Obětování Izáka

(Genesis 22) Jak moc máme následovat Boha? Co nás zastaví od následování toho, co po nás Bůh chce?

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:00 Abrahamovo povolání a zaslíbení Rekapitulace Abrahamova příběhu: zdánlivě nereálný Boží slib a 25 let čekání plných pochyb i selhání.
  2. 2:37 Zkouška: obětuj Izáka Čtení Genesis 22,1–2. Bůh žádá to nejcennější, syna, ve kterém měl splnit své zaslíbení.
  3. 6:45 Proč tak drsná zkouška Kolísavá víra Abrahama a Sáry, touha mít vše pod kontrolou. Věřit Bohu, i když jeho plán nedává smysl.
  4. 11:02 Tři dny cesty na Moriu Abraham hned poslechne. Příklad s Radkovým autem ukazuje, proč Bůh nechává Abrahama v nejistotě.
  5. 15:31 „Vrátíme se k vám“ Abraham věří, že se vrátí oba a že Bůh si opatří beránka, i když neví jak.
  6. 21:00 Co nás zastaví od následování Pohodlí, peníze, konflikt, potřeby či reputace nás snadno zastaví. Následujeme Boha, dokud nás nezastaví On sám.
  7. 24:13 Hospodin opatří Anděl zastavuje Abrahama a Bůh opatřuje berana. Příběh je stínem oběti Božího Syna, Beránka.
  8. 29:02 Bůh obětoval to nejdražší Bohu důvěřujeme, protože šel první za námi. Závěr kapitoly s rodokmenem a modlitba.

Přepis kázání

0:00 Abrahamovo povolání a zaslíbení

0:00 Tak my jsme v posledních těch pár týdnech spolu v Genesis, a hlavně v příběhu Abrahama, a teďka se dostáváme, jak Lenia řekla správně, konečně na vrchol toho příběhu Abrahama. A to je ta největší zkouška jeho. A my víme, že Abraham byl člověk, kterýho si Bůh povolal. Bůh si povolal Abrahama, aby odešel ze země, kterou zná, z rodiny a z domu, který zná, do země, kterou mu Bůh ukáže. A řekl mu, že tu zemi mu dá. A dokonce mu řekl, že mu dá i potomky a bude z něho velký národ. A tohle, jak jsme viděli, byl na první pohled dost nereálnej slib. Řekl: „Dostaneš tuhle zemi,“ jenže ta země byla plná nepřátel, ta země byla plná už lidí. A řekl mu: „Dostaneš velkej národ,“ a jeho manželka byla bezdětná a nemohla mít děti.

0:53 A my jsme viděli, jak jsme šli skrz ten příběh Abrahama, že tohle zaslíbení, který Bůh Abrahamovi dal, tak trvalo 25 let. 25 let trvalo, než jsme vůbec dostali první známku toho, že by Bůh splnil to, co slíbil. 25 let. 25 let, co Abraham se Sárou s manželkou putovali po zemi, o které Bůh řekl, že bude jejich. 25 let, co Abraham se Sárou čekali, kdy jim Bůh dá alespoň jednoho potomka. A viděli jsme, že tyhle 25 let, tenhle čas, co Abraham se Sárou čekali na to, že Bůh jim splní to, co zaslíbil, vůbec nebyl žádný čas nějaké vzorné víry a čekání, ale byl to čas pochyb, byl to čas selhání, byl to čas víry taky občas, ale zároveň to byl čas velký chyb, protože jsou lidi jako my.

1:50 A v té minulé kapitole, v té 21. – my teďka budeme ve 22., můžete se tam klidně otočit, nebo v těch bulletinech ten text bude – v té 21. kapitole, tam jsme viděli první známku toho, že Bůh po těch x letech začíná plnit to, co zaslíbil. Sáře a Abrahamovi se narodí syn, narodí se jim Izák, a vypadá to, že i ta země, ve které měli být, že bude jich začínat do nějaké míry být jejich. Bůh začíná plnit to, co slíbil. I když se to na začátku zdálo jako nemožný, protože Bůh vůbec nedělá věci podle toho, jak bychom si to představovali my. Ať už způsobem, kterým to dělá, nebo i načasováním, kterým to dělá.

2:37 Zkouška: obětuj Izáka

2:37 A ta největší zkouška, která Abrahama měla potkat, tak přišla až teď. Takže 22. kapitola. To je první verš: „Po těch událostech“ – to je po tom, co se jim narodil Izák, nějakou dobu žil, co dostali tu zem a udělali smlouvu s těmi okolními národami – „po těch událostech se stalo, že Bůh Abrahama zkoušel a řekl mu… On odpověděl: ‚Tady jsem.‘“ A tenhle text, tahle kapitola, ta 22. kapitola, začíná dost jasně tím, že to, co se bude teďka dít, co teďka bude následovat, je zkouška. Bůh… Abraham má zkoušku. Tohle je zkouška. To, co Bůh řekne, není něco, co by si ve skutečnosti Bůh přál. Tohle je zkouška. A co je ta zkouška?

3:26 Verš 2. Bůh řekl: „Nuže, vezmi svého syna, svého jediného syna, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria. Tam ho obětuj jako zápalnou oběť na jedné z hor, o níž ti povím.“ Říká: „Vezmi svého syna, Izáka, a obětuj ho.“ A všimni si ještě, jak Bůh mluví, aby bylo jasné, že to je to nejcennější, co Abraham má. Řekl mu: „Vezmi svého syna, svého jediného syna, jehož miluješ, Izáka, a jdi do země Moria a tam udělej…“ co? Možná Abraham, když tohle slyšel, tak si říkal: „Jo, jo, jo… ups.“

4:19 Protože tohle přece měl být ten syn, ve kterým Bůh splní všechno to, co Abrahamovi slíbil. On čekal: „Vezmi ho do země Moria a tam ho ustanov králem nad zemí. Tam s ním udělej tohle.“ Jako kdyby tobě řekl: „Vem si to nejcennější, co máš, to, co nejvíc miluješ, tady tohle, a hoď to do řeky.“ Možná dobrý se zamyslet nad tím, co je nejcennější, co máte. V poslední době jsme viděli kvůli té panici, co je, takže lidi se ve skutečnosti hodně bojí o svůj život. Mě lidé poslali, abych koupil mouku na sušenky včera na kostel, a zjistil jsem, že ještě jedna věc, o kterou se bojí lidi víc než o svůj život, protože jediná mouka, co zbyla, byla biomouka, která stála o 10 Kč víc než ta normální. To si nikdo nepotřeboval na život asi. Takže ta tam zbyla jako jediná, tak tu jsem koupil. Myslím, že to ani nikdo nepoznal. Premium sušenky.

5:24 Každopádně Bůh za Abrahamem přijde a řekne: To je to nejcennější, co máš. A ještě mu dá dost najevo, aby to věděl. Co s tím udělej? Obětuj ho. To byla asi ta poslední věc, kterou Abraham čekal, že mu Bůh řekne. A my víme, že tohle je zkouška. Jak jsem říkal na začátku, my víme, že tohle je zkouška. Izákův život v téhle kapitole nikdy nebude v nebezpečí. Nikdy nebude hrozit, že by se Izákovi něco stalo. My to víme. Abraham to neví. Abraham to neví.

5:55 Později, když se bude sepisovat zákon židovský, tak se dokonce dozvíme… a obětování dětí. Ona to byla dost obyčejná praktika v těch okolních národech, že národy obětovaly svým bohům i děti, i lidi. A my se dozvíme později, že Izrael nemá vypadat jako okolní národy a že tohle je něco, co se Bohu hnusí, že by někdo obětoval člověka. Ale Abraham to neví, zákon nebyl sepsanej. Abraham možná ví, že takhle to dělají okolní národy. Možná dlouhou dobu bydlel vedle Sodomy a Gomory, takže možná viděl všechno možné. On určitě se setkal s tím, že by národy obětovaly i lidi bohům. Pro Abrahama tohle není vůbec vzdálený koncept, že by tohle bohové požadovali.

6:45 Proč tak drsná zkouška

6:45 Proč tahle zkouška? Proč tahle zkouška přichází na Abrahama? „Obětuj svýho syna.“ Proč tahle zkouška přichází? Proč je to tak drsný? Abrahamův a Sářin život byl životem, kde jejich víra dost silně kolísala. Nahoru a dolů, to jsme viděli. Ale i přesto se Bůh rozhodl, že skrze ně bude pracovat. A jejich největší problém – zkus přemýšlet, jestli s nima nemáš něco podobného – byl tenhle: Je to, co řekl Bůh, pravda? Dá se věřit tomu, co Bůh slíbil? Není lepší, nebo nebylo by lepší, kdybychom svůj život vzali do vlastních rukou? Musíme si ubránit to, co nám očividně Bůh dal?

7:41 A my jsme viděli, že v několika těžkých situacích, které přišly do jejich života – protože těžké situace jsou forma, kde se ukáže, čemu ve skutečnosti věříme – tak my jsme viděli, že v několika těžkých situacích, které přišly do jejich života, přestali věřit… dodrží to, co slíbil. Když věci kolem nich nebyly tak, jak si mysleli, že budou. Ať se to týkalo té země, kterou měli mít, ve které měli bydlet, nebo potomka, kterého měli získat. Když na to přišlo, tak si vybrali únikovou a jednodušší cestu. Když do země přišel hlad, tak se z ní odstěhovali. Když Sára nemohla mít potomka a jim se to zdálo, že už to trvá dost dlouho, tak si našli otrokyni, která by ho mohla mít místo Sáry. Zažívali přesně to, co zažíváme všichni my. Zažívali pochyby.

8:38 Možná se ptali na věci jako: Pracoval Bůh skutečně v minulosti? Byl to Bůh, kdo nám řekl, že máme se mít a že máme na tohle čekat? …ale už je to dávno. …že to Bůh byl, ale už je to nějaká doba, možná už nevěřím tomu, že to byl ve skutečnosti Bůh, možná už… Co když nebyl? Pracuje teď Bůh? Zrovna se mi moc nedaří, nevypadá to, že by Bůh pracoval, vypadá to, že si všechno musím zařídit sám, že když nevezmu věci do své kontroly, tak se nestane to, co chci. A další otázka: Bude pracovat v budoucnu? Můžu se opravdu na něj spolehnout, že to bude tak, jak říkal, že bude? Nebo musím já mít nad vším kontrolu?

9:31 Jak poznáš, že potřebuješ mít nad vším kontrolu? Jak poznáš, že potřebuješ mít nad vším kontrolu? Že ve skutečnosti moc nedůvěřuješ Bohu? Možná dost podle toho, jak se chováš, když věci nejdou podle toho, jak sis představoval. Když věci nejdou podle toho, jak jsi naplánoval. A Abraham a Sára dostali konečně syna a o něm Bůh řekl, dokonce řekl tohle:

10:01 …tohle z minulé kapitoly: „V Izákovi bude povoláno tvoje símě.“ Skrze Izáka, nejenom skrze tvýho syna, nejen skrze nějakého dalšího. Možná se třeba po Izákovi narodí někdo jiný. Ne, skrze něho to bude. Skrze tohodle syna. Tohle Bůh řekl Abrahamovi. Nejen v někom, ale v něm. V něm Bůh dal zaslíbení. A otázka je, věří tomuhle Abraham? Tohle je absolutní test víry. Věřit Bohu, i když jeho plán nedává žádný smysl. Věřit Bohu, i když jeho plán nedává žádný smysl. Jestli je to pravda, co Bůh řekl předtím, tak jak teďka může Bůh chtít, aby ho obětoval? Věřit Bohu, i když jeho plán nedává žádný smysl, když nedává smysl mně nebo tobě. Důvěra v Boha, i když prostě nejsme schopni vidět žádný možný východisko. Žádný možný východisko.

11:02 Tři dny cesty na Moriu

11:02 A verš 3 čteme. Verš 3. Tam čteme tohle: „Abraham vstal časně ráno.“ Ale vidíme Abrahamovu poslušnost. Časně ráno značí to, že to udělal hned jako první věc další den. „Abraham vstal časně ráno, osedlal osla, vzal s sebou dva své služebníky a svého syna Izáka. Naštípal dříví k zápalné oběti a vydal se k místu, o kterém mu řekl Bůh.“ Tohle bude cesta, na kterou Abraham jede na několik dní. Do oblasti, nebo na horu zvanou Moria. Mimochodem, tohle jméno máme ještě jednou v Bibli, jenom jednou. V celé Bibli to je v Druhé letopisů, jako hora, kde Šalamoun bude stavět Boží chrám.

11:55 Já si říkám, nad čím Abraham… On tam jede tři dny, zjistíme. Zhruba. Nad čím přemýšlel tři dny? Tohle je cesta na několik dní, proč? Proč mu Bůh neřek, aby to udělal někde blízko? To je, jako kdyby Bůh řekl: „Potřebuju, abys spálil něco, co máš nejcennější.“ Co je nejcennější Radkovo? Radkovo auto. Nebo vysněný auto. Jaký auto bys chtěl, kdyby sis mohl vybrat? Ale nějaký zase, že může to být možný, že bys na něj našetřil. Mercedes, jo?

12:45 Takže řekněme, že by Radek šetřil 25 let na Mercedes. Bea by si nemohla koupit ani nový oblečení, po Radkovi tepláky by nosila, 25 let by na to šetřili. A teďka by Radek si konečně to auto koupil. Prostě leštil by ho každý den, přikryl by ho plachtou před Javořičkem tam. A pak by za ním Bůh přišel a řekl: „Potřebuju, Radku, abys jel do Portugalska. Vezmi to auto, který sis koupil za své vlastní peníze, na který jsi 25 let vydělával, který máš rád, který miluješ, a odjeď do Portugalska a tam ho spal.“ Moje otázka: proč nemůžeš do Hanušovic? Proč nemůžeš tady na kopec? Proč musíš do Portugalska? Že do Portugalska by se možná dostal ještě dřív než Abraham tady na tuhle horu za tři dny. Nevím, jak se to jde do Portugalska, ale myslím, že za méně než tři dny bys tam byl.

13:51 Možná proto, že Bůh chce, aby v tom Abraham nějakou dobu byl. Aby to byla skutečná zkouška, jako kdyby Radek tím autem měl do Portugalska. Má čas to otočit. Má čas se vrátit. Říká si: „Tyjo, tahle kožená sedačka… Jak to, že po mně někdo chce, abych to spálil? To nebyl Bůh, kdo mi to řekl. Bůh mi to auto dal.“ On jel tři dny. On jel tři dny někde na oslu. Na nějaký vzdálený místo. Možná chce Bůh, aby v tom Abraham nějakou dobu byl. Aby jel tři dny. Aby jel s dřívím na oběť. Aby o tom musel přemýšlet pokaždé, když to dříví z toho osla spadne a on ho tam musí vrátit zpátky.

14:45 Tohle něco, co Bůh chce… On mu musí důvěřovat. To je něco jako, když prostě, když se nám něco děje, něco špatného, si říkáme: „Proč to Bůh neudělal rovnou, když jsem o tohle měl přijít? Proč to bylo roky? Proč jsem musel v téhle nejistotě být?“ Vypadá to, že na konci cesty Abraham něco zjistí. Tady je 4 a 5. Třetího dne se konečně dostaneme na to místo. „Třetího dne, když Abraham pozvedl oči, uviděl v dáli místo.“ To místo. „A řekl svým služebníkům: ‚Zůstaňte tady s oslem a já s chlapcem půjdeme až tam. Pokloníme se Bohu a vrátíme se k vám.‘“

15:31 „Vrátíme se k vám“

15:31 Co je to klíčové slovo v tom pátém verši? A možná klíčové slovo v celé téhle kapitole. „Vrátíme se k vám.“ „Pokloníme se Bohu“ – oba dva. „Vrátíme se k vám“ – oba dva. Lže jim Abraham? Ve skutečnosti si myslí, že už se spolu nevrátí, že se vrátí jenom Abraham, Izák tam zemře? Já si myslím, že nelže, že tomu věří. „Zůstaňte tady, my se pokloníme Bohu a vrátíme se k vám“ – oba dva.

16:15 Bůh slíbil, že skrze Izáka bude pracovat. Celý Abrahamův život byl o tomhle. Bůh splnil a splní to, co slíbí. Bůh je dobrý. Ne, že by život byl jednoduchý, ne, že bych měl na všechno vysvětlení, ale co vím, je, že Bůh je dobrý a udělá to, co slíbil. Nevím jak. Netuším, nechápu, nerozumím, ale „my se pokloníme Bohu a vrátíme se k vám. Oba.“ My víme, tohle je 22. kapitola, my už jsme v tom příběhu 10 kapitol. My víme, že Bůh má Abrahama rád, že se rozhodl, že bude skrze něj pracovat. Ale jeho život vůbec není o tom, že by mu Bůh všechno vysvětlil. Bůh řekl všechny věci, proč je dělá a jak je dělá a jak by to měl Abraham chápat? Někdy prostě řekne, že je udělá, a udělá je. Většinu času neříká vůbec nic.

17:20 „Vrátíme se k vám.“ Jak? Nevím. Jakým způsobem? Netuším. Jak to Bůh udělá? Nerozumím. Ale „pokloníme se k Bohu a vrátíme se k vám“. Verš 6: „Potom vzal Abraham dříví k zápalné oběti, naložil je na svého syna Izáka.“ Izák musel mít v této době kolik let? Nevím, kolik by unesl dříví. Nevím, v kolika letech může kluk unést dříví. Třeba deset let. Už to nějakou dobu trvalo, že jejich vztah byl asi docela silnej. „Naložil je na svého syna Izáka, vzal s sebou také oheň a nůž a šli oba spolu.“ Je to jedna z nejhorších procházek, co Abraham spolu se svým synem měl.

18:09 Verš 7 říká tohle. No a Izákovi to nedává… Říká: „Tyjo, co se bude dít?“ Taky si tomu nerozumí. Verš 7 říká tu: „Izák řekl svému otci Abrahamovi: ‚Otče…‘“ Takže říkám, jak Abraham jako doufal, že se ho Izák nebude na nic ptát. „‚Otče.‘ ‚Tady jsem, synu,‘ řekl. ‚Zde je oheň a dříví, ale kde je beránek k zápalné oběti?‘“ To jste si mysleli, že vaše dítě se vás ptá na těžké otázky.

18:53 Abraham odpoví: „Bůh si opatří beránka k zápalné oběti, můj synu.“ Šli oba spolu. Bůh to zařídí. Neptej se. Připomínalo Tranda Zubejdu. Ptal jsem se. Říkali: „Neptej se.“ Abraham sám neví, jak to Bůh udělá. Bůh to nějak udělá. Já nevím jak, alespoň myslím, alespoň doufám. Bůh to nějak zařídí. A to je možná ta nejdůležitější věc, kterou potřebujeme vědět. Stejně jako Abraham. Bůh poskytne cestu ven. Jakou? Nevím. Řekl mu Bůh jak? Ne. A možná nejenom vidět tohle hlavou, ale doopravdy tomu věřit srdcem. Možná Abrahamovi už vůbec nic jiného nezbývá. Verš 9 říká tohle: „Když přišli na místo, o kterém řekl Bůh, Abraham tam postavil oltář, připravil dříví, svázal svého syna Izáka, položil ho na oltář a na dříví…“

20:02 Tohle zachází už hodně daleko. Verš 10: „Pak vztáhl ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna.“ A ještě skoro nakonec. A ta pointa je tahle: tohle všechno, co tady Abraham dělá v tomhle příběhu, je největší důkaz jeho víry. Je to v čem celý život kolísal. Nedůvěřoval Bohu, že to zařídí, když zrovna tomu okolnosti neodpovídaly, když si zrovna neuměl vysvětlit, jak by to Bůh udělal. Tak jsme viděli většinou na Abrahamovi, že přestal důvěřovat. Že si začal věci řešit vlastní cestou. A tady jde Abraham až na konec. Na tom psychicky.

21:00 Co nás zastaví od následování

21:00 A ta pointa je tahle: jak moc budeme následovat Boha? Jak moc můžeme a budeme následovat Boha? Co nás zastaví od následování toho, co po nás Bůh chce? Co nás zastaví od následování toho, co po nás Bůh chce? A pro hodně z vás je to hodně věcí. A myslím, že smutná skutečnost je, že pro většinu z nás stačí hodně málo. Pro hodně z nás stačí, aby následování Boha ohrozilo jen pár věcí v našem životě, abychom ho přestali následovat, abychom začali pochybovat, abychom si začali stavět svůj vlastní plán bez ohledu na to, co Bůh říká, že máme dělat.

21:51 Jedna z nich může být pohodlí. Když to po mně bude chtít, když po mně Bůh… Já budu teda následovat Boha do té chvíle, kdy to ohrozí můj pohodlnej život. Do té míry, když mi to ohrozí můj plán na to, jak bych si představoval, že by měl můj život být. Když budu muset dělat nějaké věci navíc. Pro někoho jsou to peníze, když mi to začne lézt do peněz. Pro někoho je to konflikt. Budu následovat Boha do té chvíle… konflikt tady s tímhle člověkem, kterýho mám rád, nebo když se o tom nebudu muset s nikým bavit a ani vůbec to řešit. Pro někoho je to fyzická potřeba. Budu následovat Boha, dokud mi to nebude lézt do toho, že si budu moct dělat věci, jak chcu. Že nebudu muset věci řešit jako zdrženlivost a tady tyhle věci.

22:48 Pro někoho to může být reputace. Budu následovat Boha do té chvíle, kdy mi to pokazí moji image. Kdy to bude zasahovat do toho, jak si o mě myslí ostatní lidi, že jsem dobrý. Nebo chytrý. A tenhle příběh je o tomhle. My následujeme Boha tak, jak můžeme. My následujeme Boha tak, jak můžeme, dokud nás nezastaví On sám. My následujeme Boha tak, jak můžeme, dokud nás nezastaví On sám, nebo nám neukáže jinak. My následujeme Boha tak, jak můžeme, dokud nás nezastaví On sám, nebo nám neukáže nějak jinak.

23:31 My nezastavujeme jako křesťani. My nezastavujeme jako křesťani. I naproti tomu, že nechápeme, proč některé věci jsou tak, jak jsou. I naproti tomu, že nerozumíme všemu. My víme pár věcí o Bohu. Bůh… Abraham tady ví jenom něco. Abraham tady důvěřuje, že Bůh to nějak zařídí. To je všechno, co ví. My to víme daleko víc. Bůh to nějak zařídí. A já ho budu následovat, protože to On řekl, a já ho budu následovat do té chvíle, než mě zastaví, nebo než se prostě něco stane, nevím. Následujeme Boha i ve věcech, které opravdu nechápeme. A tohle je test. My víme, že to je test. Abraham neví. Vím, že to je test, Bůh zastavuje.

24:13 Hospodin opatří

24:13 Verš 11. Verš 11: „V tom na něho zavoláváme… zavolal Hospodinův anděl z nebes: ‚Abrahame, Abrahame!‘ On odpověděl: ‚Tady jsem.‘“ Verš 12: „I řekl ten anděl: ‚Nevztahuj ruku na chlapce, ani mu nic nedělej, protože teď jsem poznal, že jsi bohabojný a že jsi mi neodepřel svého syna, svého jediného.‘“ Těžko si představit úplně tu situaci, jak to bylo, jestli s oddechnutím. „Tady jsem.“ A ta lidská charakteristika Boha, která je v tomhle verši, „teď vím, teď jsem poznal“, neukazuje na to, že by to jinak Bůh nevěděl, ale pak Bible říká, že Bůh zná srdce člověka dokonale a ví, co je v něm.

25:05 Tohle spíše o prohloubení vztahu, který má Bůh s Abrahamem. „Teď vím, jak je tvůj vztah vůči mně.“ Tady je to konečně vidět. Skoro na konci jeho života. Abraham má opravdovou víru. Věří v to, co Bůh zaslíbil. I přesto, že nerozumí všemu. Nebo si neumí vysvětlit svoje okolnosti. A verš 13 a 14 říká tohle: „Abraham pozvedl oči… že se jeden beran zachytil za rohy v houštině. Šel, vzal toho berana a obětoval ho v zápalnou oběť místo svého syna. A Abraham pojmenoval ono místo ‚Hospodin opatří‘. Odtud se dodnes říká: ‚Na hoře Hospodinově se opatří.‘“

26:08 Bůh si nakonec opatřil sám. Beránka si opatřil opravdu sám. A my víme jako křesťani spolu, že tenhle příběh je stínem daleko většího příběhu. Bůh ušetřil Abrahamova syna. Abraham nemusel projít až do konce, ale za nějaký čas na kopci, který je nedaleko od tohoto kopce, Boží Syn ušetřen nebude. Stejně jako Izák nesl na svých zádech dřevo, na kterém měl být obětován, tak Boží Syn ponese na svých zádech dřevo, na kterém bude obětován.

27:05 A nebude to na důkaz něčí víry, ale na důkaz a obětí… nebo je to znamení toho, že někdo s Bohem je, ale bude to znamení pro lidi, kteří k Bohu jsou potřeba přivést zpátky. A nejenom znamení, ale čin, který je opravdu přivede. Kde jsme měli trpět my za svou nevíru, Bůh si však za nás opatřil beránka. Sám sebe. A když Ježíš začal chodit po Izraeli, tak jeden z prvních, kdo to poznal, byl Jan Křtitel. Taková ta slavná věta, kterou pronese, když Ježíše poprvé uvidí, řekne: „Hle, beránek, který snímá hříchy světa.“ „Hle, beránek, který snímá hříchy světa.“

28:11 A ten text pokračuje, tohle je 15 až 19: „Hospodinův anděl zvolal z nebes na Abrahama podruhé a řekl: ‚Při sobě jsem přísahal, je Hospodinův výrok, protože jsi učinil tuto věc a neodepřel jsi mi svého jediného syna, proto tě jistě požehnám a tvé símě velice rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé símě zdědí bránu svých nepřátel. Ve tvém semeni si budou žehnat všechny národy země, protože jsi mě uposlechl.‘ Pak se Abraham navrátil ke svým služebníkům a vydali se společně do Beršeby. A Abraham bydlel v Beršebě.“ Zajímavé, že už tam není napsaný jako cizinec.

29:02 Bůh obětoval to nejdražší

29:02 Jestli Abrahamova schopnost obětovat to, co mu bylo nejdražší, jestli Abrahamova schopnost obětovat to, co mu bylo nejdražší, ukazuje na to, jak moc mu záleží na Bohu, tak co teprve to, že Bůh skutečně obětoval to, co mu bylo nejdražší, pro člověka. Jestli Abrahamova schopnost obětovat to, co mu bylo nejdražší, ukazuje na to, jak moc mu záleží na Bohu, co teprve to, že Bůh skutečně obětoval to, co mu bylo nejdražší, pro člověka. To je nakonec ten hlavní důvod, proč Bohu důvěřujeme a jdeme za ním. I když to někdy nemusí dávat smysl. Nebo tomu nemusíme rozumět. Protože On šel první za náma. On šel za náma první. Takovým způsobem, že trávíme zbytek našeho života společně, abychom tomu vůbec mohli rozumět.

30:04 Bible říká: „My milujeme, protože On první miloval nás.“ A žijeme životem, kde se zbavujeme věcí, který můžeme ztratit, abychom nakonec měli toho, kterýho ztratit nemůžeme. A ta kapitola končí takhle: „Po těchto událostech bylo Abrahamovi oznámeno: ‚Hle, také Milka porodila tvému bratru Náchorovi syny: prvorozeného Úsa, jeho bratra Búza a Kemuela, otce Arama, Keseda, Chazoa, Pildáše, Jidláfa a Betuela.‘ Betuel pak zplodil Rebeku. Těch osm porodila Milka Abrahamovu bratru Náchorovi. A jeho konkubína jménem Reúma také porodila Tebacha, Gachama, Tachaše a Maaku.“

30:58 Neboli tohle bude velká rodina. Tohle se možná zdá divný, že tam ještě tenhle rodokmen, a ten příběh pokračuje, končí spíš takhle: Abrahamova víra byla… Země byla Abrahamovi dána a jeho rodina začíná růst. Víme, že už tady je známka toho, že Izák bude mít kde hledat nevěstu. Uvidíme se pár týdnů.

31:47 …abychom dokázali důvěřovat Tobě i přes všechny věci, které se nám dějou, i přes věci, které neumím vysvětlit. A tě prosím, abys nás dneska usvědčil z toho, jak se snažíme kontrolovat svůj život. Jak se snažíme držet věci, které si nemůžeme nechat. Jak si nemůžeme představit, že bychom měli obětovat cokoliv pro Tebe. A jestli je nějaká možnost pro nás, bez toho, abychom to všechno ztratili, abychom se to naučili, tak Tě za to prosím. Ale jestli musíme ztratit ty věci, na kterých lpíme, proto abychom se to naučili, tak je nám prosím vem. Aby naše láska byla k Tobě, ne k sobě. Amen.