(Efeským 6:10-20) Co mám dělat, když se mi nedaří bojovat s pokušením? Můžu vůbec vyhrát?
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Úvod: Kdo jsi? Kazatel se ptá, co určuje naši identitu. Pavel Efeským připomíná, že naše identita je v tom, co pro nás udělal Bůh.
- 4:08 1. bod: posilujte se navzájem Víru nežijeme sami doma. Na příkladu Jardova kázání kazatel vybízí k vzájemnému povzbuzování v Kristu.
- 8:43 2. bod: náš život je duchovní boj Duchovní boj nejsou pohádkoví čerti, ale obří síla. Týká se všech a nikdo v něm není neutrální.
- 12:08 3. bod: Máme zůstat pevně stát Čtení o Boží zbroji a příběh s opilým chlapem. Cílem není vyhrát, ale obstát, protože Ježíš už vyhrál.
- 15:43 Pravda, spravedlnost, evangelium, víra, záchrana Kazatel postupně vykládá jednotlivé části Boží zbroje a ukazuje, jak všechny vedou ke Kristu.
- 23:46 Meč Ducha, Boží slovo Ježíš v poušti odpovídá na pokušení Písmem. Kazatel radí mít připravené verše na chvíle pokušení.
- 29:18 4. bod: Vytrvalá modlitba je součástí boje Satan nechce, abychom se modlili. Pavel prosí o modlitby, aby mohl sdílet evangelium, ne o vysvobození.
- 35:37 Shrnutí, výzva a modlitba Kazatel shrnuje body a vyzývá i nevěřící, aby v Kristu obstáli. Kázání končí modlitbou.
Přepis kázání
0:00 Úvod: Kdo jsi?
0:00 Tak jestli máte Bible, můžete si se mnou dneska otevřít do Efeským 6. kapitoly. Já nevím, s čím jste dneska přišli v neděli na kostel, vidím, že jsou tady některý návštěvy. A nevím, co přesně vy očekáváte, když přijdete do církve. Já mám pocit, že v České republice to nejmíň populární je to, když se kazatel, když se ten člověk vepředu snaží s těma lidma, co poslouchají, se snaží nějak vést nějakou diskuzi, nebo nějak je zapojit do toho. Ale já to udělám dneska. Já se vás takhle zeptám zrána na jednu otázku. Jednoduchá. Když se tě někdo zeptá na otázku, kdo jsi, když se tě někdo zeptá na otázku, kdo jsi, tak co mu odpovíš? Co je ta první věc, co se ti vyrojí v hlavě, když se někdo zeptá na otázku, kdo jsi?
0:49 Možná tě napadne odpověď, že já jsem student, já můžu říct, že já jsem student, jsem syn, od rok na Kostel Jinak, že spousta různých věcí kolem nás a tak jednoduše nám říkají a nějak nám určují tu naši identitu. Může to být o to, co dělám, o to, co nedělám, to, kdo jsem, jestli mám rodinu, nebo nemám. A to, co je zajímavé, já nevím, kdy vy jste naposledy psali dopis, takový ten jako dopis, jako fakt dopis na papír. Já jsem teďka nedávno psal jeden dopis.
1:22 A Pavel, apoštol Pavel, který píše tady tenhle dopis, píše dopis Efeským, píše lidem, kteří jsou v městě jménem Efez, křesťanům, kteří jsou tam v církvi, a píše jim dopis. A to, co je zajímavé a možná trošku zvláštní pro nás na první pohled, je to, že první polovinu toho dopisu nevěnuje tomu, že jim říká a připomíná to, kdo jsou. Připomíná jim to, kdo jsou, a říká tam věci jako například tady tohle. Říká jim: „Bůh si vás vybral před založením světa. Bůh vás miloval ještě, když jste byli mrtví pro svá provinění.“ A nebo jim říká: „Skrze Krista můžeme otevřeně přistupovat k Bohu.“ Neboli to, co jim říká a to, co chce, aby jsme viděli i my, že ta primární identita, pokud jsme křesťani, tak ta primární identita není v tom, co máme, co umíme nebo co děláme, ale je v tom, co pro nás Bůh udělal.
2:19 A v té druhé části, ve které i dneska budeme, budeme dneska takovým posledním textu, kde Pavel píše něco těm křesťanům a říká jim, co mají dělat. A budeme v 6. kapitole od 10. verše. A to téma, o kterém se dneska budeme bavit, to, co dneska uvidíme, je to, jakým způsobem můžeme obstát v duchovním boji. Uvidíme to, že nejenom, že všichni, ať už věřící, nebo nevěřící, jsme součástí duchovního boje, ale zároveň uvidíme to, jakým způsobem tenhle boj můžeme vyhrát, nebo spíš líp řečeno, jakým způsobem můžeme v tomhle boji obstát.
3:02 Dobře, jestli máte Bible, Efeským 6. kapitola, budu číst verš 10, se píše tohle. Říká tam apoštol Pavel: „Nakonec, moji bratři, posilujte se v Pánu, v převaze jeho síly.“ On to říká potom… 6. kapitola začíná tím, že mluví k dětem, k rodičům, k tomu, jak se mají k sobě navzájem chovat, mluví k otrokům a k pánům, a potom pokračuje a říká jim: „Nakonec, tohle je to poslední, co chci, abyste věděli, co chci, abyste fakt nezapomněli.“ A říká tam: „Posilujte se v Pánu, v převaze jeho síly.“ Neboli ještě předtím, než Pavel se dostane do toho, že jsme součástí duchovního boje, a než nám ukáže, proti čemu všemu musíme bojovat a jak to je těžký, jak je to náročný, tak nám ukazuje jednu skutečnost. A to je ta, že Ježíš je silnější. Ukazuje nám to, že duchovní boj, který budeme zažívat a který možná zažíváme, je těžký a bude náročný. A že pokud jsme křesťani, tak máme tu naději, že Ježíš je silnější než to, co nás čeká.
4:08 1. bod: posilujte se navzájem
4:08 Já budu mít dneska čtyři takový body a ten první z nich je tenhle, jestli si píšete poznámky. První bod: posilujte se navzájem. Posilujte se navzájem. Že jo, to tam Pavel říká, že jo, v tom textu říká: „Posilujte se v Pánu, v převaze jeho síly.“ A já nevím, jestli jste nad tím přemýšleli, ale důvod, proč se máme a proč Pavel píše křesťanům, ať se posilují, je jednoduchý celkem. Potřebujeme to. Já nevím, kolikrát jste slyšeli, jestli jste vůbec někdy slyšeli, já jsem to slyšel spoustukrát, takový to moderní křesťanství, že budu žít já, Bible a Ježíš u mě doma. Někteří to vnímají, že to je ten největší, ten duchovní, až budu duchovní, tak dospěl tady k tomu. Ty lidi, kteří chodí do církve, jsou hloupí. A tohle je možná představa některých z nás, že mně stačí ten Ježíš, mně stačí Bůh u mě doma.
4:58 Ale Pavel jim píše: „Povzbuzujte se,“ a píše církvi. Říká jim: „Povzbuzujte se navzájem v Kristu.“ Nejenom pošlete si navzájem motivační videa, nejenom povzbuzujte se jako: „Tak, ono to bude dobrý, není to tak hrozný.“ Říká: „Povzbuzujte se v Kristu.“ Jednoduše říká: stejným způsobem, jako Kristus povzbuzuje vás, i vy se povzbuzujte navzájem. A já nevím, jak moc je tady tohle věc, na kterou přemýšlíte, když přijdete v neděli na kostel. Nebo když v neděli přijdete do svýho sboru, jak moc přemýšlíte, když přijdete, nad otázkou „jsem tady“, nebo nad tím, co můžu udělat pro druhé lidi. Jak moc, když v neděli ráno přijdete, vezmete si možná tady památku, možná se sednete, jak moc přemýšlíte nad tím: „Jsem tady proto, abych povzbuzoval druhé lidi. Jsem tady proto, abych povzbuzoval, abych budoval druhý lidi.“
5:54 No, poslouchej, pokud jsi tady a pokud jsi věřící, tak lidi, kteří sedí vedle tebe, potřebují, abys povzbudil. Můžeme si myslit, že ty lidi známe, ale ve skutečnosti nevíme, čím prochází, a ve skutečnosti si nemusíme uvědomovat, že vůbec nějaké povzbuzení potřebují. Protože je církev, moderní církev, u nás můžeme začít přemýšlet tak, že já jsem přece dobrý. Já prostě, když někomu řeknu, že s něčím zápasím, že v něčem potřebuji pomoct, tak budu vypadat jako slaboch, že já to nechci, budu vypadat jako, že neumím všechno. A kdo chce takhle vypadat? Ale to, co je univerzální, a to, co je unikátní na církvi, je to, že přesně takhle můžeme vypadat jeden před druhým.
6:40 A já si vybavuji jeden takový moment z kazatelské víkendovky. Každý rok děláme kazatelskou víkendovku, kam chodí chlapi z kostela, chodí tam kázat, učit se kázat, vyučovat a navzájem tak i budovat přátelství. A tenhle rok… Vždycky tam je prostě 14 lidí, kteří mají kázání, takže dlouhý. Ale jedno kázání mi fakt jako utkvělo v hlavě. A myslím, že Jarda bude vědět jaký. Ale Jarda měl kázání. A měl kázání, kde o něčem jako ze Zjevení mluvil, a říkal tam jednu takovou zajímavou věc. Tam říkal frázi: „Připomeň si svoji lásku. Připomeň si svoji první lásku.“ A neříkal to takovým způsobem, možná jak to někdy zní, prostě z kazatelny takový to: „Připomínejte si první lásku.“ Prostě tak jako vehementně.
7:25 Ale Jarda to říkal úplně… Já to zkusím napodobit, asi myslím, že se mi to nepodaří, ale Jarda to říkal tak jako: „Tak kurňa, chlapi, prostě vezmeme telefon, telefon, připomeňme si tu první lásku. To je jednoduché, vezmem si telefon, zavolejte mi, zavolejte někomu.“ A takovýmhle způsobem, já to neumím napodobit, Jarda by to řekl líp, ale takovýmhle nějakým způsobem. A to je to jednoduché: připomeň si tu první lásku. Zavolej někomu, řekni mu, povzbuď ho, posiluj ho. Já nevím, kolik lidí Jardovi zavolalo, odvol, kteří mu zavolali. Myslím, že víc. Jo. Ale je to možná blbost, že jo? Někdy to znamená pro nás jenom někomu zavolat. Někdy to znamená… jenom někomu napsat: „Jak se máš? Za co se můžu za tebe modlit?“ Někdy to můžou být malý věci, které budou mít velký dopad na druhý lidi.
8:13 A proto se vrátím k tomu textu. Proto Pavel ještě předtím, než začíná mluvit o tom duchovním boji, o tom, co nás čeká a co máme dělat, tak nám dává tady tohle velký povzbuzení. Že říká: v Kristu můžeme v našem duchovním boji obstát. Říká: stejně tak, jako Ježíš obstál v tom boji, tak skrze něj se můžete navzájem povzbuzovat. Skrze to, co Ježíš udělal, skrze to, že Ježíš ten největší boj už vybojoval, tak skrze tady tohle se můžete navzájem povzbuzovat.
8:43 2. bod: náš život je duchovní boj
8:43 Jdeme dál, verš 11, 12. Tam se píše tohle: „Oblečte si celou výzbroj Boží, abyste se mohli postavit proti ďáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.“ Druhý bod dneska je tenhle: náš život je duchovní boj. Náš život je duchovní boj.
9:15 A já nevím, jak moc máte rádi pohádky. Je tady někdo, kdo má rád pohádky? Si to konci přilás. Můžete zakejvat, jenom pokud se stydíte. Já moc nemám rád pohádky, ale mám rád jednu, mám jednu svoji oblíbenou, a to je… S čerty nejsou žerty, jestli to znáte. A to, co mi přijde, a to, co možná někdy přejímáme z takovýchhle pohádek, filmů, že jo, řekneme si: to je prostě, je to blbost. A že jo… Já nevím, jak moc si vybavujete, tak tam jsou ti, že jo, ti čerti, je tam jeden blbější než druhej, že jo, jeden poplete druhej, to poplete ještě víc. Jsou takový prostě vtipní častokrát. A mám pocit, že někdy možná naše představa, když se řekne prostě: „Tak tady mám bojovat proti nějakým duchovním mocnostem, je tady prostě nějaký ďábel a čerti,“ tak si představím,
10:00 že na Mikuláše nějaký čerti, ani vtipní nejsou, už vůbec nejsou strašidelní. A to jsou možná někdy naše představy, když se řekne prostě duchovní boj. Když se mluví o tom, že máme, že nás čeká nějaký duchovní boj. Ale ta realita je daleko jiná. Ta realita je, že to, proti čemu čelíme, to, proti čemu nám tady Pavel říká, ať si vezmeme Boží zbroj, když se tam mluví o tom, o vládách, autoritách, světovládcích, duchovních mocnostech, o tomhle všem, to je obří síla, která proti nám stojí.
10:31 A možná tady dneska sedíš a říkáš si prostě: „Já nejsem věřící, jo, prostě co mi tady vykládáš.“ Tenhle boj, tenhle duchovní boj, se týká nás všech. Týká se tě, ať už tomu věříš, nebo i když tomu nevěříš. My všichni jsme součástí toho duchovního boje, ať už pasivně, nebo aktivně, ale nějakým způsobem je každý z nás součástí tohohle boje. Nikdo v tomhle boji není neutrální. To, co Bible říká, je, že buď stojíme na té Boží straně, buď stojíme na straně Boha a jsme na té vítězné straně, stojíme na té straně satana a všech ostatních a stojíme na té straně toho, co bojuje proti Bohu. Nemůžeme zůstat neutrální v tomhle boji.
11:19 A nejenom náš život, ale taky naše víra je boj. A ten boj je tenhle. My jako křesťani bojujeme za to, aby jsme viděli Ježíše jako lepší východisko než hřích. Naším cílem jako křesťanů, kteří chtějí vybojovat věrně tady tenhle boj, je, aby jsme, když se podíváme na tu věc, když se podíváme na to pokušení, když tady vidíme: mám tady tendenci prostě v tomhle selhat, tady se prostě na někoho naštvat, tady prostě být netrpělivej, tak aby v ten moment, kdy vidím tady tyhle věci kolem mě a vidím ten hřích, vidím to pokušení selhat, tak aby jsme viděli, že Ježíš je lepší. Že je lepší než jakýkoliv hřích, do kterého můžeme spadnout.
12:08 3. bod: Máme zůstat pevně stát
12:08 Jdeme dál, verše 13 až 17. Vrhneme se na tu Boží zbroj, na to, na co se možná většinou nejvíc těšíte. Verš 13. „Proto vezměte na sebe celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, všechno vykonat a zůstat stát. Stůjte tedy opásáni na bedrech pravdou, oblečeni v pancíř spravedlnosti, nohy obuté v připravenosti služby evangelia pokoje. K tomu všemu vezměte štít víry, jímž budete moci uhasit hořící šípy toho zlého. A vezměte přilbu záchrany a meč Ducha, jímž je Boží slovo.“
12:46 Ten předposlední bod z dneška, ten třetí, zní takhle. Máme zůstat pevně stát. Máme zůstat pevně stát. A to, co jim tady Pavel říká, je: nejenom buďte připraveni, než to pokušení přijde, než ten duchovní boj přijde. Protože nevím, kolikrát jste se někdy dostali do situace, kdy jste byli součástí nějakého boje. Já mám takovou storku, mockrát jsem o ní nemluvil, ale byl jsem tady jednou na městě, šel jsem tady nahoru k poště a potkal jsem nějakého chlapa. Nevím, co se vám vybaví, když vidíte čtyřicetiletýho chlapa, dva metry, celkem nabušenej, a běží za nějakou, řve a běží za nějakou třináctiletou holkou. Nevím, co si představíte, že jsem udělal tu největší blbost, že jsem na něj zařval nebo něco.
13:37 Ten chlap se otočil, já mám 1,70 m, něco, fakt jako vysoký chlap, najednou se otočil a bylo vidět, že byl opilej, zfetovanej nebo něco. A fakt se s děsivýma očima za mnou otočil, že šel na mě, a já si říkám: tyjo. A už v ten moment jsem přemýšlel: tyjo, co mám dělat, mám doleva, doprava utýct, nebo já nevím, co mám dělat. Ale přemýšlel jsem nad tím ještě předtím, než to přišlo. Přemýšlel jsem nad tím, co mám dělat. A stejně tak v tomhle textu nás Pavel vyzývá, ať nejenom, až přijde to pokušení, až přijde ten moment, kdy ten hřích bude, až v mojí hlavě, bude uvnitř mého srdce, budu blízko tomu pádu, tak najednou, tak tady nějaká Boží zbroj, stejně co mám připomenout.
14:22 On říká jednu důležitou věc. Říká, že v duchovním boji, v našem duchovním boji, není naším cílem vyhrát. Nevím, jestli jste… Kolikrát jste tady tenhle text v životě četli, ale myslím, že na tohle se často zapomíná, že v tom textu není napsaný: „Vezměte si celou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít a vyhrát.“ V tom textu je napsaný: „Vezměte Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít, abyste mohli všechno vykonat a zůstat stát.“ A ten důvod, proč my nemusíme vyhrát a proč máme jenom obstát, je ten, že Ježíš už vyhrál.
15:01 A to mě vede k té hlavní myšlence dneska. Zní takto. Můžeme obstát, protože největší zlo bylo poraženo skrze Krista. My můžeme obstát, protože největší zlo bylo poraženo skrze Krista. A ten text nám říká, ať jsme připraveni v ten zlý den, připraveni jednat. Jsme připraveni si obléct tu Boží zbroj. Sice jsem nevyrůstal ve věřící rodině, ale prostě tady tenhle text, když přijde na mládež, když přijde na to, o čem se budeme bavit na mládeži, že je tak populární se tady o tom bavit, tak se pojďme o tom pobavit taky. Pojďme se podívat na celou tu Boží zbroj a co to znamená.
15:43 Pravda, spravedlnost, evangelium, víra, záchrana
15:43 Jako první věc tam je napsaný, že máme být opásáni na bedrech pravdou. A nevím, jestli si představujete nějakou fyzickou, nějakou prostě duchovní zbroj, že fakt jako máme někde jít něco hledat, něco najít, ale většinou to je to, že to klíčový v tom bývá na konci. Bývá to, že když tady mluví o opásání na bedrech pravdou, to znamená, že to důležitý je tam pravda. A myslím si, že asi nejste hloupí, když jste tady dneska ráno, ale… ale můžete se smát, když není dobrý. Ale víte, že pokud jste křesťani aspoň dva týdny, tak víte, že máte tendenci zapomínat to, co je důležité. Že máte tendenci prostě jít v neděli z kázání, jít ze skupinky prostě úplně nadšený, jako: teď už prostě nikdy nezhřeším, teď už prostě svět je skvělej. A další den, nebo ještě ten večer, prostě mi manželka říká: „Ty jsi hroznej, prostě jsi něco udělal.“
16:40 Máme si připomínat pravdu. Máme mít naše srdce, má být zakořeněné v pravdě, aby jsme ji nejenom znali, ale abychom si ji i připomínali. A proto Pavel začíná, že ta první část té Boží zbroje je pravda. Že máme a můžeme pevně stát na tom, že pokud jsme v Kristu, pokud věříme v Boha, tak můžeme stát pevně na pravdě. Můžeme stát pevně na tom, že to, co Ježíš udělal, to evangelium, kterýmu věříme, to, že si nezasloužíme přístup k Bohu, tak na tohle se můžeme spolehnout. Na tohle se můžeme úplně spolehnout, že tohle je to, co Ježíš udělal, tohle je ta pravda, které můžu věřit, i když svět kolem mě, i když lidi kolem mě možná tomu nebudou věřit. Když možná lidi kolem mě v práci, ve škole mi řeknou, že jsem blbej, že tady tomu věřím, že možná tu Bibli vidím moc černobíle, že to možná beru až moc vážně, to, čemu věřím. A ta pravda je, je, ta pravda je tahle. Můžu důvěřovat tomu, co Bůh řekl, protože Bůh nejenom něco řekl, ale taky něco udělal.
17:45 Půjdem dál, půjdem trošku rychleji. Oblečeni v pancíř spravedlnosti. To je další důležitá věc, ve které chce Ježíš, aby jsme, ve které chce Pavel, nám ukazuje, že v tomhle máme být taky silní, že do tohohle se máme oblíkat. A říká nám něco podobného. Říká nám, že to, že my jsme byli… to je to, že Bůh nám daroval svoji spravedlnost, nám říká tohle. Pokud Bůh ti daroval svoji spravedlnost, aniž by sis to zasloužil, tak není nic, co ti tvoji spravedlnost může vzít, kromě Boha. Není nic, co ti může vzít tvoji spravedlnost před Bohem. Protože ve skutečnosti Bůh je ten, který ti všechno tohle dává.
18:26 Že možná někdy můžeme procházet těžkýma bojema, nevím, jak jste to měli tenhle týden, já jsem to částečně tak měl, že můžeme prostě bojovat, můžeme selhávat v tom boji s hříchem a říkat si: Jak jsem tohle mohl udělat? Jak mě Bůh může tady po tomhle přijmout? Jak se vůbec můžu odvážit znova přijít k Bohu, když jsem tady tohle udělal, když jsem řekl, že už to nikdy neudělám? A ta naše naděje v tomhle je, že Bůh za mě zemřel, ještě když jsem byl hříšnej, a daroval mi svoji spravedlnost. A proto si můžu být jistý, že mi nic nevezme, protože Bůh je ten, který mi dal. Bůh je ten, který skrze Kristovu oběť mi daroval tady tuhle záchranu, a já si tím můžu být jistý. Ať už se bude dít cokoliv kolem mě, ať už budu procházet jakoukoliv zkouškou, tak si můžu být vědomý toho, že Bůh mě ospravedlnil, Bůh mě prohlásil za spravedlivého, a to stačí.
19:23 A jdeme dál. Nohy obuté v připravenosti služby evangelia pokoje. Evangelium, to je to, o čem tady často mluvíme, nebo bychom minimálně měli mluvit. Evangelium, to je ta dobrá zpráva toho, co pro nás Ježíš udělal. A to, proč jsou tady nohy obuté v připravenosti služby evangelia, tak ten důvod, proč máme evangelium a proč se tady píše, že má být v připravenosti služby evangelia pokoje, je tenhle. Jedině skrze evangelium, jedině skrze to, když budeme smíření s Bohem, tak budeme moci najít klid v životě. Nevím, jestli jste nad tím někdy přemýšleli, ale pravda je, že my jako věřící máme to nejlepší, to nejúžasnější, co kdy kdo může slyšet.
20:06 Máme Písmo, máme slovo o tom, že Bůh něco řekl. Máme slovo o tom, že Bůh něco řekl, že Bůh nejenom něco řekl, ale něco udělal, dokonce za nás zemřel. A to je to nejlepší, co můžeme s lidma sdílet. Že Bůh obětoval svýho vlastního Syna pro ně. A to je to, co je, to je to… Nevím, jestli takhle někdy přemýšlíte nad evangeliem, ale evangelium je to, co nám dává pokoj do života. Evangelium je to, co nám ukazuje, že my jsme před Bohem spravedliví, že my jsme před Bohem… Bůh nás už zachránil. A to je to, co můžeme sdělit i druhým lidem, že ta naděje tady je, že je naděje, že můžeme znovu přijít k Bohu. A to je to nejlepší a to je to nejdůležitější, co jako všichni lidi potřebujeme slyšet.
20:54 A jdeme dál. Štít víry. Víra je další věc, kterou Pavel říká. A říká tam, že když máme tu víru, tak skrze tu víru… To je jedna ze součástí té Boží zbroje. Víra je jedna z těch věcí, skrze kterou budeme moci obstát. Když budeme mít víru, možná i v těch situacích, když si říkáme: „Já to nedávám,“ když budeme mít tendenci možná nevěřit tomu, že Bůh něco dělá, nebo že může něco udělat. Skrze… Ano, všechny tady ty věci jsou provázaný. Není to tak, že prostě pravda, pak spravedlnost, nějak to, ale všechno to spolu nějak souvisí, protože nás to všechno vede k evangeliu a ke Kristu. A ta víra, je to podobný. Skrze evangelium vidíme, že Bůh přišel a něco udělal. Že Bůh přišel, řekl, že přijde, že něco udělá. A my můžeme věřit tomu, že Bůh něco udělá i v naší situaci.
21:52 A ten důvod je tenhle. Protože Bůh už něco udělal, proto můžu věřit, že něco udělá znovu. Protože ve skutečnosti v tom největším srabu, když jsem byl v tom největším boji, to byl ten největší boj, který mě měl čekat, tak nakonec Ježíš vzal na sebe. Proč by nevzal jakýkoliv menší boj na sebe? Že někdy můžeme mít ty tendence, že jo, si říkat… Může to tak i reálně být, že jo, prostě nemám čas, mám toho hodně, prostě jsem úplně vyšťavený z toho, co se prostě děje, nemám energii na nic. Ale to, co si v těchto momentech, kdy se takhle cítíme, můžeme připomínat, je tohle: Já vím, že Bůh nějakým způsobem jednal v minulosti, a stejně tak bude jednat i dál. Možná nejenom skrze to, když za mě umíral, ale možná v minulosti. Že jo, v minulosti… Nevím, jestli máte, já mám takový momenty, kdy si, když si říkám: „Bože, proč se tady tohle stalo, proč tady tohle nevyšlo, proč tady tenhle moment, proč to nedopadlo líp, než jsem čekal?“ Ale to, co můžu v těchto situacích dělat, je důvěřovat Bohu, protože Boha můžu znát.
22:57 Jdeme dál, poslední dvě věci. Přilba záchrany. A to je, zase to souvisí s tím, že přilba záchrany, záchrana… Je to něco, co nám Bůh dal a čím si můžeme být jistí. Veršíček z Awany, Efeským 2: To je Boží dar, víra je Boží dar. A není na základě skutků. A to je to, čím si můžeme být jistí před Bohem. Že Bůh nám daroval víru, ta víra je dar. A skrze tady tenhle dar jsme zachráněni. A není nic, jak říká Pavel v Římanům potom, není nic, co by mě v celém stvoření mohlo odzachránit. Není nic, co by mě mohlo teďka od Boha dostat. Pokud mě Bůh přitáhl k sobě, tak není nic, co mě od Boha může dostat tak daleko, že ho nebudu znát.
23:46 Meč Ducha, Boží slovo
23:46 To poslední je meč Ducha, jímž je Boží slovo. A to, co je zajímavé, že doteďka to, co jsme viděli, je, že tam byla přilba, bylo tam opásání na bedrech, pancíř, byly tam všichni tady tyhle různý… štít, byly tam všichni tyhle různý obranný prostředky. A je zajímavý, že Pavel říká nejenom: „Braňte se,“ ale máme tady i meč. Můžete se bránit, ale zároveň meč je útočná věc. Útočná zbraň. Co je ten meč? Meč je Boží slovo. Já nevím, jestli se vám to takhle dává do souvislosti, ale když se podíváme na Ježíše, Ježíš je náš vzor v tom, jak máme žít život a co máme dělat. A Ježíš… Já teď přečtu kousek ze čtvrté kapitoly Matouše, dneska, ale že Ježíš je v tom Matouši 4, předtím, než začne svoji službu, předtím, než vybere svých 12 apoštolů, předtím, než začne svoji veřejnou službu, ještě předtím, že on, než zemře, tak úplně na začátku jde, a jde na 40 dní do pouště a tam hladoví. A té situace využije Satan. Já to přečtu teďka.
24:54 „Tu přistoupil pokušitel a řekl mu: ‚Jsi-li Syn Boží, řekni, ať se z těchto kamenů stanou chleby.‘ On však: ‚Člověk nebude živ jen chlebem, ale každým Božím slovem, které vychází z Božích úst.‘ Potom ho ďábel vzal do svatého města, postavil ho na okraj střechy chrámu a řekl mu: ‚Jsi-li Boží Syn, vrhni se dolů, vždyť je napsáno: Svým andělům přikáže o tobě a na rukou tě ponesou, abys snad nenarazil nohou na kámen.‘ Ježíš mu řekl: ‚Je také napsáno: Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha.‘ Pak ho ďábel vzal na velmi vysokou horu, ukázal mu všechna království světa a jejich slávu a řekl mu: ‚Tohle všechno ti dám, jestliže se mi pokloníš.‘ Ježíš mu odpověděl: ‚Odejdi, Satane, vždyť je napsáno: Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘“
25:48 A tady nám Ježíš ukazuje hodně prakticky to, co je ten meč Ducha. Je to to Boží slovo, a není to jenom jako Boží slovo prostě obecně, ale je to Boží slovo, který máme a který známe. A z toho důvodu je důležitý, aby jsme znali Bibli nazpaměť. No, minimálně, aby jsme znali Bibli v těch těžkých situacích. Protože co tady dělá Ježíš? Ježíš na poušti… Nevím, jak dlouho jste drželi půst, nejdýl. Já jsem to měl asi den a pak už jsem to prostě nevydržel, jsem měl hlad. Možná někdy ve dvě ráno jsem se vždycky budil, že prostě už mám hlad, už si dám něco. Ale Ježíš tady čtyřicet dní je tady o hladu, prostě maximálně vyčerpanej. A teď prostě v ten nejhorší moment za ním přichází ten duchovní boj. A jakým způsobem na to Ježíš reaguje? Cituje Boží slovo.
26:40 A možná tady sedíš a říkáš si prostě, že to nejde prostě tolik, já si nepamatuju tak ty verše. Že nejsem žádný kazatel nebo někdo, kdo studuje teologii, abych si pamatoval, co je Efeským 2,8, nebo co mám pamatovat, Římanům něco. Že já nejsem prostě Jirka, který si pamatuje Efeským 1,12 nazpaměť. Prostě jak si tady tohle může pamatovat? A moje rada pro tebe je tohle: Najdi si verš nebo pasáž z Bible, který si budeš moct připomenout, když se dostaneš do pokušení. Nemusí to být nutně tak… A je spousta lidí, který to má napsaný, já to tak mám napsaný. Prostě mám jednu poznámku u sebe v mobilu, kterou když vím, že přijde pokušení, tak vím, že se tam můžu podívat.
27:25 Že vím, že se tam můžu podívat, když… A může to být cokoliv. Když máš tendenci být netrpělivý s lidma kolem sebe, s manželkou, se svýma kolegama, se svýma dětma, tak si můžeš prostě… Můžeš mít tady tenhle verš, který si připomeneš. Můžeš být… Když jsi prostě naštvaný, tak si můžeš připomínat verš třeba z Efeským 4,25 a 26. Můžeš být… Jeden ze způsobů, jak můžeš bojovat proti tomu, jak můžeš mít a držet ten meč Ducha, je ten, že budeš připravený mít Boží slovo u sebe. Může být text třeba 2. Timoteovi 2,22. Když budu zažívat nějaký sexuální pokušení, když budu v pokušení nějak selhat, tak si můžu připomenout tenhle verš, můžu se podívat a nalistovat si v Bibli tenhle verš a přečíst si ho a připomenout si tu pravdu.
28:14 Stejně jako Ježíš, když Satan za ním přichází a říká mu: „Hele, tady je prostě nějaká věc, která je lepší než to, co ti Bůh dává,“ tak Ježíš to, co dělá, je to, že bere Boží slovo a říká: „Ne, tohle je pravda. Tohle je pravda, tomuhle chci věřit, v tomhle chci stát.“ A přesně takhle i my máme nakládat s Božím slovem. Nejenom ho číst jednou večer, když si prostě vzpomeneme, že jsme vlastně dneska nic nečetli, já usnu do toho. Ale Boží slovo, to je to, co nám pomůže a to, co nám pomáhá se ubránit těm duchovním zápasům a těm pokušením. A jdeme dál. Verše 18, 18 až 20 na konci. Tam říká tohle: „Ole, každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete Duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté. I za mne, aby mi bylo dáno slovo, když otevřu ústa, abych směle oznámil tajemství evangelia, pro něž jsem poslán v řetězech. Abych se osmělil v něm tak, jak mi náleží mluvit.“
29:18 4. bod: Vytrvalá modlitba je součástí boje
29:18 Dneska znova připomenu ještě tu hlavní myšlenku z tohohle textu: My můžeme obstát v tom boji, protože to největší zlo bylo poraženo skrze Krista. A tady tyhle, ty verše 18 až 21 vedou k poslednímu bodu, a to zní takhle: Vytrvalá modlitba je součástí boje. Vytrvalá modlitba je součástí boje. Že jo, Pavel tady mluví na začátku, říká: „Posilujte se navzájem,“ říká tam: „Oblečte si tu Boží zbroj,“ a potom pokračuje a říká: Ale to není jenom o tom, že čtete Bibli, že jste někde sami doma, že se navzájem povzbuzujete, ale modlitba je ta další důležitá zbraň. Protože to, co vidíme jako reálně… A nevím, jak často se takhle cítíte, ale realita je, že Satan nechce, aby jsme se modlili.
30:10 Ty zlý duchovní mocnosti, které jsou kolem nás, které jsou ve světě, ve skutečnosti nechcou, aby jsme se modlili k Bohu, aby jsme přicházeli k Bohu k modlitbě. A možná to tak někdy máte, takový ten váš vnitřní hlásek, takový to: „Teď nemám čas se modlit.“ Možná takový ten hlas, kdy mi něco říkáš: „Tak se budu modlit večer.“ Nebo teď hodně často to slyším, takový to: „Teď se necítím na to, abych se modlil, a to je přece neupřímný, když se nebudu modlit… když se nebudu modlit a nebudu úplně nadšenej z toho, tak to je špatný se modlit.“ „Nejsem ranní ptáče, přečtu si Bibli večer, pomodlím se večer.“
30:56 A jeden citát, který jsem našel, říká tady tohle. To je můj překlad z angličtiny, takže možná kostrbatý, ale to je jedno. A ten citát říká tohle: „Pokud cítíš, že se ti nechce se modlit, tak se přinuť, protože stejně tak se nemodlit. Pokud cítíš, že se ti nechce modlit, tak se přinuť, protože je možná něco jiného, co tě nutí se nemodlit.“ A my někdy přemýšlíme nad tím, že: „Tak mě se nechce modlit, to je moje věc, já se nechci modlit, necítím se tak, nemám žádnej… necítím Boha, který je prostě… Teď prostě cítím Boha strašným způsobem, tak se budu modlit.“ Že nám říká: „Modleme se, i když se tak necítíme,“ protože pravděpodobně je tady něco kolem nás a je to součástí té duchovní bitvy. Je tady něco kolem nás, co nám možná, a dost pravděpodobně, brání se modlit.
31:50 A proto říká Pavel, a proto vyzývá ty křesťany tady v tom Efezu, říká jim, nejenom, aby se modlili jeden za druhýho, ale aby se modlili i za něj. A to nám možná někdy uniká, ale apoštol Pavel chtěl, aby se za něj někdo modlil. Co to znamená pro nás? To znamená, že nezáleží na tom, jak dlouho žiješ s Bohem. Záleží na tom, jestli jsi vyrůstal nebo nevyrůstal v církvi, jestli jsi prošel Awanou, mládeží, jestli jsi vedl skupinku nebo vedeš mládež, nebo jestli jsi pětkrát přečet celou Bibli. Potřebuješ, aby se za tebe druzí modlili. Já jsem nad tím přemýšlel, že možná někdy můžeme mít tu tendenci přemýšlet, že třeba tady na kostele, tady máme ty starší, Peťa, Jirka, Josef, Vašek, to jsou ti starší, to jsou ti, který jsou ty sloupy církve. To jsou ti, kteří to tady vedou. To jsou přece dokonalí chlapi. V nich neslyšíš, že bys s něčím zápasili. „Za ně se modlit? To oni se musí modlit za mě. Oni jsou ti duchovní.“
32:52 Ale stejně tak, ať už jsi věřící dva týdny, dva měsíce, dva roky nebo dvacet let, potřebuješ, aby se lidi za tebe modlili. A stejně tak, aby ty se modlil. Stejně tak ty potřebuješ se modlit za druhý lidi. A to, co je zajímavé, že tady Pavel píše, on tam neříká: „Modlete se za mě, abych se dostal z toho vězení,“ protože Pavel je ve vězení v tenhle moment, a neříká: „Modlete se za mě, aby mě Bůh vysvobodil z vězení.“ Říká tam: „Modlete se za mě, abych mohl věrně sdílet evangelium.“ Ta Pavlova touha, ta Pavlova myšlenka, která tady za tím je, i za tou modlitbou, kterou chce, aby se za něj modlili, je tohle: „Modlete se za mě, aby evangelium mohlo znít. Ne za to, abych já měl lehký život, ne za to, aby mně se ve všem dařilo, ale za to, aby byl Bůh oslaven.“
33:45 A dalo by se to jednoduše říct takhle: Pokud budeš žít pro Krista, pokud budeš sdílet evangelium, tak tě čeká boj. Pavel je ve vězení, je ve vězení kvůli tomu, že káže evangelium, kvůli tomu, že mluví s lidma o Bohu, ale potom, když je v tom vězení, tak místo, aby si stěžoval: „Prostě nevíte, čím procházím,“ říká: „Chci dál sdílet evangelium. Modlete se za mě, abych mohl sdílet evangelium.“ A stejně tak tou naší nadějí, jako i tou Pavlovou nadějí, je tohle, že Ježíš už ten největší boj vybojoval. Že Ježíš už ten největší boj, který my jsme měli vybojovat, ten boj, který měl být mezi náma a Bohem, který měl být ten boj, boj, který my bychom nevybojovali, před kterými my bychom neobstáli, tak Ježíš tady tenhle bojoval za nás.
34:41 Ježíš ve skutečnosti přišel proto, ne aby se oslavil, ne proto, aby vyhrál, aby ukázal, že on je ten dokonalý, on je ten skvělej, ale přišel proto, aby umíral za nás. A proto to tajemství evangelia, to, o čem Pavel mluví, je tohle: ale ten, který prošel všemi pokušeními vítězně a nakonec obstál, dobrovolně položil svůj život za nás. To je ten Ježíš, ke kterému… to je to evangelium, ke kterému my se ubíráme, ke kterému my máme naději. Je to ten Ježíš, který skrze svojí smrt, skrze možná zdánlivou prohru, ve skutečnosti vyhrál a ve skutečnosti nám přinesl záchranu. A to je ten důvod, jakým způsobem můžeme úspěšně bojovat ten boj v Kristu. To je ten způsob, jakým můžeme ve skutečnosti obstát skrze ty duchovní mocnosti.
35:37 Shrnutí, výzva a modlitba
35:37 Skrze to, když se navzájem budeme povzbuzovat v Kristu, protože Ježíš už vyhrál. Skrze to, když si budeme oblíkat tu boží zbroj, když si budeme připomínat ty věci, co už Bůh pro nás udělal. Když ve skutečnosti budeme pevně stát. A nevím, jestli to vidíte, je to… máme se navzájem modlit v Kristu, skrze to, co Ježíš udělal. Náš život je boj, ale Ježíš už ten boj vybojoval. Máme ten třetí bod, náš život… jestli to najdu, nepamatuju si to… ale ten třetí bod, ta třetí myšlenka, že máme zůstat pevně stát, a ten způsob, jakým můžeme zůstat pevně stát, je skrze Boha, je skrze Krista. A ten čtvrtý bod, modlitba: ten způsob a ten důvod, proč se můžu modlit k Bohu, je ten, že Ježíš už vybojoval ten boj.
36:34 A proto chci, aby se dnes tak skrze ten text, a dnes, když budeme možná po kázání nebo odpoledne, když budeme přemýšlet, tak chci, aby jsme se radovali tady z toho. Chci, abyste možná přemýšleli nad těma bojema, který máte. Já je neznám, vy znáte vaše boje. Vy znáte boje, které možná máte ve vaší rodině, ale Ježíš je ten, který ten největší boj už vyhrál, a proto my můžeme v tom našem boji obstát. Proto my se můžeme navzájem povzbuzovat, protože Ježíš už za nás zemřel, protože Ježíš už ten největší boj vybojoval, tudíž už vyhrál a my můžeme jenom stát v Kristu.
37:17 A pokud tady dneska sedíš a říkáš si: „Já teď tomu nevěřím, prostě nejsem křesťan,“ tak mě poslouchej. Ať už se ti to líbí, nebo ne, ať už tomu věříš, nebo ne, tak existuje nějaká duchovní realita. Existuje nějaký duchovní svět, kde probíhá válka, a ty jsi její součástí. Je to válka sil, kterým se nemůžeš ubránit. Je to válka, která je nad tvoje síly. To, co je ta zpráva, je, že abys mohl obstát v tomhle boji, abys mohl obstát před Bohem, tak potřebuješ Krista. Potřebuješ, aby tě Bůh zachránil, nejenom tady od téhle války, nejenom aby jsi obstál v téhle válce, ale taky proto, aby tě Bůh zbavil z svýho hříchu. Protože náš duchovní boj je reálný. Náš duchovní boj je reálný a naše naděje není, že my sami, ať už křesťani, nebo nevěřící, že my sami obstojíme před tím bojem, ale naše naděje je, že v Kristu můžeme obstát. Ne, že sami ze svých sil vyhrajeme, ale že v Kristu můžeme obstát.
38:22 A proto na závěr ještě řeknu tady tohle. Protože jsme v Kristu a Kristus, nebo Ježíš, obstál ve všech pokušeních, tak můžeme i my obstát. Pokud se budeme pevně dívat na něj, pokud se budeme navzájem povzbuzovat v jeho síle, tak můžeme v tomhle boji obstát. Naším cílem není, aby jsme vyhráli, ale abychom obstáli v boji, který Ježíš už pro nás vyhrál. Teď budu modlit.
38:55 Díky, Otče, za to, že si můžeme připomínat, že i když kolem nás zuří boj a že i když kolem nás je válka, ať už hlavně ta duchovní, tak díky, že si můžeme uvědomovat, že skrze Krista, skrze smrt Ježíše Krista jsi nás zachránil, přivedl na tu svoji vítěznou stranu. Chci tě prosit za sílu, za to, ať můžeme si připomínat tu boží zbroj, můžeme si navzájem připomínat pravdu, to, že stojíme v tvojí spravedlnosti, to, že nám dáváš svoje evangelium, to, že máme meč Ducha. Prosím tě, ať tak navzájem můžeme skrze tady tohle povzbuzovat, ať můžeme pevně obstát v tomhle boji. Chci tě prosit, ať jednu noše nám pomáháš tady tohle v životě žít, ať nám pomáháš se modlit, ať nám pomáháš věrně žít pro tebe svůj život.
39:49 A chci tě tak prosit za lidi, který tady dneska nejsou, který možná slyšeli poprvý, a teď tě chci prosit za ně, ať jim tak otevřeš oči a ať oni možná můžou vidět tu realitu toho, že kolem nás je duchovní boj, a můžou přijít k tobě a můžou prosit o odpuštění, můžou přicházet k tobě a dát ti svůj život. Amen. Titulky vytvořil JohnyX.