(2. Timoteova 2:14-21) Jak být v životě a v církvi užitečný? Na co je třeba se soustředit?
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Jak být užitečný? Úvod do 2. Timoteovy 2 a otázka, jak může být člověk v životě užitečný. Připomenutí, že Ježíš žije.
- 1:45 Církev jako velký dům Pavel přirovnává církev ke velkému domu, ve kterém jsou užitečné i zbytečné věci.
- 2:50 Dva extrémy v církvi V církvi jsou těžcí lidé, se kterými nejde pohnout, a křehcí lidé, kteří se snadno rozbijí.
- 7:32 Nepřít se o slova Pavel vyzývá připomínat základní pravdu o Kristu a nepřít se o vedlejší věci. Hlavní věc udržet hlavní věcí.
- 13:17 Horlivý a osvědčený pracovník Výklad verše 15: horlivě usilovat, vytrvat, nebýt pokrytec a správně rozdělovat slovo pravdy.
- 21:30 Vyhýbat se bezbožným řečem Varování před falešným učením, například Hymenaios a Filétos. Kultivovat svatý radar a pomáhat slabším.
- 30:41 Pán zná, kdo jsou jeho Boží pečeť z verše 19: Bůh zná své. Výzva odvrátit se od nepravosti a vrátit se ke Kristu.
- 34:23 Nádoby užitečné Pánu Kdo se očistí, bude Pánu užitečný. Výzva řešit slabiny sboru hned a budovat společenství.
- 38:39 Shrnutí a modlitba Shrnutí textu: držet Krista v popředí, horlivost, osvědčenost, svatý radar. Závěrečná modlitba.
Přepis kázání
0:00 Jak být užitečný?
0:00 Tak, Bible, 2. Timoteova, 2. kapitola, dneska od 14. verše, tam jsme. To nějakou dobu tady na Kostele děláme, studujeme knížky Bible, jsme v knížce jedné z nich. 2. Timoteova. A ta otázka, kterou máme dneska před sebou a na kterou se budeme snažit aspoň nějak odpovědět, je tahle: Jak můžu být jako člověk užitečný? Jak můžu být jako člověk užitečný? Jestli je jedna otázka, která se zdá docela drtí naši… Zdá se, tohle naši kulturu je: Jaký je smysl života? Jak můžu být užitečný? Jak můžu vidět, že to, co dělám, má smysl? Jak můžu dělat to, co dělám, tak, aby to mělo smysl? Jak můžu něčím přispět, za co se dá bojovat, co se dá budovat? Zkrátka, jak můžu být v tomhle životě užitečný, jestli to vůbec jde. Jestli to vůbec jde.
0:55 A minule jsme se bavili o jedné hodně důležité věci a ten text na ni navazuje. A v krátkosti, ta důležitá věc, o které jsme se bavili minule, je jednoduchá myšlenka. Ježíš, náš Bůh, žije. Ježíš, náš Bůh, žije. Ježíš není jenom naše nějaká filozofická představa, jak mít lepší život, není to jenom náš učitel, jak trochu dělat spořádaněji věci. My věříme, že Ježíš žije, a díky tomu, že On žije, znovu můžeme žít i my. Základní zpráva křesťanství: Ježíš porazil hřích a smrt. A jestli jsme s ním zemřeli, tak s ním budeme také žít. A to začíná už teď. A Pavel teďka v té… Máme takovou pasáž před sebou, 14 až 21.
1:45 Církev jako velký dům
1:45 Máme před sebou… Pavel dá na konci, až tejtejte na naše kanály, že je na takový podobenství o světě. A říká, svět nebo církev, říct, je něco jako velký dům, ve kterým je hodně věcí. Velký dům, ve kterým je hodně věcí, a některé věci v tom domě jsou k něčemu a některé věci v tom domě jsou k ničemu. Některé věci v tom domě jsou na velkolepý věci, dá se s nima zacházet, a některé věci tam jsou takový… Znáte to, znáte to, že jste si koupili nějakou věc, o které jste mysleli, že ji budete strašně moc používat, použil jsi jednou na začátku a už od té doby leží v krabici. Pekárna nebo já nevím, co se tě… Takový ty věci, co budeme si dělat vlastní chleba. A pak někteří to dělají, chápu, ale většina měla víc tu myšlenku než tu exekuci. A to je ten… To je ten… To jsou ty věci, které tam máme. Máme tam vysavač, který používáme, a nejenom praktické věci. Máme tam obraz, který nám předávali, na který se díváme. Jsou to věci, které tam používáme, dávají nějaký smysl v tom domě, a pak jsou to nějaké věci, které nedávají smysl v tom domě.
2:50 Dva extrémy v církvi
2:50 A Pavel říká na konci tadyhle toho textu, a chce, abychom ten obraz měli od začátku před sebou, že to je jak s lidma. Je to jak s lidma v církvi nebo ve světě, kde jsou lidi, kteří dělají něco užitečného, a pak jsou lidi… Pak jsou lidi, kteří jsou tam v podstatě k ničemu. A já jsem v církvi, teď jsem to počítal, což nejsou zase tak těžké počty, před deseti minutama, sedmnáct let a řekl bych, v církvi jsou všechny možný lidi. Užiteční, neužiteční. Já jsem si zamýšlel, jak to přirovnat něčemu, co můžeme najít doma, a zdá se mi, že v církvi jsou, můžou být takový dva extrémy. V církvi jsou takový lidi, kteří jsou jak těžký věci doma, který nepoužíváme. Nevím, jestli máte takový třeba piano, který ani neladí a už na něj nikdo nehraje 15 let, protože s ním nejde pohnout. Tak to jsou někteří lidi v církvi. Jsou těžký lidi, se kterýma… jsou absolutně neužiteční, a víte, že i kdybyste chtěli s nima něco udělat, tak s nima nejde pohnout, tak je tam radši necháte sedět na tom stejným místě, nic nedělat 20 let.
3:57 A na druhou stranu jsou tam takový křehcí lidi, co je možná nějaká váza, možná byla i drahá, možná bylo něco, kolem kterých můžete chodit trochu po špičkách, abyste… rozbily se. U nás to jsou takový ty vínový skleničky z Ikey, který už máme asi patnáctou sadu, protože když je položíš do myčky špatně, tak se rozbijou. Já jsem se díval kdysi, já jsem se díval na takový jeden televizní pořad, jmenovalo se to Nathan for You. Bylo to o takovým borcovi, Nathanovi, který byl takový komediální seriál, kterého si vždycky najala nějaká firma, aby jim opravil biznis, aby jim pomohl, přišel s nějakou revoluční myšlenkou, která by ten biznis jim prostě nastartovala. Byly tam takové věci jakože taková vesnická zoo, která si ho objednala, protože tam už jim nechodili lidi. Víte, takovou zoo, který tam mají takový zajímavý zvířata jako psi a slepice a takový ty.
4:54 A on přišel na zajímavý nápad, že tam… že musí přijít, ta zoo musí přijít s virálním videem, kvůli kterému tam lidi budou chodit. A vymyslel tam… on tam najal potápěče a různý takový expertní crew a udělal takový video, to bylo takový fake video, že to někdo natáčel na telefon, že se tam v takovém rybníčku topí kůzle a prase, takový malý prase, to vidí, skočí do toho rybníku, plave za tím kůzletem a dopraví to kůzle na břeh. A ve skutečnosti tam byli potápěči, který to prase drželi pod vodou a takhle s ním plavali, ale na tom videu, bylo na telefon natočené, to vypadalo jako… A pak ta zoo byla tahle, vikýřovická zoo, místo hrdinského prasete. A lidi tam prostě pak chodili.
5:38 A jedna z věcí, kterou vymyslel, bylo starožitnictví, kde nikdo nekupoval. A on přišel s biznis nápadem, že tady prostě nikdo nakupovat nebude. To je realita. Vaše jediná šance je, když někdo ty věci, které tady máte na výstavce, ten porcelán, ty blbosti starý, když někdo rozbije a bude muset zaplatit. Takže udělal, vymyslel takovou strategii, které měly, kde prochází, tam jsou takový ty hrníčky s takovýma malbama, dáte mega blízko k sobě, aby lidi, když tam budou chodit a otáčet se, tak to rozbijou. A pak tam dáte cedulku: „Co rozbiješ, to zaplatíš.“ Takže začali vydělávat.
6:16 To je takový dlouhý přirovnání o tom, jak to může být v církvi. Jsou lidi, do kterých můžeme kopat, jsou lidi, se kterýma můžeme zkoušet hnout, jsou lidi, ke kterým můžeme přijít čtyři a říct si: „Teďka s nimi co uděláme?“ Jsem se do jedné nejmenované církve jednou posadil vedle staršího páru a zeptal jsem se ho, za co se můžu modlit. A ten pár mi odpověděl: „My nepotřebujeme, aby se za nás nikdo modlil.“ Takový typ lidí. Můžeme kopat, můžeme hnout, ale nikam se nepohnou. A pak jsou lidi na druhé straně, kde chodíme po špičkách a musíme skoro nedýchat, aby se nám nerozbili, aby se nám neurazili a neodešli, protože jsou křehcí. A díky tomuhle obrazu můžeme mít před sebou, když se dostáváme do té naší kapitoly, do toho našeho textu, že to je ta církev, která má všechny možný lidi uvnitř.
7:07 A ta otázka, kterou můžeme mít před sebou, je: Jak můžu být já ani jeden tady z těchto extrémů, kde se se mnou nedá jednat, protože se mnou nejde pohnout, protože se mnou nedá jednat, protože jsem tak křehkej, že mě můžou všichni rozbít? Ale kde můžu skutečně být pro něco. Kde můžu být užitečnej pro ostatní. Kde můžu být něčím, kdo je ten silnej, kdo drží, ale buduje zároveň.
7:32 Nepřít se o slova
7:32 A Pavel teda říká… Ta sekce předtím byla: Ježíš žije, my budeme žít, věrohodné je to slovo, jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním žít. A verš 14, ten dnešní text začíná tímhle. Říká Timoteovi, kazateli, který je v tom Efesu – tohle je dopis kazateli, který je v církvi, tak je podobné jako my, ve městě Efes. A on říká: Jestli Ježíš žije a my budeme žít, Timoteji, tak, říká verš 14, tohle připomínej. „A před tváří Boží zapřísahej bratry, aby se nepřeli o slova; k ničemu to není, jenom ke zkáze posluchačům.“ První věc, co mu řekne, je: Připomínej tady tuhle základní pravdu… budoucnost a zapřísahej ostatní bratry, zapřísahej ostatní lidi v církvi, aby se nepřeli o slova. K ničemu to není, jenom ke zkáze posluchačům.
8:20 Jestliže to, co máme, je pravda, jak David mluvil ve svým vyznání, jestli to, co máme, jestli Kristus žije, jestli to zaslíbení je, že můžeme žít i my, tak co jiného by mělo být důležitější než tohle? „Nepřete se o slova“ znamená… Tak tohle, tu základní pravdu o tom, kdo Kristus je a co udělal, udržte to v popředí. Jestli chceme se začít bavit vůbec o tom, jak může být užitečný člověk v církvi, jako vidíme nakonec, protože o tom to je, jak může být k něčemu, tak chci být někdo, kdo tohle bude držet v popředí. Kdo tohle bude držet v popředí.
9:01 A smutná věc, co se děje, taková paradoxní, je, že křesťanské církve… méně a méně o Kristu. Jsou o všem možným, nejen o Kristu. Z velké části o moralismu. Že prostě Ježíši na to… že nám to už nikdo neuvěří, to na to nikoho nepřitáhneme, to je trapný o něm mluvit, lidi si myslí, že ani nežil, je to mytologie, budeme radši se zajímat o to, jak pomoct lidem, jak se líp chovat. To je moralismus. Mluvit o Kristu je trapný, nebo by se lidi urazili, protože to je, jak se říká, že ještě jste moc exkluzivní tady.
9:43 Ale tohle celé tady vytváříme společně, a nejenom já tím, co říkám tady zepředu, ale všichni, co vytváříme jako jedna církev, jako tělo spojené – by byl použitelný obraz – spojené ze všech možných částí dohromady, je takovej ostrov. Takovej ostrov uprostřed možná bažiny,
10:02 …že to je takový negativní slovo, ale uprostřed našeho města, kde my zítra jdeme do práce, jdeme do školy, kde zítra se budeme muset starat o děti, které se nechovají přesně podle toho, jak bychom si přáli, aby se chovat měly. A budeme bombardováni vším možným, co se musí stát, kým musíš být, co musíš udělat, jak musíš jednat. A tohle místo je ostrov, kde si připomínáme, o čem život skutečně je. A to je ta první věc, o které můžeme přemýšlet. Já chci být někým, kdo tohle bude mít vepředu, v popředí.
10:36 A Pavel mu říká docela jasně, on říká: „Před tváří Boží zapřísahej další.“ Všimni si, tohle není jenom tak: „Váš kazatel by měl teda mít vystudovanou teologii, měl by vědět, o čem ta Bible je, měl by se v ní trochu orientovat, a vy další spíš tam tak seďte a poslouchejte, občas si udělejte poznámky a tvařte se, že jste zrovna poslouchali, když mluvil.“ On říká: „Připomeň dalším, aby občas poslouchali kázání“? Zapřísahej další. „Zapřísahej další, aby se nepřeli o slova“, aby tohle udrželi před sebou.
11:13 Aby… kde my víme, jak odpověď „kdo jsem já“ je zakořeněna v tom, kdo Bůh je a co říká o mně. Co znamená, že si to nemusím vydobýt, ale vydobyl to pro mě Ježíš. Odpočinutí a klid hledám u něj, ne u ostatních věcí. Smysl mám, když dělám věci pro něj. A tohle máme tak zakořeněný v sobě, že z toho nás už nikdo nerozhodí. On říká: nepři se o slova. Když se někdo pře o slova, tak to není, zdá se, nakonec o výhru pravdy, ale o výhru pro toho, kdo se pře. Když se někdo pře jen o nějaké vedlejší věci, o slova, tak to nevede k porážce lži, ale vede to k porážce posluchače. On říká „ke zkáze“, to je řecký slovo katastrofé. Ke zkáze posluchače.
12:12 Je zajímavý, že když mluvím… jedna věc, co můžeme přemýšlet: když mluvím s někým, tak i ti, co nemluví, tak jsou zapojeni, tak poslouchají. On říká, když se dva hádají, tak často ten, koho se to katastrofé dotkne, je ten, co sedí vedle, o kterém jste si mysleli, že se ani neúčastní diskuze. Ke zkáze posluchače vede, když se něco jiného dostane do popředí než Kristus, když dáváme najevo, že tady tahle církev je o něčem jiným. Že tady je důležitější, abychom si vybudovali tohle. Hlavní věc je udržet hlavní věc hlavní věcí. To je náš úkol jako církev. Hlavní věc je udržet tu hlavní věc hlavní věcí. To je náš úkol. My kážeme Krista. Na tom všechno stojí. Vím, že tady jsou lidi, kteří třeba nejsou věřící. Vítejte, jsme tu rádi s vámi, my se s váma budeme bavit, my s váma budeme trávit čas, ale tohle byste o nás měli vědět: že na prvním místě v našem životě je Ježíš Kristus, a za to se omlouvat nebudeme a o něm mlčet nebudeme.
13:17 Horlivý a osvědčený pracovník
13:17 V tomhle domě, v tomhle světě, v téhle církvi budeš užitečný jen tak, když budeš vědět, kdo je jeho majitel, když budeš vědět, co je na prvním místě. A on řekne další věc. On řekne: tak tohle je první věc, co dělej. On řekne: tohle připomínej. Před tváří Boží zapřísahej další, aby se nepřeli o slova, aby nic jiného se nedostalo do popředí místo Krista. A pak mu řekne další věc, co můžeme dělat, jak můžeme přemýšlet o sobě, abychom byli k něčemu. On řekne, verš 15: „Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako člověk osvědčený, pracovník, který se nemusí stydět, správně rozděluje slovo pravdy.“
13:59 Všimni si jedné věci. Nepřít se o slova neznamená: tak zahoď Bibli, aby se náhodou nestalo, že se někdo bude přít o slova, nebo aby někdo spolu nesouhlasil. Nepřít se o slova neznamená zapomenout na pravdu, ale on mu říká: tohle je důležitá věc, zapamatuj si tuhle věc – Ježíš Kristus vstal z mrtvých, ty vstaneš taky, o nic dalšího se nezajímej. Ne, to mu neříká. On mu dokonce říká: buď někdo, kdo se nemusí stydět a správně rozděluje slovo pravdy. Správně rozdělovat slovo pravdy a zároveň se nepřít o slova druhotných věcí. To je zajímavý balans. Kde my chceme mít hlubokou diskuzi, kde my chceme do hloubky studovat s tím, že držíme tu hlavní věc jako hlavní věc.
14:47 Všimni si, co mu říká teda. Můžeme o sobě přemýšlet. Jak to může pomoct nám? První, co mu řekne, je: horlivě usiluj. Usiluj, horlivě se snaž, nerezignuj. To je další. To potřebujeme slyšet. To potřebujeme v církvi. Církev je plná letargie, apatie k tomu, co se děje. Plná pasivních posluchačů. A on řekne: buď horlivý. Víš, co to znamená? To znamená, když tady sedíš dneska, tak nejsi jenom zaměstnanec ve fabrice. Nejsi jenom zaměstnanec ve své práci. Nejsi jenom někdo, kdo žije svůj život mimo. On říká: horlivě usiluj, abys v církvi něco dělal. Aby ses před Boha postavil jako někdo. Horlivě usiluj.
15:37 Jestli jsi tady křesťan a patříš do Kostela Jinak, tak jsi domácí v Kostele Jinak. Ten text nás vybízí: „Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako někdo,“ kdo k něčemu. A nemyslím tím hodnotou před Bohem. Naše hodnota vychází z toho, co Bůh udělal, ale k něčemu užitečnému. Bůh nás může přijmout, zachránit, Bible říká, a veškerá naše práce, kterou tady postavíme a které se tady budeme věnovat na zemi, shoří jako sirka, protože byla k ničemu. Budeme zachráněni, Bible říká, ale jen jako skrze oheň, který smete všechno, co jsme vybudovali, protože to bude zbytečné. Tenhle text není o tom, že budeme zachráněni, když budeme horliví, ale tenhle text je o tom: protože jsme zachránění, buďte horliví. Buď horlivý, horlivě usiluj.
16:26 A co mu řekne? Horlivě usiluj, aby ses před Boha postavil jako osvědčený pracovník. Osvědčený pracovník. Co to znamená? Znamená, že my nejsme křesťani, kteří se jen krátkodobě nadchnou. Krátkodobě nadchnou, ale máme vytrvalost. Osvědčený pracovník je někdo, co udělal jednu věc dobře, snažil se, prostě – neříkám, že všechno musíme dělat na 100 % správně – a pak byl nějaký čas a možná ho někdo nepochválil. To se taky může stát v církvi, že ne všichni k vám přijdou: „Výborně, dobrá práce, výborně jsi tady zametl.“ Práce v církvi je dost často nevděčná věc, protože všichni tady něco dělají, nevšímají si těch dalších. Neříkám, děkujme si víc, ale osvědčený pracovník je co? Něco udělá dobře, něco udělat dobře, něco udělat dobře, něco udělat dobře, a my říkáme: to je zajímavá trajektorie, možná tady pravděpodobně to udělá dobře.
17:21 Osvědčený pracovník, to chce vytrvalost, že jo, být osvědčený pracovník. Ne udělat jenom jednu věc, ale dělat věci za sebou. A možná budeme dělat dobře, udělat to trochu hůř, udělat to dobře, udělat to trochu hůř, ale vidíme něco, kde můžeme říct: tenhle člověk, ten se osvědčil. Ten se jenom nenadchnul, že teda může pracovat, a když přišla práce, tak řekl: „Tak na to vám kašlu. Nikdo mi minule nepoděkoval.“ Osvědčený pracovník. Další věc, co říká: horlivě usiluj. Jedna věc, než k tomu dojdu. Chce, abychom viděli tohle. Je to povzbuzení pro nás. Protože jsme křesťani, tak máme co dělat. Protože jsme křesťani, tak máme co dělat.
18:04 Možná jste nevěřící, že sedíte tady a přemýšlíte nad tím, proč bych měl dělat to, co dělám. A to je dobrá otázka. Proč bys měl? Ve světě, kde není Bůh, není žádný stvořitel, vesmír byl nestvořený, za žádným účelem, to, co děláš, objektivně nemá smysl, protože není nikdo, kdo by tomu smysl dal, kromě tebe, takže si ho musíš vymyslet. Ale my máme majitele domu. My máme majitele domu a my jsme, Bible říká, jeho věci v podstatě. My můžeme žít pro něj. Teď tohle, čemu se můžeme věnovat s horlivostí a kde se snažíme být osvědčení – my můžeme něco dělat, co má smysl. To je výsada. Takže on říká: buď osvědčený, jako osvědčený pracovník, který se krátkodobě nenadchne, ale má vytrvalost.
18:51 Pak říká další věc: aby ses… pracovník, který se nemusí stydět. Který se nemusí stydět. To znamená, jestli chceme být užiteční domácí, k něčemu, tak nejsme pokrytci. To je častá kritika křesťanů: kážou vodu, pijou víno. Nejsme pokrytci, nežijeme dva životy, jeden v kostele, jeden venku. Neříkám, že jsme dokonalí. Nemusí se stydět, to znamená, že vyznáváme chyby, když je máme, omlouváme se, když je třeba se omluvit, vyznáváme hřích, pokud hřešíme, a nemusíme se stydět. Nemáme dva životy.
19:35 Buď osvědčený, buď někdo, kdo se nemusí stydět. Další věc, co mu řekne: který správně rozděluje slovo pravdy. My nerezignujeme na to, že pravda existuje, ale vyvíjíme úsilí, abychom jí správně rozuměli. Protože jí správně rozumět jde. A to je ten balans: nedělat ze všeho bitvu, z každého slova nedělat bitvu, do popředí nedostal něco hlavního, ale zároveň vidíš, že tady ta bitva je. Že je lež a pravda.
20:04 Křesťanství je o vědomostech, křesťanství je o slovech, křesťanství je o poznání. Někdy si lidi myslí, že křesťanství je… musíš, že když chceš jít do kostela, tak musíš nechat hlavu doma, protože tam ti jenom vymyjí mozek, tam prostě jenom slyšíš nějaké staré příběhy a tam nemusíš přemýšlet. To není křesťanství. Křesťanství vyprodukovalo za historii jedny z největších myslitelů, co svět poznal. Plno z vás, když jste… než jste byli věřící, stali jste se věřícími, tak jste začali číst takový ty papírový věci, knížky. „Co to je? Jsem nevěděl, že existuje.“ Studovat věci do hloubky. Svět je zajímavější, než se zdá. Existuje pravda, existuje smysl. Existuje pravda a smysl, tak má cenu tady tyhle věci znát. Správně rozděluje slovo pravdy.
20:55 Bůh nám nechal tlustou knížku plnou věcí. Ale rozlišujeme, co je naléhavý, co má největší prioritu a co je podpůrný a možná má menší prioritu. Ne že by to bylo nedůležité, ale nemusíme kvůli tomu bojovat. Rozlišujeme věci, na kterých bychom měli stát pevně, a pak jsou věci, které se nemusíme hádat. Můžeme se zajímat, můžeme diskutovat, ale nemusíme se hádat. Horlivě usilovat. Nejenom pár nadšených v církvi, ale všichni jsme nadšení pro tady tyhle věci.
21:30 Vyhýbat se bezbožným řečem
21:30 A pak řekne takovou zajímavou věc. On mu řekne tak, že tohle: buď horlivý, postav se, jako kdo… někdo je osvědčený, kdo se nemusí stydět, správně rozděluj slovo pravdy. A pak mu řekne tohle, 16, 17, 18. On mu řekne následující: „Vyhýbej se prázdným světským řečem, neboť ti, kdo tak mluví, budou stále více postupovat k bezbožnosti a jejich nauka se bude šířit jako sněť. Patří k nim i Hymenaios a Filétos, kteří zbloudili od pravdy, když říkají, že vzkříšení již nastalo, a tím u některých podvracejí víru.“
22:11 Vyhýbej se prázdným světským řečem. Možná to lepší slovo by tady bylo bezbožným řečem, protože to nejsou světský řeči, jako v tom „vyhýbej se, když někdo mluví o fotbale“. To je světská kratochvíle. Bezbožným věcem – jsou to věci, které jsou proti víře. Tímhle se vyhýbej. Já tomu říkám, když se chcem… jak o tom přemýšlet, je, že máme tady kultivovat – jestli chceme být užiteční, nejenom pro sebe, ale pro ostatní, tak bychom měli kultivovat v hlavě svatý radar. Svatý radar. (automatický strojový přepis nerozuměl) To je možná Matrix, nebo nevím, možná nějaká jiná zajímavá, jiná práce, ale z Bible to není.
22:59 Je plno lidí, kteří posílají různě na Facebook nebo na Instagram všechny možný citáty a myslí si, že to je z Bible. Protože tam nějaký hezký pozadí jako západ slunka a zajímavý font, tak to je inspirativní citát. Ne, ding, ding, ding, ding, ding. A ten příklad tady řekne, on říká: tady jsou borci v Efezu, kteří říkají, vzkříšení už nastalo. Jo, to byl příklad v Efezu, ale možná, co v našem životě? Co v našem životě? Kde jsou místa nebo jaký lidi vás vedou od pravdy? A otázka je, proč v nich jste? Často to jsou lidi, kteří možná říkají… modifikovali, aby to vyhovovalo jejich životnímu stylu. Nebo aby byli zajímaví.
23:46 V Prvním Timoteovi, v tom dopise, co mu napsal předtím, říká Timoteovi – ó Timoteji – tohle je První Timoteova 6: „Zachovej, co ti bylo svěřeno, vyhýbej se světským a prázdným řečem“ – to je to stejné slovo – „vyhýbej se světským a prázdným řečem a protikladným tvrzením toho, co se falešně nazývá poznání, k němuž se někteří přiznávali.“ My jako křesťané uslyšíme spoustu zajímavých věcí. On tomu říká to, co se falešně nazývá poznání. Přijdou za náma lidi a řeknou: „Ty seš furt v té Bibli? To je stará knížka. Já mám poznání. Já, víš, já jsem taky v té Bibli byl, ale teď jsem přišel na… ding, ding, ding, ding, ding.“ Na co? To mě zajímá. „Že když obejmeš strom, tak teprve dostaneš energii. Když uděláš tohle, tak teprve dojdeš ke klidu.“ Ding, ding, ding, ding, ding. To se mi nezdá úplně.
24:41 A tady ten příklad je: borci v Efezu, chodí nějací – to je Hymenaios, Filétos. Není zajímavé, že je Pavel jmenuje? Borci napořád by byli – tisíce let chodí borci, kteří říkají, vzkříšení už nastalo. Těžko říct, co tím zrovna mysleli. My si to můžeme možná trochu představit. Křesťanská víra naše říká, že naše naděje, naše budoucnost je ve vzkříšení z mrtvých, to je jedna naše základní naděje. Není to v nějakým éterickým nebi, kde budeme poletovat, hrát na harfu a budeme mít plínky. Ale budeme vzkříšení na nové zemi a novém nebi, kde se nebe a země nějakým zajímavým způsobem spojí do sebe, a my tam budeme žít ve fyzickým těle. A to je vzkříšení. A to se stane na konci. Ježíš – tomu se říká prvotina. Ježíš vstal z mrtvých; jaký Ježíš je teď, takoví budeme i my.
25:30 A teď tam v prvním století byli borci v Efezu, kteří říkali: „Hele, kámo,“ – představte si to s pražským přízvukem – „hele, kámo, vzkříšení už nastalo. Ty jsi to doopravdy nepochopil. Když Ježíš mluvil, když mluvil o vzkříšení, tak mluvil o tom, že se vzkřísí naše mysl. Že jsme duchovně vzkříšení. A teďka takový ty blbosti o tom, že někdy budeme vzkříšení z mrtvých a Ježíš přijde znovu a veme si nás k sobě – to on to myslel obrazně. Jestli jsi opravdový věřící, prohlédl, jestli jsi schytil ten závan ducha jako já, tak máš vzkříšenou mysl. Jestli jsi kouřil to, co jsem kouřil já.“ Já nevím.
26:21 A víš, co řekne Pavel? Vyhýbej se těm lidem. Ding, ding, ding, ding, ding. Vyhýbej se těm lidem, kteří podvrací víru. Kteří zbloudili od pravdy, když říkají, že vzkříšení již nastalo, a tím u některých podvrací víru. Protože tam budou lidi podobný jak ty vázy, který trochu drbneš a oni spadnou. Křehcí lidi, kteří prostě jsou takový lidi, kteří mají tendenci – a můžeme to vědět sami –, když někdo mluví přesvědčivě, říkat: „Možná, tady to on řekl dost nahlas, tak možná to je pravda.“ Proto vyhýbej se jim. A dokonce se je Pavel nebojí jmenovat. Tohle jsou ty lidi. Jmenuje Hymenaia a Filéta. Tohle není „nechci jmenovat, aby se nikdo neurazil, že někoho jmenuju“. Jmenuje Hymenaia a Filéta. Obloukem – když je potkáte, tak se jim vyhněte.
27:13 A je zajímavé, že v drtivé většině, ne-li všech, všechno tohle nebezpečí jde z církve. To není „vyhýbejte se nevěřícím lidem“. „Vyhýbejte se ateistům.“ Vůbec. To jsou lidi, kteří byli v církvi, začali bloudit od pravdy, začali si: „No tak možná, jako tady tam ta Bible si tohle říká, ale možná bychom tam mohli tohle přidat nebo tohle ubrat.“ Až nakonec bloudili tak, že už ani neví, kde ta Bible je. A říkají dalším: „Pojď s náma, tahle cesta, ta je zajímavější.“ Příkladů je dneska hodně. Ježíš není Bůh, Ježíš byl jenom dobrý učitel. Nebo prostě dobrý příklad, jak bychom to říkali – Jehovisti to říkají, že jo. Ježíš není Bůh. Nebo jenom dobrý učitel, filozof, příklad, jak bychom měli žít my. „Nehroť to tak s tím Ježíšem. Důležité je zaměřit se na nějaký nekonkrétní duchovno a pak to nějak jako zjistíš. A to bude stačit.“
28:08 Nebo Ježíš není jediná cesta k Bohu. „Jak můžeš být tak netolerantní a říct, že muslimové prostě nejdou do nebe? Jak můžeš být tak netolerantní a říct, že buddhismus nevede k věčnému míru? Jak můžeš být tak netolerantní a říct, že když to někdo myslí dobře, ale nezná Boha, tak prostě s Bohem nebude?“ Já nejsem netolerantní. Bible říká, že Ježíš říká: „Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ A buď Ježíš je lhář, nebo mluví pravdu. To jsou moje možnosti. Ale nemůže mluvit pravdu, být dobrý učitel a zároveň lhát v největší životní otázce, která existuje: Jak můžu mít vztah s Bohem?
28:48 Vyhýbej se tomu, když to uslyšíš. Trajektorie těchto lidí, kteří si budou modifikovat, modifikovat, modifikovat, modifikovat, bude zřejmá. Začnou bloudit, až se úplně ztratí. A to je ta užitečnost v sobě navzájem. Protože někteří jsme křehcí a někteří prostě křehcí jsme. To není špatný. Já jsem tím myslel, že někteří prostě mají tendenci věřit lžím a musíme být ještě víc na pozoru než někdo další, ale v tomhle si můžeme navzájem pomoct. Když uvidím někoho, jak se začne přidávat, jak se začne modifikovat, tak možná to nedělá s tím „já chci být falešný učitel“. Ale možná byl prostě slabší bratr nebo sestra a my jsme užiteční v tom, že za nima přijdeme, obejmeme je – same gender – a řekneme jim: „Hele, tady… tady tam nechoď, to není pro tebe dobré místo. Tohle není pravda, co se ti snaží namluvit.“
29:49 Vyhýbej se lži, budeš užitečný pro ostatní. A ta realita, že církev, to je náš dům, taky mišmaš lidí – jsme tady někteří skutečně věřící, jsou tady nevěřící, hledající upřímně, třeba se zajímají o víru, jsou tady lidi, kteří jsou možná manipulativní
30:04 a církev jim slouží jako zdroj kolektivu, nebo jako způsob, jak… co mají dělat, to se děje taky, nebo jak nějakým způsobem ostatní využívat. Možná jsou tady falešní věřící, kdo ví, kteří ví o sobě, že věřící nejsou, ale na ostatní hrají nějaké divadlo. Možná jo. Jestli ta otázka je, jak se v tomhle můžeme vyznat, tak ta odpověď je, že my se v tom sami nevyznáme, ani nejsme povoláni, aby jsme zjistili o všech ostatních, jak je na tom jejich srdce. Náš úkol je udržet tu hlavní věc hlavní věcí. A my víme, že Bůh ví, Bůh se v tom vyzná sám.
30:41 Pán zná, kdo jsou jeho
30:41 Ten verš 19 říká tohle. Je zajímavá vsuvka, kde říká: tyjo, tady tyhle borci jsou v církvi a říkají tady: „Vzkříšení už nastalo.“ A verš 19 říká: „Avšak pevný základ Boží stojí a má tuto pečeť.“ Pevný, pevný Boží základ stojí, má tuto pečeť: „Pán zná, kdo jsou jeho.“ To je zajímavé, že tohle je Boží základ. Kdyby jsi vůbec neznal tenhle verš a zeptal bych se tě, co bys tam doplnil? „Pevný základ Boží stojí a má tuto pečeť,“ dvojtečka. Co bys tam dal? Možná bysme řekli, no to je, jak před chvilkou říkal, že Ježíš vstal z mrtvých. To zní důležitě.
31:23 Ale tahle pečeť je: Pán zná, kdo jsou jeho. Pán ví, kdo mu patří, a Pán ví, kdo mu nepatří. A teďka zajímavá věc: tak ať se odvrátí od nepravosti každý, kdo vyslovuje Pánovo jméno. Boha nikdo neoklame, ale zároveň nejsi ztracenej případ. To je to, co nám to trochu říká, protože jestli Pán zná, kdo jsou jeho, a zároveň nás ten text volá, aby jsme se odvrátili od těch blbostí, do kterých jsme se z naší možná vlastní viny ponořili, tak to znamená, že možná jsme jeho, i když do těch blbostí jsme se ponořili. Že jeho nejsou jenom ti dokonalí, nejsou jenom ti nejsilnější, nejsou jenom nejpravdivější, ale jeho jsou možná ti, kteří se ponořili do blbostí, a možná teďka ten čas je se z nich vyhrabat ven.
32:10 Pán zná, kdo jsou jeho, a jestli jsi jeho, tak uslyšíš tohle volání: odvrať se od nepravosti. Přestaň. Buď užitečným člověkem v církvi pro ostatní, udrž tu hlavní věc hlavní věcí, nech si poradit. Pán zná, kdo jsou jeho, odvrať se. Boha nikdo neoklame. Je viditelná církev a neviditelná církev. Říkáme, že jo. Viditelná církev, tam jsou všichni lidi, kteří si říkají křesťani. Tomu říkáme viditelná církev. Ale ne všichni lidé, kteří si křesťani říkají, jsou doopravdy křesťani. A to je ta neviditelná církev, kde Bůh ví, kdo je jeho. A to je ta neviditelná církev, kterou my nutně v tomhle životě vidět nebudeme. Bůh ví, kdo jsou jeho, uprostřed té viditelné církve.
32:56 Možná pro nás to je, že nás trochu probudí. Bůh vidí Kostel Jinak, jak my ho nevidíme. Bůh zná Kostel Jinak tak, jak my ho neznáme. Bůh zná naše srdce tak, možná jak ho i sami neznáme. Je v tom i dobrá zpráva. To znamená, že jsou tady někteří, kteří jsou jeho. Kteří mu patří, pracují pro něj, budují církev, i když je možná na čase, aby teďka se očistili od těch blbostí, kterých spadli. Odvrať se od nepravosti, jestli vyznáváš jeho jméno.
33:34 Opravdoví věřící nejsou ti, kteří nedělají chyby, kteří nemůžou padnout, kteří nesklouzávají k blbostem, ale teď je čas se na to vykašlat a jít zpátky ke Kristu a říct: „Je to tak. Já jsem zabýval vším možným, všechno možné se dostávalo do popředí, ale já teďka chci, Ježíši, aby ty jsi byl na prvním místě. A ne pro mě, abych tímhle mohl být i užitečným ostatním lidem. On je smysl mojeho života, pro co žiju, on je síla mojeho života, díky čemu můžu žít.“ Pán ví, kdo jsou jeho – napomenutí a naděje zároveň. My víme, že naše naděje není v dokonalé horlivosti a dokonalé pravdivosti, ale v dokonalém Spasiteli. Pán ví, kdo jsou jeho, a ti, kdo jsou jeho, se odvrátí od blbostí a začnou znovu volat jeho jméno.
34:23 Nádoby užitečné Pánu
34:23 A ten text končí tímhle: „Ve velkém domě nejsou jenom nádoby zlaté a stříbrné, nýbrž i dřevěné a hliněné, jedny ke cti, druhé k méně čestným účelům. Kdo by se tedy od těchto věcí očistil, bude nádobou ke cti, posvěcenou, Pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému skutku.“ Jo, znovu, to není Pánu libou k záchraně, on si neřekne tak: tyhle teda zachráním, protože jsou dobrý. Ne, Pánu užitečnou. Můžeš být zachráněnej, ale nemusíš být užitečnej. Kdo by se od tohohle očistil, bude nádobou ke cti, posvěcenou, Pánu užitečnou, připravenou ke každému dobrému skutku.
35:12 Si můžeme neskařit. Já chci být užitečný pro Boha. Já chci být užitečný pro Boha. Já už nechci patlat v blbostech. Nechci se hádat o vedlejší věci. Já chci být užitečný pro Boha. A to je ono. Bůh se na nás dívá jako na dům. Mě zajímalo, jak vypadáme jako dům. Kdyby se opravdu nakreslil kostel jako dům, jak by to vypadalo? Možná jsme dům, který zatéká ze všech stran, ale máme 4K televizi, dá se na co dívat. Máme tady hezký věci nebo něco, ale prší nám tam, máme díru ve střeše.
35:46 Když zjistíte, že do vašeho domu zatéká – Peťa si staví dům, tam mu zatéká, ale ještě to nevadí. Když zjistíte, že do vašeho domu zatéká, řekněme, že si postavíte dům a zatéká do vašeho domu, jak rychle byste to řešili? „To počká za měsíc,“ jo? Asi ne. Když zjistíte, že zestavíte dům si, nebo myši, jak rychle nastavíte past? Jak rychle zavoláte firmu? Vy zjistíte, že máte dům a začne vám padat střecha. Jak dlouho budete sedět na gauči a budete říkat, že se nic neděje? Asi ne rychle, protože tohle vidíme. Začněte tak přemýšlet o svým sboru. Vy jste dům, vidíte, máme spoustu slabých stránek, spoustu věcí, tak začneme teď. Začneme teď.
36:40 Chci být užitečný pro moje společenství. A to bude tak, že budu stát na pravdě, vyhýbat se lžím, sloužit dalším lidem a budu přes chyby, který dělám, a blbosti, ve kterých se patlu, vracet se zpátky k němu. A to bude dobré jak pro mě, tak pro ostatní kolem mě. Být domácím, skutečně. Pár z vás tady, kteří nejste domácí, nejste členové v Kostele Jinak, kteří jste věřící, nebojte se zavázat, že budete budovat sbor, sbor – dejte závazek, že budete budovat sbor. A nemusíme to být my. Nějaký jiný, to je jedno. Ale dejte závazek, že budete mít domov, na kterým budete pracovat společně s dalšíma, abyste byli užiteční křesťani.
37:21 A nakonec není důvod se o církev bát. Bůh ví, kdo jsou jeho. Že to naše povolání není na 100 % zjistit, jestli tady tenhle vedle mě je doopravdy věřící, ale očistit svoje srdce, přemýšlet nad sebou. Naše naděje nespočívá v naší dokonalé horlivosti, v dokonalým Spasiteli. Naše jistota nespočívá v tom, že nepochybíme, ale v tom předchozím: Kristus zemřel a vstal, a jestli on porazil smrt, i ty budeš žít. Tohle připomínej, zapřísahej bratry, aby tohle drželi jako základ naší naděje. A v tomhle, i když jsme zachránění a Bůh nám tohle dává zadarmo, my chceme být užiteční v tomhle životě. Bůh z nějakého důvodu kdysi se rozhodl, že tady tenhle život ještě bude. On to mohl skončit tisíc let zpátky, my jsme se ani nemuseli narodit. Proč tady ještě jsme?
38:09 Bůh nečeká na vlak z nebe na zem a jede mu až za sto let. Takže říká: ještě tam nemůžu jít, ještě prostě… České dráhy, zpoždění. Bůh může přijít, kdy chce, ale z nějakýho důvodu ještě nás nechá, protože chce, aby jsme něco dělali. Buďte užiteční, stůjte pevně na pravdě. Nenechte se zatáhnout do nesmyslných hádek, které nejsou o Kristu. Tohle je jeho dům. My ho chceme budovat, my ho chceme bránit, my za něj chceme bojovat.
38:39 Shrnutí a modlitba
38:39 A budeme to dělat tak, tímhle skončím. Budeme to dělat tak, to je shrnutí toho textu: tím, co budeme držet v popředí – Ježíš Kristus; svojí horlivostí, že neupadneme do letargie nebo nějaké pasivity; svojí osvědčeností, že nepracujeme s nadšením; s tím, jak se budeme vyhýbat lžím, že budeme mít svatý radar. A jak tohle všechno budeme spolu s ostatníma stavět jako dům na Kristu. S Boží pomocí tohle můžeme dělat a můžeme být užiteční. Já se budu modlit a skončíme.
39:19 Tak tě, Otče, prosím, aby to dnešní ráno pro nás bylo impuls. Aby pro nás bylo impulzem vidět všechno možné, v čem se babráme, jsme neužiteční, a aby to přesvědčení bylo: já nechci být ten pevnej morose, za kterým nejde pohnout. Ani nechci být ten křehkej, ale uč mě, jak můžu víc růst v tobě a být užitečný jak v sobě nakonec, a jak v dalším. A zároveň tě prosím, Otče, abys nám ukázal slabší bratry a sestry, kteří doopravdy ti patří a můžou pomoct, nevidí, jak se vyhrabat z některých věcí. S nimi dokázali sloužit. Ne jako někdo, kdo je v něčem lepší nebo důležitější, ale někdo, kdo možná se nebabrá v těchto věcech, aby mohl pomoct těm lidem, kteří se v nich babrají. Tak tě prosím, abys vytvářel silný společenství, kde silní pomáhají slabým, ale zároveň kde jak silní, tak slabí přemýšlí, jak můžou stavět na tobě a vyhýbat se věcem, které nejsou o tobě. Amen.