvrdnout a měli jste tuhle schopnost, tak je to na nic. Protože tam jenom jste, to je všechno. Ten život je úplně promarněný.

12:59 Takže nekonečný život nestačí. Věčný život není jenom o délce. Nejenom že se můžeme těšit, že v budoucnu ten náš život pořád bude dál pokračovat, budeme v nebi, budeme v Božím království, ale aby to byl opravdový Boží život, tak jde i o kvalitu tohohle života. S kým ho prožíváme? Věčný život spočívá v tom, že jsme věčně s Bohem. A to znamená nejenom v budoucnu, že se na to můžeme těšit, už teďka aktivně jako křesťané žijeme věčným životem.

13:37 2. bod: jistota vyslyšených modliteb

13:37 A my když teďka půjdeme do těch ostatních veršů, tak uvidíme další jistoty, který nám tenhle život přináší. Nynější jistoty. První hlavní jistota je jistota věčného života. Tu můžeme mít všichni, kdo jsme uvěřili v Ježíše. A díky téhle hlavní jistotě můžeme mít taky další jistoty. A první z nich je jistota vyslyšených modliteb. To je druhý bod. Přečtu od verše 14: „A to je ta naprostá důvěra, kterou máme k němu, že když bychom o něco žádali podle jeho vůle, slyší nás. A víme-li, že nás slyší, kdykoliv o něco žádáme, víme, že máme to, co jsme od něho žádali.“

14:22 Zkuste si vzpomenout, když jste se modlili za něco velkého ve svým životě. Za manžela či manželku, za to, kam mám jít na školu, jakou vzít práci, kde sloužit v církvi, na jaké pozici, nebo třeba za uzdravení nějakého člověka v rodině. A když jste se za to pomodlili, tak jste zažili takový ten pocit úlevy, že už je to všechno vyřešené, že už se nemusíte ničím trápit, že přesně víte, kam podat tu přihlášku, koho si vzít za manželku, za manžela, že Pán Bůh uzdraví tu babičku. Asi ne, že? Řekl bych, že většinou necítíme takovýhle náhlý nával úlevy jenom proto, že jsme se pomodlili.

15:10 A proto nám Jan píše tohle ujištění. Povzbudí nás k jistotě v našich modlitbách, protože tohle potřebujeme slyšet. Tímhle si můžeme být jistí. Můžeme mít naprostou důvěru. Doslova to „naprostá důvěra“ by se dalo přeložit jako „mít svobodu řeči“. My jsme se s tímhle pojmem setkali víckrát v dopisu, že my můžeme říct Bohu úplně všechno. My můžeme být úplně v pohodě s tím vším, co Bohu říkáme. Jak to? Protože my už mu patříme navždycky. My už jsme začali žít ten věčný život s ním. A nemusíme se děsit, že nás odmítne, protože jsme teďka něco řekli blbě v té modlitbě, nějakou moc troufalou prosbu jsme mu řekli, že jsme použili nějaké špatné slovo, nebo že jsme ho nějak naštvali. My jsme Boží děti a máme toho nejvíce milujícího Otce, který existuje. A proto mu můžeme říct úplně všechno bez strachu.

16:12 Teď ale, co ten verš neříká. Bůh není automat. Možná jste slyšeli tohle přirovnání. Bůh není jako automat, do kterého hodíme minci, tu naši modlitbu, naklikáme si, co přesně chceme, a ono to vypadne ven. Takhle to s Bohem není. My musíme žádat podle jeho vůle, ale jak? Co to znamená? Jak se máme správně modlit podle jeho vůle?

16:39 Dávám jiný příklad, taky špatnej. Je to, jak když píšete zprávu na Messengeru. A takhle nad tím taky možná někdy přemýšlíme. Píšeme tu zprávu a teďka jsme na konci a to „Amen“ je to, jak to tlačítko „odeslat“. Možná se vám někdy stalo, že jste někomu odepsali na zprávu a zapomněli jste ji odeslat. A teďka po několika dnech se s tím člověkem bavíte a on se vás ptá, co teda bude, že řešil něco důležitého a vy furt nic. „Tak já jsem ti přece odepsal.“ Otevřete ten mobil, najdete Messenger a: „Aha, tak já jsem ti to neodeslal.“

17:16 A myslím, že taky někdy přemýšlíme tak nad tou modlitbou. My jsme něco pokazili, my jsme to neodeslali, nefunguje. Ale zase, takhle to ve vztahu s Bohem nefunguje. On nás slyší, kdykoliv bychom o něco žádali. On nás slyší pořád. On nás slyší dokonce, i když to neřekneme nahlas. Ale už jste si někdy všimli, že ne vždycky nás Bůh vyslyší? Modlíte se za něco a on prostě neodpovídá. Nebo neodpovídá hned. Nebo neodpovídá tak, jak my chceme. Důležité je pochopit tu frázi „podle jeho vůle“. Musíme se modlit podle Boží vůle, aby nás vyslyšel.

18:01 Ještě když se vrátím k té ilustraci, tak je teda to tlačítko „odeslat“ ne „Amen“, ale že tam řekneme „tvá vůle se staň“, aby to teda fungovalo, tak jak to říká Pán Ježíš v té modlitbě Páně: „Buď vůle tvá.“ My to občas použijeme jako takový disclaimer: prostě za něco se modlím, „staň se“ pro jistotu, aby to bylo všechno v pořádku.

18:30 Modlit se v souladu s Boží vůlí znamená za prvý, že není hřích v našem životě, který by bránil našim modlitbám. Boží vůle pro náš život je, abychom nehřešili. A pokud tvrdím, že chci Boží vůli v mém životě, ale přitom hřeším, tak tím vlastně lžu. Popírám to, co jsem právě řekl. Říkám, že chci Boží vůli, ale nedělám ji, tak se nemůžu divit, že ty modlitby nemají odpověď. Já ve skutečnosti odmítám Boží vůli ve svým životě. A fráze „buď vůle tvá“ to fakt nezachrání. V souladu s Boží vůlí znamená, že my se chceme podřídit všemu, co pro nás připravil.

19:09 A když žijeme s Bohem, poznáváme jeho vůli, tak postupně zjišťujeme, že nám chystá i těžký věci. Těžká nemoc někoho v rodině nebo dokonce smrt, nebo mě vyhodí z práce, za kterou jsem se předtím tak dlouho modlil. I takhle někdy vypadá Boží vůle pro náš život. Naše naděje je ne v tom, že všechno bude jednoduchý, ale v tom, že procházíme tím vším s Bohem. To je jeho vůle pro náš život. Naše naděje je v jeho zaslíbení, nachystal v našem životě, včetně těch zlých. Nachystal proto, aby to v konečném důsledku přineslo ten nejlepší život, jak on pro nás plánuje.

19:58 My se nakonec modlíme: „Bože, ty víš, co je nejlepší pro můj život, a přeji si, aby jsi mě tímhle způsobem,

20:05 …tím životem provedl. Není to: „Bože, já chci mít dneska pohodovej den, ať mě v práci nikdo nedává na nějaké nadbytečné úkoly, skončím ve 14.30, žádnej přesčas, jdu domů, ať jsou hodný děti a manželka, ať mi udělá večeři, ať jdou pak všichni spát a já se můžu dívat na televizi v klidu. Ve jménu Ježíše, odeslat, amen,“ tady ty věci na konci. Ne, moje modlitba může být: „Bože, já samozřejmě chci mít ten klidný den v práci. Já chci, aby ty věci byly v pohodě, ale můj nejklidnější den nespočívá v tom, že já si to nadiktuju podle svýho plánu. Všechno jde podle tvýho plánu, který je lepší, a proto můžu mít klid. Protože je to podle tebe. Protože ty víš všechno nejlíp.“

20:56 Hřích k smrti

20:56 Modlit se v souladu s Boží vůlí je nakonec o nastavení naší mysli na Ježíše. Na to, co on pro nás připravil. Když se za cokoliv modlíme, tak víme, že on nás miluje a dává nám ještě lepší věci, než jak jsme si je třeba my vysnili. A my teďka ve verši 16–17 uvidíme takový speciální případ. Tam se píše: „Uviděl-li by někdo svého bratra, že hřeší hříchem, který není k smrti, ať za něj poprosí a Bůh mu dá život – těm, kdo nehřeší k smrti. Je hřích k smrti; o takovém neříkám, aby prosil. Každá nepravost je hřích, ale je i hřích, který není k smrti.“

21:39 My tady čteme zvláštní věc, že existuje hřích, za který se ani nemáme modlit. Jinými slovy, není v souladu s Boží vůlí, abychom se za to modlili. To je zvláštní, že? My se běžně modlíme za pokání u věřícího bratra. To znamená, když někdo zhřeší, tak já ho jdu napomenout. Modlím se, aby mu Bůh odpustil. Aby přestal hřešit. A ideální situace je, že on se omluví, přestane s tím a je to vyřešený.

22:16 Ale jsou i situace, kdy člověk zhřeší a nevede svůj život k žádný změně. Tedy zůstává ve svým hříchu. Napomíná ho více lidí ze sboru, napomíná ho celý sbor společně, a někdy to dojde až tak daleko, že musí církev udělat radikální krok… církve. Považovat ho za nevěřícího, což podle 1. Korintským 5,5 vede k záhubě těla takového člověka. A pak už se v nějakém smyslu nemáme modlit za jeho odpuštění, když on zkrátka zašel tak daleko, že to už není naše věc. On už je mimo církev a je to na něm. On nežije v souladu s Boží vůlí, v jeho životě je překážka pro tyhle modlitby a už není autorita té církve, za něho bojovala.

23:10 V církvi se mohou vyskytovat lidé, kteří nejsou věřící. Jestli chcete příklad, tak minulý týden Vašek mluvil o Šimonovi Kouzelníkovi ve Skutcích. To je člověk, který uvěřil, tak se to o něm píše. A o pár veršů dál vidíme, že ten člověk vůbec věřící nebyl. Že on tam nějak chtěl za peníze si koupit dar Ducha Svatýho, aby mohl rozdávat lidem Ducha Svatýho. A apoštolové ho napomenuli a jasně ho… V církvi rozhodně máme prosit za odpuštění hříchů dalších křesťanů. „Uviděl-li by někdo svého bratra.“ Za ty máme prosit. Hřích křesťana nevede k jeho smrti jenom proto, že Ježíš už jeho hříchy odpustil. Ježíš svou smrtí zaplatil za všechny hříchy lidí, kteří v něj věří. A pokud se ukáže, že někdo zřejmě není křesťan, znamená to, že mu nikdy nebylo odpuštěno. A proto jeho hřích stále vede k smrti.

24:12 Myslím si, že zpravidla ta smrt znamená, že člověk zkrátka nemá věčný život. A proto ho čeká smrt, a ne věčnost s Bohem. Ale máme taky ve Skutcích, už jsme to taky měli před pár týdny, příklad, kdy hřích vedl k okamžité smrti. Ze Skutků 5, tam byli Ananiáš a Safira. Oni zemřeli hnedka po tom, co jejich hřích vyšel najevo. Bůh se rozhodl jejich život ukončit hned. I takovéhle extrémní příklady máme v Bibli. Když to shrnu, obecně se modlíme za hříšníky, aby s tím hříchem přestali, to je samozřejmě správně. Jsou však ale i situace, kdy člověk natolik vzdoruje Boží vůli, že za něj už ani nemáme prosit. Jestli chcete víc prostudovat tohle téma, a asi se na to podíváme během týdne na skupinách, tak třeba v Jeremiášovi 7 tam Bůh zakazuje prorokovi, aby se vůbec modlil za ten svůj lid. Protože jejich hřích byl totálně za hranou a on říká: „Už ani nechci slyšet ty prosby.“

25:17 Ale pro vaše uklidnění – možná vás to napadlo: „Tak jsem teda taky tak za hranou, aby mě už ani Bůh nechtěl slyšet?“ Náš hřích je sice něco naprosto odporného, ale Ježíš ho odpouští. Pokud tady dneska jsi, pravděpodobně jsi přišel proto, aby ses dozvěděl něco o Ježíši, chceš se nejspíš dozvědět, jaká je jeho vůle, tak je v pořádku, abych se třeba na konci kázání za tebe modlil. Pravděpodobně tady není někdo, kdo tvrdohlavě setrvává ve svým hříchu, až vás vaše bývalá církev… Jo. Snad, no. Ale stejně tak platí, že pokud neuvěříš v Ježíše a budeš dál žít ve svým hříchu, tak tento hřích nakonec povede i ke tvý smrti.

26:08 3. bod: jistota ochrany před tím zlým

26:08 Tak, a následují tři verše, který všechny začínají slovem „víme“. A to budou poslední tři body tohohle kázání a týhle knihy. A jsou to další tři jistoty, který můžeme jako křesťané mít, který máme, protože máme věčný život. Takže třetí bod je jistota ochrany před tím zlým. A je to verš 18: „Víme, že kdo je narozen z Boha, nehřeší, ale ten, kdo byl zplozen z Boha, střeží sebe samého a ten zlý se ho nedotýká.“

26:40 Tak je tam stejné kontroverzní tvrzení, jaký jsme už vícekrát viděli v Janově dopise. A tam se píše, že ten člověk už nehřeší… zůstává ve svým hříchu. Pokud někdo zhřeší, a křesťani samozřejmě taky hřeší, to pozorujete každý den, tak křesťan se z Boží milosti od tohohle hříchu odvrací pryč. Touží žít bez něho, nenávidí hřích. Pokud někdo zůstává v hříchu, libuje si ve svým hříchu a odmítá se jej zbavit, tak to je přesně to, o čem byly ty předchozí dva verše. Není nám možnost, než ho vyloučit pryč.

27:25 To zaslíbení v tomhle verši je následující: Ten zlý, tedy ďábel, se nedotýká těch, kteří jsou v církvi. Těch, kteří jsou věřící. Naopak se ale ďábel jednoznačně dotýká těch, kteří nepatří Ježíši. Zase to ale musím trošku víc vysvětlit. Protože rozhodně není pravda, že ďábel nijak nezasahuje do života křesťana. Jsou věci, které satan dělá i v našich životech. Například pokouší lidi k hříchu. I křesťany. A dokonce hlavně křesťany, bych řekl. Protože nekřesťan, tak si může hřešit, samozřejmě satana řešit nemusí. Ale satan chce pokoušet křesťany k hříchu. Nejznámější příklad, koho satan pokoušel, je Ježíš. Ježíš byl 40 dní na poušti, byl úplně hladovej a pak za ním přišel satan a nutil ho k nějakému hříchu. Pokoušel ho, aby zhřešil. Aby ho poslechl.

28:25 Jestli satan pokoušel Ježíše, tak si buďte jistí, že i vás bude pokoušet. Dále ďábel může způsobovat nějaké problémy, nějaké neštěstí v životě křesťana. V Bibli máme příklad Joba, to je týpek, který měl obrovský majetek a rodinu, a satan si vyžádal svolení od Boha, aby mu mohl ublížit. On mu vzal veškerý majetek, všechny jeho děti, dokonce i jeho zdraví mu vzal, měl nějaký vředy na těle.

29:03 Když přijdeme v práci o obrovskou zakázku, když vám přestane fungovat pračka a lednička zároveň, nemáte hodně peněz, abyste tohle všechno najednou splatili, sehnali nový… vám onemocní všechny děti? To všechno klidně může mít přirozené vysvětlení. Řekli bychom náhoda. Ale satan se tohle velice rád chytá a chce nás přesvědčit: „Tak vážně, ten váš Bůh je tak dobrý, když tohle všechno dopouští ve vašem životě? Má smysl věřit takhle zlýmu Bohu?“ A to je ta další věc, kterou satan dělá, že přináší pochybnosti. Ten zlý jednoznačně… ve víře. Ale už nad námi nemá moc. Jeho oblíbená lež je, abychom pochybovali o Božím zaslíbení. Zvlášť o tom největším, že jsou nám odpuštěný hříchy a že máme věčný život. Ale to Boží zaslíbení je, že ten zlý…

30:05 …se nás nedotýká. A znamená to tohle: Bůh je nad tím vším, co Satan dělá v životě věřícího člověka. Bůh to má pod kontrolou. A my věříme, že všechno, co se stane v našem životě, pustil Bůh. I pokud to udělal Satan, tak to bylo v rámci boží vůle, v rámci toho božího plánu pro náš život. Ale proto můžeme mít pokoj. Protože Bůh má absolutní kontrolu nad tím vším, co Satan dělá. Často máme falešnou představu o tom, jak ten Bůh a ďábel fungují. Představujeme si, že je nějaký dobrý Bůh a tu stojí jeho protiklad, Satan, a něco jako takový zlý bůh, antibůh. A tihle dva věčně bojují proti sobě a občas vyhrává se… občas vyhrává ten dobrý, občas vyhrává ten zlej. Tady tohle přemýšlení vychází z různých nekřesťanských filozofií, ale realita je taková, že tohle je celý lež. Tohle je vlastně taky ďáblova lež, tahle představa. Satan je jenom stvořená bytost a Bůh má nad tím naprostou kontrolu.

31:10 Satan je jako takovej agresivní pejsek, který štěká, vrčí, občas kousne, ale Bůh ho takhle drží na řetězu. On může jít jenom tak daleko, jak mu Bůh ve svý svrchovanosti dovolí. A proto víme, že on nás nemůže připravit o věčný život. Může nás pokoušet, může nám ubližovat, ale nemůže nám vzít to nejcennější. Tak si přišel o práci? OK. Nebo si dostal rakovinu? To se může stát. Možná to byl skutečně Satanův útok na tebe, ale nikdy ti není schopnej vzít to nejcennější. Není schopnej ti sáhnout na věčný život, protože ten už máš jistý napořád, protože důvěřuješ Ježíši.

32:01 4. bod: jistota ochrany před světem

32:01 Čtvrtý bod je jistota ochrany před světem. „Víme, že jsme z Boha a celý svět leží v tom zlém.“ Také jsme na to už narazili vícekrát v tomhle dopisu: celý svět leží v tom zlém. A celý svět je pod mocí Satana a tímto nepřímým způsobem dál dělá problémy lidem. Funguje to tak, že Satan má svůj velký podíl na tom, že tenhle svět je zlej. To už víme od začátku Bible. Ale průšvih je, že ten svět je natolik zkaženej, že i kdyby všichni démoni a Satan přestali existovat, tak ten svět furt bude zlej. Prostě proto, že tady jsme my, zlí hříšní lidi. Tím spíš, když teda ten Satan je pořád. Tenhle svět nás i bez jeho působení přímýho svádí pryč od Boha.

32:52 Předkládá nám různé modly, tedy věci, které nabízí, abychom je měli na prvním místě ve svým životě. Místo Boha. Může to být modla peněz, může to být modla rodiny, může to být modla planety Země, modla sexu, modla zdraví. A tohle všechno jsou dobrý věci, který nám dal Bůh, který všechny Bůh vytvořil, ale zlý svět se nám snaží tyhle věci předkládat jiným způsobem. Chce je nabídnout jako to nejlepší ve vašem životě. Ale my jsme z Boha a on je pro nás na prvním místě. V něm spočívá naše ochrana před světem. My už máme věčný život a nemůžeme mít nic lepšího, co by bylo na prvním místě.

34:08 A další věc, kterou svět nabízí, je to, že jsou věci, které jsou… věci, které vedou k Bohu. Nebo případně mnoho různých bohů, které můžeme následovat. Ale o Ježíši čteme na jiném místě, že on je ta jediná cesta k Bohu, a takže on je ten pravý Bůh. Takže žádný jiný bůh není opravdový. Žádná jiná nabídka není opravdová, tak dobrá. Proto právě jedině v něm, jedině v Ježíši máme ten věčný život. A zase to vyplývá z té jistoty: když jsme dostali ten věčný život, který nám nikdo nevezme, proč bychom měli hledat jinde? Proč bychom měli pochybovat, jestli ještě není nějaká jiná skrytá cesta k Bohu, na kterou jsme ještě nepřišli, kterou ještě musíme prozkoumat?

34:53 To je téma, o kterým Jan píše těm lidem, kterým psal v prvním století. Tam byli falešní učitelé, který přinášeli věci jako že „my máme nějaké další poznání, který vy ještě nemáte, který musíte poznat, abyste měli ten věčný život“. Jan píše: musíš věřit v Ježíše, to je veškeré poznání, který potřebuješ mít, abyste měli věčný život. Nic víc tam není. Až potkáte na ulici pána a paní s černými stojánky na kolečkách na knížky a budou vám nabízet nějaké další věci, které potřebujete poznat. Nebo až potkáte dva muže v bílý košili se jmenovkou tady. A budou nabízet věci, které ještě musíte poznat, abyste měli ten správnej život.

35:44 Vy už jste slyšeli všechno, co potřebujete k věčnému životu. Všichni, co tady jste, jste to dneska slyšeli. Víte, že stačí věřit v Ježíše a v něm už je všechno. V něm je věčnej život. A nemusíte potkat ani jehovisty nebo mormony, ale stejné věci nám slibuje svět. Kariéra ti zajistí lepší život. Jiná manželka, mladší a hezčí, ti zajistí lepší život. Tento životní styl ti zajistí lepší život. A vy znáte tyhle svody, jich daleko víc. Proto Jan napíše na závěr tenhle verš: „Uchraňte se modl.“ Dejte pryč všechny tyhle modly. Vy už v Ježíši máte všechno, on je naše všechno. Nic navíc nepotřebujeme.

36:29 Shrnutí jistot a modlitba

36:29 A já chci shrnout ty jistoty na závěr, který tady Jan píše. Jistoty, které můžete a máte mít vy, kteří jste v Ježíše uvěřili. Máte v něm věčný život. Ale vím, že někteří z nás ještě neznají Ježíše. A tohle je pozvání pro vás. Tohle jsou jistoty, které křesťané mají v Ježíši. Na těchto jistotách stojí naše víra, celý náš život. Ale Ježíš stále zachraňuje hříšné lidi a ty jeho záchranu taky potřebuješ. Tak jak spousta věcí v tomhle světě nejsou stoprocentně jisté, Bůh přináší jistotu, která je absolutní. Přemýšlej o tom. Ježíš nabízí jistotu věčného života spolu s ním. Každý, kdo v něho věří, není souzen, ale má jisto jistě život věčný.

37:20 To je ta první a velká jistota v životě křesťana: jistota věčného života. Nejvíc zpochybňovaná. Satan na ni nejradši útočí, protože na ní stojí ty ostatní jistoty. Byl by moc rád, kdybychom v téhle věci pochybovali, ale naštěstí nám ji Bůh zaslibuje v celé Bibli znovu a znovu. V celé Bibli vidíme, že vždycky všechno, co on slíbil, tak tedy splnil, a proto máme jistotu věčného života, o který nás už nikdo nepřipraví. Z tohohle vyplývá jistota, že Bůh slyší a vyslýchá naše modlitby. My jsme boží děti, které Otec miluje a chce pro nás to nejlepší. To nejlepší, co nám dává, je právě věčný život spolu s ním. A v souladu s tímhle se k němu taky modlíme. I když nám v životě nastávají těžké věci, tak víme, že on nás drží ve svý blízkosti a provede nás skrze tohle všechno.

38:19 A dále máme jistotu, že nás Bůh ochrání před tím zlým a před světem, kterému ten zlý vládne. A to je zcela pochopitelné: jestliže máme věčný život s Ježíšem, nikdo nás od něj nemůže odtrhnout pryč. Bůh má veškerou moc, mnohem větší než Satan, mnohem větší než všechny jeho nástroje a nabídky v tomhle světě. A můžeme si být naprosto jistí, že náš všemocný a milující Bůh se nás nikdy nevzdá. Protože je milující, tak se nás nechce vzdát, a protože je všemohoucí, tak má všechny prostředky k tomu, aby se nás opravdu nevzdal. A proto v něm spočívá naše jistota, v Ježíši, ve kterého jsme uvěřili. On je ten pravý Bůh a nemusíme hledat nikde jinde nic navíc. On nás nechává u sebe, jelikož on nás už přijal. Nikdy nás nevyžene ven. Už máme věčnost spolu s ním. V něm máme jistotu, že vždycky v budoucnu budeme s ním, protože už teď od nás nic nemůže oddělit.

39:24 A za tohle se chci modlit na závěr. Pane Ježíši, díky ti moc, že ty si nám dal věčný život. Díky, že tuhle možná ne úplně samozřejmou věc si dal do našeho života, píšeš to pořád znovu a znovu. Díky, že můžeme mít naději v tobě, a ne ve věcech, které nabízí tenhle svět, ne od toho zlýho, ne v čemkoliv jiným. Díky, že v tobě máme opravdu všechno. Prosím tě moc za ty, kteří nemají tuhle jistotu. Věří tobě, ale ještě nedošli k tomu, že tohle je jistý. Prosím tak, aby se dnešního dne utvrdili v tom, že na tebe se můžu úplně spolehnout a že ty je nezradíš. Prosím tě moc za ty z nás, kteří ještě nepřijali tvoji milost, nedostali věčný život. Prosím, tak zachraň, ať i v tobě mají věčný život a společně můžeme tebe uctívat a být jednou ve tvým království. Amen.