Jak můžu uvěřit?

(Lukáš 24:13-35) Jak někdo může uvěřit? Co se děje, když někdo uvěří?

✨ Tento transkript připravilo AI a může obsahovat nepřesnosti.

Obsah kázání

  1. 0:00 Oznámení a plán sérií Konec série z Lukáše, kázání mimo sérii, výročí deseti let a nová série z První Samuelovy.
  2. 0:59 Proč chodit do kostela? Vsuvka na začátek. Prvním důvodem je přemýšlení nad hlubšími otázkami života.
  3. 4:49 Jiná zpráva a dočasné trápení Druhým důvodem je slyšet jinou zprávu než svět. Třetím je, že díky kříži je trápení dočasné.
  4. 10:01 Kostel jako nová rodina V kostele jsou si lidé rovni a Boží nezasloužená láska je mění.
  5. 11:38 Cesta do Emauz Dva učedníci jdou smutní do Emauz. Přidá se k nim Ježíš, ale nepoznají ho.
  6. 19:42 Zklamaná naděje učedníků Učedníci líčí, jak doufali ve vykoupení Izraele, a příběh s hledáním Úzmetru v Turecku.
  7. 23:18 Ježíš vykládá Písma Ježíš jim ukazuje, že celé Písmo mluví o něm a kříž nebyl selhání.
  8. 27:25 Poznání při lámání chleba Při společném jídle se jim otevřou oči, poznají ho a Ježíš zmizí.
  9. 28:47 Hlava a srdce My připravujeme půdu k pochopení, Bůh mění srdce. Víra je jako zamilovanost.
  10. 32:16 Hlavní bod: Jestli nevidíš Ježíše pro to, kým je, tak ho nepoznáš, ani kdyby stál vedle tebe Srdce hořící při Božím slově, návrat učedníků do Jeruzaléma a závěrečná modlitba.

Přepis kázání

0:00 Oznámení a plán sérií

0:00 Tak než začneme, tak vám řeknu pár věcí. První je tahle. Máme přece poslední dvě kázání ze série na knihu Lukáš, kterou teď děláme. Kniha Lukáš, skoro dva roky, evangelium podle Lukáše. Máme poslední dvě kázání a pak bude následovat tohle. Pak budou čtyři kázání mimo sérii. Pak bude víkendovka, což je na začátku září, tak tam bude taky něco jiného. A pak bude 17. září, bude oslava výročí deseti let Kostela Jinak a zároveň vyslání olomouckýho sboru. Takže máme před sebou poslední dvě kázání z Lukáše, včetně tohodle, čtyři kázání mimo sérii a pak budou dvě jiné, protože bude víkendovka, výročí, a po 17. září, čili 24. září, začneme První Samuelovu, novou sérii, která má ještě víc kapitol než Lukáš, takže taky bude. Stará to byla dlouho.

0:59 Proč chodit do kostela?

0:59 Tak jdeme dneska do toho. Lukáš 24, poslední kapitola Lukáše. Dneska budeme od 13. verše a já začnu tímhle. Tohle se netýká kázání, řekněme vsuvka na začátek. Proč by někdo měl, proč by někdo měl v 21. století chodit do kostela? Proč by někdo měl v 21. století chodit do kostela? My jsme v České republice, jsme Češi, Češi jsou hrdí na to, že jsou ateisti, minimálně nejsou věřící, nějací takoví ti slabí lidi, co chodí každou neděli do nějakého kostela, aby se modlili modlitbu, kterou mají naučenou nazpaměť. Nepotřebují žádný… Možná jste slyšeli: „Já jsem Čech,“ nebo: „Já jsem silnej, věřím v sám sebe, nepotřebuju nějakou berličku pro život jako vy, kteří se bojíte smrti. Proč bych já měl chodit do kostela?“ Možná si to říkáte právě teď, i když tady jste a nevíte proč. Možná máte lidi, kamarády, kteří nejsou věřící, kteří si právě tady tohle říkají: „Proč bych… Kostel je pro ty z vás, kteří potřebujete něčemu věřit, nebo pro ty duchovní, co máte rádi svíčky a pomalou hudbu.

2:01 Ale pro mě, co bych tam dělal? Co bych tam dělal?“ Ať už: „Kostel nepotřebuju, protože jsem dobrý člověk a nebojím se smrti,“ nebo: „Do kostela přece nemůžu jít, protože já jsem hrozný člověk. Já jsem hříšník. To ještě není pro mě.“ Já jsem slyšel obojí a já vám dám pár důvodů, než začneme tenhle text. Říkal jsem si, že z nějakého důvodu je dobré tímhle začít. Proč bych měl chodit do kostela? Ať už se na to ptáte sami, nebo jste slyšeli někoho, kdo se vás ptá na to, a přemýšlíte, jak byste odpověděli takovýmu člověku. A první věc, co můžeme říct, proč by někdo měl chodit do kostela, je tahle: že můžu začít diskutovat, nebo alespoň přemýšlet sám pro sebe nad hlubšíma otázkama v životě. Nad hlubšíma otázkama v životě.

2:49 Já jsem vždycky překvapený, když se bavím s někým, kdo je třeba nevěřící, a často přijde na to, že když se mě ptá, co dělám, řeknu, že jsem kazatel, tak ta diskuse na křesťanství docela přijde rychle. Zeptá se mě proč a začneme nějakou debatu nebo začneme nějakou diskuzi. A vždycky jsem překvapený, když zjistím, kolik lidí se v životě nezamyslí nad hlubšíma otázkama života. Nad otázkama typu: Proč tady jsme? Co je smysl života? Proč dělám to, co dělám? Proč dávám tolik času, energie a peněz právě do téhle životní cesty, kterou jsem si vybral? Nebo kde se bere dobro a zlo? Jak vím, že je něco dobrý? Jak vím, že je něco zlý? Jak jsem na to přišel? A vždycky mě zaráží, jak málo lidí se vůbec zamýšlí. Neříkám, že nikdo se nad tím nezamýšlí, ale malý procento těch lidí, kteří nejsou věřící, se zamyslí nad těžkýma otázkama. Nebo ne těžkýma, ale hlubšíma.

3:41 A zvlášť ateisti jsou lidi, kteří tvrdí: „Tenhle život je všechno, co máme. Život končí smrtí, pak nebude nic, teďka musíme žít naplno, protože máme tady těhle 60, 70, 80 let a nic jiného nebude.“ Tak proč se nezamyslet, k čemu to tady je? Jestli tvrdíš, že tohle je všechno, co je, a nic jiného nebude, tak proč aspoň nestrávit deset minut tím, že se zamyslíš nad tím, proč vlastně tady seš? A kostel je místo, kde se o těchto věcech bavíme. Proč žijeme, pro co žijeme, je něco víc. A možná můžeme říct takovým lidem: I když nesouhlasíš s křesťanskou odpovědí, tak je dobrý se nad tím zamyslet, dobrý se nad tím zastavit. A lidi řeknou… A lidi vám řeknou: „Ne, na takovýho filozofa ani nejsem. Já přijdu z práce domů, zapnu televizi a to je vrchol mé mentální aktivity.“ Ale počkej. Jestli tohle jsou základní otázky života a teď tvrdíš: „Tohle je všechno, co tady je, mám tady ještě 30 let a pak umírám,“ neměl by každý z nás alespoň na chvíli zvážit, proč tu jsem? Proč dělám to, co dělám? Proč má něco smysl? A kostel je místo, kde se s takovými otázkami setkáš, i s nějakou odpovědí.

4:49 Jiná zpráva a dočasné trápení

4:49 Druhý bod, proč chodit do kostela, je tenhle: slyšet jinou zprávu, slyšet jinou zprávu, než tu, kterou máme všude okolo. A to platí pro všechny, věřící, nevěřící, protože my žijeme ve světě, kde jsme neustále bombardováni nějakým kázáním. Kostel Jinak je místo, kde máme kázání v neděli, já tady mluvím, ale byla by chyba přemýšlet, že kázání se děje jenom v kostele v neděli. My žijeme ve světě, kde jsme neustále bombardováni kázáním z výloh, z reklamy, od kamarádů z práce, kdy nám říkají: Pro tohle má cenu žít, pro tohle má cenu žít, do tohle má smysl investovat, abys dostal nějaký klid, abys dostal nějakou naději, abys dosáhl dobrýho života. Když si tohle koupíš, tuhle věc, tak to dostaneš. Když tohle vystuduješ, když máš tuhle práci a lidi o tobě mluví, že jsi něco dokázal, tak to v životě někam dotáhneš.

5:47 Jsme neustále bombardováni tím, co je dobrá zpráva pro náš život, a když jí uvěříme, tak dosáhneme nějakého klidu. A začneme z takových věcí, ať je to hodně peněz, hlavně mít klid, co znamenám v očích dalších, stane se takový z toho bůh s malým b a my tomu začneme obětovat. Uvěříme tomu a dáváme tomu svůj čas, energii, peníze. Budeme mít takovou malou bohoslužbu pro tyhle věci. Ale otázka je, co když je něco lepšího, pro co lze žít. Chození do kostela je pro nás křesťany způsob, jak si každý týden připomínáme pravdu, pro co jsme stvoření, a tím konfrontujeme lež, kterou nám káže svět okolo nás, o čem by měl být náš život, pro co by jsme měli žít. A my tady každý týden konfrontujeme tuhle lež, že tohle není pravda.

6:39 Třetí věc je tahle, proč chodit do kostela: uvědomit si, že trápení, který prožíváme, je dočasný. Že trápení, který prožíváme, je dočasný. Poslouchej, všichni procházíme těžkýma věcma. Ať už to přiznáváme, ať už to přiznáváme dalším lidem, nebo ne. Možná jsi sem přišel s těžkou hlavou. Možná jsi sem přišel s myšlenkama na všechno jiný kromě toho, co bys tady mohl dneska slyšet. Lidi nás klamou, ty věci se pokazí, lidi nás zradí, nemoc nás doběhne, smrt nás potká, ať už nás, nebo někoho blízkého z naší rodiny.

7:26 A ta otázka je, jaký pro to máš vysvětlení, že tohle se děje? Jaký máš vysvětlení pro to, že jsou nemoci? Jaký máš vysvětlení pro to, proč někdo umírá? Nebo ještě lepší otázka je tahle, ať už jsi věřící, nebo ne: Jaká je dobrá zpráva pro naše trápení? Máš nějakou? A lidi si myslí věci jako: Co nás nezabije, nás posílí. Nebo: Všechno špatné je k něčemu dobré. Jak to víš? Ty tvrdíš, že vesmír vznikl náhodou, že nic nebylo stvořené pro žádný účel, nikdo nad tím nemá kontrolu, nikdo nad tím není svrchovaný, ale všechno se děje kvůli něčemu? Proč? Ne, nic se neděje kvůli ničemu. Důvod… nic nemá smysl.

8:11 A křesťani věří takové radikální věci. A možná souhlasí s nevěřícíma v tomhle. Že tenhle život… pokud by byla nějaká spravedlnost, tak nemáme přežít. Tak nemáme přežít. Jestli je nějaká spravedlnost, tak Bible říká, všichni by jsme měli umřít, protože všichni jsme vinni před Bohem, který není jen milostivým otcem, ale zároveň soudcem. Bible říká, že Bůh zná všechno, co jsme udělali. Bůh zná taky všechno, co jsme kdy chtěli udělat. Bible tomu říká, že Bůh zná naše srdce. Bůh zná i ty tvoje motivy za tím, když jsi udělal něco zdánlivě dobrýho, tak Bůh ví, proč to udělal. Všechny úmysly.

8:56 A kdyby tenhle život skončil tím, že budeme spravedlivě souzeni, tak bude končit smrtí, soudem a odsouzením. Ale zároveň Bůh říká, Bůh miluje. A ta největší zkouška, to největší trápení, které nás mělo spravedlivě potkat, potkalo na mým místě jeho. To, co mě mělo zničit, zničilo jeho. A cokoliv teďka mi přijde do cesty teď, ať už je to zkouška nebo trápení, tak poslouchej, tak my víme jednu věc jako křesťani: cokoliv mi teď přijde do cesty, tak už není kříž. Už to není to, co mě má zabít. Už to není to, co mě má odloučit od Boží lásky.

9:42 Jakákoliv zkouška, která mě potká teď, už nemůže být ta poslední. Už to nemůže být ta konečná, protože ta potkala na mým místě jeho. Díky kříži Ježíše Krista víme, že jakýkoliv trápení, který nás potkává, je jenom dočasný. Bude mít svůj konec. Protože to konečný…

10:01 Kostel jako nová rodina

10:01 …bylo na kříži zničeno. A co to je? Důvod být s rodinou. Být s rodinou. Když tomu začínáme věřit, tady těmhle věcem, že má cenu žít pro něco lepšího, než to, co nám říká svět, kde svou naději upíráme ne v sebe, ale mimo sebe, tak to pomalu vytváří společenství lidí, kteří se rozhodují, že nebudou žít pro podřadné věci, ale pro něco lepšího spolu. A chodit do kostela je jako být s novou rodinou. No. S rodinou, kde jsou si lidi rovni. Protože už se nerozdělujeme podle toho, kolik má kdo z nás peněz, jak vypadáme, jak jste přijatí u dalších lidí, jaký máte vzdělání, jaký máte pohlaví. Bible říká: „Vy všichni jste si jedno před Bohem.“

10:51 Ježíš neumíral za někoho víc. Nikdo si nezasloužil být víc zachráněn než ten druhý. Všichni jsme to zdarma dostali. A ta jeho láska, ten způsob, jakým nás miluje, nezaslouženě, že není nic v nás, proč by nás milovat měl, nás proměňuje k tomu, abychom se tak milovali my. Není na základě toho, co mi… že nemiluju Peťu pro to, co mi Peťa může přinést. Nemiluju někoho, protože je bohatý, a když ho budu mít rád, tak možná mi dá taky pár svých peněz. Nebo když mě s ním lidi uvidí, tak si budou myslet, že jsem důležitý. Nemiluju Ondru, protože mi může udělat střechu zadarmo. Už nemiluju lidi pro to, abych z nich něco dostal, ale snažím se minimálně milovat tak, jak mě miluje Bůh. I když nemám co dát, tak jsem milovaný. A to vytváří novou rodinu.

11:38 Cesta do Emauz

11:38 Tak, pojďme do toho textu. To bylo úplně mimo. Verš 13. Kde jsme? 24. kapitola. 24. kapitola. A my jsme v poslední té kapitole, 23. kapitole a 22., my jsme viděli jednu věc. Ježíše zabili. Na římský kříž, umučili ho k smrti. My jsme se bavili o tom, co to znamená, že Ježíš na kříži neumíral jen fyzickou smrtí, ale byl odloučen od Boží tváře, umíral na našem místě, místo nás. A zároveň se stala jedna věc: Ježíš nezůstal v hrobě. Že to poslední kázání z Lukáše jsme měli tak, že ženy se šly podívat k tomu jeho hrobu po třech dnech a Ježíš tam nebyl. Hrob byl prázdný. Hrob byl prázdný, a to je to, kde jsme teďka. Učedníci našli hrob prázdný, potom co Ježíš umřel, mysleli si, že všechno je v háji, přišli k tomu, k té díře ve skále, kámen byl odvalen, tělo tam nebylo.

12:33 Co se děje teďka? Jsme těch pár dnů po ukřižování. A verš 13 říká tohle: „A hle, téhož dne…“ Téhož dne, jako ty ženy našly ten hrob prázdný. „Téhož dne šli dva z nich do vesnice jménem Emmaus, vzdálené 160 stadií od Jeruzaléma, a rozmlouvali o tom všem, co se přihodilo.“ 160 stadií pro ty z vás, kteří nejste experti v měření v prvním století, takže jenom pár z vás, je 11 kilometrů. Můžete si představit, jako kdybychom šli pěšky ze Šumperka do Postřelmova. Většina z nás si neumí představit, že bychom tam šli pěšky. Ale vždycky tak lidi chodili pěšky. Takže 11 kilometrů šli po cestě do nějaké vesnice Emmaus. Ten text říká „dva z nich“, to znamená z té skupiny, které ženy řekly: „Hle, nikdo tam není, hrob je prázdnej, nic tam není, Ježíš tam není a andělé nám řekli: ‚Proč hledáte živého mezi mrtvými?‘“

13:32 A dva z nich vyšli z toho Jeruzaléma a jdou zhruba postřelmovskou cestu a jdou a rozmlouvají o tom. A my víme z těch textů předtím i z toho textu dneska, že i když jim to ženy řekly, že hrob je prázdnej, tak učedníci jim moc nevěřili. Mysleli si, že se zbláznily, že jo? Bláznivý ženský, něco tam viděly. A ten text říká: rozmlouvali o tom všem, co se stalo. Nechápali. Nerozuměli. Neviděli, proč ten mesiáš, do kterého vložili tolik důvěry, proč zemřel. Nedává to žádný smysl.

14:09 A chci, abychom viděli znovu, a co jsme viděli i minule, i předminule, že učedníci v Bibli nejsou vykresleni jako nějací velcí kápové – rozhodují se vytvořit náboženství, aby si získali pár učedníků, kteří jim budou dávat peníze, na tom zbohatli a vytvořili tak, jak lidi říkají, „církev je mafie, kterou vymysleli učedníci, aby si na tom vydělali“. Ne, učedníci jsou vykresleni jako ti, co neví, neví, mají malou víru a do poslední chvíle vůbec neví, co se děje. Verš 15. Zajímavá věc se stane. Takže jsou na té cestě, rozmlouvají se, a stalo se, verš 15: „A stalo se, jak tak spolu rozmlouvali a probírali to, že se k nim přiblížil sám Ježíš a šel s nimi. Ale jejich oči byly zdrženy, takže ho nepoznali.“

15:02 Já nevím, jestli jste viděli, mně to strašně připomíná jeden seriál, myslím, že jste to neviděli, nevím, jestli byl v Česku, ale možná jste to viděli, jmenoval se Undercover Boss. Viděli jste to někdo? To je velký, to je vždycky nějaká obrovská firma, která má tisíce zaměstnanců, tak ten šéf té firmy, prostě ten CEO nebo ten šéf, se převleče za nějakého dělníka a jde pracovat, prostě, jo, třeba, řekněme, ředitel McDonaldu se převleče, dá si prostě tu čepičku, všechno, a teďka tam jde obracet hamburgery a pracuje s tím personálem. A vždycky to bylo dramatický, že nějaký prostě, nějaký kolega byl strašně na něj hodný a že chápal, že většinou ten boss je strašně špatný, že jo, v těch dělnických pracích. Třeba tam byl nějaký šéf, šéf popelářů obrovských, prostě obrovské popelářské firmy, který tam s nima jezdil a vyvážel ty koše, prostě, a ta firma třeba má 30 tisíc zaměstnanců, že jo, takže prostě úplně boháč, a ten tam vynášel ty koše a třeba vůbec mu to nešlo. A byli tam, vždycky tam je pár lidí, kteří jsou na něj hodní, že mu to nejde, a on vždycky na konci to odhalí, že jo, a koupí třeba, dá jim třeba 100 tisíc dolarů, že jsou tak hodní, nebo je povýší. Vždycky tam je nějakej blbec, který je prostě nejstrašněji hnusnej, tak toho pak vyhodí. A to je dost srandovní.

16:05 Ale tohle mi připomíná, že když tam jde s nima, a ten text říká, a oni nevědí, že to je on. A oni spolu rozmlouvají. A Bible říká zajímavou věc, co Bible říká. Co podobného se pořád může stát? Bible říká v Židům, že někteří lidi nevědomky hostí anděly. Nevím, co to přesně znamená, ale možná to znamená, že potkáte na autobusovým nádraží někoho a ve skutečnosti to není člověk. To je taková vsuvka jenom. Každopádně, když tam je, rozmlouvá s nima. Oni to neví. Andrej Kavrobos, verš 17. Řekl jim: „O jakých věcech to spolu cestou rozmlouváte?“ I zůstali stát zasmušilí. Že to, co se děje pro ně teďka, je to, co se stalo. Ježíš na kříži umřel. Je pro ně zdroj smutku, ne radosti.

17:01 Proč? Protože neví, že Ježíš žije. Protože křesťanství bez vzkříšení je velmi smutná věc. Jestli Ježíš jenom umřel, ale nevstal z mrtvých, tak jaký máme důvod věřit tomu, co říkal? Spíš máme důvod nevěřit tomu, co říkal, protože o sobě říkal, že vstane z mrtvých. A jestli nevstal a v tomhle lhal… „Já jsem život. Já jsem ta cesta. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Já mám moc i vás vzkřísit poslední den.“ Proč tomu věřit, jestli ten, kdo to říkal, umřel a nazdar? Umřít není tak těžký. Hodně lidí to zvládlo. Ve skutečnosti všichni to zvládnem. Jestli křesťanství postrádá vzkříšení, tak to není dobrá zpráva. Protože nevíme, jestli se dá věřit tomu, kdo zemřel. Spíš nedá. Nevíme, že ten, koho zabili, byl tím, kým říkal, že je.

17:57 A i když stojí Ježíš vedle nich, oni jsou smutní z toho, co se stalo, tak ho nevidí. Ten text říká, že jejich oči jsou doslova drženy. Nevidí ho pro to, kdo je. Protože pořád si o Ježíši myslí, že je nějaký mrtvej člověk v hrobě. A nemohl by přece tady s nima být a jít někam do vesnice. A verš 18 říká tohle: jeden z nich jménem Kleofáš… Zajímavý, další vsuvka, jo, zajímalo by mě, když tohle Lukáš psal, řekněme pár let potom, co se to stalo, tak si s Kleofášem dělali srandu. „Jeden z nich, Kleofáš, mu odpověděl: ‚Ty jsi snad jediný, kdo pobývá v Jeruzalémě a nedozvěděl se, co se v těch dnech stalo?‘“ Ty jsi snad jediný, kdo neví, o co jde. Vycítíš tu ironii, že jo, protože Ježíš je jediný, který ví, o co jde, který doopravdy viděl, co se stalo.

18:52 Ale to je jejich odpověď. Chci, abychom to viděli, co v té odpovědi je. Tam můžeme cítit emoce. Jsi snad jediný, kdo neví, co se děje? Možná zklamání, možná očekávání, možná zrnko naděje. Všichni v Jeruzalémě vidí, co se stalo. Tohle nebyla jen nějaká vedlejší událost, někde zabili nějakého mesiáše. Všichni ví, co se stalo. A verš 19 říká: „I řekl jim: ‚Co to je?‘“ Co se podle vás stalo? A možná otázka i na vás dneska: co se podle vás stalo? „A oni mu řekli: ‚No to s Ježíšem Nazaretským, který byl muž prorok, mocný v činu i slově před Bohem i přede vším lidem. Jak velekněží i naši vládci vydali k odsouzení na smrt a ukřižovali ho.‘“

19:42 Zklamaná naděje učedníků

19:42 Poslouchej tu tíhu v těch jejich slovech. Doufali. „My jsme však doufali“ – minulý čas, že už nedoufáme. „My jsme však doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale přesto všechno je to už třetí den od toho, kdy se to stalo.“

20:01 „Některé z našich žen nás však ohromily. Byly zrána u hrobky, a když nenalezly jeho tělo, přišly a říkaly, že měly dokonce vidění andělů, kteří řekli, že je živ. A někteří z těch, kteří byli s námi, odešli k hrobce a nalezli vše, jak ženy říkaly, jeho však nespatřili.“ Tohle: prorok byl mocný, co říká, byl mocný v činu i slově. To jsou mojžíšovský slova. Tohle je popis někoho, kdo má přijít, větší než Mojžíš. „My jsme doufali,“ oni říkají, „že on je ten, který vykoupí Izrael.“ Ne ten, který nám řekne pár hezkých věcí, naučí nás, jak dobře žít, ale ten, kdo nás zachrání. A umřel. Že jsou to tři dny a nic se nestalo. Bez pochyby je mrtvý.

20:49 Někdy, když prožíváte těžkosti, trápení, nepochopení, tak každá minuta je jak hodina. Nevíte konce. A tady to jsou tři dny a žádný znamení, nic. On říká, že ženy nás ohromily. Byly tam, hrob byl prázdný, měly vidění. Někteří z nás tam šli a potvrdili to, ale Ježíše nenašli. Tak co se… kruci naděje. Oni stojí vedle něj a nechápou, že jsou s ním.

21:21 My jsme byli teďka, tenhle rok na jaře, jsme byli s klukama v Turecku a my jsme takovou zajímavou věc… Jsme šli do centra a chtěli jsme najít… My jsme byli v Antálii, což je takový velký turistický město, a chtěli jsme najít restauraci. Já mám takový jeden tip: když chcete najít restauraci, si objednáváte jídlo, vždycky se zeptejte, co je nejlepší, té servírky. Když vám řekne: „Nevím,“ tak to znamená, že to nikdy nezkusila, a moc tomu nedůvěřujte. Když vám to řekne moc rychle: „Tohle,“ tak to pravděpodobně jenom chce prodat. Ale když se zamyslí a řekne vám něco: „Tohle,“ tak se jí dá věřit. Když jste v cizím městě, zeptejte se někoho, kdo tam žije, do jaké restaurace byste měli zajít. Protože pravděpodobně nebudete napálení, nepůjdete do turistické nějaké atrakce, kde dostanete rybu za 500 euro, ale půjdete do dobré restaurace. Tak jsme se s klukama zeptali. Jsme taky našli takový pár, nikdo tam nemluvil anglicky, takže trvalo, než jsme našli pár, který taky nemluvil anglicky, ale něco nám řekl. A ptali jsme se, do jaké restaurace máme jít.

22:20 A oni ukázali směrem a řekli: „Úzmetr tam.“ Tak jsme řekli: „Tak dobře, tak jdem Úzmetr.“ Tak jsme šli a hledali jsme Úzmetr a říkal: „Musíme se ptát ještě pár lidí, aby to potvrdili.“ A tak jsme jim řekli: „Úzmetr tam?“ A lidi řekli: „Jo, jo, jo, tam.“ Tak jsme tam šli, a i když tam dojdeme, tam, kde jsme podle nás měli být, a dívali jsme se okolo a začali jsme se ptát lidí, a nikdo nevěděl, co tím myslíme. Tak jsme si řekli: „To je divný, když tam asi čtyři lidi řekli Úzmetr, ano, a teďka tady nikdo nezná Úzmetr.“ Tak jsme to začali googlit. Prvně jsme neměli internet, a já jsem to začal googlit a ptát se. A dozvěděli jsme se, že úzmetr znamená 100 metrů. Takže my jsme hledali restauraci Úzmetr, ale ten první pár nám jenom myslel, že tam je jako restaurační distrikt, a říkal: „100 metrů tam.“ A došli jsme tam a Úzmetr nikde.

23:18 Ježíš vykládá Písma

23:18 A to je podobné, že oni stojí vedle něj, jako my jsme stáli v tom Úzmetru, v těch 100 metrech, a nevěděli, nechápali jsme. Oni stojí vedle něj, nechápou. A on jim řekne tohle. On jim to začne vysvětlovat. Verš 25: „Ó nerozumní…“ Pýtej, když tě mě ví, začít s někým mluvit a začít: „Ó…“ To dokáže jenom Ježíš. „Ó nerozumní a zpozdilého srdce, abyste věřili tomu všemu, co mluvili proroci! Což to neměl Kristus…“ Kristus mimochodem znamená mesiáš, znamená pomazaný v řečtině, že Ježíš není Kristus příjmením. Ježíš je Ježíš z Nazareta, Kristus je titul. „Což to neměl Kristus,“ mesiáš, „vytrpět a vejít do své slávy?“

24:08 Poslouchejte, poslouchejte, co udělá Ježíš. „A začal od Mojžíše a od všech proroků“, což je celá Bible, zkratka židovská pro celou Bibli. Starý zákon byl Mojžíš a proroci: prvních pět knih, Tóra, Mojžíš, proroci, zbytek. „A začal od Mojžíše a všech proroků,“ ne jednoho, všech proroků, „a vysvětlil jim ve všech Písmech to, co o něm bylo napsáno.“ A možná jedna věc, kterou si můžeme všimnout tady, je to, co Ježíš nedělá. On jim řekne: „Vy nerozumní, zpozdilí v srdci, copak nechápete?“ A neřekne jim: „Tady jsem.“ Nebylo by to jednodušší? On s nima otevře Bibli, on s nimi otevře Písmo a začne jim vysvětlovat, jak o něm Písmo mluví, místo aby řekl, že jo, jak Clark Kent sundá si brýle: „Tady jsem.“ On to neudělá.

24:59 A možná by to bylo jednodušší. A někdy si lidi myslí, že ví, jak by se někdo měl stát křesťanem. Někdy máme pocit, že víme líp jak Bůh, jak by se někdo měl stát křesťanem. A nechápeme, proč to Bohu někdy tak trvá, než se někomu ukáže. Nebo proč ho někdo vidí a druhý ne? A co udělá jako první? Všimněte si, že on jim řekne dvě věci, proč oni nechápou. On jim řekne: vy jste nerozumní, možná vy nechápete hlavou, a vy jste zpozdilého srdce. Nevěříte srdcem. A začne od Mojžíše a proroků a vysvětlí jim ve všech Písmech, co o něm bylo napsáno. Protože tahle knížka, kterou i my tady studujeme, je ve skutečnosti o něm. Všechno v ní, co je napsáno, svědčí o něm.

25:47 Charles Spurgeon, jeden slavný kazatel na konci 19. století, anglický, říkal: jako je ve všech britských vesnicích, všechny cesty vedou nakonec do Londýna, tak všechny kapitoly, všechny verše v Bibli nakonec vedou ke Kristu. Protože o tom to je. Jsou stínem toho, co mělo přijít v něm. Zákon ukazuje na něj, proroci ukazují na něj, králové ukazují na něj. A tady se prvně zdá, že potřebují rozumět. Že potřebují rozumět, že to, co se stalo v Jeruzalémě na kříži, nebylo selhání, to se mělo stát. Ježíš na kříži neumřel, protože mu to nevyšlo, ale protože to ve skutečnosti vyšlo. A není to nějaká myšlenka až potom, co se to stalo, takhle to mělo být od začátku.

26:30 A Písmo je o tom, že někdo bude muset vzít na sebe hřích, zaplatit. Písmo je o tom, že Bůh je nejlepší kněz, nejlepší prorok, nejlepší král, a všechno tohle ukazuje na něj, na někoho, kdo nakonec dává svůj život za svůj lid. A o tohle jsme tady přesvědčeni stejně tak. Já jsem se díval v týdnu na internetu. Na internetu máme nahraný oficiálně, je jich víc, ale nahraných máme mých 368 kázání. 368, které tam jsou vyloženě nahrané. A jsem si jistý, že nenajdete žádný na žádnou knihu Bible, kde bych nemluvil o Ježíši. Protože to je o něm. Protože jsme přesvědčeni, že to je o něm. Svědčí o potřebě Krista, o práci Krista, o utrpení Krista, o budoucnosti s Kristem, o tom to je. Všechno ukazuje na něj, jak pozitivně, tak negativně.

27:25 Poznání při lámání chleba

27:25 A Ježíš jim to takhle vysvětlí. A verš 28 říká: „Přiblížili se k vesnici, kam šli.“ Tahle epizoda, když ji pochopíme, je celkem srandovní. Verš 28: „Přiblížili se k vesnici, kam šli, a on si počínal, jako by chtěl dál.“ Tam hraje taky divadlo na ně trochu: „No tak já ještě musím ještě do Zábřehu,“ i když nemusel, že jo. „Oni však na něho naléhali slovy: Zůstaň s námi, neboť se připozdívá,“ že bude tma, „den se již nachýlil. I vstoupil, aby s nimi zůstal. A stalo se, když s nimi zaujal místo u stolu, že vzal chléb, požehnal, rozlomil a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. Ale on se jim stal neviditelný.“

28:15 Jídlo často v Bibli, skoro vždycky v Bibli, je místem, kde se děje společenství. Kde spolu lidi zažívají hlubší přátelství, hlubší společenství, když spolu jí, když někdo připraví, když někdo rozdá. Proto jedna z ústředních věcí, co děláme, Večeře Páně, je o tom, kde společně máme aspoň v malé formě jídlo. A v tomhle bodě teprve, když on usedne u stolu, má s nimi společenství, teprve se jim otevírají oči k tomu, kdo je. Kdo byl celou dobu s nimi.

28:47 Hlava a srdce

28:47 A to mě vede k tomuhle. Proč ho neviděli? Proč ho neviděli předtím? A znovu, Bible nám říká, tahle pasáž nám říká jenom dvě věci, které máme k dispozici. Jejich hlava a jejich srdce. „Ó nerozumní a zpozdilí v srdci,“ že jo, máme jejich hlavu a jejich srdce. Možná bychom mohli říct, nic nemohli to pochopit a nechtěli to pochopit. A my říkáme lidem o Kristu stejně tak. Otevíráme Písma, říkáme jim, jak tyhle Písma o něm svědčí, svědčíme o něm vlastním životem, že i nás proměnil. Snažíme se vytvořit půdu, aby to mohli pochopit, aby to mohli trochu chápat.

29:28 A Bůh mění srdce. A Bůh mění srdce. Neboli dává, nejen aby to chtěli chápat, nebo nejenom, aby to chápali, ale aby chtěli to pochopit. Jenom proto, že někdo alespoň trochu chápe, chápe, co Kristus udělal, co udělal, neznamená, že ho taky bude chtít. To jsou dvě věci, hlava a srdce, a my věříme, že křesťanství mění obojí. Neboli křesťanství není jenom intelektuální záležitostí, není to jenom, že víme nějaké nové pravdy, jsme trochu chytřejší, nebo jsme přečetli trochu víc knížek a umíme se to

30:02 trochu líp představit, je to taky, jestli milujeme jinak, jestli se nám změnilo něco v srdci. A zároveň křesťanství není jenom emocionální věc. Křesťanství není jenom emocionální, založený na pocitech, jak se zrovna cítím, koho zrovna mám rád, ale taky je o pravdě, co to přesně znamená. Hlava, srdce, obojí. My připravujeme půdu, my připravujeme, aby někdo mohl pochopit, a Bůh mění srdce.

30:30 Krista, možná bychom si to mohli představit jako zamilovanost. Jako zamilovanost. Já ji můžu vykreslit, popsat, jak někdo vypadá. Já vám můžu říct: ta holka tam, máte, krásná, takovýhle má vlasy, takhle mluví, takový vtipy říká. Já nevím, já to můžu zkusit. Ale nakonec ji budete muset potkat. Protože já tu lásku ve vás nemůžu způsobit. Já možná, já můžu způsobit, že pochopíte, proč já ji mám rád, ale nezpůsobím, abyste ji měli rádi stejně. Protože křesťanství není jen víra v to, že taková holka existuje. Křesťanství je zamilovat si tu osobu. Zamilovat si tu osobu. Kdy se vás to nejen dotkne, vaší hlavy, ale taky začne měnit vaše srdce.

31:15 A co my děláme tady jako křesťani? Jak na Kostele, tak jinde, že my připravujeme půdu proto, aby Bůh pracoval. Bůh říká: „Vy zvěstujte evangelium, já budu zachraňovat.“ A co Ježíš tady dělá, je, že on jim vysvětlí, o co jde. První. Měl by to říkat: „Tady jsem, milujte mě“? Ne. „Vysvětlím ze všech Písem, proč se tohle mělo stát.“ Vysvětlí to a potom s nima má společenství. Hlava a srdce. A možná někteří tady sedíte a hlavu už trochu chápete. Možná srdce tam ještě úplně není. A tenhle text je zajímavý v tom, je fakt zajímavý v tom, že Ježíš odešel v momentě, kdy ho poznali. Nepřijde vám to zvláštní, že Ježíš, a oni se pro ně, oni prohlédli a on se pro ně stal neviditelným? A jejich smutek, ta zasmušilost se změnila v nadšení. Oni na cestě byli smutní a Ježíš stál vedle nich, a teďka mají nový nadšení a Ježíš tam není.

32:16 Hlavní bod: Jestli nevidíš Ježíše pro to, kým je, tak ho nepoznáš, ani kdyby stál vedle tebe

32:16 A to mě vede k dnešnímu hlavnímu bodu. Že ta pointa je skutečně ho potkat, skutečně se s ním setkat. Ale ten hlavní bod v podstatě toho dnešního textu je tenhle: Jestli nevidíš Ježíše pro to, kým je, tak ho nepoznáš, ani kdyby stál vedle tebe. A jestli vidíš Ježíše pro to, kým je, tak nepotřebuješ, aby stál vedle tebe. Jestli nevidíš Ježíše, jestli skutečně nevidíš Ježíše pro to, kým je, tak nestačí, že bude stát vedle tebe. Ale jestli vidíš Ježíše pro to… aby stál vedle tebe.

32:58 Když slyšíš Ježíše mluvit, co to s tebou dělá? Dělá to s tebou něco? Když čteš Písmo, když slyšíš kázání, když slyšíš další lidi mluvit o tom, co to dělá v jejich životě, dělá to něco v tvém srdci, dělá to něco s tebou? Ten verš 32 říká, oni prohlédli, a verš 32 říká: „Což v nás srdce nehořelo, když k nám na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ Což se v nás něco nedělo? My jsme nevěděli, co to je. Že křesťanství dost často nezačíná tím, že „aha, tak všemu věřím“. Tak začíná: „Proč tohle ve mně něco dělá? Já to sám nechápu. Neumím to pojmenovat.“

33:36 Jako kdyby Bůh pracoval tak, že když mluví, tak v tobě něco hoří. Že když to popisuje tak, že říká o sobě, že je pastýř, a o nás říká, že jsme ovce. Pastýř mluví, ovce slyší jeho hlas. Ovce jsou vycvičeny tak, že slyší hlas pastýře, když řekne… přemýšlím, já jsem zašen brka z Tamínice, takže o ovcích moc nevím. Ale když pastýř mluví, ovce slyší. Když máte psa, já něco zavolám, tak možná na mě nebude reagovat, ale na vás jo. Protože vy jste jeho pán. My to říkáme páníček. Vy jste jeho pán, on slyší hlas toho, komu patří. A Bible říká stejný, tak je to u lidí. Když doopravdy uslyší hlas toho, komu patří, tak to začne v nich něco dělat. Tak vidí, že to je jiný hlas než z výlohy, z reklam, z toho kázání všude okolo, ale že to je něco jiného. Začne to v nich hořet, a možná ani neví proč. A možná tady dneska jste.

34:33 A nevíte, kdo jste přesně, jestli jste věřící, jestli nejste věřící, ale víte, že ve vás něco pracuje. A tak to začíná, tak to začíná něco, tak to začalo s náma se všema. Dělá to s tebou něco, když o něm slyšíš? Tohle je Bůh. Někdo, kdo se stal troskou, aby trosku jako já zachránil. Někdo, kdo obětuje svůj život, abych ho já mohl mít. Někdo, kdo se na nás dívá, a dívá se ne už se soudem, ale se slitováním. Někdo, kdo nám nabízí lepší a hlubší život. Někdo, kdo nám říká: „Od dneška jsi můj, patříš mně. A já tobě.“

35:13 V něm máme všechno to, po čem toužíme a snažíme se to naplnit podřadnýma věcma. Status, bohatství, naplnění, radost, mír. To máme v něm. A tohle svědectví hodně z nás… Hodně z vás má příběh podobný. Vy jste nechápali, vy jste nerozuměli. A váš příběh je, že jste začali poslouchat, ale možná jste neviděli proč, a začalo to ve vás, začalo ve vás něco hořet, začalo se ve vás něco dít, a možná jste neměli odpovědi na všechny otázky, ale viděli jste jednu věc: „Tohle ve mně něco dělá a já nevím proč.“ A potřebovali jste víc. Až vás to nakonec vedlo, stejně jako tyhle učedníky, že jste měli společenství s Kristem, že jste ho poznali, že jste ho potkali. A to neznamená, že můžeme vysvětlit dokonale všechno, ale smutek se mění v radost.

36:06 Verš 33 až 35, to je ten konec. Další zajímavá věc se tam děje. „A v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma,“ – šli do Postřelmova zhruba, z Postřelmova zpátky – „v tu hodinu vstali, vrátili se do Jeruzaléma a nalezli shromážděných těch jedenáct i ty, kteří byli s nimi. Ti říkali, že Pán byl skutečně probuzen z mrtvých a ukázal se Šimonovi.“ Oni tam šli a říkali: „My jsme viděli Ježíše,“ a oni jim řekli: „Cože? My taky.“ „A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba.“

36:43 Poslouchej, verš 33. Oni v tu hodinu vstali a vrátili se zpátky do Jeruzaléma. Tohle jsou ti stejní, kteří Kristu říkali, ať tam zůstane, protože už je pozdě a nedá se nikam chodit. To je jedno. Co na tom záleží teďka, že je tma? Nemohli to vydržet. V tu hodinu se vrátili, vstali a vrátili se zpět, aby nalezli další a pověděli jim o tom. Že možná jste to měli stejný, když jste uvěřili. Začali jste mluvit s dalšími, oni vůbec nevěděli, co se děje. Já jsem měl to, že jsem Peťovi v hospodě říkal, že bylo něco, on se na mě podíval a řekl: „Ty jsi jako křesťan teďka?“ Já jsem si vlastně uvědomil: „Asi jo teda, když tomu věřím.“ Pán byl skutečně probuzen.

37:24 Něco se stalo a je jedno, jestli noc. Pán se jim dal poznat, o to jde. Stejně tak my ho chceme poznat víc. Chceme, aby se dal poznat více lidem. A víme, že to dělá různě. Oni řekli: „My jsme ho viděli taky. A ne při lámání chleba.“ Učedníci ho viděli jinak. A oni řekli: „A my při lámání chleba.“ Někomu při kázání, někomu skrze sen, někomu skrze kamaráda. Pointa tam není, jak se Ježíš dává poznat, ale kdo se dává poznat. Ježíš se dává poznat. Lidem. O tom to je, potkat jeho. Nejen informace, ale jeho, jeho osobu. A to můžeme zažít i teď. Střetnout se s ním a vidět, že něco se stalo. Už nemůžu být stejnej.

38:10 A možná už to není cool v Česku se bavit o Ježíši, ale naše vyznání je tohle. A co je teda lepší pro tebe? Proč je tak ten klid, ta kariéra, ty prachy, tady tohle uznání před nimi, proč je tak důležitější než on? Jestli on skutečně zemřel za nás a skutečně vstal, tak se nejen dá věřit tomu, co říkal, ale tak má i cenu pro něj žít. My jsme přesvědčeni, to naše vyznání tady na Kostele je, že jsme přesvědčeni, že venku není nic lepšího než on. Není nic, co by stálo za to to mít víc než on. Jestli nevidíš Ježíše pro to, kým je, tak ho ani nepoznáš, kdyby stál vedle tebe. Ale jestli skutečně prohlédneš tomu, kdo Ježíš je, tak nakonec pro svou změnu nepotřebuješ, aby Ježíš stál vedle tebe přímo.

39:05 Díky za tenhle text a děkuji, že jsi mluvil v nás. Pro ty, kteří jsme věřící, abys nám dneska vytvořil radost. Že my jsme lidi, kteří jsou nechápaví, že jsme lidi, kteří jsou zpozdilého srdce, jsme lidi, kteří neznají odpovědi a vymýšlíme si všechny možné blbosti, ale ty přesto se dáváš poznat lidem jako my, ty přesto chceš mít společenství s lidma jako my a zachraňuješ lidi jako my. Tak tě prosím, aby možná podobně, možná podobně jako učedníci při tom lámání chleba: „Což v nás nehořelo srdce?“ Aby, jestli tohle někdo tady prožívá a ještě úplně neví, že to je z toho, že tě skutečně potkává, tak abys mu dal prohlédnout. Abys mu otevřel oči, že to je tvoje působení, ty ho měníš, i když ještě neví proč. A já tě prosím, aby ta radost toho, že jsme tě potkali, aby byla pro nás tak nakažlivá, že chceme, aby ho další lidi potkali, a půjdeme to zvěstovat dál. Amen.