(2. Timoteova 2:8-13) Povzbuzení neztrácet odvahu, i když víra může znamenat utrpení, pochyby a bolest – protože Ježíšovo vzkříšení znamená, že smrt ani strach nemají poslední slovo.
✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.
Obsah kázání
- 0:00 Stojí křesťanství za to? Kazatel vzpomíná, proč se nechtěl stát křesťanem. Ptá se, zda víra stojí za to, co nás stojí.
- 3:17 Kontext dopisu Timoteovi Pavel píše Timoteovi, kazateli malé církve v Efezu, která čelí odporu a opuštění.
- 4:44 Pamatuj na Ježíše Krista Čtení verše 8. Pavel připomíná zkušenému Timoteovi základní pravdu o vzkříšeném Ježíši.
- 7:18 Moc toho, na co myslíme Starosti a strachy ovládají naši mysl. Pavel staví proti nim myšlenku, že Ježíš žije.
- 12:48 Pro něj snáším útrapy Pavel snáší pouta kvůli živému Kristu. Na Ježíše často nemyslíme, a proto nás svírají problémy.
- 18:23 Není třeba všemu rozumět Podobenství C. S. Lewise o jídle a vitaminech. Stačí pamatovat, že Ježíš žije, i bez porozumění všemu.
- 24:37 Všechno snáším pro vyvolené Slovo Boží není spoutáno. Pavel snáší vše, aby další dosáhli záchrany v Kristu.
- 28:24 Věrohodné je toto slovo Raná křesťanská říkanka z veršů 11–13. Co znamená, že Ježíš žije a porazil smrt.
- 33:22 Bůh zůstává věrný Pochyby nejsou zapřením Krista. Naše naděje je v Boží věrnosti, ne v naší.
- 38:26 Výzva a modlitba Výzva pro nevěřící, aby žili pro Ježíše. Shrnutí hlavní myšlenky a závěrečná modlitba.
Přepis kázání
0:00 Stojí křesťanství za to?
0:00 Tak jestli máte Bible, 2. Timoteova dneska, 2. kapitola. Když jsem se stal křesťanem v 19 letech, tak poslední, kým jsem se chtěl stát, bylo křesťanem. Protože jsem nějaký křesťany předtím potkal, a když jsem se na ně díval, tak jsem si říkal, že tohle nemůže stát za to. To, takhle žít, takhle vypadat, takhle mluvit, těmhle věcem se věnovat, tohle nemůže stát za to. Protože, když budeme upřímní, tak křesťanství se nezdá jako cesta k popularitě. Nebo cesta k úspěchu.
0:42 Nevypadá to, že když se v České republice stanem křesťanem, když se v Šumperku stanem křesťanem, zvlášť v menším městě možná, kde vás lidi víc znají, natož jestli jste v Zábřeze nebo v Mohelnici, tam už vůbec, tak se to nezdá, že když se teda stanem křesťanem, tak si všichni ostatní řeknou: „Hmm, tenhle člověk, ten musí být inteligentní. Tenhle člověk, ten má všechno pohromadě, protože kdo by se nechtěl stát křesťanem?“ Ne, křesťanství je naopak. Když se někdo stane křesťanem, tak si, nebo stává se křesťanem, nebo dokonce chodí do kostela, tak si spíš lidi řeknou: „Tenhle člověk je blázen. Tenhle člověk možná ztrácí zdravej rozum.“ A možná člověk, který není věřící, by se stejně ptal jako já, když jsem taky byl nevěřící: Jak tohle může stát za to?
1:36 A někdy křesťani mají podobné otázky, někdy máme my podobné otázky. Stojí tohle všechno, čemu se tady věnujeme, co tady děláme, do čeho investujeme svůj čas, do čeho investujeme svoji energii, pro některý, do čeho investujeme svoje peníze, stojí to za to? Protože když jsme se stali křesťanem, tak to neznamenalo najednou, i když byla nějaká změna, v hodně případech radikální změna, tak to neznamená, že by byly úplně všechny naše otázky odpovězeny. Neznamená to, že by najednou náš život celý byl uhlazen. Pro některý z vás přišly úplně nový problémy, se kterýma jste nepočítali, že přijdou, když se stanete křesťanem. Začali jste řešit vztahy, začali jste řešit kamarády, některý vás dokonce opustili, protože jste se stali křesťanem.
2:26 A takové ty těžké otázky, které máme, když jsme věřící, a které přichází, i když jsme věřící, jsou: Co když se stanu křesťanem, co když budu mít pochyby, co když moje víra nebude úplně tak pevná, jak se zdá, že je pevná u všech lidí okolo, co když nebudu úplně všem věcem rozumět? A taky by mě zajímalo, co všechno teda bude obnášet, bude stát. Co když si o mě lidi budou myslet něco špatného? To je reálný strach pro hodně z nás. Většina z nevěřících rodin, pro většinu z vás, všichni vaši známí nebo kamarádi byli, než jste se stali křesťanem, nevěřící. Naše reputace se nezlepší tak, že budeme chodit do kostela.
3:17 Kontext dopisu Timoteovi
3:17 Dneska budeme pokračovat tam, kde jsme skončili. Druhá Timoteova, to je naše knížka Bible, kterou studujeme. Bible má 66 knih, tohle je jedna z nich. Je to dopis, který napsal apoštol Pavel Timoteovi, který byl kazatelem ve městě Efez, což bylo jedno z největších měst Římské říše v provincii Asie. A ta církev tam je maličká. Velmi pravděpodobně méně lidí než tady v místnosti. A velmi pravděpodobně většina těch kamarádů, těch lidí, kteří byli součástí té církve, včetně Timotea, byli lidi, kteří nesouhlasili s tím, čemu věří. V druhé kapitole. No, on strávil první kapitolu tím, že Timovi to vyříkal: „Hele, nebudeš to mít jednoduchý. A lidi, o kterých jsi myslel, že jsou kamarádi, tě opustí.“
4:03 A zdá se, že tenhle text a ty texty, které máme před sebou, se dotýkají těchto zásadních otázek, které jsem zmínil na začátku. Co když to bude něco stát? Co když moje reputace utrpí? Co když moje víra vždycky nebude tak silná, jak si myslím, že by měla silná být? Co může tenhle krátký text, který máme dneska před sebou, říct, že by na takový věci aspoň trochu odpověděl? Řekne nám následující. On začne maličko. Verš 8.
4:44 Pamatuj na Ježíše Krista
4:44 Pavel říká Timoteovi, tomuhle kazateli, on mu říká: „Pamatuj na Ježíše Krista.“ Poslouchej, než to dočtu. Opravdu zkus se na ten text dívat sám, ať už na Timoteovi, nebo že tohle je pro nás, pro všechny, kteří tyhle otázky máme, těžké otázky: Jak je na tom moje víra, co bych měl dělat, co když mám pochyby, co když zažívám něco, co jsem nečekal, že budu zažívat? Tenhle text není jenom pro Timota, tenhle text, Bible říká, že je vdechnutý Bohem samotným, a je i pro nás. A ten text říká: „Pamatuj na Ježíše Krista, vzkříšeného z mrtvých, ze semene Davidova, podle mého evangelia. Pro ně snáším útrapy, a dokonce pouta jako zločinec.“ To jsou první dva verše, které jsou přece velmi, zdá se, takový jednoduchý verše. Ta základní myšlenka: Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých. Jednoduchá věc, bychom řekli.
5:49 Pavel tohle neříká nějakému novýmu křesťanovi. Tohle není besídka někde pro děti, kde říká: „Děti, základní věc, kterou byste měli vědět, je vědět, že Ježíš Kristus, Pán Ježíš, vstal z mrtvých.“ A děti to zopakují a my jim dáme hvězdičku nebo něco, nevím, co se dělá v besídce. Na besídky jsem nikdy nechodil. Ale Pavel tohle říká kazateli. Pavel tohle říká někomu, kdo s ním snad strávil deset let na cestách. Tohle nebyl nějakej začínající učedník, tohle byl nejvěrnější přítel, který ho viděl, jak kázal všechno možné, který ho viděl, jak byl spoutaný, jak byl kamenovaný, přesně pro tuhle zprávu.
6:29 A možná bychom čekali, když Pavel mluví s tímhle, dalo by se říct, expertem, dokonce někým, kdo vyrostl jako jeden z mála křesťanů v prvním století, vyrostl v křesťanské rodině, jeho matka byla věřící, jeho babička byla věřící, a on mu říká tuhle základní myšlenku. Aby mu řekl, aby odcestoval do Indie, nabrat nějaké zkušenosti, aby mohl mít co říct v kázáních, tak mu zase řekne takovou jednoduchou věc, kterou může znát úplně každý, i malý dítě, a to je: pamatuj. Měj na paměti, přemýšlej. To se nezdá jako nemožná disciplína, ale když se nad tím zastavíme přemýšlet, většina z nás dokáže.
7:18 Moc toho, na co myslíme
7:18 A ta otázka je, jak by tohle mělo stačit? Jak tohle není jenom fráze: „Tak já pamatuju na Ježíše Krista, který je vzkříšený z mrtvých“? Jak by tohle mělo stačit, aby to ovlivnilo, nebo dokonce měnilo můj život? Ale my víme, že mít něco na paměti, přemýšlet o něčem, pamatovat na něčem ovlivňuje, jak se cítíme, jak přemýšlíme o světě. My to víme, my všichni z nás, jak tady jsme, tak to víme. Já vám řeknu jak. Kolik z nás tenhle týden, tenhle měsíc, tenhle rok, minulý rok, se vám dějí nějaké věci, a byly to pro mladší z vás test ve škole, pro hodně z vás práce, pro někoho z vás návštěva doktora, návštěva zubaře. Dějou se vám tyhle věci, investice, který máte, svatba, která vás čeká, jsou to věci, který máte na paměti, i když nechcete.
8:08 Jsou to věci, které vám nahání strach, jsou to věci, které vám přináší úzkost, jsou to věci, které se vám vkrádají na mysl, i když zrovna o nich nechcete přemýšlet, tak pořád o nich musíte přemýšlet, protože prostě nedají pokoj. Když jdete spát, když vstáváte. Většinou to jsou těžké věci, které máme všichni, si neseme nějakou tíhu, kterou máme. Starosti, se kterýma se musíme vypořádat. Může to být: Čeká mě schůzka s tímhle fakt nepříjemným člověkem a snažím se nad tím nepřemýšlet. Nebo máme tenhle projekt, který se snažíme dokončit, pořád o tom musím přemýšlet, jak to bude, a možná už jsme tam ztratili víc peněz, než jsem čekal. Jsem ve vztahu s člověkem, se kterým bych neměl být, musím to nějak ukončit, ale nechce se mi a pořád o tom musím přemýšlet. Všechno my to víme, že jo.
8:53 Myšlenky, i když to nejsme zrovna v ten moment, že jo, ještě nenastala ta svatba, ještě nenastal ten rozhovor s tím kolegou, ještě nedošlo na tu investici, jak to dopadne, i když v tom nejsme přímo, i když nejsme vedle toho, tak to samotné přemýšlení o tom nás někdy velmi často dokáže sevřít daleko mocněji než cokoliv, co je vedle nás přímo. Naopak, věci, i když nejsou vedle nás, tak mají moc nás sevřít, nás ovlivnit daleko víc, do té míry, že věci, které jsou kolem nás, tak nevnímáme. Do toho vstupuje apoštol Pavel a řekne na první pohled jednoduchou věc, ale důležitou. Pamatuj na tohle. Tohle. Přemýšlej nad tímhle. Měj v mysli tohle. A co to je?
10:00 Ježíš Kristus vzkříšený z mrtvých. Jako kdyby říkal: tohle má ovládat naše přemýšlení. Tahle základní věc, že Ježíš žije, je věc, ze které nikdy nesložíš maturitu. Je to věc, z který nesložíš maturitu a neukončíš ji a necháš ji za sebou, aby ses přesunul k těm důležitějším věcem, který náleží expertům teologie. Tahle myšlenka, která by měla ovládat tvoje přemýšlení, ať už jsi tam, nebo tam, do té míry, i když vedle sebe Ježíše přímo nevidíš, Ježíš v té situaci, jak by se dalo říct, není, tak ovládá všechno ostatní, že se na ty situace díváš skrze to.
10:45 Ježíš žije. A tohle se má vkrádat do toho, když přemýšlím o jiných věcech. Ježíš nezůstal mrtvý, ale vstal. Myšlenka, že mrtví budou žít. A to mění všechno. Protože křesťanství není v jádru jenom o nějaké představě lepšího života, nebo naše víra není založená jenom o tom, že někdy v budoucnu to bude lepší. Naše víra je založena na tom, že Ježíš Kristus… a vstal z mrtvých. Je historická realita. Není to nějaký mrtvý prorok někde v Izraeli v hrobě. Hrob je prázdný. Ježíš Kristus porazil smrt.
11:30 A on řekne: pamatuj na Ježíše vzkříšeného. Ježíš je živý Bůh. Ježíš žije. Když tahle myšlenka, na první pohled jednoduchá možná, se nám vkrade do mysli několikrát za den, tak to bude měnit všechno ostatní. Je vzkříšený z mrtvých. A naše tendence, když budeme upřímní, je často o Ježíši přemýšlet jen o nějakém influencerovi, o někom, kdo má vliv. Možná, který někdy žil. Ne o někom, kdo žije teď. A jestli budeme ještě upřímnější, naše tendence je nepřemýšlet o něm vůbec.
12:12 Přemýšlíme o všem možným, bojíme se všeho možnýho. A to vede do života, kde neriskujeme nic pro něj, protože proč bychom riskovali něco pro někoho, kdo nežije? Proč bychom riskovali něco jen pro nějakou moji představu, někoho, o kom ani nevěřím, že žije? Proč bych riskoval něco pro někoho, kdo má jen velmi malý vliv v mém životě? O někom, o kom ani často nepřemýšlím.
12:48 Pro něj snáším útrapy
12:48 Pavel říká dokonce v tom devátém verši, že pamatuj na Krista, on žije, a toto způsobuje: „Pro něj snáším útrapy. Dokonce pouta jako zločinec.“ Pro něj snáším útrapy, až fyzickou bolest, dokonce pouta jako zločinec. Pavel není zločinec. Co když mi to bude něco stát? Co když si o mě budou myslet lidi něco, co nejsem? Pro něj snáším pouta a pro něj si lidi o mě myslí, že jsem ten nejhorší na světě. Co by za tohle mohlo stát?
13:20 Já jsem fakt přemýšlel, proč Pavel tady Timoteovi připomíná tady tuhle věc. Přemýšlel jsem nad náma, přemýšlel jsem nad sebou. Jako kazatel toho hodně vidíte. To je jedna z těžších prací na tom být ve vedení nějakého sboru nebo nějakého společenství, je, že máte docela vhled do lidských problémů. A podle mě by se to mohlo zdát, jako to je super vidět, jak lidi mají tajemství. Řeknu vám, že to není super vidět, jak lidi mají tajemství, protože většinou lidi mají tajemství z nějakého důvodu, je to tajemství.
14:01 A já jsem přemýšlel, proč se pořád dokola motáme v našich problémech, v našem strachu, v našich pochybách, v našich bolestech, našich úzkostech. A tady Pavel vstupuje s touhle jednoduchou myšlenkou: „Pamatuj na Ježíše Krista vzkříšeného.“ A my si můžeme říct: jasně, to je očividná věc. Očividná věc, že Ježíš žije.
14:33 A myslím, že za tím je důvod, proč nám tohle říká. Je důvod, proč máme tady tenhle verš v Písmu. A ten důvod je, že na ni nemyslíme. To není jednoduchý důvod. Důvod, proč na ni máme myslet, je, že na ni nemyslíme. Pamatuj na Ježíše Krista, který žije, protože si často myslíme, že nežije. Někdy si dokonce myslíme, možná nevěříme, jak by se dalo říct líp, že by žil. A to nás drží, svírá.
15:15 Možná bych rád přemýšlel: já bych rád viděl na 100 %, já bych rád byl v prvním století, možná by mi pomohlo nějaký znamení teď. A nic nemám. Nevidím ho vedle sebe stát. Zatímco tu hypotéku, která se mi zvedla, tu vidím teda daleko jasněji. Práci nemám, to vidím taky docela jasně. Moje děti jsou nemocný. Kašel slyším docela zřetelně.
15:52 A co tady přichází, se mi zdá, je nabourání tohoto přemýšlení na chvilku, kde přemýšlíme o všem možným, co ovlivňuje náš život, co strhává naši pozornost na všechny možné strany. A říká: ale já si dneska vybírám, že budu věřit. Já si vybírám věřit, že Ježíš žije. Já si vybírám, že budu přemýšlet o tomhle světě jako o světě, kde Ježíš žije. Pamatovat si to, mít to na paměti, že žije.
16:24 A tohle nemyslím jako nějaké zbožné přání, nemyslím to jako: věřím tomu, protože bych to byl rád, kdyby to byla pravda. Ale Ježíš skutečně žil. Že Pavel tady dosvědčil, že Ježíš skutečně žil, ze semene Davidova, podle mého evangelia. To znamená, historie celá vedla k němu, naplnila se na něm, ze semene Davidova. Podle mého evangelia: to, co on udělal, je dobrá zpráva pro lidstvo. A my víme jako křesťani, my víme, když slyšíme o něm – tohle pro vás, kteří jste křesťani, my víme, a můžete to potvrdit, doufám, že vy to potvrdíte ve svém srdci – my víme, když slyšíme o něm, my víme, když slyšíme o tom, co udělal pro nás, my víme, že když slyšíme o tom, co učil, my víme, když slyšíme o tom, jak miluje, my víme, když slyšíme o tom, jak obětuje, my víme, když slyšíme o tom, že on naši špínu bere na sebe, je přibit na kříž kvůli mně, tak se něco děje.
17:22 Není to pro nás jenom informace, je to pravda, která se dotýká našeho jádra. Něco to s náma dělá. Ta myšlenka, že smrt byla poražena, že mrtví budou žít – jestli tohle je pravda, tak to musí něco změnit. Jestli mrtví budou žít, tak to musí něco změnit. A pro Pavla, který píše tenhle dopis a píše Timoteovi, který je v tom městě a zažívá všechno možné v tom městě, to je první století, tak tahle linka, když má přemýšlet nad tím, kdo je Ježíš, že žije, to je pro něj linka mezi tím, jestli bude schopnej vytrvat ve víře a jestli bude schopnej snést to, co se na něj všechno nese. To bude pro něj zdroj míru, který nepůjde vysvětlit žádným jiným způsobem.
18:23 Není třeba všemu rozumět
18:23 Všimni si, že tohle je… Z jedné strany je to velmi jednoduchá věc. Pamatuj na Ježíše vzkříšeného z mrtvých. To není: rozuměj tomu, jak se to přesně stalo. Že hodně našich pochyb vychází, jako křesťani máme: „Já tomu ještě nerozumím jak tady tenhle vedle. Já jsem ještě nepřečet tolik knížek jak tenhle vedle. Já přesně nevím, co se přesně stalo, když Ježíš byl vzkříšený. Já přesně nevím, jak funguje vykoupení, jak přesně Ježíš na sebe na kříži vzal moje hříchy a jak je to zástupná oběť, a já jsem tam měl být, ale byl tam on, jaký byl přesně mechanismus toho.“
18:59 C. S. Lewis jednou napsal takovou věc. Přečtu tu krátkou věc. On řekl: „Každý rozumný člověk ví, že jste-li unaveni a máte hlad, jídlo vám prospěje. Moderní teorie výživy se všemi svými poznatky o vitaminech a proteinech je však něco jiného. Lidé obědvali a cítili se posíleni dávno předtím, než se o teorii vitaminů třeba jen proslýchalo. Bude-li od této teorie jednou upuštěno, budou obědvat přesně stejně i nadále.“
19:40 Říká: lidi ví, že když se najedí, tak to uspokojí jejich hlad. I když nerozumí přesně tomu, co se děje v žaludku, jak přesně vitaminy se – já tomu taky nevím, tak neberte to nějak – proudí do jejich krve. Když se napijou, tak uhasí žízeň. A něco podobného tady, když se soustředíme na Krista…
20:02 Když pamatujeme na Ježíše vzkříšeného, když ho máme před sebou, tahle myšlenka, kterou si můžeme říct pětkrát za den: Ježíš žije. Tak se něco děje, i když nerozumím všemu, jak to prostě probíhalo. Soustředíme se na Krista, je to, jako kdybych dostal sousto pravdy. Když pamatujeme na Ježíše vzkříšeného z mrtvých, jestli Ježíš dnes naživu… Je Ježíš dnes naživu. Naše problémy, ani trápení, dokonce ani fyzická smrt nemají poslední slovo. Jestli byl Ježíš vzkříšen, co jsme mohli říct? Jestli Ježíš byl vzkříšen, co je ve světle toho, co drží tvou mysl, co tě svírá teď, tvoje úzkost, která tě drží? Jestli Ježíš byl vzkříšen, všechno bude v pohodě. Na všechno ostatní se díváme ve světle toho.
21:03 Jestli jsi nevěřící a sedíš tady a přemýšlíš o tom všem, jestli křesťanství dává smysl, jestli se má cenu věnovat, stejně jako já, když jsem přemýšlel, jestli tohle všechno má cenu, tak co jiného má cenu? O čem přemýšlíš každý den, do čeho se vracíš každý den, každý ráno, co máš, co je lepší, o čem stojí tak moc přemýšlet? Čemu za to stojí dát svůj život? Co tě nakonec zabije? Jenom jeden, který se nechal zabít, abych mohl žít. Všechno ostatní zabije tebe. Kristus vstal. Něco zlomil, něco prolomil, něco s sebou přinesl.
21:49 Chci, abyste viděli v tomhle slově, že Pavel neříká – a někdy tak o křesťanství můžeme myslet – Pavel neříká: „Pamatuj na to, že Ježíš Kristus existuje.“ Pavel neříká: „Pamatuj, že Bůh existuje.“ Nebo existoval. Ale: „Pamatuj, že Ježíš Kristus“ něco udělal. Křesťanství není víra v existenci, křesťanství je víra v to, že Bůh je někdo a něco udělal. „Pamatuj, že vstal z mrtvých. Pro něj snáším útrapy jako zločinec.“ Pro něj jsem schopen obětovat pohodlí. Ale pro koho jsme tohle schopni udělat? To není pro někoho, že jo?
22:40 Kolik z vás je pro mě schopný obětovat pohodlí a reputaci? Řekl bych, že moc ne. Kolik z vás je schopno obětovat svoje pohodlí a reputaci pro toho pána, co teď tady prošel po silnici? Kolik z vás je schopno obětovat svoje pohodlí a svoji reputaci pro tu skleničku, která leží tam na baru? Věříte, že existuje? Pravděpodobně jo. Mluvíme o tom, když Pavel říká: „Pro něj snáším útrapy jako zločinec.“ Tohle píše z vězení mimochodem. Timoteovi, kde je kvůli tomu, že následuje Krista. Pro něj snáším útrapy jako zločinec, pro něj jsem schopen obětovat pohodlí, reputaci. Tohle není jenom pro někoho, protože věřím, že existuje. Tohle někdo, o kom věříme: pro tohohle, pro tohohle za to stojí žít a umírat. To je něco jiného, není? To není: „Já jenom věřím, že existuje.“ Tenhle za to stojí.
23:46 Jestli někoho vidím, jestli můžu o někomu přemýšlet, jestli v tomhle životě je něco, pro co můžu ztratit, pro co můžu dokonce umřít, tak je to on. Říká, tohle jsem schopen udělat pro evangelium. Evangelium není: „Bůh existuje.“ Evangelium je, překlad, dobrá zpráva. Dobrý Bůh existuje a zachraňuje ty špatné. Je to zpráva o tom, že Bůh má moc vytrhnout lidi ze svého starého života a proměnit je do nového. Pavel, když spoutal křesťany, vedl je do vězení, a teď je spoután pro Krista sám. A možná většina jeho starých kamarádů si řekla: „To křesťanství tě teda moc daleko nedovedlo. Rodina se s tebou už nebaví. Kouk, podívej se na sebe, jsi ve vězení.“ A Pavel říká: „Tohle bych za nic nevyměnil.“
24:37 Všechno snáším pro vyvolené
24:37 Dokonce řekne v tom verši, nebo na konci toho verše 9, že je spoután jako zločinec, „ale slovo Boží není spoutáno“. Bude pracovat. Bůh bude pracovat i tak. Budu zasévat evangelium, trošky slova, ale úspěch nakonec netkví v člověku, ani v jeho výřečnosti, ne v mojí energii, ale nakonec Bůh bude pracovat sám. Verš 10, on řekne následující: „Proto všechno snáším“ – znovu, „všechno snáším pro vyvolené, aby i oni dosáhli záchrany v Kristu Ježíši spolu s věčnou slávou.“
25:23 Když věříme, že Bůh žije, když tohle budeme mít v hlavě, na mysli, bude to soupeřit s těmi dalšími myšlenkami, které se nám tam vkrádají, tak budeme vidět, že ostatní to můžou vidět taky. On říká, pro lidi, kteří uvěří, má cenu vzdát se hodně věcí. On říká: pro vyvolené. To jsou ti, kteří uvěří nakonec v evangelium, ti, kteří vytrvají v evangeliu. Vyvolení je taková – v Bibli hodně často – taková přezdívka pro Boží rodinu. On říká: pro Boží rodinu, pro jeho lid všechno snáším. Všechno snáším. Říká, nejsou hranice, co bych nesnesl.
26:11 A to všechno se vrací zpátky k tomu, o čem je můj život. Co je to nejdůležitější, co mám? Protože tady tohle – pro vyvolené jsem schopen ztratit všechno. Pro lidi, aby uvěřili. Pro moji rodinu, aby… On říká, ten důvod je jaký? Ten důvod je, verš 10, aby oni dosáhli záchrany. Kde? V Kristu Ježíši. Aby oni viděli, že jejich život je na něm. Proto jsem schopnej ztratit všechno. Ta mentalita je, že na co bych se podíval na konci života, na co bych se podíval, o čem byl můj život, a řekl bych si: „Tohle za to nestálo.“ Kdybych měl žít svůj život znovu a měl bych si vybrat, do čeho investovat svůj čas, energii, finance, úsilí, o čem bych si řekl: „Tak tohle jsem neměl dělat. Tohle byla ztráta času. Do tohohle se nevyplatilo investovat.“
27:01 A možná najdeme hodně věcí, ale jedna věc, kterou nenajdeme, je, že nikdo z nás, jestli jsme skuteční věřící, si řekne: „Já jsem neměl investovat do Boží rodiny. Já jsem neměl investovat do toho, aby další slyšeli o Kristu. Já jsem neměl investovat do toho, aby víc lidí vědělo, že Ježíš žije. Já jsem neměl investovat do toho, aby si víc lidí myslelo, že Ježíš je ten nejlepší.“ To rozhodně ztráta není. Proto říká: všechno snáším, není hranice. A Boží plán je, že skrze tuhle naši službu bude zachraňovat. My jsme prostředek Boží záchrany. Neznamená to, že ta síla je v nás. Tím jako kružítko, že ho samo nenakreslí, kruh. A evangelium nás vede k vytrvalosti, k tomu, že to něco bude stát.
27:53 A poslouchej, vytrvalost není jenom absence stěžování. My jsme vytrvali… My jsme vytrvali tak jenom, že si nestěžujeme. Ale vytrvalost je o přítomnosti radosti, která pramení z něčeho hlubšího. I když se mi tohle děje, i když se mi dějou tady tyhle věci, i když na mě přichází tyhle věci, tak to za to stojí. Protože to nakonec má smysl. Nic, čeho se vzdám, mi stejně nikdy nebude patřit.
28:24 Věrohodné je toto slovo
28:24 On řekne – a tohle jsou poslední slova z Bible, ve kterých budeme – verše 11 až 13. On řekne: „Věrohodné je toto slovo.“ A to, co následuje, je velmi pravděpodobně nějaká křesťanská říkanka, která velmi předchází, co Pavel napsal, velmi pravděpodobně raná křesťanská říkanka, fráze, kterou si křesťané říkali, ať už navzájem, svým dětem, nebo sami sobě, když šli ráno do práce. „Věrohodné je toto slovo.“ Ta říkanka je následující: „Jestliže vytrváme…“ – sorry, jsem přeskočil. „Věrohodné je toto slovo. Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním také žít. Vytrváme, budeme s ním i kralovat. Zapřeme-li ho, i on nás zapře. Jsme nevěrní, on zůstává věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“ Jednoduchý slogan. Věrohodné je tohle, stojí za to uvěřit. Tohle si křesťané říkají, správně?
29:32 Ježíš žije a porazil smrt. A to je ta nejdůležitější zpráva, kterou mám, která dokáže změnit můj život k něčemu smysluplnějšímu. Protože jestli Ježíš skutečně žije a porazil smrt, tak to znamená následující. Úplně opačnou zprávu, než nám říká všechno ostatní kolem nás. Jestli Ježíš žije, tak to znamená, že záchrana není ve mně. Že záchrana není ve mně, že se nemusím zachránit sám, jak všichni, všechna ostatní náboženství říkají: „Tohle musíš udělat, aby tě Bůh měl rád,“
30:03 A tohle všechno musíš udělat, abys dostal spásu. Bible říká: nemůžeš udělat nic. Jestli chceš vyhrát, nemůžeš. Ale Ježíš vyhrál. Záchrana není v tobě, ale přesto je k dispozici. To je mazec. Záchrana není v tobě, ale přesto je pro tebe k dispozici. Jestli Ježíš žije, tak to znamená, že je něco lepšího, pro co můžeš žít, než jen sám pro sebe. Jestli všechno je o tom, co já udělám, abych dostal míru, nirvány, čehokoliv, dělám nakonec pro co? Proto, abych toho já dosáhl. Pro sebe. Jediní křesťani říkají: nemůžeš dělat nic, abys dosáhl ničeho. A skutečný život je v čem? Když zapřeš sám sebe, tak ho konečně nalezneš. Když ztratíš svůj život, tak ho nalezneš. On je cíl. Jestli Ježíš žije, tak už nemusím žít sám pro sebe, ale můžu žít pro něj.
30:58 Jestli Ježíš žije, tak to znamená, že i utrpení a bolest má nějakým způsobem smysl. Jestli Ježíš žije, tak to znamená, že i bolest a utrpení je nějakým způsobem součástí Božího plánu, i když nevíme přesně jak. Jestli smrt Božího syna byla součástí plánu, tak i tvoje utrpení, co tady prožíváš na zemi, může mít smysl. Jestli ta nejhorší bolest a nejméně zasloužená bolest byla součástí plánu, je i tvoje. A znamená to, že jestli Ježíš žije, tak utrpení a bolest, i když je součástí plánu, tak nebude mít poslední slovo.
31:44 Co jinýho má moc měnit náš život? Ježíš byl vzkříšen z mrtvých a to něco znamená. Tohle se lidi učili nazpaměť. V dalším pravděpodobně učili nazpaměť, aby si to připomínali. „Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním žít.“ Jestliže jsme zemřeli, tak křesťanská změna… Tohle není teologická myšlenka, co tady Pavel říká. Tohle není prázdná fráze. Tohle je něco, co v prvním století lidi, když čelili všemu možnému, tohle si říkali v hlavě: „Jestliže jsem s ním zemřel, budu s ním žít. Jestliže jsem s ním zemřel, budu s ním žít.“ Jestliže jsem s ním zemřel, to je ta křesťanská změna. Ale jestli jsem prohlásil: „Já se chci vzdát starého života, kde jsem žil bez něho, k novýmu životu, kde budu žít…“, jestliže se tohle stalo, budeš s ním žít. To začíná už teď. Vaše změna svědčí i o tom, jak to bude pokračovat.
32:38 Jako on zemřel, tak já umírám starému životu. Jako on vstal, tak já se probouzím k novému životu. Do reality, kde smrt je poražena, on žije. On je král. „Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním žít. Jestliže vytrváme, budeme s ním i kralovat.“ Budeme kralovat, jestli vytrváme. To je křesťanský život. Ovoce změny. Budeme s ním, on je cíl. Budeme u svýho krále. Budeme s ním navždy. Jeho království nemá konce. Já tam budu s ním.
33:22 Bůh zůstává věrný
33:22 A co když jsem slabý? Co když dělám chyby? Co když mám pochybnosti, co když moje víra kolísá, co když jsem investoval hloupě, co když jsem na kraji, kde čekám, až spadnu? Všimni si, co Pavel říká na konci téhle části: není to o tom nedělat chyby, není to dokonce nepochybovat. Pointa je, že je to o tom hlásit se k němu jako zlomený člověk. Hlásit se nedokonalý k dokonalému. On řekne dvě věci. On řekne: „Zapřeme-li ho, i on nás zapře. Jsme-li nevěrní, on zůstá věrný, neboť nemůže zapřít sám sebe.“
34:15 Je rozdíl mezi zapřením Ježíše a mezi pochybama a klopýtnutím. Ježíš drží slabé, kteří se k němu i tak hlásí. To je ono. Pamatuj se na Ježíše Krista, který drží slabé, často nevěrné, kteří se i tak přesto k němu hlásí. Zapření Krista končí zapřením tebe. Ale tvoje pochyby a tvoje nevěrnost nekončí jeho nevěrností vůči tobě. Další sekci, to je, co bude následovat příští, ne za týden, tady nejsem, ale za pár týdnů, bude.
35:03 Pavel říká: „A teďka, Timoteji, připomínej ostatním lidem, aby se nehádali o slova, ale aby se zuby nehty drželi téhle zprávy základní.“ Tohoto Ježíše, aby to bylo v popředí všeho. A proč mu to musí říct? Protože tendence v církvi, taková vtipná tendence v církvi, je to udělat o všem možném a o něčem jiném, protože Ježíš se už moc nenosí. Lidi chtějí rady, jak žít lepší život, chtějí pravidla, aby věděli přesně, co mají dělat, chtějí nějak povzbudit, že vlastně nejsou tak špatní a že mají sílu sami v sobě a že když to vydrží, tak to dokážou.
35:49 A Ježíš se stal takovou samozřejmostí, že dneska v církvi jsme výjimkou. A už o něm nemluvíme. Ale tohle evangelium, který nám tady zvěstuje Pavel, říká, že rady, pravidla a tenhle plytký moralismus, kde jenom když já něco udělám, tak budu lepší člověk a budu se o něco cítit trochu líp, takže tyhle rady, pravidla a tenhle plytký moralismus nás nakonec zabije. Protože ti říká všechnu sílu, kterou můžeš mít, v sobě. A my tomu věříme a umřeme. My nepotřebujeme mrtvý pravidla, ale my potřebujeme, co Pavel říká, živého zachránce. Nepotřebujeme jenom povzbudit, abychom našli sílu sami v sobě, potřebujeme ukázat, že síla je k dispozici, doopravdy k dispozici někde jinde, mimo nás.
36:45 A Bůh nakonec zachrání i nevěrné. Něco jiného zapřít Krista a zažívat pád a momenty nevíry. Není to stejný. A někdy naše úzkost může pramenit z toho, že si začneme myslet, že je toto stejný. Že naše pochyby, naše nevíra, naše kolísání je zapření Krista. Ale poslouchej, není. Naše naděje nakonec není v naší dokonalé věrnosti vůči Bohu, ale i v jeho dokonalé věrnosti vůči nám. To je to poselství, s čím to končí. Křesťan roste. I přes pochyby, i přes skoky. Křesťan roste.
37:35 Jestliže zemřel Kristus na kříži pro nás – já jsem to říkal, takovou důležitou věc – on to s náma myslí vážně. To s těma lidma myslí vážně. S tebou to myslí vážně. On umírá za tebe na kříži. Bůh je věrný, i když to nevidíme. Charles Spurgeon, kazatel, říkal: „Slunce svítí, i když to slepý nevidí. Řeka teče, i když si to opilec neuvědomuje. Základy stojí, i když do nich hlupák kope.“ Naším Bohem, zůstá věrný, nemůže zapřít sám sebe. Ježíš Kristus na kříži říká: „Myslím to s tebou vážně, vaše minulost je vymazána.“ Ježíš vstal z mrtvých, vaše budoucnost je připravena.
38:26 Výzva a modlitba
38:26 A výzva pro vás, kteří tady sedíte a nejste věřící, což znamená nutně, že máte v životě něco důležitějšího než Bůh, máte v životě něco důležitějšího než tenhle Ježíš, pro co žijete teď. A ta výzva pro vás je: budeš zpátky doma a budeš se pořád babrat v těch stejných věcech, ve kterých se babráš pořád. Místo toho, abys prohlédl, že tady krásný Bůh, který je pro tebe, který umírá, žije. A ta cesta víry začíná ne „teď všemu rozumím“. Ta cesta víry začíná: „Já už nechci žít sám sobě, ale tobě. Nauč mě, co to znamená.“ To je velmi jednoduchá modlitba. „Odpusť mi mou nevíru, odpusť mi můj hřích. Chci žít pro tebe.“
39:31 S tímhle skončím. To je ta hlavní myšlenka toho všeho. Pamatuj na to, že Ježíš žije. Ježíš žije. To bude zdrojem naší naděje, vytrvalosti a nakonec i záchrany, i když budeme pochybovat. I přesto, že budeme mít velmi těžké momenty víry, on je věrný a u něho je milost pro zlomené lidi, jako my. A u něj je i místo pro nás. Já se budu modlit. Pak můžeme o tom ještě chvíli zpívat.
40:11 Otče, prosím, abys skrze svého Ducha tady způsobil zázrak. Abys v nás dneska oživil tu skutečnost, že ty sám žiješ. Aby, když naše srdce nečekala, že taková jednoduchá myšlenka prolomí naše srdce, aby to skutečně tak bylo. A abychom šli domů a zítra do práce a k rodině a s novým přesvědčením, že i když my nejsme dokonalí, tak ty jsi. Když my nejsme věrní, tak ty jsi. Když často pochybujeme, že tohle všechno za to stojí, tak ty za to stojíš. Amen.