Neděle doma – Upřímná víra, nestydět se

Neděle doma – Upřímná víra, nestydět se

(2. Timoteova 1) Proč se stydíme za naší víru? Máme někdy strach? Co je to upřímná víra?

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:24 Úvodní chvály Zpívané písně „Zjev se nám“, „Amen“ a „Sláva Ti patří“.
  2. 8:17 Úvod do Druhé Timoteovy Bůh se dal poznat skrze Písmo. Pavlův pozdrav a jeho povolání z Boží vůle.
  3. 11:42 Upřímná víra a čisté svědomí Hlavní myšlenka kapitoly. Verše 3–8 o službě s čistým svědomím a o rozněcování Božího daru.
  4. 16:39 Povoláni z milosti Bůh nás nepovolal podle skutků. Příklad dcery, která „pomáhá“ vařit.
  5. 20:27 Vím, komu jsem uvěřil Recept proti studu není víc odvahy, ale víc upřímné víry.
  6. 23:33 Zdravé společenství a odpadnutí Potřeba zdravého společenství. Lidé, kteří odpadají, a ti, kteří zůstávají věrní.
  7. 26:08 Výzva a otázky na závěr Víš, komu jsi uvěřil? Dvě otázky ke studu a k vyhýbání se těžkým věcem.

Přepis kázání

0:24 Úvodní chvály

0:24 Připrav prosím. Pýchu hořkou zlom, z nevíry mě vysvoboď, k slyšení vystroj, své slovo v srdce zasévej. Sám udávej vzrůst, uši, oči otvírej, k poslušnosti vzbuď. K poslušnosti vzbuď, zjev se nám. Zjev se nám, zjev se nám, zjev se nám, chceme vidět Tvoji slávu, chceme vidět Tvoji slávu ve Tvém slově, v kázání, aby každý vyznal Krista, On je Pán. On je Pán, Tvé slovo…

1:52 Září v temnotách, z pokušení cestu zná, prostým moudrost dá. Tvé slovo sytí hladové, svobodu dává. Z chudých činí bohaté, dej, ať promlouvá. Zjev se nám, zjev se nám, chceme vidět Tvoji slávu ve Tvém slově, v kázání, aby každý vyznal Krista, On je Pán.

2:59 On je Pán. Kdo je jako Ty, Pán, kdo je jako Ty, Pán? Kdo je jako Ty, Pán, kdo je jako Ty, ke komu máme jít a kdo nám kdy dá víc? Kdo je jako Ty, Pán, kdo je jako Ty, ke komu máme jít a kdo nám kdy dá víc? Zjev se nám, zjev se nám, zjev se nám, chceme vidět Tvoji slávu, chceme vidět Tvoji slávu ve Tvém slově, v kázání, aby každý vyznal Krista, On je Pán. On je Pán.

4:24 Přišel Bůh a život… Amen, amen. Svým tělem, krví vítězem se stal. Amen, amen, na kříži… Na kříži mřel, pak vzkříšen byl. Amen, amen, po pravici Otce vládne. Amen, amen.

5:43 Krev rudá tekla z… Amen, amen. Však nezůstal tam viset na kříži. Amen, amen. Amen. Boží lásky proud teď smáčí nás. Amen, amen, amen. Haleluja, On se vrátí zase. Amen. Amen, amen.

6:32 Sláva Ti patří, Ty jsi Bůh vždy mocný. Sláva Ti patří, Ty jsi Pán. Tobě celým srdcem zpívám, že jsi Bůh vždy mocný. Velká je sláva Tvá. (automatický strojový přepis nerozuměl) Vrátí k nám. Ty jsi Ten, který byl, Ty jsi Ten, který je, Ty jsi Ten, co se vrátí k nám. … a tíkna, sláva Ti patří.

7:26 Sláva Ti patří, Ty jsi Bůh vždy mocný. Sláva Ti patří, Ty jsi Pán. Tobě celým srdcem zpívám, že jsi Bůh vždy mocný. Tvá je sláva Tvá.

8:17 Úvod do Druhé Timoteovy

8:17 Věříme, že skrze… skrze ni mluví, skrze ni pracuje v našich životech. A to normálně děláme v normálním režimu, ale protože není normální režim, tak se vracíme do toho online prostoru k tomu, abychom udělali neděli pro nás a taky pro vás doma. A křesťané nevěří, že abychom mohli vědět, co po nás vlastně Bůh chce, nebo abychom mohli vědět, jaký Bůh vlastně je, tak musíme najít nějaký skrytý vědomosti, které jsou dostupné také hluboké meditaci. My věříme, že Bůh není nikde skrytý a dal se člověku poznat. My věříme jako křesťani, že Bůh skutečně promluvil, že skutečně Bůh v historii promluvil primárně skrze Ježíše Krista a svoje slovo.

9:01 A dneska začneme spolu studovat novou knížku Bible, je to Druhá Timoteova. Je to dopis v Novým zákoně, který napsal apoštol Pavel mladému kazateli Timoteovi. … jeho misijních cestách, na Pavlových misijních cestách, a teďka je Timotej ve své vlastní církvi, ve svým vlastním městě, a Pavel mu píše. A tenhle dopis má čtyři kapitoly a my dneska probereme tu první. Dneska probereme tu první. A jestli se díváte na video – protože nemáme jenom video, ale máme taky Spotify a iTunes – jestli se díváte na video, tak máte výhodu, protože budu dávat na tu obrazovku ten text, který budeme studovat, a možná do něj trochu malovat.

9:45 Dneska dostaneme docela dobrou nálož, naše víra dostane dobrou nálož, tak doufám, že jste ready. Jdeme na ten text. Tohle je Druhá Timoteova, první kapitola, apoštol Pavel tam píše následující: „Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše podle zaslíbení života, které je v Kristu Ježíši, Timoteovi, milovanému synu: milost, milosrdenství, pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána.“

10:15 Takhle Pavel začíná dopis Timoteovi. To je docela běžný začátek dopisu v prvním století, když apoštol Pavel tenhle dopis psal. Ale já chci, abychom si všimli jedné věci na těchto obyčejných verších. Pavel tam říká o sobě něco zvláštního. On říká – podívejme se na ten text – on říká: „Pavel, z Boží vůle apoštol Ježíše.“ Apoštol Ježíše Krista je Pavel z vůle Boží. Tohle je nejen zdroj autority a vážnosti jeho služby, sám Bůh ho k tomu povolal.

10:43 A taky je to svědectví o tom, kdo vlastně Bůh je. Bůh pro nás, pro křesťany, není jenom nějaký vzdálený koncept, není to jenom náboženská šifra, kterou musíme rozluštit, když budeme, jak jsem říkal, dlouho meditovat nebo dlouho se rozmýšlet, nebo musíme hodně přečíst knížek, aby jsme mohli poznat, kdo Bůh je. Ne, Bůh sám se dává lidem poznat. Dokonce v tomhle textu je to živý Bůh, který dokonce lidi povolává, aby něco dělali. Pavlovi samotnému, tomuhle Pavlovi, který píše tenhle dopis, Bůh dramaticky změnil jeho život. Apoštol Pavel byl největší nepřítel křesťanů, byl to takový Lord Voldemort a dělal všechno pro to, aby křesťanství přestalo existovat, aby zahubil křesťany, aby je přivedl v řetězech do vězení. A Bůh ho srazil z koně, vstoupil mu do života a řekl: „Ne, teďka budeš následovat mě, teďka budeš následovat mě.“ Bůh mu vnikl do života, zastavil ho, obrátil ho, změnil ho a z pronásledovatele se stal služebník.

11:42 Upřímná víra a čisté svědomí

11:42 Možná jako když Bůh nám vnikl do života a najednou nás obrátil o 180 stupňů a my jsme začali vnímat věci úplně jinak, než jak jsme doposud vnímali. To, co jsme předtím nenáviděli, teď jsme začali milovat. To, co jsme předtím milovali, teďka začínáme nenávidět. A teďka následuje po tomhle úvodu, dopisním úvodu, hlavní tělo toho textu, na který se budeme soustředit. A tenhle text je v zásadní míře o tomhle. Možná hlavní myšlenka tohohle textu, téhle první kapitoly, Druhá Timoteova, první kapitola, je následující. Když nám opravdově Bůh vstoupí do života, když nám opravdově Bůh vstoupí do života, tak to bude něco produkovat. Něco produkovat, tak to bude něco dělat. Když opravdově Bůh vstoupí do života, tak to bude produkovat opravdovou, nebo možná z toho textu použít to slovo, upřímnou víru. Upřímnou víru.

12:37 Podívej se na ten verš 3: „Děkuji Bohu, jemuž sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když tě neustále připomínám ve svých modlitbách dnem i nocí.“ Jenom tenhle verš, tenhle třetí verš stojí za to, aby my sami jsme o tom celý den přemýšleli. Koukejte na to, klidně si to podtrhněte. Sloužím Bohu s čistým svědomím. Sloužím Bohu s čistým svědomím. Nejen tak, že ostatní mi nemají co vytknout. Nejen tak, že prostě to hodně dělám a vypadám jako někdo, kdo je hodně duchovní a má dobrou reputaci. Pavel neříká „s čistou reputací, nemá mi někdo co vytknout“, ale „s čistým svědomím“.

13:23 Tohle je trochu dál, je to něco jakoby: nevím o sobě já sám, nevím o sobě nic, co bych nevyznal, co bych si měl vytknout, co by svědčilo proti mně. A tohle je docela… Jestli tohle dokáže někdo říct: „Sloužím Bohu s čistým svědomím.“ Dokážeš to teďka, v tenhle moment, říct ty? Nejenom s čistou reputací, nejen to, že mi ostatní lidi nemají co vytknout, ale já sám sobě, když se podívám na to, jak sloužím Bohu, tak nemám v sobě co vytknout, není nic, co by proti mně svědčilo. A tohle je jenom samotná myšlenka. Stojí za to, abychom si ji vzali a šli se projít na procházku někam do parku nebo někam na výlet nahoru a jenom o tomhle přemýšleli, jak já, jako člověk, který sedí tam, kde sedí, můžu Bohu sloužit s čistým svědomím. Co by to pro mě znamenalo, abych to dělal.

14:09 A já jsem to jednou udělal. Já jsem si vzal tenhle verš, vytiskl jsem si ho na papír a šel jsem do hor a celou dobu jsem přemýšlel nad touhle jednou myšlenkou. A bylo to docela zajímavý. Jdeme dál, čtvrtej verš: „Vzpomínám na tvé slzy a toužím tě spatřit, abych byl naplněn radostí. Připomínal jsem si tu upřímnou víru…“ To je důležitý, upřímnou víru. „…která je v tobě. Ta nejprve přebývala v tvé babičce Lóidě a v tvé matce Euniké, a jsem přesvědčen, že přebývá i v tobě. Z tohoto důvodu ti připomínám, abys rozněcoval Boží dar, který je v tobě skrze vkládání mých rukou. Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy. Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, nýbrž spolu se mnou snášej útrapy pro evangelium podle moci Boží.“

15:03 Co tohle znamená? Upřímná víra, nestydět se za svědectví a upřímná víra je hlavní myšlenka téhle kapitoly. Všimni si, jak ten text jde. Podívejte se tam znovu se mnou. On říká: „Připomínám si upřímnou víru, která je v tobě.“ Jestli Bůh začal opravdu pracovat, tak to, co je v tobě, je opravdový. A on pak říká dál: „Z toho důvodu…“ Protože si připomínám upřímnou víru, která je v tobě, z toho důvodu, protože v tobě je opravdová víra, Bůh v tobě opravdově pracuje, z toho důvodu ti připomínám, abys rozněcoval Boží dar, který je v tobě. Protože je to v tobě, tak s tím začni něco dělat. Jestli Bůh něco svěřil tobě opravdově, tak to začni opravdově používat.

15:50 Proč? Protože to, co Bůh dělá, není strach z lidí. To, co Bůh dělá, není strach z lidí. To nepochází z opravdové víry, ale odněkud jinud. Tedy nestyď se jak za zprávu, kterou máš říkat, tak za další lidi, kteří tu zprávu říkají, a veď život, který nebude o hledání bezpečí a komfortu, ale život, který je o Bohu, ať to stojí, co to stojí. A možná by tahle kapitola se dala shrnout následovně. Upřímná víra, upřímná víra vede k tomu, že používáme to, co nám Bůh dal, i když to bude znamenat, že nás to bude něco stát. Upřímná víra vede k tomu, že používáme to, co nám Bůh dal, i když to bude znamenat, že nás to něco bude stát.

16:39 Povoláni z milosti

16:39 A Pavel si nemůže pomoct a řekne nám hned: Jak to? Jak to, proč bych tohle měl dělat? Protože křesťanství je o čem? Křesťanství je o následování Krista. Já nemyslím, že je tohle nějaká šokující myšlenka. Co Bůh skrze Krista udělal, to je evangelium. To, co Bůh skrze Krista udělal, je motorem naší služby, je to, co následujeme, a zároveň něco, co nám samo dává sílu, abychom to mohli následovat. A Pavel Timoteovi říká: Ty máš upřímnou víru, a jestli máš upřímnou víru, tak s tím začni opravdu něco dělat, protože Bůh nevytváří strach. Začni pracovat s tím, co ti Bůh dal, a to bude znamenat, že se nebudeš stydět jak za tuhle zprávu, tak za ty další lidi, co to říkají. Proč?

17:22 Verš 9: „On nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy a která se nyní ukázala zjevením našeho zachránce Krista Ježíše. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost.“ On nás zachránil. On nám tohle daroval. On nám daroval víru, ne podle našich skutků. Neboli on nás nepovolal, protože na nás bylo něco tak moc povolatelného. Protože i když na nás nic nebylo, i když nebylo, čím jsme mohli Bohu sloužit nebo co mu dát, tak přesto se Bůh rozhodl podle svýho předsevzetí, ten text říká: „Tyhle lidi já budu milovat. A i když nejsou moc použitelní, tak já, protože je miluju, tak si je použiju. Tak si je použiju.“ On nás povolal podle vlastního předsevzetí, tak se říká, podle milosti. Neboli proto, že se rozhodl, že nás bude mít rád, tak nás i použije.

18:30 Stejně jako když doma vařím. Stejně jako… já jsem docela dobrý kuchař, musím přiznat. Jsem dobrý kuchař a hodně, velmi pokorný kuchař. A moje malá tříletá dcera, moje malá tříletá dcera mi vždycky chce pomoct vařit. Vždycky říká: „Tatínku, já bych ti chtěla pomoct vařit.“ Já ji vezmu do ruky, vysadím ji na kuchyňskou linku a ona mi pomáhá vařit. Pomáhá mi vařit tak, že se na mě dívá celou dobu, jak vařím. To je v její představě to, že děláme jídlo spolu, že já vařím a ona sedí na lince a dívá se, jak já vařím. A když bude mít oběd potom, co jsem jí uvařil, tak asi není na místě, kdyby začala machrovat: „Podívej se, mámo, jaký já jsem dobrý oběd uvařila. Přesně podle receptu, podívej, jak jsem to zvládla.“

19:18 A poslouchej, stejně tak tohle je naše služba Bohu. My prostě chceme být s Otcem, který nás miluje. Naše evangelizace a služba není nic moc jiného, než to, že se nedíváme v obýváku na televizi, ale necháme se vysadit na linku a sledujeme, jak on pracuje, protože chceme být u toho, protože chceme být s ním. A to nám nedává žádný důvod k tomu, aby jsme potom machrovali, když to přinese nějaký ovoce nebo nějaký výsledek, protože nakonec víme, že to je on, kdo pracuje, a on nás používá ne proto, že jsme použitelní, ne proto, že jsme tak náramní a dokonalí a nadaní, ale protože nás on má rád. Prostě chceme být u toho, když on pracuje. To je naše evangelizace, to je naše služba. Já chci být u toho, jak Bůh pracuje. Já chci být u toho, jak Bůh pracuje. A on řekl, že bude pracovat na těchto místech: když budu já růst, když budu milovat další lidi, když budu říkat dalším lidem o něm. Na těchto místech Bůh je. Tam je, tam stojí a tam pracuje. A já chci, aby mě vysadil, jako já svoji dceru na linku, abych já mohl sledovat, jak on pracuje, abych mohl být u toho.

20:27 Vím, komu jsem uvěřil

20:27 Verš 11, Pavel říká následující: „K tomu jsem já byl ustanoven hlasatelem a apoštolem a učitelem národů. Proto také toto snáším, ale nestydím se za to. Vím, komu jsem uvěřil. Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.“

20:48 Tohle Pavel zná, tohle není jenom v hlavě, tohle není jenom teorie. A všimněte si, jak on říká: „Já se sám nestydím.“ Proč? „Protože vím, komu jsem uvěřil.“ Protože vím, komu jsem uvěřil. Možná bychom možná tenhle verš mohli jednoduše přejít. Tohle je hluboký verš, tohle je hluboký koncept a stojí za to, abychom se u něj zastavili. To je takový ten další typ verše, který bychom si mohli vzít do parku na procházku a trochu o něm přemýšlet. Poslouchej. Recept na to, abychom se nestyděli za svou víru, odvahy. Recept na to, aby jsme se nestyděli za svou víru, není víc odvahy, ale víc víry. Ale víc opravdové, upřímné víry. „Vím, komu jsem uvěřil,“ říká. To je ten důvod, proč tohle všechno dělám: protože vím, komu jsem uvěřil. Ne protože už nejsem strašpytel. Vím, komu jsem uvěřil. On to ví, víš to ty? On to ví, víš to ty?

21:50 Jestli jsi uvěřil tomu, že křesťanství je dobrý, protože máš hodně kamarádů, tak se budeš pořád stydět. Jestli jsi uvěřil tomu, že křesťanství je dobrý, protože se můžeš v křesťanství nebo v církvi někým stát, někým důležitým, a mít nějakou pozici, tak se budeš pořád stydět. Jestli je křesťanství pro tebe zdroj bohatství nebo majetku, tak se budeš pořád stydět. Jestli si myslíš, že křesťanství je zdroj jednoduchýho, klidnýho života, tak se budeš pořád stydět. Protože skutečné žití pro Boha, skutečná víra, může znamenat, že něco ztratíš, nebo že se dostaneš do pozice, kde to nebudeš mít. A na křesťanství je plno věcí dobrých, to nechci říct, společenství a tak podobně, ale je jen jeden, kvůli komu je křesťanství dobrý, a to je Bůh.

22:42 A stud za svědectví tomu, čemu věříme, pramení z neupřímné víry. Pramení z toho, že falešně, možná lépe řečeno falešně věříme, že další věci jsou důležitější než Boží svědectví, a nakonec nevíme možná my sami o sobě, čemu jsme uvěřili. A to, že se stydím, je signál toho, že pořád jsem možná uvěřil nějaké jiné lži, něčemu jinému. Že prostě mít společenství je lepší, že mít prachy je lepší, že mít klid je lepší. A nechci se s ostatníma o tom bavit, protože to znamená, že bych tyhle možná věci, které jsou pro mě tak moc důležitý, že bych je ztratil. Možná nevím, komu jsem uvěřil. A protože, jak říkám, jsem uvěřil spíš těmhle věcem, tak se bojím a stydím, protože tyhle věci jdou ztratit. Víš, komu jsi uvěřil?

23:33 Zdravé společenství a odpadnutí

23:33 Verš 13: „Měj za příklad zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši. Ten krásný svěřený poklad zachovej skrze Ducha Svatého, který v nás přebývá.“ A jestli jenom trochu můžeš, tak buď součástí zdravého společenství, kde jsou lidi, který můžeš následovat, kteří jsou příkladem zdravých slov, kteří jsou příkladem dobrýho učení, kteří jsou příkladem dobré rodiny, dobrého vedení rodiny, kteří ví, komu skutečně uvěřili.

24:03 A mně chodí docela hodně e-mailů od té doby, co jsme začali dělat ty otázky a odpovědi o různých problémech, které lidi mají. A řeknu vám, největší symptom nebo jeden z největších důvodů, proč lidi tyhle různý problémy, které řeší, mají, je, že nejsou součástí žádného zdravého společenství. Že u nich není nikdo, kdo by se o ně ve skutečnosti mohl postarat, kdo by se mohl postarat o jejich rodinu, kdo by se mohl postarat o jejich děti, kdo by mohl vidět jejich manželku nebo manžela a skutečně je vý… skutečně milovat. Většinou jsou sami na těchto místech. Jestli můžeš, buď součástí zdravého společenství, kde můžeš následovat staršího křesťana.

24:40 Verš 15: „Víš o tom, že se ode mne odvrátili všichni, kdo jsou v Asii, mezi nimi Fygelos a Hermogenes. Kéž Pán prokáže milosrdenství domu Onesiforovu, protože mě často občerstvil a nestyděl se za mé řetězy. Naopak, když přišel do Říma, usilovně, až mě nalezl. Kéž mu Pán dá, aby našel milosrdenství od Pána v onen den. A jak veliké služby mi prokázal v Efezu, víš nejlépe sám.“ Poslouchej, budou nakonec lidi, kteří tohle budou chápat, a lidi, kteří tohle chápat nebudou, lidi, kteří dokonce odpadnou. A my jsme tohle zažili v našem společenství už několikrát. V momentě, kdy to bude něco stát, v momentě, kdy to bude těžší, kdy to bude znamenat možná, že něco ztratím nebo něco nemůžu mít, možná v momentě, kdy si uvědomí, že Bůh skutečně není ten, komu jsem uvěřil.

25:33 A pro nás to bude znamenat, že se někdy budeme cítit sami. Pavel je ve vězení. On ví, co znamená nestydět se za svou víru a cítit důsledek toho, že se nestydí. A zároveň má kolem sebe lidi, kteří odpadají, kteří ho opouští. Ale o to víc. O to víc budeme vděční za ty lidi, kteří rostou. Za ty lidi, kteří, jak píše Pavel, umí prokázat milosrdenství, kteří navzdory tomu, že to je těžký, skutečně následují Boha a věří a pořád ví, komu vlastně uvěřili.

26:08 Výzva a otázky na závěr

26:08 A tohle je moje výzva dneska pro vás. Tohle je první kapitola, Druhá Timoteova, první kapitola. Dostali jsme docela nálož: službu, ve které se nemáme za co stydět, skutečně víme, komu jsme uvěřili. Tohle jsou velmi hluboké věci na to, aby jsme my zkoumali sami sebe a možná nechali se zkoumat dalšíma. Tohle je moje výzva dnes pro vás: Vím, komu jsem uvěřil. Vím, komu jsem uvěřil. Neboli, co je můj největší poklad? Skutečně Bůh je můj největší poklad? Vím, komu jsem uvěřil, komu jsem svěřil můj život? Co se týče mojí budoucnosti, co se týče mojich financí, co se týče mojí rodiny, co se týče mojho volného času, vím, komu jsem uvěřil?

26:55 A čemu všemu možná teď ještě věřím? Proč se stydím? Proč se stydíš? Proč máš strach? Možná jsi uvěřil té lži, že když budeš mít jenom trochu víc odvahy, tak to bude jednodušší. Že ty nemůžeš tohle dělat, protože nemáš odvahu. Ale ta odpověď je, že možná nemáš dost víry. Nebo možná ses ještě nepopral s tím, čemu falešně věříš. Upřímná víra vede k životu, kde riskujeme bolest. Upřímná víra vede k životu, kde riskujeme bolest. Můžeme nakonec ztratit cokoliv. Poslouchej, můžeme nakonec ztratit cokoliv, protože ten, koho ztratit nejvíce nechceme, ani ztratit nejde.

27:43 My můžeme nakonec ztratit cokoliv. Protože jestli máme upřímnou víru a víme, komu jsme uvěřili, tak můžeme ztratit cokoliv, protože ten, který ztratit nejde, tak toho nikdy ztratit nemůžeme. Máš tendence… a tohle jsou taky dvě otázky na vás dneska nakonec. Máš tendenci se vyhýbat těžkým věcem, i když si myslíš, že bys je měl dělat? Proč si myslíš, že to tak je? A druhá je tahle: Stud. Stud za svědectví. Stud tomu, čemu věříme, pramení z neupřímné víry. Pramení z toho, že falešně věříme, že další věci jsou důležitější než Boží svědectví. Co si myslíš, že je to pro tebe? Co si myslíš, že je to pro tebe? Ty další věci, kterým věříš, které se stávají důležitější než to, co pro tebe má Bůh, a možná teďka nedokážeš úplně jasně říct: „Vím, komu jsem uvěřil.“ Co to je? A vím, že tohle dneska je nálož, ale důležitá nálož, a my to potřebujeme zkoumat sami sebe každý den. Tak se uvidíme zase příští týden, mějte se moc pěkně, čau.