Každou modlitbou a prosbou se v každý čas modlete duchem a k tomu bděte s veškerou vytrvalostí a prosbou za všechny svaté, i za mne, aby mi bylo dáno slovo, když otevřu ústa, abych směle oznámil tajemství evangelia, pro něž jsem poslem v řetězech, a osmělil se v něm tak, jak mi náleží mluvit. – Efeským 6:18-20
Život je válka
Tento svět je proti nám, křesťanům. Stojíme proti mocnému nepříteli ve všem, co v našem životě děláme. Celý náš život je zápas, boj. Tento náš boj není proti tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla. A tento boj nikdy sami nemůžeme zvládnout a zůstat stát bez pomoci.
Tohle je realita, kterou si nepřipouštím každý den. Zapomínám věřit tomu, proti čemu ve skutečnosti stojíme. Zapomínám věřit realitě o tomto světě, z kterého jsem byl povolán do vítězné armády. Zapomínám na boj. Válku proti tomuto zlu. Neprobouzím se do válečného stavu, ale do života v pohodlí bez významného tlaku, kterým bych se cítil ohrožený.
Toto nedostatečné vnímání reality se promítá i do mého uvažování a jednání v šíření evangelia. Necítím urgentnost jít za lidmi dnes, přestože zítřek nemusí přijít – pro mě, pro druhého, pro celý svět. Vždyť už ale tolikrát přišel… Nechám ten boj na jindy, dnes mám už jiný plán. Dnes budu odpočívat v pohodlí. Daleko od frontové linie.
Jakou radost z tohoto musí mít zlé síly tohoto světa, kdy nevstávám připravený do boje. Kdy nemluvím o evangeliu a nemodlím se za ty, kteří jsou pod nadvládou tohoto světa, nebo za ty, kteří se vydali do boje. Kdy každý den nejdu se zbrojí do akce, ale leží v poličce a práší se na ní.
Uvědomujeme si dostatečně naší pozici slabosti proti moci zla? Jediné východisko je ve verši 10 – posilovat se v převaze JEHO síly. Pravda, spravedlnost, připravenost, víra, naděje záchrany, Boží slovo, modlitba. Jen tak můžeme všechno vykonat a zůstat stát. Cokoliv děláme, bez Boží zbroje nikdy nedojdeme tak daleko, jako s plnou výbavou.
Misie je válka
Pokud je tento svět pod nadvládou zlého, pak misie je v přímém kontrastu s tím, co Ďábel chce pro tento svět. Není nic, co by ohrožovalo tuto jeho nadvládu více než právě šíření evangelia. Vždyť jen tak se ze zlých vojáků a ztracených duší ve službách světovládců této temnoty stávají další proti bojovníci.
„Byla mi dána veškerá pravomoc na nebi i na zemi. Jděte tedy…“ jsou slova, kterými nás Ježíš povolává jít do tohoto světa ve vítězné armádě přivádět další spolubojovníky. Každý z nás má vystoupit proti zlu tohoto světa, které je nad naši sílu. Není ale nad sílu toho, který nás povolává a naopak – jsme v převaze jeho síly. Proto nemusíme mít obavu, ale pokud se oblečeme do jeho zbroje, jdeme do boje připravení.
Když dám toto Velké Povolání do souvislosti s verši z knihy Efeským, mám obavu, že častokrát přemýšlím o misii velmi sebevědomě a transakčně, jako by byla pod mojí kontrolou. Jako by výsledek byl závislý na čistě mém úsilí a mojí síle. Stačí jít tam a tam a nepokazit, jak to říkám. Čím vícekrát toto zopakuji, tím větší je matematická pravděpodobnost, že to zabere a někdo se na to chytí – na mě to zabaralo.
Oproti tomu je velký rozdíl jít s vírou, naplněný Duchem a s trpělivostí v modlitbě šířit dobrou zprávu. Naše misie nikdy nebude efektivní bez využití celé výzbroje, která je pro nás k dispozici. Stejně jako jít do boje bez náležitého vybavení je nemožné.
Naše modlitba
Lukáš 18:1-8
Vyprávěl jim také podobenství, aby viděli, jak je třeba stále se modlit a neochabovat. Říkal: „V jednom městě byl soudce, který se Boha nebál a z člověka si nic nedělal. V tom městě byla vdova, která k němu chodila a říkala: ‚Zastaň se mě proti mému odpůrci.‘ Ale on dlouho nechtěl. Potom si však řekl: ‚I když se Boha nebojím a z člověka si nic nedělám, zastanu se té vdovy, protože mi působí mnohou nesnáz, aby mě nakonec nepřišla zpolíčkovat.’“ Pán řekl: „Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! Nezastane se Bůh svých vyvolených, kteří k němu volají dnem i nocí? Bude s pomocí pro ně otálet? Pravím vám, že se jich rychle zastane. Jen až přijde Syn člověka, zdali nalezne víru na zemi?“
Pokud zlého soudce vede vytrvalá prosba k činění spravedlnosti, o co více Bůh, který je dobrý a je na naší straně usilovně poslouchá vytrvalé nářky, které k němu voláme. Na tuto jistotu se můžeme spolehnout. Můžeme být povzbuzení tím, že žádáme o to, co se Bohu líbí ve válce, v které má převahu.
Je naše víra dostatečně silná, abychom usilovně a trpělivě prosili za lidi v naší rodině, za lidi, kteří se objeví na Kostele, v našem sociálním kruhu, v našem městě? Neochabuje naše víra, pokud nevidíme záhy výsledky naší modlitby? Podle tohoto textu není nebezpečí, že by se náš Bůh byl nevěrný – on určitě své sliby splní. Nebezpečí je v nás, vyvolených, že budeme nevěrní, naše víra ochabne, nebudeme trpěliví v naší modlitbě. Ztratíme jistotu, že to, co říká Bible je pravda – že pokud o něco požádáme, on jistě odpoví kladně na naši vytrvalou modlitbu.
Spasení samozřejmě není čistě v rukou nás lidí. Bůh si suverénně bez našeho přičinění vyvolil svůj lid, za který obětoval svého Syna a který jeho milosti dostal. Tento fakt by ale nesnižuje význam modlitby v této otázce. Nejde o pozvánku k tomu nemodlit se za spasení lidí s výmluvou, že to není v našich rukách, ale je to na Bohu.
Pavel v Římanům 10 píše: „Bratři, touhou mého srdce a prosbou k Bohu za ně [je], aby byli zachráněni. Neboť jim vydávám svědectví, že mají horlivost pro Boha, ale ne podle pravého poznání.“ Proto i my se modlíme a vydáváme svědectví, aby byli další byli zachráněni.
Modleme se za misii tak, jak nás Pavel žádá
Ve verších Efeským 6:18-20 Pavel žádá Efeské z vězení, aby se vytrvale modlili za všechny svaté včetně jeho samého. V čem?
- Aby mu bylo dáno slovo
- Aby směle oznámil tajemství evangelia – ačkoliv byl ve vězení a čelil ohrožení na životě, chtěl směle mluvit o evangeliu
- Aby se osmělil tak, jak se náleží mluvit (Skutky 4:13; Skutky 9:27; Skutky 13:46; Skutky 14:3 Skutky 18:26; Skutky 19:8; Skutky 26:26)
V Koloským 4:-6 Pavel žádá podobně:
V modlitbě buďte vytrvalí; buďte v ní bdělí a vděční. Modlete se současně i za nás, aby nám Bůh otevřel dveře slova, abychom mohli mluvit o tajemství Kristovu, pro něž jsem také spoután, abych je učinil zjevným tak, jak jsem povinen o něm mluvit. Žijte moudře před těmi, kteří jsou vně, vykupujíce čas. Vaše řeč ať je vždy laskavá, okořeněná solí, abyste věděli, jak máte každému odpovědět.
- Aby nám Bůh otevřel dveře slova
- Aby učinil zjevným tajemství
V 2. Tesalonickým 3:1-2
Nakonec, bratři, modlete se za nás, aby se Pánovo slovo rychle šířilo a bylo slaveno tak jako u vás a abychom byli vysvobozeni od pobloudilých a zlých lidí.
- Aby se pánovo slovo rychle šířilo
Pokud Pavel, který je pro nás vzorem v mnohém, žádal ostatní o modlitbu v těchto věcech, stejně tak pro nás je potřeba:
(a) modlit se za všechny misionáře v našem okolí, kteří čelí různým situacím, aby byli smělí a aby jim Bůh otevíral dveře a dával slov
(b) žádat modlitby od ostatních v té samé věci
Mezi řádky mi připadá jasný předpoklad, že Pavel věří moci evangelia jako síle ke spasení lidí, kterou stačí vypustit ven. Je jen potřeba odstranit překážky.
Modlitba za misii je bojem ve válce
Tento svět je válka mezi mocnostmi. Na jedné straně mocnosti zla a na druhé straně dobro – náš Bůh. Šířením evangelia bojujeme proti zlu tohoto světa a ukazujeme na Boha, který nabízí milost lidem, které milujeme. Jsme v převaze síly našeho Pána a proto je rozumné obléknout se do jeho Boží zbroje, než půjdeme do boje. Tuto válku vyhráváme a můžeme si být jistí, že ji nakonec vyhrajeme.
Pokud je výše zmíněné pravda, byli bychom hlupáci, kdybychom se za mocnou misii trpělivě nemodlili a nekompletovali tak naší Boží zbroj. Jen tak uvidíme efektivní, rychlé šíření evangelia. Stejně jako jsme všichni povolání jít do tohoto světa a kázat evangelium, stejně tak jsme povolání modlit se za lidi kolem nás a všechny, kdo k nim šíří dobrou zprávu.
Misie je práce více aktivit než jen jít za někým, říct mu evangelium, odškrtnout si čárku a spoléhat na pravděpodobnost. Láska k danému člověku v kombinaci s vírou v našeho Pána, jako mocného suveréna, který komukoliv může obměkčit srdce a zlomit ho na svou stranu v kombinaci s našimi vytrvalými prosbami je silnější zbroj než šířit víru mečem.
Pokud chceme vidět na Kostele efektivní misii – aby se Pánovo slovo rychle šířilo -, musíme se za ni trpělivě modlit a musíme také ostatní žádat o prosby za nás. Máme víru na to, abychom se za nás navzájem jako misionáře a za spásu lidí okolo vytrvale modlili?
I would rather teach one man to pray than ten men to preach. – Charles Spurgeon